Zdeněk Matějček

Otázka: Zdeněk Matějček

Předmět: Sociologie, Společenské vědy

Přidal(a): Terezie Masopustová

PŘEDSTAVENÍ

světově uznávaný dětský psycholog
věnoval se studiu podmínek vývoje dětí v ústavech = v prostředí psychického strádání neboli deprivace
zdůrazňoval nezastupitelnou úlohu rodiny

DĚTSTVÍ

narozen 16.08.1922 v Chlumci nad Cidlinou
otec byl ředitelem hřebčína v Kladrubech nad Labem – později vliv na jeho tvorbu v podobě dětské terapie s domácími zvířaty a také koňmi
matka posilovala u Zdeňka a jeho bratra sociální cítění a smysl pro dobročinnost
k jeho koníčků patřila honitba nebo střelba – opak k jeho klidné povaze
vybavuje si, že měl jako dítě velké úzkosti – tím si vysvětluje své pochopení k dětem

STUDIUM

kvůli války nebylo možné studium – proto pracoval u Bati ve Zlíně v textilním průmyslu
během své práce jako zemědělský dělník – zánět plic a posléze i tuberkulózu
po válce studium na Karlově univerzitě v Praze – filozofie (součást také psychologie) a čeština – chtěl se stát kantorem
při studiu filozofie se sám z vlastní vůle vzdělával ve studiu psychologie

PROFESE

v roce 1949 začal navštěvovat Sociodiagnostický ústav v Praze, kde získával zkušenosti z oboru
v roce 1952 spolu s Josefem Langmeierem objevili chlapce, který se nemohl naučit číst i přes svou vysokou inteligenci – dyslexie
v té době o dyslexii nebylo moc známo – věnoval se studiu dyslexie do konce života
od roku 1953 pracoval v dětské psychiatrické ambulanci
věnoval se výzkumům sledujících osudy dětí vychovávaných mimo rodinu, zabýval se specifickými poruchami učení
zemřel 26. 10. 2004 – do poslední chvíle se věnoval své profesi – přednášel na univerzitách po celé republice, psal knihy nebo pracoval v Psychiatrickém centru v Praze

KNIŽNÍ DÍLA

Psychická deprivace v dětství (společně s Langmeierem) – popisuje detailní výzkum deprivace u ústavních dětí – deprivace citová, psychická, smyslová či sociální
Co děti nejvíc potřebují – kniha pro rodiče

DÍLO

RODINA A DÍTĚ

zdravý duševní vývoj dítěte – aby vyrůstalo v citově vřelém prostředí – tím je právě rodina
2 základní podmínky – aby rodiče měli rádi své děti, druhá je aby se všichni měli rádi navzájem
když se tyto dvě podmínky splní, vytvoří si příjemné společenství, které bude trvat po celý jejich život, a všem bude dobře

ZÁKLADNÍ PSYCHICKÉ POTŘEBY DÍTĚTE

1, potřeba celkové stimulace

je zapotřebí přiměřeného přívodu různých podnětů náležitého množství a variability – dítě by mělo být podněcované v oblasti zrakové, sluchové, hmatové atd.
přirozeným zdrojem je každodenní tělesný, zrakový a řečný kontakt s dítětem

2, Potřeba smysluplného světa

dítě kolem sebe potřebuje mít smysluplný svět, což znamená mít stálost věcného a sociálního prostředí, které se mu prostřednictvím rodiny dostává a dítě se v něm orientuje
tato potřeba umožňuje organismu dítěte učit se a nabývat zkušeností

3, Potřeba lásky, citové jistoty

dítě potřebuje trvalý kladný vztah k mateřské osobě (nemusí to být biologická matka), potřebuje také kladný opětovaný vztah k dalším členům rodiny, později i vrstevníkům, a v budoucnu také potřeba životního partnera

4, Potřeba identity, najít své vlastní já

citová úroveň souvisí se sociální
dítě si v interakci se svým okolím postupně začíná uvědomovat své vlastní já
vytváří se mu sebevědomí, sebepřijetí a jeho identita, která se dotváří v období dospívání
každý má potřebu někam patřit a mít přijatelnou pozici

5, Potřeba životní perspektivy, otevřené budoucnosti

velmi důležitou potřebou je sdílení společné, otevřené budoucnosti
tuto budoucnost má dítě právě v rodině
umožňuje prožívání osobního běhu života

Jaká je vhodná výchova pro dítě?

„Rozumná je zase střední cesta. Příliš autoritativní výchova láme dětem charakter a příliš liberální přístup zvyšuje jejich úzkost. Každé dítě potřebuje řád, musí vědět, co smí, co se musí a co se nesmí. To mu dodává pocit jistoty.“

TŘI ZAKÁZANÉ VĚTY RODIČOVSTVÍ

„Nemám tě ráda! Nemám tě rád!“
„Nejsi k ničemu!“
„Děláš mi ostudu!“

KOLEKTIVNÍ VÝCHOVA

V 50. kdy nebyla mateřská dovolená dovolena se děti dávaly do jeslí – Matějček s tímto nesouhlasil – nebyla přítomna role rodiny
děti neměly jednu osobnost, která by jim dávala všechnu svou pozornost – projevily se znaky citové deprivace – projevovaly úzkostí, plachostí, nedůvěrou a nejistotou
prokázal, že ústavní výchova představuje závažné ohrožení duševního a sociálního vývoje dětí

DEPRIVACE

= značí ztrátu něčeho, strádání nedostatkem uspokojení některé z důležitých potřeb člověka

problematika duševního strádání
PŘÍKLAD: Jako příklad, uvádí pověst o císaři Bedřichovi II., který dal své děti vychovávat chůvám s přísným rozkazem, aby se vyvarovaly jakéhokoliv mluvení, laskání a mazlení. Pouze aby děti kojily a koupaly. Sám císař předpokládal, že jeho děti začnou mluvit onou nejstarší a nejpůvodnější řečí lidstva, pokud nebudou žádné nové řeči učeny. Jeho zvědavost však nebyla uspokojena, protože děti zemřely, nemohly žít, jak se starý kronikář domnívá, bez láskyplného přimlouvání a radostného výrazu tváře svých chův.
nejedná se ovšem o strádání fyzické, ale nedostatečně uspokojené základní psychické potřeby
„Psychická deprivace je psychický stav vzniklý následkem takových životních situací, kdy subjektu není dána příležitost k uspokojení některé jeho základní (vitální) psychické potřeby v dostačující míře a po dosti dlouhou dobu.“ – viz. ZÁKLADNÍ PSYCHICKÉ POTŘEBY DÍTĚTE

Podle Matějčka se dají v poradenské praxi rozlišit čtyři kategorie případů, ve kterých se nejčastěji vyskytuje psychická deprivace:

děti vystavené specifické zátěži
děti adoptované nebo v náhradní rodinné péči
děti často a dlouhodobě hospitalizované
děti se závažnými smyslovými nebo pohybovými defekty

DEPRIVAČNÍ SITUACE

IZOLACE

když se mezi dítě a přirozené věcné prostředí postaví nějaká překážka, ocitne se dítě v izolaci a začíná strádat nedostatkem podnětů
dítě, které žije na samotě odlehlé od společnosti, bude pociťovat omezené množství kontaktů z širšího společenského prostředí

SEPARACE

vnější situace, při níž dochází k přerušení specifického vztahu mezi dítětem a jeho sociálním prostředím (matkou nebo jinou pečující osobou)

ZANEDBÁNÍ

následky vnějších nepříznivých výchovných vlivů – projevuje se rovněž v chování dítěte, ale nenarušuje přímo jeho duševní zdraví

NÁSLEDKY

IZOLOVANÉ DĚTI

neschopnost navázat hluboký a trvalý citový vztah s erotickým partnerem – hluboce se zamilovat
dochází také k neschopnosti navázaní bližšího vztahu ke svým dětem

NEDOSTATEK MATEŘSKÉ LÁSKY

citová nevyzrálost jako rodič
nadměrné množství práce – nahrazení materialistickými věcmi
kladení velkých nároků na své děti – studium, kariéra

DĚTI Z DĚTSKÝCH DOMOVŮ

TYPY VÝVOJE OSOBNOSTI DÍTĚTE:

sociální provokace – agrese a žárlivost
útlumový typ – méně intelektuálně nadaní, méně aktivní
sociálně hyperaktivní – intelektuálně nadaní však bez motivace ke studiu, morálce – dostávají se do speciálních škol, nenavazují hlubší sociální vztahy

LÉČBA – JAK JE MOŽNÉ POMOCI

REAKTIVACE – zajištění podmínek pro rozvoj motoriky a normální funkci smyslových orgánů (především u mladších dětí)
REDIDAXE – přeučení, snaha o vytvoření nových návyků, který by nahradily ty staré, nevhodné
REEDUKACE – zaměření na přestavbu osobnosti, uplatňuje se zde psychoterapie
RESOCIALIZACE – zapojení dítěte do společnosti, pomoc dítěti při budování uspokojivých vztahů vůči jeho okolí

Tyto čtyři způsoby se kombinují podle potřeb konkrétních dětí.

PREVENCE

Obecný preventivní program, který se týká psychické deprivace, by měl obsahovat alespoň čtyři základní požadavky:

1 Je třeba zajistit, aby se dětem dostávalo takových podnětů z vnějšího prostředí ve vhodném množství, kvalitě, seskupení a časové posloupnosti tak, aby nedocházelo k poruchám činnosti CNS

2 Je třeba dbát toho, aby dítěti byly zabezpečeny podmínky pro učení již na té nejzákladnější úrovni

3 Je třeba vytvořit podmínky k vývoji kladných, trvalých vztahů mezi dítětem a jeho prvními vychovateli, prostředím jeho domova a pak i širším společenským prostředím

4 Je třeba umožnit dítěti zařazení se do společnosti tak, aby přijalo přiměřené sociální role, které umožňují později dospělý společenský život

Platí zde zákon: Čím důkladněji dítě poznáme, čím hlouběji nápravná opatření zasáhnou a čím dříve s nimi započneme, tím větší je naděje na úspěch.

SUBDEPRIVACE

subdeprivace by se dala charakterizovat jako mírnější forma psychické deprivace
vzhledem ke svému mírnému průběhu je její detekce výrazně obtížnější
dnes se setkáváme právě spíše se subdeprivací, než s deprivací jako takovou

DYSLEXIE

= specifická porucha čtení, která se vyznačuje sníženou schopností přesného a rychlého čtení

patří k nejznámějším a nejčastěji se vyskytujícím specifickým poruchám učení
je pravděpodobné, že dyslexie existuje tak dlouho, jako psaná řeč samotná
zajímavost je, že v obrázkovém písmu je méně těžkostí dyslektického charakteru než ve slabičném fonetickém písmu

PŘÍCINY DYSLEXIE

Rozdělení do 4 skupin podle příčin:

Encefalopatická – jedná se o jedince s poškozením mozku
Hereditární – pojednává o jedincích s dědičně získanou poruchou
Hereditárně encefalopaticá – poruchu tvoří kombinace dědičnosti a poškození mozku
Neurotická (tedy nejasná) – nejsou příčiny příliš jasné

TYPY DYSLEXIE

dysnemkineze – zahrnuje motorické dovednosti a potíže s tvořením písmen při psaní, dyslektici obvykle píšou písmena pozpátku
dysfonie – zahrnuje sluchové dovednosti, potíže s výslovností a porozuměním neznámým slovům
dyseidie – zahrnuje zrakové dovednosti, potíže s poznáním nebo pochopením psaných slov a také je špatně rozpoznává podle zvuku

PROJEVY DYSLEXIE

pomalé čtení
špatné porozumění textu (čtenému nahlas i potichu)
vynechávání slov při čtení
špatné rozeznávání některých hlásek a krátkých slov
omezenější aktivní slovní zásoba
horší mechanická paměť (data, časové údaje, seznamy)

NÁPRAVA DYSLEXIE

LEHKÁ DYSLEXIE

pracuje se s nemocnými přímo ve školách v rámci normální výuky
nápravu provádí učitel
musí být obeznámen s metodami nápravné činnosti, musí umět jednat klidně a povzbudivě s dětmi s dyslexií

TĚŽŠÍ DYSLEXIE

nelze zvládnout v prostředí školy – speciální mimoškolní prostředí
odborníci v domácím prostředí dítěte fungují tak dlouho, dokud není dítě schopno zařadit se do normálního školního postupu

TĚŽKÉ DEFEKTY

pro tyto děti se budují speciální třídy nebo i celé školy
v dyslektické třídě už nemusí trpět pocitem méněcennosti
je mezi dětmi stejně postiženými a v péči učitele, který má maximální pochopení

NEJTĚŽŠÍ PŘÍPADY DYSLEXIE

pomocníci se snaží o to, aby dítě umělo alespoň trochu číst
dítě je umístěno do speciálního střediska, kde se vše přizpůsobuje dané poruše, a všichni se snaží o nápravu čtení
pracuje se zde zcela individuálně, podaří-li se najít vhodnou metodu nápravy, může dítě vzestupně postupovat po dalších jednotlivých úrovních.