Otázka: Zemská kůra
Předmět: Zeměpis
Přidal(a): 3mishulka
Stavba a složení země
- Zemské těleso se skládá z několika vrstev (geosfér). Geosféry se od sebe liší složením, hustotou, tlakem a teplotou. Jsou uspořádány dle hmotnosti látek, ze kterých jsou složeny.
- Zemské jádro je střední část zemského tělesa (přibližně od hloubky 2900km do 6378km), připadá na ně asi 31% hmotnosti Země a pravděpodobně obsahuje ryzí kovy.
- Zemský plášť tvoří souvislý obal kolem zemského jádra, zhruba od hloubky 35km do 2900km. Jeho svrchní plášť je z křemičitanů železa a hořčíku, spodní část hlavně z oxidu železa, hořčíku a dalších kovů. Předpokládá se, že hmota pláště je ve velmi pomalém, ale neustálém pohybu. Zmíněné pochody označujeme jako vnitřní (endogenní)
- Zemská kůra je nejsvrchnější vrstvou zemského tělesa. Její průměrná mocnost je 35km a od zemského pláště ji dělí tzv. Mohorovičičova plocha nespojitosti. Vznikla ze zemského pláště složitým vývojem, který trval miliony let, tvoří ji horniny různého stáří a původu. Mocnost je větší pod pohořím než pod oceány, tvoří jen 1,5% hmoty země. Z prvků je nejvíce zastoupen kyslík (46%), křemík, hliník a železo.
- Zemská kůra je složená z velkého počtu prvků, samostatně se v ní ale vyskytují jen prvky s malou reaktivitou (platina, zlato, stříbro). Ostatní prvky vytvářejí nerosty (minerály) a z nich jsou složeny horniny, které jsou základem zemské kůry. Ty dělíme podle jejich původu na vyvřelé, usazené a přeměněné. Horniny jsou složeny buď z jednoho nerostu (křemenec ze zrn křemene), ale častěji z více nerostů (žula z křemene, živců a slíd).
Litosféra je sféra tvořená zemskou kůrou a svrchní částí zemského pláště
- samotná litosféra je tvořena litosférickými deskami, které se pohybují po tzv. astenosféře
- tento pohyb desek je doprovázen horotvornými procesy:
- a.) vrásnění
- b.) zemětřesení
- c.) sopečná činnost (vulkanismus)
Alfred Wegener zkoumal pohyb litosférických desek, ovšem dlouhou dobu nedokázal pohyby desek
Pohyby litosférických desek popsal až tzv. Teorií kontinentálního driftu (vznik prakontinentu Pangea a z něj vznikly dnešní kontinenty)
Riftové zóny (nikoliv driftové): vrása / zemětřesení / sopečná činnost / subdukce (podsouvání)
1) Vyvřelé horniny
- vznikají krystalizací křemičité taveniny (magma). Magma tuhé, buď v hlubinách zemské kůry, v puklinách nebo se vylévá na zemský povrch jako žhavá láva. Podle toho rozlišujeme vyvřeliny hlubinné (žula), žilné (aplit) a výlevné (čedič).
2) Usazené horniny
- Vznikají rozrušením starších hornin a usazením (sedimentací) rozrušeného materiálu (zvětralin).
- Materiál z rozrušených hornin je přepravován tekoucí vodou, větrem, ledovci nebo mořskými vlnami.
3) Přeměněné horniny
- Vznikají přeměnou vyvřelých a usazených hornin.
- K přeměně starších hornin dochází v hlubinách zemské kůry a ve svrchním plášti pod vlivem vysokého tlaku a teploty. Mění se minerální složení a stavba hornin.
Složení
- zemská kůra je z 95% složena z vyvřelých hornin, zbývajících 5% zbývá na horniny usazené a přeměněné.
- na povrchu pevnin i na dně oceánů převládají usazené horniny, spočívající na podkladu vyvřelých hornin
- v nížinách tvoří podklad především usazené horniny, tj řekami nanesené hlíny, písky a štěrky, větrem naváté spraše a ledovcem přisunuté hlíny, písky a balvany
- základem vysočiny jsou pevné skalní masivy z vyvřelých hornin (žula čedič), usazených hornin (břidlice, slepenec, vápenec, křemenec) a přeměněných hornin (rula).
- na povrchu krajiny se zřídka setkáme s horninami v jejich původním fyzikálním a chemickém stavu. Horniny věsměs mění krátce po obnažení svůj stav a rozpadají se ve zvětraliny.
Zvětrávání
- pochody, jimiž jsou horniny na povrchu krajiny rozrušovány a mění se na zvětraliny. Rozlišujeme zvětrávání fyzikální a chemické.
- typ zvětrávání a jeho účinnost závisí do značné míry na podnebí. V suchých studených i teplých typech podnebí převládá zvětrávání fyzikální. Ve vlhkém podnebí mírných, tropických a subtropických pásů a pásu rovníkového převládá chemické zvětrávání.
1) Fyzikální zvětrávání
- mechanické rozrušování hornin, při němž se do té doby celistvé skalní horniny dělí na úlomky a případně drolí až na jednotlivá zrna
- dochází k němu např. vlivem slunečního záření, tepelných změn, působením ledu, vody a vzduchu, růstem kristalů nebo působením živých organismů
2) Chemické zvětrávání
- horniny se mění na zvětraliny značné odlišné od původních hornin.
- dochází k němu za působení vody a vzduchu (oxidací, redukcí, rozpouštěním apod.)
Rozlišujeme dva typy zemské kůry:
- pevninská – vetší mocnost (až 75km), ale menší hmotnost
- zaujímá 64% objemu zemské kůry, 30 % zemského povrchu
- tvoří ji 3 složky: mocná vrstva usazeních hornin, žulová vrstva a čedičová vrstva
- oceánská – menší mocnost (5-10km), ale větší hmotnost
- zaujímá 21% objemu zemské kůry a 70 % zemského povrchu
- tvoří ji také 3 složky: usazené horniny, vrstva sedimentů a čedičová vrstva
Vývoj a historie
- v prahorách (před asi 570 mil. let) vznikl pevninský celek – prakontinent Pangea, obklopený světovým praoceánem.
- pangea se začala koncem prvohor rozdělovat na dva menší celky – Laureasii a Gondwanu.
- z nich dalším rozpadem vznikly základy dnešních světadílů – z Laureasie vznikla dnešní Severní Amerika a Euroasie a z Gondwany vznikla Jižní Amerika, Afrika, Austrálie a Antarktida.
- pozůstatky prakontinentů se nazývají štíty – zarovnané povrchy (Kanadský, Grónský, Baltský, Indický štít)
- z Praoceánu vznikly postupně dnešní oceány
- je zjištěno, že se k sobě některé světadíly opět přibližují – např. Evropa a Afrika
Zemská kůra dnes
- nálezy na dně oceánu svědčí o tom, že tam vzniká nová zemská kůra
- místem vzniku jsou oceánské hřbety, v nejvyšších partiích zemská kůra puká a z otevřených trhlin prýští do oceánu čedičové magma – neustále vzniká nová zemská kůra
- zemská kůra ale i zaniká – při podsouvání litosférických desek
- místem zániku jsou hluboké oceánské příkopy
