Antické období evropských dějin – maturitní otázka

 

   Otázka: Antické období evropských dějin

   Předmět: Dějepis

   Přidal(a): Moula

 

 

Řecko:

Předřecká Egeis (Kykladské ostrovy):

• Už ve 3. tisíciletí př. n. l. vznikají zárodky kultury na ostrovech v Egejském moři (důležitá znalost kovů a přístup k moři)

 

Minojská Kréta (podle krále Minoa):

• Na největším řeckém ostrově Krétě ve 2. tisíciletí vznikají první civilizace v Evropě
• období prvních paláců (2000 př. n. l., zničeny přírodní katastrofou), období druhých paláců (1700 př. n. l.), největší rozkvět
• stol. př. n. l. – Krétu sužují katastrofy – využívají toho Achájové
• stol. př. n. l. – Knossos vyvrácen, zánik minojské civilizace
• Paláce: Knossos, Faistos, Mallia, Zakro (paláce = sídla panovníků), středisky vývoje, neexistoval centralizovaný stát

 

Mykénské období (heladský kultura):

• Po příchodu Achájů, vrcholem 14. až 13. stol. př. n. l.
• Největší hrad a palác – Mykény (další Athény, Sparta, Théby…)
• až 12. stol. př. n. l. – mykénská sídliště zničena mořskými národy, Dóry a severozápadními Řeky
• Nastává temné období – kmenové posuny způsobené Dóry, nižší kulturní úroveň

 

Archaické období (800 – 500 př. n. l.)

• Polis – městský stát, samostatné město (občané – museli se zde výhradně narodit, měli práva a povinnosti, plnoprávný občan – muž od určitého věku, ne cizinec)
• Oligarchie (vláda několika), demokracie (vláda lidu), aristokracie (vláda nejlepších), tyranida
• Velká řecká kolonizace – přelidnění – založení kolonií (pobřeží Středozemního a Černého moře od poloviny 8. stol. př. n. l.), mateřské město kolonie – metropole
• Nejznámější: Syrakusy, Massalia, Neapolis
• Důsledky kolonizace: proud levných suroviny, do kolonií vývoz řemeslných výrobků -> sociální změny (rozdíly mezi bohatými a chudými narůstají), nutné politické změny
• Raná řecká tyranida
  • Druhá polovina 7. stol. př. n. l. – aristokraté musí ustoupit v zapsání práva
  • Nejaktivnější kolonizující státy – nejbouřlivější hospodářský vývoj, do čela se dostává samovládce = tyran (jeho cílem je odstranit monopol aristokracie)
  • Nejčastější reforma, která oslabila moc aristokracie – nahrazení rodových fýl fýlami územními (fýl = organizační jednotka, podle níž se hlasovalo či jednalo, původně kmen či rod)
• Sparta
  • Společně s Athénami nejvýznamnější městský stát (spojenci i rivalové)
  • Dórové – původní obyvatelstvo ovládli a podřídili si ho, drsný výchovný systém, vojenský výcvik
  • Plnoprávnými občany – Sparťané, pouze válčili
  • Perioikové – zemědělci, řemeslníci, obchodníci, neměli právo na půdu a chod státu (ve vojsku jako těžkooděnci a lehkooděnci)
  • Heilóti – otroci
  • Politické zřízení:
    • ústava a zákony – 800 př. n. l. – Lykurgos, v čele – dva králové, dohlíželo na ně 5 úředníků (eforů) – voleni na 1 rok, rada starších – 28, voleni na doživotí, od 60 let
    • volilo lidové shromáždění, muži od 30 let a plnoprávní Sparťané
  • Peloponéský spolek
    • Od 6. stol. př. n. l. dobytá území nepodrobovali nadvládě, ale uzavírali dohody – Peloponéský spolek, Sparta hegemonem
  • Athény
    • stol. př. n. l. ovládli Athéňané Attiku
    • Občan – narodil se rodičům v Athénách nebo byl zvolen sněmem
    • Cizinci, otroci, dlouhodobí cizinci – mutoikové
    • Státní správa – demokratičtější, nejvyšší úředníci – archonti, voleni sněmem na 1 rok
    • Drakontovy a Solonovy reformy
      • Řeší problémy v Athénách
      • Drakon – 20. léta 7. stol. př. n. l., zákony založené na obyčejovém právu
      • Solon – „1. Athénský básník“, zvolen archontem, zrušení všech dluhů, občany rozdělil do 4 majetkových tříd, zavedl radu čtyř set (později 500), příkazy úředníkům, lidový porotní soudní dvůr – možnost odvolání se proti rozhodnutí úředníků
    • Tyranida Peisistratovců
      • stol. př. n. l. – Peisistratos se zmocnil vlády (vodovod, nové chrámy, naklonil si venkovský lid, nechal zapsat Homérovy eposy)
      • Vládli jeho synové, jeden zavražděn, druhý, Hippias, utužil vládu – 500 př. n. l. – vyhnán z Athén
    • Kleisthenovy reformy
      • Kleisthenes – odstranil poslední mocenskou oporu aristokracie, organizace území, démos – základní územní jednotka, základ athénské demokracie, zaveden ostrakismus

 

Klasické období (5. – 4. stol. př. n. l.)

• Bratrovražedné souboje přivedly Řecko pod cizí nadvládu
• Řecko-perské války
  • Peršané – indoevropští kočovníci, 6. stol. př. n. l. – sílí moc Perské říše
  • Povstání maloasijských měst
    • 499 př. n. l. – povstání v Milétu proti Peršanům, Sparta odmítla, Athény poslali loďstvo
    • Dareios I. – vyhlásil amnestii pro vzbouřence, kteří složí zbraně, velká část výzvu uposlechla, zbytek Řeků poražen
  • První perská výprava do Řecka
    • 490 př. n. l. – Dareiovo loďstvo v Egejském moři
    • Miltiades s athénským vojskem a skvělou taktikou Peršany porazil (Marathónský běh)
    • 10 let klid – nejvlivnější politik Themistokles (válečné loďstvo, vznikl Pireus)
  • Druhá perská výprava do Řecka
    • Xerxés, syn Dareia
    • Protiperská koalice – 30 městských států
    • Bitva u Thermopyl – první a poslední perské vítězství v Řecku (Leonidas obětoval 300 vojáků, kterým velel, aby Peršany zadržel)
    • Vítězství v námořní bitva – mezi pevninou a Salaminou
    • 479 př. n. l. – Řekové definitivně zvítězili u Plataj a u mysu Mykalé
  • Athénský námořní spolek
    • Samostatní spojenci
    • Změna v athénskou říši – Spartě se nelíbila vzrůstající síla Athén
    • 449 př. n. l. uzavřen mír s Persií
  • Perikles
    • Vrchní velitel, stratég, vrchol Athénské demokracie, stavební rozmach
    • Posílení moci Athén, posílení demokratického hnutí
    • Akropolis, dlouhé zdi (spojující Athény a Pireus)
  • Peloponéská válka
    • Sparta vs. Athény, boj o hegemonii, polovina 5. stol. př. n. l.
    • Sparta měla požadavky rozpustit námořní spolek, kvůli sportu Athén a spartských spojenců vyhnat Perikla -> Athény na to nepřistoupili -> válka)
    • Archidámova válka – epidemie moru v Athénách, smrt Perikla, Nikiův mír – 421 př. n. l.
    • Dekelejská válka – finanční vyčerpanost, 404 př. n. l. – Athény kapitulují
    • Důsledky pro Athény: ztráta velmocenského postavení, stržení dlouhých zdí, vydání lodí, rozpuštění Athénského spolku, zrušení demokracie (vláda 30 tyranů)
    • Důsledky pro Řecko: celkově oslabení, Persie získává Malou Asii, sílí moc Makedonie
  • Thébská hegemonie
    • Nadvláda Sparty svržena Řeky už rok po válce s pomocí Théb
    • 371 př. n. l. – Sparta poražena v bitvě u Leukter
    • Thébský vojevůdce – Epameinondas
  • Krize polis
    • Žádný stát nebyl schopen hegemonie, vznik federace – sdružuje několik polis, není možné vměstnat tehdejší společnost do úzkého rámce

 

Ovládnutí Řecka Makedonií, helénismus

• Filippos a ovládnutí Řecka
  • Filipp II. – reorganizace makedonské armády
  • V Athénách dva směry – promakedonský (mír s Makedonií), protimakedonský (Démosthenés – Filipiky, namířené proti Filippovi II.)
  • 338 př. n. l., bitva u Cheironeie, vítězství Makedonie
  • Korintský spolek – sjednocené Řecko kromě Sparty
  • Nástupce Filippa – Alexandr – získal Malou Asii, Egypt, založil Alexandrii
  • 331 př. n. l. – porazil Persii v bitvě u Gargamel
  • 327 př. n. l. – vyrazil do Indie
• Vznik helénistických říší
  • Diadochové – nástupci, boj o moc mezi vojevůdci (Alexandr neměl nástupce)
  • 301 př. n. l. – bitva u Ipsu mezi diadochy a zbytkem říše
  • Vznik helénistických říší – Egypt pod nadvládou Ptolemaiovců, Sýrie ovládaná Seloukovci, Řecko a Malá Asie ovládaná Antigonovci
  • 168 př. n. l. – bitva u Pydny – Makedonie pod nadvládou Říma
  • 146 př. m. l. – vyvrácen Korint, zničeno Řecko, zůstal pouze Apollonův chrám, konec dějin samostatného Řecka

 

Kultura starověkého Řecka:

• Antropomorfní božstvo
  • Sídlilo na Olympu (hlavní – Zeus)
  • Stavěny chrámy zasvěcené bohům, divadla a stadiony (Olympie – Diovi, Delfy – Athéna a Apollon – věštírna)
• Jazyk a literatura
  • Obecná řečtina
  • Eposy – hrdinské, naučné, lyrická poezie – Sapfó, Pindaros, Alkaios
  • Divadlo – tragédie – Aischylus, Euripidés, Sofókles, komedie – Aristofanés
  • Rétorika – Demosthénes (proti Filippovi), dějepisectví – Herodotos (řeckoperské války), Thukydides, Xenofon
  • Filozofie – kosmologická (vznik světa) – Pythagoras, Thales z Milétu
  • Centrem – Athény – Sokrates, jeho žák Platón, filozofická škola – Akademie, Aristoteles založil Lyceum
• Přírodní vědy
  • Obecné formulace jevů (Archimedes, Pythaoras, Thales z Milétu), lékařství – Hippokrates
• Architektura
  • Chrámy
  • Héřin chrám v Olympii (7. stol. př. n. l.), Apollonů chrám (6. stol. př. n. l.)
  • Sochařství – kúros (jinoch) a koré (dívka), malířství – nástěnné malby
  • Myronův Diskobolos, Feidias – výzdoba Parthenonu, polychromie – barvná výzdoba plastik

 

Řím:

Etruskové:

• První vyspělá civilizace v Itálii (teorie jejich původu: 1) východní, 2) severní, 3) původní obyvatelstvo)
• Písmo přijali od Řeků

 

Vzestup a pád Etrurie:

• – 9. stol. př. n. l. – příchod, 8. stol. př. n. l. – nezanedbatelná součást Itálie
• Nikdy nedospěli k jednotnému státu, řada suverénních městských států
• Společnost
  • Veřejné hry, věštění, nekropole – města mrtvých
  • Vyspělé zemědělství, řemeslo, zpracovávání kovů, obchod (námořní) -> střet s Řeky (měli Marseille a Korsiku)
• Zisk Kartága, Řekové nemohli západně od Neapole zakládat kolonie (-> Korsika již Etrusků)
• Obsadili Latium a vybudovali Řím, obchod se severními oblastmi -> méně výhodný -> úpadek
• 474 př. n. l. – Řekové uštědřili Etruskům v námořní bitvě u Kýmé porážku
• stol. př. n. l. – vtrhnutí Keltů na sever Itálie
• 265 př. n. l. – Římané ovládli zbytek Itálie

 

Vznik Říma:

• Mýtus (tradiční datum – 753 př. n. l.), vznikl spojením okolních vesnic
• Obyvatelstvo – patricijové (plnoprávní občané), plebejové (vojenské povinnosti, méně práv) – zákaz sňatku mezi nimi

 

Etruští králové:

• 753 – 510 př. n. l. – sedm králů celkem
• Tarquiniovci – etruského původu (spojováno s názvem města)
• Servius Tullius – předposlední král, tvůrce význačných reforem (obyvatelstvo rozdělil do majetkových tříd, rozdělení občanů do místních tribuí (okresů) místo do tribuí rodových
• Taequinius Superbus – poslední římský král, na trůn se dostává pomocí vraždy, je vyhnán
• Vznik republiky

 

Římská republika do ovládnutí Itálie:

• Boje plebejů za emancipaci
  • Politický život v rukou patricijů
  • 494 př. n. l. – první secese – měli požadavky a hrozili odchodem
  • Patricijové musí ustoupit, vznik plebejského úřadu – tribunát lidu
  • 449 př. n. l. – druhá secese – plebejové si vynutili zapsání práva (zákoni dvanácti desek)
  • stol. př. n. l. – poslední secese – usnesení plebejského sněmu
• Politické zřízení Říma
  • Sněmy – volba úředníků
  • Obdoba rady starších – senát
  • V čele – dva konzulové, volení na rok
  • Důležití úředníci – 2 cenzoři – volba jednou za pět let
  • V případě nebezpečí jmenován diktátor
  • Občanem se člověk stal, když se narodil rodičům (občanům) – práva a povinnosti
• Ovládnutí Itálie
  • Podmanění okolních latinských měst
  • Oslabení Etrurie – využívají toho Keltové (nazýváni Galové)
  • 387 př. n. l. – vnikli do Říma
  • Vysoké výkupné – odcházejí
  • 272 př. n. l. – Řím zvítězil nad řeckým městem Tarentem a získal jih Itálie
  • 265 př. n. l. – etruská Volsinie ztratila samostatnost (celá Itálie pod římskou nadvládou)

 

Vrchol římské republiky (do ovládnutí středomoří):

• Zhoršující se vztahy s Kartaginci
• Kartágo
  • Fénicie – území na východě středomořského pobřeží
  • Obchod, obeplutí Afriky, kolonie Kartágo – bohatlo z obchodu, objevných plaveb, Kartaginci = Punové, spor o Sicílii
• punská válka
  • Pevnina – převaha Římanů, na moři naopak
  • 241 př. n. l. – u Aegatských ostrovů vítězí Římané
  • Kartágo nuceno zaplatit vysoké náhrady
• punská válka
  • Kartaginci se nehodlají smířit s porážkou
  • Ovládnutí Hispánie – ložiska stříbra a mědi
  • Velitel Hannibal se svými vojsky v Hispánii (221 př. n. l.), – obléhá Saguntum, římského spojence
  • 218 př. n. l. – město dobývá, Římané chtěli jeho vydání – Kartaginci odmítají
  • Hannibal překračuje řeku Iberus (hranici mezi sférami vlivu) a vítězí v bitvě u Trasimenského jezera
  • 216 př. n. l. – další porážka Římanů u městečka Cann
  • 202 př. n. l. – Scipio vítězí v bitvě u Zamy, Kartágo nuceno podepsat mírovou smlouvu s krutými podmínkami
• punská válka
  • Kartaginci si vzali čas na rozmyšlenou (nechtěli zbourat město a postavit jinde nové), přitom zbrojili, začínají bojovat
  • Publius Cornelius Scipio Minor (vnuk Hannibalova přemožitele), město dobyl, vyplenil a vypálil
• Ovládnutí Makedoniie a Řecka
  • Série makedonských válek
  • Skončila bitvou u Pydny římským vítězstvím
  • 146 př. n. l. – stejně jako Kartágo srovnán se zemí řecký Korint

 

Krize římské republiky:

• Důsledky rozmachu římského impéria:
  • Ohromné statky (latifundie) – drobní rolníci se zadlužovali, odchází do Říma
  • Příliv otroků – klesala jejich cena – povstání otroků
• Bratři Gracchové
  • Zvolen tribunem lidu Tiberius Gracchus (133 př. n. l.) – pozemkové reformy, zabit
  • Zvolen tribunem lidu jeho mladší bratr Gaius Gracchus (123 př. n. l.), získal si městskou chudinu, nespokojenost lidu, spáchal sebevraždu
• Optimáti a populárové
  • Populárové – střední vrstva lidu, oprou lidové shromáždění, tribunát lidu, Gaius Marius
  • Optimáti – příslušníci nobility, oporou senát, Lucius Cornelius Sulla
  • Časté se konaly srážky, vraždy odpůrců, boj o moc
• Válka se spojenci
  • 90 př. n. l. – spojenci chtějí válčit s Římany, do Řecka vpadl pontský král Mithridatos
  • Diplomatické řešení, nabízejí občanství těm, kteří složí zbraně
• Sullova diktatura
  • Marius (populár) se uchází o jeho místo, Sulla musí bojovat proti Mithridatovi, Marius mezitím přebírá moc, ale je zavražděn
  • 82 př. n. l. – titul diktátora, proskripce – seznamy nežádoucích osob
• Spartakovo povstání (73 – 71 př. n. l.)
  • Vpoura, útěk, otroci vítězí nad legiemi
  • Marcus Licinius Crassus – situace se obrací
  • Decimace – nejtvrdší trest v legii, poprava
• První triumvirát (vládci Říma)
  • L. Crassus zbohatl díky proskripcím, potlačil Spartakovo povstání
  • Gnaeus Pompeius Magnus – porážka Sertoriových vojsk v Hispánii, stává se konzulem
  • Gaius Julius Caesar – bystrý duch, populár, obratný diplomat, svedl oba dva dohromady
  • 60 př. n. l. – usmíření Pompeia a Crassa, vznik triumvirátu
  • 59 př. n. l. – konzulem Caesar, hájil jejich zájmy
  • Po skončení konzulátu dostal na 5 let do správy Galii (52 př. n. l. potlačil povstání)
  • 55 př. n. l. – konzuly Pompeius a Crassus, situace v Římě zklidněna
  • Pompeius kontroluje Hispánii, Crassus Sýrii – padl v bitvě u Karrh proti Parthům
• Občanská válka
  • Pompeius si získal optimáty, zvolen pro rok 52 př. n. l. konzulem, začal se zbavovat Caesara
  • 49 př. n. l. – Caesar s vojskem překročil Rubikon a táhl na Řím
  • Pompeius poražen v bitvě u Farsálu, stáhl se do Řecka, utekl do Egypta, zabit Ptolemaiem XIII., který se bál útoku ze strany Caesara, Caesar se však zachoval zcela jinak, obvinil ho z vměšování do římské politiky, zahynul při útěku
  • Caesar dosazuje na trůn jeho sestru Kleopatru, je samovládcem
• Caesarova diktatura
  • Jmenován diktátorem
  • Rozumné reformy, podporující kolonizaci, úprava kalendáře, uděloval občanské právo
  • Velké plány – nelíbili se Římanům, 15. 3. 44 př. n. l. zavražděn v senátu
• Druhý triumvirát
  • Caesarovi vrahové neměli žádný další plán, senát čin schvaloval, Caesarovi stoupenci volali po potrestání
  • Zmatečná situace, Caesarův konzul Marcus Antonius se chopil situace, zajistil podporu jízdy – Marka Aemilia Lepida
  • Caesarova závěť – dědicem vnuk jeho sestry Octavianus Augustus
  • Přichází do Říma, nepřijat Marcem Antoniem, porazil ho vojensky, nechal ho uprchnout, později se vrátil a uzavřeli druhý triumvirát, návrat k proskripcím
  • 42 př. n. l. – vydali se do Řecka, v bitvě u Filipp porazili Caesarovi vrahy
  • Lepidus – Afrika, Octavianus – Itálie, Antonius – východní provincie
  • Antonius obdarovává Kleopatru územími, vyvolává to konflikt
  • 31 př. n. l. – bitva u Aktia, Octavianus zvítězil (Antonius a Kleopatra) uprchli a spáchali sebevraždu, konec římské republiky

 

Římský principát:

• Rané císařství – principát, neomezená moc
• Augustus
  • Octavianus upevňuje moc
  • 27 př. n. l. – oznámil odchod z politiky, přemluven senátem (promyšlený tah, aby ho stejně jako Caesara neobvinili z touhy po moci)
  • Titul Augustus (vznešený), stává se císařem
  • Zahraniční politika – udržoval mír
  • 5 př. n. l. – vznik Germánské provincie – 9 n. l. – porážka v bitvě u Teutoburského lesa
  • Marobudus (král germ. kmene Markomanů) ohrožuje hranice říše, východní hrozba – Parhové (diplomatická jednání)
  • Limes romanus – pevnosti, strážné věže
  • Vnitřní politika – morální úpadek společnosti (rozklad rodiny)
• Iulsko – claudijská dynastie
  • 14 – umírá Augustus, nástupcem Tiberius – úsporná opatření, disciplína
  • 37 – nástupce Augustův právník Caligula
  • 41 – zavražděn, byl nenáviděn, nástupcem Claudius, opětovný rozkvět
  • Nástupcem Nero (adoptivní Claudiův syn) – požár Říma (úmyslný/neúmyslný)
  • Prohlášen za nepřitele státu, zavražděn, římské impérium vzkvétá, ubývá otroků
• Flaviovci (69 – 96)
  • Nero neměl nástupce, císařem vojevůdce Titus Flavius Vespasianus (státní pokladna prázdná)
  • Pochopil, že je potřeba říši řídit jako organizovaný celek
  • 79 – nástupce Titus – oblíbený, výbuch Vesuvu (Pompeje)
• Adoptivní císaři
  • Po vraždě neoblíbeného Titova nástupce Domitiana senát zvolil císařem Nera – vybírá nástupce (založena dynastie adoptivních císařů), uklidňuje situaci
  • Největší rozloha Říma v dějinách
  • Hadrianus – vzdal se některých neklidných končin na východě
  • Markus Aurelius – říše v problémech (2. stol.), z východu Parthové, ze západu Germáni (boje s Markomany na našem území u Brna nebo Trenčína – 166 až 180)
  • Comodus – tyran, liboval si v násilí, zavražděn
• Severovci (193 – 235)
  • Poslední dynastií v období principátu, péče o armádu
  • 212 – edikt, který uděloval občanství všem obyvatelům impéria
• Krize impéria
  • stol. – rozkvět provincií a vzmáhání (panovníci nebyli Římany)
  • Problémem – úřední aparát, vojsko, krize v zemědělství, řemeslu a obchodu
  • Po zavraždění posledního Severovce střídání panovníků, provolávali je římské legie – „vojenští císaři“ – obvykle 2 až 3 roky (někdy i pár týdnů) – 235 až 284
  • Dbali jen o legii, s podivem, že nedošlo k rozpadu impéria

 

Dominát a zánik římského impéria:

• Zoufalá situace: východ – Peršané, na Rýně – vpády Germánů, v Itálii – loupeživé bandy, v provinciích boje o císařství
• Diocletianus
  • Velitel pretoriánů (stráž císaře) předchozího zavražděného císaře
  • 284 – provolán císařem
  • Věnoval se armádě, vznik tetrarchie – vláda 4 nezávislých panovníků v říši
  • Dobré hospodářství, správní reformy (rozdělovaly impérium do diecézí)
  • Pronásledování křesťanů
• Constantinus
  • Navazoval v hospodářské politice na předchůdce
  • 313 – edikt milánský (zrovnoprávnil křesťanství s ostatními náboženstvími)
  • 325 – svolal koncil, vytvoření církevního dogmatu – ariánství prohlášeno za kacířství
  • Konstantinopolis (Cařihrad, dnes Istanbul)
• Počátek stěhování národů a rozdělení říše
  • 375 na germánské kmeny Ostrogótů a Vizigótů zaútočili kočovní Hunové
  • Ostrogóty porazili, Vizigóti ustupují na západ -> začátek stěhování národů
  • Vizigóti na území Itálie, 378 – napětí vyvrcholilo bitvou u Hadrianopole, Vizigóti vítězí, padl římský císař
  • Nástupce Theodosius (poslední panovník vládnoucí celé říši)
  • 395 umírá – rozdělil impérium mezi své dva sny (východní část Arcadius – Byzanc, západní část Honorius – musel čelit germ. kmenům), synové mladí, vládnou za ně voj. velitelé
  • Spory mezi oběma říšemi, využívají toho germánské kmeny
• Zánik západořímské říše
  • 410 – Vizigóti dobývají Řím, Honorius si volí jako sídelní město Ravennu
  • Vandalové pronikli přes Galii směrem do Hispánie a do Afriky
  • Hunové vedeni Attilou se snažili získat Galii
  • 451 – bitva na Katalaunských polích, nerozhodný výsledek, Attila zabit, Hunové se stahují na východ
  • Po smrti Arcadia nastupuje na trůn ve Východořímské říši Theodosius II., univerzita v Konstatninopoli (425), sepsáno právo (438), dvojité hradby (vydrží 800 let)
  • 455 – Řím napaden Vandaly, vypleněn a zničen, usadili se na severu Afriky
• Poslední římský císař
  • Romulus Augustus – nezletilý panovník, otec – bývalý rádce Attily
  • Vzbouření Germánů, sloužících v římském vojsku – sesazení Romula
  • Do čela provolali králem velitele Odoakura (Vizigót) – germánským králem
  • 476 – zánik Západořímské říše, zánik antiky
  • – 6. stol. – Itálii ovládají Ostrogóti (Theodorik Veliký) – sídlo a středisko v Ravenně

 

Příčiny rozkladu Římské říše:

• Nárůst a mísení obyvatelstva
• Neohrabaná byrokracie, snaha vyhnout se armádě, chudí vs. Bohatí
• Politici jen kážou, ale sami tak nečiní, korupce, špatný daňový systém

 

Kultura starověkého Říma:

• Náboženství – antropomorfní božstva převzata od Etrusků (Jupiter, Neptun, Mars…)
• Jazyk – latina, vymřelá řeč, románské jazyky
• Literatura
  • Historie – Titus Livius, Publius Cornelisu Tacitus, Caesar
  • Rétorika – Marcus Tullius Cicero
  • Poezie – odebrána od Řeků, eposy – Gnaeus Naevius, Quintus Ennius, Publius Vergilius Maro, didaktické eposy – Titus Lucretius Carus, Publius Ovidius Naso
  • Lyrika – Gaius Valerius Catullus, Quintus Horatius Flaccus
  • Satira
• Divadllo – inspirace od Řeků – tragédie, komedie
• Věda – filozofie, etika – Markus Tullius Cicero, hygiena, lázně, lékařství
• Arichetektura – řecké vzory, převzetí od Etrusků, chrám Pantheon (zasvěcený všem bohům)