Otázka: Psychologie osobnosti
Předmět: Základy společenských věd
Přidal(a): Lenka
Pojem psychologie – samostatná vědecká disciplína, která studuje psychické jevy člověka, vývoj psychiky, její utváření, uspořádání
Pojem osobnosti
Jedinec-Člověk-Osobnost
Jedinec-individuum určitého druhu (člověk, ale i zvíře)
Osoba-individuum lidského druhu
Osobnost-individuální jednota biologických (jak vypadá – vzhled, růst, pohlaví), psychologických ( jak se chová, charakter), sociálních aspektů (jaké je prostředí, kde jedinec žije) je utvářena ve vztazích mezi lidmi tedy ve společnosti a zde se také projevuje jako celek těchto aspektů, poznáváme člověka z hlediska začlenění do prostředí, které má vliv na vývoj osobnosti
Psychologické vlastnosti
Schopnosti, rysy osobnosti, temperament, charakter
Kretschmer – zjistil, že existuje souvislost mezi tělesnou konstitucí, některými charakteristikami prožívání a sklonem k určitým druhům duševních onemocnění. Popsal souvztažnost mezi somatotypem (tělesnou konstitucí) a typem charakteru.
- astenik (leptosom) – dlouhá, štíhlá až hubená postava, úzká ramena, plochý hrudník, slabě vyvinuté svalstvo, dlouhé slabé údy, ostrý profil
– bývají uzavření, nepřístupní, citově chladní, jednostranně zaměření,pedantští, dráždiví, nervózní, egoističtí
– mají sklony k tzv.schizoidnímu typu charakteru – extrémním polohám přecitlivělosti na jedné straně a chladu na straně druhé
– mají též sklony ke schizofrenii (halucinace, bludné představy, viz. psychopatologie), chorobnému rozštěpení osobnosti, k žaludečním vředům
- atlet – silně vyvinutá kostra s výrazným svalstvem, širokým hrudníkem, užšími boky a spíše menší lebkou s protáhlým obličejem, jsou souměrní
– inklinují k tzv.viskóznímu typu charakteru – do jisté míry bývají pohybově a mentálně těžkopádní, bez velkých citových vzruchů a silných myšlenkových zaujetí, jsou vyrovnaní, houževnatí, spolehliví, věrní, stereotypní
– mají sklony k schizofrenii a epilepsii
- piknik – kulatá hlava, zavalité krátké tělo, měkké svalstvo. Inklinuje k tzv. cyklotymnímu typu charakteru – jeho prožívání charakterizuje střídání nálad, např.euforie a melancholie.
– za normálních okolností bývají otevření, společenští, realisti, dobrosrdeční, požitkáři, klidní, žvaniví, humoristi (viz.filmová postava vojáka Švejka)
– mají sklony k maniodepresivním duševním onemocněním,tj.střídání manických (euforických) nálad a depresivních, kardiovaskulárním onemocněním, obezitě
Vlohy
Určitým předpokladem pro utváření schopností jsou vlohy, které jsou vrozené. Schopnosti vrozené nejsou, jsou získané.
Schopnosti
Schopnostmi označujeme ty vlastnosti osobnosti, které jedinci umožňují naučit se a úspěšně vykonávat určité činnosti.
dělení schopností:
1) vjemové – např.přesně vnímat barvy, tvary, tóny…
2) psychomotorické – např.gymnastka
3) intelektuální – orientovat se v nových situacích, pohotově a pružně řešit problémy
4) sociální – jednat s lidmi, umět dělat dobrý dojem, předcházet konfliktům a konflikty řešit
5) umělecké
Např.obecná psychomotorická schopnost (rychlost, obratnost) se může zvláště silně projevit ve výjimečných předpokladech pro sjezdové lyžování
Schopnosti mají svůj vrozený základ, označovaný jako vlohy. Působením prostředí se vloha vyvíjí v konkrétně se projevující schopnost.
V případě, že jsou schopnosti v určité oblasti činnosti dobře rozvinuty, takže jedinec v ní dosahuje nadprůměrné výsledky, hovoříme o nadání. Talent pak znamená výjimečně rozvinuté nadání.
Intelektové schopnosti a jejich měření
První snahy měřit inteligenci se objevily již na přelomu 19.a 20.století a na základě takto zjištěné úrovně intelektové schopnosti provádět výběr a zařazování lidí do různých oborů.
A.Binet – francouzský psycholog – byl v tomto období pověřen vládou, aby vytvořil zkoušku dovolující vydělit ve školách děti, které nestačí na běžnou výuku. Binet pracoval na tomto úkolu 7 let, aby v roce 1905 zveřejnil jeho výsledek – první inteligenční test
Významnou událostí testování inteligence se stal nápad německého psychologa W.Sterna, který zavedl tzv. inteligenční kvocient – IQ Je to hodnota inteligence testovaného jedince, vypočtená podle vzorce:
mentální věk (MV)
IQ = —————————— X 100
chronologický věk (CHV)
| Hodn. IQ | Popis a předpokládané schopnosti jedince | % lidí |
| nad 140 | Inteligence géniů. Absolutní předpoklady pro tvůrčí činnost, určuje ostatním směr poznání. | 0,2 % |
| do 140 | Výjimečná superiorní inteligence. Mimořádné předpoklady pro tvůrčí činnost, vynikající manažeři nebo odborníci. | 2,8 % |
| do 130 | Vysoce nadprůměrná inteligence. Mohou snadno vystudovat vysokou školu, dosáhnout vynikajících výsledků v tvůrčí a manažerské činnosti. | 6% |
| do 120 | Nadprůměrná inteligence. Vystuduje vysokou školu, při vysoké pracovitosti může získat mimořádné pracovní místo. | 12% |
| do 110 | Vysoce průměrná inteligence. Vysokou školu vystuduje jen s potížemi. Důsledností a pracovitostí může získat společenské zařazení předchozí kategorie. | 25% |
| do 100 | Průměrná inteligence. Dokáže složit maturitní zkoušku, v práci se uplatní ve středním postavení. | 25% |
| do 90 | Slabě podprůměrná inteligence. Dokáže absolvovat základní školu a dobře se uplatnit v manuálních profesích. | 10% |
| do 80 | Nižší stupeň mentální retardace. S problémy zvládne základní školu, úspěšný v zvláštní škole. | 10% |
| do 70 | Lehká mentální retardace. Je-li dobře veden, zvládne zvláštní školu. | 6,8 % |
| do 50 | Střední mentální retardace. Nevzdělavatelný, ale osvojí si sebeobslužné návyky. | 2% |
| do 20 | Těžká mentální retardace. Nevzdělavatelný a nevychovatelný. | 0,2 % |
chronologický věk = kolik člověku je let
mentální věk = kolik vyjde člověku věk v zadaném IQ testu
př. 12leté dítě je testováno, je mu tedy vybrán test pro 12leté dítě (testy jsou odstupňovávány dle věku), v němž mu vyjde, že jeho mentální věk je 14 let – dle vzorce viz výše má tedy IQ 117, což je již nadprůměrné IQ
Mensa- Členem Mensy se může stát každý, kdo dosáhne v testu inteligence, schváleném mezinárodním dozorčím psychologem Mensy International Ltd. (MIL), výsledku mezi horními dvěma procenty celkové populace.
Emoční kvocient
Emoční nebo emocionální kvocient (EQ) je v psychologii číselný ukazatel, který hodnotí emoční inteligenci – lidskou schopnost zacházet s emocemi a spolupracovat se sociálním okolím.
Od inteligenčního kvocientu (IQ) se liší tím, že hodnotí lidské vlastnosti, které mají co do činění s city, emocemi a veškerou komunikací s okolím. Nehodnotí myšlenkové schopnosti, ale složky empatie, sebeovládání, sebeuvědomění, motivace a společenské obratnosti. Lidé vnímají své okolí a podněty z něj (např. pohyb rukou, gestikulaci, oční kontakt, mrkaní, intenzitu hlasu, vibrace, reakce druhé strany, odsednutí atd.) jako informace, se kterými dále pracují. Schopnost poznání a práce s těmito informacemi emocionální kvocient také hodnotí.
Rysy
=povahové vlastnosti
=psychická vlastnost, která se projevuje určitým způsobem jednání, chování a prožívání
-projevují se v různé intenzitě, některé rysy osob. Jsou více determinované vrozenými předpoklady, jiné ovlivňuje spíše výchova a sociální okolí
Proto rozlišujeme 2 základní skupiny rysů – temperamentové a charakterové
Temperament
– obecná dispozice duševní dynamiky
– soubor vlastností jedince, projevující se v chování, prožívání a v emoční vzrušivosti
– je vrozený, bývá označován za biologický základ osobnosti
– ovlivňuje střídání nálad, projevy a hloubku citů, schopnost sebeovládání, atd.
Klasická teorie temperamentu:
Galenova (Hippokratova) – je nejstarší typologií, rozlišuje 4 hlavní typy dle základních lidských tekutin
flegmatik (flegma = hlen) – + klidný, rozvážný, spolehlivý, přemýšlivý
– lhostejný, málo přizpůsobivý, pomalý
melancholik (melancholé = černá žluč) – + laskavý, dobrosrdečný,trvalé city
– komplexy méněcennosti, depresivní nálady,
vše bere velmi vážně, tichý, uzavřený
cholerik (cholé = světlá žluč) – + pořádkumilovný, přesný ve výkonech, důsledný
– nevyrovnaný, afektovaný, neovladatelný, neústupný, chamtivý
sangvinik (sangvis = krev) – + optimistický, živý,vyrovnaný, společenský, přizpůsobivý, bezstarostný
Charakter
Projevuje se v chování a jednání člověka ve vztahu k člověku, k práci, k sobě a z toho lze poznat i hodnoty jedince. Je formován především výchovou. Podle charakteru se člověk rozhoduje mezi různými cíly a zpravidla vybírá ten, který je nejbližší jeho hodnotám.
Motivace
motivace – z latinského slova movere – hýbat, pohybovat se
– jedná se o určitý souhrn všech skutečností, které podporují nebo tlumí jedince, aby něco dělal nebo naopak nedělal
– pohnutky k jednání, jeden ze dvou možných snahových duševních dějů
motivace zahrnuje:
vnější činitele (incentivy)
odměny ( pochvala, pohlazení, peníze, ocenění)
tresty ( napomenutí, pokuty, …)
příkazy
prosby, přání, očekávání
nabídky
vzory (antivzory)
další podmínky vnějšího prostředí ( mikroklima, makroklima, teplota vzdychu, apod.)
X
vnitřní činitele (impulsy)
potřeby, pudy, instinkty
zájmy
emoce
aktuální psychický stav jedince
seberegulační vlastnosti
návyky
postoje, hodnoty
životní cíle, plány, ideály
zákonitosti motivace:
1) vnitřní motivy jsou spjaty s vnějšími – př.někdo mě pochválí, jsem vnitřně spokojena
vnější požadavky musí být jedincem vždy přijaty
2) určitá činnost jedince může být motivována různými motivy – tzv.polymotivistické jednání
3) stejná činnost u různých jedinců může být motivována různými motivy
4) člověk si uvědomuje pouze část svých motivů (není schopen či není ochoten)
rozdíl motiv X motivace
motiv – pohnutka k činnosti
motivace – soubor více pohnutek, které vyvolávají u jedince již konkrétní jednání
Motivy jsou takové duševní projevy, které aktivizují lidské chování, zaměřují je na určitý cíl a v tomto směru je udržují po určitou dobu.
motivy určují lidskému chování:
a) směr, zaměření určité aktivity a tím i její obsah
b) intenzitu aktivity
c) délku trvání aktivity
druhy motivů:
primární ( př.hlad, spánek) X sekundární (př.úspěch, moc)
vnější X vnitřní (viz výše)
vědomé X nevědomé
pravé X vznešené (presentované pouze navenek)
ontogenetický vývoj = vývoj jedince v jednotlivých fázích lidského života (od narození, přes mládí a dospělost až ke stárnutí a stáří)
-ontogenetický vývoj je dán biologickým zráním (věk, růst) a dále učením, výchovou, prostředím
historický vývoj – vývoj společnosti jako celku a v něm jednotlivců jako součástí tohoto celku
fylogenetický vývoj – od nejjednodušších organismů ke složitějším až k člověku
VÝVOJOVÁ OBDOBÍ
1. prenatální – období od početí jedince až po narození jedince
2. rané dětství – od narození do 3 let
dělení: novorozenec – od narození do 1 měsíce
kojenec – od 1 měsíce do 1 roku
batole – od 1 roku do 3 let
3. předškolní věk – od 3 let – 6 let
4. mladší školní věk – od 6 let – 11, 12 let
5. období dospívání – od 11, 12 let – 20 – 22 let
dělení: puberta (pubescent) – od 11, 12 let – 15 let
adolescence (adolescent) – od 15 let – 20 – 22 let
6. dospělost – od 20 – 22 let – 65 let
dělení: časná dospělost – od 20 – 22 let – 31 let
střední dospělost – od 31 let – 45 let
pozdní dospělost – od 45 let – 65 let
7. stáří – od 65 let do smrti
ZMĚNY A VÝVOJ V JEDNOTLIVÝCH ETAPÁCH
v raném dětství rychlý vývoj
novorozenec – má vyvinuté základní nepodmíněné reflexy (nejnutnější), např. dýchací, sací, vyměšovací, polykací reflex
na konci 1. roku, začátkem 2. se dítě naučí chodit, navázat vztahy s lidmi, první slůvka, naučí se uchopovat a pouštět věci a jiné…)
1 – 1,5 – první slova
ve 2. a 3. roce dochází k rozvoji řeči, navazování kontaktu s jinými dětmi
předškolní věk
rozvoj řečových dovedností (vylepšení), rozvoj zručnosti (kresba, modelování), širší orientace, (mateřská školka – rozvoj vztahů mimo rodiny), výraznější odlišení ženské a mužské role – holky – nádobíčko, panenky aj.
kluci – autíčka, autodráha
mladší školní věk
změny tělesné a psychické, začátek povinné školní dotázky v 6 letech, ale může být odklad o 1 rok, protože když se narodí v září, může být nezralé do role školáka
biologická a mentální zralost, nutnost přijmout roli školáka – schopnost přijmout cizí autoritu, dítě musí být samostatné, schopnost soustředění se
dospívání
důležité a složité období, konfliktní období – problémy ve škole, mezi rodinými příslušníky, v sobě, ve výběru povolání, tzv. „černobílé vidění“ = neuvědomování si následků, dospívající to vidí pouze buď dobré a perfektní nebo špatné, přílišná kritičnost, nedostatečná sebekritičnost
dospělost
= biologická zralost – člověk je zralý jak po biologické stránce tak po mentální stránce
v 18 letech právně zodpovědný, ale často nevyzralý
výkon povolání – nezávislost na rodičích, založení vlastní rodiny (výběr životního partnera, potomci)
vyrovnanost, zodpovědnost, člověk by měl mít přiměřený vztah k sobě i k okolí
stáří
pokles výkonnosti jedince, změny ve funkcích organismu (fyzické opotřebování)
úbytek některých schopností a dovedností
(např. se zhoršuje paměť)
proti tomu je schopnost aktivně stárnout = člověk se snaží psychikou oddálit fyzické stáří (sportovní aktivity, společenské aktivity – klubová setkání, přednášky, divadlo, kino, koníčky, role babičky a dědečka, vzdělávání – „Univerzita třetího věku“)
