Vývoj gnoseologických a ontologických teorií v dějinách filozofie

 

   Otázka: Filozofické teorie

   Předmět: Základy společenských věd

   Přidal(a): chestnut

 

 

Vývoj gnoseologických a ontologických teorií v dějinách filozofie. Hmota, prostor, čas.

 

Gnoseologie – termíny

– jedna ze základních disciplín filozofie

– zkoumá lidské poznání, jeho vznik, proces, předmět

– ZFO: Zdali je svět poznatelný?

– řec.: gnosis = poznání, logos = věda => věda o poznání

– lat. podoba: noetika = nauka o poznání -> noetická literatura – Karel Čapek (trilogie – Hordubal, Povětroň, Obyčejný život)

– epistemologie – nauka o vědeckém poznání světa (není součástí filozofie)

– pojmy: – poznání samotné – cílevědomá lidská činnost, kterou si člověk osvojuje skutečnost za účasti smyslů,

skrze psychické stavy a procesy, včetně racionálního poznání, často se zapojují

iracionální prvky/ zkušenost (intuice, vůle) => výsledkem je poznatek

– objekt – to, co se snažíme poznat X  subjekt – ten, kdo poznává

 

Gnoseologie jako věda, problémy

1) ZFO: Je svět poznatelný?

=> agnostici optimisté -> věří v poznatelnost světa

agnostici pesimisté -> nevěří v poznatelnost, pochybují -> od učených skepsí po metodické skepse ->

pochybnost = metoda (Descartes – „Cognito ergo sum.“)

agnostik – zaujímá postoj, který se odmítá vyjádřit k poznatelnosti světa -> zkušenost není schopna tak

složitou věc řešit, pojmenovat

– problémy gnoseologie: 1) co poznávat? – Koperníkovský obrat v 17. stol.) -> objekt se přesouvá k subjektu

2) možnosti lidského poznávání světa? – Jsme my jako lidé schopni svět poznat?

(trópy, idoly)

3) cesty poznání? – Jakou roli hrají smysly, jakou rozum, jakou víra,….?

sv. Augustin: „Věř, abys rozuměl.“

sv. Tomáš Akvinský: rozum + víra = rovnocenné

4) hranice člověka? – Jak daleko může člověk dojít v poznání?

(Immanuel Kant: svět věcí o sobě, svět věcí o nás)

5) (2. pol. 19. stol.) – Existuje pravdivé poznání? Existuje něco jako objektivní pravda?

– verifikovatelnost / falzifikovatelnost poznání

– př.: geocentrismus -> heliocentrismus -> Kepler -> …

6) pravdivost a sdělitelnost – tím se zabývá hermeneutika

 

Historický vývoj gnoseologie

ANTIKA

– Sofisté – relativizace poznání (je svět poznatelný?)

– etický relativismus – tvoří ten, kdo není dokonalý -> vznik nedokonalého

– gnoseologický relativismus – vše plyne, nic není stálé

– Prótagorás z Abdéry – „Mírou všech měr je člověk, jsoucích, že jsou, a nejsoucích,

že nejsou.“

– Gorgiás z Leontín – „Nic není. I kdyby něco bylo, nemohli bychom to poznat, i kdybychom

to mohli poznat, nemohli bychom to sdělit druhým.“

– Aristotelés – vědecký přístup na základě zkušenosti, 1. velký systematik (dělení rostlinných a živočiš. druhů)

– spis Logika = Organom – nástroj ke správnému myšlení (sylogismus)

– Eleaté – popírají existenci prázdného prostoru -> svět je strnulý, nevyvíjí se

– Zenón z Eleje – aporie – důkazy proti pohybu (letící šíp)

– Atomisté – svět i duše jsou tvořené atomy (primární, sekundární vlastnosti) -> existuje volný prostor -> svět se vyvíjí

– Leukippos – optimista – vše existuje z nějakého důvodu, poznání je individuální

– škola Efeská – Herakleitos – „panta rei“ (řeka plyne) -> boj protikladů – příčina  změn -> svět se vyvíjí

 

STŘEDOVĚK

– rozum, víra, dogmata

– sv. Augustin – „Věř, abys rozuměl.“

– sv. Tomáš Akvinský – rozum + víra

– 5 důkazů boží existence: 1. existují změny => existuje prvotní impuls

2. vše má svoji příčinu => musí být prvotní příčina

3. věci existují nebo neexistují => musí existovat nutnost

4. skutečnost se dělí dle stupňů dokonalosti -> musí

existovat nejvyšší dokonalost

5. v uspořádání věcí je smysl, je i ve směřování věcí =>

musí existovat něco, co dané věci řídí

– Pierre Abélard – „Nelze věřit něčemu, čemu nerozumím., „Poznávám, abych věřil.“

– „vyřešil spor o univerzálie“

 

NOVOVĚK – rozmach gnoseologie, empirická metoda

– Galileo, Koperník, Kusánský, Bacon (idoly, metoda indukce) „Ani mravenec, ani pavouk, ale

včela.“ racio + empirické poznání

– 17. stol. Koperníkovský obrat

– I. Kant – snaha umazat z racia i empir.

– popis apriorního poznání – bez zkušenosti (velký třesk)

postpriorního poznání – získané na základě zkušenosti

– J. Locke + I. Kant – „Nic není v rozumu, co dříve nebylo ve smyslech, kromě rozumu samého.“

– 4 obsahy vědění – čas, prostor, příčinnost, zákonitost

– 19. stol. – dělení na: scientistní – reakce na iracionalismus (filozofie života, filozofie existencialismu)

antropologický proud – (vůle, intuice, naděje)

 

– fenomenologie – zabývá se zkušeností, tím, jak se věci samy člověku ukazují v jeho vlastním vědomí

– výjimka, cíl – čisté fenomény odproštěné od zkušenosti

– nezkoumá jevy, ale jak my vnímáme (jevy v čisté podobě)

– Jan Patočka – předmětem nejsou dějiny, ale to, co dělá dějiny dějinami -> proces na pozadí

– hermeneutika – za své bere zpřístupnění laikovi

– nauka o metodách správného chápání a porozumění textů (náboženských, filozof., právních)

– 20. stol. – mnoho proudů, filozofie opouští metafyziky

– dostává se na úroveň filozofie jazyka (pravdivost a sdělitelnost)

 

Ontologie

– ontologie – základní filozofická disciplína – nauka o bytí

– ZFO: jaký je svět?

– bytí – je základní vlastnost jsoucna, vše, co náleží k životu

– jsoucno – je přítomnost ve vztahu k univerzu nebo univerzum samo

– individuální život – život jedince

– ontos = bytí, logos = věda

 

Hmota, prostor, čas a vztah mezi nimi -> pohyb, vývoj, nevývoj

Anzenbacher – rozdělil substance

substance

nehmotná                                                                       hmotná

(idealismus, kvantita)                                                  (těleso zaujímá prostor, kvalita – materialistická)

živá                                                          neživá

(oživená) = živá bytost                       (neoživená), neživá příroda,

neoduševnělé

smyslová (živočich)                                      nesmyslová (rostliny)

rozumná                                                          nerozumná

(člověk)                                                           (zvířata)

 

Co je samotný prostor?

– existují 3 druhy jsoucen: tělesa, živé bytosti, živočichové (prapodstaty jsoucna), 1 druh podřízení

 

– Aristotelés – Jaké jsou vlastnosti těles?

– jsou rozprostřená – zaujímají prostor -> využívají to, aby mohla hraničit s jinými tělesy

= KOEXTENZITA (např.: klářiny hranice)

– jsou mobilní – pohybují se, jsou aktivní, mění polohu

– činnost těles – tělesa na sebe navzájem působí (přitahují se X odpuzují se)

– slepice a vejce (hýla a morfé -> spojení zapříčiní 1. hybatel)

 

PROSTOR JE HMOTNÉ NEBO NEHMOTNÉ POVAHY?

– říká: není tělesný, ani netělesný

– má velikost, nemá hmotu

=> není látka, ani forma, ani zdroj pohybu => prostor NENÍ NIC

– tvoříme jej negativně na tělesech; je tam, kde je těleso

– skutečné objektivně je těleso -> je koextenzitou míst

=> PROSTOR NENÍ NIČÍM, NENÍ-LI TAM TĚLESO

– prázdnota neexistuje

– i v prázdném prostoru, kde není těleso, se něco děje -> musí existovat něco, co vše uvádí

ve změny: zavádí ÉTHER

-> fyzika to označuje pole

– působením probíhají vzájemné síly, vlnění, energie -> je toho nekonečné množství

-Einstein -> vlnění a síly nám zakřivují prostor (Einstein) -> ČASOPROSTOR

=> nemůžeme zakřivit prostor bez změny plynutí času (OTR formuloval r. 1915)

– r. 1921 dostal Nobelovu cenu za vysvětlení fotoefektu a zásluhy o teoretickou fyziku

– časoprostorová dimenze, čas plyne všude různě

– Einstein to jen spočítal, doloženo o 60 let později empiricky

– sporný podíl na programu zpracování jaderné energie (ve vojenství) -> poukázal na Něm.

– přizván do USA, odmítl -> člen antimilitaristického hnutí

– někteří filozofové tvrdí, že by se čas mohl stále opakovat, jelikož celý čas existuje v jednom okamžiku

– Stephen Hawking – potvrzuje existenci času jednoduchým tvrzením: Jedeme-li autem, jedeme do kopce,

zatočíme a jedeme určitou dráhu, jako délku. To jsou tři dimenze, ale ještě jedeme nějakou

dobu, to je jasný důkaz o existenci času

– dílo: Stručná historie času

 

OTÁZKA KONEČNOSTI A NEKONEČNOSTI VESMÍRU

– Giordano Bruno – myšlenka nekonečného vesmíru (svět je složen z monád,…)

– Platón – vesmír je nekonečný

– Aristotelés – vesmír vnímá jako ohraničené těleso

– říká: „Je zřejmé, že těleso vesmíru není nekonečné.“ -> je konečný

– další názory: – do současnosti existují pouze matematické modely vesmíru

– Isaac Newton – sestavil 1. model prostoru a času -> uveřejnil v principech matematiky

– pro něj je to prostor

– čas považuje za věčný a neměnný

– vesmír dle něj stvořen před několika tisíci lety

– spor o diferenciální počet s Leibnizem – vyhrál Newton (člen Royal Society = králov. společ.)

– bod singularity – (o nekonečné hustotě hmoty a energie – rozpínání vesmíru), velký třesk

– Galileo Galilei – pokračuje v koperníkových názorech heliocentrismu

– psal o tom italsky -> šíření mezi lidmi

– 2. stol. po koper. 1616 -> církev: koperníkánství je kacířské učení -> Galileo odvolal

– znovu po r. 1632

– dílo: Dialog o 2 systémech světa (nucen odvolat před inkvizičním soudem)

– sv. Augustin – čas vnímám, nevím podstatu

– čas spojen s pohybem (př.: ciferníkové hodiny, růst člověka, smrt)

– je tam, kde je subjekt, který ho vnímá -> objektivně neexistuje

– od 20. stol. je čas neodlučitelně spjat s prostorem – časoprostor – Einstein