Svatý Jan pod Skalou

 

   Otázka: Svatý Jan pod Skalou

   Předmět: Dějepis

   Přidal(a): Pavel

 

 

 

 

Svatý Ivan Český, poustevník pod skalou
Počátky poustevnictví
Poustevnictví je způsob zbožného života, který se objevuje v mnoha náboženstvích
(př. judaismus, křesťanství , islám). Jeho kořeny leží v Indii, kde se hlava bráhmanské rodiny
Ve stáří odebrala do ústraní a žila v lese jako poustevník. Samotný vznik poustevnictví
je datován do období 2. poloviny 3. století po Kristu. V Egyptě působilo křesťanské
asketické hnutí, které přimělo první muže, ale i ženy, aby volili život v ústraní a odešli
do pouště, kde měli žít v co nejtěsnějším sepětí s Bohem a jeho jménem překonávat tamější
démony. Poušť byla místem odvrácení se od světa a bloudění. Stala se hodnotový
protikladem města, místem předurčeným k vykonání náboženské zkoušky. V evropském
prostředí poušť zastupoval les.
Svatý Ivan (Jan), první český poustevník, pocházející z kmene severních
Charvátů, označení „kralevic charvátský“, užívané v legendách, bylo zvažováno
jako označení pro jihoslovanské Chorvaty anebo pro Lužické Chorvaty, kteří v
té době obývali Podkrkonoší. synem charvátského vladaře
Gostomysla(Obodritský král Gestimulus) jenž kolem roku 884 zahynul v boji za
svobodu svého národa, který vedl po dlouhá léta s Ludvíkem Němcem.
Podle prof. Josefa Vašice pocházel Ivan z křesťanské rodiny, v níž Gostomysl
měl s manželkou Alžbětou vedle syna Ivana ještě Sifrida a Evarda. Ivan se
později dostal do benediktinského kláštera v Korveji v Sasku, kde se stal
mnichem. Zatoužil pak po poustevnickém životě a příhodnou lesní samotu se
vydal hledat na východ v době, kdy potulování mnichů bez příslušnosti ke
konkrétnímu klášteru nebylo trpěno.
Celá rodina svatého Ivana byla křesťanská, a svatý Ivan se z Božího vnuknutí
rozhodl pro cestu mnišství a odešel do monastýru. V něm však pobyl nedlouhou
dobu, neboť maje v úctě svatou samotu, rozhodl se po vzoru svatých Otců pro
poustevnický život. Odešel tedy až do české země, kde se usídlil v pustém a pro
člověka neprostupném lese . Vzdal se světského života a uchýlil se žít 42. let v
jeskyni pod skalou, u pramene vody, kde se mu pokrmem staly jen lesní plody a
mléko lesní laně, kterou si svatý Ivan svou pokorou ochočil a za ním k jeho
jeskyni chodila. První písemnou zmínku o jeskyni sv. Ivana nacházíme v listině
českého krále Přemysla Otakara I. z r.1205. Podle této listiny Ivanovu jeskyni s
poustevnou, hrobem a kaplí získal Ostrovský benediktinský klášter roku 1037
od českého knížete Břetislava I. r.1310

V malebném skalnatém údolí, uprostřed cesty mezi Berounem a Karlštejnem, se nachází malá
středočeská obec Svatý Jan pod Skalou.

Ve své jeskyni prožil svatý Ivan, v modlitbě a postu, nikým nezpozorován a
nespatřen, celých čtyřicet dva roků. Jak se praví v jedné z legend, byl svatý Ivan
na počátku svého poustevnického života v české zemi mnohokráte pokoušen od
nepřítele našeho spasení, kterému se nelíbil svatý a zbožný život tohoto velkého
poustevníka. Když jej ďábel nedokázal svést k žádnému hříchu, snažil se jej
aspoň vyhnat pomocí svých pokušení z míst, která světec Ivan již posvětil svými
modlitbami. Už se Ivan rozhodl opustit svou jeskyni a odejít ze své samoty,
když se mu zjevil svatý Jan Křtitel a pro vítězství nad běsem mu daroval svatý
kříž. Poučoval jej přitom, aby neodcházel z místa svých modliteb. Svatý Ivan
vzal svatý kříž, a když jej opět zlý běs pokoušel, udeřil ho křížem tak, že běs,
který nebyl s to snést na sobě svatý kříž. Vyletěl z jeskyně, a ve stropě jeskyně
po něm zůstala díra viditelná dodnes. Právě na tomhle místě se Ivanovi zjevil
svatý Jan Křitel, patron všech poustěvníků mu vtisknul do ruky kouzelnou
mocnou hůl, s jejíž pomocí vyhnal démony od léčivého pramene.

Často zapomínáme na jednu z okolností a sice to, že staroslovanské jméno Ivan je vlastně obdobou
hebrejského jména Jan. Je možné se Ivan zde setkává sám se sebou.

Poustevník Ivan přišel do zdejšího kraje kolem r. 880. Nedaleko od jeho
jeskyně, při řece Berounce, se nachází hrad Tetín, ve kterém v tom čase
přebýval kníže Bořivoj se svou ženou svatou Ludmilou. Jednou, když byl kníže
Bořivoj na lovu, stalo se, že zahlédl laň, která dávala mléko svatému Ivanovi.
Kníže Bořivoj se ji rozhodl pronásledovat a dostihl ji až u skály, blízko vchodu
do jeskyně svatého Ivana, kde ji skolil kopím. Jaké bylo překvapení knížete a
jeho doprovodu, když namísto krve ze smrtelné rány, kterou jí zasadil, vyteklo
mléko. A mléka bylo tolik, že kníže a jeho doprovod, schvácení dlouhým
pronásledováním laně, se jej dosyta napili.
Tu se po malé chvíli u skolené laně objevil poustevník Ivan. Vyšel přímo ke
knížeti, nazval ho jménem a promluvil k němu: ,,Proč jsi zabil moji laň?“ Kníže
i jeho lidé se zarostlého poustevníka nejprve zděsili. Sám kníže se jej po chvíli
zeptal: Kdo jsi, a co zde děláš? Na Bořivojovu otázku poustevník odpověděl: Já
jsem Ivan Charvátský a žiji v této pustině pro Boha po čtyřicet dva let, žádný
člověk mne neviděl až do tohoto dne. A toto zvíře mi seslal sám Bůh, aby mě
sytilo.“ Bořivoj poustevníka ve své bohabojnosti zval, aby šel s ním na jeho
knížecí hradec, kde by jej mohl pohostit. On však odvětil: Pošli mi kněze.
Bořivoj po návratu domů poslal ke svatému Ivanovi kněze slovanského obřadu
jménem Pavel, který konal bohoslužby na jeho dvoře, a spolu s ním mu poslal
na cestu i koně. Svatý Ivan však na koně nenasedl, ale celou cestu šel pěšky
vedle něj, až do Bořivojova sídla. Tam odmítl honosné pohoštění a ve zbožné
úctě vešel do svatého chrámu, kde vyslechl bohoslužbu a přijal svaté Přijímání.
Nic jiného nejedl ani nepil. Kníže Bořivoj ho začal podporovat kvůli své ženě
Ludmile která byla velmi zbožná později se stala světicí . Bořivoj i Ludmila
zvali Poustevníka na hrad, ale on však hrdě odmítal setrvával dál ve své jeskyni
až do své smrti. Po jeho smrti nechal kníže Bořivoj údajně nad touto jeskyní
s hrobem Sv. Ivana nechal postavit malou kapličku zasvěcenou sv. Janu
Křiteli, jeho osobnímu patronovi. Po mnoho staletí byla věnována knížatům ,
mnichům a benediktům kteří sem přisli. Později byl na tomto místě postaven
benediktinský klášter a kostel zasvěcený Narození sv. Jana Křtitele. Přímo z
kostela vede vchod do Ivanovy jeskyně. Hned poblíž vchodu můžete spatřit
kámen, na němž se klečící posutevník údajně modlil. Dokládají to i dolíky,
vytlačené prý jeho koleny.
Kostel sv. Jana Křtitele a jeskyně sv. Ivana. Raně barokní stavba s bohatou
vnitřní výzdobou. Uprostřed kostela stojí náhrobek sv. Ivana, kde je umístěna
schránka se světcovými ostatky. Kostel je propojen se starým skalním kostelem
– jeskyní sv. Ivana. V části skalního kostela je zachována přirozená travertinová
jeskyně, zdobená původní krápníkovou výzdobou. Hned vedle kostela, pod
oknem Ivanovy jeskyně vyvěrá silný pramen léčivé vody. Pramen svatého
Ivana.
V kostele se nacházejí jeskynní prostory, v nichž podle legendy žil a byl
pochován v 9. století poustevník Ivan, syn polabského knížete Gostimysla
(zkoumání kosterních pozůstatků potvrdilo, že kostra je tisíc let stará. Muž který
žil dlouho ve vlhku a živil se vegetariánsky). Místními lidmi byl od začátku
považován za Svatého Ivana a prvního českého světce (i když neoficiálně) .
Skalní výklenek se sochou ležícího poustevníka označuje podle tradice světcovo
lože, kde byl údajně nalezen mrtev. Za kostelem je zvenčí přístupný pramen sv.
Ivana s velmi dobrou vodou, která byla odedávna považována za léčivou. Knězi
Pavlovi svatý Ivan vyprávěl, co mu předpověděl svatý Jan Křtitel, když se mu
zjevil. Řekl mu, že až zemře, má být pochován ve své jeskyni, v jejíž těsné
blízkosti budou po jeho zesnutí postaveny kaple, na památku přesvaté
Bohorodice, svatého Kříže a svatého Jana Křtitele. Poté Ivan knížete požádal,
aby se mohl navrátit do své pustiny a na cestu si ještě vyžádal pergamen a
černidlo (inkoust), na který potom napsal, že je synem Gostomysla – vladaře
charvátského. Brzy poté, co se navrátil zpět do své samoty, pak blaženě zesnul v
Pánu. Když opustil tento pozemský svět, byl Bořivojem se ctí pohřben. To se
událo někdy v letech 882 – 893. Vše, co předpověděl svatému Ivanovi sv. Jan
Křtitel, se nakonec beze zbytku naplnilo. Na místě jeho odpočinku pak Bůh
uskutečnil mnohé zázraky na prosby všeho zbožného lidu, který sem od té chvíli
počal přicházet vždy v den světcovy památky
(24. června/ 7. července) a žádat o jeho rychlou přímluvu u Boha. Památka
svatého Ivana (Jana) připadá na svátek Narození svatého Jana Křtitele a
Předchůdce Páně.
(jeho památka se slaví v den Narození sv. Jana, Křtitele a Předchůdce Páně,
podle pravoslavného «starého» kalendáře 24. června / podle světského kalendáře
7. července)

 

Závěr
Od doby honosného a blaženého života zesnutí svatého otce našeho Ivana
Českého uplynulo již mnoho staletí. Čas si vybral i svou neúprosnou daň, a tak
dnes pátráme po nějakých pravdivých situacích Ivanova života, ukazuje se nám
pouze nezřetelně. Ve snaze otevřít jeho postavu jsme nuceni jen utíkat k
dohadům. I když navzdory některým historikům a autorům prací o českých
světcích, pro které je svatý Ivan pouze smyšlenkou, můžeme jistotou říci , že
ctihodný Ivan je natolik oživnou postavou jeho doby . Doby, která byla do jisté
míry velmi chatrná na zaznamenávání faktů i životů mnohem „významnějších”
osobností, než je světec který žil svůj život v lese. První písemnou zmínku o
jeskyni sv. Ivana nacházíme až v listině českého krále Přemysla Otakara I. z
r.1205. Podle této listiny Ivanovu jeskyni s poustevnou, hrobem a kaplí získal
Ostrovský benediktinský klášter roku 1037 od českého knížete Břetislava I.
Roku 1310 zde bylo založeno proboštství. Roku 1584 zde byly znovu nalezeny
a vyzvednuty po staletí pečlivě ukrývané ostatky sv. Ivana. Úcta k Ivanovi se
šírila do dalekého okolí a význam tohoto místa vzrůstal. Roku 1661 zde byl na
místě starého kostela vystaven nový, velký barokní kostel sv. Jana Křtitele,
jehož projekt vypracoval italský stavitel Carlo Lurago. Mohutná kamenná
stavba však byla postavena na měkkém a vlhkém podloží bývalého potoka, což
způsobilo záhy sesedání stavby a rozpukání zdiva a klenby. V r. 1711 kostel
přestavěl Kryštof Dienzenhofer. Podle svatojánského kostela dostala pak jméno
i zdejší obec. Ostatní budovy bývalého kláštera byly stavěny postupně. Do
dnešní podoby byly dokončeny v r. 1731. V letech 1904 – 1912 bývalá budova
kláštera fungovala jako moderně vybavené lázně. V r. 1914 zakoupil budovu
kláštera církevní řád Školských bratří a zřídil zde učitelský ústav. Ten zde byl až
do r. 1942, kdy byl německou okupacní správou zrušen. V r. 1949 se objektu
zmocnila nastupující komunistická vláda a zřídila zde tábor nucených prací, v
letech 1951-55 dokonce věznici, poté témeř 30 let policejní škola ministerstva
vnitra pro výchovu nových příslušníků komunistické státní policie (STB). Od r.
1985 byla budova využívána jako archiv ministerstva vnitra. V roce 1994 byl
klášter navrácen církvi a byla zde zřízena Vyšší odborná pedagogická škola.
O tom že postava poustevníka Ivana byla inspirativní nejen pro církev, ale pro
celý národ, svědčí i to, že jeho postavou se nechali inspirovat i mnozí umělci,
kteří se k němu ve výtvarných dílech či básních vždy znovu vraceli. Uveďme si
závěrem báseň jednoho z největších – Karla Hynka Máchy.

K. H. Mácha – Svatý Ivan

Vysoká kde hrdě skála
ve hvězdnatou strmí říš,
jejíž vrchol mechovitý
na svém hřbetě nese kříž,
jenž vyhlídá z tmavé houšti:
bydlí svatý Ivan v poušti.

 

Zdroje:
http://pravoslavi.org/viewtopic.php?f=28&t=294
HÁJEK z Libočan, V.,: Kronika česká; Odeon, Praha
http://www.brdy.info/kapitoly/svaty_jan.php
Bridel, Fridrich: Básnické dílo, Torst, Praha 1994

http://cs.wikipedia.org/wiki/Mnišství
http://cs.wikipedia.org/wiki/Monastýr
http://www.svatyjan.cz/obec-1/historie/-svaty-ivan/-3-legenda/
http://www.brdy.info/kapitoly/svaty_jan.php
http://www.brdy.info/kapitoly/svaty_jan.php http://www.brdy.info/kapitoly/svaty_jan.php
Povídka o Poustevníkovi Ivanovi
1 GOFF LE, Jacques, Stredoveká imaginace. Praha, 1998. S. 60. ISBN 80-7203-074-4.
2 Universum: Všeobecná encyklopedie. Díl VII. Praha, 2001. S. 449. ISBN 80-207-1069-8.
3 Askeze je náboženský nácvik odríkání a sebeovládání, jehož cílem je kultická cistota (pr. zreknutí se nekterých
pokrmu ci sexuálního styku), sjednocení vule s božstvem (zánik egoistického chtení), získání moci vyššího
stupne. In Universum: Všeobecná encyklopedie. Díl I. Praha, 2000. S. 312. ISBN 80-207-1061-2
4 KOŠTÁL, Pavel. Poustevnictví na Blanensku. In Sborník muzea Blansko. Blansko, 2001. S. 20.
5 GOFF LE, Jacques, Stredoveká imaginace. Praha, 1998. S. 61. ISBN 80-7203-074-4.
6 Tamtéž. S. 60.
7 Tamtéž. S. 65.

 

poznámky,
Běs – démon, zlý duch
Monastýr – (na západě obdobně klášter), příbytek mnoha mnichů (v čele monastýru stojí igumen
(opat), v čele velkého monastýru – lávry – stojí archimandrita); v praxi pak může stát archimandrita i v
čele malého monastýru. Monastýr může být buď idioritmickým (samostatné resp. soukromé živobytí
každého mnicha; takové monastýry nemají igumena) nebo kinoviální (kinovie znamená společný život
všech mnichů), kde je bratrstvo vedeno igumenem. Termín označující pravoslavný klášter – společný
příbytek mnichů, místo pro monastický (mnišský) život.
Mnišství (z řec. monachos, osamělý) také monasticismus či mnišský způsob života je
životní styl, který podřizuje svůj život konkrétnímu cíli. V buddhismu do detailu
propracovaný systém tréningu mysli zaměřený na probuzení, který zavrhl askezi, ale mniši
dodržují sliby Vinaja-pitaka. V křesťanství službě Bohu, která se vyznačuje výraznou askezí a
životem buďto v osamění (poustevník), nebo v relativně malém společenství podobně
zaměřených druhů (sangha (buddhismus), klášter, řád).





Další podobné materiály na webu: