Otázka: Baroko
Předmět: Dějiny umění/Dějepis
Přidal(a): skate
BAROKO
- období následující po renesanci a manýrismu nazýváme barok (baroko). V Itálii počáteční fáze baroka splývala a organicky se prolínala se závěrečnou fází manýrizmu. (V současné době se vedou stálé spory o to, kde vlastně barok začíná, co patří ještě k manýrizmu a co už k baroku.)
- baroko byl umělecký sloh, vládnoucí v evropském umění a kultuře zhruba v 17. a v 1. polovině 18. stol. Pozdní fáze baroka byla souběžná s rokokem a barokním klasicismem.
Barokní umění periodizujeme zhruba na tři období:
- raný barok (v Itálii 1590-1625, u nás 1600-1700)
- vrcholný barok (v Itálii 1625-1675, u nás 1700-1740)
- pozdní barok (v Itálii 1675-1750, u nás 1740-1780, souběžně s rokokem a klasicismem).
Název:
Výklad původu slova barok zůstává hypotetický1. Někteří historici ho odvozují od řeckého slova báros = tíha, hojnost (přemíra dekoru na uměleckých dílech). Jiní je však považují za deformaci latinského verruca = bradavice, často se také kloní k tomu, že byl převzat z portugalštiny, kde barroco v překladu znamená nepravidelnou perlu. Italsky barocco je zase zakřivený, pokroucený, nepravidelný… (Pejorativní2 označení slohu dali francouzští klasicističtí estetici 18. století, kteří ho odsuzovali jako projev zvráceného vkusu, směr jim připadal „směšný“ a „přemrštěný“.)
Jako ostatní slohy byl barok částečnou negací předcházejícího slohu.
Změnil se směr a cíl umění:
- zatímco renesanční umění chtělo odhalovat pravdu, nyní pravdu zajišťovala církev. Úkolem umění bylo tuto „pravdu“ sdělovat a učinit ji přitažlivou, aby přesvědčila a polapila duši.
Baroko rušilo harmonickou vyváženost renesance a její klidnou kompozici, intelektuální vytříbenost renesančních forem byla opuštěna, umění se obrátilo k lidovým masám. Církev se všemožně snažila získat lidové vrstvy a volila k tomu nejúčinnější prostředky:
- obšírnost a vířivý pohyb, který se stupňoval k závrati
- bohatství, které vzbuzovalo obdiv a úžas
Barokní umění hýřilo:
- nadbytkem, dynamismem, svůdností a patosem
Využívalo:
- přímých smyslových prožitků
- naturalismu
- plasticky plných tvarů
- dramatického výrazu
Barok rozkládal kompozici, aby uvolnil prostor životu, aby vyloučil vše, co by jej mohlo znehybnit a tím zničit. Využíval asymetrie, rozpínavého prostoru, rozvolněného účinkem optických iluzí, uplatňoval rozevřené tvary, jejichž neurčité obrysy byly utvářeny neklidnou linií a zachycoval rozmanité účinky světla a ovzduší.
Italský barok
- Neměl sklon k hluboké citovosti, vyvíjel se spíš po technické stránce (užíval výmluvných tvarů, barev, teatrálních a rétorických prostředků). Byl více záležitostí formy než vnitřní přesvědčivosti, vyvíjel se spíše po technické stránce (užíval výmluvných tvarů, barev, teatrálních a rétorických prostředků).
- Vyburcoval barok vyvěrající z hlubokých tužeb německého a španělského národa (měl ohlas i u amerických národů). Barok se stal přirozeným výrazem mladých národů (sužovaných reformací).
Barokní umění se prostřednictvím protireformačního hnutí a působení jezuitského řádu, rychle šířilo Evropou.
Barok zapustil záhy kořeny v zaalpských zemích, kde především v Rakousku, Německu a v Čechách bylo jeho přijímání ovlivněno různou kulturní, historickou a společenskou situací, avšak taky náboženskými tradicemi. Praha, Vídeň a Drážďany se staly středisky umělecké obrody.
V katolických zemích jako byly Itálie, Španělsko, Portugalsko, jižní Nizozemí, střední Evropa – Rakousko, Uhersko, české země a španělské kolonie v zámoří (Mexiko) se rozvíjela radikální, dramatická forma baroka útočícího na city. Baroko tady nabylo charakter protireformačního slohu, někde přímo jezuitského.
V katolické Francii, kde barokní sloh sloužil k reprezentaci královské absolutistické moci, se vyhranil v barokní klasicismus, který byl střídmější a hledal vzory v antice a klasické renesanci.
Barok se uplatnil ve všech uměleckých projevech, kromě výtvarného umění zasáhl též literaturu, hudbu, tanec…
Cílem umění byl maximální výsledný účinek a vše bylo zaměřeno na divadelní působivost. Různé techniky a prostředky byly využívány v těsném sepětí. Všechny obory umění – malířství, sochařství a umělecká řemesla přispívaly ke zvýšení působivosti architektury.
1) hypotetický – založený na předpokladu, hypotéze, nejistý…
2) pejorativní – hanlivý (opak = meliorativní).
Architektura
- Získala opět významné místo, právě ona se měla stát hlavním nástrojem ideologického nátlaku církve. Ostatní obory umění byly architektuře, zvláště církevní (chrámové, klášterní), podřízeny.
Podrobně zpracovanou architekturu v baroku najdete zde:
Malířství
- Malířství jako výtvarný obor nejméně spjatý s architekturou dovolovalo malířům poměrnou myšlenkovou volnost i v katolických zemích. Přesto i v malířství převládal ve Francii barokní klasicismus a v ostatních zemích Evropy radikální dramatické baroko. V měšťanském Holandsku se prosadil barokní realismus, který se projevoval i v anglikánské Anglii. Klasicistické a realistické tendence se však objevovaly i v jiných zemích.
Podrobně zpracované malířství v baroku najdete zde:
Sochařství
- barokní interiér se bez plastiky neobešel. Emocionální účinek se uplatňoval v sochařství snad nejvýrazněji.
- barokní sochařství bylo přímým protikladem renesančního. Zatímco renesanční umělci vyznávali zásadu, že sochu je možno valit ze svahu, aniž by se z ní cokoliv ulomilo (musí být uzavřena do bloku kamene)
Podrobně zpracované sochařství v baroku najdete zde:
