Otázka: Český stát v době Lucemburků
Předmět: Dějepis
Přidal(a): Jitka Skřebská
ČESKÝ STÁT V DOBĚ LUCEMBURKŮ
- po smrti Václava (1306) výběr nového panovníka => česká šlechta zvolila českým králem vévodu Jindřicha Korutanského (jeho žena princezna Anna, dcera Václava II.)
- římský král Albrecht Habsburský bez ohledu na ustanovení Zlaté buly sicilské prohlásil Čechy za odumřelé léno, s nímž může volně disponovat a udělil je v léno svému synovi Rudolfu I. à útěk Jindřicha Korutanského
- českým králem Rudolf I. ( 1306 – 1307) – 1. Habsburk na českém trůně
- oženil se s vdovou po Václavu II. – Eliškou Rejčkou
- pouze část šlechty v Z Čechách vytvořila opozici proti Rudolfu I. (Vilém Zajíc z Valdeka, Bovor ze Strakonic)
- po smrti Rudolfa II. šlechta uznala králem opět Jindřicha Korutanského => zápas o přemyslovské dědictví – Habsburkové × korutanská strana
- 1308 zavražděn Albrecht Habsburský à v říši zvítězil rýnsko-francouzský blok v čele s Jindřichem VII. Lucemburským (1308 – 1313)
- po dohodě politických představitelů v Čechách s Jindřichem Korutanským ustanoven novým českým králem syn Jindřicha Jan Lucemburský
Jan Lucemburský (1310 – 1346) = král cizinc
- vzal si dceru Václava II. Elišku Přemyslovnu
- do Prahy přišel jako cizinec (neznal domácí zvyklosti)
- za jeho nástupu na trůn byla královská pokladna prázdná, zadlužená, Pražský hrad byl v troskách à královský dvůr sídlil ve městě
- 1310 vydal inaugurační diplom = potvrzení českému království zásadu, že úřady a majetky v zemi mohou nabývat jen Češi, od r. 1311 i Moravané)
- situace v zemi: nejvyšší úřady v zemi obsadily silné vůdčí osobnosti z řad šlechty => nejvyšší komorník – Petr z Rožmberka, podkomoří a maršálek – Jindřich z Lipé, úřad kancléře – Jan Volek (probošt vyšehradský)
- vytvoření šlechtické opozice proti králi – v čele Jindřich z Lipé (sympatizovala s ním i Eliška Přemyslovna) => podlomena pozice Jana Lucemburského (podpořen římským králem Ludvíkem z Bavor)
- 1318 – sněm v Domažlicích à Jan přinucen k dohodě => ustoupil šlechtě – zůstala mu koruna, ale byla jí svěřena správa země (Jan trávil většinu času v cizině)
- rozhodující slovo měl nyní Jindřich z Lipé
- Eliška dbala o rozvoj svých věnných měst (výstavba kláštera cisterciaček ve Starém Brně), 1338 Staré město jako první dostalo privilegium zřídit si radnici
- po r. 1320 se v čes. zemích Jan objevoval jen na krátkou dobu (pobýval na lucemburs. hradstvích evropských dvorů, nejčastěji u francouzského krále), zúčastňoval se diplomatických misí a vlečných tažení)
- 1325 – raženy dukáty (florény)
- za podporu při volbě krále dostal od Ludvíka Bavora Horní Lužici, Chebsko a pokročil v řešení problému se Slezskem
- 1335 – vyřešení sporu s polskými králi v Trenčíně à za peněžní náhradu se český král vzdává titulu polského krále a na oplátku polský král Kazimír VII. se vzdal Slezska
- neúspěšný pokus Jana o získání Tyrolska a Korutan (pro syna Jana Jindřicha)
- snaha o proniknutí do S a střední Itálie à pro syna Václava (Karel IV.) získal jako dědičné léno Luccu
- 1329 po smrti Jindřicha z Lipé šíření anarchie
- nezájem českého krále o čes. země a nemožnost dohody s ním, přinutily šlechtu k politickému krou à 1333 – Petr z Rožmberka, Jindřich z Lipé ml. a Vilém z Lndštejna požádali syna Jana Karla, aby se vrátil do Čech
- Jan jej jmenoval markrabětem moravským a neoficiálně mu svěřil správu království
- 8.1346 – v bitvě u Kresčaku (Crézy) padl skoro slepý Jan Lucemburský (jedna z prvních bitev stoleté války, bojoval na straně franc. krále) à Karel IV. se stal českým králem
Karel IV. (1346 – 1378) – „Otec vlasti“ = „Pater patriae“
- narozen 1316 jako syn Václav Jana L. a Elišky Př.
- jako 7-letého (1323) jej otec odvezl na královský francouzský dvůr, kde přijal jméno Karel
- jako osmiletý byl oženěn s Blankou z Valois (sestra budoucího franc. krále Filipa VI.)
- ve Francii získal vzdělání – hovořil francouzsky, německy, italsky, češtinu se naučil až po návratu do Čech, navštěvoval přednášky teologie a filozofie, učil se politiku a diplomatiku od svého přítele Pierra de Rossiéres (pozdější papež Kliment VI.)
- poslán otcem do Itálie, aby hájil lucemburské državy à zisk prvních vladařských zkušeností
- úcta k svatému Václavu => ke korunovaci zhotovena svatováclavská koruna
- 133 zástupci české šlechty povolán do Čech, aby zastavil postupující státní krizi
- stal se markrabětem moravským => energicky se ujal svého poslání (restituce královského majetku, splatil dluhy, výstavba Pražského hradu…)
- 1344 – papež Kliment VI. povýšil pražské biskupství (diecéze) na arcibiskupství (arcidiecéze) à vymanění se z vlivu arcidiecéze v Mohuči , arcibiskup – Arnošt z Pardubic
- na pokyn papeže sesazen Ludvík z Bavor z římského trůnu => 1346 Karel IV. zvolen říšským králem
- sňatkem s Annou Falckou (dcera rýnského falckraběte Rudolfa) si zajistil mír s Wittelbachy – Karel jim přiznal právo na kurfiřství braniborské
- uzavřel sňatek s Annou Svídnickou (neteř uherského krále Ludvíka I., dědička Slezska)
- po smrti papeže Klimenta VI., který brzdil Karlovu korunovaci (jejich přátelství skončilo) mu byla v Římě 1355 na hlavu vložena koruna císaře římského => český král a zároveň římský císař
- 1350 – 1351 => Majestas Carolina – hl. cílem bylo pozastavit rozpínavost šlechty zdůrazněn božský základ královské moci à kvůli velkému odporu šlechty od něj nakonec odstoupil
- 1356 – Zlatá bula Karla IV. (platila až do 1806) = základní říšský zákon
- pravidlo volby římského krále: ke zvolení stačí prostá většina kurfiřtských hlasů
- sbor kurfiřtů se stal poradním sborem krále
- 1348 – založení Karlovy univerzity => univerzita na S od Alp, na V od Rýna) => prosadil tzv. generální studium – pražské vysoké učení mělo všechny 4 tehdy známé fakulty (artistická, právnická, lékařská, teologická)
- poprvé formuloval pojem České koruny – jádrem bylo České království + tzv. vedlejší země: Morava, Chebsko, Horní a Dolní Lužice, Slezsko (sporné)
- sílila váha jednotlivých zemských sněmů ovládaných šlechtou
- budoval vlastní sbor úředníků a rádců, významné postavení měli představitelé vysoké církevní hierarchie (Arnošt z Pardubic, Jan Očko z Vlašimi, Jan ze Středy). Královští manové, drobná šlechta
- založení Nového Města pražského (urbanistické řešení – Matyáš z Arrasu, pateří města byly 3 tržiště – Dobytčí trh = Kalovo náměstí, Koňský trh = Václavské nám., Senovážné nám.)
- gotika: Emauzský klášter na Novém Městě, Svatovítská katedrála, Karlštejn s kaplí sv. Kříže od Theodorika (úschovna korunovačních klenotů, stavba dalších hradů, Kamenný most s 16 oblouky přes Vltavu na místě Juditina mostu (dnes Karlův), Staroměstská mostecká věž, Karolinium, Staroměstská radnice, Hladová zeď na Petříně, chrám Panny Marie Sněžné (nejvyšší chrámová loď v Praze), výstavba technických děl, zakládání klášterů…, prosazení češtiny jako literárního jazyka
- Čechy se staly centrem Svaté říše římské
- čtvrtou manželkou byla Alžběta Pomořanská (matka Zikmunda, Jana Zhořelekého)
- 1361 narozen jeho syn Václav – zajistil mu korunovaci českým králem a 1376 volbu římským králem. Markrabství moravské svěřil mladšímu bratrovi Janu Jindřichovi, markrabství braniborské + uherská koruna – mladšímu synovi Zikmundovi, Zhořelecko – nejmladšímu synovi Janovi(tento tah se po jeho smrti ukázal jako velmi špatný)
- 1378 Karel IV. umírá
Václav IV. (1378 – 1419)
– na trůn nastupuje jako sedmnáctiletý, matka Anna Svídnická
- zdaleka se svými schopnostmi nevyrovnal otci, postrádal jeho houževnatost, pracovitost, schopnost rázně se rozhodnout, špatná volba rádců, šlechtu odradil svými výbuchy a stavy netečnosti
- při jeho nástupu na trn se zhoršila mezinárodní situace, kterou ovlivnilo papežské schizma = rozkol v církvi způsobený současnou existencí 2 papežů à 1378 Urban VI. (Řím) × Klement VII. (Avignon) => rozštěpení křesťanského světa na dva znepřátelené tábory (Václav na straně Říma)
- vzdal se císařské koruny
- 1383 – na nátlak francouzské diplomacie zaujal v církvi neurální neutrální stanovisko
- generálním vikářem (= zástupce římského krále v Itálii) jmenoval markraběte moravského Joštu (stoupenec Francie) à vyvolání sporu s pražským biskupem Janem z Jenštejna (na straně Říma)
- pasivita krále v říšských záležitostech à oslabení královské moci à stoupla moc šlechty v regionech
- 1394 pod vedením Oty z Bergova se ustavila panská jednota,která se odhodlala k otevřené vzpouře proti králi (+ markrabě Jošt) à vzbouřenci krále zajali a internovali na Pražském hradě à ujali se tak vlády
- na straně Václava stál jeho nejmladší bratr Jan Zhořelecký à prosadil jeho propuštění za výkupné
- v zemském úřadě bylo jen panstvo à zasedali i v královské radě, která se stala nadřazenou vůli krále
- 1401 – Václav IV. donucen předat vládu radě čtyř (pražský arcibiskup Olbram ze Škvorce, Jindřich z Rožmberka, Ota z Bergova, Jan Krušina z Lichtenburka), v souladu s královskou radou svěřil vladařské funkce bratru Zikmundovi (král uherský)
- Zikmund však zabral všechen královský majetek à vzepření Václava IV. – Zikmund jej předal do rukou rakouských vévodů ve Vídni. Zikmundovo počínání vyvolalo v Čechách odpor à za pomocí přátel a Jošta se Václav IV. dostal z Vídně a ujal se po složitých kompromisech s panstvem vlády
- Po ostré kritice 1398 na říšském sněmu ve Frankfurtu nad M. byl sesazen z trůnu a novým římským králem se stal Ruprecht Falcký
- 1410 – Zikmund a markrabě Jošta zvoleni římskými králi, po smrti Jošta 1411 tato hodnost zůstala na dlouhá léta Zikmundovi, Václavovi IV. byl omezen prostor působnosti jen na země Koruny české
