Otázka: Úvod do filozofie
Předmět: Základy společenských věd
Přidal(a): Marky96
filozofie = věda, která zkoumá nejobecnější otázky přírody, společnosti a lidského myšlení
Počátky filozofie
- předpokládá se – 6. století př. n. l.
- vznikla ve Starověkém Řecku (v oblasti Malé Asie, kde Řekové zakládali města, osady -> dnešní Turecko – zachované památky v přístavních městech Miletos a Efesos)
pojem filozofie = filein (milovat) + sopia (moudrost) = láska k moudrosti
- poprvé tento pojem použil Pythagoras, jeho myšlenku rozvinul Sokrates – moudří jsou pouze Bohové
- poznatky o nejstarších filozofech a jejich názorech nacházíme v podobě zlomků = tvrzení, výroky, úryvky, úvahy o světě, byly citovány mladšími filozofy např. Aristoteles
- antická filozofie čerpala z kulturního dědictví, náboženství
- ovlivněna civilizacemi
- v nejstarších dobách měla filozofie podobu tzv. pansofie = vševěda
- filozofie byla vševědou, zahrnovala veškeré vědění o světě (úvahy o hvězdách, zvířatech, matematice, léčení, otázky fyziky,…) -> poznatků nebylo mnoho
- pansofia tvořila souhrn otázek o tomto světě, o duši, o člověku, o společnosti,… -> otázky neustále narůstaly -> postupně začaly vznikat okruhy otázek
otázky (ontologické, gnoseologické, kosmologické, logické, etické, estetické, axiologické)
- ontologické = otázky bytí, co je podstatou světa
- jestli je svět materiální nebo duchovní
- ontologie = nauka o bytí, co je podstatou světa
- gnoseologické = otázky poznání tohoto světa
- je náš svět poznatelný, nebo není, nebo jen částečně?
- jakým způsobem lze poznat svět – rozumově či smyslově, citově?
- co je to pravda? (řeší problém pravdy – je relativní, je to stav mysli, tvrzení na základě reality)
- gnoseologie
- kosmologické = otázky (úvahy) o světě jako celku
- je náš svět chaotický nebo zákonitý?
- jak vznikl svět?
- kosmologie = nauka, která řeší otázky vzniku světa
- logické = úvahy o našem myšlení (o jeho zákonitostech)
- logika – zakladatelem je Aristoteles (v Antice)
- etické = otázky morálky, co je a co není dobré (otázky dobra a zla) – vznikly ještě před filozofií
- etika
- estetické = otázky krásy
- subjektivní vnímání krásy (subjekt = každý z nás, osobnost)
- estetika =nauka o umění, jeho funkcích a důležitosti (estetická, vzdělávací, zábavná, emocionální,…)
- axiologické = otázky o hodnotách (axial = hodnota)
- vyjadřují priority v našem životě, lidské hodnoty (rodina, vzdělání, přátelé, zdraví,…)
- každý má jiný žebříček hodnot (závisí na věku, životní situaci, povaze,…)
- axiologie
další otázky
antropologické otázky
filozofie přírody = filozofické otázky přírody v našem světě
dějiny filozofie = vývoj filozofie (historický vývoj filozofických názorů)
filozofie dějin = filozofický pohled na historii dějin (dějiny z hlediska filozofie)
- filozof zkoumá, jestli jsou nebo nejsou v dějinách náhody, kdo víc ovlivňuje dějiny (jestli silné osobnosti,…)
- FILOZOFICKÉ VĚDY
Počátky Antické historie
Aristoteles = řecký filozof (384 – 322 př. n. l.)
- Metafyzika
Diogenes Lertský = řecký filozof a životopisec (1. polovina 3. st. př. n. l.)
- O životech, učeních a výrocích slavných filozofů
Plutarchos = antický filozof, historik a životopisec (50 – 120 n. l.)
- Srovnávací životopisy – nejvýznamnější dílo, Etika
Speciální vědy
- vedle filozofických věd máme také speciální vědy
- začali se oddělovat od filozofie
- speciální vědy zkoumaly tento svět ze svého specifického hlediska
- nejvyšší rozvoj středověk, ale hlavně novověk
dělení:
- společenské (humanitní) – historie, pedagogika, sociologie,…
- přírodní – medicína, fyzika, chemie,…
Vztah filozofie a speciálních věd
- filozofie a speciální vědy se navzájem ovlivňují a obohacují
- filozofie vychází z konkrétních poznatků speciálních věd a tyto poznatky zobecňuje
- speciální vědy pracují s obecnými poznatky filozofie (viz. filozofické otázky medicíny, pedagogiky,…)
Filozofické pojmy materialismus a idealismus
materialismus = směr nebo filozofický názor na svět, který má představu, že základem tohoto světa je materiálno (může mít mnoho podob, je to hmota) – tvoří podstatu bytí, bylo zde nejdříve
- základem světa je materiálno
- naivní materialismus = existence pralátky, z které vzešel svět
v renesanci a novověku
- mechanický materialismus = základem světa je hmota, která se řídí zákony mechaniky („člověk je určitá podoba stroje“)
v novověku
- dialektický mechanismus = dialektika prosazovala vývoj, hmota se neustále vyvíjí
idealismus = filozofický názor a směr, který má představu, že základem světa je duchovno
- duchovno zde bylo dříve, tvořilo základ
- souvisí s náboženstvím (představy Boha, ideí,…)
dělíme ho:
a) subjektivní – základ světa je tvořen člověkem, zejména jeho vědomím
George Berkeley (Bárkly)
„svět sám o sobě neexistuje, je pouhým souborem mých počitků“
/počitky– vjemy z našich smyslů/
- položil na dlaň višni
„višně sama o sobě není (objektivně neexistuje), je pouze souborem počitků“
„veškerý svět závisí na člověku“, „Esse percipi“ = existovat znamená vnímat
(věci, které jsou vnímány existují)
b) objektivní – základem světa je duchovno (duchovní princip) vně člověka, představa Boha
Platon – „někde mimo nás je svět ideí“
dodnes najdeme spory mezi materialisty a idealisty
Vztah filozofie a náboženství
religionistika = věda, která se zabývá náboženstvím
náboženství = složitý společenský jev, je založen na duchovní činnosti
základní rysy:
- víra (nejčastěji v Bohy = božský princip, v posvátné pravdy, přírodní síly, démony,…)
- kult (obřady, mše,…)
- morálka (vychází z daného náboženství)
- svátky, tradice -> kultura
- architektura, sochařství -> umění
- vyjadřuje určitý pohled na svět
dělení náboženství
- světová – rozšířena po celém světě (křesťanství, islám, hinduismus, budhismus, judaismus,…)
- národní – rozšířena v rámci národa (kofucionismus, šintoismus,…)
- monoteistická – vyjadřují víru v jednoho Boha (křesťanství, islám,…)
- polyteistická – vyjadřuje víru ve více Bohů (buddhismus, antické náboženství, hinduismus,…)
- zoomorfní – bohové mají podobu zvířat (Egypt)
- antropomorfní – představa bohů podobná člověku (Antika)
další: moderní, staré,…
- vztah mezi filozofií a náboženstvím je někdy označován jako vztah mezi věděním a vírou
- náboženství a filozofie jsou pohledy na svět
- v průběhu dějin se přibližovali – Antika, středověk a naopak – novověk -> existovaly odděleně
Filozoficko-teologické pojmy
teismus = názor na svět, který říká, že prvotní příčina světa je Bůh, oddělují svět a Boha
panteismus = svět (příroda) je totožná s Bohem – Bůh je příroda, prvotní příčina světa je Bůh
deismus = Bůh je prvotní příčinou světa, Bůh stvořil svět, ale nadále do jeho chodu nezasahuje
ateismus = názor na svět, který odmítá víru v Boha
Friedrich Nietze – „Bůh je mrtev“, positivismus, …
filozofické pojmy
- materialismus = filozofický názor a směr, který má představu, že základem tohoto světa je materiálno
- idealismus = filozofický názor a směr, který má představu, že základem světa je duchovno
- bytí = filozofický název něčeho, co je – ideální = idee, materiální = hmota
- subjektivní = spojeno s člověkem, jednotlivec
- objektivní = mimo subjekt, předmět bádání, zkoumání
- dialektika = umění vést rozhovor, v novověku = věda studující vývoj (světa, společnosti)
dialektik = člověk, který zastává názor, že se svět neustále mění
- monismus = 1 základ světa (materialismus, idealismus)
- dualismus = 2 základy světa (René Descartes – dualismus)
- pluralismus = mnoho základů světa (atomisté)
- agnosticismus = nepoznatelnost světa – svět je částečně/úplně nepoznatelný
- dialektická negace = představuje moment vývoje, neznamená popření něčeho ale, že něco zůstane z předchozího stádia (politologie, sociologie)
- metafyzická negace = absolutní popření něčeho
párové kategorie = nejobecnější filozofické pojmy, které filozofie používá
(široký okruh ve vědách – přesahují rámec filozofie)
- příčina a účinek -> kauzální stav
- příčina = jev vyvolávající jiný jev
- účinek = výsledek působení příčiny
- podstata a jev
- podstata = vnitřní stránka předmětů, vyjadřuje složitost
- jev = vnější stránka, vnímána smysly)
- nutnost a nahodilost
- nutnost = zákonitost, určitá souvislost, která musí proběhnout za určitých podmínek
- nahodilost = nějaká souvislost, která za určitých podmínek může proběhnout, ale nemusí
- kvantita a kvalita
- kvantita = množství, počet
- kvalita = jakost, uspořádání věcí – vnitřní stavba, organizace
- celek a část
- část je součástí celku
- obsah a forma
- forma = tvar
předfilozofické názory na svět – vztah filozofie a mytologie
- náboženský názor na svět
- estetické a etické otázky
- mytologický názor na svět
vztah filozofie a mýtu
Filozofie i mytologie jsou pohledy na svět, které se v něčem shodují.
mýty (starověké, babylonské, keltské, antické, biblické,…)
- mytologický názor předcházel mytologii
- mýtos = vyprávění, příběh
- nejstarší mýty se nám nejčastěji zachovali na základě ústní tradice (popis života ve společnosti)
- kosmologické úvahy, o vzniku světa, společnosti, historický popis událostí, náboženské úvahy, etické názory, estetické, axiologické,…
- v mytologii převládá symbolika, fantazie, emoce, víra v nadpřirozené jevy
- ve filozofii převládá rozumovost, logika – racionální pohled na svět
- vyšší pohled = přechod od mýtu k logu
- mýty se vyvíjely paralelně s filozofií, vyvíjí se dodnes
- př. Antické – Ilias a Odyssea, biblické, africké, latinsko-americké,…
- filozofie se snaží racionálně zdůvodnit
- v současné podobě v sobě filozofie zahrnuje poznání přírody, společnosti, lidského myšlení a i složku názorovou, názor na svět, výklad světa,…
