Zabiják (Émile Zola) – rozbor díla

 

Dílo: Zabiják (Émile Zola)

Předmět: ČJ – rozbory děl

Přidal(a):  TerkaCZ, Enara

 

Émile Zola (1840-1902)

• Čelní představitel naturalismu.
• Věřil v determinaci člověka dědičnými vlivy a prostředím, kde žije.
• Jeho tvorba se přibližuje pozitivismu.
• Z vojenské rodiny, otec zemřel, když mu bylo 7.
• Trpěl finanční krizí, nemohl dostudovat.
• Začal pracovat v nakladatelství, psal do novin a časopisů.
• Za politické nároky odsouzen, utekl na dva roky do Anglie.
• Zamřel na otravu oxidem uhelnatým.

 

Autorova tvorba

• Naturalismus
• Vyhrocený kritický realismus
• Nejhorší stránky lidského života, detailní popisy
• Cyklus románů Les Rougon-Macquart (1871-1893) – 20 románů s 32 hlavními postavami, osudy manželských a nemanželských potomků, často defektní vztahy
  • Břicho Paříže
  • Zabiják (1877)
  • Nana (1880)
• Tereza Raquinová
  • Tragický příběh ženy, která se spojí se svým milencem proti manželovi a neváhá jej zavraždit. Kruté výčitky svědomí a neutěšené prostředí, v němž žijí, jim však učiní život nesnesitelným

 

Literárně-historický kontext

Společnost

• Francouzská společnost 19. století stále žila v euforii z revolucí (1789, 1830, 1848), ale zároveň ji vyčerpaly Napoleonské války a nenaplněné ideály. Roku 1851 se chopil moci Ludvík Bonaparte – plebiscitem si naklonil lid, ale brzy omezil svobodu slova a shromažďování. Zaměřil se na zahraniční politiku (Krymská válka 1853, neúspěšná expanze do Mexika), ale po porážce u Sedanu (1870) padla monarchie a byla vyhlášena republika. Následovala Pařížská komuna (1871), označovaná za první vládu dělníků.
• S průmyslovou modernizací se prohlubovaly rozdíly mezi bohatými a chudými – měšťané bohatli na kolonizaci, chudí museli s dětmi pracovat v továrnách. Stěhování z venkova do měst zvyšovalo nezaměstnanost a posilovalo sociální napětí, což využívali socialisté.
• Naturalisté čerpali z Darwinovy teorie evoluce, která stavěla proti sobě kreacionismus (svět řízen Bohem) a naturalismus (člověk výtvorem přírody). Tvrdili, že život ovlivňuje prostředí a dědičnost, nikoli boží záměr, a usilovali o vědecky přesný popis reality – na rozdíl od symbolického romantismu.

 

Umění dané doby

• Charakteristické znaky:
  • komplexní, pravdivé a věrné zachycení skutečnosti
  • přesné a všestranné studium společenského života, nitra člověka, zobrazení každodenního života
  • autor nevyužívá autostylizace (není v díle přímo účasten)
  • autorova objektivita podmíněna – vybírá fakta, volí hrdiny, prostředí → není 100% objektivní
  • hrdina se vyvíjí – dobově a společensky podmíněný
  • typizace – autor se snaží postihnout obecné (typické) příznačné rysy lidí v jedinečném hrdinovi
  • vztah autorů k tématu minulost – vyhýbají se jí – upřednostňují současnost
  • umělec už není jen ten, kdo umí zachytit jen krásu
  • díla realismu = studie společnosti
  • žánry: román, povídka, drama
• KRITICKÝ REALISMUS
  • vyšší stupeň realismu – 80. léta 19. stol.
  • autoři se snaží o mnohem otevřenější, nesmiřitelnější pohled na společnost při zvětšování sociálních rozdílů – vzniká napětí → pokud o řešení sociálních konfliktů
• MAGICKÝ REALISMUS
  • literární směr, ve kterém se prolíná reálná skutečnost s iluzivními prvky (sny, halucinace, mýty)
  • Sto roků samoty (Gabriel García Márquez – USA)
• SPISOVATELÉ
  • Nikolaj Vasilijevič Gogol (RU), M. Dostojevskij (RU)
  • Stendhal (FR), Honoré de Balzac (FR)
  • Émile Zola (FR), Gustav Flaubert (FR)
  • Charles Dickens (GB)
• CZ
  • Karel Havlíček Borovský
  • Božena Němcová
  • Májovci
    • Jan Neruda (Malostranské povídky), Jakub Arbes, Vítězslav Hálek, Karolína Světlá
  • Ruchovci
    • Svatopluk Čech, Eliška Krásnohorská
  • Lumírovci
    • Josef Václav Sládek, Jaroslav Vrchlický, Julius Zeyer

 

Literární směr

• Naturalismus
  • Naturalismus vzniká z klasického realismu v 19. století ve Francii
  • Pro realismus ( z lat. realis- věcný ) je typické
    • Komplexní, pravdivé a věrné zachycení skutečnosti
    • Přesné a všestranné studium společenského života, nitra člověka
    • Zobrazení průměrného člověka
    • Nezúčastnění a objektivita autora
    • Vývoj postav, podmíněný dobou a prostředím
  • Je jednou z podob realismu. Jedná se vlastně o vystupňovaný realismus. Je více objektivní, autor se snaží nehodnotit osudy svých postav. Pouze popisuje. Důraz je kladen na negativní a odpudivé jevy ve společnosti, které popisuje do detailů. Hlavní myšlenkou je, že duševní život člověka je výsledné působení dědičnosti, výchovy, prostředí a národa a rasy. Zjednodušeně lze řící, že je člověk chápán, jakou souhrn pudů ovlivněn prostředím. Naturalistický román by měl být pouze objektivní sociologickou studií. Mezi hlavní představitele patří Gustave Flaubert (1821-1880) a Émile Zola (1840-1892). Gustave Flaubert položil svým dílem Paní Bovaryová základy bovarismu – termínu popisujícího útěk od skutečnosti k iluzím a stal se jednou z hlavních ikon a inspirátorů naturalismu.
• S obdobím realismu přichází rozvoj přírodních věd a techniky, objevuje se víra v experiment. Spolu s realismem souvisí další termíny jako pozitivismus – skutečné je pouze to co lze dokázat smysly a zkušeností či materialismus – základem světa je hmota, svět je souborem vznikání a zanikání, objevuje se také Marxismus – vše má původ v ekonomických vztazích. Hlavními žánry jsou povídka, román a drama. Mezi nejznámější světové autory patří Lev Nikolajevič Tolstoj, Henryk Sienkiewicz, Stendal, Honoré de Balzac, Gustav Flaubert, Émile Zola, Charles Dickens či Mark Twain.

 

Rozbor díla: Zabiják

Základní charakteristika

• Literární forma: próza.
• Literární druh: epika.
• Literární žánr: naturalistický román (cyklus Rougon‑Macquart).
• Rok vydání: 1877 (francouzsky L’Assommoir; česky Zabiják).
• Určeno: čtenářům naturalismu a realistické sociální prózy; maturitní četba.

 

Téma

• Sociální pád pradleny Gervaisy v pařížské chudině a destrukční vliv alkoholu na rodinu a komunitu.
• Střet touhy po čistém, skromném domově s tlakem bídy, dluhů a prostředí.

 

Hlavní myšlenka

• Zola chtěl především upozornit na špatné životní podmínky pracujících dělníků, kritika bídy a alkoholu, rozdílnosti v sociálních vrstvách, varování před důsledky alkoholismu, zdůrazňuje také vliv dědičnosti a osudu na člověka, který jako by už byla předem člověku dán.
• Kritika podmínek života nižších vrstev.
• Determinismus naturalismu: dědičnost (alkoholismu), prostředí a ekonomická nouze formují osudy silněji než individuální vůle.
• „Zabiják“ jako metafora výčepu i systému, který mele lidi a vztahy, dokud nezůstanou bez síly.

 

Námět (inspirace k tvorbě díla)

• Émile Zola vyšel z dlouhodobého pozorování pařížských dělnických čtvrtí druhého císařství, zejména prádelnami a výčepy žijícího předměstí kolem Montmartru a Chapelle; studoval pracovní provozy (prádelny, kovárny), rytmus ulic, bídu a dostupnost alkoholu jako každodenní „instituce“ chudých.
• Impuls poskytly novinové zprávy, policejní a sociální svědectví o úrazech řemeslníků a rozpadu rodin pod tlakem dluhů a pití; Zola tyto reálie přetavil do příběhu Gervaisy a Coupeaua jako modelového sociálního pádu.
• V dětství ztratil otce → v dílech minimum rolí postav otce – bez zkušeností nedokázal věrně vylíčit (proto je ve většině jeho románů postava otce buď není, nebo je opovrženíhodná)

 

Motivy

• Alkohol, výčepy, zastavárna, dluhy, nemoc a úraz, prádelna, ženská solidarita i rivalita, městské davy a mašinérie práce.
• Rekvizity bídy: plácačky, kbelíky, stvrzenky, zbytky jídla, parní stroj, ulice a provozy.

 

Kompozice a struktura

• Chronologická (= dobrá orientace v ději)
• Lineární vývoj s obloukem vzestup → pád, dlouhé scénické sekvence práce a ulice, gradace k sociálnímu rozkladu.

 

Vypravěč a úhel pohledu

• Er-forma se vševědoucím nadhledem; panoramatické obrazy města a detailní tělesnost každodennosti.
• „Chladná kamera“ naturalismu, pozorování bez moralizování.

 

Jazyk a styl

• Argot, hovorový jazyk.
• Hodně vulgarismů a slangové výrazy (využití jazyku spodiny, jazyk z ulice).
• Rozsáhlé popisy pocitů, míst a vztahů mezi osobami.
• Realisticko‑naturalistická konkrétnost: pachy, hluk, pára, pot; drsná hovorovost v dialozích.
• Kontrast „čistoty“ práce a „špíny“ bídy a alkoholu; rytmus masových scén a všední rutiny.
• Enumerace a metonymie věcí práce; dlouhé rytmizované odstavce.
• Použité prostředky: kontrast naděje vs. mašinérie města; symbol assommoir jako motor pádu; naturalistická tělesnost a veřejná potupa v prádelně.

 

Krátké citace/parafráze

• Noční čekání v hotelu Boncoeur a ranní proud dělníků k akcízní bráně.
• Monument prádelny: pára, plácačky, rvačka Gervaisy s Virginií a potupení.

 

Vedlejší prvky

• Stvrzenky ze zastavárny, prádelní provoz, výčepy, nemocnice, akcízní brána jako „orgány“ sociálního tlaku.

 

Charakteristika postav

• Gervaisa: pracovitá pradlena, starostlivá matka, touha po čistotě a pořádku, postupem času se stává líná, rozhazovačná alkoholička, která si libuje ve vlastním úpadku a která umírá v bídě jako bezdomovec
• Lantier: líbivý, vyhýbající se odpovědnosti, spouštěč krize, typ člověka parazita – když finančně vysaje svého hostitele, jde „o dům dál“, bývalý milenec Gervaisy
• Coupeau: klempíř (vydělával slušné peníze a byl hodný), po úrazu zahálka a pití, strhne rodinu – bil svou ženu, zbláznil se a zemřel na delirium.
• Nana: dcera Gervaisy a Coupeaua, zkažená prostředím, stává se z ní prostitutka
• Goujet: beznadějně zamilován do Gervaisy, půjčuje jí peníze, vždy jí vše odpustí
• Paní Fauconnierová, paní Bochová, Virgínie, Adéla: ženské figury práce, dohledu a rivality.

 

Časoprostor

• Místo: Pařížská předměstí (Montmartre, Chapelle, Lariboisièrova), prostředí nižších vrstev a dělnické vrstvy, krčmy.
• Čas: 2. polovina 19. století, druhé císařství; rytmus pracovního dne a rituálů chudoby.

 

Stručný obsah

Zola líčí vzestup a pád pradleny Gervaisy: po příjezdu do Paříže ji opustí lehkomyslný Lantier, ona se provdá za klempíře Coupeaua, narodí se jim Nana a s pomocí kováře Goujeta si otevře vysněnou prádelnu, ale po Coupeauově pádu ze střechy začne muž pít, vrátí se i Lantier, oba se v domácnosti přiživují a propíjejí peníze, podnik se zadluží, Gervaisa povolí v odporu, rodina klesá do bídy, Nana uteče a stane se prostitutkou, Coupeau zemře na delirium v blázinci a Gervaisa nakonec zubožená umírá v chudobě, čímž román dovrší obraz alkoholismu jako „zabijáka“ dělnické rodiny.

 

Podrobný děj
Gervaisa žije s Lantierem v ubohém pokoji hotelu Boncoeur a po noci plné strachu a čekání pochopí, že vztah se hroutí: v místnosti leží jen pár hadrů, na římse se vrší růžové stvrzenky ze zastavárny a za okny proudí dav dělníků do Paříže, jako by je město pohlcovalo. Lantier se vrátí bez lítosti, odstrčí ji a křik probudí děti; Gervaisa, zahanbená a vyčerpaná, se přesto drží myšlenky na práci a čistotu. V prádelně paní Fauconnierové se otevře svět žen a roboty: pára, šumění vody, rytmus plácaček a hukot parního stroje tvoří „orchestr“ práce, v němž si Gervaisa vydobývá místo a svěřuje se domovnici Bochové se svou minulostí. Příchod Virgínie však přinese provokace a rvačku, která vygraduje potupou, když Gervaisa protivnici ztrestá plácačkou; odchází s krví na tváři, s mokrým prádlem a s dětmi v slzách. Poté se spojí s klempířem Coupeauem, narodí se dítě a krátký čas se daří držet pořádek i skromné štěstí. Zlom přinese Coupeauův pád ze střechy: dlouhé léčení přeroste v nechuť k práci a ve zvyk posedávat po výčepech „na zahřátí“. Do kruhu se vrací Lantier, hladký mluvka bez odpovědnosti, a vyvolává napětí i ekonomické vyčerpání; zastavárna se znovu naplní a domácnost se drolí. Krátké světlo naděje probleskne v kovárně u Goujeta, kde kmitají perlíky a rodí se hladké hlavy nýtů jako drobné zázraky řemesla, ale tlak prostředí, únava a dostupnost alkoholu jsou silnější. Výčep „zabiják“ postupně určí rytmus dní: rána se otevírají štamprlí, večery se tupí vínem, dluhy rostou a hádky střídá ticho hanby. Gervaisa, kdysi hrdá na čistotu a práci, se propadá do bezmoci, až se motiv pádu zhmotní do zničené domácnosti a ztracené důstojnosti; tak se naplní naturalistická logika prostředí, dědičnosti a zvyku, která drtí jednotlivce navzdory jeho dobrým úmyslům.

 

Přijetí díla

• Zabiják začal vycházet na pokračování roku 1876 v pařížském večerníku le Bien public. Averze vůči dílu byla ale tak obrovská, že čtenáři začali houfně odhlašovat předplatné. Vydavatel byl nucen u šesté kapitoly přestat se Zolou a místo toho začal vycházet společensky přijatelný rytířský román. Autor si přesto našel jiného vydavatele a přes hrozby prokurátora nakonec celé dílo vyšlo.
• Čtenáři byli šokováni tím, co dělá naturalismus naturalismem – hrubá mluva a detailní popis všech temných stránek života prostého dělnictva, což bylo do té doby něco nevídaného. Naturalismus totiž jako ve výkladní skříni vystavuje na odiv témata jako fyzické utrpení, bídu, zločin a prostituci. Umělecký otřes zažili i čeští autoři, například Ferdinand Schulz v Osvětě (1880) píše, že v Zolových naturalistických románech není „ani stopa citu, poesie a idejí“. Čtenáři nechtěli vidět svět takový jaký je, bez příkras. A když se objevili naturalisté, kteří jejich přání neplnili, byli nechtění spisovatelé vyhoštěni.

 

Inspirace daným literárním dílem

• Film Gervaise (1956) – režie René Clément
• Český autor Ferdinand Schulz v Osvětě (1880) píše, že v Zolových románech není ani stopa citu, poezie a idejí

 

Posouzení díla z dnešního literárního kontextu

• Téma alkoholismu bylo ve své době nadčasové – v dnešní době je téma alkoholismu stále aktuální.

 

Vlastní zhodnocení

Kniha působí silně, protože bez příkras ukazuje, jak snadno bída a alkohol rozloží i pracovitý život. Nejvíc zapůsobí monumentální scény prádelny a zlom po úrazu Coupeaua. Text je náročný, ale smysluplný: učí chápat, proč dobrá vůle bez opory nestačí, a je výborný pro maturitu k tématům naturalismu, determinismu a sociálního románu.