Francie za vlády Napoleona

společenské vědy

Otázka: Francie za vlády Napoleona

Předmět: Společenské vědy, Dějepis

Přidal(a): Prokopvac

listopadu 1799 provedl generál Napoleon Bonaparte s podporou svých příbuzných a přátel za pomoci armády státní převrat => direktorium nahrazeno vládou tří i konzulů => skutečnou moc první konzul = Bonaparte, další dva konzulové jen poradní hlasy => parlament armádou rozehnán => nastolením vlády triumvirátu Velká francouzská revoluce skončila,
Prosinec 1799 nová ústava => neobsahuje Deklaraci práv člověka a občana =>, svěřila vládu třem jmenovaným konzulům =>. Bonaparte získal neomezenou moc =>, jako jediný může vyhlašovat zákony, jmenovat ministry, velvyslance, důstojníky i soudce,
v zemi vojenská diktatura => zavedena přísná cenzura a posílena centralizace veřejné správy => do čela departmentů jmenováni prvním konzulem prefekti – zástupci státní správy již nebyli voleni,
Egyptské tažení skončilo kapitulací francouzské armády => Velká Británie sestavila novou protifrancouzskou koalici s Rakouskem, Ruskem a Osmanskou říší => Druhá protifrancouzská koalice => francouzská vojska musela čelit v Africe nejen útokům Turků a Angličanů, ale také nemocem a potížím se zásobováním =>. Egyptské tažení bylo prvním Bonapartovým vojenským neúspěchem,
Napoleon je úspěšný ve válce s novou koalicí v Evropě => neúspěchy ruské armády vedly k vystoupení Ruska z protifrancouzské koalice, Rakušané po několika porážkách donuceni uzavřít s Francií mír => Napoleon Bonaparte připojil k Francii levý břeh Rýna. => Války se druhou protifrancouzskou koalicí ukončila mírová dohoda s Brity uzavřená v Amiensu [amijén] roku 1802 => popularita mezi francouzskými občany umožnila Bonapartovi nechat se roku 1802 jmenovat doživotním konzulem,
Napoleon Bonaparte v úřadu doživotního konzula překonal všechny panovníky osvícenského absolutismu:
Sjednotil školský systém – založil lycea => vyučovala se v nich francouzština, latina, řečtina, matematika i další přírodní vědy, ve školách panovala přísná disciplína, žáci nosili vojensky vyhlížející stejnokroje a začátek vyučování ohlašoval vojenský buben,
Zavedl všeobecnou svobodu vyznání, zrovnoprávnil židy,
vrátil společenský respekt katolické církvi,
Založil Francouzskou národní banku => tím zastavil rostoucí inflaci,
vzdal se koloniálních výbojů za Atlantikem => prodal USA poslední francouzskou kolonii v Severní Americe – Louisianu => získal tak prostředky potřebné k vedení válek na kontinentě,
1801 došlo k uzavření konkordátu = dohody mezi státem a katolickou církví o vzájemných vztazích (dohoda Napoleona s papežem) – první konzul právo jmenovat všechny vysoké církevní hodnostáře => ti měli zaručen vládou přiměřený plat => papež uznal legitimitu francouzské konzulární republiky,

Vznik císařství – r. 1804

Roku 1804 se Napoleon Bonaparte prohlásil císařem Napoleon I. a obnovil ve Francii monarchii,
Rovnost občanů před zákonem a základní lidská práva a svobody zůstaly zachovány => byly zakotveny v prvním moderním občanskému zákoníku Code civil [kod sivil] z roku 1804, vypracovaném na Napoleonův příkaz,
občanský zákoník (Code civil):
zaručoval osobní svobodu,
zaručoval všeobecnou svobodu vyznání,
zaručoval rovnost před zákonem,
přinesl volný trh práce,
zaručoval nedotknutelnost soukromého vlastnictví,
zaručoval možnost civilního sňatku a rozvodu,
potvrzoval zrušení feudálních závazků a šlechtických titulů,
počítal s majetkovou nerovností ve společnosti – , slovo zaměstnavatele platilo před soudem více než slovo dělníka.
Zakazoval sdružování pracovníků,
Zbavil ženy a děti jakýchkoliv práv => muž se stal po vzoru starověkého římského práva, absolutním vládcem rodiny,
Stanovil, že zájmy státu jsou povýšeny nad zájmy jednotlivce.
Tento zákoník se stal vzorem nejen pro zákoníky většiny evropských států, ale ovlivnil i podobné právní dokumenty i v Egyptě, Latinské Americe nebo v Japonsku,

Císař Napoleon I.:

soustředil ve svých rukách ohromnou moc => potlačil politickou opozici a omezil zločinnost,
zemi ovládala tajná policie,
veřejný život ovlivňovala procísařská propaganda,
tisk i mluvené slovo byly podrobeny tvrdé cenzuře,
výrazně oživil stagnující francouzské hospodářství =>, výbojné války otevřely nové možnosti soukromému podnikání => stavěly se nové cesty, byly budovány nové kanály a přístavy, noví majitelé půdy zkonfiskované šlechtě a církvi měli prostor pro své hospodaření,
stát kontroloval ceny základních potravin,
I přes válečné útrapy, které provázely většinu jeho vlády, proti němu nevypuklo žádné velké povstání, byl oblíbený u většiny občanů až do konce své vlády => nemusel čelit odporu rolníků a řemeslníků => jejich přízeň si zajišťoval udržováním cen potravin,
Vyhlášení císařství urychlilo vznik třetí protifrancouzské koalice => Rakouska, Ruska, Velké Británie a Švédska,
Napoleon I. připravoval vylodění v Anglii => po drtivé porážce francouzského loďstva v říjnu 1805 u španělského mysu Trafalgar britskou válečnou flotilou vedenou admirálem Nelsonem => se tohoto plánu vzdal,
Na pevnině vítězí => obsadil Vídeň a porazil v bitvě u Slavkova 2. prosince 1805 koaliční rakousko-ruská vojska =>Po této bitvě byl uzavřen bratislavský mír, kde se 6. srpna 1806 císař František II. zřekl titulu římsko-německého císaře a ponechal si pouze titul rakouského císaře => zanikla Svatá říše římská národa německého => Napoleon I. vytvořil pod francouzským protektorátem z 16 německých států mezi Rýnem a Labem tzv. Rýnský spolek => ze spojeneckých knížectví Saska a Bavorska se stala království.
V říjnu 1806 po francouzském pokoření Pruska, Napoleon vstoupil do Berlína a v hlavním městě Pruského království vyhlásil kontinentální blokádu => cílem odtrhnout Velkou Británii od jejích evropských trhů. => do Rýnského spolku přistoupily i státy středního a severního Německa,
Po porážce pruskoruských spojeneckých armád u Friedlandu uzavřely v létě roku 1807 Prusko a Rusko s Francií Tylžský mír – pro Prusko byly podmínky míru velmi pokořující, neboť ztratilo více než polovinu svého území . => Na území, jež získalo Prusko při trojím dělení Polska, vzniklo Varšavské knížectví, => Rusko a Prusko musely uznat existenci Rýnského spolku a připojit se ke kontinentální blokádě,
Napoleon I. => na vrcholu moci => určoval hranice evropských států => své bratry a švagry jmenoval králi a rozdával jim získaná území,
Zákaz obchodu s anglickými výrobky i surovinami z jejích kolonií => očekávané výsledky nepřinesl => Evropa včetně Francie se již bez „koloniálního“ zboží neobešla a jeho nedostatek – např. cukrové třtiny, kávy, či koření, vedl k rozmachu pašeráctví a černého obchodu => Zboží se do Evropy dostávalo zejména z oblasti Pyrenejského poloostrova. => Roku 1807 proto obsadila Napoleonova vojska Portugalsko, a o rok později i Španělsko ve Španělku vypuklo velké protifrancouzské lidové povstání, které postupně přerostlo v nebezpečnou partyzánskou válku,
císařových potíží ve Španělsku se pokusilo využít Rakousko => zpočátku vítězí ( bitva u Aspernu,) => ale v následující bitvě (bitva u Wagramu nedaleko Vídně – léto 1809) Rakušané opět poraženi => rakouský císař František I. musel podepsat pokořující mír => Rakousko však vsadilo na sňatkovou politiku – dcera rakouského císaře Františka I. Marie Ludvika (Louisa) se stala manželkou Napoleona I.,
Odstoupení Ruska od kontinentální blokády – porušilo blokádu a uvalilo clo na francouzské zboží => vedlo císaře Napoleona I. k rozhodnutí pokořit ruského cara Alexandra I. => shromáždil velkou armádu o síle 600 000 mužů – francouzských, rakouských a pruských vojáků => počátek tažení červen 1812 => armáda zamířila k Moskvě => ruská armáda, vedená pověstným generálem Michailem Kutuzovem stále ustupovala do nitra země => Kutuzov se rozhodl čelit Napoleonovi až těsně před Moskvou,
Po kruté bitvě u Borodina, => velké francouzské ztráty => ustoupila ruská vojska až za Moskvu => císař Napoleon I. vstoupil v září 1812 do Moskvy => vylidněné město hořelo, nikdo Napoleona I. Nevítal, ani neoslavoval. => Napoleon marně čekal na nabídku míru od cara Alexandra I. => blížila se zima, vojáci měli jen lehké letní uniformy, trpěli nedostatkem potravin a vybavení =>. Napoleon I. proto v říjnu 1812 rozhodl zničenou a vylidněnou Moskvu opustit =>. Ruská armáda donutila vyčerpanou Velkou armádu ustupovat stejnou cestou, kterou přišla – přes zpustošené, vypálené vesnice =>. Vyhladovělé francouzské vojenské jednotky přepadaly ze zálohy kozácké oddíly i partyzáni. Napoleonův ústup z Ruska se proměnil v drtivou porážku => Napoleon I. nakonec své vojáky opustil a spěchal do Paříže, aby tam zorganizoval novou armádu => armádu vytvořil z nezkušených nováčků bez řádného výcviku =>. Proti nim stála nová již šestá protifrancouzská koalice, do níž vedle Ruska, Pruska, Švédska a dalších států nakonec přistoupili i Rakousko a Velká Británie,
v roce 1813 „bitva národů“ u Lipska v roce 1813 => Napoleon I. zde utrpěl zdrcující porážku,
Jaro 1814 – spojenecká vojska vstoupila do Paříže => císař Napoleon I. donucen svými generály k abdikaci =>z Z rozhodnutí vítězných velmocí musel odejít na ostrov Elba – byl mu přidělen k doživotnímu užívání => jako „vládci ostrova“ mu byl ponechán i titul císaře a přiznána i roční renta ve výši dvou milionů franků,
Na francouzský trůn dosedl bratr popraveného krále Ludvíka XVI. – Ludvík XVIII. => jeho režim od počátku neoblíbený – v zemi obavy z pomsty a nároků emigrantů, kteří se vraceli do Francie. Ludvík XVIII. , ponechal v platnosti Napoleonův občanský zákoník a schválil novou ústavu => situace využil excísař Napoleon I. => po deseti měsících jeho vlády utekl z Elby a bez problémů se chopil ve Francii znovu moci.=>. Napoleonovo „druhé císařství“ však trvalo pouze sto dnů => Napoleonovu vládu definitivně ukončila porážka 18. června 1815 u vesničky Waterloo => poražený a zajatý excísař byl z rozhodnutí vítězů převezen britským křižníkem na ostrov Svaté Heleny v jižním Atlantiku, kde strávil pod přísným dohledem jako vězeň posledních šest let svého života,
Vídeňský kongres ( od 1. října 1814 až do 9. června 1815):na konci září 1814 se ve Vídni sešli zástupci téměř všech evropských států => s úmyslem jednat o budoucím uspořádání kontinentu po napoleonských válkách => obnovit v Evropě řád,
přezdívaný také „tančící kongres“ – nešlo jen o politická jednání, pro účastníky kongresu se pořádala divadelní představení, lovy, výlety a především plesy,
hlavním iniciátorem vídeňského kongresu byl ministr zahraničních věcí a pozdější rakouský kancléř Klemens Metternich,
rozhodující vliv na podobu konečných výsledků jednání měli zástupci čtyř zemí =„výbor čtyř“ – vítězů nad napoleonskou Francií – Rakouska, Ruska, Pruska a Velké Británie,
diplomatická jednání ve Vídni byla velmi složitá => každá země odlišné představy o budoucím uspořádání Evropy => vliv měly spory mezi velmocemi sdruženými ve „výboru čtyř“ i nezdařilý pokus Napoleona I. se znovu dostat k moci,
hrozba Napoleonova návratu do vrcholné politiky přiměla velmoci k urovnání vzájemných sporů a společnému postupu proti „věčnému rušiteli klidu a míru“ v Evropě. Krátce po definitivní porážce císaře Napoleona I. u Waterloo (9. června 1815) se do Paříže vrátil Ludvík XVIII. , aby s vítěznými mocnostmi uzavřel nový, pro Francii nevýhodný mír => cílem míru:
- Restaurovat poměry ve Francii =>zajistil návrat Bourbonů nejen do Francie, ale i na trůny ve Španělsku či v Neapolském království, papeži byl vrácen církevní stát,
- ukončit války a obnovit politické poměry k roku 1792 – anulovat územní změny, ke kterým došlo v důsledku válek,
- Na návrh ruského cara Alexandra I. bylo ve Vídni přijato Rakouskem, Ruskem a Pruskem prohlášení, nazvané Svatá aliance => v dalších letech k němu přistoupili téměř všichni evropští monarchové => panovníci se dohodli na vzájemné spolupráci, která měla zabránit jak vzájemným konfliktům, tak šíření demokratických a liberálních myšlenek => znamenala návrat ke starým feudálním pořádkům, které byly v rozporu s moderní představou o svobodě člověka i národa => proti znovu nastolené absolutistické moci panovníka vzrůstal odpor v mnoha evropských zemích => vznikla řada tajných spikleneckých spolků, jejichž aktivity časem přerostly v pokusy o revoluční změny poměrů,
- Francie ztratila všechny své územní zisky z dob napoleonských válek, musela vrátit umělecká díla svezená do Paříže z celé Evropy a měla zaplatit vítězům 700 milionů franků válečných reparací,
velmoci rozhodly o nové mapě Evropy:
- Na území zaniklé Svaté říše římské národa německého vznikl Německý spolek, původních více než 300 států nahradilo volné sdružení 35 států a 4 svobodných měst. Hlavní roli v něm hrálo Rakousko, které předsedalo jednání společného sněmu zasedajícímu ve Frankfurtu nad Mohanem,
- Rusko získalo Finsko a centrální Polsko s Varšavou, které s ním bylo spojeno v personální unii = tzv. Kongresové království – ruský car zde vládl z titulu polského krále,
- Nizozemské království, vytvořené jako určitá bariéra proti případné další rozpínavosti Francie, zabíralo území dnešního Nizozemí, Belgie a Lucemburska,
- Rakousko sice ztratilo své državy na Rýně a Rakouské Nizozemí, získalo však Lombardsko a Benátsko v severní Itálii a oblast Dalmácie,
- Prusko se rozrostlo o část Saska, Pouzňanska a Pomořanska,
- Velká Británie si ponechala některé strategické námořní základy, které se jí podařilo obsadit v průběhu napoleonských válek (např. Maltu, Mauritius [maurícijus], Seychely [sejšeli] a Cejlon v Indickém oceánu),
Cíl mírové dohody:
- zajistit návrat Napoleonem sesazených dynastií a v daných zemích obnovit předrevoluční poměry,
- Kongres dále potvrdil vznik několika nových států a množství územních změn, ke kterým došlo ve prospěch vítězných států.