Zemská kůra – otázka ze zeměpisu

 

   Otázka: Zemská kůra

   Předmět: Zeměpis

   Přidal(a): 3mishulka

 

 

Stavba a složení země:

-zemské těleso se skládá z několika vrstev (geosfér). Geosféry  se od sebe liší složením, hustotou, tlakem a teplotou. Jsou uspořádány dle hmotnosti látek, ze kterých jsou složeny.

Zemské jádro je střední část zemského tělesa (přibližně od hloubky 2900km do 6378km), připadá na ně asi 31% hmotnosti Země a pravděpodobně obsahuje ryzí kovy.

Zemský plášť tvoří souvislý obal kolem zemského jádra, zhruba od hloubky 35km do 2900km. Jeho svrchní plášť je z křemičitanů železa a hořčíku, spodní část hlavně z oxidu železa, hořčíku a dalších kovů. Předpokládá se, že hmota pláště je ve velmi pomalém, ale neustálém pohybu. Zmíněné pochody označujeme jako vnitřní (endogenní)

Zemská kůra je nejsvrchnější vrstvou zemského tělesa. Její průměrná mocnost je 35km a od zemského pláště ji dělí tzv. Mohorovičičova plocha nespojitosti. Vznikla ze zemského pláště složitým vývojem, který trval miliony let, tvoří ji horniny různého stáří a původu. Mocnost je větší pod pohořím než pod oceány, tvoří jen 1,5% hmoty země. Z prvků je nejvíce zastoupen kyslík (46%), křemík, hliník a železo.

-zemská kůra je složená z velkého počtu prvků, samostatně se v ní ale vyskytují jen prvky s malou reaktivitou (platina, zlato, stříbro). Ostatní prvky vytvářejí nerosty (minerály) a z nich jsou složeny horniny, které jsou základem zemské kůry. Ty dělíme podle jejich původu na vyvřelé, usazené a přeměněné. Horniny jsou složeny buď z jednoho nerostu (křemenec ze zrn křemene), ale častěji z více nerostů (žula z křemene, živců a slíd).

 

Litosféra je sféra tvořená zemskou kůrou a svrchní částí zemského pláště

-samotná litosféra je tvořena litosférickými deskami, které se pohybují po tzv. astenosféře

-tento pohyb desek je doprovázen horotvornými procesy:

a.) vrásnění

b.) zemětřesení

c.) sopečná činnost (vulkanismus)

 

Alfred Wegener zkoumal pohyb litosférických desek, ovšem dlouhou dobu nedokázal pohyby desek

-pohyby litosférických desek popsal až tzv. Teorií kontinentálního driftu (vznik prakontinentu Pangea a z něj vznikly dnešní kontinenty)

Riftové zóny (nikoliv driftové): vrása / zemětřesení / sopečná činnost / subdukce (podsouvání)

 

1) Vyvřelé horniny

-vznikají kristalizací křemičité taveniny (magma). Magma tuhe buď v hlubinách zemské kůry, v puklinách nebo se vylévá na zemský povrch jako žhavá láva. Podle toho rozlišujeme vyvřeliny hlubiné (žula), žilné (aplit) a výlevné (čedič).

2) Usazené horniny

vznikají rozrušením starších hornin a usazením (sedimentací) rozrušeného materiálu (zvětralin). -Materiál z rozrušených hornin je přepravován tekoucí vodou, větrem, ledovci nebo mořskými vlnami.

3) Přeměněné horniny

-vznikají přeměnou vyvřelých a usazených hornin. K přeměně starších hornin dochází v hlubinách zemské kůry a ve svrchním plášti pod vlivem vysokého tlaku a teploty. Mění se minerální složení a stavba hornin.

 

-Zemská kůra je z 95% složena z vyvřelých hornin, zbývajících 5% zbývá na horniny usazené a přeměněné.

-na povrchu pevnin i na dně oceánů převládají usazené horniny, spočívající na podkladu vyvřelých hornin

-v nížinách tvoří podklad především usazené horniny, tj řekami nanesené hlíny, písky a štěrky, větrem naváté spraše a ledovcem přisunuté hlíny, písky a balvany

-základem vysočiny jsou pevné skalní masivy z vyvřelých hornin (žula čedič), usazených hornin (břidlice, slepenec, vápenec, křemenec) a přeměněných hornin (rula).

-na povrchu krajiny se zřídka setkáme s horninami v jejich původním fyzikálním a chemickém stavu. Horniny věsměs mění krátce po obnažení svůj stav a rozpadají se ve zvětraliny.

 

Zvětrávání

pochody, jimiž jsou horniny na povrchu krajiny rozrušovány a mění se na zvětraliny. Rozlišujeme zvětrávání fyzikální a chemické.

-typ zvětrávání a jeho účinost závisí do značné míry na podnebí. V suchých studených i teplých typech podnebí převládá zvětrávání fyzikální. Ve vlhkém podnebí mírných, tropických a subtropických pásů a pásu rovníkového převládá chemické zvětrávání.

1) Fyzikální zvětrávání- mechanické rozrušování hornin, při němž se do té doby celistvé skalní horniny dělí na úlomky a případně drolí až na jednotlivá zrna

-dochází k němu např. vlivem slunečního záření, tepelných změn, působením ledu, vody a vzduchu, růstem kristalů nebo působením živých organismů

2) Chemické zvětrávání– horniny se mění na zvětraliny značné odlišné od původních hornin.

-dochází k němu za působení vody a vzduchu (oxidací, redukcí, rozpouštěním apod.)

 

Rozlišujeme dva typy zemské kůry:

pevninská – vetší mocnost (až 75km), ale menší hmotnost

  • zaujímá 64% objemu zemské kůry
  • tvoří ji 3 složky: mocná vrstva usazeních hornin, žulová vrstva a čedičová vrstva

oceánská – menší mocnost (5-10km), ale větší hmotnost

  • zaujímá 21% objemu zemské kůry
  • tvoří ji také 3 složky: usazené horniny, vrstva sedimentů a čedičová vrstva

 

-v prahorách (před asi 570 mil. let) vznikl pevninský celek – prakontinent Pangea, obklopený světovým praoceánem.

-pangea se začala koncem prvohor rozdělovat na dva měnší celky – Laureasii a Gondwanu.

-z nich dalším rozpadem vznikly základy dnešních světadílů – z Laureasie vznikla dnešní Severní Amerika a Euroasie a z Gondwany vznikla Jižní Amerika, Afrika, Austrálie a Antarktida.

-pozůstatky prakontinentů se nazývají štíty – zarovnané povrchy (Kanadský, Grónský, Baltský, Indický štít)

-z Praoceánu vznikly postupně dnešní oceány

-je zjištěno, že se k sobě některé světadíly opět přibližují – např. Evropa a Afrika

 

-nálezy na dně oceánu svědčí o tom, že tam vzniká nová zemská kůra

-místem vzniku jsou oceánské hřbety, v nejvyšších partiích zemská kůra puká a z otevřených trhlin prýští do oceánu čedičové magma – neustále vzniká nová zemská kůra

zemská kůra ale i zaniká – při podsouvání litosferických desek

-místem zániku jsou hluboké oceánské příkopy





Další podobné materiály na webu: