Otázka: Výchovné a výukové metody, organizační formy výuky, pedagogické principy
Předmět: Pedagogika
Přidal(a): Verca
Výchovné a výukové metody
- základem je řecké slovo METHODOS – cesta k dosažení určitého cíle
- způsoby předávání poznatků a získávání poznatků (předávání pedagog a získávání žák)
1) Metody výchovné
- typické pro výchovu v užším slova smyslu
Odměny
- Účinky: jako motivace, podnět (pozor!)
- odměna jako povzbuzení, uznání ocenění
- slovní – pochvala (písemná, ústní), souhlas, uznání
- sociální – úsměv, políbení, pohlazení, přivinutí
- mimika, gesta – neverbálně vyjádříme spokojení
- věcná – sladkost, peníze, mobil, hračka atd.
- další: razítka, samolepky, obrázky, medaile, diplomy, prodloužení vycházek, zmírnění nebo prominutí trestu
Tresty
- účinky: následek nesprávného zacházení
- ponaučení, prevence, předcházení (rodiče se bojí)
- slovní – pokárání, napomenutí
- sociální – zamračení, odmítnutí komunikace (nepoužívat!), vyloučení z kolektivu (nepoužívat!)- Nikdy neposílat za dveře!!
- věcné – odebrání nějaké věci (notebook, mobil)
- zákaz PC, nemohou jít ven, zákaz TV
- nikdy dítěti nebrat hračky
- jako učitelka nemůžu používat tělesné tresty
- tělesné tresty nesmí přejít k týrání
- další: poznámka do ŽK, zůstat po škole, písemka, napomenutí třídního učitele, na středních školách – vyloučení, zákaz vycházek, odnětí nějaké výhody
- požadavky na trest:
- neodkladnost (dítě si to už nepamatuje)
- přiměřenost (podle toho, co dítě udělalo, věk)
- nezakazovat chození ven
- neukládat mnoho trestů
- jednotnost
- Metody výchovné – příkaz, rozkaz – vyjádřen jasně, srozumitelně, klidně, nezapomínat na kontrolu – tak aby byl účinný
2) Metody výukové
Podle zdroje poznání
- metody slovní
- základem je slovo – v ústní i písemné podobě
- monologické – výklad, vyprávění, popis, přednášky
- dialogické – zkoušení, beseda, diskuze, dramatizace
- písemná cvičení – písemka
- práce s texty – časopis
- metody názorně demonstrační
- prevence, předvádění, ukázka
- př: schémata, mapy, pokusy, projekce (statická- promítání obrázků, dynamická- něco se hýbe- Tv, video, kino)
- metody praktické
- TV kotoul- hned ho předvedu
Typ poznatků z hlediska fází a VVP metody
- motivační
- připravit děti na činnost, vzbudit u nich zájem
- expoziční
- vyvozování nových poznatků, děti se seznamují s něčím novým
- př: výklad, popis
- fixační
- upevnění návyků, poznatků, opakování
- př: práce s pracovními listy
- diagnostické
- prověřování, zjišťování, zpětná vazba
- př: testy, zkoušení
- aplikační
- jak dokážeme využít vědomosti v praxi
- hodnocení
- známky na vysvědčení (slovní hodnocení)
- pro malé razítka, odměny
3) Z hlediska aktivity samostatnosti žáků
- heterodidaktické
- aktivní učitel, žáci jen poslouchají
- autodidaktické
- aktivní práce, samostatná práce
- aktivizující
- metody tvořivého vyučování
- heuristické – heuréka – našel jsem, objevil jsem, žáci sami něco objevují
- Sokratovský dialog – nutí děti přemýšlet, aby sami něco vymysleli
- Problémové úlohy – hlavní problém
- Pojmové mapy – přehlednost, vzájemné souvislosti
- Rébusy, doplňovačky
- Úlohy dle obtížnosti (diferencované)
- Brainstorming – anglický původ- mozková bouře
- pedagog učí slovo (téma) zadá čas a žáci píší během tohoto času, to, co ho napadne
- nejsou pevná pravidla (ostatní nesmí záporně hodnotit)
- zaměřené na praktickou činnost
- Inscenační (dramatizace) – u pohádek, nějakých představení (hraní divadla)
- Případová studie (situační metody) – základem je typický případ
- studenti práv, medici, pedagogové
- Projektová metoda
- Inspirativní – životopisy, úryvky života nějaké slavné osoby
- pedagog vybere zajímavou část, aby žáky inspiroval
Organizované formy výuky
a) z hlediska způsobu řízení žáků při výuce (podle vztahu k žákům)
- Hromadná (frontální)
- jeden pedagog pracuje s jednou třídou
- poprvé až v 17. století, zavedl J. A. Komenský
- Individuální
- pedagog se věnuje intenzivně jen jednomu žákovi
- typické pro starověk a středověk
- dnes v ZUŠ (hra na hudební nástroj), doučování, autoškola atd.
- Skupinová
- 3 až 6 dětí + pedagog
- každá skupina plní stejné nebo odlišné úkoly
- dělení jazyků při hodině – zeměpis – hledání na mapě, každý hledá jiné místo
- Individualizovaná
- celá třída dostane nějaký úkol, ale někdo se přihlásí, že tomu nerozumí, pí. učitelka se mu věnuje, ale celá třída stále pracuje
- pedagog se žákovi věnuje individuálně pči skupinové formě nebo hromadné
- př: měsíční práce, děti si mohou vybrat téma a práci mohou odevzdat dříve nebo až v určitém termínu
b) z hlediska prostředí (prostoru)
- školní třída (učebna) – nejčastěji
- tělocvična, příroda, místnost s PC, exkurze (knihovna, muzeum, kulturní zařízení atd.)
- dílny, práce na pozemku, školní kuchyň, laboratoř
- řadí se sem i domácí úkoly – mají být vypracovány doma
c) z hlediska času podle délky trvání)
- základní organizační forma – 1 hodina (45 minut)
- pedagogická praxe – 1 hodina (60 minut)
- přednášky, semináře – 90 minut
- na 1. stupni ZŠ mají hodiny rozdělené třeba na polovinu (v 1 hodině čtení a psaní)
- přednáška – jen posloucháme
- semináře – můžeme si i zapisovat
Pedagogické principy
- nejobecnější požadavky, základní pravidla normy o tom, jak správně vychovávat, vzdělávat, vyučovat, jak dosáhnout cíle
Princip cílevědomosti
- každý pedagog si musí uvědomit, čeho chce dosáhnout, měli bychom vědět PROČ!
Princip názornosti
- názor může být přímý a nepřímý (předchozí znalosti)
- přímý názor:
- přirozené (skutečné předměty) – skutečná zvířata
- zprostředkující – obrázky, fotografie, nahrávka
- musí vždy odpovídat realitě (velikost, barva) – ne plyšák!!
- funkce pomůcek
- děti mají větší zájem k činnosti
- zdroj poznatků, zajištuje reálnost, konkrétnost
- pomůcka usnadňuje a ulehčuje proces poznávání
- slouží k rozvoji smyslových orgánů, rozvoj vnímání, představivosti a myšlení
- usnadnění zapamatování
- požadavky na pomůcky
- pomůcku by měli vidět všechny děti (sedět v půlkruhu, předmět mít na výši očí)
- vhodný materiál (čtvrtka, barevný obrázek)
- promyslet výtvarnou techniku (né- křídy)
Princip přiměřenosti
- týká se věku a individuálních zvláštností (množství, velikost pomůcek, cíl, obsah, metody, organizační formy, výrazové prostředky)
Princip systematičnosti, soustavnosti a postupnosti
- návaznost poznatků, činností – aby tvořili systém
- k tomu, aby si děti něco zapamatovaly pomáhají mimo technické pomůcky, opakování, procvičování, zapojení nejvíce smyslů
Princip uvědomělosti
- požadavkem je, aby tomu žák porozuměl
- přispívá k tomu i princip trvalosti, názornosti
- důležitá je nejenom snaha pedagoga, ale i dětí
Princip aktivnosti
- děti by měli být aktivní, souvisí s principem uvědomělosti, motivace, přiměřenost
Princip asociálnosti
- citové procesy, city
- odpovídající vztah mezi pedagogem a dětmi
- A. Komenský: „Veselé nálady je třeba, aby se nedostavilo znechucení nebo ošklivost, pravý to mor vyučování!“
Princip jednotnosti
- měl by být dohodnutý, jednotný
Princip spojování praxe a teorie
- ideální je vycházet z praktických činností
Princip důslednosti
- pedagog trvá na svých požadavcích, zkontroluje, jestli to bylo splněno
Princip individuálního přístupu
- bereme ohled na věk a individuální zvláštnosti, bereme ohled na rodinné prostředí
- pokud dítě zaostává v hygieně, neumí držet tužku, štětec – dáme dětem rozdílné úkoly
- děti s postižením mají individuální plán
Princip vedoucí úlohy hry v MŠ
- hra by měla být nejdůležitější činností
- v MŠ bychom neměli používat odborné termíny a měli bychom mluvit spisovně
