Zobrazování zemského tělesa na mapách

Proč je zakázané kopírování? 💾 Stáhnout materiálVIP členstvíNahlásit chybu

 

Otázka: Zemský povrch

Předmět: Zeměpis

Přidal(a): Kateřina5

 

Členění map

  • Mapa je rovinné zobrazení zemského povrchu zmenšené podle určitého měřítka
  • prostřednictvím smluvených značek vyjadřuje mapa rozmístění a vlastnosti objektů a jevů na Zemi
  • tělesem lépe odpovídajícím skutečnému tvaru naší planety je glóbus
  • jde o zmenšený kulový model Země, který znázorňuje planetu bez zkreslení
  • glóbus lze však vyrábět pouze v malých měřítkách (např. 1: 40 000 000 apod.), nemůže tedy podrobně znázorňovat vybranou oblast
  • z toho důvodu se v geografii i běžné praxi používají zejména mapy

 

Mapy rozdělujeme:

1) Podle měřítka

  • mapy velkého měřítka – do 1 : 200 000 (katastrální mapy, plány, topografické mapy, turistické mapy, autoatlasy)
  • mapy středního měřítka – od 1 : 200 000 do 1 : 1 000 000 (podrobnější obecně zeměpisné mapy, nástěnné mapy menších území, autoatlasy)
  • mapy malého měřítka – nad 1 : 1 000 000 (školní atlasy světa, kapesní atlasy, glóbus)

 

2) Podle obsahu

  • mapy katastrální
    • mapy největších měřítek
    • obsahují pouze polohopis
    • zachycuj pozemková vlastnictví
    • nejčastější měřítka – 1 : 1 000, 1 : 2 000
  • mapy topografické
    • mapy velkých a středních měřítek
    • nejčastější měřítka – 1 : 10 000, 1 : 25 000, 1 : 50 000, 1 : 100 000, 1 : 200 000
    • obsahují výškopis, polohopis i popis objektů a jevů
    • výškopis je znázorňován velmi podrobně pomocí vrstevnic a kót
    • obsahové složky jsou barevně odlišeny (metoda barevných vrstev)
    • jsou vhodné i k měření na mapách
  • mapy tematické
    • nejpočetnější skupina map
    • zobrazují pouze speciální vlastnosti objektů a jevů
    • jsou podrobné, ale jen v určitém tématu
    • např. mapy geologické, klimatické, hydrologické, politické, administrativní, mapy průmyslu, zemědělství, dopravy, obyvatelstva, turistické, dějepisné atd.

 

3) Podle účelu

  • mapy pro hospodářskou výstavbu
  • mapy vědecké
  • mapy vojenské
  • školní mapy
  • atlasy

 

Kartografická zobrazení

  • názvem kartografická zobrazení označujeme soubor různých matematických metod, převádějících zemský povrch do roviny mapy
  • jde o způsoby, kterými je možno sestrojit zeměpisnou síť v rovině mapy
  • kartografické zobrazení určuje vztah polohy bodu na zeměkouli k poloze odpovídajícího bodu na mapě

 

1) Podle vlastností kartografických zkreslení

  • plochojevná zobrazení – na mapě zachovávají nezkreslené plochy; zkreslují úhly a délky
  • úhlojevná zobrazení – úhly jsou zachovány; plochy a délky jsou zkresleny
  • délkojevná zobrazení – zachovávají nezkreslené délky, ne však na celé mapě, ale jen podél poledníků nebo podél rovnoběžek
  • vyrovnávací zobrazení – plochy i úhly jsou zkresleny jen do určité míry (zkreslení ploch a úhlů je v rovnováze)

 

2) Podle plochy konstrukční osy

  • zobrazení v poloze normální – konstrukční osa roviny, válce nebo kužele se shoduje s osou glóbu
  • zobrazení v poloze příčné – konstrukční osa leží v rovině rovníku
  • zobrazení v poloze obecné – konstrukční osa prochází středem glóbu v libovolném svěru, který je jiný než u předchozích poloh

 

3) Podle druhu zobrazovací plochy

  • azimutální zobrazení
    • zobrazovací plochou je rovina
    • kulová plocha glóbu se převádí do roviny mapy
    • v poloze normální se poledníky zobrazí jako svazek paprsků vycházejících ze středu mapy; rovnoběžky mají tvar soustředných kružnic se středem v pólu
    • využívá se zejména pro mapování polárních oblastí
  • válcová zobrazení
    • zobrazovací plochou je plášť válce
    • kulová plocha glóbu se převádí do pláště válce, který se rozvine do roviny mapy
    • v normální poloze znázorňuje poledníky i rovnoběžky jako rovnoběžné přímky na sebe kolmé
    • využívají se nejčastěji pro zobrazení časových pásem
  • kuželová zobrazení
    • zobrazují glóbus na plášť kužele, který se rozvine do roviny
    • v poloze normální znázorňují poledníky jako svazek paprsků vycházejících z obrazu vrcholu kužele; rovnoběžky mají tvar kruhových oblouků
    • využívá se pro tvorbu map kontinentů a jejich částí (např. mapa Evropy, Asie aj.)
  • obecná zobrazení
    • obrazy poledníků a rovnoběžek se získávají matematickým odvozením
    • využívá se pro tvorbu map celého světa
    • často používaným zobrazením je tzv. mnohokuželové, neboli polykónické zobrazení

 

Kartografické vyjadřovací prostředky

  • vyjadřuje se pomocí nich obsah mapy
  • kresby nebo symboly se nazývají mapové značky
  • jsou uvedeny u geografických map ve vysvětlivkách (legendě mapy) a u topografických map jsou shrnuty v klíči značek
  • 3 základní kategorie obsahu mapy jsou výškopis, polohopis a popis

 

Výškopis

  • zobrazuje výškovou členitost mapované krajiny
  • praxi se používají 3 způsoby znázorňování vertikální členitosti – vrstevnice, kóty a barevná hypsometrie
  • Vrstevnice (izohypsy) jsou izolinie spojující místa o stejné nadmořské výšce; využívají se zejména pro znázornění výškové členitosti u map velkého měřítka (např. topografické mapy)
  • Kóty (výškové body) udávají přesnou nadmořskou výšku konkrétního bodu v terénu (např. nejvyšší hora, významný vrchol apod.)
  • Barevná hypsometrie znázorňuje nejčastěji vertikální členitost u map středního a malého měřítka (atlasy, nástěnné mapy aj.); pro nadmořské výšky se užívají barevné stupnice od zelené po hnědou, pro rozlišení hloubek moře od světlomodré po tmavomodrou

 

Polohopis

  • zachycuje v horizontálním směru vzájemnou polohu objektů a jevů v krajině
  • znázorňuje se pomocí smluvených značek a barev, které musí být vysvětleny v legendě mapy
  • značky se dělí na bodové, čárové a plošné
    • bodové značky = geometrické obrazce a symboly, znázornění objektů (výškové body, budovy, továrny, pomníky, myslivny,…)
    • čárové značky = souvislé čáry, přerušované čáry a uspořádané řady obrazců; znázornění dlouhých objektů, vodní toky, komunikace, hranice; také se jimi značí izolinie= spojnice míst o stejné hodnotě (tlak vzduchu, teplota, …)
    • plošné značky = na mapě vymezené plochy odlišené barvou nebo rastre; znázorňují objekty rozložené na ploše (lesy, pastviny, močály,…)
  • k plošným metodám vyjadřovacích prostředků se řadí také kartogram a kartodiagram

 

Kartogram = obrysová kartografická kresba územní jednotky, na které jsou plošnými značkami nebo barevnou škálou znázorněny statistické údaje týkající se různých geografických jevů (národnostní složení obyvatelstva, zalidnění, zalesnění,…)

  • anamorfóza– plocha odpovídá počtu
  • lokalizované diagramy– průběh teplot,…
  • stuhová metoda– vyjadřuje velikost dopravy
  • tečková metoda

 

Kartodiagram=  kartograficky znázorněný územní celek (administrativní jednotka), v jehož centru je umístěn diagram, vyjadřující kvantitu nebo kvalitu určitého jevu (zaměstnanost, věkové složení obyvatelstva)

 

Popis

  • vhodně doplňuje výškopis a polohopis
  • jednotlivé názvy zeměpisných objektů a jevů jsou v mapě uvedeny smluveným písmem, které se odlišuje velikostí, druhem, barvou, sklonem a tvarem

 

Práce spojené se sestrojením původní mapy

  • v současnosti se tvorba map neobejde bez využití výpočetní techniky a speciálních informačních technologií

 

1) Práce astronomické

  • mají za úkol určit pro celé mapované území přesnou zeměpisnou polohu několika základních bodů pomocí astronomického měření

 

2) Práce geodetické

  • zajišťují důležité podklady pro výškopis a polohopis mapy

trigonometrická síť

  • základní geodetickou metodou je trigonometrie
  • na mapovaném území se vytvoří hustá síť bodů, z nichž nejdůležitější jsou v terénu vyznačeny měřičskými věžemi
  • všechny body mají určenou přesnou polohu
  • měří se teodolitem
  • hlavní body se v přírodě značí žulovým kamenem, nad ním je žulový památník a nad významnými je dřevěná věž
  • trojúhelníky nejsou všechny stejné, jsou nerovnoměrně rozmístěny
  • v ČR 40 000 bodů, základní je vrch Pecný
  • 4 řády

 

nivelační síť

  • metodou pro měření nadmořských výšek je nivelace
  • v bodech je přesně zaměřena nadmořská výška
  • základní bod – Lišov (hraniční část mezi Třeboňskou a Českobudějovickou pánví)
  • Staré mapy – od hladiny Jaderského moře (Terst)
  • Nové mapy – od hladiny Baltského moře (pevnost Kronštadt u Petrohradu)
  • hladiny se liší o 40 cm
  • měří se nivelačním přístrojem – měří vertikální úhel
  • 4 řády nivelačních bodů
  • kromě Lišova v ČR ještě 9 bodů, nejstabilnější je Kozí hůrka u Hrušovan

 

3) Práce topografické

  • týkají se podrobného polohopisného a výškopisného měření v terénu, případně vyhodnocování leteckých a družicových snímků
  • topografové dávají mapě podrobný obsah, který zanášejí do mapových listů

 

4) Práce kartografické

  • zpracovávají výsledky topografických měření do formy kartografického díla
  • topografický obsah je nutné zjednodušit, upravit a zvolit vhodné vyjadřovací prostředky neboli znakový klíč
  • výsledkem práce kartografů je čistokresba výsledné mapy tzv. autorský originál
  • důležitou součástí vzniku mapy je kartografická generalizace
    • jde o proces výběru, zjednodušení a zevšeobecnění obsahu mapy
    • do mapy se zakreslují pouze objekty důležité a nezbytné pro konkrétní mapu, méně důležité a nepodstatné prvky se do mapy nezakreslují

 

5) Práce reprodukční

  • jsou závěrečnou fází procesu tvorby map
  • zabývají se reprodukcí a tiskem map
  • reprodukčními pracemi se zabývá obor kartografická polygrafie

 

Družicové a letecké snímkování

Letecké snímkování

  • provádí se ze speciálně upravených letadel
  • mají relativně malou rychlost (250-300 km/h)
  • v podlaze mají zabudovaný zvláštní citlivý fotografický přístroj
  • ve svislém směru fotí terén
  • fotí se v pásech, aby se fotky překrývaly ze 2/3
  • funguje zhruba 100 let (od první světové války – pohyby vojsk)
  • při pozorování snímků stereoskopem se vytváří trojrozměrný prostorový model zobrazované krajiny
  • mohou být podkladem pro vyhotovení topografické mapy
  • Výhody:
    • rychlost – během krátké doby velké území
    • přesnost
    • lze vyčíst vývoj

 

Družicové snímkování

  • z různě vysoko letících družic

1) meteorologické a pro výzkum přírodních zdrojů

  • obíhají po subpolárních oběžných drahách
  • výška letu 500 – 1 000 km
  • 1 oblet Země = 100 minut
  • Meteosat, NOAA, LANDSAT

 

2) stacionární

  • uvedou se do takové rychlosti aby „visely“ nad jedním územím
  • obíhají v rovině rovníku ve výši 36 000 km
  • snímky jsou globální – na jediném snímku je zobrazena téměř celé polokoule
  • tyto snímky se dálkově posílají na Zemi
  • rozlišovací schopnost nepřesahuje 1 – 5 km

 

3) kosmické laboratoře s lidskou posádkou

  • používají šikmé oběžné dráhy
  • výška letu bývá 200 – 400 km
  • snímkuje se většinou fotografickými kamerami a snímky se přivážejí na Zemi
  • mají vysokou rozlišovací schopnost (10 – 14 m)
  • Skylab (USA), Soljut (Rusko)

 

Výhody:

  • velké území naráz
  • rychlost
  • i nedostupné oblasti (polární oblasti, pouště)

 

Nevýhody:

  • zkreslení
  • atmosférické jevy překáží