Otázka: Chov králíků

Předmět: Chov zvířat a veterinářství

Přidal(a): Kristýna Tesařová

Obsah otázky: význam chovu králíků, rozdělení plemen, požadavky na hybridního králíka, odchov mláďat.

Význam

• dietní bílé maso (výborné stravitelnost masa a biologická hodnota, JV 60-70%
• kožka – kožešina, srst k výrobě klobouků
• angorská vlna – výroba zdravotního prádla a úpletů
• laboratorní zvíře – testování léku a biofaktorů
• králičí hnůj – hodnotné hnojivo s vysokým obsahem dusíku
• sport a zábava

Plemena

• Velká plemena – nad 5 kg – Belgický obr, Francouzský beran, Německý obrovitý strakáč, Moravský obr (národní plemeno)
• Střední plemena – 3,5-5,5 kg – Český strakáč, Vídeňský králík, Český albín, Burgunský, Kalifornský, Novozélanský, Zaječí králík
• Malá plemena – 2-3,5 kg – Činčila malá, Malý beran, tříslový králík, anglický strakáč
• Zakrslá plemena 0,7-2 kg – zakrslý beran, hermelín
• Dlouhosrstá – 6 cm srst – angora, liščí
• krátkosrstá – kastorex, dalmatinský strakáč

Národní plemena:

• Český strakáč
• Moravský obr
• Český albín
• Český luštič
• Moravský bílý hnědooký
• Český černopesíkatý
• Český červený

Hybridi

• speciální masní hybridi (více plemenní kříženci) – použití velkochovy např.: HYPLUS, HYLLA, ZIKA, BELGICKÝ BROJLEROVÝ KRÁLÍK, CUNISTAR
• popřípadě může jít o křížence masných plemen, využití v drobnochovu

Požadavky:

• max ve 3. měsících 2,5-3 kg živé váhy
• vysoká kvalita masa
• JV 65%
• od králice je požadavek 7-8 vrhů za rok – 40 mláďat
• spotřeba KKS 3 kg na 1 kg přírůstku

Technika chovu

• převažuje přirozená plemenitba
• inseminace – ve velkovýrobě

Připouštění: samce používáme ke krytí

• 1x denně – po týdnu 2-3 dny pauza
• Ob den
• Při max. využití: 2x ráno a 2x večer 3dny po sobě, pak je den pauza

Zapouštění králic:

• v době říje, která je polyestrická (vícekrát do roka)
• příznaky říje:
  • překrvení pohlavních orgánů
  • nechá na sebe skákat
  • hrabání
  • stavba hnízda při falešné březosti

• při připouštění dáváme samici zásadně do kotce k samci, pří páření je nenecháváme bez dozoru (možnost poranění)
• k oplození stačí jeden skok
• před pářením zkontrolujeme pohlavní orgány (syfilis, utváření)
• při úspěšném páření se samec svalí na bok
• pokud králice porodí mrtvá mláďata nebo je sežere znovu připouštíme 2-3 dny po porodu
• v zimě připouštíme králíky kolem poledne, kdy je tepleji
• v létě naopak ráno nebo večer, kdy je chladněji

Březost a kocení králice

• Kocení – ráno a večer
• kontrola březosti – palpace – pohmat dutiny břišní – 14dní po připuštění, kontrolní připuštění
• Příznaky březosti
  • zvětšení břicha
  • zvětšení bradavek
  • v posledním stádiu začíná nosit na hnízdo

Délka březosti

• 30-31 dní
• králice ustájení samostatně
• vytvoření dobrých podmínek
• 1 týden před porodem kotec vydesinfikovat (vložit kotiště)
• samice musí mít dostatek sena a vody
• kotiště vkládáme do kotce v zimě
• kocení je ukončení březosti
  • králice si trhá chlupy jimiž vystýlá hnízdo – těsně před porodem
  • kocení trvá asi 30min, po porodu zakryje chlupama

Vrh po porodu

• jsou slepá, holá, mají minimální termoregulaci – nidikolní
• vrh kontrolujeme ihned po porodu v nepřítomnosti králice, odstraníme mrtvé a poraněná mláďata
• korekce vrhu – necháme jenom tolik mláďat kolik má bradavek až druhý, třetí den (možnost podložit jiné samici, která se okotila přibližně ve stejnou dobu)
• vrh pravidelně kontrolujeme
• mláďata začínají vidět 10-12 den po narození
• mláďata začínají opouštět hnízdo po 20dni stáří
• odstav 6-8 týdnů, vakcinace mor a myxomatoza
• krizové období při odstavu – horší trávení škrobu, restrikce KD, dostatek vlákniny, hrozí trávicí potíže a kokcidioza
• ve 3 měsících rozdělujeme pohlaví

Ustájení

• skupinové – na výkrm
• individuální – podestýlka x bez podestýlky
• tradiční králikárna, klece
• ohrádky

Krmení a ošetřovní králíků

Vhodná tradiční krmiva:

• objemná píce: zelená či seno
• okopaniny: mrkev, krmná řepa, topinambur
• zrniny a olejniny: oves, ječmen, kukuřice
• ostatní: tvrdý chléb a pečivo
• vitaminy a minerální doplňky: Combinal AD2, E, Roboran

Kompletní krmné směsi

• specifické kategorie (březí + kojící, odstav, výkrm)

Článek Chov králíků – maturitní otázka se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

Otázka: Chov ovcí a jejich plemenitba

Předmět: Chov zvířat a veterinářství

Přidal(a): Kristýna Tesařová

Obsah otázky: zapouštění, inseminace, synchronizace a stimulace říje ovcí

Plemenitba ovce

• a) pohlavní dospělost – 5-8 měsíců
• b) chovatelská dospělost – 16-18 měsíců
• c) tělesná dospělost – 2-3 roky
• // Využití v chovu 6-10 let

Říje

• polyestrická s výraznou sezónností
  • na podzim od poloviny září do poloviny listopadu
• délka trvání říje 1-1,5dne
• Romanovská ovce 2-3dny – asezónost
• opakuje se 18-21dní
• Příznaky říje nejsou příliš výrazné
  • překrvení a zvětšení pohlavních orgánů
  • hlasové projevy
  • změny chování

Metody stimulace říje

• Přítomnost berana ve stádě – beran prubíř s rouškou nebo vazektomovaný – říje se dostává zpravidla do 24hodin
• Flusking – krmný šok – podobu 2-3týdnů je snížena krmná dávka – pouze objemná krmiva bez jádra
  • Po této době se nárazově zvýší KD dle normy a přidá se 200-400g jádro navíc
  • Říje se dostaví do 3týdnů
• zkrmování naklíčeného ječmene – dávka je cca 200-250g/kus/den
• přídavky selenu do krmné dávky – 5g/kus/den
• zkrmování amonných solí
• úprava světelného dne (zkrácení)

Synchronizace říje = sjednocení

• Princip:
  • podávání hormonálních preparátů na bázi progesteronu, který blokuje uvolňování hormonů hypofýzy
• Podávání:
  • 12dnů vlastní aplikace hormonálních preparátů
  • 2dny vylučování rezidui
  • 2dny dozrávání GF
  • Celkem 16dnů, za 2-7dnů se dostaví říje
• Způsob podávání preparátů
  • Podávání v krmivu
  • Vaginální tampony
  • Podkožní implantáty

Technika plemenitby – přirozená plemenitba

Způsoby připouštění ovcí:

• Volné připouštění (nadivoko)
  • Berani se vpouští do stáda volně na dobu 6. týdnů
  • Poměr pohlaví:
    • mladí berani 1:15-20
    • stáří 1:15-20
  • Výhody: organizačně nenáročná, dobré vyhledávání říjících ovcí, vysoké % zabřeznutí
  • Nevýhody: možnost vyčerpání beranů, není znám původ jehňat (pouze na výkrm)
  • Prevence přetížení beranů (do stáda pouze ráno a večer vždy n 1,5 -2 hodiny potom příkrm jadrnými krmivy
• Skupinové připouštění
  • Je v podstatě volným připouštění:
  • stádo se rozdělí na menší skupiny (např. dle tělesného rámce a kvality vlny)
  • přidělí se určitý počet beranů
  • Výhody a nevýhody stejné jako u volného připouštění
• Harémové připouštění
  • Vytvoří se skupina ovcí po 30-40 kusech, ke kterým se přidělí jeden beran
  • Výhody: je známy původ jehňat
  • Nevýhody: organizačně náročnější, nižší % zabřezávání, možnost přetížení berana, opakované zapuštění některých ovcí a jiných ne
• Individuální připouštění
  • Využívá se v ŠCH a RCH, sestavují se vhodné rodičovské páry na základě výsledku bonitace
  • Beran prubíř vyhledává plemenice 2x denně (ráno a večer)
  • Ovce v říji jsou oddělené od stáda

Článek Chov ovcí – plemenitba se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

Otázka: Infekční a neinfekční onemocnění přežvýkavců

Předmět: Výživa a chov zvířat

Přidal(a): Lucie Barešová

a) Rozdělte onemocnění dle původu

uveďte příklady

• Infekční
  • nemoci způsobené infekčními agens
  • virové (SLAK, IBR-IPV, mor skotu a malých přežvýkavců,…)
  • prionové (BSE, SKRAPIE)
  • bakteriální (brucelóza, tetanus, TBC; para TBC; pseudo TBC)
  • parazitární (škrkavičnost, plicní červivost, tasemnice, motolice)
• Neinfekční
  • vrozené – genetické
  • získané – otravy – rostliny, organické a anorganické látky
  • zranění – sečné, řezné rány, zlomeniny, popáleniny
  • ostatní

b) Uveďte 3 parazitální choroby přežvýkavců

klinické příznaky, prevence, diagnostiku a léčbu

Plicní červivost

• Klinické příznaky:
  • způsobují poškození jednotlivých orgánů, kterými projdou
  • kašel, průjem, hubnutí, slabá zvířata úhyn
  • při masivní invazi – úhyny
  • parazit se vyskytuje v srpnu a září
• Diagnostika:
  • koprologie
  • klinické příznaky
  • pitva
• Léčba:
  • provádí se
  • IVOMEC – antiparazitikum, podává se celkově
• Prevence:
  • imunizace krav a telat vakcínou
  • pravidelné odčervení po pastvě, asanace pastvy

Motoličnatost

• Klinické příznaky:
  • nízká užitkovost
  • u silných invazí – žloutenka,anémie,průjmy, až k úhynu
  • zánět jater, jizvy na játrech, ucpání žlučovodu
  • bolestivost břicha, koliky, krváceniny do střev
• Diagnostika:
  • klinické příznaky
  • koprologie
• Léčba:
  • enthelmintika – fenbendazolové preparáty
  • někdy ATB – při sekundární bakteriální infekci
  • podpůrná léčba vitamíny
• Prevence:
  • vysušování pastvin, postřiky proti hlemýždům

Hypodermatóza = střečkovitost

• Klinické příznaky:
  • Při náletu střečků dobytek tzv.střečkuje
  • poruchy motoriky
  • v únoru a březnu se objevují typické střečkovité boule – až velikost ořechu, na vrcholku mají otvory – postupně se otevírají při odumření larvy v bouli – alergické reakce
• Diagnostika:
  • nález vajíček, kožních uzlů
  • zvíře střečkuje, hubne
  • pitva, klinické vyšetření
• Léčba:
  • plošné ošetření Bo po návratu z pastvy – IVOMEC – injekčně
  • laváže omýváním nebo sprej s antiparazitárními účinky (5 % Arpalit )
  • neléčí se krávy v posledním měsíci březosti a laktující dojnice
  • Pokud je už ve stádiu kožních uzlů, je nejvhodnějším řešením mechanické odstranění larvy dýchacím otvorem po jeho případném rozšíření skalpelem a následné ošetření vzniklé rány. Některé uzly je zapotřebí nechat uzrát. Rozmáčknutí larvy v těle může vyvolat alergickou reakci.
• Prevence:
  • omezit v době kladení vajíček pastvu, nebo pást ve stínu
  • použít přípravky obsahující avermektiny (ivermectin, moxidectin) od počátku července do konce listopadu
  • úklid hnoje, udržovat čisté stáje a výběhy
  • nehnojit pastvinu během pastevní sezóny
  • zvíře nedávat na mokré a špatně drénované pastviny

c) Uveďte 3 bakteriální choroby přežvýkavců

klinické příznaky, prevence, diagnostiku a léčbu

Tuberkulóza

• Klinické příznaky:
  • dle místa napadení
  • tuhé, žlutobílé až šedivé uzlíky – různé velikosti
  • kolem plic v průběhu lymfatických cév – četné uzlíky = perlovina
  • tuberkly mohou být opouzdřené – mohou až kalcifikovat
  • někdy možný rozpad tkáně = kaseifikace
    • plíce – dyspnoe, suchý kašel, chátrání, hubnutí
    • střeva – střídání průjmu a zácpy, poruchy resorpce živin, celková sešlost, kachexie
    • děloha, varlata – poruchy reprodukční schopnosti, hlenohnisavé výtoky
    • mléčná žláza – vyvíjí se pomalu, zpočátku jen změněné mléko, v parenchymu postupně uzly, které splývají – vemeno asymetrické a hrbolaté
• Diagnostika:
  • intradermální aplikace tuberkulinu – v místě vpichu vzniká otok, zánět
  • klinické vyšetření
  • mikrobiologické vyšetření – sekrety, exkrety, změněné orgány a mízní uzliny
  • pitva
• Léčba:
  • neprovádí se – pozitivní zvířata se utratí
• Prevence:
  • kontroly přesunů
  • pravidelné vyšetření

Brucelóza

• Klinické příznaky:
  • reprodukční poruchy – potraty v poslední třetině březosti, zadržení lůžka
  • mumifikace plodu
  • u telat nakažených skrze mléko – artritidy
  • u samců orchitidy – nechuť k páření
  • plod – zduřelý pupeční provazec, krvavé podkoží
  • plodové vody jsou tmavé a obsahují vločky hnisu
  • přechodně zvýšená tělesná teplota
  • výtoky z močové trubice
  • po orchitidě a potratu vzniká doživotní sterilita
  • inkubační doba – 20-230 dní
  • Ho- horečka, záněty kloubů a šlach, bolesti svalstva
• Diagnostika:
  • kroužková metoda – reakce vazby komplementů
  • stanovit hlavně při potratu – plodová voda u zmetka
  • sérologické vyšetření – určité populaci krav ze stáje – 2 x po 14 dnech
  • bakteriologické vyšetření – zdlouhavé
• Léčba:
  • neprovádí se – je to zoonóza
  • sterilitu nelze vyřešit
  • izolace a utracení pozitivních zvířat
• Prevence:
  • vyšetřování zmetků
  • karantény zmetajících zvířat
  • kontrola populace skotu
  • preventivní sérologické vyšetření
  • vyšetření po každém potratu

Tetanus

• Klinické příznaky:
  • křeče začínají na hlavě, dále kaudálně
  • ztížený, zpomalený a strnulý pohyb
  • zhoršený příjem potravy – křeč žvýkacích a polykacích svalů
  • poruchy pohybu, napnutý krk
  • výhřez 3. víčka, rozšíření nozder, dyspnoe
  • vtažené břicho, zdvižený ocas
  • zvýšená dráždivost!
  • úhyn na udušení (postižení dých. svalů)
  • perakutní průběh- úhyn během 24 hodin
  • pozvolnější a při léčbě – odeznívání příznaků po 12-14 dnech
• Diagnostika:
  • typické příznaky, bakteriologie
  • průkaz toxinu v krvi
  • biolog. pokus na myši (tulení postoj)
• Léčba:
  • chirurgické ošetření místa poranění
  • hyperimunní sérum, ATB
  • symptomatická léčba (voda, výživa sondou)
  • klidný, temný box, lépe v závěsu
• Prevence:
  • ošetřování poranění
  • preventivní podání séra
  • vakcinace

d) Uveďte 3 virové choroby přežvýkavců

klinické příznaky, prevence, diagnostiku a léčbu

SLAK

• Klinické příznaky:
  • nejvýraznější u mladého skotu
  • začíná to horečkami nad 41°. Do 3 dnů vznikají afty a puchýřky (obsahují nezánětlivý exudát) v dutině ústní, na korunce, strucích… – slinění, kulhání
  • u mláďat je postižen myokard – smrt.
  • u dospělých vyzutí rohového pouzdra.
• Diagnostika:
  • odebrání tekutiny z puchýřků do nádobky – odešle se do národní referentní laboratoře (přímo na SLAK)
• Léčba:
  • není, euthanásie všech zvířat
• Prevence:
  • karanténa nově nakoupených zvířat

Mor skotu a malých přežvýkavců

• Klinické příznaky:
  • inkubační doba: 3-5 dní
  • perakutní forma:
    • výrazné zvýšení teploty, náhlý úhyn
  • akutní forma:
    • klasická forma, slinění, krvavý průjem, bolestivá dutina břišní, zástava bachorové motoriky, nechutenství, bolestivé zánětlivé změny na sliznicích (bílé zvětšující se nekrotické změny na sliznicích dutiny ústní )
  • subakutní průběh:
    • nízká mortalita
    • při pitvě nekróza na sliznicích, překrvení, krváceniny, mízní uzliny překrvené a edematózní…
• Diagnostika:
  • ELISA, imunoprecipitační test
• Léčba:
  • není – vnímavá zvířata v ohnisku vyvraždit
• Prevence:
  • ochrana státního území před zavlečením – rizikové. Afrika, Asie

IBR-IPV

(infekční rhinotracheitida, infekční pustulární vulvovaginitida)

• Klinické příznaky:
  • okulorespirační forma: u mladého skotu. Výtok z nosu, konjuktivitida, dušnost, vysoká úmrtnost. Uzdravení za 4-5 dní. Inkubační doba 2-6 dní.
  • genitální forma: – u dospělého skotu. Vulvovaginitis a balanopostittis (=zánět předkožky). Močení, vaginální výtok, otok vulvy, petechie na sliznici pochvy a předkožky, u březích potraty v 5.-6. měsíci březosti. Většinou uzdravení do 14 dní, jinak neplodnost.
  • generalizovaná forma: – u novorozených a mladých zvířat. Horečka 42°, malátnost, slinění, průjem, výtok z nosu a očí, zakalená rohovka, nervové syndromy. Často smrt.
  • nervová forma: – zánět mozku a mozkových blan, excitace (=podráždění), křeče, opistotus (=strnutí svalů, záklon hlavy), ataxie (= nekoordinovaný pohyb), úhyn do 1 týdne. Většinou součást generalizované formy.
• Diagnostika:
  • podle symptomů
  • virologické vyšetření nosního a poševního sekretu, ejakulátu, výplašků z předkožkového vaku, abortů
• Léčba:
  • symptomatická
• Prevence:
  • IBR prosté chovy – karanténa při dovozu nového zvířete
  • IBR pozitivní chovy – eradikace (=vyřazení), opakované serologické vyšetření.
  • vyřazování pozitivních kusů
  • Každý rok se musí testovat celý chov- odběry krve

e) Uveďte 3 neinfekční choroby přežvýkavců

klinické příznaky, prevence, diagnostiku a léčbu

Otrava močovinou

• Klinické příznaky:
  • zrychlený a ztížený dech
  • zvýšené slinění a bolestivost břicha
  • zastavená motorika bachoru
  • svalové křeče, tonickoklonické křeče
  • opistotonus (= ztuhlost )
  • ulehnutí s končetinami od těla
  • cyanóza
  • úhyn do 3 hodin
• Diagnostika:
  • anamnéza a klinické vyšetření
  • vyšetření bachorové tekutiny
• Léčba:
  • ocet
  • kyselina chlorovodíková, mléčná nebo mravenčí
  • výplach bachoru
  • glukóza, vápník, hořčík, kofein – intravenózně
  • inokulace zdravé bachorové tekutiny
• Prevence:
  • postupný návyk na močovinu
  • dostatek energie v krmné dávce

Poporodní paréza

• Klinické příznaky:
  • ulehnutí většinou 24 hodin po porodu
    • 1. stadium – excitace, svalové třesy, ataxie a slabost
    • 2. stadium
      • ulehnutí, paréza začínající od zadních končetin, neschopnost vstát
      • hlava stočená na bok
      • zastavená motorika trávícího systému
    • 3. stadium – koma, ochablost svalů, nehmatelný puls
      • slabé osrdeční ozvy, zpomalený dech
      • tympanie

• Diagnostika:
  • anamnéza
  • klinické vyšetření
  • vyšetření plazmy (koncentrace Ca)
• Léčba:
  • intravenózně roztok Ca
  • roztok obsahující fosfor
  • perorálně chlorid vápenatý (CaCl2 )
  • hořčíkové přípravky
• Prevence:
  • nepřekrmovat Ca v době stání na sucho
  • správný poměr Ca a P v krmné dávce

Botulismus – otrava botulotoxinem, jedem

• Klinické příznaky:
  • progresivní paralýza (= šířící se nevratné ochrnutí)
  • ataxie
  • dyspnoe – 1. příznaky paralýzy CNS
  • poruchy zraku, mydriáza (rozšíření zornice oka), ochrnutí jazyka, polykání, střevní peristaltiky
  • paralýza – nevratná destrukce CNS
  • k úhynu dochází při ochrnutí mezižeberních dýchacích svalů
  • inkubace – podle množství přijatého toxinu – několik hodin až dnů
  • není zvýšená teplota
• Diagnostika:
  • otrava krmivem, které obsahuje botulotoxin – příznaky otravy
  • klinické vyšetření
• Léčba:
  • obtížná, prakticky nelze
  • pouze na začátku možno sérum a projímadla
• Prevence:
  • nezkrmovat zkaženou potravu

f) Uveďte prionové choroby přežvýkavců

klinické příznaky, prevence, diagnostiku a léčbu

BSE

• Bovinní spongiformní encefalopatie
• „Nemoc šílených krav“
• Klinické příznaky:
  • zvýšená citlivost, ataxie, olizování předmětů, nervozita, snižování        hmotnosti…
  • končí to úhynem
• Diagnostika:
  • na jatkách odběr prodloužené míchy
  • vyšetření na přítomnost BSE prionů
  • při pozitivním kusu se musí vše spálit
• Léčba:
  • neprovádí se
• Prevence:
  • zákaz zkrmování masokostní moučky

SKRAPIE – Klusavka

• Klinické příznaky:
  • neklid, agresivita, bojácnost, tremor hlavy a těla (=třes), svědění kůže, nekoordinovaný pohyb (= ataxie), slintání, kulhání, některé kusy manifestují (= projevují) demenci
• Diagnostika:
  • není
  • pozorovány změny temperamentu a chování
• Léčba:
  • není, utracení, zvíře samo uhyne
• Prevence:
  • není

Článek Infekční a neinfekční onemocnění přežvýkavců se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

Otázka: Hygiena získávání a uchovávání mléka

Předmět: Výživa a chov zvířat

Přidal(a): Lucie Barešová

a) Popište hygienu dojení a uchovávání mléka na farmách

• NK test – Posuzování množství somatických buněk v mléce – Mléko odstříkáme na posuzovací paletu (,,lívanečník”), která obsahuje čtyři mističky ( v každé mističce se posuzuje jedna čtvrtina vemene), do každé mystičky 2ml mléka a 2ml reakčního roztoku (na bázi fenolu) – Pokud tekutina v misce začne hrudkovatět nebo gelovatět, můžeme usoudit že kráva má mastitidu – Mléko se musí poté zlikvidovat
• Testování na rezidua – Testování mléka na rezidua je proces detekce nežádoucích látek, jako jsou pesticidy a antibiotika. Používají se např. chromatografické metody a imunologické testy (ELISA). Tento proces je důležitý pro bezpečnost potravin a ochranu spotřebitelů před kontaminací.
• Testování kyselosti- titrace – Za standardní znak kvality mléka od zdravé dojnice je považována hodnota titrační kyselosti v rozmezí 6,2 až 7,8 mmol/l. Při mastitidách titrační kyselost mléka klesá až na hodnoty 4 mmol/l.
• Testování na mikroorganismy – nesmí překročit 100 000 mikroorg. V 1ml.

Jak má vypadat výsledek mléka, které je v pořádku?

• CPM – celkový počet mikroorganismů v 1 ml při 30 °C ≤ 100 000 KTJ!
• PSB – počet somatických buněk (buňky a útvary z krve a z ml. plazmy), v 1 ml ≤ 400 000!
• RIL – rezidua inhibičních látek (antibiotika, pesticidy, toxiny, sanitační látky atd.), test na RIL musí být negativní!

Hygiena dojení

• Čištění a dezinfekce dojících strojů:
• Pravidelné čištění a dezinfekce dojících strojů jsou nezbytné pro prevenci přenosu bakterií a kontaminace mléka. Alkalická a kyselé.
• Používání vhodného pracovního oděvu a rukavic:
• Dojící personál by měl nosit vhodný pracovní oděv a rukavice, aby minimalizoval možnost kontaminace mléka a snížil riziko infekce.
• Pravidelná kontrola a péče o dojící zařízení:
• Stroje a zařízení používané při dojení by měly být pravidelně kontrolovány a údržbáři by měli provádět preventivní opatření.
• Šetrné zacházení dojicího personálu:
• Dojicí personál by měl dodržovat šetrné postupy při manipulaci se zvířaty a dojením, aby minimalizoval stres u dojnic a zamezil možnému zranění.
• Prevence mastitidy a dalších infekcí:
• Používání vhodných dezinfekčních prostředků na struky a monitorování zdraví dojnic jsou klíčovými prvky prevence mastitidy a dalších infekcí.
• Školení zaměstnanců v oblasti hygieny dojení:
• Zaměstnanci by měli být pravidelně školeni v oblasti hygieny dojení, aby byli obeznámeni s nejnovějšími postupy a bezpečnostními standardy. Zdravotní, hygienický průkaz.

Proces dojení

• Příprava dojicího zařízení:
• Dezinfekce a příprava dojicího zařízení, včetně dojících strojů a nádob na mléko.
• Příprava dojnic:
• Dojnice jsou přivedeny k dojícímu zařízení. Před dojením se čistí a ošetřují struky.
• Dojení:
• Dojící stroje jsou připojeny k jednotlivým strukům dojnic, a dochází k odběru mléka. Moderní farmy používají automatizované systémy dojení.
• Kontrola struk a mléka:
• Počáteční kontrola struků a průběžná kontrola mléka zajišťují, že nedochází k žádným anomáliím nebo problémům. Dezinfekce před dojením. Umytí a usušení struků.
• Odběr vzorků pro testování:
• Některé farmy pravidelně odebírají vzorky mléka pro testování kvality, obsahu tuků, bílkovin a dalších parametrů.
• Konec dojení:
• Po dokončení dojení jsou dojící stroje odstraněny a dojnice jsou propuštěny. Dezinfekce po dojení.
• Čištění dojícího zařízení:
• Dojící zařízení, včetně strojů a nádob na mléko, je důkladně vyčištěno a dezinfikováno.

Uchovávání mléka na farmách

• Teplota při chlazení: Mléko by mělo být chlazeno co nejrychleji po dojení. Optimální teplota pro rychlé chlazení je z 33°C přibližně na 4 °C.
• Teplota skladování: Mléko by mělo být uchováváno při teplotě pod 4 °C, ideálně při teplotě blíže k 2 °C, aby se zabránilo růstu bakterií a prodloužila se trvanlivost.
• Doba uchovávání: Mléko by mělo být co nejdříve po dojení chlazeno a spotřebováno co nejdříve. Trvanlivost mléka při správném chlazení se pohybuje obvykle mezi 2 a 3 dny, ale tato doba může být ovlivněna různými faktory, jako je teplota a hygiena.
• Teplota transportu: Při přepravě mléka na delší vzdálenosti je důležité udržovat nízkou teplotu, aby se minimalizovalo riziko růstu bakterií. Ideální teplota pro přepravu mléka je opět kolem 4-10 °C.
• Čištění a dezinfekce při dojení: Zařízení pro dojení by mělo být důkladně čištěno a dezinfikováno před každým použitím. To zahrnuje dojicí stroje, hadice a nádrže.

b) Popište hygienu zpracování mléka v mlékárnách

• Mléko po nadojení putuje potrubím kde dochází k filtraci nebo cezení
• Při transportu mléka do mlékáren nesmí teplota mléka přesáhnout 10°C
• Při příjezdu do mlékárny a na statcích se odeberou vzorky na kontrolu přítomnosti ATB, reziduí,…

Odstředění mléka 

Jedním z nejdůležitějších fyzikálních procesů

• Probíhá v odstředivkách (separátorech)
• teplota pro oddělení tuku od odstředěného mléka je 40-50°C
• Při odstřeďování je nejtěžší složka mléko – odstředěné mléko – soustřeďuje blízko stěny bubnu odstředivky a lehčí tuková složka – smetana – je vytlačována směrem do středu – Ve smetaně po odstředění je 40% tuku, v odstředěném mléce zůstává tzv. zbytkový obsah tuku (0,01-0,05%)

Pasterace mléka

• dlouhá pasterace – ošetření teplotou 63 °C po dobu 30 min
• šetrná pasterace – ošetření teplotou 72 °C po dobu 15 s
• vysoká pasterace – ošetření teplotou 85 °C po dobu 5 s
• Dochází k devitalizaci vegetativních forem MO, zvláště patogenů, redukci počtu spor a k inaktivaci většiny enzymů
• Mléko musí být bezprostředně po pasteraci zchlazeno na teplotu 6°C a nižší!

Ultratepelné ošetření mléka – UHT

• Mléko a smetanu zahřejeme na teplotu 135- 150 °C po dobu 2-4 s.
• Tento záhřev dostačuje k tomu, aby výrobky byly ošetřené bez mikroorganismů.

Sterilace

• Proces, při kterém je mléko ošetřeno nepřímým ohřevem v hermeticky uzavřených obalech nebo nádobách na teplotu nejméně 100°C, přičemž uzávěr musí zůstat neporušený.
• Dochází přitom k devitalizaci všech MO, včetně spor, a k inaktivaci enzymů.
• Tak je dosaženo obchodní sterility mléka, trvanlivost mléka je při pokojové teplotě několik týdnů.

Standardizace

• Úprava obsahu tuku v mléce.
• Provádí se smísením smetany a odstředěného mléka tak, aby bylo dosaženo požadované tučnosti mléka.

Homogenizace

• V konzumním mléce a mléčných výrobcích je samovolné vyvstávání smetany na povrch nežádoucí, proto je prováděna homogenizace mléka s cílem zmenšení velikosti tukových kuliček.

c) Popište metody uchovávání mléka a mléčných výrobků

• Konzervace: Mléčné výrobky mohou být konzervovány různými způsoby, včetně konzervování cukrem (například ve sladkých kondenzovaných mléčných výrobcích) nebo přidáváním konzervačních látek. Tyto metody pomáhají prodloužit trvanlivost a zabránit rozvoji mikroorganismů.
• Fermentace- kvašení: Některé mléčné výrobky, jako jogurty nebo kysané mléko, jsou uchovávány pomocí fermentace. Probiotické bakterie v těchto výrobcích mají příznivý vliv na trvanlivost a poskytují výrobkům specifické chuťové a texturové vlastnosti.
• Vakuové balení: Vakuové balení se používá pro některé tvrdé sýry a zajišťuje, že vzduch je odstraněn z obalu, což minimalizuje oxidaci a mikrobiální růst.
• Chlazení: Tato metoda se používá pro uchování syrového mléka a některých mléčných výrobků. Po dojení je mléko rychle chlazeno na nízké teploty, obvykle kolem 4 °C (40 °F). Chlazení brání růstu bakterií a prodlužuje trvanlivost mléka.
• Syrové mléko: 2-3 dny
• Čerstvé mléko:10 dní
• Ošetřené mléko:zabalené do tetrapakových krabic, můžete skladovat při pokojové teplotě až několik měsíců.
• Trvanlivost čerstvého mléka ošetřeného vysokou pasterací je oproti tomu okolo 20 dnů, skladovat se musí vždy v chladu.
• Mražení: Mražení se často využívá pro uchování některých mléčných výrobků, jako jsou zmrazené mléko, mléčné dezerty a zmrzlina. Tato metoda zpomaluje mikrobiální růst a udržuje kvalitu výrobků. Je důležité dodržovat optimální teploty mrazení.
• Sušení: Sušení se používá k výrobě sušeného mléka, které má delší trvanlivost a snížený obsah vody. Tento proces odstraňuje vodu a zabraňuje rozvoji mikroorganismů. Sušené mléko je snadno skladovatelné a transportovatelné.

Mléčné výrobky- skladování

• Mléčné výrobky bychom měli skladovat především v nepoškozeném obalu při teplotě 4 – 8 °C.
• Všechny mléčné výrobky bychom měli spotřebovat do data použitelnosti, které je uvedeno na obalu. Obvykle to bývá v rozmezí 15 – 21 dnů. Po otevření by se měly všechny druhy mléčných výrobků co nejrychleji spotřebovat. Doporučená doba je obvykle do 2 dnů.
• Skladování smetany – do teploty 10°C v chladírnách, trvanlivé až do teploty 24 °C vydrží až 120 dní
• Skladování sušeného mléka- skladování do 20°C, relativní vlhkost 65% až rok
• Skladování tvarohu- chladírny- 2-10°C
• Skladování másla- teplota 3 až 6 °C je pro skladování optimální. V chladu pak čerstvé máslo vydrží až 3 měsíce. 80-90 procent tuku
• Skladování zmrzliny-  musí být uloženy při teplotě minimálně -18° C až rok
• Skladování sýrů- ideální teplota pro skladování sýrů je v rozmezí +8 až +12 °C
• Skladování vyzrálých sýrů + 4 až +8 °C
• Skladování měkčích sýrů-  + 10 až + 12 °C a vlhkostí kolem 90 %
• Trvanlivost sýrů jsou týdny až měsíce- podle procent vody

Článek Hygiena získávání a uchovávání mléka se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

Otázka: Laboratorní vyšetření (význam, získávání vzorků)

Předmět: Chov zvířat a veterinářství

Přidal(a): Lucie Barešová

a) Uveďte význam laboratorního vyšetření – obecně

• Diagnostika: Laboratorní testy jsou klíčové pro diagnostiku různých nemocí a onemocnění. Například testy krevních hodnot mohou poskytnout informace o možné infekci, anémii, diabetes mellitus a dalších závažných onemocněních.
• Sledování léčby: Pravidelné laboratorní testy umožňují sledovat účinnost léčby a změny zdravotního stavu pacienta. Tyto testy jsou klíčové pro stanovení, zda léčba přináší očekávané výsledky, nebo zda je třeba léčbu upravit.
• Prevence a screening: Některá laboratorní vyšetření slouží k prevenci onemocnění nebo jejich včasnému odhalení. Screeningu například mohou podléhat zvířata s anamnézou na některá genetická onemocnění.
• Hodnocení orgánové funkce: Laboratorní testy poskytují informace o funkci různých orgánů, jako jsou játra, ledviny, srdce a slinivka břišní. Tím umožňují identifikovat případné problémy s orgánovou funkcí.
• Stanovení rizika: Některé laboratorní testy pomáhají identifikovat rizikové faktory spojené s kardiovaskulárními onemocněními, diabetem, nebo jinými nemocemi, což umožňuje lékařům a pacientům přijmout preventivní opatření.
• Vyhodnocení nutričního stavu: Laboratorní vyšetření mohou poskytnout informace o stavu výživy pacienta, což je důležité zejména u zvířat s rizikem nedostatečné nebo příliš nadměrné výživy.

b) Uveďte metodu odběru krve, možnosti vyšetření krve a uplatnění výsledku v praxi

Metoda odběru krve:

• Krevní odběr se provádí za použití jehly, kterou se probodne žíla, a krev se odebere do speciálních vzorkovacích nádobek.

ODBĚR KRVE U KONÍ

• Nejlépe přístupnou cévou pro odběr krve u koní je v. jugularis, která je obvykle dobře viditelná v jugulární rýze ve ventrální části krku
• Nejlépe je provádět odběr v kraniální polovině krku, kde je pod jugulární žílouležící a. carotis oddělena od žíly svalem m. omohyoideus
• Žíla se rychle naplní po vytvoření tlaku prstem pod místem punkce, následně místo dezinfikujeme a jehlu (20-22G) zavádíme do žíly paralelně s jejím průběhem, kraniálním směrem
• Krev necháme odkapat do odběrové nádobky nebo natáhneme stříkačkou

ODBĚR KRVE U PRASAT

• Odběr krve je u prasat díky anatomickým poměrům relativně obtížný (hluboko probíhající žíly pod velkým osvalením a tukovým krytím)
• Krev nejčastěji odebíráme pomocí jehly a inječní stříkačky či Hemosky z v. cava cranialis
• Malá zvířata odebíráme fixovaná v leže na zádech, velká prasata ve stoje pomocí Jílkovy smyčky
• Riziko tohoto odběru je poškození či podráždění nervu vagu s následnou dyspnoí, cyanózou až křečemi a úhynem
• V tom případě je nutné odběr přerušit, zvíře položit do laterální polohy, osprchovat studenou vodou a při zástavě srdce provést nepřímou srdeční masáž
• Vhodnější je krev odebírat z pravé strany, protože pravá část n. vagu se na inervaci srdce a bránice podílí méně
• Jehla se vpichuje na konci jugulární rýhy na začátku apertura thoracis cranialis dorsálně a mírně kaudomediálně podél osy, která prochází vrcholem na protilehlé straně ležící lopatky

ODBĚR KRVE U SKOTU

• Pro odběr používáme krev odebranou z v. coccygea ( nejčastěji), nebo v. jugularis
• Zřídka lze také odebrat krev z v. epigastica superficialis cranialis (riziko kopnutí)
• Na ocasu se využívá v. coccygea (v. caudalis mediana) – ocasní žíla
• Je to nejčasteji používaná žíla k odběru krve u dospělého skotu, zejména na sérologické vyšetření
• Zvíře stačí lehce fixovat v boxu či mezi zábranami nebo natlačené mezi jinými zvířaty
• Odběr se nejčastěji používá do Hemosek s krátkou jehlou

ODBĚR KRVE U PSA A KOČKY

• Obecně se odebírá na lačno pro přesnější interpretaci biochemického vyšetření
• Nejčastěji se krev odebírá na krku z v. jugularis a cévy na končetinách se šetří pro kanylaci
• Pro odběr arteriální krve se používá a. dorsalis pedis
• Céva se palpuje pod tarzem mezi druhou a třetí metatarzální kostí
• Také lze využít femorální arterii na vnitřní straně stehna
• Ihned po odběru musíme arterii pevně a dlouze komprimovat

Možnosti vyšetření krve:

• Úplný krevní obraz: Měří počet červených krvinek, bílých krvinek a krevních destiček v krvi. Pomáhá diagnostikovat anémii, infekční choroby, záněty a další poruchy krvetvorby.
• Biochemické parametry: Měří koncentrace různých látek v krvi, jako jsou glukóza, cholesterol, elektrolyty, jaterní enzymy, kreatinin a další. Poskytuje informace o funkci orgánů, jako jsou játra, ledviny, slinivka břišní a další.
• Koagulační testy: Měří schopnost krve srážet se. Pomáhá diagnostikovat poruchy srážlivosti a monitorovat léčbu antikoagulačními léky.
• Imunologická vyšetření: Měří hladiny různých protilátek a imunitních faktorů. Používá se pro diagnostiku imunitních poruch a infekčních onemocnění.
• Hormonální testy: Měří hladiny hormonů v krvi. Používají se pro diagnostiku endokrinních poruch a sledování hormonální léčby.
• Nádorové markery: Měří specifické látky, které mohou být produkovány nádorovými buňkami. Používají se pro diagnostiku a sledování nádorových onemocnění.

Uplatnění výsledku v praxi:

Výsledky krevních testů jsou klíčovým nástrojem pro lékaře a zdravotnické pracovníky k diagnostice a léčbě pacientů. Na základě výsledků mohou lékaři:

• Diagnostikovat nemoci a onemocnění.
• Posoudit funkci orgánů a systémů v těle.
• Monitorovat průběh nemocí a účinnost léčby.
• Stanovit vhodnou léčbu nebo léky pro pacienta.
• Prevence a screening rizikových pacientů pro určitá onemocnění.
• Nasměrovat pacienta ke specialistům nebo dalším vyšetřením.

c) Uveďte metodu odběru moče, možnosti vyšetření moče a uplatnění výsledku v praxi

Metoda odběru moče:

• Odběr je ze střední části moče. Před odběrem je důležité důkladně umýt genitální oblast a použít sterilní nádobku, aby nedošlo k kontaminaci vzorku. Vzorek moči je pak odeslán do laboratoře pro další analýzu.

Odběr moči z venku- méně stresující, ale i méně sterilní.

• Psi: U psů se často odebírá moč katétrem z močového měchýře. U některých menších plemen může být odběr proveden pomocí jehly přímo z močovodu. U větších psů je možné odběr provést tzv. kochleární technikou, což znamená odběr moči pomocí speciálního katétru s otevřeným koncem, který se zasune do močovodu.
• Kočky: U koček se obvykle odebírá moč pomocí jehly přímo z močového měchýře. Toto se provádí za pomoci ultrazvuku, který umožňuje přesně zjistit umístění močového měchýře a zavést jehlu na správné místo.
• Králíci: Odběr moči u králíků může být obtížnější, protože mají menší močový měchýř. Někdy je možné použít katétr nebo laparoskopický postup (přes břišní stěnu), ale je to často složitější než u psů nebo koček.
• Koně: U koní se obvykle provádí odběr moči tzv. cystocentézou, což znamená odběr moči pomocí jehly přímo z močového měchýře. Proces vyžaduje vyškoleného veterináře a může být náročný, zejména u některých nervózních koní.
• Skot a ovce: Odběr moči u těchto zvířat se často provádí s pomocí katétru nebo postupem zvaným catheterization by urethral process (CBUP), což znamená odběr moči z močové trubice. Masáž nad vemenem.

Možnosti vyšetření moče:

• Fyzikální vyšetření: Zahrnuje posouzení barvy, vůně, průhlednosti a pH moči. Pomáhá při diagnostice močových infekcí, krvácení nebo některých metabolických poruch.
• Chemické vyšetření: Měří různé chemické složky moči, jako jsou glukóza, bílkoviny, ketony, bilirubin a další. Pomáhá diagnostikovat diabetes, poruchy jater, ledvin nebo metabolické poruchy.
• Mikroskopické vyšetření: Pozoruje se moč pod mikroskopem, aby se zjistila přítomnost červených a bílých krvinek, epiteliálních buněk, bakterií, krystalů a dalších elementů. Pomáhá při diagnostice infekcí močového traktu, zánětlivých stavů nebo močových kamenů.
• Kultivace moče: Pomocí této metody se identifikují bakterie přítomné v moči a zjišťuje se, na které antibiotika jsou citlivé. Používá se pro potvrzení diagnózy močových infekcí a výběr správné antibiotické léčby.

Uplatnění výsledku v praxi:

Výsledky vyšetření moče mají klíčový význam v diagnostice a monitorování různých stavů a onemocnění. Lékaři mohou na základě výsledků:

• Diagnostikovat močové infekce a jiné infekční onemocnění.
• Odhalit metabolické poruchy, jako je diabetes mellitus nebo poruchy funkce ledvin.
• Sledovat průběh a účinnost léčby u pacientů s onemocněními ledvin nebo močových cest.
• Detekovat případné abnormality močových cest, jako jsou močové kameny.
• Odhalit případné známky zánětlivých procesů nebo maligních nádorů v močovém traktu.

d) Uveďte metodu odběru trusu, možnosti vyšetření trusu a uplatnění výsledku v praxi

Metoda odběru trusu:

Odběr trusu je důležitým diagnostickým postupem pro zjištění stavu trávicího traktu, detekci infekcí, parazitů, a dalších zažívacích problémů. Odběr trusu se provádí za použití sterilního náčiní, které se dostane do kontaktu s čerstvým trusem pacienta. Zde jsou některé běžné metody odběru trusu:

• Manuální odběr: Trus je odebírán pomocí sterilního rukavice a umístěn do sterilní nádobky.
• Speciální nádoby: V některých případech jsou k dispozici speciální nádoby s lžičkou nebo jiným nástrojem pro snadnější odběr vzorku.
• Sonda: U některých zvířat nebo pacientů může být trus odebrán pomocí speciální sondy z konečníku.

Možnosti vyšetření trusu:

Po odběru se vzorek trusu přenese do laboratoře, kde se provádí různé analýzy. Mezi hlavní možnosti vyšetření trusu patří:

• Mikroskopické vyšetření: Umístění trusu na sklíčko a pozorování pod mikroskopem umožňuje identifikovat parazity, vejce červů, bakterie a další mikroorganismy.
• Kultivace: Pro detekci bakteriálních infekcí se trus může vysadit na živné médium, aby se podpořil růst bakterií pro pozdější identifikaci.
• Testy na okultní krev: Tyto testy odhalují přítomnost skrytého krevního ztráty v trusu, což může být indikátorem různých zdravotních stavů, jako jsou krvácení nebo nádory.
• Testy na antigeny a protilátky: Pomocí těchto testů lze identifikovat specifické antigeny nebo protilátky spojené s infekcemi, jako je například test na antigenní přítomnost giardií.

Uplatnění výsledku v praxi:

Výsledky vyšetření trusu jsou klíčové pro diagnostiku různých zažívacích onemocnění, infekcí, parazitárních infestací a jiných zdravotních problémů. Lékaři a veterinární lékaři mohou na základě výsledků:

• Diagnostikovat infekční onemocnění trávicího traktu, jako jsou bakteriální nebo parazitární infekce.
• Identifikovat přítomnost parazitů a vybrat vhodnou antiparazitární léčbu.
• Detekovat známky zánětů nebo krvácení v trávicím traktu.
• Posoudit zdravotní stav pacienta a přijmout vhodná opatření pro léčbu nebo další diagnostiku.

e) Uveďte metodu odběru stěru, možnosti vyšetření stěru a uplatnění výsledku v praxi

Odběr stěru, známý také jako stěračí test, je diagnostický postup, při kterém se odebírá vzorek biologického materiálu (obvykle sliznice nebo tekutiny) ze specifické oblasti těla. Odběr stěru se provádí za použití sterilního nástroje, který se vloží do dané oblasti a odebraný vzorek se poté přenese do laboratoře pro další analýzu. Zde jsou některé běžné metody odběru stěru:

• Vaginální stěr: Používá se u samic a zahrnuje odběr vzorku z vaginální sliznice. Používá se pro detekci infekcí, jako jsou bakteriální vaginózy nebo kvasinkové infekce.
• Cervikální stěr: Podobně jako vaginální stěr, ale vzorek je odebírán z cervikální sliznice.
• Uretrální stěr: Provádí se u všech a zahrnuje odběr vzorku z močové trubice. Používá se pro diagnostiku močových infekcí a jiných infekcí močových cest.
• Analýza u pacientů s podezřením na infekci: Stěr se může provádět na kůži nebo sliznici v oblasti podezřelé na infekci, jako jsou hrdlo, nos, oči nebo rány.
• Faryngeální stěr: Odběr vzorku z krku. Používá se pro diagnostiku respiračních infekcí, jako jsou chřipka nebo streptokoková infekce hrdla.
• Konjunktivální stěr: Odběr vzorku ze slzného kanálku nebo z povrchu oka. Používá se pro diagnostiku očních infekcí.
• Stěr z rány: Odběr vzorku z infikované rány nebo vředu. Používá se pro identifikaci patogenních mikroorganismů a sledování hojení rány.
• Nosní stěr: Odběr vzorku z nosní sliznice. Používá se pro diagnostiku respiračních infekcí, jako jsou nachlazení nebo sinusitida.
• Aurikulární stěr: Odběr vzorku z ucha nebo zvukovodu. Používá se pro diagnostiku zánětů ucha nebo hledání případných infekcí.

Možnosti vyšetření stěru:

Vzorek stěru se přenese do laboratoře, kde se provádějí různé typy vyšetření. Hlavní možnosti vyšetření stěru zahrnují:

• Mikrobiologický stěr:
• • Kultivace mikroorganismů: Pomocí kultivačních médií se detekují a identifikují bakterie, plísně nebo kvasinky.
  • PCR (polymerázová řetězová reakce): Metoda umožňující amplifikaci a detekci DNA nebo RNA mikroorganismů, což usnadňuje rychlejší a přesnější identifikaci.
  • Antigenní testy: Používají se pro rychlou detekci specifických antigenů mikroorganismů.
• Cytologický stěr:
• • Cytologie z cervikálního stěru: Používá se pro screening a diagnostiku prekancerózních a kancerózních změn děložního čípku u žen.
  • Cytologie z jiných lokalizací: Provádí se pro detekci změn v buňkách na různých místech těla, například ve slinách, moči, průduškovém sekretu nebo jiných tekutinách.
• Imunologické stěry:
• • Imunocytochemie: Používá se k identifikaci specifických proteinů nebo antigenních struktur na buňkách, což pomáhá při diagnostice nádorových onemocnění a dalších patologických stavů.
• Parazitologický stěr:
• • Mikroskopické vyšetření stěru: Slouží k identifikaci parazitů, jako jsou prvoci nebo helminti, v různých biologických materiálech.
• Virolgický stěr:
• • PCR testy: Používají se k detekci virových nukleových kyselin a diagnostice virových infekcí, jako je například test na SARS-CoV-2 (virus způsobující COVID-19).
• Mykologický stěr:
• • Mikroskopické vyšetření: Slouží k identifikaci plísní a kvasinek v různých vzorcích.

Cervikální stěr (cervikální cytologie):

• Vyšetření: Cytologická analýza fixovaných buněk z cervikálního stěru za účelem detekce abnormalit, které mohou naznačovat přítomnost prekancerózních nebo kancerózních lézí na děložním čípku.

Mikrobiologický stěr:

• Vyšetření: Kultivace vzorku na specifických médiích pro identifikaci a izolaci mikroorganismů nebo molekulární metody (např. PCR) pro detekci specifických mikrobiálních DNA nebo RNA.

Imunologický stěr:

• Vyšetření: Identifikace specifických proteinů nebo antigenů na buněčných povrchových strukturách pomocí imunocytochemie nebo jiných imunologických metod.

Cytologie a histologie:

• Vyšetření: Kromě cervikální cytologie může být stěr použit i pro cytologickou analýzu z jiných lokalit nebo pro přípravu histologických řezů pro pozdější mikroskopické vyšetření.

Uplatnění výsledku v praxi:

Výsledky stěračích testů mají klíčový význam pro diagnostiku a léčbu různých infekcí a patologických stavů. Lékaři mohou na základě výsledků:

• Diagnostikovat a identifikovat konkrétní infekci.
• Určit přesnou příčinu symptomů pacienta a posoudit jejich závažnost.
• Vybrat vhodnou léčbu nebo terapeutický postup.
• Monitorovat účinnost léčby a průběh onemocnění.

f) Uveďte metodu odběru seškrabu, možnosti vyšetření seškrabu a uplatnění výsledku v praxi

Metoda odběru seškrabu, známá také jako seškrabování nebo abraze, je diagnostický postup, při kterém se z povrchu tělesného orgánu nebo sliznice odebírají buňky nebo tkáň pro laboratorní analýzu. Tato metoda se používá pro identifikaci nebo detekci různých buněčných nebo tkáňových změn, jako jsou abnormality buněk, mikroorganismy nebo nádorové onemocnění. Odběr seškrabu je často rychlý, jednoduchý a relativně neinvazivní způsob získání diagnostických vzorků.

Dezinfekce: Před provedením odběru seškrabu se místní místo dezinfikuje antiseptikem, aby se minimalizovalo riziko kontaminace a infekce.

Použití škrabky: Speciální nástroj, jako je cytobrush nebo škrabka, se používá k odběru vzorku. Tato škrabka má jemnou hrotovitou část, která se opatrně otírá nebo seškrabuje o povrch tkáně nebo sliznice.

Získání vzorku: Škrabka se pohybuje s mírným tlakem a opatrně seškrabuje nebo otírá povrch cílové oblasti. To umožňuje sběr buněk nebo tkáně na špičce škrabky.

Fixace vzorku: Získaný vzorek se okamžitě fixuje, což znamená, že se aplikuje na skleněný objektový sklíčko nebo speciální laboratorní sklíčko s fixativem. Fixace zajišťuje, že buněčné struktury se uchovají a nezmění se během transportu a analýzy.

Laboratorní vyšetření: Fixovaný vzorek se následně předá laboratoři, kde se provede cytologická nebo histologická analýza. Pod mikroskopem se vyšetří struktura buněk nebo tkáně, což umožňuje identifikaci a hodnocení případných abnormalit nebo patologických změn.

Možnosti vyšetření seškrabu:

• Cytologie:
  • Vyšetření: Odběr seškrabu je fixován a následně jsou získané buňky analyzovány pod mikroskopem.
  • Uplatnění: Cytologická analýza umožňuje identifikaci nebo detekci abnormálních buněk, které mohou naznačovat přítomnost nádorových lézí, infekcí nebo jiných patologických stavů.
• Mikrobiologické vyšetření:
  • Vyšetření: Odběr seškrabu je použit pro detekci mikroorganismů, jako jsou bakterie, viry nebo plísně, pomocí kultivačních metod nebo molekulárních testů, jako je PCR.
  • Uplatnění: Mikrobiologické vyšetření seškrabu je cenné pro diagnózu infekčních onemocnění, jako jsou bakteriální infekce kůže, pohlavně přenosné infekce, virové infekce atd.
• Histologie:
  • Vyšetření: Pokud je odběr seškrabu prováděn z povrchu tkáně, může být vzorek použit pro histologické vyšetření, které zkoumá tkáň na mikroskopické úrovni.
  • Uplatnění: Histologická analýza seškrabu může pomoci při stanovení diagnózy nádorových onemocnění nebo jiných patologických stavů, které zahrnují změny tkání.

Postup odběru seškrabu se může lišit v závislosti na konkrétní lokalizaci, která má být zkoumána. Některé běžné oblasti, ze kterých se provádí odběr seškrabu, zahrnují:

• Cervikální seškrab (cervikální cytologie):
  • Odběr se provádí z cervikálního kanálu a vnějšího děložního čípku.
  • Provedení: Používá se cytobrush nebo cervikální lopatka, kterým se odeberou buňky z cervikálního kanálu a vnějšího děložního čípku.
  • Uplatnění: Cervikální seškrab je klíčový pro screening a prevenci karcinomu děložního čípku, protože umožňuje detekci prekancerózních a kancerózních lézí.
• Orolaringeální seškrab:
  • Odběr se provádí z povrchu ústní dutiny, hltanu nebo hrtanu.
  • Provedení: Používá se vatový tampón nebo speciální štětec, kterým se odebírají buňky nebo materiál z povrchu zkoumané oblasti.
  • Uplatnění: Tento typ seškrabu se používá pro detekci infekcí nebo nádorových onemocnění v ústní dutině a hltanu.
• Dermatologický seškrab:
  • Odběr se provádí z povrchu kůže nebo z postižených oblastí kůže.
  • Provedení: Pomocí skalpelu nebo speciálního nástroje se odeberou vrstvy epidermis nebo se odebere materiál z povrchu kůže.
  • Uplatnění: Dermatologický seškrab se používá pro diagnózu kožních onemocnění, infekcí a jiných dermatologických poruch.
• Genitální seškrab:
  • Odběr se provádí z genitální oblasti.
  • Provedení: Používá se vatový tampón nebo speciální štětec k odběru vzorku z poševní sliznice u žen nebo z uretry u mužů.
  • Uplatnění: Genitální seškrab se používá pro diagnostiku pohlavně přenosných infekcí a jiných patologických stavů v genitální oblasti.

Uplatnění výsledku v praxi:

• Cytologie: Výsledky cytologické analýzy seškrabu umožňují identifikaci nebo detekci abnormalit buněk, což může naznačovat přítomnost prekancerózních, kancerózních nebo jiných patologických stavů.
• Mikrobiologické vyšetření: Výsledky mikrobiologického vyšetření seškrabu pomáhají při diagnóze bakteriálních, virových nebo plísňových infekcí.
• Histologie: Odběr seškrabu z povrchu tkáně umožňuje histologické vyšetření, které může být klíčové pro stanovení diagnózy nádorových onemocnění nebo jiných patologických stavů.

Článek Laboratorní vyšetření (význam, získávání vzorků) se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

Otázka: Výživa a krmení

Předmět: Chov zvířat a veterinářství

Přidal(a): xxx

Charakteristika krmiv vhodných pro koně:

Objemná

Zelená píce

• kvalita závisí na: botanickém slož., stáří, hnojení, lísty x stébla, obsah vody, geolog. podkladu
• nadměrné zkrmování = tvorba plynů =koliky
• vhodné pro všechny kategorie (15-25 kg/den – podle kategorie)
• nesmí se zkrmovat: zapařená, zablácená, velké množ. v rané veget. fázi 
• Složená pastvy: 75% trávy – glycidová složka (lipnice, kostřava, srha, psárka, bojínek…)
• 20 % jeteloviny – bílkovinná slož. (jetel, vikev, štírovník, komonice, čičorka…)
• 5 % aromatické byl. – ovlivňují chuť (jitrocel, řebříček, smetánka lékařská, čekanka…)
• Nevhodné: bodláky, šťovík, kopřiva, medyněk
• Jedovaté: pryskyřník, ocún, přesličky, rododendron, oleandr, dub, akát, javor, rulík zlomocný, túje…

Seno

• kvalita závisí: botan. slož., stáří, způsobu sklizně, skladování
• základ KD, vhodné pro všechny kategorie (8-12 kg)
• nesmí se krmit: čerstvé seno, plesnivé, příliš staré (max 2 roky), prašné

Senáž, siláž

• senáž vhodná pro všechny kat. (hříbata jen omezené množ., nejkvalitnější), siláž jen tažní koně
• doplněk KD v zimě, jen nejlepší kvalita – nesmí být plesnivá, zapařená

Sláma

• balastní krmivo = mechanická nasycenost, žádné živiny
• doplněk KD v zimě (řezanka s jádrem, okopaninou) nebo v létě k pastvě (doplnění sušiny)
• pouze pro těžké koně, nevhodné pro: hříbata, těžce pracující, sportovní, dotih. koně, březí, kojící klisny
• nesmí se krmit: žitná sláma (námel – toxický), sláma z ozimů, plesnivá

Plevy (=obaly semen obilovin)

• dnes už se moc nepoužívají

Okopaniny

• max 5 kg/den, brambory 0,5-1,5 kg/den
• nekrmit: zablácené, plesnivé, nahnilé, naklíčené a zelené brambory 
• mrkev: nejlepší, vysoký obsah betakarotenu
• řepa: pozor na vysoký obsah N (otoky, průjmy koliky), úprava: krouhání
• cukrovka: vysoký obsah cukru (energie), zchutňující krmivo, 
• vhodné pro: sportovní, těžce pracující, těžce krmitelné, rekonvalescenti, hříbata
• brambory: pouze pro těžké koně, vždy vařené/pařené, nikdy ne syrové

Jadrná

Obiloviny

• Oves – nejlepší (vyšší tvorba mléka, pohlavní aktivita, energie), černý oves = více energie
• vhodné pro všechny kat. (max 6 kg/den), úprava: celý/mačkaný, nevhodný šrotovaný (lepí se na sliznici)
• nesmí se krmit čerstvý (dozrává 8-10 týdnů)
• Ječmen – náhrada ovsa (max 1/3 dávky, max 4,5 kg), vyšší přírůstek, ne energie
• vhodné pro všechny kat., pozor na překrmování (trávící poruchy), úprava: drcení, ne šrotování
• Kukuřice – vysoká energická hodnota = pro těžce pracující koně
• náhrada ovsa (max ½ dávky, max 1 kg), vhodné pro všechny kat.
• úprava: pufování (popcorn), lupínky = v KS typu musli
• (Žito) – nevhodný (námel)
• v nouzi pro tažné koně, nesmí: březí klisny, plemenní hřebci, hříbata

Luštěniny

• Bob, hrách, sója – vysoký obsah SNL, použito v KS typu musli
• vhodné pro těžce pracující (max 1,5 kg = 10-20% z dávky jádra), ve velkých dávkách nadýmá

Olejniny

• Lněné semínko- vhodné pro: všechny, hlavně klisny před a po porodu, rekonvalescenti, nemocní, sportovní a plemenní koně (pozitivní vliv na kvalitu srsti, usnadňuje přelívání)
• úprava: vaření/paření (odstranění alkaloidu, jinak jedovatý)
• Mash (oves, pš. otruby, lněné semínko, NaCl, horká voda)
• vhodné pro: klisny před porodem, v laktaci, koně v tréninku, oslabení, vyčerpaní jedinci

Krmení koní dle jednotlivých kategorii:

Plemenní hřebci – pastevní odchov

• připouštěcí sezoně dostatek bílkovin (aminokyseliny – lyzin) pro tvorbu spermií
• pro optimální funkci samce: kvalitní výživa, pohyb (práce 2-3h denně), světlo(slunce x stáj)
  

Jádro 4-7 kg

• oves (ječmen, pšenice, kukuřice < 3kg), pšeničné otruby, šroty
• + přídavek krmiv živ. původu (mléko, vejce, krev. moučky)
• + sůl, minerály (Ca, P – pohl. aktivita, koncentrace spermií)
• + vitamíny (A, D, E)

vs.

Objemná krmiva 4-15 kg

• kvalitní seno (max 8 kg)
• krmná mrkev, řepa
• v létě zelená píce (10-15 kg)
• důležitý obsah karotenu
  

Chovné klisny 

Jalové

• pouze udržovací KD (kvalitní obj. krmiv.)
• flushing (2-3 týdny před a 1 týd. po zapuštění)

Březí

• kvalitní a nezávadná krmiva, zvýšená potřeba vit. a min. 
• pozor na nedostatek nebo překrmování 
• 1.tř. břez. – záchovná KD, podle práce, přídavek 1-2 kg lučního sena (bílkoviny)
• 2 tř. břez. – nezkrmovat těžko stravitelná krmiva (koliky), krmit častěji – ideál 4x denně
• přídavek ovsa (vývoj plodu, vytvoření zásob pro laktaci)
• 3 tř. břez. – zvýšená potřeba živin., snížená schopnost trávení (plod v břiše) – více koncentrovaných krmiv
• před porodem (10-14 dní): luční seno, MASH, lněné semínko 

Kojící

• po porodu MASH, dostatek živin pro tvorbu mléka, zvýšená potřeba vody

Jádro (4-5 kg)

• oves, pšeničné otruby, pokrutiny (len, sója) + minerální KS, sůl

Obj. krmiva (14-20 kg) – šťavnatá (tvorba mléka)

• krmná mrkev, řepa (6-10 kg), luční seno (8-10 kg)
• zamezit náhlým změnám v KD, vadným krmivům (koliky, snížení mléčnosti…)

Hříbata a mladí koně

• Jeden měs. – mlezivo, mléko 3-15 l (dle stáří), od 14 dní začíná ochutnávat seno, oves
• Druhý měs. – postupně zařazuji: objemná krmiva (seno, pastva) – volný přístup, jadrná krmiva 

Odstav

• kolem 6. měs., individuální krmení dle růstu, vývinu, věku
• nedostatek krmiv, nevhodná krmiva = zdrav. problémy, nedostatečný vývin
• překrmování = nerovnoměrný růst šlach, kostí, nadváha – poruchy pohybového aparátu
  

Jádro max 5 kg – zima, 2-2,5 kg – léto (pastva)

• obsah SNL 13%
• KKS pro hříbata (popř telata)
• min. do 18 měs. krmit jádro celoročně
• + minerály, vitamíny, sůl

vs.

Objemná krmiva 1-20 kg (dle věku)

• seno: max 8 kg (36 měs)
• krmná mrkev, řepa (max 7 kg)
• kukuřičná siláž (< 3,5 kg)
• pastva (až 20 kg)
  

Hobby koně 

• krmení dle zátěže

Jádro (0-4 kg) 

• oves, ječmen, pšen. otruby x KKS pro hobby koně
• podle plemenné příslušnosti, pozor na překrmování!

Obj. krmiva (< 20 kg)

• seno, senáž, zelená píce, okopaniny, sláma

Sport. a dost. koně 

• vysoká zátěž = nutná vyšší koncentrace živin, vyrovnaná KD, lehce stravitelná krmiva
• individuální dle zátěže, tréninku
• možno využít speciální KKS (granulovaná, extrudovaná krmiva, musli…) + seno

Jádro 4-6 kg

• hlavně oves (kukuřice, lněné sem., extrahované, obilné šroty, pš. otruby, melasa)
• + min. KS, sůl (60g/den – podle zátěže, pocení)

Obj. krmiva 4-6 kg 

• seno, šťavnatá krmiva (zel. píce, okopaniny…) pouze jako přídavek

Dostihoví koně

• 2 dny před dostihem: snížení sena, zvýšení ovsa
• večer před dostihem: omezení množství
• v den dostihu: jen voda + hrst jádra, cukr nebo krmení ráno (max 6h před) + voda
• před dostihem: otřít hubu + 1 lok vody
• po dostihu: 2h provádět, po 3h teplý MASH, večer seno, další den normálně

Tažní koně

• Prac. klid (max 2h práce = zdravotní pohyb) – výběh, procházky, lehký tah po krátkou dobu
• Lehká práce (max 4h = bez námahy, přestávky, bez výrazných pobídek) – rozvoz krmiv, pohrabávání, lehký tah
• Středně težká pr. (max 8h = větší tempo, nárok na energii, těžší podm. – mírně se unaví)
• kultivační práce v průběhu vegetace, přibližování dřeva v nenáročném terénu
• Těžká práce (více jak 8h = vysoké nároky na energii, těžké prac. podmínky, náročný terén – únava, úbytek hm.)
• orba, celodenní práce v lese
  

Jádro 1-4 kg

• oves, ječmen, pš. otruby, kukuřice, žito
• melasa, cukrovarské řízky
• + minerální KS, vit., sůl
• prac. klidu = snížení dávky (koliky, černé močení, schvácení)

Obj. Krmiva < 20 kg

• seno, senáž, zel. píce, okopaniny, sláma
• čím těžší práce, tím méně slámy, šťav. krm.

Metabolické poruchy a nemoci trávicího traktu:

Kolika – bez změny polohy střeva (zácpová, plynová, křečová, přeplnění žaludku)

• se změnou polohy střeva (vchlípení, uskřinutí, otočení kličky, zauzlení)
• příznaky: bolest břicha, zastavení střev/intenzivní šelest, neklid, hrabání předníma, kopání, kousání do břicha, válení, lehání, vstávání, postoj na močení, pocení, zrychlený tep, dech, nechutenství…
• příčiny: špatné, nevhodné krmivo, nepravidelnost, nevhodné množství krmení, nevhodný trénink, stres, klimatičtí činitelé, cizopasníci, střevní kameny, nedostatečný pohyb…
• léčba: okamžitě volat vet, první pomoc: provádět, masírovat břicho, zabránit lehání, válení, zadekovat, nekrmit, po ošetření dieta
• prevence: odstranění příčin vzniku

Černé močení

• příznaky: strnulá chůze, ztuhlost svalstva, pocení, nemočí, může upadnout, ulehnout
• příčiny: překrmování v době prac. klidu a nedostatečného pohybování
• léčba: okamžitě nechat koně v klidu, zajistit teplo, dopravit do stáje, neprodleně volat vet
• prevence: úprava KD v době, kdy kůň nepracuje, zajistit pohyb i v době prac. klidu.

Článek Výživa a krmení – maturitní otázka se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

Předmět: Veterinářství

Přidal(a): Kateřina Paulusová

Přehled orgánů trávicí soustavy:

• Dutina ústní (cavum oris)
• Hltan  (pharynx)
• Jícen (oesophagus)
• Žaludek (ventriculus, gaster)
• Střevní trakt (intestinum, enteron)
• Játra (hepar)
• Slinivka břišní (pancreas)

Stavba stěny trávicí trubice:

• Sliznice (kutánní, žláznatá)
• Podslizniční vazivo (cévy, nervy, mízní tkáň)
• Svalová vrstva (žíhaná – hladká svalovina, vnitřní kruhová, zevní podélná)
• Povrchová vrstva (adventicie – seróza)
  • pohrudnice (pleura)   
  • pobřišnice (peritoneum)      
    • okruží  
    • opona 
    • vaz

Dutina ústní (cavum oris) 

• Pysky: dolní, horní – mulec (bo), nosní zrcátko (ov), chřípí (eg), rypák (su), čenich (ca)
• Tváře: kuželovité bradavky (bo)
• Dásně: val kolem zubního lůžka, skusná deska (Ru)
• Tvrdé patro: patrový šev, patrové lišty, řezáková bradavka a kanálek – Jacobsonův orgán (flémování)
• Měkké patro: patrový oblouk, mandle
• Jazyk: kořen, tělo, hrot (jazylka, uzdička), slizniční bradavky (houbovité + hrazené + lístkovité = chuťové pohárky; nitkovité)

Mandle

• lymfatický orgán
• nahloučeniny bílých krvinek
• obranyschopnost organismu

Zuby (dentes) 

Podle postavení v čelisti:

• řezáky – dentes incisivi
• špičáky – dentes canini
• třenáky – dentes praemolares
• stoličky – dentes molares

Podle délky trvání:

• mléčné – trvalé

Podle délky růstu:

• trvale rostoucí – s omezenou dobou růstu (hypselodontní – brachyodontní)

Slinné žlázy (glandulae salivales)

Velké slinné žlázy: 

• Příušní slinná žláza – glandula parotis
• Podčelistní slinná žláza – glandula mandibularis
• Podjazyková slinná žláza – glandula sublingualis

Malé slinné žlázy

Sliny 

• zvlhčování sliznice i potravy
• rozpouštějí chuťové látky
• obsahují enzymy (α-amyláza, lysozym)
• udržují stálé pH předžaludku přežvýkavců

Hltan (pharynx) 

• 7 otvorů
• vystlán kutánní sliznicí 
• křížení cesty trávicí s cestou dechovou
• Epiglotis= hrtanová příklopka (z elastické chrupavky)

Jícen (oesophagus) 

• Polykání
• Krkání
• Zvracení (eq, hlodavci, zajícovci!!!)
• Rejekce (bo, ov, cap)
• Pobřišnice (peritoneum): 
  • Nástěnná  
  • Vmezeřená
    • okruží
    • opony 
    • vazy
  • Orgánová  
    • vystán kutánní sliznicí 

Žaludek (ventriculus, gaster) 

• česlo (kardie), vrátník (pylorus), tělo (fundus)
• nachází se v brániční kopuli, sinistrálně
• vakovitý orgán
• shromažďuje a částečně tráví potravu
• podle stavby: 
  • Žaludek jednoduchý- žláznatá sliznice
  • Žaludek složitý- kombinace sliznic, kutánní sliznice od jícnu + slepý vak, zbytek žláznaté 
• podle počtu komor: 
  • Jednokomorový
  • Vícekomorový (Ru)
• zvířata, co nezvrací- složitý žaludek s kutánní sliznicí (eq, hlodavci, zajícovci)

Funkce žaludku 

• Mechanické zpracování (0,5 – 2 h) 
• Chemické zpracování 
  • Anorganické látky – HCl (koagulace bílkovin, aktivaci pepsinogenu na pepsin), kyselá reakce/prostředí
  • Organické látky         
    • enzymy proteolytické- enzym pepsin (bílkoviny – AK – játra) 
    • enzymy lipolytické- enzym žaludeční lipáza (tuky- glycerol a mastné kyseliny)
    • mucin (hlen)- ochrana sliznice před kyselou reakcí 

Předžaludek a žaludek přežvýkavců (proventriculus et ventriculus)

• vývojově u Ru jako vychlípeniny jícnu  

předžaludky:

• Bachor (rumen) – papily, levá strana dutiny břišní (DB), kutánní sliznice
• Čepec (reticulum) – hřebeny-na malé straně papily, sklípky, levá strana DB, kutánní sliznice
• Kniha (omasus) – listy, kutánní sliznice, pravá strana DB
• vlastní žaludek:
• Slez (abomasus) – žláznatá sliznice, bez papil, pravá strana DB
• vláknina (celulóza) trávena v předžaludcích nálevníky 
• čepcobachorový splav- u telat, když nejsou plně vyvinuté předžaludky, mléko teče přes něj, vynechá předžaludky a teče přímo do slezu

Bachor (rumen) 

• sinistrálně v břišní dutině 
  • 100-120 l (bo)
  • 20 l (cap,ov) 
• vaky odděleny brázdami- odpovídají bachorovým pilířům 
• kutánní sliznice, 1 cm vysoké papily 

Čepec (reticulum)

• ve ventrální polovině brániční kopule 
• kraniálně od bachoru 
• s bachorem spojen čepcobachorovým spalevem
• 5-8 litrů 
• kutánní sliznice, 1 cm vysoké hřebeny
• sklípky pokryty papilami

Kniha (omasum) 

• dextrálně a kaudálně od čepce a nad slezem v dextrální polovině brániční kopule
• 10-15 litrů
  • kutánní sliznice, listy kryté papilami
  • bo: 100 listů 
  • ov,cap: 80 listů  

Slez (abomasum) 

• =vlastní žaludek přežvýkavců 
• dextrálně na spodině předního úseku dutiny břišní 
• 10-20 litrů 
• žláznatá sliznice 

Funkce předžaludků a žaludku přežvýkavců 

Mechanické zpracování potravy (vlákniny)

• kontrakce předžaludků (bachorové rotace + bachorové pauzy/období klidu)¨
• přežvykování + kontrakce předžaludků
• přežvykování = ruminace:
  • hltavé přijímání potravy a hromadění v bachoru 
  • rejekce (antiperistaltické pohyby + proslinění
  • přežvykování (60x/min)
  • polykání a mechanické zpracování potravy

Chemické trávení (enzymy mikroorganismů)

• bakterie 80 % a nálevníci 20 % mikroorganismů 
• enzymatické štěpení potravy – těkavé mastné kyseliny, plyny (CO2, CH4…)
• nálevníci: požírají rostlinné a bakteriální bílkoviny (bílkoviny vlastního těla)
  • strávení po přechodu do slezu – těkavé mastné kyseliny + mikrobiální protein = zdroj živin pro přežvýkavce 
  • + syntéza vitaminu B (B-komplex) a K bakteriemi

Střevní trakt (enteron, intestinum) 

• Tenké střevo (intestinum tenue): vstřebávání hl. živin, pak vody
  • dvanáctník (intestinum duodenum)
  • lačník (intestinum jejunum)- nejintenzivnější vstřebávání 
  • kyčelník (intestinum ileum)
• Tlusté střevo (intestinum crassum): vstřebávání hl. vody, pak živin
  • slepé střevo (intestinum coecum)- největší u býložravců nepřežvýkavých (eq)
  • tračník (intestinum colon)- tračníkové bludiště
  • konečník (intestinum rectum)- anus (anální ampule)
• délka střeva závisí na charakteru potravy – býložravci (herbivora) – všežravci (omnivora) – masožravci (carnivora)
• slepé střevo koně, koprofagie u drobných hlodavců, cekotrofie u zajícovců

Funkce střev

Mechanické zpracování zažitiny (chymus)

• pohyby segmentační, kývavé, peristaltické a pohyby klků (mikroskopické) 

Chemické trávení

• střevní šťáva (NaHCO3, hlen) – zásaditá reakce, neutralizuje kys. prostředí žaludku)
  • Proteolytické enzymy: bílkoviny – aminokyseliny
  • Lipolytické enzymy: tuky – glycerol, masné kyseliny
  • Glykolytické enzymy (sacharolytické): složité cukry (škrob) – jednoduché cukry
  • Mikrobiální enzymy: býložravci nepřežvýkaví (kůň, králík)

Vstřebávání živin a vody – zůstatek – trus (faeces), kálení (defekace)

Jiné mechanismy trávení 

• Koně – velké slepé střevo, hlodavci, zajícovci
• a) celulolytické střevní bakterie
  • E. Coli, bez nálevníků 
  • uvolňují se mastné kyseliny, zdroj živin
  • mastné kyseliny vstřebávané v tračníku
• b) plyny
  • vylučovány větry (flatulencí)
  • CH4, CO2
  • u hlodavců- fyziologická koprofágie, lepší využití těch živin (výkal 2x projde trávicím traktem)
• c) u zajícovců
  • měkké bobky jsou oddělovány od tvrdé
  • měkké bobky při stěně střeva, trvdé bobky odcházejí ven (středem)
  • měkké bobky ráno vyjídávány od řitě

Slinivka břišní (pancreas)

Exokrinní funkce 

• bledě růžové, žláza s vývodnou částí
• produkuje pankreatickou šťávu (zásaditá, NaHCO3, hlen), součást trávicího traktu
• vyústění pankreatickým vývodem do dvanáctníku
• Proteolytické enzymy: bílkoviny – aminokyseliny
• Lipolytické enzymy: tuky – glycerol, masné kyseliny
• Glykolytické enzymy (sacharolytické): složité cukry (škrob) – jednoduché cukry

Endokrinní funkce

• do krve, bez vývodu, hormony
• Langerhansovy ostrůvky endokrinní tkáně produkují inzulín a glukagon (udržují homeostázu-stálou hladinu cukru v krvi)
• glukagon-zvyšuje hladinu cukru v krvi
• inzulín-snižuje hladinu cukru v krvi

Játra (hepar)

• největší žláza trávicí soustavy
• v předním úseku brániční kopule, dextrálně (v dutině břišní)
• hnědočervená barva v normálním stavu
• tuhá ale křehká struktura (jako bahno)
• kraniokaudálně zploštěná 

Stavba jater

• na povrchu vazivová blána, vmezeřené vazivo, jaterní lalůčky, jaterní bky (hepatocyty)

Krevní oběh jater

• (1) výživný (jaterní tepna- O2); (2) funkční (vrátnicová žíla- živiny, z nepár. org.-žaludek, střeva)
• 7 jaterní lalůčky (centrální žíla)
• jaterní žíla – zadní dutá žíla

Žlučové cesty

• jaterní bky – žlučové kapiláry – žlučovody – (žlučový měchýř) – žlučový vývod – dvanácterník
• žlučový měchýř fyziologicky chybí u koní, potkanů, jelenů, srnců, holubů

Funkce jater

• Metabolická (zpracování a ukládání živin, glykogen, ale i tuk a vitamíny A,D,E,K a B12)
• Detoxikační (NH3 – močovina, odstraňování toxinů)
• Tvorba a odbourávání krve (embryonální erytropoéza=produkce červených krvinek-erytrocytů, odumírání erytrocytů, uvolňování železa)
• Srážení krve (fibrinogen, protrombin-bílkoviny, hlavně heparin-antikoagulační látka)
• Zásobárna krve (až 20% veškeré krve organismu)
• Součást imunitního systému (ve stěnách jaterních cév, fagocytóza)
• Tvorba žluče
• Tvorba tepla

Žluč 

• tvořena neustále, žluto-zlatá barva
• shromažďována ve žlučníku, tam zahušťována a obohacena o mucin – žlutozelená barva
• potrava ve střevě – žluč začne téci – dvanácterník
• Složení žluče
  • voda, NaHCO3, žlučové kyseliny, hlen (ochrana sliznice), žlučová barva (bilirubin, biliverdin)
  • pH: 7,7-8,2 (zásadité)

Funkce žluče

• emulgace tuků (smísení tuků s tekutou složkou)
• aktivace lipolytických enzymů
• umožňuje vstřebávání vitamínům rozpustných v tucích (A, D, E, K) 
• úprava pH dvanáctníku pro působení pankreatických a střevních enzymů 
• podporuje motorickou činnost střev
• baktericidní vlastnosti

Termoregulace

• řízena neurohumorálně (nervově a hormonálně)
• teplota se zvyšuje: během dne (v noci klesá), s příjmem potravy (při hladovění klesá), při svalové práci, říji, vzrušení, březosti
• tvorba tepla je zajištěna oxidací cukrů a tuků + pohyb a svalový třes
• výdej tepla je regulován pocením, vztyčením chlupů nebo peří a rozšířením kožních cév
• podle stálosti teploty:
  • živočichové s nestálou tělesnou teplotou (poikilotermní)- ryby, plazi, hadi
  • živočichové se stálou tělesnou teplotou (homoiotermní)-savci, ptáci
• zimní spánek (hibernace)
• nepravý zimní spánek (pseudohibernace)

Článek Trávicí soustava – maturitní otázka se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

Otázka: Ustájení koní

Předmět: Chov zvířat a veterinářství

Přidal(a): xxx

Zásady:

• stáje musí být suché, vzdušné, snadno větratelné, snadno dezinfikovatelné 

Stáj:

Umístění:

• mírně vyvýšené slunné místo, ne v dolíku, ne na kopci
• podélná osa sever-jih (stejnoměrné osvětlení)

Materiál:

• cihly, dřevo… (teplé mat.), méně vhodné: plech, beton

Dveře do stáje:

• nejlépe dělené, š: 2,5-4m, v: 2,5-3m, dobrá tepelná izolace, bez výčnělků, uzamykatelné

Podlaha:

• pevná, pružná, nepropustná, odolná, lehce čistitelná, spád: 1,5-2%
• materiál: dřevěné špalky (výborné, drahé), beton, cihly, dlažba (levná, nesplňuje vše), guma… (nejlepší, drahé)

Chodby:

• š: 2,5-3m, dle typu stáje, boxových dveří

Typy ustájení:

VOLNÉ (skupinové):

• nejvhodnější, nejpřirozenější
• chovné klisny, odchov hříbat
• stavebně náročné na prostor, podlaha 6-16 m2/kůň (podle kategorie)
• podlaha bez kanalizace, hluboká podest., obj. krmiv. na zem, jádro do krmných žlabů, voda žlaby

BOXOVÉ (individuální):

• porodní boxy (4x5m), boxy pro spor. a plemen. koně (3x4m)
• vybavení: autom. napáječka, krmný žlab, kroužky na uvázaní

VAZNÉ:

• užitkoví a pracovní koně (wellfare)
• stání: š: 1,5-1,8m, d: 3-3,5m, odděleny pevnými stěnami nebo přívorami završenými na kroužcích
• vázání: pomocí dvou vazáků s dřevěnými koulemi na koncích (napínání)

Podestýlka:

• VÝMĚNNÁ: denně se vyměňuje, pracné, spotřeba: 3,5-10kg/box/den
• MATRACOVÁ: více vrstev (piliny, vápno, sláma), denní odkliz výkalů, mokrého, komplet. Výměn. 1x za měs., spotř. 5-6 kg
• HLUBOKÁ: ve volných stájích, odkliz 1x za 2.3 měs., spotřeba cca 6 kg slámy/den

Mikroklima:

• koně jsou citliví především na vlhkost (50-70%), průvan (do 0,5m/s) a prach (horší dýchání, přenos nemocí)
• plyny: 02, CO2 (větrání, nedostatek – malátnost, poruchy metabolismu), NH3 (čpavek), H2S – po čuchu
• světlo: min. 40 Lx, ideál: 200 Lx (přirozené světlo – okna x umělé – zářivky)

Zlozvyky:

• příčiny: nuda (dlouhodobé stání ve stáji), samota (izolace, nedostatek rozptýlení), napodobování, nedostatky v KD, ošetřování, špatná péče/zacházení

nejčastěji:

• Klkání – polykání vzduchu
• Tkalcování – kývání hlavou ze strany na stranu + přenášení váhy (přešlapování) z nohy na nohu
• Hodinaření – chození po boxu do kruhu
• Okusování – dřeva, broušení zubů o mříže, žlab…
• Zlostnost – útočnost, vzdorovitost
• Hrabání – přední končetinou, prošení
• Kopání – vůči někomu, do stěn stáje
• Trhání výstroje – ohlávky, vazáky, deky, bandáže…
• Otírání nohou (možná příčina parazité).

Článek Ustájení koní se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

Otázka: Líhnutí

Předmět: Chov zvířat

Přidal(a): Katomik

Líhnutí drůbeže

Embryogeneze

1.den

• buňky blastoderm se oddělí a diferencují. Během 4-6 hodin po zahájení inkubace vzniká v zárodečném terčíku světlejší proužek-na jeho konci se zhruba za 15 hodin vytvoří hanesův uzel (hlavová řasa)- vývoj těla embrya na druhém konci ocasní řasa. Třetí vrstva buněk je mesoderm a vzniká mezi ektodermem a endodermem po 18-20 hodinách inkubace. Dochází k procesu gastrulace (blastogeneze). Koncem 1.dne se kolem hřbetní struny (chorda doralis) objevují párové segmenty somity. Hmotnost embrya 0,2mg. Období ovulace do vytvoření žloutkového krevního oběhu tj. 30-36 hodin po zahájení inkubace označujeme je jako stádium latebrální výživy. Enbryo čerpá kyslík a živiny z cytoplazmy.

2.den

• embryo má 20-25 párů somitů, začíná článkování těla,po 30-40 hodinách začíná tlukot rudimentární srdce (40 tepů/minuta) a vytváří krevní oběh,45-49 hodin po zahájení inkubace dochází k vytváření pohlavních a vyměšovacích orgánů tj. játra,svalstvo, žlázy s vnitřní sekrecí)

3.den

• rozrůstá se kardiovaskulární systém,amnion obaluje embryo na levé straně. Rozlišujeme hlavu, trup,i mozek. První pulsování srdce a hmotnost embrya 21mg.

4.den

• pigmentace očí a rozlišujeme čočky. Alantoidní vak se zvětšuje a srůstá k chorionu. Srdce se přeměňuje na dvoukomorové a hmotnost embrya je 52mg.

5.den

• tvoří se střeva, žaludek, ledviny, srdce je kompatibilní, velké oči, tvorba čelistí, prodloužení krku, diferencují se prsty, alantois přirůstá ke skořápce a hmotnost embrya je 130mg.

6.den

• tvorba zobáku, fisury mezi prsty a hmotnost embrya je 260mg.

Organigeneze

7.den

• růst hřebínku, vývoj mozku, základ vaječného zubů, stádium dýchání atmosférického kyslíku a výživa přes vaječný bílek (alantois)-dýchá alantoidními cévami a hmotnost embrya je 0,5g.

8.den

• objevují se drápy, první péřové folikuly a hmotnost embrya je 1g.

9.den

• alantois roste a zvyšuje se vaskularizace membrány, vznik chrupavčitých kostí a hmotnost embrya je 1,6g.

10.den

• růst očních víček, vytváření nosder,na behácích se vytváří šupinky a hmotnost embrya je 2,4g.

11.den

• první ocasní pera,alantois dorostl do maximální velikosti a žloutek se zmenšuje a hmotnost embrya je 3,5g.

12.den

• vývoj juvenilního peří a hmotnost embrya je 5,6g.

13.den

• kostra kalcifikuje a hmotnost embrya je 7g.

14.den

• růst prachového peří po celém těle a hmotnost embrya je 9g.

15.den

• tenké střevo je vtaženo do dužiny břišní a hmotnost embrya je 12g.

16.den

• Hmotnost embrya je 15g.

17.den

• Hmotnost embrya je 18g.

18.den

• stadium využití kyslíku ze vzduchové komůrky a hmotnost embrya je 22g.

19.den

• Hmotnost embrya je 26g.

20.den

• stadium klubání a hmotnost embrya je 32g.

21.den

• během 12-18 hodin opouští skořápku

Násadová vejce=oplozená

Křepelka japonská

• na jednoho kohouta 3 slepičky, násadová vajíčka vždy čerstvá 1-7 dní, hmotnost 13-15g, snáška může obsahovat 260 kusů vajec, oplozenost 80-90 %

Kur domácí

• hmotnost 53-75 g, do líhně se sbírají ze snáškového hnízda cca každé 4 hodiny, neumíváme, skladujeme špičkou dolů, vzduchová bublina na plošší straně vejce

Perlička kropenatá

• hmotnost je 38-48 g,v jarním období začátek kvalitní snášky, perlička snáší v teplém období, nevadí jim ani velká horka

Krůta

• hmotnost je 80-100 g

Pštros

• hmotnost je přes 0,5 kg

Pižmovka domácí

• hmotnost je 75-90g,2x denně otáčet o 45°,teplota o 15% vyšší, můžeme skladovat až 1 měsíc

Husa bílá/pomořanská

• 1.snáškový rok-120-140 g
• 2.-5.snáškový rok-180-200 g.

Pižmovka velká

• hmotnost 75-85 g
• hmotnost u hybridů 85-95 g

Líhnutí

• proces biologických a biochemických pochodů v oplozeném vejci za určitých podmínek
• teplota, optimální vlhkost, obrácení, větrání

Nosnost

• genetická a fyziologická schopnost drůbeže za určitých podmínek
• barva, velikost…

Snáška

• prostředí a podmínky ovlivňují velikost snášky
• délka noci(světlo),teplota, optimální vlhkost, výživa (kks)

Chovný kmen

• poměr pohlaví u jednotlivých druhů drůbeže-skupin plemen
• Slepice-lehká plemena-1:15:20(česká zlatá kropenatá)
• Slepice-střední plemena-1:8:20(hempshirka)
• Slepice-těžká plemena-1:8:20(brahmanka)
• Kachny-1:4:6-záleží na hmotnosti kachen
• Kachna pekingská-1:2
• Husy-1:1-možnost monogamie(houser si vybere 1 husu, s ostatními se odmítá pařit)
• Perlička-1:3:6
• Bažanti-1:7:8
• Křepelky-1:3

Konzumní vejce

• S-malá, do 53 g
• M-střední, 53-63 g
• L-velká, 63-73 g
• XL-velmi velká, nad 73 g

Složení vejce-látky

• Voda-65 %
• Bílkoviny-12 %
• Minerály-11 %
• Tuk-11 %

Označení vejce

• 1CZ6666M
• 1-druh chovu drůbeže (nosnice)
• CZ-kód státu (země původu)
• 6666-registrační číslo hospodářství
• M-velikost vejce

Složení vejce

• skořápka, vnitřní a vnější papírová blána, bílek, poutka, zárodečný terčík, žloutek, vzduchová bublina, kutikula
• Sexování-rozlišení pohlaví

Výkrm

• výrazný pohlavní dimorfismus hmotnosti (kur nerozlišeno), krůty-oddělit samce a samice, kachna-samice 56 dní a 2-3 kg-samci-70-80 dní a 5-6 kg

Chov

• podle utváření kloaky-hrabavá drůbež-záhyby na kloace-japonská metoda

Líhnutí

• 50:50-polovina samci a polovina samice

Genetické inženýrství

• Kolorsexing
• změna genetického zbarvení, záleží na hybridu, například samci světlá barva a samice tmavá

Peříčková metoda

• podle rychlosti opeření

Zbarvení vajec

• zjištění pohlaví při prvním prosvícení-vodní drůbež

Přeprava jednodenní drůbeže

• drůbež musí mít oschlé peří teprve potom se může vyndat z líhně
• do 24 hodin na místo určení-klimatizované dopravní prostředky, větrání důležité!!!
• jednorázové přepravy drůbeže-papír,karton-100 ks po 25
• plastové přepravky-omyvatelné, plynná desinfekce

Index tvaru vejce

• musí mít vejčitý tvar, ani moc malé ani moc velké
• posuvné měřítko-šířka+výška
• idealní-75 %
• 100%=šířka=výšce=kulaté vejce

Cechovní norma

• výška vzduchové bubliny maximálně 4mm,bez výskytu krvavých skvrn, cizí látky, vejce uchováváno při 5-18°C, pevný žloutek a výrazná barva, čirý voskovitý bílek, řídí se stupnicí La Roche

Tvorba vejce

• proces tvorby vejce trvá 22-27 hodin, jednotlivá vejce rostou na vaječnících slepic postupně,15 minut po ovulaci žloutek putuje do nálevky vejcovodu, tudy prochází 18-25 minut, vejce vychází kloakou.

Článek Líhnutí se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

   Otázka: Jatečná drůbež jako potravina živočišného původu

   Předmět: Veterinářství

   Přidal(a): nicku_med

Drůbeží maso

• obsahuje základní živiny, minerální látky a další důležité složky ve výživě lidí, i jedlé vnitřnosti (žaludek, játra, srdce) rovněž vysoká výživová hodnota
• obliba roste – dietetické vlastnosti

Druhy jatečné drůbeže

• Hrabavá drůbež
  • Především krůta a kur, dále můžou být perličky, bažanti, křepelky
• Vodní drůbež
  • Kachna, husa

Tradiční a netradiční

• Tradiční – kur, krůta, kachna, husa
  • Kur = masný hybrid – bílé maso (snadná kuchyňská úprava, rychlý výkrm, nízká cena)
    • Maso kuřat jako dietní i do léčebné výživy
    • Maso brojlerových kuřat – porážka cca 40 den, živá hmotnost 1,8 kg
    • Výkrm roasterů do vyšších hmotností (3-5 kg), především porcování
    • Maso porážkou vyřazeného chovu
    • Maso nosnic po skončení snáškového období
  • Krůta = masný hybrid – spotřeba se zvyšuje, bílé maso
  • Kachna = masný hybrid – červené maso, tučné, kachní sádlo a játra, zvláště játra z vykrmených kachen zvaná foie gras
  • Husa = masný hybrid – červené maso, tučnější, játra + sádlo pochoutky (Francie – paštiky)
• Netradiční – pštrosi, perličky, křepelky, holubi, bažanti
  • Pštros – chov se pro jatečné účely rozšiřuje, řazeni k drůbeži (či zvěřina)
    • Maso podobné hovězímu, složením + vlastnostmi drůbežímu, je nízkotučné, nízkokalorické, červené maso (Fe s hovězím), obsah cholesterolu jako drůbež
  • Perličky – lahůdkový druh masa, chov do 80 dnů, hmotnost 1,5 kg, v celku, porcované, chlazené, zmrazené
  • Křepelky – rychlý růst, Asie, porážka 5 týden+ hmotnost 270 g
  • Holubi – porážka 4 týdny, v opracovaném stavu, škubání za sucha
  • Bažanti – nízký obsah tuku masa, vysoký podíl bílkovin, maso suché, v celku či porcované

Charakteristika drůbeží svaloviny

• Hlavní masité části svaly hrudi, stehna a lýtka
• Svalovina hrabavé drůbeže (krůty a kura) – v oblasti křídel a hrudních svalů bledé (světle růžové), po tepelné úpravě až bílé
  • Bílá svalová vlákna – více bílkovin, více glykogenu
  • Post mortem – více kyseliny mléčné, rychleji + hlouběji se okyseluje než červená svalovina
  • Pánevní končetiny – převážně červená vlákna, vyšší obsah svalových barviv, více lipidů
  • Krůta zbarvení svalů, uvádí se až 7
• Svalovina vodní drůbeže a holubů – červená i v hrudní oblasti
  • velký prsní sval nejvýznamnější, stehno horní a dolní

Chemické složení

• voda – masná šťáva je roztok bílkovin, solí, sacharidů a dalších ve vodě rozpustných látek
  • vaznost – schopnost vázat vodu vlastní i přidanou
  • nižší u hus a kachen – tuková vrstva pevně vázaná na kůži
• bílkoviny – podle rozpustnosti ve vodě a solných roztocích
  • • sarkoplazmatické – rozpustné ve vodě, slabé solné roztoky
    • myofibrilární – rozpustné v roztocích soli
    • stromatické – nerozpustné za běžných podmínek ve vodě ani solných roztocích
  • rozdíl obsahu mezi celkovými bílkovinami a stromatickými= hodnota BEFFE (nutriční a technologické hledisko – nejvýznamnější myofibril, sarkoplazmy)
  • nejvýznamnější myofibrilární bílkoviny – myosin (36-40 %), globulin (20 %), aktin (12-15 %), myogen (20 %)
  • nejvýznamnější sarkoplazmaické bílkoviny – myoglobin (vliv na barvu výrobků)
  • lehce stravitelné, obsahují všechny esenciální AMK
  • technologické využití – důležitý poměr mezi obsahem vody a bílkovin, vyjádřený Fedorovým číslem

• lipidy (tuky)- ve formě tukových kuliček mezi svalovými snopci
  • podíl nejvíc pod kůží, v břišní dutině v oblasti svalnatého žaludku a střev a v oblasti kloaky
  • obsah vyšší ve svalovině stehenní, u vodní drůbeže ukládání ovlivněno hromaděním tuku jako zásoby na zimu
  • obsah cholesterolu v libové svalovině kuřat srovnatelný s libovým vepřovým
  • složení a vlastnosti tuku – vliv druhu zvířat, krmiva
  • konzistence (vysoké zastoupení nenasycených mastných kyselin řídká), možné pro konzervaci (tuk vodní drůbeže)
• nebílkovinné extraktivní dusíkaté látky a extraktivní bezdusíkaté látky
  • nebílkovinné extraktivní látky (nukleotid, ATP, ADP, AMP) významná role v procesu zrání masa
  • extraktivní bezdusíkaté látky – sacharidy (glykogen)
    • obsah ovlivněn stresovými faktory, teplotou, hladověním, únavou, způsob omračování – ovlivňuje zrání masa
• vitamíny – hydrofilní, lipofilní ve vnitřnostech (játra)
• minerální látky – obsah ve svalovině v rozmezí 1-1,5 %
  • nutričně významný obsah železa, vápníku, fosforu
  • ionty Mg²+ a Ca²+ ovlivňují chuť masa, jeho reakci, vaznost vody

Hygienická a zdravotní nezávadnost

• zahrnuje hygienické zpracování – hygienická výroba, sanitační řád (součást provozního řádu)
• veterinárně hygienický dozor – povinný veterinární dozor (ve všech podnicích zpracovávající živočišné potraviny)
• HACCP – analýza nebezpečí

Veterinárně hygienický dozor

= vlivy působící na hygienickou a nutriční kvalitu masa intravitální i postmortální

• Intravitální vlivy – druh a typ drůbeže – ovlivňuje senzorické, technologické vlastnosti, výtěžnost podíl prsní a stehenní svaloviny
  • • Masné užitkové typy šlechtěny na vysokou zmasilost, výtěžnost a kvalitu masa (kulinární, technologické)
    • Selekce na rychlý růst brojlerů může negativně ovlivnit jakost masa (vodnatelnost)
  • Věk – ovlivňuje jakost a výtěžnost jednotlivých tkání
    • Optimální využití ve věku před nástupem tučnění zvířat
    • Porážkový věk se snižuje, důležitá optimalizace porážkového věku k výtěžnosti (výkrm roasterů)
    • Vodní drůbež – optimální věk při zralosti peří
  • Pohlaví – ovlivňuje intenzitu růstu u samic a samců
    • Negativně ovlivňuje vyrovnanost dodávané partie
  • Výživa – ovlivňuje kvalitativně i kvantitativně, vliv je multifaktoriální
    • Zvýšení zásobního tuku
    • Krmiva (např) s neodtučněnou rybí moučkou, řepkovými pokrutinami = zápach
  • Technologie výkrmu (způsob a délka) – ovlivňuje jakost drůbežích těl i masa
    • Klecový odchov – zvýšené procento otlaků, zlomenin
    • Neobměňovaná podestýlka – skvrny na břišní kůži
  • Zdravotní stav – dominantní
    • Poživatelnost/nepoživatelnost z důvodu nemoci rozhoduje veterinární lékař
  • Manipulace při vyskladňování, přeprava, předporážkové stresy
    • S živou drůbeží zákon na ochranu zvířat proti týrání
    • Prevence vad mas se v létě doporučuje noční přeprava, nepřeplněnost klecí, vhodný způsob jízdy
    • Z objektu porážky se nesmí živá drůbež přesouvat jinam
    • Hladovění u hrabavé 4-6 hodin, u vodní 6 hodin (hygienický důvod, usnadněné kuchání
• Postmortální vlivy
  • Jatečné opracování
    • Navěšování a omračování – výskyt podlitin, čím vyšší elektrický proud, tím vice podlitin
    • Vykrvení – nedostatečné = modré zabarvení kůže
    • Paření – vysoké teploty = zčervenání kůže
    • Kuchání – polití žlučí (obsahem zažívacích orgánů)
    • Chlazení – nedokonalé = tmavě červená kůže, chladový šok způsobí skvrny na kůži
  • Autolytické procesy
    • Rychleji než u velkých zvířat
    • Rozdíly v prsní i stehenní svalovině
    • Čím vyšší hodnota glykogenu ve svalech, tím křehčí maso
    • Rozvoj rigor mortis v rozmezí 10 minut po poražení až po 4 hodiny po poražení v závislosti na řadě faktorů (teplota, typ svalovin), čím pomalejší nástup, tím křehčí maso

Článek Jatečná drůbež jako potravina živočišného původu se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.