Studená válka - otázka z dějepisu

dějiny

Otázka: Studená válka

Předmět: Dějepis

Přidal(a): Axxtreme

Evropa a svět po druhé světové válce

již za 2. sv. války se na konferencích „velké trojky“ (SSSR, USA, VB) rozhodovalo o budoucí podobě světa

Teheránská konference – 1943
Jaltská konference – únor 1945 (poloo. Krym) – jednání mezi Churchillem, Rooseveltem a Stalinem – vytvoření organizace spojených národů, dohodnutí odzbrojení Německa, válečné reparace za válku
Postupimská konference – léto 1945 – Atlee, Truman, Stalin – předmětem jednání poválečné uspořádaní Evropy, vrácení samostatnosti Rakousku a jeho rozdělení do okupačních zón, vytvoření okupačních zón v Německu a vytyčení hlavních cílů okupace: demilitarizace, denacifikace, demokratizace a demonopolizace (program 4D)
změna poměru sil: začínají se formovat dva tábory – 2 supervelmoci:
- USA

▪ válkou ekonomicky posíleny

▪ úsilí o „jednotný svět“

▪ tržní ekonomika, demokracie, silný prezidentský systém

SSSR

▪ válkou hospodářsky oslaben, politicky a vojensky posílen

▪ Stalinova diktatura, Stalinův kult osobnosti

▪ centrálně řízená ekonomika, ideologie marxismu-leninismu

vytvoření „Západního“ (USA a další demokratické západní státy) x „Východnímu“ bloku (SSSR + satelitní státy – NDR, ČSR, Polsko, Rumunsko, Maďarsko, Bulharsko, Albánie + části SSSR – Bělorusko, Pobaltí)
bloky rozděleny „Železnou oponou“
celé období od 1945 – 1991 (rozpad SSSR) – „Studená válka“ – soupeření o ovládnutí vesmíru, závody ve zbrojení apod.

ZÁPADNÍ BLOK

hegemonem USA – politika zadržování komunismu, SSSR označen jako politicky nepřátelský stát
1947 – am. prezident Harry Truman vydal doktrínu – Trumanova doktrína – politika zadržování komunismu, snaha čelit rozpínavosti komunismu do dalších států
Marshallův plán (am. ministr zahraničí G. Marshall) – program americké hospodářské pomoci evropským zemím – 3 mld. USD (na popud Stalina ČSR plán nepřijalo)
1949 – Washingtonské smlouvy – vznik NATO
integrace i v hospodářské sféře :

▪ 1948 – OEEC – dnes OECD

▪ 1950 – Evropské sdružení uhlí a oceli (ESUO) – Benelux, Fancie, SRN, VB

▪ 1957 – EURATOM (Evropské sdružení pro atomovou E), EHS

▪ 1967 – sloučení ESUO + EURATOM + EHS → ES (Evropské společenství) → 1.11. 1993 – EU

VÝCHODNÍ BLOK

hegemonem SSSR – snaha se srát do politiky satelitních států
hospodářská instituce – RVHP (Rada vzájemné hospodářské pomoci)
1955 – vznik Varšavské smlouvy (reakce na vstup SRN do NATO) – vojenské seskupení států Východního bloku

Důležité body ve vývoji jednotllivých států:

SSSR

stalinismus, kolektivizace, čistky, přesídlení etnických skupin (Tataři, Turci, Čečenci,…), potlačování snah o nezávislost (Pobaltí, Ukrajina), masové deportace na Sibiř (gulagy)
důraz na těžký a zbrojní průmysl, pokrok ve vývoji jaderných zbraní, vodíková bomba
1953 – smrt Stalina, boj o moc mezi Malenkovem, Berijou, Molotovem a Chruščovem → novým předsedou nejvyššího sovětu (vůdce SSSR) N. S. Chruščov

▪ 1956 – XX. Sjezd KSSS – Chruščov tvrdě zkrikizoval Stalinův kult osobnosti

▪ snaha o reformy, krátkodobé uvolnění vztahů

▪ invaze do Maďarska (1956), pronikání do vesmíru, 1961 – 1. člověk ve vesmíru – Jurij Gagarin

▪ Karibská krize – 1962

od 1964 – Leonid Iljič Brežněv

▪ podílel se na Chruščovově pádu

▪ pronásledování opozice, agresivita, zbrojení

▪ Brežněvova doktrína (obrana socialismu i za použití násilí)

▪ 1968 – intervence vojsk Varšavské smlouvy do ČSR

▪ 1979 – invaze do Afgánistánu

1984 – Jurij Andropov – bývalý představitel KGB
Konstantin Černěněnko – pokus o návrat k brežněvovskému stylu
Michail Gorbačov (1985 – 1991)

▪ částečná reforma totalitního systému, tzv. reálný socialismus

▪ program: perestrojka (přestavba) – ekonomické reformy

▪ zahraniční politika

dohody s USA o snížení zbrojení
odchod sovětských vojsk z Afghánistánu
souhlas se sjednocením Německa
1991 – rozpad SSSR

▪ od 1991 prezidentem Ruské federace Boris Jelcin

▪ chlastal první ligu

▪ armáda, policie, KGB pod prezidentským velením

▪ souhlas se státní suverenitou bývalých států SSSR

▪ 1991 – v Minsku – vznik SNS (bez Pobaltí)

USA

Harry Truman (demokrat)

▪ zadržování komunismu, Marshallův plán, protikomunistická aktivita (mccartysmus)

▪ účast v Korejské válce na straně jihu

Dwight Eisenhower (1952 – 1961), (republikán)

▪ moderní přestavba průmyslu, rychlý růst středních vrstev, sociální stát blahobytu, černošské hnutí

▪ Eisenhowerova doktrína – koncepce proti pronikání komunismu

▪ 1957 – vojenské zásahy v Sýrii, Jordánsku, 1958 v Libanonu

▪ 1955 – jednání v Ženevě (USA, VB, SSSR, Fr) – obnoveny styky se SSSR, návštěva Chruščova v USA

J. F. Kennedy (demokrat)

▪ program New Frontier (Nové hranice) – snaha o rozšíření demokracie, sociální reformy

▪ zlepšování obchodní spolupráce prostřednictvím EHS

▪ velkolepý vesmírný program

▪ vyostření vztahů se SSSR – Karibská krize → nutnost dialogu s Chruščovem → Moskevská smlouva o zákazu jaderných pokusů

▪ 1963 zavražděn ve funkci prezidenta v Texasu

Lyndon Johnson (demokrat)

▪ spoluzodpovědnost za neúspěšnou intervenci ve Vietnamu

▪ rasové problémy – v čele prostého černošského hnutí pastor Martin Luther King (1968 v Tenneesee zavražděn)

Richard Nixon (1969 – 1974), (republikán)

▪ nová ekonomická koncepce, ochota skončit období konfrontace

▪ min. zahraničí – Henry Kissinger

▪ zlepšení vztahů s Čínou, 1971 Čína přijata do OSN, jako první am. prezident Čínu navštívil

▪ 1972 – SALT I – omezení systému protiraketové obrany

▪ 1973 – ukončena Vietnamská válka, růst prestiže USA

▪ zapleten do aféry Watergate – odhaleno vloupání prezidentských spolupracovníků během volební kampaně do domu Watergate – sídlo Demokratů a odposlouchávaní poltických protivníků)

Gerald Ford (rep.)
Jimmy Carter (1976 – 81), (dem.)

▪ 1979 – Vídeň – smlouva s Brežněvem o omezení strategických zbraní – SALT II – Kongresem zamítnuto

Ronald Reagan (1981 – 88), (rep.)

▪ Neoliberální hospodářská politika – monetarismus, podpora podnikání, tržního systému, snížení daní, oživení ekonomiky

▪ rozsáhlý zbrojní program – projekt Strategická obranná iniciativa (tzv. Hvězdné války)

▪ jednání s Gorbačovem v Ženevě, v Reykjavíku (1986)

▪ skandál Írángate – pokus některých členů exekutivy prodat zbraně Íránu a peníze použít – bez schválení Kongresu – na podporu partyzánu v Nikaragui

George Bush (1988 – 93) (rep.)

▪ úspěšná zahraniční politika, prosinec 1989 – zásah v Panamě

▪ účast ve válce v Perském zálivu

▪ 1991 – podpis smlouvy s Gorbačovem o snížení výroby jaderných zbraní – START I

Velká Británie

1947 – Britské společenství národů (Commonwealth)
bipartijní systém (systém 2 stran) – konzervativci a labouristé
po válce vláda labouristů – C. Atlee
1951 – nástup konzarvativců – Winston Churchill – návrat k tržnímu hospodářství, totéž Anthony Eden, Harold Macmillan
1979 – Margareth Thatcherová – „Iron lady“

▪ trvalé konflikty mezi protestanty a katolíky v S. Irsku

▪ 1982 – úspěšná válka o Falklandy s Argentinou

Francie

po osvobození návrat generála Charlese de Gaulla – vůdce zahraničního odboje

▪ ustavena republika, v Ústavodárném shromáždění převaha komunistů a socialistů

▪ IV. republika (1946 – 1958)

nestabilita vlád, problémy dekolonizace, hrozba krize a občanské války (Alžírsko, Indočína)
parlamentní systém nahrazen poloprezidentským →

▪ V. republika (od 1958 do teď)

nezávislost zámořských území, modernizace, plánování
1959 – měnová reforma – nový frank
1968 – nepokoje, demonstrace, generální stávka, Gaulle odstoupil
poté Georges Pampidou
Valéri Giscard d´ Estaing
1981 – prezidentem socialista Francois Mitterand
1995 – Jacques Chirac

Německo

po válce rozděleno do 4 okupačních zón: sovětská, britská, americká, francouzská (trizonie)
snaha o návrat k demokracii v západních zónach – povoleny 4 strany: CDU (křesťansko-demokratická), FDP (liberálové), SPD (socani), KPD (komouši)
měnová odluka západu od východu, SSSR začal blokovat přístupové cesty – západní Berlín zásobován leteckým mostem → 1. berlínská krize (až do května 1949)
7.9. 1949 – vznik SRN – prezident Heuss, kancléřem Konrad Adenauer
o měsíc později vznik NDR – satelit SSSR
SRN
- dvoukomorový parlament: Bundesrat (spolková rada), Bundestag (spolkový sněm), kancléřská republika
- hl. město Bonn
- 2 hlavní strany: CDU, SPD
- rekonstrukce hospodářství díky Marshallova plánu
- 1955 – vstup do NATO
- 2. berlínská krize – Západní Berlín byl od Východního oddělen Berlínskou zdí (postavena 1961, zbořena 8.11. 1989)
- 1969 – sociálně-liberální koalice (SPD + FDP) v čele s kancléřem Willym Brandtem (SPD)
- další kancléři Helmut Schmidt, Helmu Kohl
- po pádu berlínské zdi – nový plán sjednocení – série jednání 2 + 4 (2 německé státy + 4 vítězné velmoci z války)
NDR

▪ prezident Walter Pieck, hl. město východní Berlín

▪ 1953 – povstání dělníků – potlačeno sovětskými tanky

▪ totalitní režim pod vedením strany SED (Socialistická jednotná strana – komouši)

▪ generálním tajemníkem SED Walter Ulbricht, později Erich Honecker

Polsko

po osvobození – vznik Polské lidové republiky
prezident Boleslaw Bierut
sjednocení komunistů a sociálních demokratů → PSDS – polská sjednocená dělnická strana
členství ve Varšavské smlouvě, RVHP
červen 1956 – dělnické povstání v Poznani – násilně potlačeno
návrat Wladyslava Gomulky z vězení – gen. Tajemník PSDS

▪ cesta k demokratizaci, umožněno soukromé podnikání, rozpuštěna zemědělských družstvech, velká část půdy do soukromých rukou

▪ brzy demokratický směr zastaven, obnovena cenzura,…

prezidentem Edward Gierek – snaha o zlepšení hospodářství
špatná hospodářská situace, inflace => vysoké ceny potravin,…
1979 – návštěva papeže Jana Pavla II.
1980 – masové stávky v Gdaňsku, Štětíně
roste popularita odborového hnutí Solidarita

▪ v čele Lech Walesa (elektrikář z Gdaňských doků)

▪ obava komunistů z rostoucího vlivu Solidarity → vznik „vojenské rady národní spásy“ – předseda vlád Wojcziech Jaruzelski

▪ represe předáků Solidarity, věznění, čistky

▪ Solidarita působila pouze v „podzemí“, měla miliony příznivců

▪ 1985 – jednání vlády se Solidaritou (jednání u „kulatého stolu“)

▪ 1989 – částečně demokratické volby – jasná převaha Solidarity → 1. nekomunistický premiér Tadeusz Mazowiecki

▪ 1990 – 1995 – prezidentem Lech Walesa

▪ ekonomická spolupráce – V3 (Visegrádská trojka, dnes 4) – ČSFR, Maďarsko, Polsko

▪ dal. prezident Alexander Kwasniewski

Rumunsko

1947 – svržen rumunský král Michal I. vyhlášena Rumunská lidová republika
od 1965 – vláda Nicolea Caucesca

▪ dnes považován za diktátora

▪ totalitní stát s tajnou policií Securitate

▪ relativně nezávislá politika na SSSR (neúčast při intervenci v ČSSR)

▪ hospodářsky orientován na západ, dále orientace na Čínu

▪ zadlužování země, bída, odstraňování politických odpůrců

▪ velký podíl na vládě měla jeho žena Elena

▪ nechal postavit obrovský přepychový prezidentský palác v Bukurešti – dnes sídlo parlamentu

▪ prosinec 1989 – demonstrace v Temešváru, která přerostla v tvrdou občanskou válku – 60 000 mrtvých

▪ neúspěšný pokus Caucesca a jeho ženy o útěk – souzeni a popraveni

▪ poté vláda Fronty národní spásy

Jugoslávie

po válce posílení komunistů
Federativní lidová republika Jugoslávie
Lidová fronta ovládaná komunisty – v čele stalinista Josip Broz-Tito

▪ brutální perzekuce opozice, neposlušnost vůči Moskvě → 1948 – Sovětsko-jugoslávská roztržka

▪ snaha o vlastní cestu k socialismu, vyloučeni ze sovětského bloku

▪ intenzivní hospodářské vztahy se západem

▪ nacionální projevy, snaha Chorvatska o samostatnost (tvrdě potlačeno)

▪ 1974 – Tito doživotním prezidentem

▪ po jeho smrti (1980) hospodářská a politická krize, stávky (Srbsko, Černá Hora)

▪ 1988 – pád reformátorské vlády Branka Mikuliče

▪ po volbách 1990 ztráta vedoucího postavení komunistů, ale nacionalistické problémy: Srbsko x Chorvatsko, Slovinsko

▪ 1991 – rozpad Jugoslávie, vyhlášena samostatnost Slovinska a Chorvatska

▪ odmítnuta autonomie Srbska – ti si na území Chorvatska vyhlásili stát: Republika Srbská Krajina → Chorvaté vyhnáni

▪ Jugoslávskou vládu ovládali Srbové (Slobodan Miloševič) – bosenští srbové (muslimové) se odtrhli od Jugoslávie, poté osamostatnění Makedonie

▪ duben 1992 – vyhlášena Svazová republika Jugoslávie za účasti Srbska a Černé Hory – prezident Zoran Lilič)

▪ v Srbsku 2 autonomní oblasti: Kosovo, Vojvodina

▪ na území Bosny a Hercegoviny po konfliktu mezi bosenskými muslimy a Chorvaty vytvořena bosensko-chorvatská federace

▪ 1993 – velkou část bosenského území ovládli Srbové – v čele Radovan Karadžič – odmítl návrh EU rozdělení Bosny na 10 celků respektujících etnické složení v jednotlivých oblastech

▪ 1995 – Daytonské dohody – mezi Srbskem, Chorvatskem, Bosnou – vznik státu Bosna a Hercegovina

▪ 1999 – válka se přesunula do Kosova – konflikt mezi Srby a Albánci

▪ jugoslávský prezident Slobodan Miloševič zahájil vojenskou operaci proti Albáncům – dostal ultimátum od Rady bezpečnosti OSN

▪ 1999 – bombardování Bělehradu americkými leteckými vojsky

▪ konflikt ukončen v červnu 1999 okupací Kosova OSN

▪ dohled OSN nad Balkánem

▪ v Haagu byl vytvořen speciální soudní tribunál zabývající se zločiny spáchanými v době jugoslávské války

Ohniska napětí

Korejská válka

1950 – 1953
skrytě je to válka mezi USA a SSSR, bojují však Jihokorejci proti Severokorejcům
předtím byla Korea císařství
1902 podepsali Japonci s VB smlouvu o okupaci (japonci zato uznali zájmy VB v Číně)
1910 – 1945 – pod nadvládou Japonska

zemědělská půda, levná pracovní síla
japonizace
1919 demonstrace proti japonské nadvládě (2 000 000 lidí v Soulu)
Kim Ir Sen
září 1948
hlavní město Pchjongjang
Li Syn Man (v exilu v USA – nepopulární)
srpen 1948
hlavní město Soul
v první fázi od června do září 1950

Japonsko prohrává druhou světovou válku, stahuje se z Korey
došlo k dohodě USA a SSSR
38. rovnoběžka byla dohodou určena jako hranice (demarkační linie) mezi Severní a Jižní Koreou
Severní Korea (KLDR) komunistický stát, spolupracuje se SSSR

Jižní Korea (KR) kapitalistický systém, spolupráce s USA (NATO)

válka začíná severokorejskou invazí

▪ jediné co zbylo Jihokorejcům byl Pusanský perimetr (obraný kousek)

▪ vzniká aliance, která přijíždí na pomoc Jihokorejcům (jednotky USA – generál McArthur)

protiútok OSN a USA (14 států) – září, říjen 1950

▪ dobývají zpět celou jižní Koreu (včetně Soulu)

▪ 1. října žádají Kim Ir Sena o kapitulaci (odmítne)

▪ dochází k útoku na Severní Koreu

▪ Truman má obavu z Číny (že by vstoupila do války)

▪ dobijí celou severokorejskou část

ve třetí fázi (říjen – leden 1951) Čína vstupuje do války

▪ 500 000 „dobrovolníků“ (nechtěli oficiálně útočit)

▪ SSSR podporoval Severokorejce letecky

▪ dochází k střetu supervelmocí

▪ McArthur se rozhodl na čínské hranice zaútočit a použít atomovku na Číňany

Truman nesouhlasí, McArthur odvolán
nastupuje Ridgway
Čína se severní Koreou zaútočí a zatlačí spojence až za linii

▪ OSN nabídne příměří, ale komunisti opět odmítnou

▪ Ridgeway použije taktiku postupování po celé šířce poloostrova a zatlačí komunisty až k 38. rovnoběžce

Dochází k patové situaci a k zákopové válce až do konce (27. 7. 1953)

▪ je podepsána dohoda o příměří v Pchanmundžonu

mír nebyl nikdy podepsán (válka může opět propuknout)
hranice je stále na demarkační 38. rovnoběžce – kolem demilitarizované pásmo
bezletová zóna
minové pole
několik ostnatých drátů
vojáci USA stříleli i po svých, protože nevěděli kdo je severní a kdo jižní

v důsledku vznikla ANZUS (něco jako NATO pro západní Evropu pro tichomoří)
a také SEATO – organizace jihoasijské smlouvy (zrušena v 70. letech)
na 38. rovnoběžce

ve válce bylo popraveno 100 000 proseverních Jihokorejců a politických vězňů
v severní Koreji vznikly koncentrační tábory
vznikla taktika „nejdřív střílej, pak se ptej“

USA i SSSR začali více zbrojit a vyvíjet nukleární zbraně
Čína posílila své světové postavení
Japonsko podporováno USA, obrovský ekonomický rozmach

První Berlínská krize (24. 6. 1948 – 12. 5. 1949)

po válce Německo rozděleno na 4 okupační zóny
britská a americká se spojily v tzv. Bizonii 2. 12. 1946
později se přidala i Francie a vzniká trizonie (1948)
v této oblasti se uskutečnil Marshallův plán
- 18. 6. 1948 proběhla měnová reforma
- hospodářství se začalo rozvíjet
- vznikají zde i svobodné politické strany
  - CDU (CSU)
  - FDP (liberálové – strana svobodných demokratů)
  - SDP (sociální demokraté)
  - KDP (komunistická strana – téměř bez vlivu)
  - 1946 se již konaly první volby
  - 30. 3. 1948 omezil Stalin zásobování západního Berlína (vlaky z trizonie)
  - zásobování tedy muselo probíhat vzduchem v úzkém 30 kilometrovém koridoru
    - 70 letců, kteří z něj vyletěli, zemřeli
    - USA měla v Británie bombardéry B29 schopné nést atomové hlavice
      - jakási forma zastrašování
      - v únoru 1949 došlo SSSR k závěru, že blokáda je neúčinná
      - 12. 5. 1949 končí definitivně krize
      - v září 1949 vzniká SRN – první kancléř Konrád Adenauer (CDU CSU)
      - v říjnu pak ze Sovětské okupační zóny vzniká NDR (vládnoucí strana SED – sloučení komunistické a sociálně demokratické strany – předseda Wilhelm Pieck)

Druhá Berlínská krize (1958 – 1961)

východní němci utíkali do západního Berlína (zejména inteligence – útěk mozků)
v listopadu 1958 dal Chruščov ultimátum, že musí do 6 měsíců uvolnit celý Berlín
situace se uklidnila po schůzce Chruščova s Eisenhowerem

Chruščov ruší ultimátum
Je domluvený summit v Paříži 16. 5. 1961, kde se měl problém s imigranty řešit

▪ Chruščov odmítá účast, protože nad SSSR bylo sestřeleno letadlo USA

podle statistik uniklo do roku 1961 do západního Berlína 200 000 východních němců
13. 8. 1961 byl nejprve zastaven vlak směřující do západního Berlína
poté přerušeno veškeré telefonické spojení
začala stavba Berlínské zdi (na příkaz maršála Koněva)
stavba byla dokončena 1963 a hlídalo ji na 30 000 vojáků
padla až roku 1989

Karibská krize

1962
od 1930 vládne na kubě proamerický Fulgencio Batista y Zaldívar (Batistové u moci)
korupce, policejní brutalita, zhoršující se ekonomika
Havana – gambleři, prostitutky, drogy
proti tomuto autoritářskému režimu vzniká opozice

jedna ze skupin byla skupina Fidela Castra
kritika – ekonomika, podniky a kapitál je v rukou amerických firem
začali znárodňovat
ekonomické a politické ztráty pro USA
Kubánci se ubránili, zajali agenty
zvýšil se status Kuby v mezinárodní politice
Kuba se stala socialistickým státem a ztratila všechny vazby se západním blokem
orientuje se na SSSR
na základě satelitních snímků zjistili, že tam mají útočné hlavice s dostatečným doletem nad americké území
J. F. Kenedy měl odpovědět silou, na naléhání jeho bratra však nakonec zvolil diplomacii (od 24. října dal Kubu do karantény)
Chruščov řekl, že ignoruje karanténu a rozhodl se rakety na Kubu dopravit
USA nařídili Defcon 2 a přiblížili se k sovětským lodím
nakonec ustoupil Chruščov a poslal zprávu, že se lodě zastavily
došlo k dohodě, že USA nenapadne Kubu, SSSR stáhne rakety z Kuby, USA stáhne rakety z Turecka

podnikli útok na Mancadu (pevnost) 50. léta
eskalace konfliktů
revolucionáři dokončili převrat v lednu 1959
Batista uprchl ze země
Fidel slíbil volby, které se nikdy neuskutečnily, zákaz všech politických stran, kromě Komunistické strany Kuby
podepsali dohodu se SSSR (aby se vymanili ze závislosti na USA)

USA vyhlásili v říjnu 1960 embargo (zákaz) na vývoz na Kubu
17. 4. 1961 vylodění kubánských emigrantů v zátoce sviní (vojáci CIA)

konec 1962 Chruščov přesunuje jaderné hlavice na Kubu, tvrdí, že jsou obranné

▪ nakonec se dohodli (po nějakých konfliktech – hlubinné bomby na SSSR ponorku)

poté se již mluvilo pouze o detailech (kontrola odsunu zbraní, Fidel dělal problémy, protože se cítil odstrčený
definitivní konec blokády 20. 11. 1962, krize postupně utichla
zřízena horká linka mezi prezidentem USA a generálním tajemníkem SSSR

1., 2., 3. a 4. arabsko-izraelská válka

sionismus – hnutí židů za samostatný židovský stát (vznik v 19. století)

Theodor Herzl – zakladatel

vznik Izraele 14. 5. 1948
kvůli holocaustu umožnili ostatní státy židům vytvořit samostatný stát (na území VB – kolonie)
David Ben Gurion – tehdy premiér, zakladatel
došlo k deportaci arabů z části území

1. válka (1948 – 1949)

ještě ten den zaútočili arabové na Izrael
tři fronty odkud muslimové útočili

Sýrie, Libanon – sever
Írák – střed
Egypt – jih

Československo podporovalo od začátku Izrael
Izraelci s pomocí útoku odolali
židé začali zabírat území, které OSN neschválilo, hodně států Izrael neuznalo

2. válka (1956)

válku rozpoutali Izraelci 1956, protože jim Egypťané (prezident Gamál Násir) blokovali přístav a průplav v Suezu (proto se jí říkalo Suezská krize)

Angličané a spojenci se přidali na stranu židů, protože chtěli kontrolu nad průplavem
2. 11. OSN přijala resoluci a nutila Izraelce a spojence se stáhnout
Anglie a Francie se stáhli až na vyhrožování Moskvy, prohráli (byl to pro ně debakl)
Izrael má samostatný stát a likviduje armádní potenciál Egypta (dá se považovat za výhru)
Sýrie a Libanon se skamarádili se SSSR

vztahy mezi Izraelem a Sýrií se zhoršují
proti Izraeli se přidal i Egypt a 1964 vzniklo OOP – organizace pro osvobození Palestiny

od roku 1969 v čele Jásir Arafat
sdružovala araby, chtěli zpět právo na svou domovinu a vytvořit vlastní stát
jedinou cestou k dosažení cíle byl otevřený boj
radikální, extrémistická organizace – až teroristická
podporují Sýrii
politická strana, silná i v Iráku (Sadám Husajn)

vznikla organizace Al-Fatah

vzniká i strana BAAS – umírnění muslimové (sunnité)

Egypt v Suezu zakázal průjezd izraelským lodím, v Káhiře se dohodli Násir s Husajnem o spojenectví
stálé přiostřování situace

3. válka (1967)

izraelská armáda zaútočila na Sinaj, Gázu, Jeruzalém a Suez
trvala 6 dní
Izrael si upevnil své hranice a získal nová území
sovětská intervence (pro muslimy)
USA diplomatické snahy (pro Izrael)
USA jedná s Egyptem, nechce válku, Izrael uzavírá příměří
SSSR umísťuje rakety až k Suezu
Násir umírá a nový prezident Anvar Sadat – Egypt končí prosovětskou politiku a navazuje kontakty s USA

situace se však nemění 1969 – 1970 probíhá opotřebovací válka

4. válka (1973)

1973 se sešli zástupci Egypta, Jordánska a Sýrie začíná IV. válka (Jom Kippurská)

dohodli se na útoku na Izrael v den židovské svátku Jom Kippuru
prolomili obranu a začali obsazovat území za územím
Arabové z OPEC (země vyvážející ropu) vytvořili nátlakovou politiku na OSN, dokud Izrael nestáhne svá vojska (zdražení, snížení dodávek)

SSSR ztrácí vliv na blízký východ, vznikají mírové dohody, roste vliv USA
situace v současnosti není vyřešena, stále dochází ke konfliktům
1988 si Palestinci vytvořili vlastní stát (prezident Jásir Arafat), který nebyl uznaný supervelmocemi

Vietnamská válka (1964 – 1973)

původně francouzská kolonie
1945 komunisté se snaží Vietnam „osvobodit“
sjednotitelem a hrdinou Ho Chi Minh – po něm pojmenováno hlavní město

považován za osvoboditele
bohužel komunista
Ho Chi Minh přejmenováno na Saigon (hlavní město jižního Vietnamu)
severní část byla komunistická – hlavní město Ha Noi, idolem Ho Chi Minh
měli se konat celonárodní svobodné volby
USA se postavila proti volbám (báli se výhry komunistů)

po porážce Francie 1954 došlo k rozdělení Vietnamu na severní a jižní část

▪ zároveň podporovali jižní vládu (proamerický diktátor) – poté svržen

▪ cvičili jihovietnamskou armádu v boji proti komunistickému severu

▪ na jihu se vytvořila organizace Vietkong (jižní komunisté podporování severem)

Záminka války 1964 – incident v Tonkinském zálivu (americká loď v přestřelce s Vietnamskými torpédovými čluny)
Lindon Jonson nařídil bombardování severního Vietnamu

bylo jasné, že pokud má Jižní Vietnam zůstat nekomunistický, musí Amerika nasadit vlastní armádu do boje proti severu a Vietkongu
dlouhé táhlé boje, velké ztráty
chtějí si vynutit přijetí míru
skončil porážkou, protože komunisté chtěli vyvolat celonárodní povstání, což se nepovedlo
uvízli na mrtvém bodě
komunisti chtějí celý Vietnam, USA se nechce vzdát jihu
republikáni již tajně jednají s jihovietnamci (chtějí pokračování války)
dopadlo to rozděleným Vietnamem
Jih má USA, sever komunisti
komunistická většina, demokratická menšina
zvítězili komunisté (1975)
sjednocení Vietnamu pod komunistickou vládu

později to přerostlo v brutální kobercové nálety
V USA vzniká protiválečné a protirasistické hnutí – obrovské demonstrace ve Washingtonu

Vietnamci připravili 1968 celonárodní protiofenzívu – operace TED

1968 začínají mírové jednání v Paříži (zároveň prezidentské volby v USA – Nixon)

1969 vyhrál Nixon (slíbil, že skončí válku)
Válka skončila až 1973

po roce 1973 se rozpoutala občanská válka (po stažení Američanů)

Válka v Perském zálivu

Irák se nesmírně zadlužil Irácko-íránskou válkou

dluhy vůči Kuvajtu a Saudské Arábii
OPEC navíc zakázal zvýšení produkce ropy v Iráku (což byl jediný způsob jak se dostat z dluhů)
Irák se jevil jako vhodná protiváha islámskému fundamentalismu, protože Husajn a Baas byli umírnění sunnité
hodně západní diplomatů se proto vyjádřilo, že pokud Irák na Kuvajt zaútočí, nebudou reagovat
OSN v rezoluci vyzvala Írák, aby své jednotky stáhl
jordánský král Husajn I., egyptský prezident Mubarak, a Saudský král navrhli Husajnovi konferenci za účelem hledání kompromisu

Irák začal Kuvajt provokovat a obviňovat z krádeží ropy

Irák tedy zaútočil 2. srpna 1990

▪ Husajn odmítl

uražená Saudská Arábie požádala 6. srpna o umístění vojsk USA na své území
koalice 28 států proti Iráku (Sadám Husajn a jeho strana Baas)

OSN schválila USA boj za účelem osvobození Kuvajtu
16. 1. 1991 – začala Operace Pouštní bouře