Otázka: Struktura osobnosti – temperament
Předmět: Psychologie, Společenské vědy
Přidal(a): noone
Než se začneme bavit o strukturách osobnosti, tak je důležité si říct, co to vlastně osobnost je. Osobnost je souhrn, ucelenost, uspořádání psychických jevů v určitém člověku a vedle toho jeho odlišnost a jedinečnost. Každá osobnost je jedinečná, i kdyby na dva lidi působili stejné vnější jevy, tak stejně osobnost nebude stejná.
Struktura osobnosti je tvořena celkem psychických vlastností a rysů osobnosti. Psychické vlastnosti jsou relativně trvalé, pro každou osobnost charakteristické, ovlivňují prožívání, myšlení i jednání, dle nich se dá odvodit reakce jedince na určité situace.
Psychické vlastnosti jsou univerzální neboli obecné (jsou dány všem jedincům), individuální – ty nás odlišují, jsou pro každého jiné, též mají polaritu – tudíž mohou být protichůdné. Psychické vlastnosti též mají spojitost neboli integritu. To znamená, že vše funguje závisle na sobě – tvoří naši osobnost, která je jedinečná.
Psychických vlastností máme několik, jsou to tyto: temperament (o tom si povíme víc), charakter (soubor vlastností, které určují chování člověka v určitých situacích, není úplně vrozený, je ovlivněn finální socializací), schopnosti (dispozice pro výkon nějaké činnosti, máme několik druhů schopností), motivace (psychologická příčina k činnosti člověka, základem motivace je potřeba – Abraham Maslow vytvořil pyramidu potřeb), vůle (schopnost člověka regulovat své reakce, je to protiklad pudů a reflexů, které mají i zvířata) a emoce (subjektivní zážitky libosti či nelibosti).
Temperament (slovo pochází z latiny – temperamentum) označuje povahové vlastnosti jedince. Temperament bývá z osmdesáti procent vrozený, tudíž se nedá moc formovat. Svědčí o tom i rychlost vzruchů v CNS, které nejdou ovlivnit. Temperament se dá předvídat dle dvou schémat – dle sociálního a kulturního.
Sociální schéma si můžeme představit na rodině – čím víc je rodina postavena níž, tím víc pravděpodobně jsou reakce spontánnější, temperament se více projevuje. Pokud je rodina sociálně výš, tak se většinou temperament projevuje méně, jedinec je zvyklý se hlídat.
Kulturní schéma je myšleno tak, že temperament je ovlivněn národností. Příkladem může být Ital či Řek oproti Norovi či Švédovi.
O temperament se již zajímal řecký lékař Hippokrates, který se je považován za zakladatele lékařské vědy. Hippokrates měl čtyři názvy pro tělesné šťávy– krev (sangvinik), černá žluč (melancholik) – černá žluč neexistuje, žluč (cholerik) a hlen (flegmatik) – tyto termíny se využívají dodnes. Tuto teorii později ještě rozpracoval římský lékař Galenos.
O těchto typech si povíme více. Sangvinik je stabilní extrovert, je velmi aktivní, povrchní, u ničeho dlouho nevydrží. jeho nervová soustava má silný vzruch, ale též i útlum. Melancholik je labilní introvert, je tichý, přecitlivělý, nemá téměř sebevědomí, mívá vyšší IQ, nervový vzruch je slabý, stejně jako útlum. Dalším typem je cholerik. Cholerik je labilní extrovert, je velmi vznětlivý a vždy si stojí za svými názory, je to vůdčí typ, má silný vzruch, ale slabý útlum. Posledním typem osobnosti je flegmatik. Tento typ se neumí pro nic doopravdy nadchnout, ale vychází se s ním velmi dobře, neumí se rozčílit. Vzruch je slabý a útlum je naopak silný.
Pokud mluvíme o temperamentu, tak stojí určitě za to zmínit Eysenckovu typologii temperamentu, kterou vytvořil psycholog Hans Eysenck, který vycházel z výzkume vědce Pavlova. Použil Hippokratovi terminy, ale dal je do souvislosti s typy nervové soustavy (labilní a stabilní) a s typy duše – extrovertní a introvertní, které tak pojmenoval Carl Jung, který též zkoumal temperament.
Zajímavou teorií o temperamentu může být Kretschmerova morfologická teorie temperamentu, která je dle typu těla. Tuto teorii nechci moc rozvádět, jelikož má řadu kritiků, poněvadž v podstatě chybí výzkum. Na tuto teorii navazuje Typologie Williama Sheldona, který dle stavby těla studentů a psychického dotazníku své studenty rozdělil. Typy dvě teorie se v dnešní době vůbec neuplatňují.
Dalšími typologiemi jsou Typologie bioenergetických charakterových typů dle Alexandra Lowena, Typologie hodnotových orientací Eduarda Sprangera či Typologie životních hodnot či cest Charles W. Morrise.
Za zmínku stojí i obor, který se nazývá frenologie, což je věda, která určuje charakter člověka dle tvaru lebky.
