Otázka: Východní náboženství
Předmět: Společenské vědy
Přidal(a): Lucie Bartková
Hinduimus
- Původ a datace: ve starodávných védách (vid= vědění, poznání pravdy) – náboženské texty staré tisíce let (1500–500 př.n.l.) z Indie (védské náboženství předchůdce hinduismu)
- rozšířen – více jak 1,2 miliard věřících – 3. největší – vliv na další náboženství, mnoho náboženských směrů a rituálů
- Bez zakladatele + nesjednocená věrouka (společné prvky) , žádná centralizovaná autorita či struktura institucí, není vymezen jazyk (většina textů v sanskrtu= starověký indoevropský j.)
Myšlenky
Polyteismus– ústřední trojice bohů (trimúrti): Bráhma (stvořitel), Višnu (udržovatel), Šiva (ničitel) – každý ženský protějšek. Mnoho bohů v podobě zvířat, králů, asketů atd. Vtělení boha na zem i= avatár
- Hinduisté mohou být oddaní jednomu nebo více bohů (Monoteismus)
- Bhakti (uctívání) Marga (cesta) – cesta oddanosti
- lišící se rituály – navštěvování chrámů, čtení svatých textů, púdžu (obřad uctívání) , uctívání zpodobení božstev…
Dharma – morální síla držící vesmír pohromadě představuje závazek/povinnost pro každého jedince na základě jeho kasty
Kasty – lidé rozdělení do společenský tříd “varen” (4 + nedotknutelní – lidé mimo kastu)- hierarchické uspořádání (džáti – jednotlivé role/zaměstnání ve třídě)
Reinkarnace – převtělování duše (atmán) podle zákona karmy – atmán = individuální duše ale i absolutní jsoucno všeho (všichni jsou jedno)
Karma – svazuje nás s pozemským životem
Mókša – konečné osvobození prostřednictvím meditace, odříkávání etc.
Literatura
- zhruba 6 skupin textů – odlišný historický kontext – mohou být rozděleny do 2 –
- Šruti (vyslyšeny od boha) – Védy, Upanišady
- Smriti (zapamatovány a předávány mezi mudrci) – Drahmašástra, Ramanája a Mahábhárata, Purány, tantry
- V moderní době má velý význm astrologie, návštěvy chrámů, účast na hinduistických svátcích – Holi: svátek boha Višnu na jaře, házení barevných prášků a zapalování ohňů – Diwali: svátek světel na podzim, oslavování bohyně blahobytu Lakšmís rodinnou- Khumbhméla: každých 12 let, svátek očisty, koupání v posvátné řece, místo a satum dáno konstalací hvězd
Buddhismus
- Původ a datece: ze severní Indie do severní a východní Asie, ve 20. st. rozšířen i na západ, 4. největší, cca 500 milionů stoupenců
- Zakladatel: Buddha – indický princ v 5. století př.n.l. se jménem Siddhártha Gautama – královna Mahámája sen o stříbrném slonu vstupující z boku do lůna – bylo ji vysvětleno, že její syn bube buď král nebo Buddha (osvícený). Ve 29 let Siddhártha spatřil 4 znamení – starého, nemocného a mrtvého (utrpení světa) a asketa, který se zřekl světa. Siddhártha se zbavil titulu prince a oddal se askezi by nalezl vnitřní klid. Putoval ve společnosti 5 aketů 6 let, nedosáhl uspokojení. Sednul si pod strom a ve fázi hluboké meditace.
- Ve Váránasí 1. kázání – roztočení kola (čakry) nauky (dharma). Zbytek života putoval po severní Indii a vyučoval dharmu. V 80 let v Kušinagaře zakusil parinirvánu (smrt).
Základní myšlenky:
- Reinkarance a karma avšak odmítnutí hinduistického hierarchického systému
- 4 ušlechtilé pravdy tvořící jádro dharmy: Existence je utrpení (dukha)| dukha vzniká kvůli tanhá (touha)| vysvobození od utrpení je zánikem touhy (nirvána)| To lze dosáhnout pomocí osmidílné stezky (= správné chápání, myšlení, mluvení, konání, životospráva, úsilí, uvědomení, životospráva, uvědomění, soustředění)
- Příklad v Buddhově životě – zřeknutí se světa, vyslání člena rodiny do Sanghy (komunita mnichů a mnišek). Ceremoniál “tři útočiště/klenoty” – budha, dharma, sangha.
3 hlavní skupiny:
Theraváda – 244 př.nl.
- nejstarší, nejpůvodnější, nabytí osvobození skrze vlastní úsilí jednotlivce., jižní a jihovýchodní Asie, hlavní buddhistické spisy dharma
- Arthat- světec jež dosáhl nirvány
- Meditace Vipassaná
- Tradice lesních mnichů
- Meditace vhledu
Mahájana (“velký vůz/cesta”)
- 1. st.nl., nové nauky, vice filozofie než historie, východní Asie
- Bódhisattva – člověk zasloužený nirvány ale zříká se, předává karmickou zásluhu někomu jinému
- Zen| čistá země| Sóka Gakkai| Nová kadamská tradice| Nadace pro ochranu mahájánové tradice| Západní buddhistický řád(Triratna)
Vadžrajána
- 6 st.nl., založena na meditaci, vztahu žáka a učitele a spasitelích, Tibet, Nepál, Bhútán, Mongolsko Šingon | Tibetský buddhismus
Literatura
- Mnoho jazyků – pálí (jazyk starověké Indie), díky překladům i v sanskrtu, tibetštině, čínštině a japonštině.
- Žádný hlavní – množství textů “sútra” (=láno držící věci pohromadě). Různé školy upřednostňování různých súter
- Pálijský zákon
- Mahájánova písma
- Sútra srdce
- Původní buddhistické spisy – Tripitaky (součástí vinája – pravidla pro sanghu)
- Svátky
- Vésákha: hlavní svátek, během květnové půnoci, oslavuje zrození, osvícení a parinirvánu (Buddhovu smrt)
- Pojmy: Vesak „Buddhovy narozeniny“ – narození, osvícení (buddhovstvim), smrt Makha Bucha
Taoismus
- Chápán často více jako filozofie či přírodní mystika– spoustu filozofických myšlenek má základ v taoismu
- Původ a datace: cca 5 st. př.n.l. v Číně, Zakladatel: není jasně doložený- Lao-c‘ (Laozi) – život zahalen tajemstvím
Literatura
- Tao Te Ťing – kniha o cestě a její síle, autor Lao-c´- 81 kapitolek – poetické výroky, 1. část knihy o Tao (cestě), 2. o Te (vnitřní síle) – počátek všech věcí v přírodě, intuici, svobodě, vyskytování dvojznačnosti
- SÜN C’ – od stejnojmenného mistra (okolo 300 let př.n.l)- lidská přirozenost je zlá, vyzývá k odvržení od společenských konvencí pomocí humoru a anekdot, důraz na proměnlivost, prostototu a spontaneitu, výsměch pokusům vzdorovat
Myšlenky
- Neuspořádaný systém věrouky, občasně nejednoznačný – přesto určité ústřední myšlenky
- Princip Tao – původním významem Cesta – základ veškeré existence, vše co existuje a stále se mění, nelze pojmenovat – touha taoistů po jednotě s Tao
- Nalezení Tao skrze Wu-wej (nezasahování) – přijímání změny místo kladení odporu, nechat věci plynout
- Čchi – vitální síla, životní energie
- Cílem taoismu je odvrácení od společnosti, únik do přírody, svoboda, především dosažení nesmrtelnosti (modlení k prastarým bohům pro pomoc v hledání nesmrtelnosti)
- feng-šuej starověké čínské učení (“vítr a voda”) – rozmisťování předmětů, aby Čchi bylo v rovnováze (Zdroj Karate, Aikida, Juda)
- tchaj-ťi cvičení ke sjednocování různých částí svého já, nalezení síly
- Svátky
Konfuciánství
- Původ a datace: 500 př.n.l. v Číně| 1. zakladatel Konfucius (Kchung-fu-c’ “Mistr Kung”) – učitel, politik, spisovatel a filozof – narozen v knížectví Lu do zchudlé šlechtické rodiny, vychován jako taoistický mistr, angažoval se v politice v hudbě a poezii – na pozici státního úředníka kritizoval činy šlechty a poslán do vyhnanství – cestoval – při návratu psal díla a vyučoval – díky dílům duchovní otec učitelů, historiků, vzdělanců…- považován za jedinečnou osobu
- Přispívali však i jeho žáci – např. Mencius (300 st. př.n.l.)
Základní myšlenky
- Přirovnáváno k etickému způsobu života, světonázoru, soubor idejí – bez odpovědí na základní otázky smyslu existence, formální hierarchie či duchovenstva – stopy religionistiky: rituály a obřady, uctívání konfuciových soch, obrazů, na jeho počest chrámy, existence “nebe” – podle Konfucia je nebe nejvyšší božstvem
- Důraz na vzdělávání – kultivace sebe sama nutná ke změně a zachování společnosti. Otázky jako “Jak se stát moudrým? Co obnáší být mravným?”- důležitá harmonie osobní, společenská a politická – nalezení rovnováhy mezidobrem a zlem, pokrou a mocí, tímto světem a budoucím atd.
- Výroky – “Když slyším zapomínám. Když vidím, pamatu. Když pracuji, chápu” “Zapomínej křivdy, ale nikdy nezapomínej na vlídnost” “Nikdy nečin jiným co bys pro sebe nevolil”
- Rituály – funkce tmelení společnosti např. opečovávání hrobů, pálení kadidla v chrámech, projevy synovské úcty – důležité pro harmonii vesmíru
Literatura
- Zápisky historika (Š´-ťi) – zaznamenán Konfuciův život, autor dějepisec dynastie Chan – S´-ma Čchien- 3 st. po Konfuciovi smrti – směsice faktů a legend
- “Pět klasiků”- Kniha dokumentů – Kniha písní – Kniha proměn- Kniha obřadů – Letopisy Jar a podzimů
- “Čtyři knihy”- Hovory – Cesta středu – Velké učení – Meng-c´ (-shnuje učení Mencia).
