Otázka: Vila Tugendhat
Předmět: Dějiny umění
Přidal(a): Bronislav Musil
Vila Tugendhat byla navrhnuta architektem Ludwigem Mies van der Rohe v roce 1928. Dostavěná stojí v Brně od roku 1930. V tomtéž roku se do ní novomanželé Tugendhatovi nastěhovali.
Je to významná funkcionalistická stavba, která byla dokonce 16. prosince 2001 zařazena do seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.
Rozhodl jsem se psát o vile Tugendhat, jelikož mám k tomuto tématu blízko a tato stavba mě z architektonického hlediska zaujala jíž před lety, když jsem ji navštívil v rámci exkurze ještě před její rekonstrukcí v letech 2010-2012.
V seminární práci je popsán půdorys vili a její interiér spolu s nábytkem.
Je zde popsán jak život architekta tak stručně rodina Tugendhatových.
Ludwig Mies van der Rohe se narodil 27. března 1886 v Cachách. Zde také později chodil na průmyslovou školu. Během studia se věnoval kreslení a po absolvování pomáhal otci, kameníkovi, s jeho řemeslem. Roku 1805 odešel do Berlína, kde si našel práci u Bruna Paula, jednoho z předních německých architektů, u něhož setrval do roku 1807. Pod ním vytvořil svůj první projekt v Postupimi, dům pro filozofa Aloise Riehla.
Od Bruna Paula později odešel a začal pracovat v letech 1908-1911 u Petra Bahrense.
Jeho atelier představoval jakousi soukromou akademii talentovaných adeptů architektury[1], jímž Mies rozhodně byl.
Roku 1913 se rozhodl založit svojí vlastní architektonický atelier. U staveb prosazoval tezi „kost a kůže“. Jinak řečeno má stavba na povrchu sklo a díky tomu lze vidět velkou část konstrukce budovy.
Architekt se stává 1926 prvním víceprezidentem německého Werkbundu.
Ludwig Mies van der Rohe se později seznámil s Lilly Reichovou. Spolu pracovali na projektu sídlišť Weissenhof ve Stuttgartu. Navrhli také cihlové rodinné domy Gubenu a v Krefeldu. Manželům Tugendhatovým se tolik zalíbil dům v Gubenu, že byl nakonec jedním z důvodů pozvání architekta do Brna v roce 1928.
Mies byl posledním ředitelem výtvarné školy Bauhaus v letech 1930-1933.
Navštívil také na dobu 1937-1938 Spojené státy. Na krátko se vrátil sice do Německo, ale později ho natrvalo opustil a přestěhoval se do USA. Tam se dostává nejprve na post ředitele v architektonickém oddělení institutu Armor v Chicagu. Po té přebírá vedení vysoké školy Illinois Institute of Technology (IIT), která dnes stále stojí v Chicagu. Pro tento institutut navrhoval 1939-1958 univerzitní areál. V roce 1944 získává také americké občanství.
Obvykle pracoval na několika projektech současně. I během navrhování univerzitního areálu realizuje obytné mrakodrapy v Chicagu (1948-1951). U těch si můžeme všimnout Miesova hesla „kost a kůže“, tedy že jsou mrakodrapy prosklené. Další s názvem mrakodrap s názvem Seagram Building měl administrativní účel a stojí v New Yourku.
Jeho poslední dílo stojí v jeho rodné zemi v Berlíně. Je jím Nová státní galerie.
V roce 1969 chtěl pomoct s obnovou vily Tugendhat, ale 17.8.1969 umírá ve věku 83 let.
Greta a Fritz Tugendhatovi se vzali roku 1928. Greta patřila do židovské rodiny, která sídlila poslední tři generace na Moravě. Rodině patřily průmyslové továrny na Moravě, ve Slezku a Rakousku. Fritz pocházel téže z židovské rodiny. Ta vlastnila vlnařské továrny v Brně. Ještě před svadbou se rozhodli pro trvalé bydliště v Brně. Na základě toho dostali novomanželé pozemek jako svatební dar od otce Grety, který také financoval stavbu.
Greta a Fritz požádali Ludwiga Mies van der Rohe v létě 1928 o navržení budoucí vily.
Architekt se rozhodl definitivně souhlasit, když vidět parcelu, s krásným panoramatickým výhledem, na které měla vila stát. Ve stejnou dobu už pracoval na projektu Německého pavilonu stavěného pro Světovou výstavu v Barceloně.
Návrh ukázal Tugendhatovým na Silvestra roku 1928. Toho večera Tugendhatovi prosadili oddělení koupelny, uložení podpěr v horních patrech do stěn a zavedení korkového linolea v hlavních prostorech. Jak se později ukázalo, tak korkové linoleum bylo moc náchylné k poničení oproti variantě, kterou navrhoval Mies- toskánský travertin. Architekt měl ovšem zásadu, které se museli Tugedhatovi podřídit. Bez ní by nebyl ochotný stavbu zrealizovat.
Všechna obložení v kuchyni a v koupelně musí sahat až ke stropu. Stejně tak musí sahat ke stropu vestavěné skříně a dveře.
Vila patří ke stěžejním dílům světové moderní architektury. Je s německým pavilonem v Barceloně považována za nejvýznamnější dílo architekta.
Stavba trvala 14 měsíců a stála cca 5 milionů korun. Průměrný dům té doby stál 50 000. Stavbu zajišťovala brněnská firma Moritz a Artur Eislerovi.
Vilu tvoří 3 patra, přesto z ulice působí jako jednopodlažní budova.
Konstrukci vily tvoří ocelový skelet. Sloupy jsou ocelové, nýtované a v obytných prostorách obaleny chromem. Ten je ve vstupním patře skryt ve zdech. Chrom odráží odlesky a dává sloupům lehčí a ne tak masivní vzhled.
Pozemek, na kterém dnešní vila stojí, se nachází nad lužáneckým parkem v Černých Polích- brněnské rezidenční čtvrti a má rozlohu téměř 2000 m2. Zastavěná plocha činí 907 m2
Už na začátku bylo pevně rozhodnuto, že manželé chtějí moderní dům s velkými prostory.
Dům měl mít jasné a jednoduché geometrické tvary. Manželé chtěli celkem pět ložnic, jídelnu a také obývací místnost. Vila má suterén, přízemí a patro. Patro leží na úrovni vstupu z ulice Černopolní. Z ulice budí dům dojem rozdělení na dvě části překryté rovnou střechou. Pod touto střechou lze i z ulice vidět panoramatický výhled se Špilberkem.
Jednu část vpravo tvoří garáž, v níž obvykle parkovala Tatra 57, kterou Tugendhatovi jezdili.
Za ní je jednopokojový byt pro správce, který také prováděl potřebnou technickou a řemeslnou výpomoc. K bytu také patřila vstupní předsíň, která byla propojená se správcovou osobní terasou. Terasa má umístění vpravo od garáže při pohledu z ulice. V bytě nechyběla ani koupelna se záchodem a kuchyň
Druhá část vlevo je mnohonásobně větší. Vpravo jí tvoří zakřivené neprůhledné sklo. Za ním je ve stínu schovaný hlavní vchod do vily spolu se vstupní halou a schodištěm do hlavního obytného prostoru. V levé části je pokoj vychovatelky, která ho při návštěvě uvolnila pro hosty a přestěhovala se k Hanně (dceři Grety z prvního manželství). Mezi vstupní halou a pokojem vychovatelky se nachází koupelna, s pásovitým oknem do ulice, která byla využívána dětmi. Mezi koupelnou a pokojem pro chlapce se nacházela chodba. Z té byl vstup i do pokoje vychovatelky a pokoje dcery Hanny. Za vstupní halou byly oddělené ložnice Grety a Fritze Tugendhatových. K jejich ložnicím byl přístup přes předsíňku. Z té byl také vstup do místnosti s koupelnou a toaletou pro rodiče. Z pokoje Grety byl přístup do ložnice chlapců malou chodbou mezi vstupní halou a terasou.
Ze všech ložnic, kromě ložnice vychovatelky, byl vstup na horní terasu. Díky tomu, že je tato terasa umístěná v horním patře, je zde pravděpodobně nejhezčí výhled na Brno.
Celkovou výbavu patra navrhoval sám Mies.
Přízemí tvoří veliký otevřený prostor, který slouží ke společenským věcem. Na tomto prostoru jsou jen dva prvky výrazné svojí velikostí- onyxová stěna nacházející se při vstupu do místnosti naproti a půlkruhová dřevěná stěna, která má ebenové dýhování. Celá místnost je dobře osvětlená díky velkým tabulím skla směřujících do zahrady. Většina nábytku má možnost být volně usazena do prostoru.
Stěna z mléčného skla navazuje na dřevěnou a odděluje společenský prostor od prostoru pro personál, ve kterém se nacházely obytné pokoje pro pokojské. Dále zde je kuchyň se spíží a jídelní výtah dovážejícím jídlo ze skladu o patro níž. Hned za mléčnou stěnou se nachází točité schodiště, které je jediným interním spojením se suterénem.
Před dřevěnou půlkruhovou stěnou je schodiště, které je jedním z možných vstupu na zahradu. Schodiště a vilu oddělují skleněné tabule, které jdou spustit do suterénu a propojit tak zahradu s místností.
Polodrahokamová onyxová stěnu naproti schodišti ze vstupního patra pochází z pohoří Atlas a Mies jí koupil v Hamburku na burze. Zapadající slunce zbarvuje tuto stěnu z polodrahokamu do červená. Mies byl při tomto zjištění nadšen.
Vedle onyxové stěny je tzv. zimní zahrada. Tu tvoří prostor oddělený na obou stranách sklem. Funguje jako jakýsi skleník, ve kterém jsou celoročně uloženy květiny.
Na druhé straně onyxové stěny je knihovna s pracovnou, a ta volně navazuje na hudební koutek u schodiště.
V této rozlehlé místnosti je použitá zajímavá kombinace prvků. Zastoupeny jsou zde makassarský eben a onyx, dále také kůže, vlna, samet a hedvábí. Přesto jsou zde všechny prvky v rovnováze.
Architekt sám navrhnul židle s názvem Brno, které byly právě ve vile Tugendhat poprvé použity. Navrhnuty byly ve dvou verzích- z trubek a pergamenu a druhá vyrobená z plochých profilů pro ložnice. Dále jsou v hlavní společenské místnosti křesla Barcelona poprvé představeno veřejnosti Miesem na mezinárodní výstavě v Barceloně. Toto křeslo se vyrábí do dnes a je velice žádaným kusem nábytku. Ve vile jsou i dnes originální kusy.
Skoro celé toto podlaží stejně jako podlaží vstupní bylo celé vyfotografováno,
kromě prostorů pro služebnictvo. O původním vzhledu tohoto prostoru se nedochovali záznamy, jelikož bych inventář ztracen během války.
V suterénu se pohybovalo pouze služebnictvo. Tato část domu je poměrně nezajímavá a architektonicky velice jednoduchá
Mimo to je zde sklad dešťové vody, ovoce a zeleniny. Poměrně velkou část zabírá sušárna prádla a žehlírna, a také vedlejší místnost se skladem zahradního nábytku.
Za skladem se nachází prostor pro shoz na koks a kotelna s výtahem na popel.
Budova byla na svojí dobu neskutečně technicky pokročilá. Měla ustřední topení a vzduchotechniku s pilinovými filtry. V neposlední řadě za zmínku stojí strojovna spouštění oken z obytného patra.
Tugendhatovi roku 1938 emigrovali a vilu zabavilo 1939 gestapo.
Po válce roku 1945 vilu zabrala rudá armáda.
Po té byla využívána jako škola rytmiky a taneční gymnastiky.
1969 byla zapsána do kulturních památek
8. června 1992 zde byla podepsaná dohoda o rozdělení Československé republiky
8. prosince 2001 zařazena do seznamu kulturního dědictví UNESCO
Architekt Ludwig Mies van der Rohe je pro mě skutečným umělcem. Přes to, že sám zcela nerozumím všem architektonickým prvkům vily, je pro mě tato stavba velice obdivuhodným dílem. Zajímavé mně také příjde jak byly architektovy nápady nadčasové.
Toto téma pro mě bylo velice přínosné.
Prameny a použitá literatura
SEDLÁK, Jan: Vila Tugendhat. Brno: Fotep, 2012
Vila Tugendhat [online]. (c)2014 [citováno 29.4.2014].
Dostupný z WWW: <http://www.tugendhat.eu/cz/>
[1] SEDLÁK, Jan: Vila Tugendhat. Brno: Fotep, 2012
