Otázka: 1944 – válečný rok
Předmět: Dějepis
Přidal(a): AdamL
1944 byl rokem, ve kterém bylo jasné, že síly Osy už znovu nenabudou své dřívější moci. Spojenecká vojska postupovala jak z východu tak ze západu a tlačila Osu k ústupu. V Tichomoří na začátku roku Japonci byli schopni získat některá území (v Číně a Malaisii)
Západní fronta:
Již v srpnu roku 1942 byly u francouzského přístavu Dieppe (dyjep) zkušebně vysazeny britské a kanadské oddíly. I přes neúspěch akce získali spojenci cenné zkušenosti, které jim pomohly při invazi v roce 1944.
V polovině roku 1943 byla naplánována akce s názvem Overlord – vylodění spojeneckých sil na poloostrově Cotentin (kotelen) v prostoru mezi městy Caen (kan) a Cherbourg. Odtud měla spojenecká vojska postupovat do nitra Francie.
K pečlivě připravenému úderu v Normandii nakonec došlo 6. června 1944. Vylodění znepříjemňovalo velmi nepříznivé počasí (silný vítr, rozbouřené moře). Útoku velel americký generál D. Eisenhower.
K úspěšnému postupu přispěla kromě hrdinství spojeneckých vojáků také podpora příslušníků francouzského hnutí odporu, neúprosné bombardování francouzského pobřeží, které předcházelo samotnému vylodění a pečlivé přípravy – (jaké), jež podnikli. Spojencům se v nepříteli podařilo vzbudit zdání, že se chystá vylodění v kraji Pas-de-Calais (pas-d-kale – více na východ, blízko k britskému pob.), a tak měl generál E. Rommel v těchto místech zbytečně silnou armádu. Tyto síly později postrádal na hlavním bojišti – místě vylodění.
I přes houževnatý odpor Němců se Spojencům brzy podařilo obsadit města Cherbourg a Caen, a tak si zajistit strategické pozice důležité pro další postup. Otevření druhé fronty na západě výrazně uspíšilo konec bojů na evropském bojišti a usnadnilo postup Rudé armády.
Současně s ofenzívou v Normandii se v srpnu 1944 vylodily americké a francouzské jednotky na jihu Francie mezi Toulonem a Cannes (kan). Podporovaly je i oddíly francouzských odbojářů.
Obrana Němců se postupně hroutila, bojovaly nyní proti převaze útočících sil a navíc na 2 frontách. Neúspěchy na obou frontách působily velmi nepříznivě na morálku vojáků. Někteří opozičníci, mezi nimiž byli i generálové byli popraveni po nezdařilém červencovém atentátu na samotného Fuhrera. Po rozpadu německé obrany na jihu a jihovýchodě bránili Němci už jen některá klíčová místa ve střední Francii – hl. Paříž.
19. srpna 1944 povstal pařížský lid a osvobodil část města. 23. srpna 1944 dorazila do Paříže také spojenecká vojska a osvobodila zbytek (pod velením Philippa Leclerca). Němci kapitulovali. Druhý den přijel do Paříže Ch. de Gaulle v čele Svobodné Francie.
V průběhu září 1944 byla již celá Francie kromě několika přístavů v rukou spojenců. Osvobozena byla i Belgie, Spojenci se tak dostali na německou hranici.
(doplnit o konkrétní počty ztrát na straně spojenců i Německa)
Na severu (v Nizozemí) a o něco jižněji se objevily koncem roku 1944 drobné snahy o německý postup. V jednom místě Němci protrhli obranu a postoupili o 100km. Tyto snahy byly však americko-britským vojskem rychle zažehnány.
Itálie:
V průběhu ledna se podařilo americké US 5th Army (Eisenhower) a britské 8th (Montgomery) probojovat až k hřebenu kláštěra v Monte Cassinu. Během útoků od ledna do března zde probíhaly boje ve kterých Spojenci ztratili 4 divize, úspěchu však zatím nedosáhly.
Spojencům se však vydařil nový plán – společnými silami, včetně čerstvých polských vojáků přesunutých ze severní Afriky, se jim podařilo dobýt do té doby nedobytnou Gustavovu linii. Dalším cílem byl Řím.
Na severu Itálie se Spojenci dostali až na úroveň města Florencie k tzv. Gótské linii. Na té pak bojovali až do května 1945. Velké ztráty.
Východní fronta:
Od srpna 1943 ovládají fašistická vojska na půdě SSSR už jen území Běloruska, Pobaltí, Karélii, část Ukrajiny, Moldavsko a Krym. V 1944 bylo jasné, že na tom Německo na východní frontě není dobře. Před otevřením Západní fronty se na východě nacházelo 70% veškerých německých vojenských sil.
Na začátku roku 1944 (leden) začala rozsáhlá ofenzíva sovětských vojsk soustředěná na Leningrad (dnešní St. Petersburg) a Novgorod. Už koncem ledna byl Leningrad po prolomení Němců od okupantů osvobozen. Ve stejnou dobu odstartovala sovětská armáda také operace na Ukrajině.
Ukrajina byla pro Němce důležitá, protože Krivý Rog byl zásobárnou železné rudy. V dubnu Němci ztratili černomořský přístav Oděsu. Úspěšný postup na Ukrajině izoloval německé a rumunské jednotky na Krymu.
Od jara do léta proběhlo osvobození Krymu. Po dobytí Sevastopolu (jih Krymu) počátkem května 1944 zlikvidovali rudoarmějci odpor na celém poloostrově.
Rudá armáda se poté za pomoci ohromných dělostřeleckých a leteckých útoků vrhla také na Rumunsko, které Německo bránilo zuby nehty díky jeho naftovým oblastem. Koncem srpna byl fašistický režim v Rumunsku ukončen vytlačením Německých jednotek. V tomto tažení byla osvobozena také Moldávie (mezi Ukrajinou a Rumunskem). Otevřela se tak cesta na Balkán.
Po obsazení Rumunska vypověděl SSSR válku Bulharsku, které sice nekolaborovalo, ale nijak se proti Němcům nepostavilo a umožňovalo jim postup. Rudá armáda ho zanedlouho obsadila.
Od června do srpna učinila sovětská armáda prudký útok na Bělorusko. V rozsáhlých bojích dosáhla rozhodujícího vítězství. Bylo osvobozeno i hlavní město Běloruska (Minsk). 13 července byl obsazen Vilnius, hlavní město Litvy. Rusové postupovali až k Východnímu Prusku (jižně od Litvy).
Postupně se Rudá armáda probojovala až do předhůří Karpat. Němci se po neúspěších snažili zachránit situaci vybudováním obrany na řece Visle (skrze Polsko).
Ve Varšavě vypuklo povstání. Povstalci si chtěli zajistit vliv azylové vlády na poválečné vedení Polska. Díky nedostatku zbraní a špatnému zásobování toto povstání skončilo počátkem října neúspěchem.
Koncem léta 1944 (srpen) dosáhla Rudá armáda po obsazení Karélie také hranice s Finskem. 4. září Finsko kapitulovalo.
29. srpna vypuklo Slovenské národní povstání (které je osvobodilo od zodpovědnosti za kolaboraci!), jako odpověď sověti zahájili operace k překročení československých hranic.
V říjnu byl Rudou armádou v doprovodu jugoslávských vojsk osvobozen Bělehrad. V od října do prosince také musela britská armáda (která se stáhla z Itálie) potlačovat komunistické partyzánské odboje v Řecku.
Od prosince 1944 do února 1945 probíhaly boje o Budapešť, hlavní město Maďarska.
Tichomoří:
Válka v Číně a Barmě. V Číně dosáhli Japonci řady úspěchů také protože zde probíhal boj mezi jednotkami orientovanými na západ a partyzánskými komunistickými jednotkami. Během roku 1944 se japonské síly v Číně a Barmě pokoušely ovládnout pozemní cesty, které umožňovaly zásobování a doplňování jejich vojsk na různých asijských bojištích (například magistrála Peking-Singapur byla důležitá pro jejich činnost v Malajsii a Indočíně)
Filipíny. Díky silnému americkému válečnému průmyslu si spojenci vytvořili převahu i v Tichomoří. Rozhodující úlohu hrály letadlové lodě – jediný prostředek, se kterými bylo možné ovládnout moře a také vzdušný prostor. Na začátku června začaly americké bombardéry útočit na japonská území.
Po dobytí Šalamounových ostrovů a Nové Guineje zaútočila spojenecká vojska v říjnu 1944 na filipínské souostroví pod velením Douglase MacArthura. Ovládnutí Filipín umožnilo bezprostřední ohrožení Japonska a jeho naftových zdrojů na indonéských ostrovech. V červnu 1944 prohráli Japonci v námořní a letecké bitvě ve Filipínském moři a v srpnu byli nuceni vyklidit také Guam.
V říjnu utrpěli Japonci zdrcující porážku na ostrově Leyte (lejte), po níž přestali existovat jako námořní velmoc. Poprvé zde byli nasazeni takzvaní Kamikadze – sebevražední piloti.
Zdroj: Vše, co byste měli vědět o druhé světové válce – Jesús Hernandéz, Jota, 2011
