![]()
Téma: Struktura a vlastnosti plynných látek
Předmět: Fyzika
Přidal(a): TerkaCZ
Struktura a vlastnosti plynných látek
- Vlastnosti plynů: Plyny jsou stlačitelné, rozpínavé a nemají stálý tvar ani objem (vyplní vždy celý prostor nádoby).
- Závislost na struktuře: Tyto vlastnosti jsou dány mikroskopickou strukturou. Vzdálenosti mezi molekulami plynu jsou ve srovnání s jejich rozměry velmi velké. Přitažlivé síly mezi molekulami jsou proto zanedbatelně malé. Molekuly se pohybují volně, neuspořádaně a chaoticky (tzv. tepelný pohyb).
- Ideální plyn: Je to teoretický (zjednodušený) model plynu, který splňuje tři předpoklady:
- Rozměry molekul jsou vůči vzdálenostem mezi nimi zanedbatelně malé (považujeme je za hmotné body).
- Molekuly na sebe navzájem silově nepůsobí (kromě okamžiků srážek). Potenciální energie soustavy je nulová.
- Srážky molekul navzájem i se stěnami nádoby jsou dokonale pružné.
- Vnitřní energie ideálního plynu se rovná pouze součtu kinetických energií všech jeho molekul.
Rychlost molekul a tlak plynu
- Rozdělení molekul podle rychlosti: Rychlosti molekul nejsou stejné a neustále se mění kvůli srážkám. S rostoucí teplotou roste počet molekul, které se pohybují vyšší rychlostí.
- Rychlosti molekul v plynu popisuje Maxwellovo-Boltzmannovo rozdělení. Se zvyšující se teplotou roste podíl rychlejších molekul a rozdělení se posouvá k vyšším rychlostem.
- Střední kvadratická rychlost (vk): Statistická veličina. Nahrazuje různé skutečné rychlosti molekul takovou společnou rychlostí, při které by celková kinetická energie posuvného pohybu molekul zůstala stejná. Pro ideální plyn platí vk = √(3kT/m0).
- Teplota a kinetická energie: Střední kinetická energie posuvného pohybu jedné molekuly je přímo úměrná termodynamické teplotě T: E0 = (1/2) · m0 · vk2 = (3/2) · k · T.
- Tlak plynu (p): Je způsoben neustálými nárazy molekul na stěny nádoby. Kolísání tlaku kolem střední hodnoty vlivem chaotického pohybu se nazývá fluktuace tlaku. Základní rovnice: p = (1/3) · Nv · m0 · vk2, kde Nv je počet molekul v jednotce objemu (N/V).
Stavová rovnice pro ideální plyn
- Rovnovážný stav plynu charakterizují stavové veličiny: tlak (p), objem (V) a termodynamická teplota (T).
- Základní tvary stavové rovnice:
- Pomocí počtu molekul (N): p · V = N · k · T
- Pomocí látkového množství (n): p · V = n · R · T
- Při přechodu plynu stálé hmotnosti z jednoho stavu do druhého: (p1 · V1) / T1 = (p2 · V2) / T2 = konst.
První termodynamický zákon a tepelné děje
- První termodynamický zákon: Vyjadřuje zákon zachování energie pro tepelné děje. Celková změna vnitřní energie soustavy (ΔU) se rovná součtu tepla (Q) dodaného soustavě a práce (W) vykonané vnějšími silami na soustavě: ΔU = Q + W.(Lze zapsat i jako Q = ΔU + W‘. Pozor na znaménkovou konvenci: W je práce vykonaná okolím na plynu, zatímco W‘ je práce vykonaná samotným plynem na okolí; proto platí W = -W‘).
- 1. Izotermický děj (T = konst.):
- Boylův-Mariottův zákon: Tlak plynu je nepřímo úměrný jeho objemu (p · V = konst.). Grafem je izoterma (hyperbola).
- U ideálního plynu se při izotermickém ději nemění vnitřní energie (ΔU = 0), proto dodané teplo odpovídá práci vykonané plynem (Q = W‘).
- 2. Izochorický děj (V = konst.):
- Gay-Lussacův zákon: Tlak je přímo úměrný termodynamické teplotě (p/T = konst.). Grafem je izochora.
- Plyn nemění objem, nekoná se tedy mechanická práce (W‘ = 0). Veškeré dodané teplo zvyšuje vnitřní energii plynu (Q = ΔU).
- 3. Izobarický děj (p = konst.):
- Charlesův zákon: Objem je přímo úměrný termodynamické teplotě (V/T = konst.). Grafem je izobara.
- Při zahřívání se zvyšuje objem a plyn koná práci (W‘ = p · ΔV). Dodané teplo se dělí na změnu vnitřní energie a vykonanou práci.
- 4. Adiabatický děj (Q = 0):
- Nedochází k tepelné výměně s okolím. Děj musí probíhat velmi rychle, nebo v dokonalé izolaci. Řídí se Poissonovým zákonem: p · Vκ = konst.
- Z 1. TD zákona při Q = 0 vyplývá ΔU = W (práce vykonaná vnějšími silami zvyšuje vnitřní energii a teplotu plynu). Ekvivalentně platí ΔU = -W‘ (při expanzi plyn koná práci na úkor své vnitřní energie a ochlazuje se).
Kruhový děj a druhý termodynamický zákon
- Kruhový děj: Děj, při kterém se termodynamická soustava (plyn) po proběhnutí cyklu vrátí do počátečního stavu. Využívá se v tepelných motorech.
- Celková práce vykonaná plynem během jednoho cyklu odpovídá obsahu plochy uzavřené křivkou v pracovním (p-V) diagramu. Protože se soustava po jednom cyklu vrátí do původního stavu, je celková změna vnitřní energie za cyklus nulová: ΔU = 0.
- Druhý termodynamický zákon: Omezuje možnosti přeměny tepla na práci. Lze formulovat několika způsoby:
- Teplo samovolně přechází z tělesa teplejšího na těleso chladnější; opačný přenos není možný bez dodání práce zvenčí.
- Není možné sestrojit perpetuum mobile 2. druhu (stroj, který by veškeré teplo přijaté od ohřívače beze ztrát přeměnil na mechanickou práci).
- Carnotův cyklus:
- Teoretický, maximálně účinný kruhový děj vratného tepelného stroje. Skládá se ze dvou izoterm a dvou adiabat.
- Jeho účinnost závisí pouze na termodynamické teplotě ohřívače (T1) a chladiče (T2): η = (T1 – T2) / T1, kde T1 > T2 a obě teploty se dosazují v kelvinech. Účinnost každého reálného stroje je vždy nižší než účinnost Carnotova cyklu.
Přehled použitých veličin a značek
- p – tlak plynu (Pa)
- V – objem plynu (m3)
- T – termodynamická teplota (K)
- T1 – teplota ohřívače, T2 – teplota chladiče
- m0 – hmotnost jedné molekuly (kg)
- vk – střední kvadratická rychlost (m/s)
- E0 – střední kinetická energie posuvného pohybu jedné molekuly (J)
- N – počet molekul v plynu
- Nv – hustota molekul, tedy počet molekul v jednotce objemu (m-3)
- n – látkové množství (mol)
- k – Boltzmannova konstanta (≈ 1,38 · 10-23 J/K)
- R – molární plynová konstanta (≈ 8,31 J/(mol·K))
- κ – Poissonova konstanta, poměr měrných tepelných kapacit cp/cv (bezrozměrná)
- Q – teplo (J)
- W – práce vykonaná vnějšími silami na plynu, W‘ – práce vykonaná plynem (J)
- ΔU – změna vnitřní energie soustavy (J)
- η – účinnost tepelného stroje (bezrozměrná veličina, často v %)