Kniha: Tři kamarádi (Remarque)

Předmět: Český jazyk – rozbor díla

Přidal(a): TerkaCZ

Erich Maria Remarque (1898-1970)

• Německý prozaik, romanopisec a dramatik, jeden z nejvýznamnějších autorů protiválečné literatury 20. století.
• Narodil se 22. června 1898 v Osnabrücku jako Erich Paul Remark v rodině knihaře. Od mládí se zajímal o literaturu a hudbu a studoval na učitelském semináři.
• Roku 1916 byl jako osmnáctiletý povolán do armády a bojoval na západní frontě, kde byl roku 1917 těžce zraněn. Během války mu zemřela také matka. Válečné zkušenosti zásadně ovlivnily jeho život i tvorbu.
• Později začal používat jméno Erich Maria Remarque – prostřední jméno Paul nahradil jménem Maria a vrátil se ke starší podobě příjmení Remarque.
• Po válce krátce učil a vystřídal několik zaměstnání. Pracoval například u firmy vyrábějící náhrobky, jako pianista a novinář. Působil také ve sportovním časopise, díky čemuž poznal automobilové prostředí.
• Celosvětově se proslavil protiválečným románem Na západní frontě klid z roku 1929. Roku 1931 byl nominován na Nobelovu cenu za mír.
• Zastával humanistické, pacifistické a demokratické postoje. Po nástupu nacismu byly jeho knihy zakázány a veřejně páleny. Remarque odešel do Švýcarska a roku 1938 byl zbaven německého občanství.
• Roku 1939 odešel do USA a roku 1947 získal americké občanství. Jeho sestra Elfriede Scholzová byla nacisty roku 1943 popravena; Remarque jí později věnoval román Jiskra života.
• Jeho první manželkou byla Ilse Jutta Zambona, jedna z předloh pro Patricii v románu Tři kamarádi. Později se oženil s americkou herečkou Paulette Goddard.
• Jeho prózy jsou čtivé, dějově svižné a jazykově poměrně jednoduché, zároveň se zabývají válkou, smrtí, láskou, přátelstvím a lidskou solidaritou. Zemřel 25. září 1970 ve Švýcarsku.

Jeho díla se dělí na 3 etapy:

• Reagující na 1. světovou válku a její následky – Na západní frontě klid, Cesta zpátky.
• Díla o meziválečném období a exilu – Tři kamarádi, Vítězný oblouk, Černý obelisk.
• Díla reagující na 2. světovou válku a nacismus – Jiskra života, Čas žít, čas umírat.

Další díla:

• Romány: Domov snů, Gam, Stanice na obzoru, Miluj bližního svého, Nebe nezná vyvolených, Noc v Lisabonu, Zaslíbená země, Stíny v ráji.
• Další autorovo dílo: Poslední stanice – divadelní hra odehrávající se v Berlíně na konci druhé světové války.

Literárně-historický kontext

Světová literatura 1. pol. 20. stol

• Literatura reagovala na 1. světovou válku, meziválečnou společenskou situaci, hospodářské krize, nástup totalitních ideologií i 2. světovou válku.
• První světová válka způsobila miliony obětí, rozvrat společnosti a vznik generace mladých lidí poznamenaných válkou. Literatura proto často přinášela autentické svědectví a varování před další válkou.
• Německo se po válce potýkalo s porážkou, reparacemi, politickou nestabilitou a hyperinflací. Po roce 1923 se situace dočasně stabilizovala, ale na konci 20. let opět rostla nezaměstnanost, chudoba a politická radikalizace.
• Remarque dokončil Tři kamarády v exilu roku 1936. První knižní vydání vyšlo téhož roku v Kodani v dánském překladu, německé vydání následovalo roku 1938 v Amsterdamu.
• Tři kamarádi tematicky navazují na Na západní frontě klid a Cestu zpátky. První román zachycuje válku, druhý návrat vojáků a Tři kamarádi dlouhodobé následky války.
• Remarque bývá v širším významu spojován s tzv. „ztracenou generací“.
  • Pojem proslavila Gertrude Steinová a následně Ernest Hemingway.
  • V užším významu označuje především americké autory poznamenané 1. světovou válkou, například Ernesta Hemingwaye a Francise Scotta Fitzgeralda. Remarque do jejich původního okruhu nepatřil, tematicky je jim však velmi blízký.
  • Typická je ztráta životních iluzí, nedůvěra k politice a společnosti a obtížný návrat bývalých vojáků do normálního života.
• Dobově a tematicky jsou Remarquovi blízcí také protiváleční a humanisticky orientovaní autoři Henri Barbusse a Romain Rolland.
• V meziválečné literatuře se rozvíjela protiválečná a reportážně laděná próza, která často vycházela z osobních zkušeností autorů a odmítala idealizovaný obraz války.

Umělecký směr

• Remarque patří do německé meziválečné protiválečné literatury.
• Jeho tvorba je převážně realistická a vykazuje také některé znaky nové věcnosti – střízlivé zachycování reality, každodenního života a sociálních problémů.
• V Třech kamarádech se realisticky zobrazují hospodářská nejistota, nezaměstnanost, práce, politické násilí i život obyčejných lidí. V citově vypjatých scénách se však objevují také lyrické prvky.

Autoři období se dělí do tří skupin:

• realisticky laděná próza – tradičnější vyprávění zaměřené na životní zkušenost jednotlivce (Ernest Hemingway, Francis Scott Fitzgerald)
• modernistická a experimentální próza – experimentuje s kompozicí, časem a způsobem vyprávění (James Joyce, Franz Kafka)
• provokativní a detabuizující próza – překračuje společenské a literární konvence (Henry Miller)

Rozbor: Tři kamarádi (1936)

• Román byl věnován Remarqueově první ženě Ilse Juttě Remarque-Zamboně, která se stala jednou z předloh pro postavu Patricie.

Literární forma, druh a žánr

• Literární forma: próza
• Literární druh: epika
• Literární žánr: román
• Dílo lze blíže charakterizovat jako společenský, psychologický, milostný a generační román.

Téma a motiv

• Téma: přátelství a láska jako hlavní životní jistoty lidí poznamenaných válkou a žijících v nejisté meziválečné společnosti.
• Vedlejší témata: nemoc a smrt, válečné trauma, ztráta životních jistot, chudoba, nezaměstnanost, násilí a hledání smyslu života.
• Motivy: automobil, autoopravna, závody, tuberkulóza, sanatorium, alkohol a rum, bary a kavárny, peníze, domov, cukrárna, večer a vzpomínky na válku.
• Symbolika: Automobil Karel představuje společné zážitky tří přátel, svobodu, kamarádství a radost ze života. Jeho ztráta se stává symbolem oběti.
• Hlavní myšlenka: Válka člověka poznamenává ještě dlouho po svém skončení. Skutečnou životní oporu lze nalézt především v přátelství, lásce, věrnosti a solidaritě.
• Podobné dílo: Ernest Hemingway – Sbohem, armádo!

Vypravěč

• Vypravěčem je hlavní postava Robert „Robby“ Lohkamp. Román je tedy napsán v ich-formě.
• Robert je přímým účastníkem děje a vypráví pouze to, co sám zažívá, pozoruje nebo se dozví. Nejde tedy o vševědoucího vypravěče.
• Čtenář má díky jeho perspektivě přímý přístup k jeho vzpomínkám, pocitům a úvahám, zejména k válečnému traumatu, vztahu k přátelům a lásce k Patricii.
• Robertův pohled je často ironický a skeptický. Osobní způsob vyprávění zároveň zesiluje autentičnost a emocionální účinek tragických událostí.

Kompozice

• Román je rozdělen do 28 částí označených římskými číslicemi I–XXVIII.
• Kompozice je převážně chronologická – příběh postupuje od Robertových narozenin přes jeho vztah s Patricií a problémy autodílny až ke smrti Gottfrieda a Patricie.
• Chronologické vyprávění doplňují retrospektivy, především Robertovy vzpomínky na válku a první poválečná léta.
• Prolínají se tři hlavní roviny: přátelství tří mužů a jejich autodílna, vztah Roberta a Patricie a společenská a politická situace Německa.
• Vedle hlavního příběhu se objevují epizody a vedlejší postavy, které dokreslují život a sociální problémy meziválečné společnosti.
• Děj postupně graduje od poměrně veselých scén a rodící se lásky přes existenční problémy a politické násilí až k tragické smrti Gottfrieda a Patricie.

Jazyk a styl

• Jazyk je převážně spisovný, srozumitelný, přirozený a úsporný. Díky tomu je román čtivý a děj má rychlý spád.
• V dialozích se objevují hovorové a expresivní výrazy, které přirozeně charakterizují jednotlivé postavy.
• Důležitou roli má přímá řeč a dialog. Rozhovory posouvají děj a často odlehčují vážné situace.
• Typické jsou ironie, nadsázka, sarkasmus a černý humor. Postavy se humorem často brání beznaději a nepříjemným vzpomínkám.
• Autor využívá kontrast mezi veselými scénami a tragickými událostmi. V dramatických pasážích používá krátké věty a rychlé dialogy.
• Při popisech přírody, lásky a smrti se jazyk stává lyričtějším a obraznějším; objevují se přirovnání, metafory a personifikace.
• Součástí románu jsou také filozofické a reflexivní úvahy o válce, smrti, lásce, štěstí, samotě, čase a smyslu života.

Místo, doba, postavy

• Hlavní část příběhu se odehrává v Berlíně v letech 1928–1929.
• Část děje probíhá také u moře a v horském sanatoriu.

Hlavní postavy

• Robert „Robby“ Lohkamp – třicetiletý veterán 1. světové války, citlivý, ironický a poznamenaný válečnými zkušenostmi. Často pije, je však věrným přítelem a dokáže hluboce milovat.
• Patricie „Pat“ Hollmannová – mladá, jemná, křehká, inteligentní a přirozená žena. Trpí vážným plicním onemocněním, přesto se snaží žít naplno.
• Otto Köster – nejrozumnější a nejpraktičtější z trojice, bývalý voják a pilot, majitel autoopravny, výborný řidič a mimořádně spolehlivý přítel.
• Gottfried Lenz – vysoký, hubený muž s výraznou blonďatou hřívou, „poslední romantik“. Je družný, vtipný, idealistický a temperamentní.

Stručný obsah díla

Robert, Otto a Gottfried jsou bývalí vojáci 1. světové války, kteří společně pracují v autodílně a snaží se obstát v nejisté poválečné společnosti. Robert se zamiluje do Patricie Hollmannové, která však trpí vážnou nemocí. Současně se zhoršuje hospodářská i politická situace, Gottfried se stane obětí politického násilí a Patriciina nemoc nakonec vede k tragickému závěru.

Podrobný děj

Příběh začíná v den Robertových třicátých narozenin. Při práci v autoopravně vzpomíná na válku i první poválečná léta – roku 1916 byl odveden, bojoval ve Flandrech, poznal smrt svých kamarádů a později revoluci, hlad i hyperinflaci. Po několika různých zaměstnáních se znovu setkal s válečnými přáteli Ottou Kösterem a Gottfriedem Lenzem a začal s nimi pracovat v autoopravně Köster a spol. K trojici neodmyslitelně patří automobil Karel, který zvenčí vypadá jako stará kraksna, ale má mimořádně výkonný motor.

Na Robbyho narozeniny vyrazí přátelé Karlem na projížďku a při závodění s luxusním Buickem se seznámí s panem Bindingem a Patricií Hollmannovou. Robert získá její telefonní číslo, začne se s ní scházet a postupně mezi nimi vznikne hluboký milostný vztah. Přátelé se mezitím snaží udržet autodílnu, opravují a prodávají automobily a Otto se s Karlem účastní automobilového závodu, ve kterém skončí šestý. Protože však zakázek ubývá, koupí také starší taxík a Robert s Gottfriedem si přivydělávají jako taxikáři.

Robert s Pat později odjedou na dovolenou k moři. Pat je často unavená a bývá jí zima, ale teprve když začne silně vykašlávat krev, Robert zjistí, jak vážně je nemocná. Otto okamžitě vyhledá jejího lékaře profesora Jaffého a riskantní jízdou jej přiveze k Pat. Robert se dozvídá, že nemoc zasáhla obě její plíce a Pat se již dříve léčila v sanatoriu. Po částečném zotavení se vrátí domů, ale na podzim musí znovu odjet do horského sanatoria. Současně se dál zhoršuje finanční situace autodílny a Robert si znovu přivydělává jako pianista v Café International.

V lednu se vyhrotí politické poměry ve městě. Dochází ke střetům a Gottfried se účastní politických schůzí. Po jedné z nich je na ulici zastřelen skupinou mladíků a téměř okamžitě umírá. Otto odmítne policii popsat pachatele, protože chce kamaráda pomstít. Vraha později vypátrá Gottfriedův přítel Alfons a při přestřelce jej zabije. Finanční problémy mezitím dosáhnou vrcholu a v únoru musí být autodílna prodána.

Krátce nato přijde Robertovi od Pat telegram se slovy „Robby, přijeď brzy.“ Robert s Ottou okamžitě odjedou do sanatoria. Robert chce u Pat zůstat, ale nemá dostatek peněz. Otto mu proto slíbí pomoc a později Robert zjistí, že kvůli němu prodal jejich milovaného Karla. Patriciin stav se však nadále zhoršuje. Robert zůstává u ní až do konce. Když jí v posledních chvílích vadí tikání jeho hodinek, rozbije je o zeď, jako by chtěl zastavit čas. Pat nakonec umírá těsně před svítáním, drží Roberta za ruku a on po její smrti zůstává u jejího těla až do rána.

Souvislosti, aktuálnost, divadelní, filmové zpracování

• Filmové zpracování: americký film Three Comrades z roku 1938 v režii Franka Borzage.
• V hlavních rolích se objevili Robert Taylor, Franchot Tone, Robert Young a Margaret Sullavan.
• Na scénáři pracoval mimo jiné spisovatel Francis Scott Fitzgerald.
• Margaret Sullavan byla za roli Pat Hollmannové nominována na Oscara za nejlepší ženský herecký výkon.
• Dílo zůstává aktuální díky tématům přátelství, lásky, války, společenské nejistoty a politického násilí.

Zhodnocení, vlastní názor

Podle mě to byl úžasný příběh a silná ukázka toho, jak pevné přátelství a vztah mohou mezi lidmi vzniknout. Hlavní postavy jsou ochotné se pro druhé skutečně obětovat a udělat pro své blízké téměř cokoli. Kniha byla také velmi poutavá a napínavá a těžko se od ní odtrhávalo. Já osobně bych byla mnohem radši, kdyby příběh dopadl lépe, ale i s tímto tragickým koncem se mi kniha líbila.

Článek Tři kamarádi (E. M. Remarque) – rozbor díla k maturitě se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

Kniha: Na západní frontě klid (Remarque)

Předmět: Český jazyk – rozbor díla

Přidal(a): mrtaf+

Erich Maria Remarque (1898 – 1970)

• Významný německý spisovatel a pacifista, jeden z nejznámějších představitelů tzv. ztracené generace.
• Vlastním jménem Erich Paul Remark. Prostřední jméno Maria přijal později na památku své zesnulé matky; změnil si i pravopis příjmení na francouzsky znějící Remarque.
• Sám se účastnil 1. světové války – v 18 letech odešel dobrovolně na frontu, kde byl ovšem po několika týdnech vážně zraněn a zbytek války prožil po lazaretech.
• Jeho literární úspěch je založen na napínavém ději, nesmírně účinné psychologické charakteristice postav, upřímné lidskosti a silném antimilitaristickém postoji.
• Kvůli svému vytrvalému pacifistickému postoji se po nástupu fašismu v Německu dostal na listinu zakázaných autorů – v roce 1933 byly jeho knihy veřejně páleny nacisty (s odůvodněním, že literárně zrazuje německé vojáky) a byl zbaven německého občanství.
• Před nacismem emigroval do Švýcarska a následně v roce 1939 do Spojených států amerických, kde získal americké občanství a zařadil se mezi celosvětově uznávané literáty. Byl dokonce navržen na Nobelovu cenu za literaturu.

Díla:

• Na západní frontě klid – jeho nejznámější román, zosobnění ztracené generace.
• Cesta zpátky – volné pokračování románu Na západní frontě klid. Vypráví o problémech přeživších vojáků (např. Tjadena), kteří se vrátili z války a nedokážou se začlenit do normálního mírového života.
• Tři kamarádi – román o síle přátelství a tragické lásce v chudém, inflací zmítaném meziválečném Německu.
• Vítězný oblouk – příběh německého emigranta, lékaře Ravica, skrývajícího se v Paříži před druhou světovou válkou.
• Jiskra života – dílo věnované památce jeho sestry, která byla popravena nacisty; odehrává se v koncentračním táboře.
• Další díla: Nebe nezná vyvolených, Černý obelisk, Miluj bližního svého.

Literárně-historický kontext

• Román Na západní frontě klid vycházel nejprve časopisecky v roce 1928 a knižně byl vydán roku 1929 jako přímá a šokující reakce na hrůzy 1. světové války. Literárně se řadí do světové meziválečné literatury.

Světová literatura 1. poloviny 20. století a Ztracená generace:

• Období po první světové válce bylo poznamenáno obrovským traumatem a rozčarováním. Spisovatelé se snažili zachytit nesmyslnost války a ukázat, jaký dopad měla na psychiku obyčejných lidí.
• V literatuře se výrazně profiluje tzv. ztracená generace. Tento pojem (zavedený americkou spisovatelkou Gertrudou Steinovou) označuje primárně americké, ale přeneseně i evropské autory narozené kolem roku 1900, kteří odešli bojovat do zákopů přímo ze školních lavic.
• Ačkoliv mnozí z těchto vojáků válku fyzicky přežili, vrátili se vnitřně a psychicky zničení. Ztratili své iluze, ideály, mládí i schopnost milovat, a bylo pro ně téměř nemožné se znovu začlenit do běžné společnosti, která jejich hrůzám nerozuměla.

Další autoři tohoto období a příklady jejich děl:

• Ernest Hemingway – Sbohem, armádo!, Komu zvoní hrana, Stařec a moře (americký zástupce ztracené generace).
• Francis Scott Fitzgerald – Velký Gatsby (kritika amerického snu a povrchnosti doby, tzv. jazzový věk).
• Romain Rolland – Petr a Lucie (francouzská protiválečná novela).
• Jaroslav Hašek – Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války (satirický a humorný pohled na absurditu války).
• John Steinbeck – O myších a lidech.

Rozbor: Na západní frontě klid (1929)

Základní charakteristika:

• Literární forma: próza (souvislý vyprávěný text v odstavcích).
• Literární druh: epika (text má jasný děj a příběh).
• Literární žánr: protiválečný (pacifistický) historický román (rozsáhlé dějové dílo s množstvím postav).

Hlavní téma:

• Subjektivní pohled obyčejného řadového vojáka v zákopech na syrovou realitu 1. světové války, její absolutní nesmyslnost a postupné umírání celé jedné mladé generace.

Motivy:

• Přátelství na život a na smrt, zoufalství, strach, ztráta ideálů a iluzí, probuzení zvířecích pudů, všudypřítomná snaha přežít, zranění, smrt, hlad, nesmyslný vojenský dril a neschopnost návratu do civilního života.

Hlavní myšlenka:

• Dílo brutálně demaskuje a odsuzuje válku. Zobrazuje deformaci lidství, kdy je voják nucen zabíjet lidi, ke kterým nic necítí a nemá důvod je nenávidět.
• Slouží jako tvrdá kritika lživé propagandy a tehdejších autorit (státu i učitelů), které pomocí falešného patriotismu nahnaly celou mladou generaci na nesmyslná jatka. Ukazuje, že vítězství i porážka ztrácejí ve špíně zákopů jakýkoliv smysl, záleží jen na přežití.

Symboly:

• Kemmerichovy boty: Symbolizují nejen absolutní praktičnost vojáků tváří v tvář smrti, ale především samotnou smrt, která neustále obchází celou skupinu. Kdo si pohodlné boty po padlém kamarádovi obuje, brzy také zemře.
• Země / půda: Symbolizuje pro vojáka jedinou jistotu a záchranu. Je to štít i matka, do které se voják ukrývá před deštěm kulek.
• Uniforma: Symbolizuje vymazání individuality a lidskosti; i z mírného pošťáka dokáže udělat krutého velitele.

Kompozice:

• Počet kapitol a struktura díla: Román je rozdělen do 12 nepojmenovaných kapitol. Děj se skládá ze střídání bojových, nesmírně krutých akcí a klidnějších chvil vojenského odpočinku, úvah či dovolené.
• Kompoziční postupy: Vyprávění je psáno převážně chronologicky, ale objevují se v něm i retrospektivní postupy (např. když Pavel ve chvílích klidu vzpomíná na své bezstarostné dětství, školu nebo útrapy na cvičišti s Himmelstossem).
• Závěr: Dílo má pesimistický a uzavřený konec (smrt hlavního hrdiny v den, kdy na frontě k žádným velkým bojům ani nedocházelo).

Vypravěč / lyrický subjekt:

• Téměř celý příběh vypráví samotný hlavní hrdina Pavel Bäumer v ich-formě, což dodává vyprávění nesmírnou deníkovou autentičnost a osobní rozměr.
• Pouze úplně na samém závěru (v posledních odstavcích po Pavlově nečekaném úmrtí) se vypravěč nečekaně mění. Vyprávění se přepne do neosobního, vševědoucího pozorovatele v er-formě, který pouze suše, cynicky a reportážně konstatuje, že Pavel padl v den, kdy zpráva velitelství psala, že „na západní frontě byl klid“.

Jazyk:

• a) Útvary jazyka:
  • Vypravěčské a reflexivní pasáže jsou psány spisovnou češtinou plnou lyrizovaných a filozofických úvah. V přímé řeči (v dialozích vojáků) je pak kladen důraz na nespisovnou mluvu, vojenský slang a hovorové výrazy (což přidává ději na autentičnosti).
• b) Zabarvení a slovní zásoba:
  • Text je velmi čtivý. Bohatě se zde objevují vulgarismy a černý, až krutý cynický humor vojáků, kterým se snaží zakrýt svůj strach.
• c) Lexikální a syntaktické prostředky:
  • Dílo se vyznačuje naturalistickými popisy bojů. Jsou zde detailně, až fyziologicky zobrazeny hrůzy války (utržené končetiny, plynové útoky, zápach krve a mrtvol na ostnatých drátech), což má čtenáře úmyslně šokovat.
  • Silně je využíván kontrast – syrové válečné scény plné zmaru se prudce střídají s klidnými lyrickými popisy krásné přírody či Pavlovými něžnými myšlenkami na matku.

Časoprostor:

• Doba děje: Období 1. světové války (zhruba od podzimu 1914 až do podzimu 1918, těsně před podpisem příměří).
• Místo děje: Západní fronta na pomezí Francie a Německa (zákopy, dělostřelecké krátery, polní lazarety) a úseky z Pavlovy dovolené v Německu (v zázemí).

Postavy a jejich charakteristika:

• Pavel (Paul) Bäumer: Hlavní hrdina a vypravěč příběhu (zosobnění samotného Remarqua). Mladý a citlivý gymnazista, který do války narukoval se svými spolužáky v pouhých osmnácti letech naivní a plný ideálů. Rád čte a píše básně. Válka ho však donutí rychle dospět, vytvořit si tlustý krunýř lhostejnosti a přizpůsobit se pudům zvířete, aby přežil. Svou lidskost si uchovává pouze ve vztahu ke svým kamarádům a k nemocné matce.
• Stanislav Katczinsky (Kat): Starší, velmi zkušený voják (čtyřicátník, v civilu švec) a neoficiální velitel jejich skupiny. Pro Pavla je obrovským vzorem a nejlepším přítelem. Je neuvěřitelně mazaný, pohotový a vynalézavý. Má tzv. šestý smysl a dokáže obstarat teplé jídlo či úkryt z ničeho i tam, kde jiní hladoví.
• Albert Kropp: Bývalý Pavlův spolužák a jeden z nejinteligentnějších chlapců ve skupině. Často filozofuje o tom, jak jsou války nesmyslné. Během bitvy je zraněn, přijde o nohu a v klášterním lazaretu vážně přemýšlí o sebevraždě.
• Himmelstoss: Namyšlený, malý, krutý a bezohledný desátník (před válkou obyčejný venkovský listonoš). Využívá moci uniformy a během výcviku si na nováčcích vymýšlí tu nejhorší nesmyslnou šikanu. Na frontě se ale při reálném útoku složí a projeví se jako absolutní zbabělec.
• Kantorek: Bývalý třídní profesor Pavla a jeho kamarádů. Je učebnicovým zosobněním falešné národní propagandy. Svými plamennými projevy a vlastenectvím nahnal celou svou třídu k dobrovolnému nástupu na smrt, ačkoliv on sám zpočátku pohodlně zůstal v zázemí.
• Tjaden a Müller: Pavlovi kamarádi ze třídy. Tjaden je obrovský jedlík a zapřisáhlý nepřítel Himmelstosse (přežije a vystupuje v knize Cesta zpátky). Müller je naopak velmi praktický, vláčí s sebou na frontu učebnice a po Kemmerichovi prakticky zdědí luxusní boty.
• Kemmerich: Spolužák, který zemře v nemocnici mezi prvními kvůli amputaci nohy. Smrt je u něj popsána naturalisticky a zcela nesterilně.
• Detering: Lakomý, ale mírumilovný sedlák. Válku nenávidí především proto, že musí sledovat trpět nevinná zvířata (koně). Nakonec ho stesk po domově dožene k dezerci. Je ale chycen vojenskou policií a s největší pravděpodobností popraven.

Stručný obsah díla:

Příběh sleduje osudy devatenáctiletého německého vojáka Pavla Bäumera a jeho bývalých spolužáků z gymnázia, kteří byli falešným patriotismem zfanatizováni učitelem k dobrovolnému nástupu do první světové války. Místo slávy však na západní frontě zažívají pouze nelidské utrpení, hlad, zmar, plynové útoky a kruté umírání. Jejich jedinou oporou se stává přátelství se zkušeným vojákem Katczinským. Pavel postupně ztrácí všechny své kamarády a při krátké dovolené doma navíc se zoufalstvím zjišťuje, že už kvůli svým válečným traumatům nezapadá do normální společnosti. Nakonec Pavel těsně před úplným koncem války přichází i o svého nejlepšího přítele Kata a naprosto rezignuje na život. Zbytečně umírá během klidného a tichého dne, kdy oficiální vojenské zprávy hlásí, že „na západní frontě byl klid“.

Podrobný děj:

Hlavním hrdinou je mladý student Pavel Bäumer. Pod nátlakem svého třídního profesora Kantorka se on a všichni jeho gymnaziální spolužáci (Kropp, Müller, Kemmerich, Leer a další) dobrovolně přihlásí na vojnu v domnění, že jdou bránit vlast. Počáteční romantické nadšení studentů však po nástupu do kasáren nesmírně rychle pomine. Během deseti týdnů výcviku je trápí nepolevující šikanování a kruté tresty ze strany jejich cvičitele, zakomplexovaného desátníka Himmelstosse. Teprve po odeslání na ostrou frontu chlapci zjišťují, co je opravdové peklo.

V reálných bojích zažívají neustálý ohlušující hluk dělostřelectva, krvavé plynové útoky, střelbu muže proti muži a nekonečné čekání v bahně s velkými krysami. Z chlapců se pod neustálým pudem sebezáchovy stávají zvířata. Největším vzorem a oporou celé roty je starší voják Stanislav Katczinsky (Kat), který dokáže i uprostřed ničeho obstarat vynikající jídlo a přežít to nejhorší. Navzdory veškeré snaze ale Pavlovi kamarádi (např. Kemmerich) začínají v obrovských bolestech umírat v polních lazaretech.

Když Pavel dostane propustku, odjíždí domů na dovolenou. Zjišťuje však, že už není schopen běžného života. Lidé v zázemí, včetně jeho vlastního otce, vůbec nechápou, jak to na frontě vypadá, chtějí slyšet hrdinské historky z hospody a slepě věří propagandě. Navíc se Pavel dozvídá, že jeho milovaná maminka má rakovinu. Pavel si uvědomuje, že jeho pravým „domovem“ se staly zákopy po boku spolubojovníků, a vrací se zpět.

Po návratu na bojiště se během hlídky ocitne v zemi nikoho ukrytý v dělostřeleckém kráteru. K němu do úkrytu spadne dezorientovaný francouzský voják a Pavel jej v záchvatu strachu instinktivně pobodá. Jak Francouz pomalu a v bolestech umírá, Pavla začne sžírat svědomí, snaží se mu pomoci a lituje ho. Z jeho dokladů zjistí, že to byl francouzský tiskař Gérard Duval, který měl doma manželku a dítě. Zde si Pavel naplno uvědomí absurditu války – zabíjí se s lidmi, se kterými by za normálních okolností mohl být přáteli, jen proto, že jim to někdo shora přikázal.

Při dalším útoku je Pavel zraněn společně s Kroppem. Spolu se léčí v katolické nemocnici, ale Kroppovi je kvůli infekci amputována noha. Pavel se po vyléčení vrací na frontu, kde následně probíhá opravdový masakr – jeden po druhém umírají jeho další spolužáci. Nejtěžší ranou je pro něj ale smrt Katczinského. Během bitvy je Kat střelen do holeně. Pavel se ho snaží zachránit a nese ho na zádech do obvaziště. V zápalu útěku si však nevšimne, že Kat dostal do hlavy drobnou zbloudilou střepinu. Katczinsky umírá a Pavel definitivně ztrácí vůli k životu.

Na podzim roku 1918 (měsíc před koncem války) zůstává Pavel z celé původní třídy naživu jako poslední. Cítí se už jen jako prázdná skořápka, apatický a beznadějný. Vyprávění přechází do er-formy a stroze oznamuje naprostý paradox: Pavel padne tváří k zemi, s téměř klidným výrazem, během říjnového dne, který byl na celé frontě tak neobyčejně klidný, že se vojenské komuniké omezilo jen na jedinou větu: „Na západní frontě byl dnes klid.“

Přijetí díla a jeho vliv:

• Kniha vzbudila bezprostředně po svém vydání po celém světě obrovskou senzaci. Během prvního roku se prodalo milion výtisků a dílo bylo velmi brzy přeloženo do mnoha jazyků.
• Zatímco obyčejní lidé a veteráni Remarqua oslavovali za syrovou a pravdivou zpověď, po nástupu nacistů k moci v Německu v roce 1933 byla kniha zakázána. Nacisté dílo odsuzovali za dehonestaci a zesměšnění německého vojska.
• Román se stal nejslavnějším a nejdůležitějším protiválečným manifestem světové literatury a inspiroval obrovské množství dalších spisovatelů.
• Dílo se dočkalo několika velmi úspěšných filmových adaptací. První slavný americký film vznikl již v roce 1930 a získal ocenění Oscar, nejnovější adaptace Netflixu pak vyšla s ohromným ohlasem v roce 2022.

Vlastní názor:

Román Na západní frontě klid je nesmírně nadčasové, a bohužel v mnoha ohledech stále aktuální dílo. Nejsilnější na celé knize je pro mě kontrast mezi velkými plamennými slovy o vlastenectví od lidí z pohodlí domova a špinavou, krutou realitou chlapců umírajících v bolestech v bahně zákopů. Smrt hlavního hrdiny na samém konci v době úplného „klidu“ ve mně zanechala silný pocit marnosti a uvědomění si, jak levná je ve válce lidská existence.

Článek Na západní frontě klid (E. M. Remarque) – rozbor díla se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.