Země a vesmír – maturitní otázka ze zeměpisu

 

   Otázka: Země a vesmír

   Předmět: Zeměpis

   Přidal(a): Maty

 

 

 

Vesmír a naše Galaxie:

  • Vesmír je soubour všech kosmických těles, které na sebe vzájemně působí.
  • Vznikem vesmíru se zabývají tzv. kosmologické hypotézy (kosmos=vesmír, logos=slovo)
  • Podle nejznámější hypotézy velkého třesku asi před 15 miliardami let existovala látka o vysoké teplotě v superhustém stavu. V této látce nastal výbuch, tzv. velký třesk, látka se začala rozpínat a začaly se tvořit struktury, základy budoucích kosmických těles (hvězd, planet, planetek, měsíců, komet a meteoroid)

 

  • Galaxie – hvězdné soustavy obsahující miliardy hvězd. Naše galaxie, zvaná Mléčná dráha, má tvar spirálového disku a obsahuje asi 150 miliard hvězd
  • Hvězdy – kulovángravitačně vázaná tělesa složená z plazmy (ionizované částice). Probíhají v nich termojaderné reakce, které vytvářejí vysokou teplotu a světlo. Hvězdy jsou základní stavebními prvky vesmíru.

 

  • Planety (oběžnice) – větší tělesa obíhajíci kolem hvězdy. Planety nemají vlastní zdroj záření, svítí pouze světlem odraženým od hvězdy. Menší planet se nazývají

 

  • Měsíce – pevná tělěsa obíhající kolem planet

 

  • Komety – menší tělesa obíhající kolem hvězdy po protáhlých dráhách (jádro komety tvoří prach a led, kolem jádra je plynoprachový obal přecházející v ohon, který je protáhlý vždy směrem od hvězdy – odpuzuje ho tlak jejího záření).

 

  • Meteoroidy – malá tělesa meziplanetární hmoty (s velikostí řádově v metrech)

 

  • Meteor – záblesk zazáření meteoroidu při průletu zemskou atmosférou

 

  • Meteorit – zbytek meteoroid, který dopadl na Zemi. Na místě dopadu vzniká kráter. Meteority se rozdělují na železné a kamenné (podle chem. složení a průměrné hustoty).

 

Sluneční soustava:

  • Sluneční soustavu tvoří Slunce, tělesa, která kolem něho obíhají a prostředí, kde se tento pohyb uskutečňuje.
  • Vznikem slun. soustavy se zabývají tzv. kosmogonické hypotézy.
  • stáří sluneční soustavy se odhaduje asi na 4,7 mld. let, kdy se z mezihvězdné hmoty vytvořil diskový útvar, který začal rotovat. Uprostřed tělesa se zvyšovala hustota I teplota a formoval se zárodek budoucího Slunce.
  • Z prachových částic mimo střed se seskupovala hmotná tělesa a z nich se tvořily planet a měsíce.
  • Vznik Země – asi před 4,6 mld. let.
  • Slunce – ústřední hvězda slun. soustavy. Má tvar koule o průměru 1,4 mil. km. Cemické složení slunce – 73% vodíku, 25% helia a 2% ostatních prvků. Povrchová teplota Slunce dosahuje na 6 000 stupňů. Slunce vykonává 2 základní pohyby:
  • rotace kolem vlastní osy – na rovníku trvá 25 dní a v pólových oblastech 34 dní.
  • pohyb okolo středu Galyxie – jednou za 250 mil. let.
  • Planety – sluneční soustavy tvoří 2 skupiny:
  • planet zemského typu – Merkur, Venuše, Země, Mars. Jedná se o planety stejného složení a srovnatelných rozměrů.
  • velké planety – Jupiter, Saturn, Uran, Neptun. Jsou tvořeny zkapalněnými plyny a pravděpodobně pevným jádrem. Kolem všech velkých planet jsou tzv. prstence – prstencovité ůtvary tvořené meteorickým prachem a balvany.
  • všechny planet obíhají kolem Slunce po eliptických dráhách přibližně ve stejné rovině. Jejich vzdálenost od Slunce se pohybuje od 0,4 do 50 astronomických jednotek. Oběžná dráha je od 0,25 do 250 let. Všechny planet take rotují kolem své osy. Všechny planty kromě Merkura mají atmosféru. Většina planet má své měsíce ( do r. 1995 jich bylo známo 61). Největší počet měsíců mají Jupitern a Saturn.

Poznámka: do r. 2006 bylo Pluto považováno za 9. planetu sl. s. V srpnu 2006 -> Pluto nenáleží mezi planety sl. s. ale řadí se s trpasličím planetám.

  • Měsíc – přirozená družice Země, má poloměr 4x menší než Země. (Měsíc je jediné vesmírné těleso, na kterém stanul člověk.První dosáhl povrchu měsíce americký kosmonaut Neil Armstrong 20.7. 1969). Měsíc se otočí kolem své osy za stejnou dobu jako je doba oběhu kolem země, proto se přivrací stale stejnou stranou k Zemi. Z toho důvodu nelze ze Země spatřit odvrácenou stranu Měsíce. Během oběhu Měsíce kolem Země se z hlediska pozorovatele na Zemi mění tvar osvětlené části – důvodem je změna vzájemné polohy vůči Slunci. Fáze Měsíce:
  • NovMěsíc je mezi Zemí a Sluncem. Nejde vidět
  • první čtvrť (Měsíc dorůstá) – Tvar písmene D
  • úplněk – je vidět celá přivrácené strana měsíce
  • poslední čtvrť – Tvar písmene C
  • Zatmění je jev, při kterém jedno těleso vstoupí do stínu jiného vesmírného tělesa. (Měsíce, Slunce)

 

Tvar a velikost Země:

  • shrnul doklady o kulovitém tvaru Země Aristoteles.
  • v 17. století Isaac Newton – Země není přesnou koulí ale má tvar rotačního elipsoidu, se zploštěním v oblastech pólu.

 

Zeměpisné souřadnice:

  • Poloha bodů na zemském povrchu se určuje pomocí zeměpisných souřadnic – zeměpisné délky a šířky.
  • Zemské póly – průsečíky rotační osy Země se zemským povrchem
  • Rovník – průsečnice zemského povrchu s rovinou procházející středem Země s kolmou k zemské ose.
  • Zeměpisná šířka – úhel mezi rovinou rovníku a spojnicí určovaného bodu se středem Země.
  • Rovnoběžky – spojnice všech bodů stejné zeměpisné šířky. Rovník
  • Zeměpisná délka – úhel, který svírá rovina základního poledníku s rovinou místního poledníku
  • Poledníky – spojnice všech bodů stejné zeměpisné délky. Základní poledník – poledník Greenwichský.

 

Pohyby Země a jejich důsledky:

  • Země – tělěso sluneční soustavy , které vykonává několik druhů pohybu, z níchž dva považujeme za základní (rotační pohyb a oběh kolem Slunce)
    • Rotační pohyb Země – Země se otáčí kolem své osy proti směru pohybu hodinových ručiček –> od západu k východu. Jedno otočení kolem osy trvá 24 hodin.
    • Oběh Země kolem Slunce – Země obíhá po eliptické dráze kolem Slunce proti směru hodinových ručiček. Pohyb Země na oběžné dráze je nepravidelný. Oběžná dráha měří téměř 1 mld. km ( 939,2 mil. km. ) Země se pohybuje průměrnou rychlostí 29,8 km/s. Doba oběhu o 360°se nazývá Tropický rok ( 365 dní, 5 hodin, 48 minut, 45,7 sekund, proto má každý čtvrtý rok 366 dní – přestupný rok)
  • Střídání ročních období:
  • Letní slunovrat – – 22. červen. Sluneční paprsky dopadají v poledne kolmo na obratník raka (na severní polokouli je nejdelší den a nejkratší noc)
  • Podzimní rovnodennost – – 23. září.  Sluneční paprsky dopadají kolmo na rovník a Slunce zdánlivě překračuje se severní polokoule na jižní. (den a noc jsou stejně dlouhý)
  • Zimní slunovrat –– 22. prosinec. Severní konec zemské osy je nejvíce odkloněn od Slunce. Slunečn paprsky dopadají v poledne kolmo na obratník kozoroha.
  • Jarní rovnodennost – – 21. březen. sluneční paprsky dopadají kolmo na rovník.

 

Čas a časová pásma:

  • Čas je základní fyzická veličina
  • Lidé se řídí slunečním časem, který se určuje podle zdánlivého pohybu Slunce. Pravy sluneční den je doba, která uplyne mezi dvěma po sobě následujícími vrcholeními slunce na místním poledníku. Tato doba se mění, protože se mení rychlost oběhu Země. Proto byl zaveden střední sluneční den ( 24 hodin, 1 hodina- 60 minut, 1 minuta – 60 sekund)
  • Protože Slunce působí nad jednotlivými misty postupně od východu k západu, má každý poledník svůj místní čas.
  • Zrychlení dopravy (převážně železniční si vyžádalo vzník časového pásma. Celá Země byla rozdělena na 15°široké sférické dvojúhelníky – časová pásma (všude se používá stejný čas , který se liší o hodinu od času sousedniho pásma.

 

Slapové jevy:

  • periodická deformace tvaru zemského tělesa se označují pojmem slapové jevy
  • jsou vyvolány gravitačním půspbením Měsíce a Slunce a take odstředivou sílou, která vzniá pohybem Země kolem společného těžiště gravitačně spjaté soustavy Země.
  • Vlivem těchto sil dochází v některých částech zemského tělesa ke zdvihu a hromadění hmot Země a v jiných částech Země k jejich poklesu a úbytku. Podle prostředí rozlišujeme slapy: Mořské, slapy zemské kůry a slapy atmosféry.
  • Příliv a odliv vodních hmot – Příliv vzniká na straně přivrácené k Měsíci I na straně odvrácené od Měsíce. Na straně přivrácené k Měsíci převládá přitažlivá síla Měsíce nad odstředivou sílou soustayy Země – Měsíc a příliv na straně odvrácené od Měsíce se vysvětluje převahou odstředivé síly .
  • Příliv se opakuje vždy po 12 hodinách a 25 minutách -> půldenní příliv, který každý následující den vrcholí o 50 minut později.
  • Jestliže se Země, Měsích a Slunce nacházejí v jedné rovině kolmé k ekliptice ( Měsíc je v úplňku nebo novu) pak se výsledné síly působící Měsíce a Slunce sčítají a nastává největší příliv zvaný skočný příliv
  • Jestliže spojnice Země s Měsícem a spojnice Země se Sluncem svírají pravý úhel, potom se výsledné síly působení Měsíce a Slunce vzájemně odečítají a nastává tzv. hluchý příliv.

 

Keplerovy zákony:

  • jsou tři fyzikální zákony popisující pohyb planet kolem Slunce
  • kepleruv zákon – Planety obíhají kolem Slunce po eliptických drahách, v jejichž jednom společném ohnisku je Slunce.
  • kepleruv zákon – Obsahy ploch opsaných průvodičem planety (spojnice planety a Slunce) za stejný čas jsou stejně velké.

Průvodič planety je spojnice hmotného středu planety s hmotným středem Slunce. Velikost i směr průvodiče se při pohybu planety kolem Slunce neustále mění. Průvodič však vždy za stejnou dobu opíše plochu se stejným obsahem. To je důvodem, proč se tento zákon někdy nazývá zákon ploch.

 

  • kepleruv zákon: Poměr druhých mocnin oběžných dob dvou planet je stejný jako poměr třetích mocnin jejich hlavních poloos (středních vzdáleností těchto planet od Slunce).

Planety blízko Slunce jej oběhnou za kratší čas než planety vzdálené. Oběžná doba však roste se vzdáleností od Slunce rychleji než tato vzdálenost, takže průměrná úhlová rychlost planet klesá se vzdáleností od Slunce. Např. Saturn je od Slunce vzdálen přibližně 10x více než Země, ale jeho doba oběhu (“Saturnův rok”) je již skoro 30x delší





Další podobné materiály na webu: