Otázka: Závazkové právo

   Předmět: Základy společenských věd

   Přidal(a): Jan Révai

Upravuje vztahy, v nichž určitá osoba je oprávněna žádat splnění nějaké povinnosti od jiné osoby, která má tuto povinnost plnit a které, v případě nesplnění, hrozí právní následky.

Dělení závazkového práva

1. A.      obecná ustanovení – vznik, změna, zajištění a zánik všech druhů závazkových vztahů
2. B.       pojmenované smlouvy–  jednotlivé druhy smluvních závazků – např. kupní smlouva, směnná smlouva, darovací smlouva, smlouva o dílo, smlouva o půjčce, smlouva o úschově, nájemné smlouva aj

• Pohledávka = právo FO nebo PO (věřitel) požadovat po druhé osobě (dlužník) plnění vzniklé z určitého závazku, věřitel má právo vymáhat v době splatnosti pohledávku a dlužník má povinnost toto plnění uspokojit
• Dlužník = ten, kdo má povinnost plnit-platit
• Věřitel = ten, kdo má právo požadovat určité plnění-placení (věc, peníze, pracovní výkon)
• Závazkový vztah → právní vztah, ze kterého věřiteli vzniká právo na plnění pohledávky od dlužníka a dlužníkovi vzniká povinnost splnit závazek

= vztah mezi dlužníkem a věřitelem – jeho obsahem je povinnost PO, nebo FO poskytovat plnění.

Obsahem závazku tak může být:

a)       něco dát,

b)       něco konat,

c)        něčeho se zdržet

d)       něco strpět

Složky závazku

a)       podstatné složky – jde především o stanovení práv a povinností a předmětu plnění, bez těchto složek by smlouva nebyla identifikována a zpravidla by ani nevznikla

b)       obvyklé složky – ujednání, které se ve smlouvě obvykle uvádějí, ale nemají vliv na podstatu smlouvy

c)        nahodilé složky – služby, které se ve smlouvách objevují zcela nahodile, nemají zásadní vliv na podstatu smlouvy (zabalený dort je dopraven přímo k oslavě)

= vztahy mezi více účastníky na jedné strany

a)       dílčí závazek– každý spoluvěřitel či spoludlužník je vázaný jen do velikosti svého podílu (zaplatí svůj dluh a druhou polovinu už po něm nemůže nikdo vyžadovat) – nejsou-li podíly předem domluveny, předpokládá se, že jsou navzájem stejné

b)       solidární závazek– subjekty na jedné straně vůči druhé straně vystupují jako celek (rukou nerozdílnou) – pokud 1 z dlužníků splní celý závazek tak u ostatních zaniká, pokud je celý dluh splněn vůči 1 věřiteli tak je splněn vůči všem (JEDEN ZA VŠECHNY, VŠICHNI ZA JEDNOHO)

c)        nedílný závazek– dlužník plní dluh kterémukoliv z věřitelů, ale jen za jejich souhlasu, splněním jednomu z nich dluh zanikne

1. A.      z právních jednání

a)        tj. ze smluv, které jsou souhlasným projevem vůle zúčastněných stran (kupní, pracovní)

b)       Z  jiných právních jednání – např. veřejná soutěž

1. B.       z rozhodnutí soudu nebo jiného státního orgánu
2. C.       ze zákona – jde zejména o právní události (odpovědnost za škodu, bezdůvodné obohacení)
3. D.      z protiprávních jednání – protiprávní úkony mohou spočívat v porušení smluvního závazku nebo jiné zákonné povinnosti. Mohou způsobit buď škodu, nebo jiný protiprávní výsledek.

Funkce zajištění: 

a)       zajišťovací – použitý prostředek zajištění zabezpečuje včasné a řádné plnění dlužníka

b)       uhrazovací – směřuje k uspokojení pohledávky z majetku dlužníka (nebo třetí osoby)

Zajišťovací prostředky:

1. 1.       zástavní a zadržovací právo (viz otázka č 9)
2. 2.       smluvní pokuty – závazek zaplatit určitou částku jako pokutu, pokud byla porušena povinnost vyplývající ze smlouvy.
3. 3.       ručení– ručitel se zaručuje za dlužníka, že v případě že dlužník nesplní svůj závazek, tak dluh uhradí on.  Pokud dluh uhradí ručitel, může od dlužníka požadovat náhradu (regres)
4. 4.       dohody o srážkách ze mzdy– souhlas s tím, aby plátce mzdy prováděl srážky ze mzdy a poukazoval je věřiteli
5. 5.       zajištění závazku převodem práva– dlužník poskytuje věřiteli své majetkové právo, které má ke 3. osobě
6. 6.       zajištění postoupením pohledávky – k zajištění může být použita pohledávka 3. osoby
7. 7.       jistota– provádí se zřízením zástavního práva- nikdo není povinen přijmout věc nebo právo do částky vyšší, než kolik činí 2/3 jejich odhadní ceny
8. 8.       uznání dluhu– dlužník prohlásí věřiteli, že uznává svůj dluh a že jej zaplatí (nejde o smlouvu, ale o jednostranný úkon dlužníka)dluh se uznává:
   1. co do výše – částka musí být uvedena slovně
   2. co do vzniku – musí být uvedeno z, čeho a kdy dluh vznikl

• uvádí se dlužník tak, aby nemohl být zaměněn za jiného
• podepisuje se oběma stranami s notářským ověřením

– pokud byl závazek uzavřen písemně, změna musí být rovněž písemná

1. A.      prodlení dlužníka – skutečnost v níž dlužník nesplní závazek včas a řádně,

• – povinnost plnit zůstává,
•  dlužník má povinnost nahradit škodu, která prodlením vznikla

1. B.       prodlení věřitele – skutečnost, v níž věřitel nepřijme včas a řádně plnění od dlužníka nebo neposkytne patřičnou součinnost

• pokud dojde k této skutečnosti, dlužník neplatí úroky
• věřitel je povinen zaplatit dlužníkovi náklady, které mu tím vznikly
• na věřitele přechází nebezpečí nahodilé zkázy věci, která je předmětem plnění
• věřitel je povinen dlužníkovi nahradit škody způsobené prodlením, jestliže dlužník prokáže věřitelovo zavinění

a)       postoupení pohledávky – věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit jinému věřiteli. Dlužník se ke smlouvě nijak nevyjadřuje, ale musí se mu oznámit, aby věděl komu dluh plnit.

b)       převzetí dluhu – dochází ke změně v osobě dlužníka, místo tohoto dlužníka nastupuje do smluvního vztahu dlužník nový, je nutný souhlas věřitele a musí být písemně.

c)        převzetí plnění – zůstává původní vztah mezi věřitelem a dlužníkem, ale za původního dlužníka platí jiná osoba, dohoda nemusí být písemná, ani se nemusí oznámit věřiteli.

d)       poukázka – třístranný právní vztah, který nemusí mít písemnou formu, poukázkou se opravňuje poukazník vybrat plnění u poukázaného a poukázaný se zmocňuje, aby plnil poukazník na účet poukazatele

1. Včasné a řádné splnění

• dluh může splnit dlužník, jeho zástupce nebo další osoby, také pojišťovna
  • věřitel je povinen vydat dlužníkovi na jeho požádání písemné potvrzení o splnění

2. uložení do úřední úschovny– dlužník nemůže svůj závazek splnit proto, že věřitel není přítomen nebo neví kdo je věřitelem nebo ho nezná, uložením do úschovny jsou splněny náležitosti splnění závazku (závazek zaniká)

3. odstoupení od smlouvy– rozlišuje se odstoupení jednoho z účastněných nebo odstoupení ze zákona. Důvodem je:prodlení dlužníka,omyl, lest,tíseň, částečně nemožné plnění aj.

4. dohoda                        

1. o jiném plnění – věřitel se vzdává svého práva nebo dluh dlužníkovi promine – původní závazek může zaniknout i dohodou o jiném závazku (dlužník bude plnit jinak, než bylo v původním závazku)
2. o vzdání se práva či prominutí dluhu – musí být písemná, nemůže se týkat práv, které mohou vzniknout v budoucnu
3. o zrušení závazku – nevzniká závazek nový, původní zaniká přijetím návrhu druhou stranou. Je-li závazek již splněn, má dlužník nárok na jeho vrácení.
4. narovnání – dohoda mezi účastníky může odstranit neshody (sporné a pochybné) ve vzájemných právech a povinnostech (vztah mezi dlužníkem a věřitelem se upraví novou smlouvou)

5. nemožnost plnění

• nastane, stane-li se plnění nemožným (povinnost dlužníka zaniká) – nemožnost plnění nesmí existovat v době uzavírání smlouvy, musí nastat následně – pokud dlužník nemá peníze, nemožnost plnění nenastává
• v případě částečné nemožnosti plnění, zaniká povinnost dlužníka jenom v této části plnění.
• nemožnosti plnění je dlužník povinen vyrozumět věřitele bez zbytečného odkladu

6. uplynutí doby – práva a povinnosti zanikají uplynutím doby, která je ve smlouvě uvedena

a)       uplynutí doby, na kterou byl závazek sjednán

b)       nesplnění tzv. fixní smlouvy (např. koncert – pronájem haly a koncert se neuskutečnil)

c)        neuplatnění práva v prekluzivní lhůtě

7. smrt dlužníka či  věřitele – určité závazky přechází na dědice

8.  splynutí – splynutí věřitele a dlužníka v jednu osobu, jejich práva a povinnosti splynou také (např. dlužník se stane dědicem věřitele)

10. výpověď– Jestliže je sjednána smlouva na dobu neurčitou, jejímž předmětem je závazek k trvalé nebo opakované činnosti, či závazek zdržet se nebo strpět určitou činnost, lze tuto smlouvu vypovědět ve lhůtě 3 měsíců ke konci kalendářního čtvrtletí.

11. započtení- kompenzace, má-li věřitel a dlužník vzájemné pohledávky stejného druhu (obě peněžní), zaniknou započtením do výše, do které se kryjí

• = oddlužení fyzických osob.
• Pramen: insolvenční zákon
• Celý proces oddlužení se zahajuje podáním návrhu na povolení oddlužení, připojuje se k návrhu na zahájení insolvenčního řízení a k jeho podání je oprávněn pouze dlužník. Pokud již bylo insolvenční řízení zahájeno na návrh některého z věřitelů, pak může dlužník návrh na povolení oddlužení podat do 30 dnů od okamžiku, kdy mu byl doručen insolvenčním soudem návrh některého z věřitelů na zahájení insolvenčního řízení. Výše uvedené návrhy se zasílají insolvenčnímu soudu, kterým je Krajský soud.
• Osoba, jež může dle insolvenčního zákona podat insolvenční návrh spolu s návrhem na povolení oddlužení, musí naplňovat zákonem vyžadované znaky úpadku současně.
• dlužník v úpadku, pokud má

1. více věřitelů (tedy nejméně dva) a
2. peněžité závazky, s jejichž úhradou je více než 30 dnů v prodlení po splatnosti a
3. není schopen tyto závazky plnit (tzv. platební neschopnost).
4. 1.       Oddlužení zpeněžením majetkové podstaty

Zpeněžením majetkové podstaty se rozumí prodej majetku, který dlužník nabyl do okamžiku, kdy soud povolí oddlužení.

1. 2.       Oddlužení formou splátkového kalendáře

V případě oddlužení formou splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet věřitelům, jejichž pohledávky nejsou zajištěny, částku ve výši, v jaké by byly uspokojeny v případě výkonu rozhodnutí nebo exekuci přednostní pohledávky, a to v poměru podle výše jejich pohledávek

Insolvenční zákon vyžaduje pro úspěšné podání návrhu na povolení oddlužení (osobní bankrot) splnění dalších podmínek, které pokud nejsou splněny, vedou k tomu, že insolvenční soud návrh zamítne. Jedná se o následující podmínky osobního bankrotu:

a)       pokud lze se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník domáhající se osobního bankrotu sleduje podáním návrhu nepoctivý záměr, nebo

b)       pokud hodnota plnění, které by v případě, že soud povolí osobní bankrot (oddlužení) obdrželi věřitelé, jejichž pohledávky nejsou zajištěny, bude nižší než 30% z jejich pohledávek (toto však neplatí, pokud s tím tito věřitelé vysloví souhlas), nebo

c)        jestliže návrh na povolení oddlužení (osobní bankrot) podala znovu osoba, o jejímž návrhu na povolení oddlužení bylo již dříve insolvenčním soudem rozhodnuto, nebo

d)       pokud dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v rámci insolvenčního řízení

Článek Závazkové právo – maturitní otázka se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

   Otázka: Stát

   Předmět: Společenské vědy

   Přidal(a): Martas

Vznik a podstata státu, funkce státu, typy státu; demokracie, typy demokracií, státní moc, politické strany, volební systémy)

Stát = forma lidské organizace, která se vyznačuje sdružením obyvatel žijících na určitém území, jež je ohraničeno hranicemi

–          jednotný právní celek

–          používá Maciaveli od 15. století

Teorie vzniku státu

1)      náboženská – podmínkou vzniku státu je božský původ

2)      patriarchální – stát vznikl postupným rozšiřováním rodiny

3)      mocenská – vláda silnějšího nad slabším

4)      smluvní – mezi lidmi vznikla smlouva o dohodnutí pravidel, původ moderních států

Funkce státu

A)    Vnitřní

1) bezpečnostní funkce – vnitřní pořádek státu

2) obranná funkce – zajišťuje armáda

3) organizačně právní funkce – fungování státních institucí

B)    Vnější

1) obrana celistvosti území

2) spolupráce s ostatním zeměmi

3) diplomatické styky s ostatními státy

4) naplňování míru

Typy státu – jsou jednotlivé druhy státního zřízení

A) Monarchie – zaručuje dědičnost, doživotní vláda jednoho panovníka

–          podle moci panovníka rozdělujeme:

1) absolutní – nejvyšší zákonodárce a soudce

2) konstituční – omezen pravomocemi dalších státních orgánů

B) Republika – představitelé jsou voleni na základě ústavy, oddělení státní moci (zákonodárná, výkonná, soudní).

1)      parlamentní – vedoucí postavení parlamentu, kterému je odpovědná vláda

2)      prezidentská – v čele prezident, který zároveň plní úkoly moc výkonné

Demokracie = je forma politického zřízení, která umožňuje všem plnoprávních občanům účast na správě a řízení státu. Je založena na principu podřízení menšiny většině a uznání svobody a rovnosti občanů.

1)      Přímá – je založena na přímé účasti občanů při rozhodování o veřejných věcech, referendum (všelidové hlasování), plebiscit (hlasování o změně hranic)

2)      Nepřímá – občan se účastní politického rozhodování zprostředkovaně, delegováním svého podílu na moci na své zvolené zástupce, kteří naplňují jeho vůli v orgánech státu, regionu nebo obce

Státní moc

–          zárukou demokracie, že státní moc nebude zneužita proti občanům, představuje princip oddělení mocí. Moc nemůže být soustředěna v rukou jednoho státního orgánu, který by byl obtížně kontrolovatelný a potenciálně ohrožoval veřejný život a svobodu občanů.

1)      moc zákonodárná = legislativa – vydávání zákonmů → parlament

2)      moc soudní = jurisdikce – kontroluje dodržování zákonů → soustava soudů

3)      moc výkonná = exekutiva – vykonává běžnou vládní agendu v rámci platných zákonů → prezident, vláda

Princip brzd a rovnovah –

Politické strany = dobrovolné sdružení občanů za účelem politické účasti

1)      Členství  – české občanství

–          starší 18 let

–          nesmí být členem jiné politické strany

2)      Založení  – sídlo, název

–          cíle, zásady

–          stanovy

–          způsob volby stranických orgánů

3)      Financování strany – členské příspěvky

–          státní příspěvek za výsledky ve volbách

–          sponzoři – nesmí být státní firma

–          podnikání – pronajímáním prostor, pořádáním kulturních akcí, prodej upomínkových předmětů

4)      Funkce – zprostředkovávající

–          integrační – spojují zájmy voličů a politické strany

–          socializační – lidé se zapojují do politiky

–          mobilizační

–          rekrutující – politická strana si vychovává své budoucí elity

–          ústavní = politicko-organizační – týká se stran podílející se na skládání vlády

5)      Druhy –

–          podle charakteru členství – a) masové – usilující o to mít největší politickou základnu

b) s omezeným členstvím

– krytérium podle šíře spektra – a) ideologicky úzké – oslovují jen jednu skupinu

b) cath all strany – hledají podporu u všech

– podle ideologie –

a) pravice – usiluje o slabý stát, důraz na svobodnou volbu jednotlivce

b) levice – klade důraz na kolektivismus, stát s více pravomocemi

Politické programy

1)      pragmatické – důraz na materiální hodnoty

–          málo ideologie, reformy → smazává se rozdíl mezi pravicí a levicí extrémisté

–          krátkodobý program – pragmatické, dlouhodobý program – extrémistické strany

–          konkrétní potřeby lidí

2)      ideologický – opak pragmatické

–          pravice nebo levice

–          málo se zaobírají konkrétními problémy

–          plnění programu bez ohledu na realitu – dogmatické

–          fundamentalismus

3)      negativistický – politika je chápána jako otázka moci

–          typické pro autoritativní režimy

6)      antipolitický – základem je občanská společnost

–          vítěz se nebojí kritizovat poraženého

–          na první místo staví morálku a humanitu

Článek Stát – maturitní otázka se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

   Otázka: Gamblerství

   Předmět: Společenské vědy

   Přidal(a): sarah789

Prohlašuji, že jsem seminární práci vypracovala sama a že jsem uvedla veškeré použité zdroje.

2. Úvod

Seminární práci na téma Gamblerství jsem si vybrala z toho důvodu, že mě tato problematika zaujala a zajímám se o ní blíže, protože jsem se s tímto problémem již mnohokrát setkala ve svém okolí. Domnívám se také, že tato problematika je velmi citlivá a dotýká se mnoha lidí, kteří si svůj problém nechtějí přiznat. Proto je také dosti často podceňována právě těmi, kterých se bezprostředně týká a o to je zákeřnější. Ve své podstatě se dá hovořit o podobně silné závislosti a návykové poruše, jako například užívání drog.

3.  Gamblerství jako závislost

3.1  Charakteristika gamblerství

Většina lidí si pod pojmem gamblerství představí člověka hrajícího na herních automatech. Já osobně si ale myslím, že gambler je člověk, který je na hraní hazardních her a  automatů závislý a to až do takové míry, že to nezvládá nejen on sám, ale přestane to zvládat i jeho okolí. Vlastně gamblerství je závislost jako například alkoholismus, také je to závislost, ale na alkoholu a ze závislosti je potřeba se léčit. Když je někdo gambler, tak to znamená, že ze všeho nejraději hraje na automatech. Samozřejmě, že na automatech se z velké části spíše prohrává než vyhrává. A když pořád prohráváte a prohráváte další a další peníze, tak musí přijít období, kdy Vám finance dojdou a co pak? Poté začnou gambleři okrádat a co bude dělat rodina člověka, který je na automatech závislý? No přece mu začnou pomáhat, splácet jeho dluhy a tak pořád dokola. Gambler „napráská“ dluhy, tak je teda rodina zaplatí a jede to od znova. Co udělat proto, aby se to už neopakovalo? Dát ho léčit, jenže problém je v tom, že ten dotyčný jedinec s tím musí souhlasit a pokud s léčbou nebude souhlasit, tak ho léčit dát nemůžete, ale nechcete se ho ani zříci, protože přece jen, je to Váš příbuzný nebo známý a to nejde tak lehce.

Gamblerství se řadí mezi návykové a impulzivní poruchy. Americká psychiatrická asociace zařadila gamblerství mezi duševní poruchy už v roce 1980. U nás se diagnóza patologického hráčství oficiálně používá od 1. 1. 1994.

Gamblerství by se dle mého názoru mělo rozlišovat na hráčství a sázkařství. Lidé provozujíc sázkařství to dělají jen pro zábavu nebo jako pokus získat peníze, ale když jim „teče do bot“ jsou schopni s tím přestat. Oproti tomu lidé, kteří jsou gambleři přestat nedokáží i přes to, že to má špatné důsledky. I když se často a opakovaně snaží přestat, tak to sami nedokáží.

Důkazy o výskytu hazardních her sahají velmi hluboko do naší minulosti, např. ve Staré Číně se objevily karetní hry už kolem 12. století.

„V pátek roku 1957 se v Los Angeles v Kalifornii uskutečnilo první setkání Anonymních gamblerů. Organizaci Anonymních gamblerů (Gambler Anonymus) založili dva muži, kteří se vyléčili z patologického hráčství. Od té doby jsou tyto skupiny po celém světě. V Praze vznikla historicky první skupina gamblerů 10. 10. 1994 a založil ji MUDr. Karel Nešpor, CSc. – primář mužského oddělení závislostí Psychiatrické léčebny Bohnice

3.2 Rozdělení gamblerství

            Hazardní hry, neustále nás obklopují. Hazardní hry můžeme rozdělit do několika skupin. Klasikou hazardních her v Čechách, na Moravě a ve Slezsku jsou karetní hry dále pak například výherní automaty. Největší nebezpečí, které může vzniknout je kombinace alkoholu a závislost na gamblerství. Když totiž závislý člověk prohrává, tak to vede ke zvýšenému pití alkoholických nápojů a naopak když je zvýšená konzumace alkoholu, tak to vede k vyšším prohrám.

 a) Rozdělení her podle účelu:

1)Hry za účelem zisku, tj. VYHRÁT

2)Hry za účelem samotné hry, tj. ZAHRÁT SI

–      Spousta lidí, kteří vyhledávají výherní automaty, karetní a pokerové herny, sázkové kanceláře, sázení sportky či šťastných deset jsou mnohdy lidé, kteří nestojí o to zahrát si, ale vyhrát.

b) Rozdělení her podle typu a umístění:

1) Herny a hospody – výherní automaty

Do heren a hospod se velmi často umísťují výherní automaty. Výherní automaty jsou nejznámějším druhem hazardu se kterým se setkáváme na veřejných prostranstvích. Výherní automaty jsou dostupné široké veřejnosti. Většina hospod v České republice specializující se na pohostinskou činnost má ve svém areálu tyto výherní automaty umístěny. Samozřejmě, že každý návštěvník hospody nevyhledává hazard, ale chodí pouze na „jedno“ s kamarády. Výherní automaty slouží hospodám jako „doplňky“.

„Výherní Automaty jedna z nejnebezpečnějších forem hazardní hry. U nás mezi léčenými patologickými hráči převažují právě lidé orientovaní k této formě hazardní hry.“

2) Kasina – karetní hry, ruleta, kostky, automaty, sloty

Kasina jsou v České republice veřejné prostory. Jsou přístupné osobám starším 18 let. Lidé sem přijíždějí nebo přicházejí za hazardem. Lidé, kteří sem přijdou nehledají pobavení s přáteli, ale hru s výdělkem. Kasina se vyskytují převážně ve velkých městech. V Praze je přibližně 60 kasin, ale oproti tomu v centru Vídně pouze tři. Ani Brno za Prahou nezaostává. Ve srovnání s republikovým průměrem je v Brně největší koncentrace hracích automatů na počet obyvatel. V Brně připadá na jeden hrací automat 60 lidí, ale oproti tomu celorepublikový průměr je 174 obyvatel na jeden automat. Například v Německu připadá na jeden hrací automat 500 obyvatel což je výrazně lepší průměr než u nás.

3) Sázkové kanceláře – sázky téměř na vše (sportovní výsledky, výsledky voleb, výsledky Televizních soutěží, apod.)

No mnoha místech se vsází téměř na cokoliv. Od kasin, heren a hospod se tato místa velice výrazně liší. Do sázkových kanceláří si lidé přicházejí pouze vsadit a pobývají v  kanceláři pouze nezbytně dlouhou dobu pro uskutečnění sázky, která trvá z pravidla jen pár minut.

4) Loterie – Sazka, stírací losy, „Šťastných deset“

V České republice zaujímá dominantní postavení společnost Sazka. Sazka nabízí mnoho druhů loterií, ve kterých mohou sázející nebo typující získat obrovské sumy peněz. Z lidí, kteří vsadí získá jen zlomek z nich vysoké výhry.

5) Domácnost – sázky přes internet

S vyšším nástupem technologického pokroku se stále více a více setkáváme s tímto problémem. S Pohodlí domova lze jednoduše sázet přes internet. A v dnešní době je již internet prakticky součást každé domácnosti.

Přes internet se dají sázky podávat na různých portálech jako je například: www.ifortuna.cz, www.tipsport.cz, www.chance.cz, www.sports.bwin.com .

Tento způsob sázení je ovšem velmi zrádný, protože se k němu mohou dostat i děti a nejedná se pouze o sázení, ale třeba také závislost na počítačových hrách. Dnešní „mladá generace“ totiž tráví na počítačích více a více času. Když se podíváme ven na hřiště, tak moc dětí neuvidíme. Děti si hledají kamarády přes sociální sítě a přes různé online hry, protože se v „reálném“ světě ztrácejí a zapadají do přesně nalinkované společnosti. Bohužel v dnešní době to nikomu nepřijde divné a své děti klidně posadí za „hranatou chůvu“ vždyť přece proč si s dětmi hrát deskové hry jako je člověče, nezlob se nebo karetní hru jako je prší když je v klidu mohou posadit za počítač a sami si sednout k televizi? Dnešní doba je tak uspěchaná, že rodiče nemají čas na děti a děti se stávají stále více a více závislými jak na počítačových hrách, tak na sociálních sítích.

3.3 Fáze gamblerství

            Odborníci rozlišují gamblerství takto:

1)     Fáze vyhrávací

Člověk si zkusí jednou své štěstí a když vyhraje, tak je člověk šťastný, má radost a zavalí ho velká dávka optimismu. Řekne si: „Jednou jsem vyhrál podruhé určitě také vyhraji.“ . Nevědomě se tímto dostává do situací, které dokážou postupně změnit celý život. Hráč stále více a více narůstá sebedůvěra a zvyšuje si sebevědomí, které se postupně mění až v přesvědčení, že on přece má štěstí, že on nemůže prohrát. Dotyčný člověk se stále více a více věnuje hraní než povinnostem a nebo jiným životním příležitostem. Každý gambler se tedy dostal k této poruše tím, že vyhrával. Dotyčný velmi pozitivně naladěný člověk tudíž své sázky stále více zvyšuje.

2)     Fáze prohrávací

Jak jde čas, tak vítězí spíše automat nad hráčem než-li hráč nad automatem. Když se člověk dostane do této fáze, tak se snaží vyhrát zpět peníze, které dosud svým hraním prohrál. Dotyčný člověk je totiž přesvědčen o tom, že když bude více hrát, tak má větší šanci, že uspěje, ale bohužel je to omyl. Štěstí, které dotyčný prožíval při výhře se ztrácí a hráč zjišťuje, že vše co dal do hry ztratil, ale i přesto se snaží stále vyhrát alespoň nějakou částku. Když už mu dojdou finance, tak zneužívá finanční prostředky rodiny a přátel. Postupně má problémy v práci nebo ve škole, v rodině ve vztazích s přáteli i s přítelkyní nebo přítelem. Hráč o svých problémech nemluví, protože nechce zarmoutit rodinu a myslí si, že to vyřeší sám i bez pomoci. Když vyjde najevo, že dotyčný člověk má problém s gamblerstvím, tak se o nápravu snaží ještě více než předtím, ale velmi často hře propadne znovu, protože nespadl až na dno a nemůže se tedy náležitě poučit. Bohužel většina hráčů, kteří jsou v této fázi pokračuje s hraním a dále se snaží vše tajit.

3)     Fáze ztráty kontroly

Gambler již přestává kontrolovat své chování, je agresivní, nevyrovnaný a stále nervózní. Finanční prostředky se snaží získat i nelegálními způsoby a trestnou činností a to zejména krádežemi. Když je na někoho hrubý a agresivní, tak své chování omlouvá a svaluje vinu na někoho jiného, protože on by toho přece „nebyl“ schopen. Gambler stále doufá, že s každým dalším vsazením ho čeká obrovská výhra taková, že vyřeší všechny problémy a to jak rodinné, tak i finanční.  Bohužel gamblerovi již nevěří ani nikdo z rodiny, přátel ani známých, vše se mu rozpadá. Přichází o práci, o přátelé a ztrácí i rodinný život. Když to dojde až takhle daleko, tak se snaží řešit všechny problémy tím, že začne požívat nadměrné množství alkoholu. Se všemi problémy a s alkoholem začínají i deprese, myšlenky na sebevraždu a dokonce i první myšlenky na to, že by se měl začít léčit.

4. Ohrožené skupiny

            Když si to tak vcelku vezmeme, tak prakticky je ohrožen každý člověk v této zemi. Ať žije v jakémkoliv městě nebo na vesnici, ať chodí do školy či do práce, ať je mu 10 nebo 50 let.  Ovšem dle statistik jsou nejvíce ohrožení muži z velkých měst okolo 30 let.

Spouštěčem k závislosti může být zážitek z velké výhry nebo vyčerpávající životní zkušenosti, jako jsou problémy v partnerském vztahu, samota, těhotenství partnerky nebo zvraty v profesním životě.

Největší roli hraje určitě rodina. Vysoký vliv má určitě to, v jakých poměrech vyrůstáme a v jakých jsme vychováváni. Ohrožena je tedy celé populace, ale i přesto lze vymezit některé rizikové skupiny:

1) Děti a mladiství

Nejohroženější skupina, protože se s hrou setkávají denně prostřednictvím počítačů, mobilů a internetu.Odborníci tvrdí, že průměrná doba vzniku závislosti je 1-3 měsíce.

2) Muži

Tato skupina je mezi dospělými zřejmě nejvíce riziková, protože ženy jsou v ohledu hraní her mnohem více pasivní. Odborníci se domnívají, že je to způsobeno tím, že muži vyhledávají více riziková prostředí než ženy.

3) Profesionální hráči

U profesionálních hráčů je riziko, že propadnou gamblerství také velice vysoké.

4) Nebezpečná povolání

Jedná se zde zejména o lidi, kteří zajišťují servis výherním automatům, o číšníky a obsluhu v hernách. Jedná se zde o lidi, kteří jsou vystavení neustálému kontaktu jak s gamblery, tak i s výherními automaty. Velice často se také stává, že zpronevěří kvůli hraní peníze.

5)     Nezaměstnaní

Jedná se zde o lidi, kteří se doma nudí a o tom, že přišli o práci nikdo neví. Místo toho, aby přiznali, že nemají práci chodí do heren, kde tráví stejně dlouhou dobu jako v práci a hledají zde zábavu v podobě výherních automatů. Odborníci se domnívají, že jejich závislost bývá často důsledkem ztráty zaměstnání nežli jejich příčinou.

5. Prevence gamblerství

1)     Jak mohou rodiče předcházet hráčství u svých dětí?

a)      Sami hazardně nehrajte a svými penězi na hraní nepřispívejte – rodiče mají nejdůležitější vliv na utváření postojů dětí (př. otázka hodnoty peněz, seznamovat dítě adekvátním způsobem s hospodařením s penězi v rodině).

b)      Posilujte zdravé sebevědomí dítěte

c)      Získejte si plnou nebo alespoň částečnou důvěru dítěte, naučte se naslouchat svým dětem, věnovat jim svůj čas, posilujte jejich vazbu na rodinu.

d)     Předcházejte nudě, podporujte kvalitní zájmy a záliby.

e)      Opatřete si dostatek informací a o problému s dítětem zasvěceně hovořte. Otevřeně deklarujte svůj postoj k této problematice.

f)       Stanovte a důsledně prosazujte zdravá pravidla, za porušení pravidel by měly následovat adekvátní a předem domluvené sankce (např. při hraní krácení kapesného).

g)      Vneste do finančního hospodaření dítěte pořádek, nedávejte mu větší finanční částky.

h)      Pokud máte pocit, že problém narůstá nebojte se spolupráce s odborníky.

2)     Jak předcházet závislosti na počítačových hrách?

a)      Sledujte, jaké hry děti hrají.

b)      Uvědomte si , že hry mají i kladné stránky, některé umožňují rozvíjet logiku, postřeh,schopnost orientace ve složité situaci, koordinaci očí a rukou, koncentraci, plánování, řešení problémů a další schopnosti.

c)      Důležitý je výběr her.

d)     Hrajte hry spolu s dítětem a potom si o nich povídejte – pomáháte tak rozlišovat fikci od reality.

e)      Stanovte striktní limity, kdy může dítě hrát a kdy ne.

f)       Dávejte pozor, aby dítě nehrálo hry u kamarádů.

g)      Zjistěte, zda dítě hraním počítačových her neutíká od nějakých problémů.

h)      V průběhu hraní veďte dítě k tomu, aby si po určité době (př. po hodině) udělalo přestávku, během ní o hře mluvte.

i)        Podporujte dítě v jiných zájmech.

j)        Předcházejte tomu, aby se dítě nudilo.

k)      Posilujte zdravé sebevědomí dítěte.

3)     Co může dělat škola?

a)      Včlenit problematiku hazardních her do širšího rámce prevence problémů působenými návykovými látkami

b)      Peer program na školách

c)      Nabízení volnočasových aktivit

d)     Zavést finanční gramotnost

6. Způsob léčby a léčebny

6.1.Způsob léčby

Ze všeho nejdříve je potřeba určit, zda má gamblerství patologickou povahu. K tomuto určení je třeba se obrátit na specializovanou poradnu. Poté je třeba se rozhodnout mezi ústavní a ambulantní formou léčby. Ambulantní psychologická nebo psychoterapeutická léčba s pravidelným navštěvováním poradenských center se doporučuje v případech, kdy je pacient stále ještě dobře integrován ve společnosti a závislost se nestihla do této doby rozvinout ve větší míře. V případě, že se závislost již stihla rozvinout do výrazných rozměrů, je potřeba se rozhodnout mezi léčbou v psychiatrické léčebně nebo v ústavu pro léčbu závislostí. V případech, kdy společensko-psychologické následky nejsou zatím příliš vážné nebo v případech, kdy bylo gamblerství způsobeno akutními stresovými situacemi (např. rozchodem s partnerem, ztrátou zaměstnání apod.), se doporučuje léčba na specializované psychosomatické klinice. V případech pokročilého stádia závislosti se doporučuje klinika specializovaná na léčbu závislostí. Pokud je navíc fyzická závislost na některé z drog, např. na alkoholu nebo pervitinu, pacient by měl být izolován od drog na příslušném oddělení psychiatrické kliniky. V této fázi terapie obvykle obě strany uzavřou smluvní dohodu ohledně dodržování abstinence od gamblerství. Pouhá redukce hraní většinou nestačí. Striktní abstinence od drog obvykle odhalí pravý problém, který většinou vyjde prokazatelně najevo a který je ve skutečnosti pravou příčinou toho, proč pacient potřebuje drogu. V každém případě je důležité nalézt skutečný problém, který se projevuje gamblerstvím, a následně je potřeba se domluvit na změnách vzorů myšlení, které jsou pak zapracovány do plánu, jenž má za cíl zabránit recidivě po ukončení léčby. Na všech problémech pacienta se musí intenzivně pracovat – na poruše sebekontroly, na problémech s kontrolou emocí a na vztazích. Většinou v těchto případech dobře funguje skupinová terapie. Zvláštní pozornost je nutné věnovat problémům s dluhy, pro které je potřeba stanovit pro pacienta splátkový kalendář, nikoli tento problém ignorovat. Běžně také pomáhají pacientovi s tímto problémem příbuzní tím, že převezmou část jeho dluhu.

6.2 Léčebny

a)      Místní psychologická poradna.

• V poradně v každém městě se lze zeptat, kde je nejbližší specialista na tento druh závislosti.

b)      Ambulance klinických psychologů a psychiatrů.

• Každý neléčí patologické hráče, ale dostanete tam informaci, kam se obrátit. Např. psychiatr, který se specializuje mimo jiné na patologické hráčství, je MUDr. Petr Zahradník, www.cspap.cz (Česká společnost pro psychoanalytickou psychoterapii).

c)      Psychiatrická léčebna Bohnice
Ústavní 91, 181 02 Praha 8
E-mail: pl@plbohnice.cz
Tel: +420 284 016 111
Web: http://www.plbohnice.cz/
Anonymní hráči: pondělí 18:30, pavilon 31

d)     Psychiatrická léčebna Opava
Olomoucká 88, Opava
Tel: +420 553 695 111
Fax: +420 553 713 443
E-mail: plopa.hlb@coms.cz
Web: http://www.plopava.cz/

e)      Psychiatrická léčebna Červený Dvůr

• Nachází se asi 10 km od Českého Krumlova a specializuje se na střednědobou ústavní léčbu závislostí na návykových látkách a patologickém hráčství.
• Červený Dvůr 1, 381 01 Český Krumlov
• tel. 380 739 131, informace@cervenydvur.cz (na tuto adresu můžete směřovat vaše jakékoli dotazy týkající se léčby a léčebny).

f)       Linka důvěry

• tel: 545 241 301
• Obecně prospěšná společnost A Kluby ČR, Brno, e-mail: linka.duvery@akluby.cz

g)      Anonymní hráči

• na tel: 224 818 247 získáte informace o skupinách v celé republice.

7. Závěr

            Z mé seminární práce na téma gamblerství jsem se dozvěděla mnoho užitečných informací, které určitě využiji pokud budu chtít pomoci svému bratrovi. Také jsem se dozvěděla, že závislý člověk na čemkoliv se nikdy nevyléčí úplně. Když je dotyčný člověk závislý, tak závislým zůstane. Jeho závislost se dá pouze potlačit. Jakmile člověk jednou propadne hře automatům, tak nezná hodnotu peněz, snaží se pouze vyhrát a uspokojit své touhy. Můj názor je takový, že hazard v malém množství neškodí, například jednou za čas si zahrát o pár desítek korun v kartách u piva, ale nesmí se to přehánět. Myslím si, že gamblerství tu bylo vždy a vždy tu bude a je jen otázkou, zda se ho podaří zmírnit, například omezením některých heren, anebo jestli se nebude dělat nic a hazardních hráčů bude jen přibývat? Neumím na to odpovědět, ale možná by se nad tím měli zamyslet státní úředníci a provozovatelé výherních automatů a podobných věcí. Ano, samozřejmě, že z toho mají zisk, ale ničí tisíce lidských životů. Zjistila jsem, že rodina je prvním faktorem ovlivňující budoucnost jedince a také startovací článek do jeho života. Pokud je rodina plně funkční, je v mnoha případech vše v pořádku, ale pokud je v rodině alkoholik, gambler, osoba závislá na psychotropních látkách či prostitutka, je riziko mnohem větší a následky pro dítě

mohou být katastrofální. Neznamená to však, že děti z bezproblémových rodin jsou před těmito problémy uchráněny. Právě přebytek všeho, nedostatek zájmových činností a vhodných volnočasových aktivit, nuda a dostatek finančních prostředků

mohou tyto jedince ke hře také přivést.

Z vlastní zkušenosti vím, jak obtížné je zbavit člověka gamblerství. Zbavit někoho gamblerství ovšem vážně nejde, protože se snažíte a když už to vypadá v pořádku, tak to necháte, ale pokud mu to vydrží 2 nebo 3 měsíce, tak je to marná snaha, protože jakmile si třeba i jednou jedinkrát půjde zahrát, tak jsme se snažili naprosto zbytečně a můžeme pokračovat nanovo. Pokud se někdo nechce vyléčit, tak se můžete snažit jak chcete, stejně přijde všechna práce nazmar. Bratra jsme se snažili poslat do léčeben nabídli jsme mu, že tam s ním budeme klidně i chodit, ale marně. Stále narůstají jeho dluhy, které v nejbližší době stejně nepřestanou narůstat. Stále ničí rodinu, která má zájem mu pomoci se vším, ale abychom za něho platili dluhy, na to nemáme. K hraní se dostal stejně jako mnozí, že to jednou zkusil a bohužel vyhrál. Kdyby nevyhrál zřejmě bych nepsala seminární práci na téma gamblerství, ale  na jiné téma. To, že mám v rodině gamblera mě přimělo k tomu získat si o tomto problému více informací abych mu byla schopná pomoci, když bude chtít. Já vím, že je to sázka do loterie, ale třeba se jednou probere s tím, že už ho nebaví věčně zvonící mobilní telefon od přátel, kterým dluží peníze nezvedat  nebo nechodit otevírat dveře kamarádům, kteří se mu snaží pomoci, stejně jako my.

Na závěr bych pouze chtěla dodat, že jsem se opravdu velice poučila a doufám, že jednou se mi podaří tyto získané informace uplatnit i na svém bratrovi.

8. Zdroje

• Kraus, B. Sýkora, P. ; Sociální pedagogika I. Skripta IMS, Brno, 2009.
• Nešpor, K.  Patologické hráčství. Časopis lékařů českých. 1996, č. 3
• http://cs.pokerstrategy.com/strategy/psychology/695/1/
• http://www.mestokaplice.cz/zprava-1326/co-je-to-gamblerstvi-/
• http://ggbteckacalwen.blog.cz/0805/referat-gamblerstvi
• http://www.kapezet.cz/index.php?object=General&articleId=153&leveMenu=0
• http://www.sazej.com/uzitecne/gamblerstvi-zavislost/
• http://www.jaktak.cz/jak-se-lecit-z-gamblerstvi.html?gclid=CMmc6c3k7LwCFQUcwwodw04Acg
• http://www.nova.medicina.cz/siroka_verejnost/zavislosti/problemy-s-hazardem/
• https://dspace.k.utb.cz/bitstream/handle/10563/12010/petr%C3%A1k_2010_bp.pdf?sequence=1

Článek Gamblerství – seminární práce se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

   Otázka: City (emoce)

   Předmět: Základy společenských věd

   Přidal(a): Katka

City:

• Psychické procesy (stavy i vlastnosti), které hodnotí to, co poznáváme a co děláme (libost, nelibost)

Emoce:

• širší pojem než cit
• Zahrnuje zážitky libosti i nelibosti, jež doprovázejí fyziologické změny a motorické projevy

Projevy emocí:

• Mimika a gestikulace
• Zbarvení hlasu
• Třes, Pocení
• Změna srdečního tepu, změna rychlosti dýchání

Vlastnosti citů:

Subjektivnost – prožívání je individuální, stejnou situaci mohou dva lidé prožívat zcela jinak

Spontánnost – city nelze volně ovládat, vznikají spontánně a impulzivně

Polarita (protikladnost) – mnoho citů má své protiklady a snadno se změní z jednoho pólu na druhý.

Stenické city: příjemné city

Astenické: nepříjemné city

Některé události mohou vyvolat i pocity smíšené

Trvání – může trvat různou dobu

Aktuálnost – jedná se o okamžitý projev, TEĎ A TADY

cit v určitou chvíli neopakovatelný a už se ani nikdy nezopakuje

Nakažlivost – přenáší se z člověka na člověka (vidíme někoho plakat, také jsme smutní)

Adaptabilita -podnět v nás může vyvolat velmi silnou reakci, ale po čase, kdy se podnět opakuje, tak je reakce slabší nebo naopak

Druhy citů:

Tělesné city

• týká se prožívání našeho těla a jeho vnitřní rovnováhy, včetně uspokojení fyziologických potřeb (únava, bolest, tlak, napětí, ospalost)

Citové reakce

• bezprostřední odezva na silný podnět

Afekty:

Silný emoční prožitek, vysoká intenzita, krátkodobá záležitost

Prudké změny v činnosti organismu (srdeční tep)

Člověk není schopen rozumně uvažovat

Citové stavy (nálady)

• mírnější, dlouhodobé city

tréma

– druh strachu po delší dobu

– veřejné vystoupení před zraky lidí, nové situace, důležitá rozhodnutí, v nejistých situacích

– hodně citliví lidé

– projev – střevní problémy, třesení hlasu, rukou, zadrhávání

– pozitivní – mírná tréma povzbudí k vydání dobrého výkonu

– negativní – zapomínání, klepání prstů

Citové vztahy

• subjektivní prožívání směrem k další osobě, předmětu, zvířeti nebo k sobě samému
• dlouhodobé

Vášeň -dlouhodobá, velká intenzita

-čtení, sběratelství, cestování, alkohol, drogy, gamblerství

Dělení citů z vývojového hlediska

• Intelektové: vznikají v souvislosti s intelektuální činností (řešení problémů zvědavosti a nervozity)
• Estetické: spojené s prožitky krásy a ošklivosti
• Etické (morální): cit pro spravedlnost, dobro zlo, včetně výčitek svědomí
• Sociální: Vychází z toho, že člověk je součást společnosti

Úcta k druhým lidem

Empatie (otázka soucítění, pomoci druhým)

Článek City (emoce) – maturitní otázka se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

   Otázka: Živnostenské právo

   Předmět: Základy společenských věd

   Přidal(a): marky

= Soubor právních předpisů o živnostenském podnikání (objektivní právo), jednak oprávnění k provozování živnosti, náleží osobě, která splňuje zákonem stanovené podmínky (subjektivní).

Objektivní živnostenské právo = normy patřící do oblasti veřejného práva (předmětem – vztahy mezi provozovatelem živnosti a nadřízenými státními orgány).

Živnostenský řád – zákon vytvořený 1859.

Živnostníci, nejdříve organizovaní v cechách a později živnostenská společenstva.

Prameny – zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání

Zákon č. 570/1991 Sb., o živnostenských úřadech -> novelizováno 2004, 2008.

Vládní nařízení – č. 278/2008 Sb. O obsahových náplních jednotlivých živností.

Živnosti: živnost = soustavná činnost, kterou na základě živnostenského oprávnění provozuje FO nebo PO na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku.

Za živnosti se nepovažují: činnost lékařů, advokátů, tlumočníků, činnosti v bankovnictví, pojišťovnictví, v zemědělství a lesnictví, v námořní dopravě, ve výrobě a rozvodu elektřiny, plynu a tepla, umělecká a vědecká tvůrčí činnost podle autorského zákona.

Provozovat živnost může: FO nebo PO splní – li podmínky stanovené zákonem

Podmínky pro provozování živnosti:

1)      Všeobecné – musí plnit každý, kdo chce provozovat živnost (více jak 18 let, způsobilost k právním úkonům, bezúhonnost – výpis – nesmí být odsouzen pro trestný čin v souvislosti s podnikáním nebo v souvislosti s předmětem podnikání).

2)      Zvláštní – odborná nebo jiná způsobilost; prokazuje se např. výučním listem, maturitním vysvědčením, vysokoškolským diplomem, rekvalifikačním dokladem.

Dělení živností:

Z hlediska předmětu podnikání – a) obchodní – koupě a prodej zboží, ubytovací činnost, cestovní kanceláře, provádění dražeb) b) výrobní – výrobce je oprávněn výrobky i prodávat a opravovat, může také provádět montáže a seřizování výrobků) c) poskytující služby – opravy a úpravy věcí, přeprava osob a zboží, jiná práce a výkony.

Podle forem živnostenského oprávnění – a) ohlašovací – mohou provozovat osoby, které na základě ohlášení obdrželi živnostenský list nebo výpis živnostenského rejstříku – 1) řemeslné – podmínkou provozování je způsobilost získaná výučním listem vyučením v odborné praxi (kadeřnictví, kominictví). 2) vázané – podmínka je odborná způsobilost získaná jiným způsobem (oční optika, drezúra zvířat, péče o dítě do tří let věku dítěte, psychologické poradenství. 3) volné – odborná způsobilost není podmínkou provozování (výroba hnojiv, ubytovací služby, reklamní činnost, chov zvířat).

b) koncesované – mohou provozovat osoby, které na základě žádostí obdržely koncesní listinu nebo výpis z živnostenského rejstříku (cestovní kancelář, směnárny – ČNB, vnitrozemská vodní doprava – ministerstvo dopravy.

Překážky provozování činnosti: živnostenský úřad zrušil podnikateli živnostenské oprávnění.

Provozování živnosti prostřednictvím odpovědného zástupce: musí ho určit podnikatel, který nesplňuje všeobecné či zvláštní podmínky v provozování živnosti (může jim být odpovědný zástupcem FO – nahlášena živ. úřadu – musí splňovat všeobecné i zvláštní podmínky – př. chci založit cukrárnu, nejsem vyučena v oboru, ustanovím zástupce, který má podmínku (vyučen v oboru).

Provozovna:

Prostor, v němž je živnost provozována.

Může mít více provozoven.

Musí být trvale a zvenčí viditelně označena obchodní firmou, IČ, jménem a příjmením odpovědné osoby, provozní doba (dveří).

V případě uzavření provozovny na vhodném místě označit počátek a konec uzavření.

Živnostenské oprávnění:

Výpis z živnostenského rejstříku.

Obsahuje údaje týkající se: obchodní firma, podnikatele, předmět podnikání, sídlo podnikání, odpovědný zástupce (jméno), datum zahájení podnikání, případně ukončení podnikání.

Ohlašování živnosti (postup):

Probíhá na živnostenských úřadech (ŽÚ), CRM (Centrální registrační místo), Czech point – pošty osobně, elektronicky.

= jednotný registrační formulář obsahuje:  údaje o podnikateli – osobní údaje, bydliště, místo podnikání, předmět podnikání, údaje o provozovně, údaje o odpovědném zástupci (je – li nutné).

Registrace – placení daní u finančního úřadu, sociální pojištění, správy soc. zabezpečení, zdravotní pojištění. (provede za nás živ. úřad, dříve podnikatel sám).

Doplňující údaje o podnikateli – e – mail, telefon.

K žádosti o ohlášení připojí – doklady o odborné způsobilosti, doklad o zaplacení správního majetku, nájemní smlouvu, výpis z katastru nemovitosti, prohlášení odpovědného zástupce.

Výpis z rejstříku trestů – živnostenský úřad.

Pokud splníme podmínky – živ. úřad provede zápis do živ. rejstříku do 5 dnů ode dne dodržení žádosti a vydá podnikateli výpis živ. rejstříku.

Pokud ŽÚ zjistí závady v ohlášení (něco chybí, doklady, výpis) – vyzve podnikatele do 15 dnů k odstranění závady a poté zápis do živ. rejstříku.

Řízení o koncesy:

Obdobný postup jako u živnosti ohlašovací.

= státní povolení.

V případě ohlašovacích živností můžeme začít provozovat živnosti ihned.

V případě koncesovaných živností až po nabytí právní moci a rozhodnutí určitého orgánu k podnikání.

Živnostenský rejstřík:

Veřejně přístupný seznam o zaregistrovaných podnikatelích provozujících živnost.

Lze nahlédnout na internetu.

Obsahuje všechny údaje o podnikateli.

Živnostenská kontrola:

Má právo provádět živ. úřad – jak jsou plněny povinnosti stanovené živ. zákonem.

V případě zjištění závad má právo: žádat k odstranění nedostatků, udělení pokut (sankcí), může zakázat činnost živnosti, přerušení živnosti.

Zánik živnostenského oprávnění:

Uplynutím doby, na kterou bylo živ. oprávnění vydáno.

Smrtí podnikatele.

Rozhodnutím živ. úřadu, soudu.

Živnostenská správa:

Vykonávají příslušné státní orgány – Živnostenský úřad České republiky a živnostenské úřady krajů a pověřených obcí.

Živnostenské úřady vydávají doklady opravňující provozovat živnosti, kontrolují dodržování podmínek živ. podnikání a vedou živ. rejstříky.

Zaměstnanci živ. úřadů povinni: požadovat potřebné doklady a vysvětlení; zachovávat mlčenlivost (ochrana obchodního tajemství).

Živ. úřady – mají pravomoc používat sankce, ukládat pokuty za porušování živ. předpisů. (pokuty př. neoprávněné podnikání, neschválené zřízení nebo přeložení provozovny, nedodržení podmínek, nesjednání povinného pojištění, neustanovení odpovědného zástupce.

Článek Živnostenské právo – maturitní otázka se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

   Otázka: Občanské právo

   Předmět: Základy společenských věd

   Přidal(a): Kateřina

Občanské právo

–          Upravuje vzájemné vztahy mezi občany navzájem, fyzickými a právnickými osobami a mezi nimi a státem

–          Základním pramenem je občanský zákoník
– stanovuje pravidla vlastnických poměrů a vztahy vyplívající z práva na ochranu osobnosti

Občanskoprávní vztahy

–          Účastníky jsou FO i PO, také stát

–          Předmětem jsou věci, práva a majetkové hodnoty
1) věci hmotné – věci, které vlastník může užít (dům, auto, chata) – movité x nemovité, spotřebitelné x opotřebitelné, dělitelné (obilí) x nedělitelné (auto)
2) věci nehmotné – věci, které vlastník užívá, ale nemůže je fyzicky použít (akcie, dividendy)

–          Majetkem osoby jsou její hmotné věci a majetková práva k nehmotných věcem

Vlastnické, dědické a závazkové právo

–          Vlastnická práva
– vztahy k věcem, zejména právo vlastnické, práva držby a věcná práva k věcem cizím (zaručuje vlastníkovi oprávnění předmět držet užívat a nakládat s ním, vyvlasnit lze na výjimečných okolností)
– vlastnické právo používá nejvyšší právnické ochrany
– nabytí vlastnického práva:
1) smlouvou
2) děděním
3) darováním
4) rozhodnutím státního orgánu (např. zrušení spoluvlastnictví)
– spoluvlastnictví – společné vlastnictví dvou a více osob (podílové – každý vlastník má určitý podíl, bezpodílové – oba mají stejný podíl (manželství))

–          Dědická práva
– dědické právo řeší přechod majetku zemřelé osoby na pozůstalé
– dědíme:  1) ze závěti                  2) ze zákona
– závět může napsat člověk vlastní rukou a podepsat nebo v přítomnosti dvou svědků nebo notářského zápisu
– dědické skupiny:
1) rovným díle (manžel/manželka, děti, děti dětí)
2) rodiče zemřelého – pokud po zemřelém nezůstali děti – a ti, kteří s ním bydleli alespoň 12 měsíců
3) sourozenci – pokud nejsou rodiče
4) prarodiče
– potomka je možné za určitých okolností vydědit:
1) neposkytnul-li potřebnou pomoc v nemoci nebo ve stáří
2) neprojevuje-li zájem
3) byl-li odsouzen pro úmyslný trestní čin nejméně na rok
4) vede-li trvale nezřízený život

–          Závazkové právo
– vzniká z právník úkonů, zejména ze smluv
– druhy smluv: kupní smlouva, darovací s., s. o dílo, s. o půjče, s. o výpůjčce, nájemní s., s. o úschově, s. o ubytování, s. o přepravě osob a nákladů, s. o vkladu, pojistná s., cestovní s., pracovní s.

–          Občansko-správní řízení
– práva a povinnosti vyjádřené v občanském zákoníku mohou být právně vynutitelná
– k tomuto slouží občanské soudní řízení, což je právem upravený postup při rozhodování v soukromoprávní oblasti
– upravuje je soudní řád
– řízení se zahajuje na základě podání žaloby
– účastníci: navrhovatel (žalobce), odpůrce (žalovaný)
– návrh musí obsahovat: jméno, adresu žalobce i žalovaného, vylíčení skutečnosti, návrh důkazů, formulaci toho čeho chce žalobce dosáhnout

– zásady občanského soudního řízení:
  1) zásada dispoziční – soud rozhoduje o návrhu tak, jak jej žalobce uplatnil
2) důkazní povinnosti – mohou navrhovat oba účastníci
3) každý účastník má možnost se vyjádřit
4) náklady řízení nesou účastníci
5) soud rozhoduje rozsudkem

Článek Občanské právo – maturitní otázka se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

   Otázka: Konfucianismus

   Předmět: Základy společenských věd

   Přidal(a): Tete

Konfucianismus se systém myšlenek a názorů založených na učení Konfucia, mudrce žijícího v letech 551 až 479 př. n. l, který patří k nejuctívanější postavě čínské histroie a je mu přisuzován titul  První učitel. Konfucius  pocházel z chudlé šlechtické rodiny, zastával vetší i menší  uřednické funkce a založil školu. Podle tradice měl 3000 žáků , znichž se přes 70 stalo významnými filozofy a politiky. Věnoval se otázkám politiky, etiky, a etikety. Studoval klasické knihy, které obsahovali myšlenky staré čínské ideologie a osobitou inetrpetrací  z nich vytvořil vlastní filozofii „konfisianismus“.

Jeho učení vycházelo z odkazu minulosti. Učil morálnímu kodexu založeného  na etice, humanitě a lásce. Základem konfucianismu byla vždy idea, že lidé mají žít v hramonii s druhým a s přírodou. K dosažení těchto cílů doporučoval Konfucius systém mezildských vztahů a dobré vlády. Zabýval se i otazkámi rodiny, která byla v Číně považovaná za primární společenskou jednotku. V Číně se konfucianismus stal statním náboženstvím a položil tak základy  Čínského vzdělávacího systému, který přetrval 2 tisíce let. Konfucianismus působil jako sjednocující a stabilizující prvek a zůstaval během dlouhé čínské historie společenským a vladním ideálem.

Někteří historikové tvrdí, že konfucianismus není v žádném případě náboženství. Charakterizují ho jeho systém etických hodnot, jako formu čínského humanismu. Pravou podstatou konfucianismu musíme hledat v odlišném pohledu Číňanů  na náboženství. Konfuciánci vidí náboženství jako způsob vzdělávání, a vidí v něm možný způsob jak vštípit lidem morální hodnoty. Ve 20. Století ztratil konfucianismus své vyjmečné postavení. (Poslední císař byl v roce 1911 zbaven trůnu, Čína se pustila do procesu modernizace a po vítězství  komunismu v roce 1949 začala čínská vláda usilovat o likvidaci konfucianismu).

• KONFUCIANISMUS SE STÁVÁ DOKTRÍNOU:

Konfuciovy názory byly vysvětleny jeho následovníky v knize „Besedy a soudy „. Podle Konfucia určuje osud člověka „nebe“ a to, že se lidé dělí na urozemé a nizké, není možno změnit.  Mladší se musí bez reptání podřídit staršímu a ten, kdo stojí níže, tomu, kdo stojí výše. Zřejmým následovníkem Konfucia je Mencius, který spojuje socialní nerovnost a nebeskou vůlí. Mnohem více je nakloněn  lidské přirozenosti. Jiný Konfuciův přívrženec  Sűn-c‘, vytvořil materialistické učení, podle něhož  nebe je součástí přírody a nemá vědomí. Určujícím směrem konfucianismu však bylo ospravedlňování  nadvlády privilegovaných tříd a vychvalovaní nebeské vůle, což se stalo základem k vytvoření  konfuciásnké  ortodoxní doktríny. V 11. až 12. století získává konfucianismus filozofické zdůvodnění  v tzv. neokonfucianismu, který učil, že ve věcech jsou dva základy , rozumový základ, který je tvůrčí sílou a pasivní hmota . První vytváří v člověku kladné vlastnosti , usiluje o dobro. Druhý vytváří v člověku záporné vlastnosti a poddává se  pokušení smyslů. Tento směr přiblížil konfucianismus prostému lidu.

• VLIV A ŠÍŘENÍ KONFUCIANISMU:

Konfucianismus zapustil kořeny jako národní víra nejen v Číně, ale také  v okolních státech, jako byly Vietnam, Korea a Japonsko.Konfucianský řád kladl důraz na hierarchii vztahů. Na jeho vrcholu stála Čína. Ostatní země byly podřízené a musely platit tributy. Na oplátku dostávaly dary.

• KONFUCIÁNSKÁ LITERATURA:

Pět „klasických knih“zajímá v čínské a východoasijské literatuře unikatní místo. Jsou považovány za základní text konfucianismu. Podle tradice je sestavil Konfucius. Pocházejí ze starověku, ale v průběhu let k nim bylo připisováno. Mezi další knihy konfuciánské literatury patří Kniha písní, Kniha obřadů, Kniha dokumentů, Letopisy Jara a podzimu, Kniha proměn, Čtyři knihy, Hovory, Konfuciánský kodex válečníka, Konfuciánské rady ženám a Cesta středů.

• KONFUCIANISMUS VE 20. STOLETÍ:

Po nástupu komunismu bylo učení potírano. Útok proti Konfuciovi a jeho učení byl veden na všech frontách. Byl veden útok na tradiční systém čínské rodiny. Maova touha zničit tradici se zvrhla v ničení a pálení knih. Po Maově smrti přestalo učení a dokonce dochází k podpoře odkazu a děditství čínské civilizace.

Mimo území Čínu se považováno konfucialistické učení za smysluplnou a živoucí civilizaci 20. Století. Poukazují na duchovní hodnoty a etický přínos tohoto učení.

Konfucianismus je více než pouhý historický artefakt. Jeho hodnoty jsou například hnacím motorem a silou ekonomického Japonska. Uznávat autoritu je zde normou. Lidé pilně pracují a filozofií jejich práce je jejich spolupráce. Konfuciánská rodina je stál vzorem pro harmonickou rodinu (Úcta k předkům, k rodičům, atd.).

Konfucius promlouvá i dnes, když nabádá, že při řešení společenských  problémů by lidé měli začít především u sebe. Konfucianismus si stále udržuje svou morální sílu.

Bibliografie

HOOBLER, Thnomas, HOOBLER, Dorothy. (1997). Konfucianismus. (P. JEŘABKOVÁ, Překl.) Praha: NLN, s. r. o. 129 s. ISBN 80-7106-19

Článek Konfucianismus – maturitní otázka ZSV se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

   Otázka: Základy teorie práva

   Předmět: Základy společenských věd

   Přidal(a): misulka1111

Pojem právo

právo = soubor norem, vydaných a uznaných státem, které jsou pro společnost závazné a státní mocí vynutitelné.

Právo a morálka – uveď shodné a rozdílné znaky / právo je minimum morálky/

právo objektivní – soupis všech obecně závazných pravidel

všeobecně upravuje společenské vztahy a jejich účastníkům ukládá různé povinnosti /př. platit daně/

subjektivní  –  souhrn oprávnění, dovoleného chování subjektu práva

oprávnění ( nárok) účastníka právního vztahu /př. právo na mzdu, vzdělání../

Vývoj práva

1/ počátky společnosti  – nepsaná pravidla

rodová společnost  – zvykové, obyčejové právo, ustanovení trestního práva určují autority /stařešinové/

2/ vznik států – sepsání práva, písemné předpisy vynucované státními orgány

Chammurapiho zákoník 1800 př.n.l., kamenná deska, obč., trestní, obch. právo

V současnosti 2 systémy – anglossaské , soudcovské právo/málo zákonů, precedenty/

–          kodexové, sepsané právní normy v obecné podobě / rozhodující je zákon/

–          platné právo se nazývá pozitivní

Struktura práva

základ práva  tvoří právní normy a právní předpisy , které v souhrnu vytvářejí právní řád

–  právní předpisy – určují, jak se mají lidé chovat

– tvoří a vydává je stát

–  právní předpis = soubor právních norem

–  právní řád = souhrn všech právních předpisů

právní norma – závazné pravidlo vydané příslušným státním orgánem v předepsané podobě,dodržování je vynutitelné státní mocí

druhy právních norem

• podle jejich závaznosti

donucující( = kogentní) – bezvýhradně závazné; právní subjekty se od nich nesmějí ve svém chování odchýlit ( typické např. pro trestní právo)

podpůrné ( = dispozitivní) – relativně nezávazné; účastníci právního vztahu si mohou stanovit vzájemná práva a povinnosti ( nesmějí jít ale za hranice zákona); např. v občanském právu nebo právu obchodním

• podle způsobu , jak vymezují chování účastníků právních vztahů

zavazující                   přikazující – ukládají povinnost k akt. jednání

zakazující – zakazují určité činnosti

opravňující – umožňují volbu některého způsobu chování

legislativa = proces tvorby právních norem – zákonů

legislativní proces :

Publikace právních  předpisů  – Sbírka zákonů – předpisy zákonné /úst. zákony, zákony, vládní nařízení../

–                -Věstníky – prováděcí předpisy, vydávají  jednotlivá ministerstva

Platnost, účinnost, působnost právních předpisů

             -platnost –  předpis byl vytvořen předepsaným způsobem, příslušným orgánem a stal se součástí právního

řádu

 -účinnost –  povinnost řídit se předpisem    /poslední věta předpisu – tento zákon nabývá účinnosti dne../

důležitý časový posun – vacatio legis – obvykle 15 dní

-působnost – osobní, územní, věcná, časová

právní řád

• všechny právní normy ve státě
• uspořádán stupňovitě Þ descendenční = stupňovitá teorie právního řádu

1. I.        předpisy zákonné ( základní) , primární             
   1. Mezinárodní smlouvy
   2. Ústava
   3. Ústavní zákony
   4. Zákony
   5. Zákonná opatření
   6. II.      předpisy podzákonné ( prováděcí), sekundární
      1. Nařízení vlády
      2. Vyhlášky ministerstev
      3. Vyhlášky vyšších územních správních celků
      4. Vyhlášky obcí

• právní řád by měl:

a)       tvořit uzavřený myšlenkový celek

a)       tvořit logický celek ( normy nesmějí být v rozporu; posuzuje Ústavní soud)

b)       být projevem jediné vůle

c)       se neustále vyvíjet /derogace, novelizace/

–   právní vědomí = znalost právního řádu a představy o spravedlnosti a účelnosti právních norem a také přesvědčené o nutnosti jejich dodržování

–  zákonnost = důsledné dodržování právního řádu ( vynucuje se sankcemi)

–  při zajišťování zákonnosti je nutné dodržet 2 pravidla:

1. před zákonem jsou si všichni rovni
2. neznalost zákona nikoho neomlouvá

–  právní vztahy

společenské vztahy upravené právními normami

• vztahy mezi subjektem a objektem práva nebo mezi dvěma a více objekty práva
• subjekt práva = stát, který tvoří právní normy a jehož jsou lidé občany
• objekt práva = občan, na kterého stát uplatňuje nároky z právních norem, nebo občan, který uplatňuje nároky vůči jinému občanovi
• právní vztahy – 3 prvky : účastníky, obsah a předmět
• účastníciprávních vztahů        fyzické osoby  nebo právnické osoby

>     obsah právních vztahů – vzájemná práva a povinnosti jeho účastníků

• předmět právního vztahu – cíl, k němuž práva a povinnosti účastníků směřují

Účastníci právních vztahů

1.      fyzické osoby

= lidé

• dvojí způsobilost:

1)       právní subjektivita

• umožňuje jedinci být účastníkem právního vztahu, mít v nich práva a povinnosti
• vzniká narozením a končí smrtí nebo prohlášením za mrtvého ( např. pokud nezvěstná osoba s největší pravděpodobností už nežije)
• za určitých okolností ( např. dědické řízení) může náležet i nenarozenému dítěti, pokud se později narodí živé  /nasciturus/

2)       způsobilost k právním úkonům

• schopnost vlastním jednáním zakládat, měnit a rušit své právní vztahy, nabývat práva a zavazovat se k povinnostem
• v plné míře vzniká zletilostí ( 18 let)
• v částečné míře od 15 let ( např. jestliže soud povolí uzavřít manželství ještě před dosažením zletilosti staršímu 16 let)
• soud může fyzické osoby zbavit způsobilosti ( např. v případě duševní choroby,…)  → musí stanovit opatrovníka, který způsobilost za osobu převezme
• za osoby nezletilé a mladistvě jedná v právních vztazích jejich zákonný zástupce

2.      právnické osoby

= uměle vytvořené subjekty, které se stejně jako fyzické osoby účastní právních vztahů

• podstatu právnických osob tvoří buď lidé nebo věci
• rozlišujeme:

1)       společenství fyzických osob

= korporace

• spolky, družstva, obchodní společnosti,…
• práva a závazky korporace nejsou právy a závazky jednotlivých členů
• v právních vztazích vystupuje jako samostatná, od svých členů odlišná bytost

2)       majetková společenství

• mají buď peněžní podstatu = nadace, fondy, nebo jsou jejich podstatou nějaké majetkové hodnoty ( např. budovy) = podniky, ústavy,…

3)       společenství právnických osob

• vzniká tím, že se sdruží 2 nebo více právnických osob a vytvoří další právnickou osobu = sdružení
• v právních vztazích vystupuje samostatně a nezávisle na právnických osobách, které jsou jeho členy
• při právních úkonech jsou právnické osoby zastupovány osobami fyzickými
• zvláštním druhem právnických osob jsou: stát, vyšší územní správní celky,  obce

= veřejnoprávní korporace

●      Právní skutečnosti

okolnosti, situace, za nichž vznikají, mění se nebo zanikají právní vztahy

druhy:   • objektivní– vznikají z přírodních zákonitostí, samočinně, nezávisle na vůli a jednání

účastníků /př. narození dítěte – vznik rodinných právních vztahů/

• subjektivní – vznikají z vlastní vůle ⁼ právní úkony, jsou záměrné, uvědomělé

prováděny osobně nebo v zastoupení  /plná moc/

výslovné – vyjádřeny slovně /písemně či ústně/

konkludentní – jednáním lze usoudit na právní úkon /př. nákup v obchodě –zaplacení/

• propadnutí práva  – prekluze – např. uplynutím času /záruka/

•  promlčení práva – právo nezaniká, pouze se oslabuje, promlčecí doba obvykla 3 roky

•  vydržení práva – nepřetržitým držení věci po stanovenou  dobu nabývá vlastnické právo

tzv. oprávněný držitel /osoba , která se v dobré víře domnívá, že věc jí patří-např. nepravý dědic/

Vydržecí doba obvykle 10 let u nemovitostí, u movitých věcí 3 roky.

–  realizace práva = uskutečňování práva tak, že se podle právních norem tvoří právní vztahy, jejichž účastníci se chovají předepsaným způsobem

–  aplikace práva = uskutečňování práva individuálními právními akty státních orgánů, které rozhodují v jednotlivých konkrétních případech ( soud např. vydá rozsudek)

–  systém práva:

• představuje obsahové uspořádání právních předpisů do různých právních odvětví ( rozhodující je obsah)  x   v právním řádu je rozhodující právní síla
• právní odvětví = soubor obsahově příbuzných zákonů, vládních nařízení a vyhlášek

veřejné právo: vymezuje a chrání zájmy státu; stát a jeho orgány vystupují jako nadřízení nositelé moci vůči podřízeným osobám

• ústavní právo
• správní právo
• trestní právo
• finanční právo

soukromé právo: vymezuje zájmy fyzických a právnických osob; upravuje spol. vztahy na základě rovnosti účastníků

• občanské právo
• rodinné právo
• obchodní právo
• autorské právo
• patentové právo
• mezinárodní právo soukromé

veřejně soukromé právo: má působnost tam, kde se mísí zájmy osob a státu

• pracovní právo
• báňské právo
• pojišťovací právo…

LIDSKÁ  A  OBČANSKÁ   PRÁVA

Lidská práva – dnešní chápání :

• souhrn  univerzálních, nezrušitelných, nezadatelných nepromlčitelných práv

jednotlivce, umožňující jeho důstojný život

/jsou platná pro všechny, nelze je nikomu odejmout, čl. se jich nemůže vzdát,

člověk o ně nemůže přijít tím, že je nevykonává/

–           př.  právo na život, lidskou důstojnost, štěstí , majetek, svobodu …

–          x  mučení, týrání, ponižování, otročení…

stát –   dodržování, ochrana, kontrola

•  historie:

   a n t i k a        FYZEI                         X                 NOMOS

přirozená práva                                práva daná zákonem

/Sofokles, Antigona, Kreón, bratři Eteoklés, Polyneikos/

Aristoteles – dobrá obec , vládce je pouze strážcem zákona, nikoli zákon sám

přirozená práva lze poznat rozumem, státní moc je nevytvořila,

má je pouze respektovat, chránit

s t ř e d o v ě k

absolutismus, neuznává přirozená lidská práva

pojetí práva pochází od Boha a panovníka

„  a Deo rex, a rege lex“

–          nespokojenost šlechty a měšťanstva, boj o omezení práv panovníka  →

–          1215 Magna charta libertatum

angl. baroni  x   Bezzemek

63 článků

Jaké požadavky si kladla šlechta?

Jaký orgán chtěla založit?

n o v o v ě k           –    osvícenství, humanismus

17. stol. –  1679 Habeas Corpus Act –   listina, zákon o osobní nedotknutelnosti

možnost odvolat se při uvěznění k soudu → oddělení moci výkonné od soudní

18. stol. – pokusy o systematické vypracování teorie lidských práv

/rozvoj zbožní výroby, překážka nevolnictví, potřeba svobodné prac. síly/

Hugo Grotius

Thomas Hobbes

John Locke

Ch. Montesqieu

→  Každý jednotlivec má svá přirozená nezadatelná a věčná práva. Se státem uzavírá

společenskou smlouvu, jejíž prostřednictvím část svých práv předává panovníko-

vi. Pokud však panovník špatně vládne, mají lidé právo jej svrhnout a vytvořit

novou vládu.

1776 – Deklarace o nezávislosti USA

•    je výrazem odporu amerických kolonií vůči angl. králi, jsou v ní zdůrazněny zákl.

prvky přirozenoprávních teorií a požadavky suverenity občana

                   Otázky – viz text

1791 doplněna listinou  Bill of Rights  s  10 dodatky /nejdůležitější 1. – obsahuje

svobodu, svobodu projevu, tisku, shromažďovací, petiční/

1789 – Deklarace práv člověka a občana – Francie

• 17 článků, obsahuje výčet práv, fungování veřejné moci a její kontroly,

humanizaci trestního práva …..

→ ovlivnila západoevr. státy při vytváření ústav

Vývoj mezinárodní ochrany lidských práv

20. století

–          hrůzná poučení ze 2 světových válek

1941    vyhlásil  president Roosevelt 4 svobody  – svoboda slova, svoboda vyznání

svobodu od nedostatku

tzv. „ čtyři svobody“                              svoboda od strachu

1945    založena Organizace spojených národů  – OSN

snaha usnadňovat zajišťování lidských práv z mezinárodního hlediska

– vypracována  Charta OSN /lidská práva formulována jen obecně, ale stanovuje   povinnost států lidská práva prosazovat a chránit/

1948    /10. 12./   – vydána    Všeobecná deklarace lidských práv

/Mezinárodní den lidských práv/

30 článků

formulace základních kulturních, sociálních a politických práv

deklarace má pouze doporučující charakter

Mezinárodní pakt o občanských a politických právech

            !  normativní závaznost pro členské země OSN

1973 – 1975  Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě – KBSE

1975      Závěrečný akt →podpis účastníků→povinnost dodržování „Paktů“,

+ povinnost  zařadit základní práva do sbírky zákonů

/1976 ratififikace → Charta 77/

Významné organizace, orgány, smlouvy

20. století

1949 –  Rada Evropy –   RE  – založena v Londýně, dnes ve Štrasburku

–          harmonizuje právní řády v mezin. měřítku

–          monitoruje stav lidských práv

z iniciativy RE →

1950 –  Evropská úmluva o lidských právech – „Římská úmluva“

obsahuje důležité kontrolní mechanismy dodržování lidských práv

+ dává základ pro vytvoření

1954 –  Evropská komise pro lidská práva

nejvýzn. orgán OSN,  který sleduje dodržování lidských práv

1959 –  Evropský soud pro lidská práva ,     Štrasburk

/ právo na individuální stížnosti ve sporech mezi jednotlivcem a státem/

1961 –  Amnesty internacional

celosvětové nezávislé hnutí, založené brits. právníkem Benensonem

dobrovolné příspěvky členů, podpora polit. vězňů a jejich rodin

1977  –  Charta 77

první signatáři Václav Havel, Jan Patočka, Zdeněk Mlynář

další iniciativy u nás:  VONS

Jazzová sekce

Hnutí za občanské svobody

Samizdat  /J. Škvorecký, Petlice,

prohlášení  „Několik vět“, podpisová akce

1989   –   Úmluva o právech dítěte

1992   –   Listina základních práv a svobod ČR

součást ústavy

2000  –    u nás instituce  –   Ombudsman   – veřejný ochránce práv

ochrana před nečinností orgánů, úřadů …

/švédsky ombud =zástupce, pověřenec, mluvčí  /

Článek Základy teorie práva – maturitní otázka ZSV se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

   Otázka: Helénismus

   Předmět: Základy společenských věd

   Přidal(a): misulka1111

– konec  4. stol. př. n. l.   – 529 n.l.   / císař Justinián zrušil antické školy/

• změna charakteru antické společnosti a kultury

• místo vzájemně soupeřících městských států vznikají obrovské říše

•jistoty polis se rozpadají

Důsledky:

1/ znejistění postavení člověka ve světě a společnosti

/jedinec je jen „kolečkem“ v gigantickém systému, v polis měl jasně vymezené místo/

→ pocit frustrace, absurdity života, otázka lidského údělu

→ nejdůležitější disciplínou se stává ETIKA (orientace ve světě, praktický návod jak žít smysluplně, šťastně)

–          ke slovu se dostávají i eticko náboženské směry

2/ prolínání  prvků různých kultur, synkretismus (snaha o spojení), eklektismus (výběr myšlenek > nový systém)

/úsilí o spojení různorodých prvků myšlení v jednotný systém/

• řecká kultura je dominantní, ale obohacuje se o prvky jiných kultur /egyptská, perská, židovská…/

• vznik nových kulturních center – Alexandrie, Řím později Konstantinopolis

3/ přesun akcentů

řecká filosofie –  kosmos (svět, uspořádání)

logos (rozum, řád)

eros (dosažení dobra a krásy)

římská filosofie – více praktická /římské právo – vzor  správy státu /

těžiště 1. mravní jedinec

2. správné začlenění do státu

Základní směry: kynismus, epikureismus, stoicismus, skepticismus, eklektismus

KYNISMUS

–           původně vychází ze Sokrata

DIOGÉNES  400 – 323 př. n. l.

• žije v sudě, je mu lhostejná touha po slávě a uplatnění v obci

–          hlavním heslem APATIE: lhostejnost k hodnotám /uznávané obcí/

–          současník Alexandra Velikého /za vodu nabídl A. splnit jakékoli přání – D.: „Ustup mi ze slunce“,  A.: „Kdybych nebyl A., chtěl bych být Diogénem“/

–          Diogénes pil vodu z misky z dýně, když viděl, jak pes pije bez nádoby, odhodil i tu

–          předzdívka „pes“, řecky kyon  → kynismus → cynismus

–          zřeknutí se vymožeností kultury a civilizace

–          kosmopolita /světooobčan/, pohrdání státem a zákony „Člověk je sám sobě zákonodárcem“

EPIKUREISMUS

EPIKUROS ze Samu  341 – 270 př.n.l.

• vyučoval své žáky v uzavřené zahradě – Epikurova zahrada
• jeho žáky byli i otroci a ženy
• vedli rozhovory na různá témata týkající se hlavně způsobu života

Ontologie

–          materialista, atomista

–          indeterminista  → svoboda  jednání /náhoda, možnost volby/

ETIKA  – jak žít, jak dosáhnout štěstí, blaženosti, klidu, smysl života, jak se vyhnout neštěstí

–          cílem života je blaženost –  EUDAIMONIA, založená na rozumovém základě, konkrétně se projevuje, když zakoušíme rozkoš /hedoné/

–          jde ale o duchovní rovinu plynoucí např. z přátelství nikoli z tělesných rozkoší  →  „epikureiský život“

–          blaženosti dosáhneme:

1/   odstranímeli vše, co nám způsobuje strast

–          strach z Bohů (těch se nemusíme bát, žijí ve svém světě a o svět a osud lidí se nezajímají, netrestají ani hříšné ani neodměňují spravedliv)é

–          strach ze smrti (nikdy se s ní nepotkáme, „dokud jsem já ,není smrt, až přijde smrt, nebudu já“)

–          strach z bolesti (není nikdy tak velká, aby se nedala vydržet)

2/    vytvořením duševní rovnováhy  – ATARAXIA /klid duše/, založené na rozumovém základě

•  odříkat si slasti

–          „nestřídmě žít nepřináší štěstí, ale problémy“

–          „není dobré pít nemírně víno, bouřlivě se zapojovat do politického života“

→  odmítavý postoj ke státu  „Žij skrytě“

•  důraz na soukromý život, vzdálený politickému, ale ne odtržený od přátel

→ útěk od rostoucích problémů společnosti

Titus Lucretius CARUS –   římský filosof /97-55 př.n.l./

–   šiřitel myšlenek epikureismu

–      báseň  O přírodě

–      výklad antické atomistiky

–      snaha zbavit člověka strachu před smrtí a osudem

STOICISMUS

–          název školy – sloupořadí – stoa  v Athénách

–          zakladatel  ZÉNÓN z Kitia /336 – 264 př.n.l./

–          písemně zpracoval CHRÝSSIPOS

–          pozdní stoa  vývoj v Římě: SENECA Výbor z listů Luciliovi

EPIKTÉTOS

MARCUS AURELIUS

fysika

filosofie  etika

logika

fysika  –   příroda je smysluplně uspořádána, kosmos je proniknut věčným přírodním zákonem, řádem /LOGOS/

–          vše je propojeno pouty sounáležitosti – SYMPATHEIA a řízeno prozřetelností

–          základem všeho je  Bůh, který jako duch = PNEUMA vše prostupuje  /panteismus/

–          člověk rozumný a moudrý má žít v souladu s tímto řádem

etika   – člověk přijímá s klidnou myslí to, co přichází, podrobuje se osudu

•  cílem života je opět ATARAXIA, klid duše, vyrovnanost + ctnost založená na sebeovládání, na rozumném životě /areté/

– cestou k tomuto klidu je APATHEIA, člověk se musí osvobodit od negativních sklonů – PATHEIA  /nemoc duše/

„stoický klid“  – žít v souhlase s přírodou, nemít mnoho potřeb, být soběstačný,vyrovnaný, činit dobré skutky, radost či bolest lhostejná

EPIKTÉTOS  /46 – 130 po Kr./

Otázky vnitřní svobody

–   jsou věci, které nemůžeme ovlivnit, ty  musíme klidně přijmout

–          ty co měnit můžeme, máme měnit

–          máme být spokojeni s tím, co máme, připravovat se na smrt s klidem a vyrovnaností

–          to, co nás trápí, nepouštět si do vědomí

–          vše v životě i utrpení ,mají hluboký smysl

→  filosofie útěchy

Stoikové kladli důraz na rovnost všech lidí /i otroků/,

humanismus /spravedlnost, důstojnost člověka/,

kosmopolitismus „všichni občané jsme občané tohoto světa a podléháme stejnému zákonu a jako takoví jsme si rovni“

→ vliv na křesťanství

SKEPTICISMUS

• skepse = pochybování
• pochybování o filosofických názorech, o skutečnosti
• souvisí s kulturní únavou pozdní antiky (záplavou často protichůdných myšlenek)
• základní otázky: lze vůbec něčemu věřit? lze něco jednoznačně tvrdit?

zakladatel: PYRHON z Elidy (účastník výpravy Alexandra Velikého do Indie, seznámil se s brahmány)

• máme se zdržet jakéhokoli úsudku o skutečnosti = EPOCHÉ
• důvody: věci se nám pouze jeví

existence protichůdných názorů

žádná pevná měřítka pro pravdivost

• nemáme jistotu pro poznání a tudíž není třeba se angažovat
• je lepší dosáhnout klidu a lhostejnosti ATARAXIE
• 3 období:

◦   starší: Pyrrhon

◦   střední: akademická skepse – probabilismus, ARKESILÁOS, KARNEÁDES

◦   mladší: AINESIDÉMES- dílo Osm knih řeči Pyrrhonových (učení o tropech = hlediska, která dokazují nepoznatelnost pravdy)

EKLEKTISMUS

• eklekce = výběr
• umění spojovat cizí myšlenky a spojovat je v nové poznatky (výběr z různých pramenů)
• ŘÍMSKÝ

◦   Řecko politicky pod Římem, ale kulturně naopak

◦   většina myšlenek pochází z Řecka

◦   vzdělaný Říman si vybírá to, co je praktické

Martin Tulius CICERO

• řečník, státník, spisovatel
• tvůrce latinské filosofické terminologie
• spisy: Akademická zkoumání, O povinnostech
• ALEXANDRIJSKÝ

◦   Alexandrie –  duchovní centrum, nejlepší knihovny, přírodní vědy, medicína

◦   sblížení duchovních směrů (k řecko-římským i orientální a zvlástě židovský)

◦   FILÓN

▪   helenizovaný žid

▪   snaha o sloučení řecké filosofie s náboženstvím

▪   pravda je zjevená v posvátném písmu

▪   uznává, že kromě pravdy zjevené existuje i pravda filosofická

▪   3 prameny poznání: náboženský (Bible), filosofický (nazíraní = KONTEMPLACE, THEORIA), osvícení (ILUMINACE)

Článek Helénismus – maturitní otázka se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

   Otázka: Sociální psychologie

   Předmět: Základy společenských věd

   Přidal(a): ifi

( předmět socializace člověka, fáze socializace, sociální role, sociální skupiny a komunikace, sociální učení, chyby v sociálním poznávaní, konflikt a jejich řešení)

–          předmět: socializace člověka  (proces začleňování se člověka do společnosti)

–          zkoumá vztahy mezi lidmi, jak vznikají vztahy, komunikace, jak společnost ovlivňuje psychiku člověka, jak člověk působí chováním na druhé lidi

–          spolupracuje s psychologií osobnosti, ontogenetickou psych., diferenční psych., pedagogikou, sociologií

–          úzce souvisí s vývojovou psychologií, ale na rozdíl od ní nezkoumá detailně genezi všech psychických procesů a vlastností osobnosti, nýbrž se omezuje na výzkum vlivu sociálních a kulturních faktorů vůbec na psychiku ve všech vývojových obdobích.

–          psychologie sociální se vydělila jako relativně samostatný obor psychologie až na začátku 20. století.

–          Jestliže obecná psychologie zkoumá veškeré prožívání a chování člověka, pak sociální psychologie zkoumá tu část prožívání, chování a jednání člověka, která vzniká a rozvíjí se v důsledku podnětů sociálního prostředí

–          sociální psychologie se věnujesociální determinaci jedince a sociálnímu chování lidí, zajímá ji působení malých i velkých skupin na člověka a jeho život v nich.

–          Ačkoli má sociální psychologie většinu témat totožných se sociologií, liší se od ní především tím, že provádí primárně analýzu vztahu ,,socializace-osobnost“, zatímco sociologie a kulturní antropologie se zaměřují na vztah ,,společnost-socializace“. Preferují tedy zkoumání procesu socializace především z hlediska společnosti, čili jak společnost působí na člověka.

• SOCIALIZACE

–          sociální učení, při kterém dochází k zespolečenštění člověka
=>proces vrůstání jedince do společnosti,
=> přizpůsobování se hodnotám a normám společnosti,
=> osvojení si určitých návyků a dovedností, učí nás druzí lidé
– nepřizpůsobení » asociální lidé
– význam socializace: úspěšné zařazení člověka do společnosti, aby byl zoon politicon (Aristoteles)
podstatou socializace je osvojení takového chování, která určitá lidská společnost vyžaduje na svých členech.
– socializaci je možné chápat jako postupnou přeměnu člověka jako biologického tvora ve společenskou bytost!
– člověk se rodí jako biologická bytost. Pouze na základě kontaktů s jinými lidmi, pouze na základě působení společenského prostředí, v němž žije, se stává bytostí lidskou.
– socializace znamená aktivní získávání sociálních dovedností, návyků a postojů potřebných pro styk s lidmi, pro přejímání různých společenských rolí, morálních i jiných hodnot společnosti.
– socializace se realizuje ve společenských a mezilidských vztazích, vzájemným působením osob, skupin, institucí. Někdy má podobu záměrného působení (výchovy, sebevýchovy), jinde jde o nezáměrné působení (filmy, chování druhých lidí)
– Socializace jedince = učením v sociálních podmínkách tj. sociálním učením.
– cílem socializace: rozvoj určitých vlastností a dovedností důležitých pro danou společnost (asijská společnost upřednostňuje začlenění se do společnosti a podřízení se jejím zájmům, moderní západní společnost klade důraz na individualitu)

–          ZOON POLITICON – člověk společenský

–          „vlčí děti“ – lidé, kteří vyrostli mimo lidskou společnost, přizpůsobili se zvířatům, jejich návrat do společnosti je pomalý a nikdy není zcela úplný, neumí mluvit

–          socializace – celoživotní proces, neustále se objevují nové věci, začíná už od narození
V moderní společnosti rozlišujeme  socializaci  primární (děje se prostřednictvím nejbližších lidí- členů rodiny, přátel) a sekundární ( probíhá pomocí institucí – škola, firma, prostředky masové komunikace)

• SOCIALIZAČNÍ ČINITELÉ

–          podílejí se na socializaci

–          základními socializačními faktory jsou instituce (sociální útvary, zařízení), do nichž je jedinec začleněn, a osoby, s nimiž jedinec vstupuje do nejrůznějších vztahů .

–          základním a specifickým  činitelem  je rodina, hlavně matka→ pokud je tento vztah v pořádku, tak zajišťuje pocit bezpečí, důvěru, lásku, předznamenává budoucí citové vztahy k ostatním ženám

–          přes matku se vytváří vztah i k otci, ten se stává prototypem vztahů k ostatním mužům

–          Citová deprivace: je-li vztah mezi matkou a dítětem narušen

– citové ochuzení, které může vést k negativnímu vztahu k ostatním lidem,
– neschopnost navázat citové vztahy, opožděný vývoj, projevuje se zaostalostí,
např.: 3leté dítě ještě nemluví,…
– může vyvolat protispolečenské chování, které může vyústit až v trestní činy
-> rodina dává dítěti první, tudíž zásadním způsobem formující zkušenosti do dalšího života -> dítě je konfrontováno s jistým modelem, vzorem chování, vztahů, dělby práce..
-> Rodina předává dítěti základní vzor sociální interakce a příklad komunikace v malé sociální skupině.
-> Dítě se začleňuje do života kolem sebe, akceptuje hodnoty a normy svého okolí. Emoční atmosféra rodiny je nezastupitelná. Pokud fungují pozitivní vztahy v rodině, lze očekávat i kladný emoční vztah k ostatním lidem.

–          Sourozenci: jsou si v rodině rovni, buď se můžeme učit od staršího sourozence, nebo se

mladší sourozenec učí od nás

–          Vrstevníci: důležitá je role kamarádských vztahů, dochází k získání nových zkušeností, spolupráce

dochází k tlumení egoismu (sobectví)
– dítě musí před vstupem do školy chodit alespoň jeden rok do školky, aby se umělo začlenit do kolektivu
– vrstevnická skupina – zpravidla malá soc. skupina, jejíž členové jsou si blízcí věkem a jež vzniká živělně.

–          Škola: zde působí učitelé, spolužáci, učení, zodpovědnost, samostatnost, vycházení v kolektivu, slušnost 

• FÁZE SOCIALIZACE ANEB ŽIVOTNÍ CESTA ČLOVĚKA (VÝVOJ ČLOVĚKA) Z POHLEDU SOCIÁLNÍ PSYCHOLOGIE

–          1) BAZÁLNÍ  DŮVĚRA – neboli základní důvěry, charakterizuje počáteční období života dítěte (přibližně od narození do šestého měsíce života).

–          Vytváří se pocit jistoty, důvěry. ( prožitkově přesvědčivá vnitřní jistota, že dítě může spoléhat na ochranu a péči

–          -> dítě se vnitřně a bytostně ujišťuje, že události mimo ně se spojují s pocity obeznámenosti, příjemného fungování orgánů, psychovegetativního uspokojení (hluboký a nerušený spánek, dobré jídlo, líbivé doteky osob..)
-> zda-li je svět bezpečný či nebezpečný

–          2) RODÍCÍ SE AUTONOMIE – 6 měsíců až 3 roky života, vytváří se osobní pocit autonomie k ostatním lidem a předmětům

–           záměrné uchopování předmětů a odhazování, při kterém prosazují vlastní vůli -> dítě je iniciátorem a pánem  situace  ( dítě se stává subjektem sociálního dění kolem sebe)
=>  když se dítě mazlí, tak si svou milovanou osobu ,,drží“  ale když už je emotivně tělesné blízkosti syto, umí se aktivně stáhnout -> odstrčí nás

–          sebe vymezování „já“ a ,,já sám“,  projevy vzdoru, dupne si, zasekne se,… (v dítěti se vytváří osobní pocit autonomie)
=> důsledné, případně drastické potlačování  projevů vzdoru  vždy a za každou cenu bývá negativním faktorem blokování  či deformace rozvoje autonomie.

–          3) INICIATIVY– 3 až 6 let (předškolní věk), nadšení z vlastní pohyblivosti, obratnosti, šikovnosti,

–          rádi chodí ven, běhají, chtějí ,,divočit“ a ,,lítat“ -> lidé kolem žasnou, dítě obdivují, jak je hbité

=> dítě si vykládá svět okolo sebe po svém, zabývá se jim – je to pochopitelně chápání a vykládání naivní, infantilní a předlogické-> dítě se však skrze ně dostává na vyšší úroveň interakce ,, já-svět“, ,,já -okolí“ a ,,já- druzí lidé“
=> rozvíjí se představivost a fantazie  (konkrétně fantazijní převtělování – metamorfóza) » možnost dělat něco ,,jakoby“ (může být prodavačem, řidičem, lékařem, maminkou, slonem …)
→ snaha včlenit se do skupiny dětí ,hrát si s nimi,  navazovat kontakty..

–          prvotní utváření základů mravních postojů – dítě ví, co je správné a co je špatné (pohádky)

–          4) PRACOVITÉ SNAŽIVOSTI– 6 až 11 let (mladší školní věk),  vzniká žákovská sociální pozice, která se stává důležitým bodem socializačního rozvoje osobnosti; mnohem výrazněji než dříve se klade důraz na požadavky a úkoly;  formování sebevědomí – po zorným úhlem školní úspěšnosti či neúspěšnosti se na dítě dívá nejen škola, ale víceméně i rodina

–          (u dítěte se rozvíjí píle soustředěnost, usilovnost, ctižádostivost, systematičnost» systém, pořádek ve věcech)

–          dovednost spolupracovat, střety s prvními neúspěchy » mohou mít pocit méněcennosti

–          5) OSOBNÍ IDENTITY – puberta, adolescence; období, kdy mladí lidé přestávají být dětmi a stávají se mládeží, dospívajícími..
charakteristika:
– v oblasti sociální = vymaňování se z dosavadní příliš těsné vazby na rodinu; snaha vytvářet si svoje vlastní vztahy, potřeba nezávislosti a samostatnosti
– oblasti sexuální  = hledání partnera(partnerky),  uzavírání známostí, eventuálně uvažování o perspektivách vlastní rodiny, vlastního rodičovství…
– v oblasti  individualizace = hledání a vytváření vlastního životního způsobu
– v oblasti občanské seberealizace =  hledání místa ve společnosti (např. účast v organizacích, participace na akcích, zapojování do hnutí..)
– v oblasti profesní = vytyčování a realizace perspektiv profese, ekonomická zajištěnost, životní smysluplnost
naléhavé otázky: ,,kdo doopravdy jsem,“     ,,jaký má můj život cíl a smysl“   ,,co musím sám se sebou udělat“
osobní identita = vědomí sebe sama, založené na plánech životní cesty, klíčových vztazích, hodnotách a názorech..
konfuze životních rolí  (jejich neuspořádanost, jejich nesoudržnost) = když se mladý člověk nedokáže orientovat v rozmanitosti vzorů či nároků, kterými ho vymezují různé vztahy a skupiny

6)  INTIMITA – období rané dospělosti;  vymanění se z dosud přetrvávajících závislostí na původní rodině ; postavení se ,,na vlastní nohy“
– mladý člověk má své zaměstnání, případně svůj byt, svůj příjem, své známosti
– zaujímá svá stanoviska,  formuje si své názory  -> nový pohled na druhé lidi v(zejména na ty, kteří mu jsou blízcí) -> pouto vážnosti a zodpovědnosti
– vztah mezi mužem a ženou, mezi přáteli téhož pohlaví..
– jedinec, který nedospěl ke své identitě, není v onom hlubokém smyslu schopen navázat a prožít intimní svazek

7) GENERATIVITA– fáze životního vrcholu – jedinec produkuje, přetváří a tvoří – je tedy generativní( produktivní) a to v několikerém smyslu slova:
– biologicky- stává se otcem, matkou
– mezilidsky – vkládá do svých potomků něco ze sebe tím jak je vychovává, k čemu je vede , v čem ovlivňuje jejich životní cestu
– produkuje ve svém povolání – hodnoty, přínosy, hodnoty
– hrozí stereotypní prázdnota, ztráta tvůrčího impulsu -> nezbytné obnovit síly jinak, je třeba vynalézavě kráčet cestou  generativity.

8) INTEGRITA– téma sklonku života
náplní je hledání a nalezení životní integrity: ve vnitřním bohatství zkušeností,  nadhledu, uvážlivé moudrosti,  velkorysosti – tedy v hodnotách, k nimž starého člověka dovedlo všechno to, co prožil a pochopil, čím byl přestaven a proniknut.
– jeho objevená integrita je velkým bohatstvím pro druhé
– ohrožení stavy zoufalství , protože život končí

• FORMY SOCIÁLNÍHO UČENÍ

– způsoby, jak se učíme být společenským člověkem, začleňování do společnosti
– socializace se uskutečňuje prostřednictvím sociálního učení

1) OBSERVACE = pozorování
– pozoruji, jak se chovají ostatní a přizpůsobuji se jim mým chováním
– jedinec si osvojuje společností odměňované způsoby chování

2) ZPEVŇOVÁNÍM, POSILOVÁNÍM
– uplatňují se  odměny a tresty, odměny působí motivačně (pochvala, sympatie, uznání, láska), tresty mají zamezit určitému typu chování do budoucnosti (fyzické, zakazování něčeho) , obecně platí  že odměny jsou efektivnější (více stimulující)  než tresty
– tresty (nesouhlas, odmítnutí, odpírání projevů sympatie a lásky, pohrůžky, zavržení)

3) IMITACE=  napodobování
– přebírání výkonů od jiných lidí a jejich vykonávání stejně, jako to dělají oni (základní způsob socializace dítěte, u dospělých je nápodoba využívána hlavně v situacích, s nimiž si nevědí rady)
– hlavně při osvojování senzomotorických dovedností, při osvojení způsobu chování k druhým lidem, důležitá je přítomnost vzorů (modelů), které napodobujeme

a) regresivní – starší sourozenec napodobuje chování mladšího » za získáním výhod
b) závislá – napodobování někoho staršího, vyspělejšího, samostatnějšího, zkušenějšího » napodobení osvědčeného chování
c) kompenzační – napodobuje osobu, která vyniká v oblasti, ve které my zaostáváme

4) ANTICIPACE = očekávání
– úprava chování podle toho jak ho od nás druzí očekávají, požadují (určitý způsob reagování, jednání nebo chování)
– nebezpečné je, že si člověk může osvojit nežádoucí chování, návyky, postoje,…

5) IDENTIFIKACE = ztotožnění
– záměrné úsilí o převzetí způsobu chováni nějakého vzoru (modelu)
– volba určitého vzoru chování a jednání, jeho převzetí a ztotožnění se s ním. Na rozdíl od jiných forem sociálního učení je prostředkem seberegulace, vychází zevnitř, nikoli zvenčí

6) SUGESCE
– nekritické přijímání určitých názorů, postojů, chování bez zdůvodnění jejich správnosti a s tendencí jednat v tomto duchu…

• CHYBY V SOCIÁLNÍM POZNÁVÁNÍ

–          vznikají při kontaktu s cizími lidmi, vytváříme si zkreslený obraz o druhém člověku

–          1) PRVNÍ DOJEM – intenzivní emocionální postoj, který působí rychle a silně, může mít delší trvání

–          soudíme celou osobnost z nedostatku informací, protože žádné další nemáme, přikládáme tedy velký význam oblečení, vzhledu,…

–          2) HALO EFEKT – necháváme se unést nápadným nebo výrazným rysem – něco nás zaujme, 1 znak –podle toho hodnotíme člověka
– při hodnocení druhých absolutizujeme jeden velmi nápadný rys, od něhož potom odvozujeme všechny ostatní rysy

–          3) EFEKT SOCIÁLNÍHO POSTAVENÍ – známe-li povolání daného člověka, máme tendenci mu přivlastňovat ty vlastnosti, které jsou typické pro danou profesi (soudce- je spravedlivý)

–          4) EFEKT MÍRNOSTI – posuzujeme daného člověka mírněji, protože se nám jeví mile a sympaticky, omlouváme jeho chyby

–          5) LOGICKÁ CHYBA – na základě zkušeností (tvz. obecně sdílených pravd)  se domníváme, že některé vlastnosti spolu logicky souvisejí (kdo lže, ten krade)
např. obézní člověk je pokládán za pomalého a líného

–          6) PROJEKCE – naše tendence očekávat, že druhý člověk má podobné zájmy, názory nebo postoje jako my

–          7) PŘEDSUDKY – zjednodušení nebo zkreslení z neznalosti nebo nedostatku informací, které jsou dány iracionálně (nejsou vzor)  př. rasové předsudky

–          8) STEREOTYPY – ustálený jednotvárný vzorec chování a myšlení, který vznikl na základě zobecnění, zjednodušený obraz o nějaké skupině lidí, kdy nebereme v potaz individuální vlastnosti člověka, ale přisuzujeme mu vlastnosti celé skupiny

–          a) autostereotypy – skupina si je vytváří o sobě samotné (Češi o Češích), bývají zpravidla kladné, skupina má tendenci být lepší, kladné světlo
b) heterostereotypy – co si jiná skupina myslí o jiné skupině (Češi o Němcích)

–          9) PYGMALION EFEKT – především ve škole, učitel očekává od studenta, že bude mít dobré výsledky (např. na základě jednoho úspěšného testu)

–          10) GOLEM EFEKT – negativní očekávání, učitel očekává od studenta, že bude mít špatné výsledky (př. nepovedená písemka)

• SOCIÁLNÍ ROLE

–          soubor očekávaného chování člověka, odráží jeho postavení ve společnosti, je tím, co se od člověka v daném postavení očekává

–          společensky odzkoušený a funkční model sociálního chování, který dotváříme svými vlastnostmi

–          přijímáním sociálních rolí se člověk zařazuje do společnosti, během života se některé naše role proměňují nebo jsou stálé

• FORMÁLNÍ

–          spojené s určitou funkcí nebo postavením (učitel, student,…)

• NEFORMÁLNÍ

–          na základě spontánních postojů (kamarád,…), bezprostřední

• OBECNÉ

–          nadřazené (šéf, ředitel), souřadné (kamarád, spolumajitel), podřízené (mladší dítě, zaměstnanec,…)

• SPECIFICKÉ

–          uplatňují se v sociální skupině, ukazuje, jaký má jedinec ve skupině vliv

• SOCIÁLNÍ POZICE= hodnota postavení, které člověk zaujímá v nějakém sociálním útvaru. Toto postavení má vzhledem k jiným postavením určitou hodnotu a je svázáno s výkonem určité role

–          Může dojít ke konfliktu rolí » v určité situaci si člověk nedokáže zvolit jednu roli, neboť se neslučují (sportovec+kuřák, učitelka+matka)

–          Role jsou vrozeny, vnuceny

Rolová dispozice = určité předpoklady k různým rolím (Muž trpící klaustrofobií nebude zřejmě vhodným kandidátem na námořníka v ponorce).
Rolová ambivalence = protichůdná očekávání vůči jednomu nositeli děje (např. má být kreativní, ale i konzervativní)
Rolová distance = odmítnutí jednání které se očekává vůči jednomu nositeli role (odstup od určité role)-> Dítě odmítá jít na kolotoč, jednoznačně dává okázale najevo, že je už na takové infantilní zábavy staré
Křížení rolí = přenášení vzorce chování z jedné na druhou roli(Voják z povolání vychovává své děti vojenským typem)
Rolová ambiguita = Rolová dvojznačnost, každý z nás může do role přinést další znak (nový pohled)(Politik – hájí zájmy lidí, ale do role vnáší vlastní znak)
Rolový tlak = silné očekávání vůči nositeli role ->(Lékař by měl pomoci co největšímu počtu lidí, co nejlépe, ale přitom mu zdrav. pojišťovna dává limity, kolik léků smí vydat, podepsat.)
Rolové přetížení = Člověk, který nezvládá tlak. Jedinec je zaměstnán několika rolemi a nezvládá je (zaměstnaná matka)
Konflikt rolí = protichůdná očekávání při plnění rolí, nelze splnit všecky role (zaměstnaný otec) -> nemůže trávit čas s rodinou, musí vydělávat

Sociální kontrola = objevuje se tehdy, pokud se vyskytne někdo jehož chování neodpovídá očekávání. Zpravidla následuje trest v různé formě.
a) Neformální – prostřednictvím nepsaných pravidel chování, které lidé považují za  daná a očekávají jejich dodržování od druhých.
b) Formální – projevuje se v pravidlech, která jsou zaznamenaná (právní předpisy, podle práva- justice)

• SOCIÁLNÍ SKUPINY

–          jsou typem sociálních útvarů

–          člověk v sociální skupině tráví většinu času

Znaky sociálních skupin:

–          interakce mezi členy skupiny→  vzájemné působení, průběh komunikace

–          soudržnost skupiny→ čím pozitivnější vztahy, tím větší soudržnost

–          musí mít společný alespoň jeden cíl→ př.třída chce odmaturovat

–          společné hodnoty a normy » obecná pravidla→ musí je dodržovat všichni členové skupiny, Speciální normy→ vztahují se pouze na některé členy

–          každý člen ve skupině zaujímá určitou pozici » určité chování (práva a povinnosti)

–          hierarchie pozic » uspořádání (každá skupina mívá svého vůdce)

–          identifikace se skupinou, do které patříme, členství ve skupině je vědomé, chceme být členy, proto respektujeme pravidla

–          čím větší skupina, tím těžší je udržet soudružnost

ROZDĚLENÍ SOCIÁLNÍCH SKUPIN

• PODLE VELIKOSTI

–          malé » 3 – 20 lidí (rodina, parta)

–          střední » 20 – 40 členů (třída)

–          velké » 40 a více (firma, škola, národ,…)

• PODLE VZNIKU A ORGANIZOVANOSTI

–          formální – platí přesná pravidla (firma)

–          neformální – uvolněné, spontánní, bezprostřední, kamarádské (třída)

• PODLE ČLENSTVÍ

–          členské – ty, kde já jsem členem

–          cizí – ty, do kterých nepatřím

–          referenční – nejsem členem, ale chtěl bych být, přijímám jejich pravidla, zájmy a normy

• PODLE VZTAHŮ A SOCIALIZACE

–          primární – začíná proces socializace,vztahy blízké založené na citech a emocích (rodina)

–          sekundární – založené z racionálních důvodů

• PŘECHODNÉ A STÁLÉ

–          stálé – trvají po celý život, nezanikají (rodina)

–          přechodné – po splnění svého cíle zanikají (třída→rozpad po maturitě)

• KOMUNIKACE

–          proces, při kterém si lidé předávají informace, proces sdělování

–          doprovází sociální interakci, není to jen lidská záležitost, komunikují i živočichové a rostliny

–          specificky lidská je řeč

–          člověk může komunikovat i na dálku a může zanechat stopy skrze staletí (obrazy od předků,…)

–          může probíhat mezi dvěma i více lidmi

–          interakce: reagování lidí na sebe navzájem

– Mezilidské (interpersonální) vztahy jsou oblastí společenských vztahů v níž je preferován vztah člověka k člověku (téma sociální psychologie) na rozdíl od vztahů společenských (např. vztah malých a velkých skupin- téma sociologie)

– Sociální interakce zahrnuje poznávání druhých lidí a sebe sama v síti sociálních vztahů, komunikaci mezi členy lidské společnosti..
 –   Interakce znamená jakékoliv působením lidí navzájem. Probíhá při veškerých kontaktech s cizími lidmi.
Sociální komunikace tedy představuje sdělování informací, podávání zpráv.

• PROCES KOMUNIKACE

–          komunikátor – vysílá informaci

–          komuniké – informace, kterou říká

–          komunikant – přijímá informaci

–          feedback – zpětná vazba, reakce komunikanta

ŠUMY V KOMUNIKACI
– zkreslují informaci a brání srozumitelnosti
– ironie, dvojznačnost, vada řeči, cizí jazyky, hluk, vady sluchu, zraku,…

• FORMY KOMUNIKACE

–          JEDNOSMĚRNÁ – masová, televize, noviny

–          OBOUSTRANNÁ (mezi lidmi)

–          PŘÍMÁ – v sociálním kontaktu (vidí se nebo se slyší)

–          NEPŘÍMÁ – skrze prostředky-dopis, e-mail, icq, sms,…

–          VERBÁLNÍ – vyjádřena slovem nebo písmem (dopis), základní formou je rozhovor, který představuje záměrný jazykový styk, kdy střídavě mluví různé osoby a probíhá v konkrétní situaci sociální

–          NONVERBÁLNÍ – mimika (usměv, pláč,…) -> nositeli emocí, autentičtější, hůře se skrývají
kinezika (pohyby těla, očí,… – ruce v bok, ruce v kapsách)
gestikulace (pohyby rukou,..)
posturika – postoj těla
haptika = komunikace dotykem (pohlazení, facka,..)
proxemika = komunikace na určitou vzdálenost (čím dál je , tím horší) -> slušná forma: do 5 metrů, důvěrně: na délku paže
paralingvistika = hlasové neslovní projevy, které doprovázejí komunikaci (tón řeči, tempo, odkašlávání…)a

–          -> tuto teorii o neverbální komunikaci vymyslel český psycholog KŘIVOHLAVÝ

ASYMETRICKÁ – nesouměrná, nerovná komunikace mezi nadřízeným a podřízeným (vztah subordinace) , signalizuje rozdíly v sociálním postavení

SYMETRICKÁ – rovná, stejný podíl na komunikaci, vyváženost podílu účastníků na průběhu komunikace

KOMPETITIVNÍ – soutěživá komunikace, jde o překonání druhého, dodržení pravidel slušné komunikace

KOOPERUJÍCÍ – jde zde o spolupráci, pomoc,…

FORMÁLNÍ – záleží na úkolu, který se řeší, společný úkol – dominuje nadosobní hledisko – rozhodující je věcný aspekt, účel komunikace (léčba pacienta)

NEFORMÁLNÍ – na základě sympatií , antipatií, emocí, obdivu a soucitu
HARMONICKÁ X KONFLIKTNÍ – Harmonická vede zúčastněné osoby k souladu zájmů, k uspokojení potřeb, které se vztahem spojují. Konflikt je určitým střetnutím protichůdných sil na cestě k cíli, je nevyhnutelný, neboť v jakékoliv komunikaci musí dříve nebo později vzniknout názorový rozdíl. Každá konfliktní situace má složku věcnou (racionální) a emocionální (iracionální).

• ASERTIVITA
  – umění prosadit svůj názor, prosadit se s cílem zlepšit vlastní pozici, ale ne na úkor druhých
  – Asertivitní desatero(práva): dělat chyby, říci já nevím, říci svůj vlastní názor a nést za něj zodpovědnost, říci já tomu nerozumím, říci je mi to jedno, dělat nelogická rozhodnutí, nesouhlasit a nenaplňovat asertivní práva

• KONFLIKTY

–          střetnutí dvou nebo více protikladných tendencí, sil či cílů

–          rozlišujeme konflikty interpersonální (mezi lidmi) a intrapersonální (probíhají uvnitř jedince)

INTRAPERSONÁLNÍ KONFLIKTY
– APETENCE – APETENCE » v rozporu jsou dva žádoucí (pozitivní) cíle – v restauraci máme chuť na
 steak a palačinky zároveň

–          APETENCE – AVERZE » chceme dosáhnout jistého cíle, ale pro nepříjemný doprovodný jev bychom od něj upustily – udělat dobře zkoušku, ale nemuset se učit

–          AVERZE – AVERZE » jedná se o rozhodnutí mezi negativními alternativami, obě varianty se nám zdají stejně nemilé – jít k zubaři nebo snášet bolest zubů

• ZPRACOVÁNÍ KONFLIKTŮ (Způsoby):
  základní typy chování v situaci konfliktu

– ÚTĚK– člověk se především snaží uniknout, vyhnout se něčemu (student se neučí, obává se špatného výsledku » záškoláctví)

– KONFRONTACE – obě strany agresivně prosazují svou, útočí na soupeře, jehož argumenty neposlouchají,. Cílem je ,,převálcovat druhého „, zvítězit.
– REZIGNACE – znamená stanovení priorit, umět se něčeho vzdát (vybrat si jednu ze dvou věcí, které probíhají ve stejnou dobu→ př.jet na lyžařský kurz nebo jít na koncert)
– POPÍRÁNÍ – odmítnutí vzít něco na vědomí (smrt blízkého člověka » udržování místnosti jako svatyně,…) vytěsnění ve snaze vyhnout se konfliktu
– PROJEKCE – připisování vlastní slabosti jiným (místo „nenávidím tě“ řekneme „nenávidíš mě“), extrémní projekce může vést k paranoie
– KOMPENZACE – náhradní uspokojení jako vyrovnání určitých nedostatků (žák nevyniká v učení, tak to kompenzuje silou, rvačkou, nebo něčím jiným- sport)

– RACIONALIZACE – rozumové ospravedlnění, interpretace vlastního chování, představuje zvládnutí konfliktu při zachování pocitu vlastní hodnoty
– ŘEŠENÍ PROBLÉMU – účastníci konfliktu se snaží hovořit o problému, aniž by se obviňovali nebo napadali. Hledají cesty, jak problém řešit a vyřešit optimálně pro všechny.

Resocializace – týká se velkých životních změn (př. změna zaměstnání, odchod do důchodu, rozvod) nebo např. společensko- ekonomické změny (ČR- situace z roku 1989)

Re-resocializace – návrat do původního prostředí (návrat z koncentračního tábora, propuštění z vězení, odchod ze sekty)
Re-edukace – typ specifické socializace = převýchova  (uplatňována u osob s poruchovým chováním – či tvz. patologickým chováním)

Článek Sociální psychologie – maturitní otázka ZSV se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.