Otázka: Ekonomie a ekonomika
Předmět: Základy společenských věd
Přidal(a): Dominic Holeman
Ekonomie → věda, která zkoumá souvislosti v hospodářském (ekonomickém) životě společnosti.
→ věda o činnostech, které se týkají výroby a změny statků.
→ zkoumá změny v ekonomice – trendy cen, výroby, nezaměstnanosti. Na základě těchto vyhodnocení stát vypracovává hospodářskou politiku.
- zkoumá, jak lidé využívají výrobní zdroje (půdy, práce, stroje, technické poznatky).
- co vyrábějí (žito, hovězí, vepřové, silnice, koncerty, ponorky) a jak se vyrobené statky rozdělují mezi lidi.
- ekonom má sklon všechno považovat za výrobek → i umělecké dílo.
→ studuje obchod mezi národy = co se vyváží a dováží, proč to někdo vyváží a nedováží apod.
→ Je to věda o penězích, bankovnictví, bohatství a kapitálu.
→ Název ekonomie se používá spíše pro teoretické discipliny.
Pak je zde pojem Ekonomika:
→ ekonomika = oblast společenské praxe → využívá teoretických poznatků ekonomie.
Ekonomika může být chápána jako:
→ hospodářství – ekonomika ČR, světová ekonomika, ekonomika podniku apod.
→ hospodaření – činnosti, jež s chodem ekonomiky souvisejí → výroba, zásobování, prodej, financování apod.
→ hospodárnost → účelnost = využívání materiálu, energie, porovnávání nákladů apod.
Typy ekonomik
Zvyková → ekonomika je na nízké úrovni, a proto je vše ve společném vlastnictví.
→ Otázky co, jak a pro koho se řeší podle zavedených rodových zvyků, tradic, které předávají starší mladším.
Příkazová → plánovaná, převládá státní vlastnictví, vláda plně rozhoduje o výrobě a rozdělování.
→ Otázky co, jak a pro koho se řeší direktivním plánem. Osobní iniciativa je státem omezována a potlačována. Příkladem je komunistická plánovaná ekonomika (5 leté plány).
Tržní → převládá soukromé vlastnictví.
→ O otázkách co, jak a pro koho rozhoduje trh – zákony nabídky a poptávky, systém cen, zisků a ztrát.
→ Firmy nabízejí statky s cílem co nejvyššího zisku (co), výrobními technikami, které mají co nejnižší náklady (jak) a lidé se sami rozhodují, za co své peníze utratí (pro koho).
→ Tržní ekonomika je založena na iniciativě a svobodě svých jednotlivých subjektů.
Zakladatel ekonomie: Adam Smith (1723 – 1790) → britský morální filosof a politický ekonom.
Napsal slavnou knihu → „Bohatství národů“ (publikována v r. 1776).
Autor teorie o „neviditelné ruce trhu“ → znamená, že svobodné obchodování a podnikání by nemělo být regulováno a omezováno z ničí strany (např. ze strany státu).
→ Tím se vytvoří přirozené prostředí konkurence, které se samo vyvažuje, samoreguluje.
Další významní myslitelé:
Karl Marx (1818 – 1883). Ten napsal knihu Kapitál.
Předpovídal pád kapitalismu a nástup státně řízeného socialismu.
John Maynard Keynes (1883 – 1946)
V r. 1936 publikoval knihu → „Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz“ (v době světové ekonomické krize).
→ Tvrdil, že klasický ekonomický systém laisser – faire (tj. nechat volně probíhat ekonomickou soutěž) → nezaručuje plnou zaměstnanost a dostatečnou rovnost příjmů a bohatství.
→ Stát by měl podporovat investice = nákup strojů, zařízení, průmyslové stavby apod. prostřednictvím nízké úrokové míry (peníze jsou pak levnější) a zaměstnanost → programem veřejně prospěšných prací.
→ byl spoluzakladatelem Mezinárodního měnového fondu v r. 1944.
V r. 1969 byla udělena první Nobelova cena za ekonomii.
Nejznámější nositelé Nobelovy ceny:
Milton Friedman (americký ekonom – v r. 1974)
Friedrich Hayek (rakouský ekonom – v r. 1976)
Makro a mikro
- Makroekonomie = zkoumá fungování ekonomiky jako celku, z hlediska národního hospodaření, států, mezinárodního společenství.
Předmětem jejího zájmu je např. inflace, nezaměstnanost, národní důchod, proč některé země prosperují a jiné stagnují.
Makroekonomické zájmy určité země znamenají snahu o celkovou prosperitu země.
→ Říká se, že stát provádí určitou hospodářskou politiku.
- Fiskální politika (fiskus = státní pokladna) → jsou vládní výdaje a zdanění. Vládní výdaje zahrnují vše, na co stát vynakládá prostředky – nákup stíhaček, platy úředníků, generálů, stavby elektráren, silnic apod.
→ Výše stanovených daní ovlivňuje jednak rozsah a obsah státních investic, jednak soukromou spotřebu.
- Monetární politika (monetární = týkající se peněz v oběhu) → zabývá se bankovnictvím, úrokovými sazbami.
→ Výše stanovených úroků (to znamená, jak drahé jsou peníze) ovlivňují investice do nákupu strojů, budov apod.
- Zahraniční ekonomická politika – je to obchodní politika státu. Vymezuje měnový kurs, slaďuje dovoz a vývoz.
- Mikroekonomie – zájem o souvislosti mezi jednotlivými prvky ekonomického systému a jejich chování (tzn. chování firem, domácností a ekonomických odvětví).
→ Zajímá ji tvorba jednotlivých cen, účinek daní na pracovní úsilí lidí na jejich úspory apod.
→ Řeší potřeby ekonomie.
→ Potřeba je v ekonomii pocit nedostatku, který si člověk či jiný subjekt uvědomuje a usiluje o jeho překonání, snaží se pocit nedostatku překonat.
Jsou potřeby:
a) Základní (nevyhnutelné, skutečné) → jídlo, pití, oblékání, spánek, bydlení.
b) Vyšší (jejich uspokojení lze zkrátit nebo odložit) → dovolená v Brazílii, hodinky s vodotryskem, zlatem vyšívaný župan, návštěva muzikálu.
c) Nahodilé (vyžadují určitý impuls) → pohled na jídelní lístek ve vitríně hospody, výrazná sleva, atraktivní obal.
d) Uměle vyvolané → reklama, tlak módy.
Jiné rozdělení potřeb:
a) nezbytné – základní, fyziologické.
b) zbytné – opak nezbytných.
Ekonomické subjekty – skupiny:
→ Veškeré ekonomické záležitosti se točí kolem 3 subjektů, které mezi sebou vstupují do vztahů (nabídky a poptávky) → každý z nich něco nabízí a něco chce. Tento systém se nazývá trh.
Domácnosti → Jsou to jednotlivci nebo rodiny.
→ Na straně nabídky: na trhu práce nabízejí svoji práci zaměstnavatelům, na kapitálovém trhu svoje peníze peněžním ústavům, na trhu půdy pronájem půdy výrobcům.
→ Na straně poptávky: ptají se po zboží a službách, chtějí uspokojit své potřeby – jídlo, pití, spaní, bydlení a jiné.
→ Jejich cílem je uspokojit své potřeby prostřednictvím spotřeby.
Podniky → Subjekty, které podnikají (jednotlivci i firmy).
→ Na straně nabídky: nabízejí své výrobky.
→ Na straně poptávky: jako spotřebitelé faktorů výroby. Např. keramik shání hlínu, vydavatel papír, taxikář auto, kat meč.
→ Jejich cílem je zisk, jakkoli se mohou tvářit jinak.
Stát → vystupuje na trhu jako domácnost i podnik. Zaměstnává lidi, pronajímá půdu, půjčuje si peníze, vybírá daně, kupuje počítače, auta, spotřebovává zboží i služby.
→ Cílem jeho působení na trhu by měl být veřejný prospěch.
Základní ekonomické otázky:
- Co? Jaké statky se mají vyrábět a v jakém množství. Více levného nebo méně, ale kvalitního? Více televizí nebo více koncertních sálů?
- Jak? Jak budou statky vyráběny. Z čeho budeme ždímat energii? Z atomu? Vody? Větrů? Má se vyrábět státně nebo soukromě? Jakou technologií budeme vyrábět?
- Pro koho? Jak má být to, co je vyrobeno rozděleno. Podle zásluh? Podle ksichtu? Nezávisle na ksichtu? Mají být všichni nebohatí a nechudí? Má být hrstka bohatých a mnoho chudých?
Výroba:
- Veškerá výroba je charakterizována vstupy a výstupy.
Vstupy → všechny statky nebo služby, které používají firmy ve svých výrobních procesech. Např. vstupy při výrobě boty je kůže, guma, látka na tkaničky apod.
→ Vstupy se dělí do tří skupin:
- Přírodní zdroje – dary přírody využívané ve výrobě a zdroje energie.
- Práce – lidský čas strávený ve výrobě.
- Kapitál – jsou to statky vyrobené za tím účelem, aby vyráběly další statky: stroje, počítače, silnice apod.
Výstupy → veškerá produkce vzniklá procesem výroby, tedy výrobky a služby.
→ Veškeré výstupy se snaží výrobci maximalizovat – s co nejmenšímu vstupy dosáhnout co největšího výsledku – výstupu!
→ Průvodním jevem výstupů jsou odpady, s nimiž je problém.
Ekonomické sektory
Primární – prvovýroba – těžba surovin z přírody a obdělávání půdy – těžební průmysl, zemědělství.
Sekundární – výroba hmotných statků – zpracovatelský průmysl a stavebnictví.
Terciální – služby pro výrobu a pro obyvatelstvo – obchod, doprava, spoje, cestovní ruch, peněžní služby, zdravotnictví, školství apod.
Statek → je každý prostředek, který je v důsledku svých vlastností schopný poskytnout užitek (tj. uspokojit potřebu).
Statky jsou:
hmotné → potřeby uspokojovány hmotnou věcí = lednička, postel, koberec apod.
nehmotné → potřeby uspokojovány nehmotnou věcí – film, divadelní představení, koncert apod.
služby → potřeby jsou uspokojovány činností – služby lékařské, dopravní, opravárenské apod.
Rozlišují se statky:
Volné → vyskytují se v takovém množství, že jimi může každý uspokojovat své potřeby v libovolném rozsahu, aniž vyvíjí ekonomickou činnost – např. sluneční jas, vítr, déšť.
Vzácné → v omezeném množství. Vznikají hospodářskou činností. Jejich výroba je spojena s náklady, jsou tedy dostupné za určitou cenu. Je to v podstatě to, co člověk může koupit a prodat. Volné statky se mohou časem stát částečně nebo úplně omezenými
Zákon vzácnosti
→ Lidé chtějí spotřebovávat víc, než ekonomika dokáže vyrobit.
→ Spotřeba lidí je neomezená, kdežto výroba v důsledku omezených výrobních zdrojů, omezená.
→ Většina lidí, když má hodně, chce ještě víc.
Efektivnost
→ je jedním z ústředních pojmů ekonomie.
→ co nejefektivnější užívání zdrojů ekonomiky k uspokojení potřeb a přání lidí.
→ efektivní ekonomika je taková ekonomika, která se nachází na hranici svých produkčních možností.
→ v souvislosti s vytvářením efektivní ekonomiky jsou důležitá rozhodnutí (investování).
Dvě alternativy:
→ spotřební statky = magnetofony, kola, hračky, salámy, boty atd. nebo
→ investiční (kapitálové) statky = stroje, továrny atd.
Pozn. Když ekonomika obětuje současnou spotřebu a vyrábí víc kapitálových statků, může růst rychleji, což jí umožní získat více obojích statků – spotřebních i kapitálových – v budoucnosti.
Zákon klesajících výnosů
- je to jeden z nejslavnějších ekonomických vztahů.
Říká toto: Když přidáváme postupně další dávky některých vstupů a přitom udržujeme ostatní vstupy nezměněné, budeme dostávat stále menší přírůstky výstupu.
Např.: Učíš-li se dvě hodiny, zapamatuješ si určité množství látky. Přidáš-li další dvě, nezapamatuješ si stejné množství jako v předchozích dvou hodinách, ale jen třeba polovinu předchozího množství. Při další dávce dvou hodin pak přírůstek zapamatovaného materiálu bude ještě menší, a to v důsledku únavy, nesoustředění a tak. Po následující dvouhodinovce si už nezapamatuješ nic a usínáš.
