1. světová válka - maturitní otázka (1)

dějiny

Otázka: 1. světová válka

Předmět: Dějepis

Přidal(a): Ajinka a Kateřina Bažantová

Ohniska napětí před 1. sv. v.

místa, kde došlo ke konfliktům mezi dvěma nebo více velmocemi – o přírodní bohatství, území, ..

Afrika – boj o kolonie; Francie X Německo – snaží se získat více kolonií; marocká krize (1906-11) – střet Francie a Německa – Francie obsadila velkou oblast Afriky, připadlo jí Maroko
Dálný Východ – Čína („polokolonie“) – mnoho velmocí mělo v Číně svoje kolonie; r. 1900 povstání boxerů – pekingské povstání čínských nacionalistů proti velmocem, které Čínu drancovaly → velmoci zesílily tlak, na pomoc si přizvaly i svoje armády; r. 1904-5 rusko-japonská válka
Blízký Východ – Afghánistán, Perský záliv – spory o ropná ložiska – Rusko X VB; Afghánistán se stal protektorátem VB
Balkán – Rakousko-Uhersko X Rusko; Balkán nazýván „sud se střelným prachem“; velkosrbský nacionalismus = Srbsko se snaží připojit oblasti, na kterých žijí Srbové → snaha o rozšíření vlivu na celý Balkán

Trojdohoda (r. 1907; Francie, VB, Rusko) → obkličuje Trojspolek (r. 1882; Německo, Rakousko-Uhersko, Itálie)

Balkánský „sud s prachem“

střet zájmů Ruska X Rakouska-Uherska X Osmanské říše
r. 1878 Berlínský kongres – jednání o situaci na Balkáně → určení rakouského protektorátu nad Bosnou a Hercegovinou
2 balkánské války:
r. 1912-13 Balkánská liga (Bulharsko, Srbsko, Řecko, Černá Hora) → útok na Turecko, porážka; vítězné státy si rozdělily území → vznik Albánie
r. 1913 – spor mezi státy Balkánské ligy – nespokojenost Bulharska s dělením území → Bulharsko poraženo, stal se spojencem Německa a Rakouska-Uherska

→ růst nacionalismu – Srbsko si dělalo nároky na národnostně smíšenou Bosnu a Hercegovinu – protirakouská propaganda: teroristická organizace Mladá Bosna (= Černá ruka), v čele plukovník Dimitrijevič

r. 1908 se Bosna a Hercegovina stala součástí Rakouska-Uherska

Příčiny 1. světové války

příčina: boj o kolonie
soupeření velmocenských bloků: boj o nové rozdělení světa (kolonie) mezi Trojdohodou a Trojspolkem
militarismus a výbojná politika Německa; růst nacionalismu a s ním spojené územní požadavky
boj demokratických a monarchistických režimů, jediná výjimka Rusko – Sibiř
doba před válkou byla nazývána la Belle epoque (Krásná epocha) – vše bylo na pohled v pořádku, ale uvnitř doutnaly dlouhodobé problémy

Záminka 1. světové války

záminka: sarajevský atentát na Františka Ferdinanda d’Este (spáchán srbskými studenty) – 28. 6. 1914
Sarajevský atentát 28. 6. 1914 ® cílem atentátu byl rakouský nástupce trůnu František Ferdinand d’Este a jeho manželka Žofie Chotková
František I. neměl přímého nástupce, proto si vybral svého synovce Františka F. d’Este, avšak uzavřel nerovný sňatek s Žofií; bylo dohodnuto, že se stane po smrti Františka I. císařem, ale jeho děti trůn nezdědí a jeho manželka nebyla oficiálně členkou královského dvora
inspekční cesta do Sarajeva, kde se konaly manévry rakouské armády; srbští nacionalisté chtěli atentátem na F. F. ukázat svoji sílu a postoje – organizace Černá ruka, složená většinou z mladých studentů; poprvé se atentát nezdařil, teprve při druhé jízdě Sarajevem byl atentát úspěšný, F. F. i manželka postřeleni, převoz do nemocnice nepřežili
část atentátníků byla zadržena na místě, část uprchla do Srbska; atentátník Gavrilo Princip zatčen, převezen do Terezína, kde byl uvězněn, zemřel na tuberkulózu
rakouské úřady přikázaly Srbsku, aby vydalo atentátníky, což se nestalo → ultimátum, ať je vydají, jinak si pro ně Rakousko přijde samo
→ 28. 7. 1914 vyhlásilo Rakousko válku Srbsku → začátek 1. světové války
pozn.: během války se z Trojspolku staly ústřední mocnosti, z Trojdohody Dohoda
hlavním cílem Trojspolku bylo získat kolonie, avšak všechny již byly obsazeny
po 28. 7. 1914 si všechny mocnosti postupně vyhlásily válku během 1 týdne
Itálie zůstala neutrální, vyčkávala, 1915 se přidala k Dohodě – slíbeno území u Jadranu, které stejně nedostala

SVĚTOVÁ VÁLKA (28. 7. 1914 – 11. 11. 1918)

příčina: boj o kolonie
záminka: sarajevský atentát na Františka Ferdinanda d’Este (spáchán srbskými studenty) – 28. 6. 1914
průběh:
→ Rakousko-Uhersko vyhlašuje válku Srbsku (červenec 1914)
→ Rusko vyhlašuje válku R-U
→ přidávání se ostatních velmocí (x Itálie 1915 na straně Dohody)

Vyhlášení mobilizace

František Josef I.; dokument „Mým národům“
pocity nadšení, předpoklad krátkého konfliktu i brzkého návratu do vlasti
němečtí demokraté před válkou tvrdili, že ji nebudou podporovat

Charakteristika války

1. světový konflikt
zapojeno 34 států + jejich kolonie, padlo 10 milionů mužů
změna plánované bleskové války v zákopovou válku
změna postavení žen ve společnosti – nahradily práci mužů, kteří odjeli na frontu → emancipace – po válce chtějí rovnoprávnost
militarizace ekonomiky – ohromná spotřeba válečného materiálu /tanky, letadla, ponorky/ → velké nároky na ekonomiku válčících států – hospodářství podřízeno
státní zásah → ekonomiky
růst inflace, rozvrácení mezinárodního obchodu → nutné zásahy státu, zavedení lístkového systému → rozšíření černého trhu
nová vojenská technika a zbraně – vědecký a technický pokrok využit k válečným účelům; nové zbraně: plyny, tanky (VB), samopaly (Itálie), plamenomety, balóny, vzducholodě, letadla
morální devastace – silný vliv na psychiku vojáků, odlidštění – krize ve společnosti, která vedla ke vzniku extremistických hnutí (fašismus, komunismus)
přeměna ve „materiální válku“ – VB a Francie mají zdroje z kolonií → válka se vede i o suroviny a průmyslovou kapacitu
války na moři – blokády, ponorková válka, potopení britského parníku Lusitanie s americkými pasažéry → jedna ze záminek pro vstup USA do války (1917)
totální ponorková válka – ničeny konvoje s pomocí, veřejné mínění proti podpoře ústředních mocností → u Dohody více pohledávek
pro USA bylo v ekonomickém zájmu pomoci Dohodě (měly u ní hodně pohledávek a kdyby prohrála, těžko by to pak vymáhaly), navíc veřejné mínění Američanů bylo zaměřeno ostře proti ústředním mocnostem

4 fáze:

blesková válka (Blitzkrieg) – srpen-prosinec 1914
zákopová válka – 1915-16
období vyčerpanosti – 1917-18; sociální, ekonomická a politická krize válčících států + revoluce v Rusku
březen-listopad 1918
→ příchod amerických vojáků na západní frontu, převaha Dohody, kapitulace ústředních mocností
→ přestává fungovat východní fronta

USA byla dlouho neutrální → politika izolacionalismu, vyráběly zbraně a zásobovaly obě strany; VB více objednávek, Kongres pro politiku izolace
Wilson vedl diplomatická aktivity, byl proti Kongresu
ústřední mocnosti: Německo, Rakousko-Uhersko, Turecko, Bulharsko
Dohoda: Francie, VB, Rusko (slabý článek, zaostalá země), Japonsko, balkánské státy, Itálie, USA (dlouho neutrální, vydělávaly na tom, že zásobovaly zbraněmi obě strany)

4 hlavní bojiště:

západní fronta (proti Francii)
východní fronta (proti Rusku)
balkánská (srbská) fronta
italská fronta

bojiště na Blízkém východě (proti Turecku)
ponorková válka

Vývoj na západní frontě

blesková válka – podle von Schlieffenova plánu z r. 1905 (realizován Helmuthem von Moltkem)
„Schlieffenův plán“ = obejít francouzské opevnění přes neutrální Belgii, Holandsko a Lucembursko – Němci obešli francouzské opevnění, využili momentu překvapení – rychlý postup na Paříž → představa kapitulace hl. města a zhroucení Francie
ALE německá ofenzíva zastavena na řece Marně (přesun francouzské armády – pařížské taxíky) → zastavení bleskové války → zákopová válka
změna bleskové války v poziční = zákopovou → vojska ukryta v zákopovém systému, dlouhé, několik pater
r. 1915 – bitva u Yper (na S Francie); Němci poprvé použili bojový plyn yperit na bázi chloru – využili směru větru – vítr se obrátil
květen 1915 – potopení britského parníku Lusitanie, na palubě Američané → vyvolání odezvy v USA; záminka pro pozdější vstup USA do války, skutečné důvody byly i ekonomické a politické
r. 1916 = vyvrcholení bojů:
únor-září – boje o Verdun – soustava opevnění, snaha Němců porazit spojenecká francouzská a britská vojska; „verdunský mlýnek na maso“ = více než půl milionu lidí zahynulo, avšak územní zisky byly velmi malé; Němcům se nepodařilo systém hranic porazit; velitelé: Paul von Hindenburg (budoucí prezident), Erich Ludendorf (budoucí podporovatel Hitlera); dnes na území Verdunu hřbitov
červenec-listopad – bitva na řece Sommě; samostatná ofenziva Anglie; poprvé použity tanky (Anglie), zahynulo přes milion vojáků; Němce se nepodařilo zatlačit
další použití tanků – např. v bitvě u Cambrai

Blízkovýchodní fronta

VB X Osmanská říše
r. 1915 bitva u Gallipoli (poloostrov u Dardanel) – snaha VB dobýt Istanbul, zabrat Bospor a Dardanely; vylodění australských vojsk u Gallipoli (britské kolonie), velitel Winston Churchill; Turci útok odrazili, mnoho australských vojáků zemřelo; bitva byla neúspěšná, W. Churchill abdikoval

Vývoj na italské frontě

boje zejména v roce 1918 – bitva na Piavě

Válka v koloniích a na moři

na počátku převaha námořních velmocí: VB, Francie, Japonsko X Němci vytlačeni už roku 1914 – zabrání kolonií (Togo, ostrovy v Tichomoří, Něm. JZ Afrika, Něm. V Afrika, Kamerun) – obsazeno Angličany
dohodové lodě blokovaly německé přístavy
r. 1916 střetnutí německého a britského loďstva v Severním moři u Jutska; Němci byli úspěšnější, ale volnou cestu ze Severního moře si nedobyli, jejich lodě v Severním moři zůstaly „uvězněny“ po celou dobu války
r. 1917 Němci zahájili totální ponorkovou válku = vše, co plulo a nebylo německé, potopili → nedokázali vybojovat cestu
VB + USA – půjčka o pronájmu, USA sice neutrální – poskytnou vál. materiál za námořní základnu

Návrhy mírových jednání (1916 – 1918)

vyčerpání válkou – rozhodnutí vést válku až do vítězného konce
iniciátor: americký prezident Woodrow Wilson – vystoupil s mírovým návrhem ještě v době, kdy USA byly neutrální
1916 – poslal nótu (otevřený dopis) všem válčícím velmocím, ve kterém je vyzval, aby formulovaly své válečné cíle; navrhl, aby došlo k jednání → kompromisem měla být uskutečněna dohoda o konci války bez vítězů
- Německo zamítlo, zatímco Anglie i Francie by souhlasily
- duben 1917 – USA vstupuje do války

1918 – prezident Wilson formuloval válečné cíle USA = Čtrnáct bodů prezidenta Wilsona
- 1. bod: návrh autonomie pro státy Rakouska-Uherska, což by se týkalo i českých zemí – České země by byly autonomní, avšak ne samostatné – Masaryk usiloval o republiku
- VB, Francie nechtěly rozpad R-U → kdyby ano → nestabilita Stř. Evropy → R-U záruka stability

Vývoj na východní frontě

Rusko X Rakousko-Uhersko
zpočátku Rusové vítězí nad Rakouskem-Uherskem v Haliči (generál Brusilov), obsadili jej; část německých vojsk se přesunula na východ, proto musela pozastavit nátlak ve Francii
srpen 1914 – bitva u Tannenbergu (V Prusko) – Rusko X Německo (spojenci Rakouska-Uherska); generál von Hindenburg zničil 2. ruskou armádu → vznik zákopové války
vláda Ruska: Mikuláš II., ale je pod vlivem Rasputina – ruská armáda prohrává → r. 1916 – reorganizace ruské armády pod rukou generála Alexeje Brusilova

Ruské revoluce

Únorová revoluce (27. 2.; buržoasní)

Rusko vyčerpáno válkou a neúspěchy → stávky a protivládní povstání, vrchol: 27. 2. demonstrace v Petrohradě; stávkující dělníci Putilovských závodů + armáda; padla carská vláda, car Mikuláš II. abdikoval ve prospěch svého bratra → vznik republiky
republiku řídí prozatímní vláda – členové: šlechta + buržoasie, v čele 1. ministerský předseda kníže Lvov, 2. ministerský předseda Alexander Kerenskij; problém: válka, obyvatelé Ruska nechtěli participovat ve válce X tlak dohodových spojenců
protipólem prozatímní vlády byla stínová vláda Petrohradský sovět (→ dvojvládí) – postupný růst moci bolševiků (zastánci teze světové revoluce = tvrdili, že socialistická revoluce musí propuknout ve všech zemích najednou, aby se dělníci prosadili) – představitel V. I. Lenin, který měl líbivá hesla, např. tzv. Dubnové teze = program bolševiků: požadavek rozdělení půdy rolníkům, právo na sebeurčení národů + prohlášení: lze vyhrát socialistickou revoluci v jednom státě, ve kterém jsou nejvhodnější podmínky – ustoupení od teze světové revoluce, přistoupení k vítězství proletariátu v jednom státě; hesla: Žádnou moc prozatimní vládě! Všechnu moc sovětům!
léto 1917: spojenci začali tlačit na vládu, vyžadovali od Ruska další válečné akce
kníže Lvov byl vystřídán Kerenským
prozatímní vláda začala radikálně vystupovat proti bolševikům, Petrohradský sovět byl zakázán, bolševici přešli do ilegality, Lenin odjel do Finska (tehdy autonomní oblast Ruska) a ustoupil od teze poklidného převratu, prohlásil, že moc lze získat pouze násilím → vyostření situace, počátek příprav další revoluce
Němci vracejí Lenina z exilu ve Švýcarsku zpět do Ruska, aby vyvolali zmatek → Lenin jako vůdce bolševické strany využívá hesla „slib půdy a míru“ k získání podpory zemědělců a k začlenění bolševiků do sovětů

Říjnová revoluce (6. – 7. 11.)

revoluční akce k převzetí moci byly nachystané, což se prozradilo, proto začala již šestého; ruská garda bolševiků zaútočila na Petrohrad a obsadila důležitá místa (mosty, křižovatky, nádraží, telegraf) + útok na Zimní palác – nedostatečně bráněn, signál k útoku: výstřel z křižníku Aurora – Zimní palác byl dobyt, členové prozatimní vlády zatčeni, Kerenskému se podařilo uprchnout v přestrojení
po začátku revoluce se Lenin vrátil z Finska, řídil přípravu na odvetu v paláci Smolnyj – konal se zde:
1917 – II. všeruský sjezd sovětů – sjezd zástupců různých rad, čekali do pozdních hodin na zprávu, že Zimní palác je již v rukou bolševiků; byly zde přijaty 3 důležité dekrety určující další vývoj v Rusku:

dekret o půdě = bude zabrána půda carské rodině, pravoslavné církvi a statkářům v zájmu jejího rozdělení mezi rolníky → získání podpory rolníků
dekret o míru = návrh uzavření okamžitého míru bez anexí (= zabrání dobytého cizího území) a kontribucí (= válečné náhrady)
dekret o sebeurčení národů Ruska = ruská monarchie se může rozpadnout, autonomní území se mohou odtrhnout a vytvořit vlastní stát – určitou dobu to fungovalo, ale poté se pod tlakem r. 1922 spojily všechny státy do Sovětského svazu

vznik bolševické vlády: rada lidových komisařů (pozice: Stalin – komisař pro národnostní otázku, Lenin – v čele)
následně po těchto událostech došlo ke zhroucení východní fronty (Rusové X Němci, Rakušané); – důvody zhroucení Ruska: vojáci se doslechli o dekretech, „praštili“ zbraněmi a pospíchali domů, aby dostali půdu
Němci postupovali stále dál do Ruska, bylo nutné je zastavit – Lenin vyslal Lva Trockého vyjednávat s Němci
→ zahájena brest-litevská jednání, příkaz uzavřít mír za každou cenu; Němci požadovali, aby jim zůstala území, která dobyli; po dobu jednání bylo příměří, v mezidobí Němci postupovali stále dále
bolševici vydali heslo k vytvoření nové armády – tzv. Rudá armáda – vznik 1918 – zastavila postup Němců
byla obnovena jednání v Brestu Litevském – 3. 3. 1918 uzavřen brest-litevský mír mezi Ruskem a Německem + Rakouskem-Uherskem; separátní mír = mír uzavřený bez ohledu na spojence (Anglii, Francii apod.)
→ odezva VB, Francie – tlačili na bolševiky, aby se znovu začalo na východě bojovat, Lenin však považoval mír důležitý kvůli upevnění moci – spojenci zahájili intervenci
→ Angličané, Francouzi, Japonci, Američané vtrhli do Ruska (obsazení Vladivostoku, Oděsy) – bolševikům se podařilo intervence odrazit, spojenecké státy se stáhly, bolševici tedy vyhráli
pozn.: když se bolševici zmocnili vlády, propukla v Rusku občanská válka
brest-litevský mír byl nevýhodný pro Rusy, dohody trvaly pouze do konce 1. světové války
intervence odraženy

Závěrečná fáze války (r. 1918)

jaro

poslední ofenzíva Němců: 2. bitva na Marně
ofenzíva Dohody proti Německu – přísun amerických posil do Evropy, což znamenalo první výrazné vojenské působení USA na území Evropy – zlom ve válce!
osvobozování území Francie

léto

obrana Německa na Siegfriedově linii (hranice s Francií) – Němci se zde zastavili – spojenci je sem dotlačili – spojenci do vnitrozemí Německa nevstoupili – Německo se diplomaticky hroutí → ústřední mocnosti se rozpadají – podzim 1918

podzim

postupná kapitulace spojenců Německa → zhroucení
1918 – Andrassyho nóta – žádost Rakouska-Uherska o jednání o příměří s USA (prezident Wilson) → vyvoláno spontánní vyhlášení ČSR 28. 10. 1918 – bráno jako kapitulační nóta (= rozpad R-U)
diplomatická jednání s Dohodou, Vilém II. abdikoval → vláda sociálních demokratů
1918 Německo podepsalo příměří v železničním vagoně ve francouzské obci Compiègne → konec 1. světové války
v Německu se ujali vlády sociální demokraté, císař abdikoval

MEZIVÁLEČNÉ OBDOBÍ 1918-1939

konference ve Versailles (1919-1920)

1919 – začátek mírové konference – Německo muselo podepsat Versailleskou smlouvu, zhroutilo se, nemělo pevné hranice, armádu + inflace
vítězné státy = velmoci vedou jednání (VB – Lloyd George, Fr. – Clemenceau, USA – Wilson, Itálie, Japonsko)
státy s částečnými zájmy – přizvány jen ty, kterých se to přímo týkalo (např. ČSR, Belgie, Jugoslávie)
nepřítomný stát – Rusko
poražené státy přizvány k podpisu smluv → Německo nejvíce postiženo:
→ ztráta území (kolonie, Alsasko-Lotrinsko, …)
→ omezení armády
→ demilitarizace Porýní
→ zákaz znovuspojení se s Rakouskem
→ povinnost platit reparace
Rakousko-Uhersko – rozpad → Rakousko, Maďarsko, ČSR
nové státy: ČSR, Rumunsko, Jugoslávie, Polsko, Litva, Lotyšsko, Estonsko, Finsko = nástupnické státy
založení Společnosti národů – cíl: zabránit další válce; centrum = Ženeva; reálně bez vlastní vojenské moci

konference ve Washingtonu (1921-1922) – jednání o Tichomoří

otevřenost Číny pro obchodní jednání

POVÁLEČNÁ KRIZE (1918-1922/3)

hospodářství zničené válkou; nutnost přechodu z válečné výroby na spotřební
nejvíce postiženo Německo → 1922 nezvládá platit reparace x Francie, VB, USA
1923 – obsazení Porúří Francií
Dawesův plán (od VB a USA pro Německo) – snížení reparací + půjčky na obnovu Německa → Francie opouští Porúří → rozvoj Německa
Dawesův plán = USA poskytly Německu finanční podporu; stabilizace německé měny (německá marka)

ZLATÁ 20. LÉTA

pokračování vědecko-technické revoluce
rozvoj věd:
F+Ch – stavba atomu (Rutherford – model atomu, proton; Chadwick – neutron; Curie – radioaktivita; Fermi – řetězové reakce)
Bi – vitaminy, hormony → inzulin, EKG, … (Fleming – penicilin; Hrdlička – společný původ lidských ras; Pavlov – reflexy)

Průmysl

strojírenství – Zbrojovka Brno
elektrotechnický (Kaplan – turbína)
chemický – léky, plastické hmoty
obuvnický – Baťa (Zlín)
automobilový (Ford – pásová výroba) – Škoda MB, Jawa
letecký – Avia
vznik živnostenské banky

Doprava – automobily (Itálie – 1. dálnice), letadla (Lindbergh – 1. let přes Atlantik)

Komunikace – pravidelné radiové vysílání (1923), zvukový film (1928), pokusy o TV vysílání

POLITICKÝ VÝVOJ

poválečná krize

hospodářská krize → sociální problémy → sílí socialismus:
→ reformismus (sociální demokracie)
→ křesťanský socialismus (křesťanští sociální demokraté)
tyto směry však často bez dostatečné důvěry lidí
→ šíření marxismu → komunistické strany
→ pokusy o revoluce → vyhlášení „republik rad“ (Maďarsko, Slovensko, Bavorsko) – vojensky potlačeno

→ nástup nacismu/fašismu:

program: veřejné práce pro nezaměstnané, silné státní zásahy do hospodářství, řešení krize na úkor jiných národů
vznik v Itálii → Benito Mussolini (fašistická strana se svými ozbrojenými jednotkami)
útoky na komunisty a sociální demokraty → podpora majetných vrstev
1922 – pochod na Řím → Mussolini předsedou vlády + zavádí diktaturu
Německo → Adolf Hitler (NSDAP, ozbrojené jednotky = SA, Hitlerova stráž = SS)
1923 – pivní puč (Mnichov) – nezdařený pokus o převrat → A. H. ve vězení (píše Mein Kampf)

zlatá 20. léta – snaha o mírové soužití

1925 – konference v Lokarnu → Rýnský garanční pakt (západní hranice Německa + tajný dodatek)

KONEC 1. SVĚTOVÉ VÁLKY – REKAPITULACE

3. 3. 1918 – Brestlitevský mír (Rusko + ústřední mocnosti) – ukončení účasti Ruska ve válce, ale problém – VB a Francie posílají své armády do Ruska jako intervenci

1918 – příměří v Compiègne (Německo + Francie) – konec bojů na západní frontě

R-U a naše země během 1. sv. v.

nefunkce parlamentu → vojenská diktatura
smrt Františka Josefa I.; nástupce – Karel I.

Česká politika

postoj:

loajalita = podpora války → organizace: Český svaz poslanců, Národní výbor = předsedové politických stran
snaha o rozbití R-U:
→ Karel Kramář (+ stoupenci) – panslavismus (spojení se s Ruskem)
→ T. G. Masaryk (realistická strana) – úplné odtržení a samostatný stát

odboj = činnost proti R-U ve prospěch Dohody

zahraniční – TGM, E. Beneš, M. R. Štefánik
centrum = Paříž
špionáž, sběr informací, politická jednání (snaha o pochopení zahraničních politiků)
vojenské jednotky = československé legie (1. ve Francii, nejdůležitější v Rusku → bitva u Zborova)
domácí – podávání informací → tajný výbor Mafie
špatné podmínky (hlad, nedostatek surovin) → demonstrace, stávky, vojenské vzpoury (např. Rumburk)
Wilsonových 14 bodů = podmínky Dohody k jednání o míru
právo národů na sebeurčení → přijetí R-U → 28. 10. 1918 vyhlášení nezávislosti ČSR

– cíl zahraničního odboje: vytvoření samostatného česko-slovenského státu; spojenci: státy Dohody, avšak musely být přesvědčeny, aby daly souhlas

T. G. Masaryk

– od r. 1914 v emigraci (Itálie, Švýcarsko, Francie, ..), ve Francii získal pomoc M. R. Štefánika (generál francouzské armády) a E. Beneše
– předseda ČS národní rady, vedl diplomatická jednání se státy Dohody ve snaze je přesvědčit o samostatnosti ČS
– měl na starost sjednotit názory představitelů zahraničního odboje
– r. 1915 ve Švýcarsku vznikl ČS zahraniční komitet
– 1. program: independent Bohemia (T. G. M.) – vydán v červenci r. 1915
– r. 1916 přejmenování na ČS národní radu; 3 členové: T. G. Masaryk, E. Beneš, M. R. Štefánik (měl na starost vojenské záležitosti)
– sídlo v Paříži

Působení T. G. Masaryka v USA (r. 1918)

– jednání s americkými politiky (Wilson), Čechy a Slováky žijícími v USA
– 30. 5. 1918 Pittsburská dohoda – souhlas k založení ČS státu, Masaryk slíbil Slovensku autonomii; dohoda nebyla splněna, Slovensko autonomii nezískalo (důvod: chtěli by ji i Němci)
– T. G. Masaryk a Beneš začali prosazovat politiku čechoslovakismu
– 18. 10. 1918 Washingtonská deklarace – vyhlášení samostatné ČS republiky v zahraničí – reakce na snahu vyhlásit Rakousko-Uhersko jako federaci → „únik“
– federace R-U měla být vyhlášena 16. 10. a aby se tomu zabránilo, 14. 10. vyhlásil E. Beneš v Paříži ČS republiku, kterou 18. 10. potvrdil deklarací Masaryk
– 28. 10. 1918 vyhlášena Československá republika i u nás

Československé legie

– vojenské jednotky v zahraničí: Itálie, Francie, Rusko
– Češi a Slováci žijící v zahraničí, zajatci a přeběhlíci
– původně zajatci – dostali možnost pracovat v zemědělství; Štefánik vyjednal, aby mohli vytvořit vojenské jednotky po boku prozatimní armády
– nejvíce v Rusku – tzv. Česká družina (základ legií, emigranti)
– proslavili se zejména r. 1917 v bitvách u Zborova (českým legiím se podařilo prorazit německou linii) a r. 1918 u Bachmače (obojí na Ukrajině)
– bolševikům se české jednotky nezamlouvaly, vyjednával s nimi Masaryk – po separátním míru měly být jednotky staženy do Francie (přesun přes Vladivostok)
– legie měly zachovat neutralitu, ale i přesto vznikla česká komunistická strana (Hašek)

Sibiřská anabáze

– dlouhá, vyčerpávající cesta ruských legionářů domů
– přes Sibiř (Vladivostok), Tichý oceán
– v Čeljabinsku otevřený střet s bolševiky
– obsazena Sibiřská magistrála
– dlouho zadržováni na Sibiři
– r. 1920 – poslední návrat na lodích Dohody

legionáři:
Radola (Rudolf) Gajda
– vůdce legií v Rusku, po návratu do ČSR náčelník generálního štábu
– chystal převrat v armádě (tíhnul k fašismu), na což se přišlo; později působil ve fašistickém hnutí

Jan Syrový
– prodemokratický, předseda vlády v období Mnichovské dohody
– nosil pásku přes oko – asociace s Janem Žižkou

ČS legie ve Francii
– v rámci cizinecké legie; r. 1914 rota Nazdar! – účast v bojích u Terronu a Arrasu
– návrat r. 1919, většina se uchýlila k ČS armádě

ČS legie v Itálii
– vznik r. 1917, vytvořeno ze zajatců a přeběhlíků, Italové zprvu projevovali nedůvěru
– r. 1918 vytvořena ČS divize
– nejvýznamnější boje na Piavě
– brzký návrat

Domácí odboj

– politici se odmlčeli, většina byla loajální k Rakousku-Uhersku
– jejich roli v odporu přebírá kultura a tisk – básníci (Viktor Dyk, Petr Bezruč zatčeni), herci, novináři
– cenzura, germanizace
– tajná zpravodajská organizace Maffie – založena r. 1914, v čele E. Beneš, po jeho emigraci Karel Kramář (mladočech s pravicovými názory), který byl r. 1915 zatčen (spolu s ním i další členové Maffie, např. Alois Rašín, František Soukup), r. 1916 za velezradu a vyzvědačství odsouzen k trestu smrti – trest nejprve zmírněn na 20 let, r. 1917 zcela amnestován novým císařem Karlem I. – idea monarchie; K. Kramář založil pravicovou stranu Národní demokracie
– r. 1916 – prorakouskou politiku podporují Český svaz a Národní výbor
– květen 1917 – vydán Manifest českých spisovatelů = výzva českým politikům o vzniku ČSR
– 6. 1. 1918 se sešli čeští politici ve Slovanském domě, kde vydali Tříkrálovou deklaraci – konec loajality vůči Rakousku-Uhersku
– vznik vojenských vzpour v rakouské armádě (Boka Kotorská, Kragujevac), také vzpoura v Čechách (Rumburk; ke slovu se dostali pacifisté, kteří přesvědčili posádku, aby zahodila zbraně a šla o této ideji přesvědčit ostatní posádky, ty je však postřílely)
– zelené kádry = vojenští zběhové, kteří se odmítali vrátit na frontu a ukrývali se v lesích
– červen 1918 – v Národním výboru se změnili členové, v čele Karel Kramář → protirakouská politika
– podzim 1918 – vznik v Praze tzv. Socialistická rada – sdružovala sociální demokraty a národní socialisty (2 strany) – generální stávka proti vývozu potravin do Rakouska
– 25. 10. odjezd českých politiků do Ženevy skrz jednání o podrobnosti ČSR, českou delegaci vedl Karel Kramář
– 27. 10. Andrassyho nóta, na kterou druhý den reagovali Pražané vyhlášením ČSR

SVĚTOVÁ VÁLKA (28. 7. 1914 – 11. 11. 1918)