Vzpomínky pamětníků – seminární práce

Proč je zakázané kopírování? 💾 Stáhnout materiálVIP členstvíNahlásit chybu

dějepis

 

Otázka: Vzpomínky pamětníků

Předmět: Dějepis

Přidal(a): _Chr1ss

 

Ke své práci jsem si vybral téma měnové reformy roku 1953. Bylo to období po 2. světové válce, kdy lidé neměli ničeho nazbyt, a proto i z mála, které měli, se snažili ušetřit nějaké úspory pro případ nouze. Válka je hluboce poznamenala, a tak chtěli vlastní prací získat finanční zabezpečení. Nikdo neměl ponětí o tom, co se chystá v nejbližších dnech za apokalyptickou událost. Veškeré úspory byly den ze dne znehodnoceny a lidé přišli o pracně vydobyté úspory.

Zeptal jsem se na tyto události své babičky, která v té době byla sice ještě dítětem, ale přesto má tyto události zaryté v paměti, protože její rodina přišla za prací ze Slovenska, zažili na vlastní kůži, co je bída a věděli, co je může čekat v případě ztráty skromného majetku uloženého v bance.
ROZHOVOR:

 

OTÁZKA Č. 1: Babičko, pamatuješ si na rok 1953, kdy proběhla nečekaná měnová reforma?

V roce 1953 jsem měla 4 roky a bydlela jsem s rodiči v Ostravě, blízko „Čapkovy sokolovny“, v činžovním domě o 5 „partajích“, který se nacházel v klidnější části Ostravy. Přesto i zde se odrážela tehdejší aktuální ekonomická i politická situace ve společnosti velmi vzrušeně.

Na dny, které se tehdy svými důsledky odrazily ve všech domácnostech, si vzpomínám z pohledu dítěte, před kterým rodiče tehdy tuto situaci prožívali.

Po nějakou dobu se mezi lidmi nesla zpráva, že peníze asi nebudou mít stávající hodnotu. Mluvilo se o tom při potkávání sousedů, v konzumech – obchodech, v zaměstnání. Tehdejší komunistická vláda však tyto zprávy rozptylovala prohlášeními, že jsou to jen fámy, které se mezi lidi dostávají z řad bývalých bohatých lidí a „západní“, nepřátelské strany.

Po několik dnů se u nás doma poslouchalo rádio, zejména zprávy s tím, že bude lidem oznámeno, na co se mají lidé připravit a jestli k „měně“ dojde.

Vím, že tatínek mou maminku ubezpečoval, že vláda by přece lidem nelhala, zvláště když v rozhlase všechny „uklidnil“ a „ubezpečil“ sám dělnický prezident – Antonín Zápotocký.

Maminka ale stále poukazovala na to, že lidé vykupují všechno v obchodech, co se koupit dá, jen aby o své peníze nepřišli. Panovala všude velká nervozita a 1. června 1953 „zčista jasna“ opravdu došlo k zásadním změnám. Měnily se peníze v určitém poměru. Jak dnes lze zjistit z dostupných materiálů – do částky 300,- Kč to bylo směněno v poměru 1:5, nad částku vyšší byla směna v poměru 1:50. Není divu, že se to dotklo všech, bez rozdílu.

Pamatuji si, že lidé vybíhali ze svých bytů, aby se vzájemně ubezpečili v tom, že to, co právě slyšeli, je pravda, vycházeli na ulice, kde nejdříve v malých hloučcích rozrušeně diskutovali a vykřikovali. Vím, a to už z povídání mezi rodiči a sousedy, že byly i protesty v různých městech po celé republice, někde proti nim použila vláda i násilí, následovalo i zatýkání a tresty.

Z vyprávění rodičů, kteří se ještě po dlouhých letech k této situaci vraceli, vím, že i oni přišli o své, pro ně pracně nastřádané, peníze. Byli z toho opravdu velice nešťastní, protože šetřili tehdy opravdu na všem, na čem se aspoň trošku dalo. Chtěli si tenkrát koupit aspoň základní nábytek do bytu, který jim byl přidělen při nástupu tatínka do práce v Ostravě. Přestěhovali se zde ze Slovenska a on byl zaměstnán jako řidič nákladních vozů. Daným krachem peněz bylo po plánech a iluzích. Za dané situace koupili levnější nábytek, jak říkali „po Němcích“. Ten byl k mání také jen na základě „povolení“ k nákupu. Nábytek byl z domovů německých rodin – v pohraničí, kteří byli po válce tzv. odsunuti do Německa.

 

OTÁZKA Č. 2: Proč si myslíš, že se to stalo? Co tomu předcházelo?

Abych pravdu řekla, v té době jsem, jako dítě, vnímala jen to, že atmosféra nejen u nás doma, ale i v našem okolí, byla velmi smutná a napjatá. Později mi to rodiče vysvětlovali ze svého pohledu a něco jsem se pak dočetla i já sama.

Po ukončení války byl velký nedostatek všeho, stále platil tzv. „přídělový“ systém na nákup potravin i některého oblečení. Pamatuji si, že k nám domů, vždy v určitý den v měsíci, chodila paní domovnice, která podle počtu osob v domácnosti, odstříhávala z určitých bločků „čtverečky“ s uvedeným množstvím určitého zboží a moje maminka převzetí musela vždy potvrdit podpisem.

Za tohoto nedostatku se rozmáhal tzv. „černý trh“ s různým zbožím, např. káva i maso, potřebné věci, které na příděl nebyly, ale stály mnohonásobně více. Lidé by si i rádi nakoupili za své peníze, ale zásobování v republice bylo nedostatečné. Takže se stalo, že se tehdejší vláda dohodla na určitých změnách, které by omezily množství peněz mezi lidmi a došlo by k jejich určité řízené regulaci a také řízeného zásobování zbožím v obchodech a tím odstranění „černého trhu“, kde byly ceny zboží daleko vyšší a stát nad tím ztrácel kontrolu. S připravovanou změnou měnového systému měl být zrušen a také byl, přídělový systém zboží na „lístky“.

Tato situace souvisela částečně i s předchozí měnovou reformou v roce 1945, ihned po válce. Po ukončení války se platilo různými penězi – Čechy, Morava a Slezsko měli „protektorátní“ peníze, platilo se i německými penězi či slovenskými korunami. Ti, kteří si za války nastřádali velké množství peněz, měli je v záložnách, ale nemohli je vybírat, jen na výjimečné účely a na úřední povolení. O tyto peníze střadatelé měnovou reformou o 8 let později přišli zřejmě zcela. Těch válečných peněz bylo moc, takže vláda potřebovala tím vyřešit i tento problém.

 

OTÁZKA Č. 3: Jak tato významná reforma probíhala?

To, že tato změna bude provedena a kdy, věděl jen úzký okruh zainteresovaných lidí, aby nedošlo ještě před tím mezi lidmi k panice a k nežádoucím nepokojům. Bylo to provedeno po vzoru Sovětského svazu, který pak měl vliv na další vývoj života v Československu. Poměr směny starých a nových peněz byl dán určitým klíčem, jak jsem už výše uvedla. Rozdíl byl např. i v tom, zda se jednalo o soukromé osoby, kdy byli zvýhodněni komunisté, nebo podniky – např. státní zemědělská družstva, či soukromí podnikatelé, kterých však už ubývalo.

Pro srovnání – za dřívější cenu 50 housek byla nově jen 1 houska. Výplatu dříve dělníci dostávali ve 2 částkách – tzv. „zálohu“ v první polovině měsíce a doplatek závěrem za odpracovaný měsíc. Při přepočtu vyplacené zálohy přišli někdy lidé na to, že jim nezbylo na živobytí do výplaty nic. Proto také byly zaznamenány i nepokoje zejména dělníků.

Souhrnem lze říci, že stát své vlastní občany obral, o co mohl.

 

OTÁZKA Č. 4: Proč o tom představitelé den před tím lhali?

Domnívám se, že se vládní činitelé sami obávali, co by mohlo nastat, kdyby tento záměr dali veřejnosti ve známost už dříve. Lidé by vykupovali, co by bylo možné. To stejně údajně probíhalo, protože někteří buď tušili, nebo se k nim dostala nějaká hláška, že něco bude, ale nevěděli přesně kdy. Další velké obavy určitě byly i z velkých demonstrací proti komunistické vládě, která by své vládnutí nemusela ustát.

 

OTÁZKA Č. 5: Jaká byla nálada ve společnosti?

O náladě ve společnosti se dá už vytušit, že nebyla nikterak jásavá. Sama vím, že se např. v naší rodině rodiče a příbuzní navzájem povzbuzovali, že snad zase bude líp, ale strach, jestli se zase něco takového znovu nestane, přetrvával dlouho. Na měnovou reformu totiž doplatili zejména obyčejní lidé, kteří přišli i o to málo, co měli.

 

OTÁZKA Č. 6: Věřili lidé stále vládě, když jim takto lhali?

Nedůvěra společnosti po této zkušenosti přetrvávala řadu let. Vím, že při různých debatách dospělých, vyjadřovali pochyby, jestli to, co vláda chystá pro zlepšení života, je pravda nebo jen nevýznamné řeči, které mají pomoci jen ke zlepšení obrazu vládnoucí strany. Lidé nemohli zapomenout, jak se jim do posledních dnů lhalo. Vládnoucí funkcionáři si na dlouhou dobu u většiny lidí důvěru získávali jen velmi těžce. Řada poctivých komunistů také doplatila na to, že jim vedení říkalo, aby se nezúčastňovali velkých nákupů, jak se začalo pár dnů před tím projevovat. Poslechli a své úspory neutratili a také o ně přišli. I jejich důvěra ve vedení byla silně zviklaná.

 

OTÁZKA Č. 7: Jakým způsobem se bankovky směňovaly?

Ve starých novinách – Rudém právu – je možné se i dnes dočíst, že oznámení předsedy vlády o konci platnosti stávající měny bylo uskutečněno předposlední den v květnu 1953,a  že platí jen do 31. 5., tj. následující den. Byl to pro všechny opravdu velký šok, protože 31. 5. byla neděle a obchody nebyly otevřené. Úspory lidí se staly téměř bezcenné.

Výměna peněz od 1. 6. 1953 začala probíhat na řadě míst – nejen v bankách, ale i na poštách, na národních výborech dokonce i v hospodách a i jinde, kde na to měly dohlížet stanovené komise. Při vší té kalamitě, byli na tom lépe ti, kteří měli peníze uloženy v bance, kde se měnily úspory při méně než 5.000,-  Kč v poměru 1:5, což byl asi v danou chvíli nejvýhodnější kurz.  Čím vyšší byla uspořená částka, tím více nevýhodný kurz směny – při 20.000,- Kč dostali lidé 10x méně, do 50.000,- Kč směnili v kurzu 25:1, nad 50.000,- Kč v kurzu 30:1. Nejhorší pak bylo, když měl někdo peníze nastřádány doma – směna u nich byla v kurzu 50:1. Myslím, že to byl právě případ mých rodičů, kteří se chystali k nákupu už zmíněného nábytku, nálada proto u nás doma byla velice ponurá. Nevím ale, kolik měli mí rodiče našetřeno, určitě to nebyly závratné sumy, protože šetřili jen z výplaty tatínka, ale rozhodně je to hodně poškodilo. Maminka byla tenkrát vyměnit peníze v bance, když jsme se vrátily domů, seděla dlouho bez hnutí, nemluvila a plakala. Když přišel domů tatínek, nebylo mu taky do řeči, ale vím, že řekl „hlavně že žijem“. To jsem si zapamatovala napořád, a když se něco zrovna nedaří, vždycky si na tu jeho větu vzpomenu.

Nové bankovky byly – papírové,  v hodnotách – 100,- Kč/ 50,- Kč/ 25,- Kč/ 10,- Kč/ 5,- Kč/ 3,- Kč/ 1,- Kč a mince (niklové) – v hodnotách 25 hal./ 10 hal./ 5 hal./ 1 haléř, přičemž 1 Kč obsahovala 100haléřů.

 

OTÁZKA Č. 8: Získaly po čase banky opět důvěru?

Myslím, že to nějakou dobu trvalo. Lidé se báli, že jejich peníze nejsou jisté ani v bankách.  Nějaký čas trvalo, než začali bankovní úřady lidé vnímat tak, že jim mohou svěřit své úspory. Po nějakém roce i mí rodiče po menších částkách ukládali peníze „do banky“. Bylo tam určité procento zhodnocení a to se vždycky připsalo při novém vkladu do „vkladní knížky“. Byla ve formátu trochu menší A5, v červených měkčích deskách a pro mě tehdy až magicky tajemná. Asi proto, že se neukazovala pokaždé a každému. V bance se mi tenkrát, jako malé, moc líbilo. V bance, kam jsme s maminkou chodily, byla velice prostorná hala, s řadou přepážek a uprostřed haly byly dlouhé, tmavě hnědé sedačky. Čekalo se vždy na vyvolání čísla, které se vyzvedlo vždy při příchodu, a do té doby lidé mohli využít měkkého sezení.

 

OTÁZKA Č. 9: Vyřešilo to problém s přídělovými lístky?

Přídělové lístky na potraviny a šatstvo měly původně řešit vždy nedostatek zásobování zbožím, kdy selhává stát. U nás byly aktuálně zavedeny za 2. světové války Německem a jakkoli si lidé mysleli, že válkou tento systém skončí, nebylo tomu tak. Dokonce se říkalo, že za války byl příděl i vyšší, než po skončení války. Protože náš stát nestíhal také zásobovat lidi potřebným zbožím a lidé měli dost peněz na nákup, ale neměli je za co udat, systém se udržel do měnové reformy v roce 1953. Po zrušení přídělových lístků chvíli trvalo, než se lidé po krachu svých peněz vzpamatovali a zjistili, co a kolik čeho si mohou za své peníze koupit. Stát mezitím stačil pozvolna srovnávat zásobování trhu s poptávkou a lidé si na život bez přídělového systému záhy zvykli.

 

Dnes můžeme říci, že si nikdo takové vypjaté situace neumí představit. I když lidé mají všeho dostatek a mnohdy si někteří toho neváží, současná doba začíná být náročná, v souvislosti se zdražováním téměř všeho. Důsledek nepokojů ve světě je alarmující a ať chceme nebo ne, má vliv i na okolní svět, který není součástí těchto konfliktů.

Jsem rád, že v dnešní době se zatím nemusí řešit tyto výše popsané problémy a doufám, že se v budoucnu nebudou opakovat. Pro dnešní život by to bylo pro obyvatele dost náročné a mnozí by se s tím těžko vyrovnávali.

 

Zdroje:

  • https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Ceskoslovensk%C3%A1_m%C4%9Bnov%C3%A1_reforma_(1953)
  • https://edu.ceskatelevize.cz/video/3026-menova-reforma-1953
  • https://www.idnes.cz/ekonomika/domaci/menova-reforma-1953-listky-uspory-ksc-zlodejina.A180601_405038_ekonomika_hm1