Zemská kůra – otázka ze zeměpisu

Proč je zakázané kopírování? 💾 Stáhnout materiálVIP členstvíNahlásit chybu

 

Otázka: Zemská kůra

Předmět: Zeměpis

Přidal(a): 3mishulka

 

Stavba a složení země

  • Zemské těleso se skládá z několika vrstev (geosfér). Geosféry  se od sebe liší složením, hustotou, tlakem a teplotou. Jsou uspořádány dle hmotnosti látek, ze kterých jsou složeny.
  • Zemské jádro je střední část zemského tělesa (přibližně od hloubky 2900km do 6378km), připadá na ně asi 31% hmotnosti Země a pravděpodobně obsahuje ryzí kovy.
  • Zemský plášť tvoří souvislý obal kolem zemského jádra, zhruba od hloubky 35km do 2900km. Jeho svrchní plášť je z křemičitanů železa a hořčíku, spodní část hlavně z oxidu železa, hořčíku a dalších kovů. Předpokládá se, že hmota pláště je ve velmi pomalém, ale neustálém pohybu. Zmíněné pochody označujeme jako vnitřní (endogenní)
  • Zemská kůra je nejsvrchnější vrstvou zemského tělesa. Její průměrná mocnost je 35km a od zemského pláště ji dělí tzv. Mohorovičičova plocha nespojitosti. Vznikla ze zemského pláště složitým vývojem, který trval miliony let, tvoří ji horniny různého stáří a původu. Mocnost je větší pod pohořím než pod oceány, tvoří jen 1,5% hmoty země. Z prvků je nejvíce zastoupen kyslík (46%), křemík, hliník a železo.
    • Zemská kůra je složená z velkého počtu prvků, samostatně se v ní ale vyskytují jen prvky s malou reaktivitou (platina, zlato, stříbro). Ostatní prvky vytvářejí nerosty (minerály) a z nich jsou složeny horniny, které jsou základem zemské kůry. Ty dělíme podle jejich původu na vyvřelé, usazené a přeměněné. Horniny jsou složeny buď z jednoho nerostu (křemenec ze zrn křemene), ale častěji z více nerostů (žula z křemene, živců a slíd).

 

Litosféra je sféra tvořená zemskou kůrou a svrchní částí zemského pláště

  • samotná litosféra je tvořena litosférickými deskami, které se pohybují po tzv. astenosféře
  • tento pohyb desek je doprovázen horotvornými procesy:
    • a.) vrásnění
    • b.) zemětřesení
    • c.) sopečná činnost (vulkanismus)

 

Alfred Wegener zkoumal pohyb litosférických desek, ovšem dlouhou dobu nedokázal pohyby desek

Pohyby litosférických desek popsal až tzv. Teorií kontinentálního driftu (vznik prakontinentu Pangea a z něj vznikly dnešní kontinenty)

Riftové zóny (nikoliv driftové): vrása / zemětřesení / sopečná činnost / subdukce (podsouvání)

 

1) Vyvřelé horniny

  • vznikají krystalizací křemičité taveniny (magma). Magma tuhé, buď v hlubinách zemské kůry, v puklinách nebo se vylévá na zemský povrch jako žhavá láva. Podle toho rozlišujeme vyvřeliny hlubinné (žula), žilné (aplit) a výlevné (čedič).

2) Usazené horniny

  • Vznikají rozrušením starších hornin a usazením (sedimentací) rozrušeného materiálu (zvětralin).
  • Materiál z rozrušených hornin je přepravován tekoucí vodou, větrem, ledovci nebo mořskými vlnami.

3) Přeměněné horniny

  • Vznikají přeměnou vyvřelých a usazených hornin.
  • K přeměně starších hornin dochází v hlubinách zemské kůry a ve svrchním plášti pod vlivem vysokého tlaku a teploty. Mění se minerální složení a stavba hornin.

 

Složení

  • zemská kůra je z 95% složena z vyvřelých hornin, zbývajících 5% zbývá na horniny usazené a přeměněné.
  • na povrchu pevnin i na dně oceánů převládají usazené horniny, spočívající na podkladu vyvřelých hornin
  • v nížinách tvoří podklad především usazené horniny, tj řekami nanesené hlíny, písky a štěrky, větrem naváté spraše a ledovcem přisunuté hlíny, písky a balvany
  • základem vysočiny jsou pevné skalní masivy z vyvřelých hornin (žula čedič), usazených hornin (břidlice, slepenec, vápenec, křemenec) a přeměněných hornin (rula).
  • na povrchu krajiny se zřídka setkáme s horninami v jejich původním fyzikálním a chemickém stavu. Horniny věsměs mění krátce po obnažení svůj stav a rozpadají se ve zvětraliny.

 

Zvětrávání

  • pochody, jimiž jsou horniny na povrchu krajiny rozrušovány a mění se na zvětraliny. Rozlišujeme zvětrávání fyzikální a chemické.
  • typ zvětrávání a jeho účinnost závisí do značné míry na podnebí. V suchých studených i teplých typech podnebí převládá zvětrávání fyzikální. Ve vlhkém podnebí mírných, tropických a subtropických pásů a pásu rovníkového převládá chemické zvětrávání.

1) Fyzikální zvětrávání

  • mechanické rozrušování hornin, při němž se do té doby celistvé skalní horniny dělí na úlomky a případně drolí až na jednotlivá zrna
  • dochází k němu např. vlivem slunečního záření, tepelných změn, působením ledu, vody a vzduchu, růstem kristalů nebo působením živých organismů

2) Chemické zvětrávání

  • horniny se mění na zvětraliny značné odlišné od původních hornin.
  • dochází k němu za působení vody a vzduchu (oxidací, redukcí, rozpouštěním apod.)

 

Rozlišujeme dva typy zemské kůry:

  • pevninská – vetší mocnost (až 75km), ale menší hmotnost
    • zaujímá 64% objemu zemské kůry, 30 % zemského povrchu
    • tvoří ji 3 složky: mocná vrstva usazeních hornin, žulová vrstva a čedičová vrstva
  • oceánská – menší mocnost (5-10km), ale větší hmotnost
    • zaujímá 21% objemu zemské kůry a 70 % zemského povrchu
    • tvoří ji také 3 složky: usazené horniny, vrstva sedimentů a čedičová vrstva

 

Vývoj a historie

  • v prahorách (před asi 570 mil. let) vznikl pevninský celek – prakontinent Pangea, obklopený světovým praoceánem.
  • pangea se začala koncem prvohor rozdělovat na dva menší celky – Laureasii a Gondwanu.
  • z nich dalším rozpadem vznikly základy dnešních světadílů – z Laureasie vznikla dnešní Severní Amerika a Euroasie a z Gondwany vznikla Jižní Amerika, Afrika, Austrálie a Antarktida.
  • pozůstatky prakontinentů se nazývají štíty – zarovnané povrchy (Kanadský, Grónský, Baltský, Indický štít)
  • z Praoceánu vznikly postupně dnešní oceány
  • je zjištěno, že se k sobě některé světadíly opět přibližují – např. Evropa a Afrika

 

Zemská kůra dnes

  • nálezy na dně oceánu svědčí o tom, že tam vzniká nová zemská kůra
  • místem vzniku jsou oceánské hřbety, v nejvyšších partiích zemská kůra puká a z otevřených trhlin prýští do oceánu čedičové magma – neustále vzniká nová zemská kůra
  • zemská kůra ale i zaniká – při podsouvání litosférických desek
  • místem zániku jsou hluboké oceánské příkopy