Téma: Husitská revoluce
Předmět: Dějepis – seminární práce
Přidal(a): Gelbow
Počátek Husitské revoluce
Jako začátek husitské revoluce se uvádí první pražská defenestrace. Tato defenestrace proběhla 30. července 1419 v Praze. Důvodem bylo pozatýkání několika husitů. Tohoto dne kázal Jan Želivský ve chrámu Panny Marie Sněžné. Po jeho kázání se dav s Želivským ve vedení vydal na Novoměstskou, kde vyházeli nově dosazené konšely z oken. Některé z nich ubili přímo v radnici. Dav byl tvořen převážně Pražskými husity, kteří byli něco mezi umírněnými a radikálními husity.
Této defenestraci předcházelo mnoho věcí především výměna konšelů. Vše začalo upálením Mistra Jana Husa v Kostnici 6.července léta páně 1415. Následně 10. ledna 1417 zakázal Konrád z Vechty kalich a po protestu na Pražské univerzitě zakázal dne 20. ledna mistrovské zkoušky. Tím si znepřátelil velkou část obyvatel. 6. března byl donucen světící biskup (odpůrce reformismu) vysvětit kališnické kněží. 11.listopadu 1417 byl v Kostnici zvolen nový papež (ukončeno papežské schizma), který potvrdil Kostnické dekrety proti Mistru Janu Husovi a Pražské univerzitě. 16. ledna 1419 poslal král římský Zikmund svému bratrovi dopis ve kterém mu doporučuje vyrovnat poměry jinak riskuje trůn. Václav uposlechl. Koncem června 1419 byl Václav při návštěvě obestoupen davem husitů, kteří žádali navrácení poměrů zpět. Václav na opak 6. července vyměnil všechny konšely. 30. června proběhla defenestrace a „kostky byly vrženy.“
Program a boje Husitů
Společný programem Husitů byly 4 artikuli pražské. První vyžadovala přijímání podobojí, druhá svobodu božího kázání, třetí církev zbavené světské moci a majetku a podle poslední se smrtelné hříchy měli trestat bez ohledu na postavení. Těmito artikulemi česká kališnická šlechta podmiňovala přijetí Zikmunda českým králem.
Husité měli velice rozdílné názory, ale při napadení se dokázali perfektně sjednotit a bojovat bok po boku jako jedna osoba. První velké napadení byla 1. protihusitská výprava, která byla vyslána v podstatě na Zikmundovu žádost. Bitva se udála roku 1420 na Vítkově. Armáda Zikmunda, která vytáhla z Vratislavi a rychle se dostaly do Prahy. Tu obsadili a dobili Hrad i Vyšehrad. Husité v nouzi povolali Tábory. Táboři v čelem s Janem Žižkou z Trocnova přispěchali do Prahy, což byl obrat v obléhání. Zikmundovi síly se pokusili dobít Vítkov. Tento pokus skončil fiaskem a Zikmund odtáhl z Prahy pryč. Zbyli zde jen jeho posádky na Hradě a Vyšehradě. Spojení husité ještě téhož roku úspěšně obsadili Vyšehrad a dalšího roku i Pražský hrad. Na jaře roku 1421 dobili síly husitů většinu měst ve středočeském kraji.
Do podzimu 1421 se Táboři spíše sjednocovala a připravovala. Avšak během toho se vypořádali s nebezpečnými sektami, které ohrožovali politiku a stabilitu Tábora. Na podzim téhož roku pohořela i druhá křížová výprava s podporou Zikmunda Lucemburského a Albrechta Habsburského.
Západní část Křižáků postupovala od Chebu až k Žatci, kde byli zastaveni houževnatými obránci, kteří odrazili útok celkem šestkrát. Žatec byl předzásoben a tím pádem odolával velice dobře, ale křižácké vojsko mělo po čase problém se zásobami. V táboře křižáků se rozšířila fáma o postupujícímu pomocnému vojsku husitů, které bylo umocněno požárem v ležení. Křižáci se s hanbou začali stahovat zpět za hranice.
Jan Lucemburský postupoval z Moravy až ke Kutné hoře, která byla v držení husitů, avšak obyvatelstvo bylo stále loajální Zikmundovi. Proto husité postavili vozovou hradbu asi půl kilometru od bran města. Husité několikrát odrazili útok, avšak poté se stáhli do Kolína. Zikmundova armáda se v klidu utábořila v Kutné Hoře. 6. ledna zcela nečekaně posílení husité tvrdě zaútočilo na nepřítele a dobyli Kutnou horu. Ustupující křižáci zapálili Kutnou horu. Tím si znepřátelili obyvatelstvo. Husité je však pronásledovali. Husité je tvrdě porazili u Haber. Křižáci se pokusili naposledy zpomalit husity u Německého brodu. Kališníci však po velice náročném boji dobyli i Německý brod. Husité si i proti vůli Žižky však svůj hněv vybili na obyvatelích.
Po smrti Jana Žižky
Brzy po Žižkově smrti došlo k boji mezi sirotky a pražským proudem. V říjnu 1425 byl Jan Hvězda největší táborským hejtmanem a dokázal zajistit domluvu s Pražany. V roce 1426 vyrazili husité na Ústí nad Labem. Město bylo brzy dobyto a vypleněno. V dubnu 1427 proběhl v Praze další převrat. Praha se tak dostala pod kontrolu radikálních husitů.
Pro období mezi léty 1427 – 1431 je typická stabilita a spanilé jízdy do sousedních zemí. V této době byl uspořádána 3. křížová výprava. Křižáci se však v panice rozutekli, nežli došlo k nějaké větší bitvě. Tato výprava se stala záminkou pro 4. a poslední křížovou výpravu. Zde křižáci vytáhly naposledy proti husitům, avšak když zaslechly skřípění kol husitských vozů, dusot koní a pěchoty, a především zpěv chorálu ktož sú boží bojovníci tak se raději dali na útek.
Po porážce poslední křížové výpravy došlo kardinálovi a dalším, že je s husity potřeba vyjednávat. Husité přijali nabídku a nabídli předčasnou schůzi, kde se projednají body následné hlavní schůze. V této době začali rozpory mezi jednotlivými husitskými svazy. Nakonec se rozdělili na 2 tábory. Na umírněná a radikály. Největší setkání vojsk bylo v bitvě u Lipan. Zda Umírnění, kde byli plzeňští i praští husité porazili umírněné, kteří se skládali z táboritů a sirotků.
Husité odolávali nájezdům tak dlouho díky schopnostem velitelů. Ti vybírali místo pro boj velice takticky a kriticky. Alespoň z jedné strany muselo být místo pro rytíře neprůchodné. Pozice vozové hradby byla vždy na nějakém vrcholku, tak aby nepřátelská jízda nebyla schopna využít všechnu svoji rychlost k útoku. Dále bylo takové, aby nepřátelské dělostřelectvo mělo velice úzký úhel střelby, kdy by zasáhli svůj cíl.
Postavení vozové hradby nikdy nebil problém, jelikož husité což byli především obyčejní rolníci, kteří byli na použití vozů zvyklí z civilního zaměstnání. Schéma vozové hradby bylo velice taktické a jednoduché. Vozy byly uspořádány do kruhového tvaru. Následně do mezer mezi vozy byli umisťovány tarasnice a houfnice. Na vozech byli ve 2 řadách v první stáli bojovníci na blízko a za nimi střelci. Pěchota a jízda byli schovaní za vozovou hradbou nebo uprostřed vozové hradby. Bombardy, což byli nejsilnější děla s malým dostřelem byly rozestavěny uprostřed vozové hradby.
Při útoku na takovouto pozici jízdou zahájili husité obranou albu ze svých děl zejména tarasnic a houfnic. Jízda se rozdělila a každý bojoval sám za sebe. V tuto chvíli přišli na řadu ruční palné zbraně zejména píšťaly a různé druhy hákovnic. Pokud se nepřátelům povedlo přiblížit na velice nízkou vzdálenost byli odraženi pěchotou vybavenou hlavně cepy a sudlicemi, což byly napřímené kosy. Po snížení počtu a zničení nepřátelské morálky zahájili protiofenzívu. Husitská jízda nebo pěchota pronásledovala nepřítele co možná nejdéle a snažila se jej eliminovat. Pěchota byla vybavena cepy, palcáty, řemdihy, sudlicemi, halapartnami a meči.
Ve chvíli, kdy došlo k průlomu vozové hradby a museli se stahovat tvořili z vozů stahovací linie. Vždy vytvořili dvě až čtyři řady z vozů za sebou a ty postupně posouvali za sebe a pěchota mezitím potlačovala nepřítele, který byl pod nástřelem děl a ručních palných zbraní a kuší. Husitská armáda na rozdíl od křižáků nebila příliš dobře vybavena a početná. Proto tyto hendikepy museli kompenzovat mistrovskou strategií a nebojácnosti.
Při útoku na nepřátelské pozice bylo první, co nepřítel slyšel skřípot vozů pochodující pěchota v čele s jízdou a především chorál „Kdož sú boží bojovníci.“ Toto byl tak demoralizující efekt pro nepřítele, že než-li bojovat tak se raději vydali na útěk.
Jedním z nejznámějších husitských vojevůdců byl jednoznačně Jan Žižka z Trocnova. Je znám pro to, že téměř celý svůj život byl slepý na jedno oko. Jak přišel o své první oko se neví, ale předpokládá se že někdy ve svých 12 letech o něj přišel při hraní venku, nejspíše šermování s dřevěným mečem. O své druhé oko přišel v roce 1421 při obléhání hradu Rabí. Jeho smrt byla pro husity velice těžká ztráta a někteří jej brali ve své podstatě za svého otce. Proto se po jeho smrti přejmenovali na sirotky.
Zdroje
Internet:
- Husitství. In: Wikipedia: the free encyclopedia[online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001-, 18.1.2006 [cit. 2019-04-15]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Husitstv%C3%AD
- Husitské války. In: Wikipedia: the free encyclopedia[online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001-, 25. 11. 2013 [cit. 2019-04-15]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Husitsk%C3%A9_v%C3%A1lky
- GELBIČ, M. a J. MOTYČKA. Husité: husité – Ktož jsú boží bojovníci. Husité[online]. design.ee, 2019 [cit. 2019-04-15]. Dostupné z: https://husitstvi.cz/
- GELBIČ, M. a J. MOTYČKA. Husité: Stručné dějiny husitství. Husité[online]. design.ee, 2019 [cit. 2019-04-15]. Dostupné z: https://husitstvi.cz/historie/strucna-historie/strucne-dejiny-husitstvi-1415-1436/
- NĚMEC, Václav. České země za husitské revoluce. Dějepis[online]. StudioSCHNEIDER & Jakub Oubrecht, 2019 [cit. 2019-04-15]. Dostupné z: http://www.dejepis.com/ucebnice/ceske-zeme-za-husitske-revoluce/
Literatura:
- DOLEJŠÍ, Josef a Leonid KŘÍŽEK. Husité: vrchol válečného umění v Čechách 1419-1434. Praha: Elka Press, 2009. Militaria (Elka Press). ISBN 978-80-87057-08-7.
- WISE, Terence a Leonid KŘÍŽEK. Vojska středověké Evropy: vrchol válečného umění v Čechách 1419-1434. Brno: Computer Press, 2007. Militaria (Elka Press). ISBN 978-80-251-1889-4.
- CONTAMINE, Philippe a Leonid KŘÍŽEK. Válka ve středověku: vrchol válečného umění v Čechách 1419-1434. Praha: Argo, 2004. Každodenní život. ISBN 80-720-3615-7.