Otázka: Winston Churchill
Předmět: Dějepis
Přidal(a): JitulkaN
Winston Churchill se narodil roku 1874, dne 30. Listopadu. Okolnosti jeho narození jsou v některých publikacích rozdílné. Autor Truchanovskij, ve své knize Winston Churchill uvádí, že toho dne Jeannette Churchillová odjela do paláce Blenheim kvůli plesu. Syna pak porodila v nedůstojné šatní místnosti. Norman Rose však informuje o tom, že Jeannette Churchillová přijela 30. Listopadu do paláce Blenheim z důvodu lovu, kterého se zúčastnila. Během lovu jí hrbolatá cesta vyvolala porod.
Matka mladého Winstona se jmenovala, jak již bylo napsáno, Jeannette Churchilová. Otec se jmenoval Randolph. Celé Winstonovo jméno znělo Winston Leonard Spencer Churchill. Jméno Winston získal po zakladateli rodu, otci 1. vévody z Marlborough. Leonard přejal po dědovi, z matčiny strany, jenž byl bohatý americký podnikatel. Třetí jméno, Spencer, získal po předcích po přeslici.
V dětství byl Winston vychováván vychovatelkou Everestovou, v londýnském domě. V dané době byla výchova vychovatelem poměrně častým jevem, tradicí. Winston ke své vychovatelce choval velmi vřelý vztah. Ve svých 7 letech nastoupil Winston na internátní přípravnou školu v Ascotu. Na této škole byla pravidla ustanovena tak, že se dbalo spíše na výchovu, nežli na vzdělání. Winstonovi tato pravidla příliš nevyhovovala a měl s kázní problémy. Z toho důvodu byl trestán bitím. To podnítilo Winstonovu nenávist ke škole, konkrétně k vychovateli, který ho trestal. V 18 letech se dokonce rozhodl do této školy vydat, aby se pomstil tomuto vychovateli. Ředitel školy však během té doby zemřel a škola tak byla uzavřena.
Po nevyhovujícím studiu na škole v Ascotu, přešel Winston na přípravnou školu v Brightonu. Zde nebyly provozovány žádné fyzické tresty a Winston se zde rád učil například francouzskému jazyku, dějinám, plavání a jezdectví. Odtud jeho cesta vedla na internátní školu v Harrow. Zde se ale hned z počátku potýkal s nepříjemnostmi. Přijímací zkoušky byly v písemné podobě a v latině. Tu se mladý Churchill odmítl učit, i přes to se však na školu dostal. Vzdor si však zachoval a učil se jen ty předměty, které se mu líbily a které chtěl. Během studia na této škole se prokázala Winstonova skvělá paměť. Získal ocenění za přednes přibližně 1200 řádků z historické knihy o starém Řecku. Dále se chtěl uchýlit na anglickou vojenskou akademii, zde ale dvakrát propadl u přijímacích zkoušek. Z tohoto důvodu byl svěřen do rukou kapitána Jamese. Kapitán James se staral o mladé, neúspěšné lidi bez dostatečných schopností. Naléval do jejich hlav znalosti, které byly třeba ke složení zkoušek na vojenské učiliště.
V této době utrpěl Winston úraz při pádu z výšky. Měl těžký otřes mozku a léčba trvala skoro rok. Během tohoto roku pobýval doma a pozoroval svého otce a jeho návštěvy, když debatovali o politice. To zvýšilo do budoucna jeho zájem o politiku. Po uzdravení začala občas navštěvovat schůze Dolní sněmovny. Zároveň se vrátil do kurzu kapitána Jamese. Kurz úspěšně absolvoval roku 1893, kdy byl přijat na jezdeckou školu. To bylo velmi finančně náročné – vydržování důstojníka, několika koní – služební úkony, sport, lov.
V lednu, roku 1895, zemřel Winstonův otec a v červenci jej následovala i Winstonova vychovatelka z dětství. Winston byl z toho zdrcen a oddal se tak 4. Husarskému pluku. V roce 1896 se tak vydává do Indie, kvůli povstání paštunských kmenů. Odjíždí pod vedením generála Bindona Blooda, jako válečný zpravodaj. Své příspěvky z cesty zasílá do Daily Telegraph. Tento materiál následně využívá k sepsání své knihy, Příběh málákandské polní armády, 1897.
Po návratu z Indie se roku 1899 vydává do ústřední kanceláře Konzervativní strany. Nemá však dostatek financí na volební obvod, proto má zatím jen projevy na schůzích. Naskytne se mu však možnost získat volební obvod Oldham, kde jsou vyhlášeny mimořádné volby z důvodu smrti předchozího poslance. V obvodu se ale nachází převážně dělnické obyvatelstvo a Winston neví, co jim nabídnout, jelikož neznal jejich potřeby. Proto v těchto mimořádných volbách neuspěl. Vydává se tedy opět na cesty, jako vojenský zpravodaj.
Tentokrát jeho cesty vedou do J Afriky. Zde právě vypuká búrská válka. Válečné zpravodajství publikuje v listu Morning Post a dostává za to okolo 250 liber za měsíc. Během války je zajat Búry, ale uprchne jim. Je na něj vypsána odměna za nalezení, 25 liber. Dne 19. Prosince 1899 se dostává do přístavu Lourenco Marques, který je pod vládou Portugalska. Ocitá se tedy v bezpečí a o svém dobrodružství pak píše opět do Morning Postu, na britském velitelství je vítán jako hrdina. Po návratu z Afriky přednáší o búrské válce a v roce 1900 se stává čerstvě zvoleným poslancem konzervativní strany.
O čtyři roky později, na konci května 1904, přechází k liberálům. Jedním z důvodů bylo to, že u konzervativců se cítil nevyužitý a tím i neklidný. Žil v představě, že umře velmi mlád a je předurčen k něčemu velkému, proto nechtěl ztrácet čas. Tento krok se mu vyplatil, jelikož roku 1906 se liberálové dostali k moci. Winston se stal nejprve náměstkem ministra pro kolonie, poté ministrem obchodu a ministrem vnitra. Winston Churchill byl jmenován 1. Lordem admirality a ministrem námořnictví. V roce 1911 nechal zřídit štáb admirality a pozměnil námořní válečné plány. Zasloužil se také o přechod z topení uhlím, na topení pomocí nafty. V květnu, roku 1915 byl z postu lorda admirality sesazen. Vnitřně ho toto sesazení velmi zasáhlo, začal se věnovat umění – malování.
K moci se opět dostávají konzervativci a Winston Churchill je jimi povolán zpět do strany, v roce 1917. O opětovný příchod do strany ho požádá Lloyd George. S ním Winston spolupracuje v letech 1917 – 1922. Stává se ministrem války a během tohoto postup přepracuje demobilizační plán. Mezi lety 1925 a 1929 se stává ministrem financí a vydává 5 svazků s názvem Světová krize. Za jeho působení ve funkci ministra financí se staly dvě důležité události. V roce 1925 se Anglie navrací ke zlatému standardu, což znamená, že nastává zhodnocení libry a na základě toho poklesnou mzdy. Mnoho lidí je propuštěno z práce a to se jim nelíbí. Proto hned v roce 1926 probíhá desetidenní generální stávka. Celou tuto situaci však nezapříčinil pouze Churchill sám, ale všichni ministři vlády.
V roce 1930 vystupuje Churchill ze stínového kabinetu konzervativců na protest proti politice appeasementu. Vystupuje s projevy proti této politice ustupování a ponižování. A také s varováním, že by se měla Velká Británie lépe ozbrojovat a mít na pozoru před Německem. Mezi lety 1930 a 1939 tak působí na svém venkovském sídle Chartwellu v Kentu, které si pořídil za výnosy z knihy Světová krize. Na svém sídle zedničil a zahradničil a vzorně zastával funkci otce. Pořádal politické debaty s přáteli a vedl novinářský a spisovatelský život. Svým „sloupkařením“ psal týdenní komentáře ke světové politice.
V září, roku 1938 začala selhávat Chamberlainova politika appeasementu. Dne 3. Září, 1939 Anglie vyhlašuje válku Německu. Churchill byl povolán zpět do vlády, do úřadu admirality. Ihned po zvolení navštívil loďstvo a zjistil, že lodě nejsou vybaveny torpédoborci. Churchill si je vědom slabosti Německa a tou je jeho pochybné válečné hospodářství – Německo nemělo dostatek surovin, konkrétně rudy. Tuto zásobu Německo získávalo ze Švédska, přes Narvik, dále lodí do Německa. Churchill vymýšlí plán, jak loděmi zatarasit cestu do Švédska. V říjnu se k Hitlerovi však tento plán dostává a anglické loďstvo je bombardováno německými letadly.
Ve dnech 7. a 8. května 1940 zasedá Dolní sněmovna a následujícího 10. května odstupuje Chamberlain z postu. Jako svého nástupce navrhuje ministra zahraničí Halifaxe. Ten však zasedá v Horní sněmovně, což bylo v rozporu se zvykovým právem, že premiér je členem Dolní sněmovny. Proto je nakonec na post premiéra dosazen Winston Churchill. Svojí první řečí zahájí jednání v parlamentu hned 13. května, roku 1940. Prosazuje nutnost zničení Hitlera. Kroky, kterými postupuje – vyřazení politiků appeasementu. Vyřazené politiky nikterak nesoudil, pouze je odsunul na posty úřadů, kde již nemohli rozhodovat o věcech, týkajících se války. Dále se snažil o urychlenou industrializaci mobilizace a udržoval soukromou korespondenci s Rooseveltem, za účelem uchování anglicko-americké aliance. Churchill sám sebe zvolil zároveň ministrem obrany, což byla zcela nová funkce. Touto funkcí však sesadil ministra války, ministra námořnictví a letectva na pomocné úředníky.
Svůj prví zákon navrhl dne 22. května a týkal se toho, že každá osoba a majetek v Anglii má být k dispozici vládě pro válečné účely. Anglie byla finančně vyčerpaná, ale byla dobře vyzbrojená. USA musely Anglii finančně pomoct, na čemž se domluvil Churchill s Rooseveltem ve svých dopisech. V prosinci 1941 Japonsko útočí na USA a Velká Británie vyhlašuje Japonsku válku. USA vstupuje do války také.
V roce 1943 se koná konference v Teheránu, na které se spojí Roosevelt se Stalinem, proti Churchillovi. Ujednají spolu invazi do Francie a střetnutí východu a západu uprostřed Evropy. Churchillova domněnka, že válčení Ruska proti Německu Rusko oslabí, ale nestalo se tak. Rusko bylo naopak materiálně i morálně silnější. Cestou z konference v Teheránu Churchill onemocněl zápalem plic a do Londýna se vrátil v roce 1944, kdy započala invaze do Francie. V roce 1945 umírá Roosevelt a v létě zaujímá Churchill tvrdé stanovisko proti Stallinovi. V následujících volbách téhož roku konzervativci, v čele s Churchillem, prohrávají. V roce 1945 je Churchill sedmdesátiletý muž, který je vyčerpán a na své okolí působí již jako nevrlý stařík.
V roce 1946 odmítá titul vévody. V případě, že by se stal vévodou, zasedla by tím v Horní sněmovně a nemohl by se tak stát premiérem, který dle pravidla vždy zasedal Dolní sněmovně. Anglická a americká města udělovala Churchillovi čestná občanství. Jeho knihy byly hojně prodávány. Účastnil se projevů ve Fultonu a Zurychu, kde prosazoval snahu o anglo-americké sjednocení. V roce 1951 byl opět zvolen premiérem a z nerudného starce se stal opět příjemný člověk. Jeho paměť však odpovídala jeho stáří a občas si pletl některé ministry. Svůj díl na tom také měla prodělaná slabá mozková mrtvice, ale jelikož se mu přihodila na dovolené, tak se o ní veřejnost nedozvěděla. V roce 1952 získal označení „premiér na půl úvazku“. Když v roce 1953 onemocněl ministr zahraničí, Anthony Eden, převzal dočasně Winston Churchill jeho post. Průběh studené války Churchill považoval za další příležitost ke spojenectví Anglie a USA. Lidé však jeho projevy s tímto obsahem nebrali příliš vážně. Po smrti Stalina Churchill ve svém projevu, ze dne 11. května, 1953 prohlašuje, že je zastáncem konce studené války, navrhuje, aby se sešla konference hlav států, a propaguje myšlenku celoevropského bezpečnostního systému. Rusko po jeho projevu zpozornělo, Německo bylo vyděšeno a Amerika překvapená. Anglie však pocítila hrdost, jelikož tím byla navrácena zpět do světového dění. Zároveň to byla poslední světová iniciativa, která vzešla ze strany Anglie.
Během příprav konference zastihla Winstona Churchilla další mozková mrtvice. V novinách se dne 27. června 1953 objevil článek o tom, že je Churchill přepracován a musí si od práce odpočinout. Pravda však byla taková, že byl ochrnut a neschopen řeči. Pobýval na svém venkovském sídle. V září opět vystupuje na veřejnost a v říjnu se zúčastní sjezdu konzervativní strany, kde pronáší opět úspěšný projev. O dva roky později odstupuje z postu premiéra. Londýnské noviny v té době však stávkovaly a tak nemohl vydat žádný článek na rozloučenou. Na oslavu jeho 80. narozenin a zároveň jako rozloučení s premiérským postem mu byla uspořádána oslava, které se zúčastnila i královna, což byla pro Churchilla velká pocta. Churchill byl oblečen do dvorní uniformy a celý zářil. Své odstoupení, ačkoliv byla na velkou žádost členů konzervativců, nebral jako prohru, ale jako dobrovolné rozhodnutí o odstoupení. Následujících několik let i přesto docházel do Dolní sněmovny, kde měl rohové sedadlo u středové uličky. Zpravidla to bylo místo, určené pro stranické rebely. Jednáním však už pouze naslouchal, nezasahoval do nich.
V roce 1962 uklouzl a zlomil si stehenní kost. Úraz, který je pro člověka nepříjemný i v mladším věku, natož v 88 letech. Dva měsíce měl nohu v sádře a noviny si chystaly nekrology. Churchill však tuto „bitvu“ vyhrál a jeho odchod z nemocnice byl doprovázen jásotem a údivem lidí. Na pozdrav zvedl svou paži a prsty naznačil své tradiční „V“ na znamení vítězství – „V for victory“. O tři roky později, 24. ledna, ve věku 91 let zemřel, po 14 dnech v komatu. Kolem jeho domu se utvořil dav lidí. Jeho poslední slova byla o tom, že všechno kolem je tak nudné.
Winston Churchill si nepřál, aby byl pohřben ve Westminsterském opatství, či katedrále sv. Pavla. Jeho námořní rakev byla donesena k Temži, po té plula vzhůru po řece, po železniční dráze nedostala do vesnice Bladon v Oxfordském hrabství a zde byl Churchill pohřben, stejně jako jeho otec.
