Otázka: Psychologie osobnosti

   Předmět: Základy společenských věd

   Přidal(a): Lenka

Pojem psychologie – samostatná vědecká disciplína, která studuje psychické jevy člověka, vývoj psychiky, její utváření, uspořádání

Pojem osobnosti

Jedinec-Člověk-Osobnost

Jedinec-individuum určitého druhu (člověk, ale i zvíře)

Osoba-individuum lidského druhu

Osobnost-individuální jednota biologických (jak vypadá – vzhled, růst, pohlaví), psychologických ( jak se chová, charakter), sociálních aspektů (jaké je prostředí, kde jedinec žije) je utvářena ve vztazích mezi lidmi tedy ve společnosti a zde se také projevuje jako celek těchto aspektů, poznáváme člověka z hlediska začlenění do prostředí, které má vliv na vývoj osobnosti

Psychologické vlastnosti

Schopnosti, rysy osobnosti, temperament, charakter

Kretschmer – zjistil, že existuje souvislost mezi tělesnou konstitucí, některými charakteristikami prožívání a sklonem k určitým druhům duševních onemocnění. Popsal souvztažnost mezi somatotypem (tělesnou konstitucí) a typem charakteru.

• astenik (leptosom) – dlouhá, štíhlá až hubená postava, úzká ramena, plochý hrudník, slabě vyvinuté svalstvo, dlouhé slabé údy, ostrý profil

–        bývají uzavření, nepřístupní, citově chladní, jednostranně zaměření,pedantští, dráždiví, nervózní, egoističtí

–         mají sklony k tzv.schizoidnímu typu charakteru – extrémním polohám přecitlivělosti na jedné straně a chladu na straně druhé

–         mají též sklony ke schizofrenii (halucinace, bludné představy, viz. psychopatologie), chorobnému rozštěpení osobnosti, k žaludečním vředům  

• atlet – silně vyvinutá kostra s výrazným svalstvem, širokým hrudníkem, užšími boky a spíše menší lebkou s  protáhlým obličejem, jsou souměrní

–         inklinují k tzv.viskóznímu typu charakteru – do jisté míry bývají pohybově a mentálně těžkopádní, bez velkých citových vzruchů a silných myšlenkových zaujetí, jsou vyrovnaní, houževnatí, spolehliví, věrní, stereotypní

–         mají sklony k schizofrenii a epilepsii

• piknik – kulatá hlava, zavalité krátké tělo, měkké svalstvo.  Inklinuje k tzv. cyklotymnímu typu charakteru – jeho prožívání charakterizuje střídání nálad, např.euforie a melancholie.

–         za normálních okolností bývají otevření, společenští, realisti, dobrosrdeční, požitkáři, klidní, žvaniví, humoristi (viz.filmová postava vojáka Švejka)

–         mají sklony k maniodepresivním duševním onemocněním,tj.střídání manických (euforických) nálad a depresivních, kardiovaskulárním onemocněním, obezitě

Vlohy

Určitým předpokladem pro utváření schopností jsou vlohy, které jsou vrozené. Schopnosti vrozené nejsou, jsou získané.

Schopnosti

Schopnostmi označujeme ty vlastnosti osobnosti, které jedinci umožňují naučit se a úspěšně vykonávat určité činnosti.

dělení schopností:

1)     vjemové – např.přesně vnímat barvy, tvary, tóny…

2)     psychomotorické – např.gymnastka

3)     intelektuální – orientovat se v nových situacích, pohotově a pružně řešit problémy

4)     sociální – jednat s lidmi, umět dělat dobrý dojem, předcházet konfliktům a konflikty řešit

5)     umělecké

Např.obecná psychomotorická schopnost (rychlost, obratnost) se může zvláště silně projevit ve výjimečných předpokladech pro sjezdové lyžování

Schopnosti mají svůj vrozený základ, označovaný jako vlohy. Působením prostředí se vloha vyvíjí v konkrétně se projevující schopnost.

V případě, že jsou schopnosti v určité oblasti činnosti dobře rozvinuty, takže jedinec v ní dosahuje nadprůměrné výsledky, hovoříme o nadání. Talent pak znamená výjimečně rozvinuté nadání.

Intelektové schopnosti a jejich měření

První snahy měřit inteligenci se objevily již na přelomu 19.a 20.století a na základě takto zjištěné úrovně intelektové schopnosti provádět výběr a zařazování lidí do různých oborů.

A.Binet – francouzský psycholog – byl v tomto období pověřen vládou, aby vytvořil zkoušku dovolující vydělit ve školách děti, které nestačí na běžnou výuku. Binet pracoval na tomto úkolu 7 let, aby v roce 1905 zveřejnil jeho výsledek – první inteligenční test

Významnou událostí testování inteligence se stal nápad německého psychologa W.Sterna, který zavedl tzv. inteligenční kvocient – IQ  Je to hodnota inteligence testovaného jedince, vypočtená podle vzorce:

mentální věk (MV)

IQ =       ——————————         X       100

chronologický věk (CHV)

chronologický věk = kolik člověku je let

mentální věk = kolik vyjde člověku věk v zadaném IQ testu

př. 12leté dítě je testováno, je mu tedy vybrán test pro 12leté dítě (testy jsou odstupňovávány dle věku), v němž mu vyjde, že jeho mentální věk je 14 let – dle vzorce viz výše má tedy IQ 117, což je již nadprůměrné IQ

Mensa- Členem Mensy se může stát každý, kdo dosáhne v testu inteligence, schváleném mezinárodním dozorčím psychologem Mensy International Ltd. (MIL), výsledku mezi horními dvěma procenty celkové populace.

Emoční kvocient

Emoční nebo emocionální kvocient (EQ) je v psychologii číselný ukazatel, který hodnotí emoční inteligenci – lidskou schopnost zacházet s emocemi a spolupracovat se sociálním okolím.

Od inteligenčního kvocientu (IQ) se liší tím, že hodnotí lidské vlastnosti, které mají co do činění s city, emocemi a veškerou komunikací s okolím. Nehodnotí myšlenkové schopnosti, ale složky empatie, sebeovládání, sebeuvědomění, motivace a společenské obratnosti. Lidé vnímají své okolí a podněty z něj (např. pohyb rukou, gestikulaci, oční kontakt, mrkaní, intenzitu hlasu, vibrace, reakce druhé strany, odsednutí atd.) jako informace, se kterými dále pracují. Schopnost poznání a práce s těmito informacemi emocionální kvocient také hodnotí.

Rysy

=povahové vlastnosti

=psychická vlastnost, která se projevuje určitým způsobem jednání, chování a prožívání

-projevují se v různé intenzitě, některé rysy osob. Jsou více determinované vrozenými předpoklady, jiné ovlivňuje spíše výchova a sociální okolí

Proto rozlišujeme 2 základní skupiny rysů – temperamentové a charakterové

Temperament

– obecná dispozice duševní dynamiky

– soubor vlastností jedince, projevující se v chování, prožívání a v emoční vzrušivosti

– je vrozený, bývá označován za biologický základ osobnosti

– ovlivňuje střídání nálad, projevy a hloubku citů, schopnost sebeovládání, atd.

Klasická teorie temperamentu:

Galenova (Hippokratova) – je nejstarší typologií, rozlišuje 4 hlavní typy dle základních lidských tekutin

flegmatik (flegma = hlen)  –  +  klidný, rozvážný, spolehlivý, přemýšlivý

–  lhostejný, málo přizpůsobivý, pomalý

melancholik (melancholé = černá žluč)  –  +  laskavý, dobrosrdečný,trvalé city

–  komplexy méněcennosti, depresivní nálady,

vše bere velmi vážně, tichý, uzavřený

cholerik (cholé = světlá žluč)  –  +  pořádkumilovný,  přesný ve výkonech, důsledný

–        nevyrovnaný, afektovaný, neovladatelný, neústupný, chamtivý

sangvinik (sangvis = krev) –  +  optimistický, živý,vyrovnaný, společenský, přizpůsobivý, bezstarostný

Charakter

Projevuje se v chování a jednání člověka ve vztahu k člověku, k práci, k sobě a z toho lze poznat i hodnoty jedince. Je formován především výchovou. Podle charakteru se člověk rozhoduje mezi různými cíly a zpravidla vybírá ten, který je nejbližší jeho hodnotám.

Motivace

motivace – z latinského slova movere – hýbat, pohybovat se

– jedná se o určitý souhrn všech skutečností, které podporují nebo tlumí jedince, aby něco dělal nebo naopak nedělal

– pohnutky k jednání, jeden ze dvou možných snahových duševních dějů

motivace zahrnuje:

vnější činitele (incentivy)

odměny ( pochvala, pohlazení, peníze, ocenění)

tresty ( napomenutí, pokuty, …)

příkazy

prosby, přání, očekávání

nabídky

vzory (antivzory)

další podmínky vnějšího prostředí ( mikroklima, makroklima, teplota vzdychu, apod.)

X

vnitřní činitele (impulsy)

potřeby, pudy, instinkty

zájmy

emoce

aktuální psychický stav jedince

seberegulační vlastnosti

návyky

postoje, hodnoty

životní cíle, plány, ideály

zákonitosti motivace:

1)      vnitřní motivy jsou spjaty s vnějšími – př.někdo mě pochválí, jsem vnitřně spokojena

vnější požadavky musí být jedincem vždy přijaty

2)      určitá činnost jedince může být motivována různými motivy – tzv.polymotivistické jednání

3)      stejná činnost u různých jedinců může být motivována různými motivy

4)      člověk si uvědomuje pouze část svých motivů (není schopen či není ochoten)

rozdíl motiv X motivace

motiv – pohnutka k činnosti

motivace – soubor více pohnutek, které vyvolávají u jedince již konkrétní jednání

Motivy jsou takové duševní projevy, které aktivizují lidské chování, zaměřují je na určitý cíl a v tomto směru je udržují po určitou dobu.

motivy určují lidskému chování:

a)      směr, zaměření určité aktivity a tím i její obsah

b)     intenzitu aktivity

c)      délku trvání aktivity

druhy motivů:

primární ( př.hlad, spánek) X  sekundární (př.úspěch, moc)

vnější  X  vnitřní (viz výše)

vědomé  X  nevědomé

pravé  X  vznešené (presentované pouze navenek)

ontogenetický vývoj = vývoj jedince v jednotlivých fázích lidského života (od narození, přes mládí a dospělost až ke stárnutí a stáří)

-ontogenetický vývoj je dán biologickým zráním (věk, růst) a dále učením, výchovou, prostředím

historický vývoj – vývoj společnosti jako celku a v něm jednotlivců jako součástí tohoto celku

fylogenetický vývoj – od nejjednodušších organismů ke složitějším až k člověku

VÝVOJOVÁ OBDOBÍ

1. prenatální – období od početí jedince až po narození jedince

2. rané dětství – od narození do 3 let

dělení: novorozenec – od narození do 1 měsíce

kojenec – od 1 měsíce do 1 roku

batole – od 1 roku do 3 let

3. předškolní věk – od 3 let – 6 let

4. mladší školní věk – od 6 let – 11, 12 let

5. období dospívání – od 11, 12 let – 20 – 22 let

dělení: puberta (pubescent) – od 11, 12 let – 15 let

adolescence (adolescent) – od 15 let – 20 – 22 let

6. dospělost – od 20 – 22 let – 65 let

dělení: časná dospělost – od 20 – 22 let – 31 let

střední dospělost – od 31 let – 45 let

pozdní dospělost – od 45 let – 65 let

7. stáří – od 65 let do smrti

ZMĚNY A VÝVOJ V JEDNOTLIVÝCH ETAPÁCH

v raném dětství rychlý vývoj

novorozenec – má vyvinuté základní nepodmíněné reflexy (nejnutnější), např. dýchací, sací, vyměšovací, polykací reflex

na konci 1. roku, začátkem 2.  se dítě naučí chodit, navázat vztahy s lidmi, první slůvka, naučí se uchopovat a pouštět věci a jiné…)

1 – 1,5 – první slova

ve 2. a 3. roce dochází k rozvoji řeči, navazování kontaktu s jinými dětmi

předškolní věk

rozvoj řečových dovedností (vylepšení), rozvoj zručnosti (kresba, modelování), širší orientace, (mateřská školka – rozvoj vztahů mimo rodiny), výraznější odlišení ženské a mužské role –             holky – nádobíčko, panenky aj.

kluci – autíčka, autodráha

mladší školní věk

změny tělesné a psychické, začátek povinné školní dotázky v 6 letech, ale může být odklad o 1 rok, protože když se narodí v září, může být nezralé do role školáka

biologická a mentální zralost, nutnost přijmout roli školáka – schopnost přijmout cizí autoritu, dítě musí být samostatné, schopnost soustředění se

dospívání

důležité a složité období, konfliktní období – problémy ve škole, mezi rodinými příslušníky, v sobě, ve výběru povolání, tzv. „černobílé vidění“ = neuvědomování si následků, dospívající to vidí pouze buď dobré a perfektní nebo špatné, přílišná kritičnost, nedostatečná sebekritičnost

dospělost

= biologická zralost – člověk je zralý jak po biologické stránce tak po mentální stránce

v 18 letech právně zodpovědný, ale často nevyzralý

výkon povolání – nezávislost na rodičích, založení vlastní rodiny (výběr životního partnera, potomci)

vyrovnanost, zodpovědnost, člověk by měl mít přiměřený vztah k sobě i k okolí

stáří

pokles výkonnosti jedince, změny ve funkcích organismu (fyzické opotřebování)

úbytek některých schopností a dovedností

(např. se zhoršuje paměť)

proti tomu je schopnost aktivně stárnout = člověk se snaží psychikou oddálit fyzické stáří (sportovní aktivity, společenské aktivity – klubová setkání, přednášky, divadlo, kino, koníčky, role babičky a dědečka, vzdělávání – „Univerzita třetího věku“)

Článek Psychologie osobnosti – maturitní otázka (2) se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

   Otázka: Psychické jevy a základní funkce lidské psychiky

   Předmět: Základy společenských věd

   Přidal(a): Lenka

Psychické jevy

• navzájem spojeny a působí na sebe jako celek – projevuje se to v osobnosti člověka
• jsou fcí mozku, zformovaly se vlivem společnosti, zvláště působením výchovy, a umožňují člověku poznávat svět a zároveň na něj aktivně působit
• v průběhu života se mění a vyvíjejí

Dělí se na:

• Psychické vlastnosti (dispozice) – temperament, schopnosti, charakter, motivy a postoje,
• Psychické procesy
  • Poznávací (vnímání, fantazie, myšlení, řeč, představy)
  • Paměťové
  • Motivační procesy (citové a volní)
  • Psychické stavy – stavy pozornosti, citové stavy

Psychické procesy

-druh psychických jevů, tvoří strukturu osobnosti. Pochody, kterými organismus přechází z jednoho psychického stavu do druhého.  Jsou nestálé, okamžitě se střídají (pozorování krajiny, vnímání barev, vzpomínky, představy)

a)Poznávací procesy:

Vnímání
=poznávací psychický proces, který zachycuje to, co zrovna v daném okamžiku působí na naše smyslové orgány (receptory)

-součástí je čití (1.kontakt smyslových orgánů s určitým předmětem)

(např.kávovar – barva, chuť, vůně, teplo)

-výsledkem čití je počitek (nejjednodušší prvek vnímání, obraz jednotlivého znaku vnímaného předmětu), souhrn počitků vytváří vjem(základní jednotka vnímání)

–vnímání je proces subjektivního odrážení objektivní reality, která na nás působí. Je subjektivní (každý realitu vnímá jinak).

Druhy vnímání:

• Zrakové vnímání = umožňuje poznávat předměty i na značnou vzdálenost, s velkou přesností, při mnoha činnostech závisí kontrola a regulace pohyb právě na zraku
• Čichové a chuťové vnímání = mají význam zj. v odlišování potravy od látek nevhodných nebo životu nebezpečných
• Sluchové vnímání = poskytuje informace také o předmětech značně vzdálených, má výstražnou fci, velký význam má sluch pro vnímání řeči
• Pohybový aparát = umožňuje vnímat polohu těla a kontrolovat pohyby
• Vnímání doteku
• Hmat

Poruchy vnímání:

-mohou být způsobeny užíváním návykových látek, psychickou nebo dědičnou nemocí, nebo jinou situací

-Fantomova bolest (objevují se po amputaci končetin. Ač to působí velmi zvláštně, člověk vnímá bolestivé vjemy v končetině, kterou již nemá. Tyto pocity jsou naprosto reálné.Objevují se ale třeba i po vytržení zubu či odstranění prsu. Projevují se krátkou vystřelující bolestí nebo bolestí podobné bolesti při úrazu v části končetiny (těla), která již neexistuje.

Představivost

=psychický proces, jehož výsledkem je představa

• představa: názorný obraz něčeho, co v daném okamžiku nepůsobí na naše smyslové orgány, zakládá se na minulém vnímání, nemusí 100% odpovídat dříve vnímanému objektu, může být jedinečná (kůň) nebo obecná (savec).
• Druhy představ jsou paměťové představy – odraz předmětu, jevu, který jsme dříve vnímali,

Fantazijní představa – odraz předmětu, jevu, který jsme v dané podobě nevnímali.

Fantazie
= vytváříme relativně nové představy, základem jsou zkušenosti, vjemy a paměťové představy, ale často pozměněné nebo zkombinované do takových celků, které se ve skutečnosti nevyskytují.

• rekonstrukční: vytvoření představy na podkladě slovního spojení nebo schematického znázornění (při čtení knihy se představujeme vzhled hrdiny)
• tvůrčí: vytvoření nových představ, zejména v umělecké tvorbě
• bdělé snění
• bezděčná: nemá záměrné usměrnění, představy se vybavují samy (probíhá v bdělém snění nebo ve spánku)

Řeč
=pomocí řeči formulujeme své myšlenky, sdílíme je s dalšími lidmi a komunikujeme

–        vnitřní řeč: „řeč pro sebe“, formulace myšlenek v naší mysli

–        vnější řeč: vyjádření myšlenek navenek (mluvená, psaná)

Poruchy řeči

– příčiny: sluch, snížený intelekt, prostředí, porucha mluvidel…

• dyslalie (patlavost): porucha výslovnosti hlásek
• koktavost: zadrhávání řeči, porucha plynulosti
• breptavost: porucha řeči projevující se nápadně rychlou mluvou s nedbalou artikulací, komolením slov, vynecháváním hlásek a slabik a přeříkáváním se
• efektivní mutismus: mluvní negativismus, člověk výběrově nekomunikuje s určitými lidmi

Myšlení
= schopnost člověka na základě smyslového poznání a spolu s ním poznávat obecné, zákonité, podstatné souvislosti a na základě toho určovat své cíle. Je to nejvyšší poznávací funkce člověka. Je těsně spjato s řečí. Formy:

• pojem: základní forma myšlení, slovní vyjádření obecných a podstatných znaků, snaží se postihnout vztahy mezi nimi, formulovat hypotézy, ověřovat …
• soud: vyjadřuje vztah mezi pojmy, o pojmu něco vypovídáme, může být pravdivý nebo nepravdivý
• úsudek: vyjadřuje závěry ze vztahů mezi soudy
• premisa: předpoklad, jsou to soudy, z kterých vycházíme
• závěr: vyvozený soud

Řešení problému

Řešení problému spočívá v tom, že se zužuje pole možných odpovědí na danou otázku, dokud se nenajde správná odpověď nebo dosud neznámá cesta, která vede k cíli

Fáze řešení problému

Objevení problému

Uvědomění si nějaké obtíže, kterou je třeba překonat. K překonání je potřebná motivace – pohnutka, důvod, proč obtíž řešit. Pokud motivace chybí – problém se obchází, neřeší se. Potřeba správného pochopení problému. Důležité je také problém předvídat a zahlédnout jej (vědci).

Příprava na řešení

Rozdělit problém na menší úlohy. Doplnění chybějících informací. Stanovení hypotézy řešení problému.

Prověření stanovených hypotéz

Podstata vlastního procesu řešení. Vylučování nevhodných hypotéz.

Nalezení řešení

Odstranění obtíží. Odstranění napětí trvající při řešení problému.

Dodatečné přezkoušení

Praktické ověření nalezeného řešení. Případné další zlepšovaní (optimalizace).

b)Paměťové procesy:

Paměť
=jedna z nejdůležitějších vlastností člověka; soubor procesů, které umožňují osvojení informací, jejich uchování a vybavení; je úzce spojená s učením; paměťový psychický proces.

Typy paměti:

Krátkodobá paměť

– krátkodobé kódování a uskladnění informace, zapamatování na několik minut, po splnění úkolu se informace neukládá (např. vytočení telefonního čísla).

Dlouhodobá paměť

– zapamatování toho, co budeme v budoucnu potřebovat, uchování závisí na motivaci, logickém zpracování, opakování a užívání informací, vliv na trvalé zapamatování mají i podmínky, které nastávají ihned po učení, k vytvoření trvalé stopy je potřeba nerušený průběh biochemických procesů několik desítek minut.

Názorná paměť

– jde o funkce prvosignální popř. převážně podřízené hemisféry, snadnější pamatování a vybavování názorných podnětů. Zahrnuje paměť zrakovou (vizuální), sluchovou (auditivní, echoická), čichovou, chuťovou, hmatovou, smíšenou (kombinovanou) apod.

Slovně-logická paměť

– týká se toho, co je vyjádřeno slovy a zpracováno logicky, obsahem této paměti jsou myšlenky, snadnější pamatování pojmů, soudů a úsudků, jde o funkce převážně druhosignální popř. dominantní hemisféry, je specifická pro každého, sehrává rozhodující roli při osvojování si vědomostí v celém procesu vzdělání.

Mechanická paměť

– osvojení učiva samotným opakováním bez snahy o pochopení nebo logické zpracování.

Logická paměť

– využití myšlení a pochopení podstatných vztahů, časově úspornější, trvalejší uchovávání, pohotovější vybavení.

Bezděčná paměť

– zapamatování informace bez záměru a úmyslu si ji zapamatovat, logické rozčlenění, vybavování má podobu vzpomínání, např. něco, co je spojeno se zážitkem, vztahem nebo, co potřebujeme pro zajímavou činnost.

Záměrná paměť

– použití při daném vědomém cíli něco si zapamatovat, několikanásobné opakování a vybavování vývojově pozdější forma než paměť bezděčná, nutnost větší zralosti jedince, rozvoj u dítěte ve školním věku, při vzdělávání by měly být využity obě formy paměti.

Ultrakrátká paměť

je založena na uchovávání výsledků senzorického zpracování informace působící na smyslové orgány.

c)Motivační procesy:

Motivace

= souhrn činitelů, aspektů, které jedince podněcují, podporují, aktivizují, dodávají mu energii = motivují ho k určité činnosti či chování a nebo naopak tuto aktivitu tlumí (trest za překročení urč. zákonu), u různých lidí složitá a odlišná.

Mezi motivační síly (motivy) patří: potřeby, zájmy, záliby, návyky, perspektivy, cíle, hodnoty, postoje, city, citové vztahy.

Emoce

= psychické procesy, které hodnotí různé skutečnosti, situace, události, průběh a výsledky činnosti jedince. Vyjadřují prožívání subjektivního stavu a vztahu k působícím podnětům. Mohou být krátkodobé i dlouhodobé.

• zvýšení krevního tlaku, zrychlení srdeční frekvence
• zrychlené dýchání, zúžení zornic, pocení, sníženy cukru v těle, „husí kůže“
• polarita: láska X nenávist, radost X smutek …
• subjektivnost: každý něco prožívá jinak
• spontánnost: vznikly samy, neovlivňujeme je
• aktuálnost: okamžitá reakce
• vliv na jiné procesy: ovlivněné jinými procesy
• přenos na jiné osoby: empatie
• nižší: uspokojování biologický potřeb (jídlo, vášeň, agrese …)

afekt – silné a bouřlivé reakce, krátce probíhající emocionální stavy (zuřivost), vyznačuje se ztrátou nebo snížením sebekontroly a vysokou intenzitou, člověk se chová iracionálně

nálada – dlouhodobější emocionální stavy, které podbarvují celkové prožívání a činnosti člověka v dimenzi euforie (rozjařenost), deprese (skleslost)

vášeň – silné, pevné, dlouhotrvající emocionální stavy, mohou ničit (závislosti) nebo zušlechťovat (umění, věda …)

citové vztahy – komplexní více či méně dlouho setrvávající emocionální stavy, charakteristické zejména pro sociální vztahy (láska, nenávist …)

Psychické stavy

=city, emoce, které vyjadřují prožívání člověka a projevují se chováním

Jsou přechodné, mění se podle času a situace. Vyjadřují celkové psychické prožívání člověka v určitém okamžiku. Různá úroveň závisí na úrovni aktivace. Zvýšená aktivace připravuje organismus ke zvýšenému výkonu. Rozlišujeme stupně aktivace:

• Nízká = spánek, svalová relaxace, pomalá mozková aktivita
• Snížená = přechod mezi bděním a spánkem, objevuje se při silné únavě nb psychických poruchách
• Střední = organismus se bez problémů soustředí a koná činnosti
• Zvýšená = zvýšené úsilí a vypětí, zvýšená pozornost, krátkodobé trvání
• Vysoká = vzrušení, podrážděnost, stav vysokého napětí organismu

-podněty (věc, osoba, situace) vyvolají citovou reakci = psychický stav

Druhy citů:

1) a)nižší city (při uspokojování základních biologických potřeb – úleva)

b)vyšší city (uspokojování duchovních, uměleckých, intelektuálních potřeb)

2)podle délky trvání

a)krátkodobé (naštvanost), b)dlouhodobé (láska)

3)podle délky a intenzity

a)citové reakce (vyvolané určitou situací v dané chvíli – afekt, údiv)

b)citové stavy = nálady (delší, informují o duševní pohodě/nepohodě člověka)

c)citové vztahy (dlouhodobé, k lidem, zvířeti)

Poruchy citů:

-duševní labilita (výkyvy nálad)

-citová deprivace (nedostatek citů od rodičů)

-poruchy citové reaktivity (reagování na určité podněty, u dětí – vztekání)

Aktivační hladina

=uvedení organismus do činnosti (a)vnitřní – myšlení, b)vnější – jednání, chování)

-aktivační činitelé: značí veškeré podněty, které vedou jedince k aktivaci nebo zvýšení její úrovně

Článek Psychické jevy a základní funkce lidské psychiky se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.