Otázka: Fašistické režimy mezi válkami
Předmět: Dějepis
Přidal(a): B.
Fašismus:
– Jako ideologie a hnutí vznikl na začátku 20. let 20. století.
– Krajně pravicová ideologie, hnutí založené na šovinismu (nadřazenost nějakého subjektu – národ, rada, pohlaví nad jinými), rasismu (antisemitismus), nacionalismu (vyzdvihování vlastního národa na úkor druhých), vůdcovském principu (poslušnost a oddanost vůdci národa), kolektivismu (myšlenka kolektivní vůle – jedinec neznamená nic, kolektiv ano – ,,Du bist nichts, dein Volk ist alles“) – bojové přátelství
– fasces [fašes] – symbol je svazek prutů se dvěma sekyrami
– fašistické oddíly = fasci di combatemento (v Itálii ,,černé košile“)
Itálie:
Velká nespokojenost v Itálii po 1. sv. válce – země očekávala, že bude na Pařížské konferenci odměněna více.
1919 zakládá novinář Benito Mussoliny Stranu bojových svazů hlásající nový směr – fašismus.
Příznivci jsou svazy bojovníků a invalidů za 1. sv. války + další nespokojené skupiny = církev a šlechta.
Odpůrci jsou italští socialisté = srážky a pouliční boje, cílené vraždy a únosy socialistických předáků.
1921 vznik Národní fašistické strany, předsedou Benito Mussoliny – hlásal obnovení pořádku, rozvoj hospodářství a návrat k Velké Itálii (čili Antického Říma). Ve volbách téhož roku získala jeho strana jen 7% hlasů, přesto mu pravicové strany nabídly místo ve vládě (obava z posilování levice).
V té době je Itálie královstvím a vládne Viktor Emanuel III.
Nátlak Mussoliniho na krále, aby ho jmenoval ministerským předsedou.
28. 10. 1922 – pochod na Řím Benita Mussoliniho a jeho fašistických stoupenců v černých košilích.
Benito vyhlásil fašistickou revoluci a vyhrožoval, že nestane-li se ministerským předsedou, vezmou si fašisté moc sami. Král Viktor Emanuel III. v obavě z občanské války ustupuje a jmenuje Mussoliniho min. předsedou a pověřuje ho sestavením vlády => 1922-1926 – Mussoliny konzolidoval (upevnil) fašistickou moc v Itálii a během tří let vybudoval neomezenou fašistickou diktaturu
11/1922 – Italský parlament uděluje Mussolinimu mimořádné pravomoce: 1925 – vyhlášena otevřená fašistická diktatura – fašisté hlásali boj antifašistům = pronásledování příslušníků levicových stran, svobodných zednářů, imigrantů (= hony, lovy)
– hásal očistu italských úřadů
– rozpustil všechny politické strany kromě fašistické
– 1936 zakázání jakýchkoliv nových stran
Italský fašismus měl velký ohlas i v jiných zemích (často jako jedna z možností zastavení levicové revoluce šířící se z SSSR)
1926 – 1938
od 1926 nese Mussoliny titul DUCE [duče] = vůdce a předseda vlády (kancléř)
– přijaty nové zákony, které dávají Mussolinimu neomezenou moc, král je jen loutkou
– zaveden korporativní systém = navození pocitu, že Itálie nemá sociální rozdíly a problémy, podle typu práce se obyvatelstvo dělilo do korporací = skupin – vlastní pracovní zákony, založeny na principu buněk = přehled o politické náladě
1928 zavádí Mussolini v Itálii novou ústavu, v čele Velká fašistická rada (v čele ní Mussolini), členové nominováni šéfy korporací
1929 – Lateránské dohody – mezi fašistickou Itálií a Vatikánem – Vatikán uznal fašistický režim a fašistická Itálie respektovala církev Italská zahraniční politika: expanze, agrese, obsazování území
1934 – Benátky: setkání Adolfa Hitlera a Benita Mussoliniho = sbližování s Německem, jednání => Osa Berlín – Řím -> pakt o vojenské spolupráci (1938)
1935 Itálie napadá Habeš (Etiopie) – císař Haile Selassie. Habeš je výhodná poloha pro základnu v boji proti Angličanům v severní Africe (2. sv. válka – 1941), politika appeasmentu od ostatních států. Společnost národů sice vyhlásila embargo (zákaz obchodu s Itálií), ale žádné sankce za porušování, státy si nechtěly Itálii znepřátelit, proto ji podporovali finančně atp.
1939 útočí Itálie na Albánii a připojuje ji
1943 poprvé zajat Mussolini, ale osvobozen na příkaz Hitlera
1945 podruhé zajat partyzány při útěku do Švýcarska, v Itálii zastřelen spolu se svoji milenkou a pověšeni na nosnících čerpací stanice.
Španělsko:
za 1. světové války neutrální, konstituční monarchie, hospodářsky rozvíjející se, ale politicky velmi nestabilní (během 5 let se vystřídalo 13 vlád)
1923 – Antonio Primo de Rivera – polofašistický puč -> svržení vlády -> nástup direktoria – fašističtí generálové a admirálové
– do 1930 – vojenská vláda i přesto, že králem je pořád Alfons XII., Antonio dělal reformy, to se těšilo velké oblibě, ale byl kritizován intelektuály pro způsob vlády a admirálními kruhy pro neúspěšnou zahraniční politiku (válka v Maroku s Francií – velké ztráty Španělska)
1930 Antonio Primo de Rivera abdikuje a uchyluje se do Paříže
1931 – 1. volby po 8 letech – vítězství republikánů (napříč politickým spektrem) => král abdikuje, ale oficiálně se nevzdal trůnu => vyhlášena REPUBLIKA odpůrci republiky: církev, šlechta zastánci republiky: liberálové, dělníci, intelektuálové
1931 nebyly zakázány žádné strany a tak fašisté začínají v dalších volbách roku 1933 posilovat moc
1933 – 1936 je vládní krize, spory levice x pravice, několikrát rozpuštěn parlament -> sílení fašistického hnutí
1936 – volby do parlamentu, komunisté vyhlašují politiku Lidové fronty (koalice všech protifašistických stran, snaha zabránit fašistickým tendencím) => OBČANSKÁ VÁLKA ve Španělsku =>
1936 – 1939 – v čele OV španělští generálové – Francisco Franco y Bahamonde, připravování puče (v Maroku), španělská armáda + falangy = fašistické jednotky = založil syn Antonia Primo de Rivery, Juan. Přes Gibraltar postupovali do Španělska – cíl: dobytí Madridu interbrigády – na straně španělských republikánů (60 000 dobrovolníků zejména z USA) na straně Franca – Německé letectvo Luftwaffe (Herman Göring) – útočení, vybombardování vesnice Guernica od roku 1937 – 1938 Francie uzavřela své hranice se Španělskem, takže interbrigadisté se po prohře republikánů těžko dostávali ze Španělska duben 1939 – fašisté vítězí, uznání od ostatních států (Anglie, Francie, USA), pronásledování odpůrců, prolínání státních a církevních záležitostí (= klerofašismus) modrá divize – bojovala po boku Vermachtu za 2. sv. války, ale jinak se do zahraniční politiky moc nehrnuli Francisco Franco y Bahamonde umírá 1975 španělský titul faš. vůdce = CAUDILLO
Německo
Období Výmarské republiky (2/1919 – 1/1933) končí jmenováním A. Hitlera říšským kancléřem.
1919 – 1925: říšský prezident Friedrich Egberl, Německo parlamentní republikou, 1. poválečná krize + inflace => prohloubení hospodářské krize – způsobení Versaillského systému přímá volba prezidenta – silné pravomoce (jmenování předsedy vlády = říšského kancléře), zákonodárnou moc má parlament:
1) říšský sněm – poslanci na základě výsledků voleb
2) říšská rada – poslanci ze spolkových zemí politická situace: nespokojenost se svým postavením – outsideři, nespokojenost s hospodářskou krizí => to značně nahrává oblíbenosti extrémní pravice a extrémní levice = dvě hnutí:
1) Německá komunistická strana (KPD) – 1. pokus o puč o Bavorskou republiku rad po vzoru sovětského Ruska – potlačeno, 2. pokus o puč – Spartakovo povstání (zástupci Karl Liebknecht a Rosa Luxemburgová byli zavražděni)
2) NSDAP – Národně socialistická německá dělnická strana – vznik už před 1. sv. válkou, 1913 – hnutí proti revolucím, po 1. sv. v. se začíná rozvíjet, 1/1919 založil Anton Drexler DAP, ze které vznikla NSDAP, DAP rychle získává příznivce -> podzim 1919 – sjezd navštívil Adolf Hitler, který se stává jejím členem
Adolf Hitler (1891 – 1945)
– původem Rakušák, v dětství problémy s otcem (alkoholik), byl upnutý na svoji matku. Chtěl se stát malířem, maloval akvarely, na univerzitu umění se ale nedostal. Už od mládí velký antisemita, 1914 se stává dobrovolníkem německé armády, tady je zraněn a je z něho tzv. frajtr = svobodník. Po 1. sv. válce se usídlil v Mnichově. V roce 1920 se Hitler stává předsedou NSDAP, charismatický a populistický řečník, spáchal sebevraždu v Berlíně při obléhání města se svoji družkou Evou Braunovou, kterou si 36 hodin předtím vzal za manželku.
– titul vůdce = FÜHRER
– nejvíce příznivců měli NSDAP v Bavorsku
– 1923 – pokus Hitlerových příznivců o puč v Mnichově (Mnichovský – pivní puč) – cílem nastolení diktatury na jihu Německa, pochodovali na sídlo bavorské vlády => zastaveni armádou, zraněn i Herman Gőring – utekl do Švédska – léčen morfiem -> závislost
– Hitler za pokus o puč dostává 5 let vězení (Landsberg), ale v 1924 propuštěn => obnovena NSDAP, ve vězení napsal Mein Kampf
– zástupce führera (Hitlera) byl Himmler = Reichsleiter
– NSDAP členěna na tzv. župy (=úseky větší než dnešní kraje), krajské organizace -> dělí se na místní skupiny -> dělí se na bloky -> dělí se na jednotlivé buňky
– v 2. polovině 20. let rostla podpora nacistického hnutí mezi obyvatelstvem -> davová shromáždění (řeční Yoseph Goebbels i Adolf Hitler), nacisté získávají podporu i mezi průmyslníky a politiky
– 3/1932 prezidentské volby Paul von Hindenburg x Adolf Hitler -> vítězí Paul von Hindenburg, říšským kancléřem jmenován Franz von Papen
– 11/1932 parlamentní volby – NSDAP 30% hlasů
– na nátlak průmyslníků je Hindenburg nucen 30. 1. 1933 jmenovat Adolfa Hitlera říšským kancléřem => ZÁNIK VÝMARSKÉ REPUBLIKY
– 1. 2. 1933 je rozpuštěn německý parlament, NSDAP je jediná tolerovaná strana, pronásledování představitelů jiných politických stran
– 2/1933 zapálení budovy říšského sněmu v Berlíně – ve sklepeních nalezen van der Lubbe společně s bulharskými komunisty obviněn ze zapálení budovy -> LIPSKÝ PROCES – obvinění zastaveno pro nedostatek důkazů
– 1933 – 1. koncentrační tábor
– 3/1933 nové volby -> vítězství NSDAP
– 23. 3. 1933 vydal říšský sněm ZMOCŇOVACÍ ZÁKON – tímto se říšský parlament vzdal veškerých pravomocí, které byly přeneseny na Hitlera a vládu složenou z nacistů
– organizace pomáhající nacistům:
1) SA (Sturmabteilung) – bojové oddíly – Ernst Rőhm – cílem boj proti odpůrcům nacistického režimu, členy byli váleční veteráni, rváči, zastrašovali silou, chtěli se včlenit do nacistické armády x SS => NOC DLOUHÝCH NOŽŮ
2) SS (Schutzstaffel) – ochranný oddíl – osobní ochrana Adolfa Hitlera, od roku 1929 v čele SS Heinrich Himmler, elitní organizace, mocenské ambice jako SA 6/1934 – NOC DLOUHÝCH NOŽŮ: Rőhm byl obviněn z chystaného puči proti vůdci, členové SA pozatýkání a popraceni
3) SD (Sicherheitsdienst) – bezpečnostní služba, rozvětka, Reinhard Heydrich, špionážní služba, podílel se i s Himmlerem na konečném řešení židovské otázky (genocida evropského židovského obyvatelstva = holocaust= šóa, do 1935 byly tzv. pogromy, což je pronásledování židů, ničení majetku, ale nebylo to po právu. Konečné řešení židovské otázky bylo dojednáno 20. 1. 1942 na konferenci ve Wannsee – špičky nacistických představitelů)
4) Gestapa = tajná státní policie, v čele Himmler (“2. muž 3. říše“)
Yoseph Goebbels – propaganda (filmy Žid Süss) proti Židům, autoři židovského původu museli odejít (Bratři Mannové)
15. 9. 1935 vyhlášeny NORIMBERSKÉ ZÁKONY:
1. Říšský zákon o občanství – podle něj byl žid ten, kdo se hlásil k náboženské židovské obci, nebo ten, kdo byl židem rasově až do 3. kolena. Kdo byl prohlášen židem, nebyl občanem ale příslušníkem -> přišel o občanská práva (a žádné politické, úřednické funkce, žádné praxe – lékař, právník, pedagog, nemohl být ani veřejně činný – nesměl chodit do divadla, jezdit veřejnou dopravou, …)
1938 arizace židovského majetku árijskou rasou od 1938 začínají deportace do koncentračních táborů 2. Zákon o obraně německé krve a německé cti – zakazoval sňatek či volný vztah mezi árijci a židy, od 1938 tlak na smíšená manželství – árijci se musí s židovským protějškem rozvést z 9. na 11. 10. 1938 = KŘIŠŤÁLOVÁ NOC – největší pogrom, záminka = atentát mladého žida
na německého diplomata, zapalovány synagogy, židi zabíjeni a transportováni do koncentračních táborů, myšlenka konečného řešení židovské otázky v Mein Kampfu, strůjce myšlenky plynových komor byl Himmler, realizací pověřen Adolf Eichmann Nacistická zahraniční politika
– směřovala k expanzi směrem na východ = Drang nach Osten
– 1935 byla zavedena všeobecná branná povinnost, zbrojní výroba, plebiscit v Sársku -> připojeno k Německu, Německo zrušilo Rýnský garanční pakt (nedotknutelnost německých západních hranic)
– 1936 Německo vystoupilo ze Společnosti národů
– 3/1938 anšlus Rakouska, násilné připojení k 3. říši = porušena Saint-Germainská smlouva (1919)
– Německo bylo klerofašistickým státem – orientace na fašistickou Itálii
– 4/1938 úsilí o rozbití Československa a připojení Sudet = Mnichovská dohoda
– 8/1939 pakt Ribbentrop-Molotov – smlouva o neútočení, hospodášské i vojenské spolupráci
mezi Německem a SSSR + Rusku mělo připadnout část Polska
Další fašistické a autoritativní režimy
1) RAKOUSKO
– od začátku 30. let klerofašistický režim, napojeno na fašistickou Itálii, ne na Německo!
– Englbert Dollfuss – 1. klerofašistický předseda vlády, zemřel 1934 při pokusu o puč
– Kurt Schuschnigg – za jeho vlády došlo k připojení k Německu
– korporativní rozložení státu
2) SLOVENSKO
– od 14. 3. 1939 – Slobodný slovenský štát – po jednání Jozefa Tisa s Hitlerem, klerofašismus
– spojenec Německa, vlastní armáda, divize na Východní frontě proti SSSR
– povolena jen Hlinkova lidová strana (existence od 1918) – Hlinkovy gardy – v čele Alexandr Mach (přítel Gustava Husáka)
– neuplatňovány Norimberské zákony, ale od 1941 Židovský kodex: arizace židovského majetku, odsuny Židů do Osvětimi a Březinky
– prezident Jozef Tiso (dříve biskup), předseda vlády Vojtěch Tuka (kněží), A. Mach – ministr zahraničí
– symbolem svatoondřejský štít
– do 1944 oficiálním spojencem Německa
– 8-9/1944 – Slovenské národní povstání -> zkomplikovalo pozici státu -> osvobozování
– Tiso uprchl do Rakouska, tam zatčen -> na Slovensku souzen jako válečný zločinec, odsouzen k trestu smrti, Tiso dodnes rozděluje Slovensko
3) POLSKO
– od 18. století neměli samostatnost, po 1. sv. válce = nástupnický stát
– 1926 – 1935 tzv. sanační režim (ozdravný) – režimy tvrdé ruky spojené s armádou x sejm (oklešťená práva, polský parlament), hlavní slovo – polští generálové – mnozí vládními činiteli, prezident Józef Pilsudski, Józef Beck – min. zahraničních věcí
– protiruská zahraniční politika, orientace na spolupráci s nacistickým Německem (asi 3 bilaterální smlouvy (obchodní a politické smlouvy mezi dvěmi stranami)
– územní požadavky – zejména proti ČSR (část Těšínska – sev. Morava, Javořiny – sev. Slovensko), spor už ve 20. letech (od 1918)
– 1923 mezinárodní arbitráže k ČSR
– silně antisemitská vnitřní politika
4) MAĎARSKO
– polofašistický režim, okleštěna práva parlamentu, v čele také armádní činitel – Miklos Horthy
=> regent maďarského království (od 1918 království bez krále)
– antisemitské, ale ne tak silné postihy pro židy
– orientace na fašistickou Itálii, později i na nacistické Německo
– za 2. světové války zejména boje na Východní frontě po boku Vermachtu
5) Další autoritativní režimy
– Portugalsko, Bulharsko (gen. Cankov), Jugoslávie – mnoho národů, ale panovník byl vždy Srb –
> protisrbská organizace USTAŠA, Ante Pavelič – útok na cara Alexandra, za 2. světové války připojení na stranu Německa
