Francie za vlády Napoleona – maturitní otázka

společenské vědy

 

   Otázka: Francie za vlády Napoleona

   Předmět: Společenské vědy, Dějepis

   Přidal(a): Prokopvac

 

FRANCIE ZA VLÁDY NAPOLEONA

  • listopadu 1799 provedl generál Napoleon Bonaparte s podporou svých příbuzných a přátel za pomoci armády státní převrat => direktorium nahrazeno vládou tří i konzulů => skutečnou moc první konzul = Bonaparte, další dva konzulové jen poradní  hlasy =>  parlament armádou rozehnán => nastolením vlády triumvirátu Velká francouzská revoluce skončila,
  • Prosinec 1799 nová ústava => neobsahuje  Deklaraci  práv člověka a občana =>, svěřila vládu třem jmenovaným konzulům =>. Bonaparte získal neomezenou moc =>, jako jediný může  vyhlašovat zákony, jmenovat ministry, velvyslance, důstojníky i soudce,
  • v zemi vojenská diktatura => zavedena přísná cenzura a posílena centralizace veřejné správy => do čela departmentů jmenováni prvním konzulem prefekti – zástupci státní správy již nebyli voleni,
  • Egyptské tažení skončilo kapitulací francouzské armády => Velká Británie sestavila novou protifrancouzskou koalici s Rakouskem, Ruskem a  Osmanskou říší  =>  Druhá protifrancouzská koalice => francouzská vojska musela čelit v Africe nejen útokům Turků a Angličanů, ale také nemocem a potížím  se zásobováním =>. Egyptské tažení bylo prvním Bonapartovým vojenským neúspěchem,
  • Napoleon je úspěšný ve válce s novou koalicí v Evropě  => neúspěchy ruské armády vedly  k vystoupení Ruska  z protifrancouzské koalice,  Rakušané  po několika porážkách donuceni uzavřít s Francií mír =>  Napoleon Bonaparte připojil k Francii levý břeh Rýna. => Války se druhou protifrancouzskou koalicí ukončila mírová dohoda s Brity uzavřená v Amiensu [amijén] roku 1802 => popularita mezi francouzskými občany umožnila Bonapartovi nechat se roku 1802 jmenovat doživotním konzulem,
  • Napoleon Bonaparte v úřadu doživotního konzula překonal všechny panovníky osvícenského absolutismu:
  • Sjednotil školský systém – založil lycea => vyučovala se v nich francouzština, latina, řečtina,  matematika i další přírodní vědy, ve školách panovala přísná disciplína, žáci nosili vojensky vyhlížející stejnokroje a začátek vyučování ohlašoval vojenský buben,
  • Zavedl všeobecnou svobodu vyznání, zrovnoprávnil židy,
  • vrátil společenský respekt katolické církvi,
  • Založil Francouzskou národní banku => tím zastavil rostoucí inflaci,
  • vzdal se koloniálních výbojů za Atlantikem => prodal  USA poslední francouzskou kolonii v Severní Americe – Louisianu => získal tak  prostředky potřebné k vedení válek na kontinentě,
  • 1801 došlo k uzavření konkordátu = dohody mezi státem a katolickou církví o vzájemných vztazích (dohoda Napoleona s papežem)  – první konzul právo jmenovat všechny vysoké církevní hodnostáře => ti měli zaručen vládou přiměřený plat => papež uznal legitimitu francouzské konzulární republiky,

 

Vznik císařství – r. 1804

  • Roku 1804 se Napoleon Bonaparte prohlásil císařem Napoleon I. a obnovil ve Francii monarchii,
  • Rovnost občanů před zákonem a základní lidská práva a svobody zůstaly zachovány  => byly zakotveny v prvním moderním občanskému zákoníku Code civil [kod sivil] z roku 1804, vypracovaném na Napoleonův příkaz,
  • občanský zákoník (Code civil):
  • zaručoval osobní svobodu,
  • zaručoval všeobecnou svobodu vyznání,
  • zaručoval rovnost před zákonem,
  • přinesl volný trh práce,
  • zaručoval nedotknutelnost soukromého vlastnictví,
  • zaručoval možnost civilního sňatku a rozvodu,
  • potvrzoval zrušení feudálních závazků a šlechtických titulů,
  • počítal s majetkovou nerovností ve společnosti – , slovo zaměstnavatele platilo před soudem více než slovo dělníka.
  • Zakazoval sdružování pracovníků,
  • Zbavil ženy a děti jakýchkoliv práv  => muž se stal po vzoru starověkého římského práva, absolutním vládcem rodiny,
  • Stanovil, že zájmy státu jsou povýšeny nad zájmy jednotlivce.
  • Tento zákoník se stal vzorem nejen pro zákoníky většiny evropských států, ale ovlivnil i podobné právní dokumenty i v Egyptě, Latinské Americe nebo v Japonsku,

 

Císař Napoleon I.:

  • soustředil ve svých rukách ohromnou moc => potlačil politickou opozici a omezil zločinnost,
  • zemi ovládala tajná policie,
  • veřejný život ovlivňovala procísařská propaganda,
  • tisk i mluvené slovo byly podrobeny tvrdé cenzuře,
  • výrazně oživil stagnující francouzské hospodářství =>, výbojné války otevřely nové možnosti soukromému podnikání => stavěly se nové cesty, byly budovány nové kanály a přístavy, noví majitelé půdy zkonfiskované šlechtě a církvi měli prostor pro své hospodaření,
  • stát kontroloval ceny základních potravin,
  • I přes válečné útrapy, které provázely většinu jeho vlády, proti němu nevypuklo žádné velké povstání, byl oblíbený u většiny občanů až do konce své vlády => nemusel čelit odporu rolníků a řemeslníků => jejich přízeň si zajišťoval udržováním cen potravin,
  • Vyhlášení císařství urychlilo vznik třetí protifrancouzské koalice => Rakouska,  Ruska,  Velké  Británie a Švédska,
  • Napoleon I. připravoval vylodění v Anglii => po drtivé porážce francouzského loďstva v říjnu 1805 u španělského mysu Trafalgar britskou válečnou flotilou vedenou admirálem Nelsonem =>  se tohoto plánu vzdal,
  • Na pevnině vítězí => obsadil Vídeň a porazil v bitvě u Slavkova 2. prosince 1805 koaliční rakousko-ruská vojska =>Po této bitvě byl uzavřen bratislavský mír, kde se 6. srpna 1806 císař  František II. zřekl titulu římsko-německého císaře  a ponechal si pouze titul rakouského císaře  =>  zanikla Svatá říše římská národa německého  => Napoleon I. vytvořil pod francouzským protektorátem z 16 německých států mezi Rýnem a Labem tzv. Rýnský spolek => ze  spojeneckých knížectví Saska a Bavorska se stala království.
  • V říjnu 1806 po francouzském pokoření Pruska, Napoleon vstoupil do Berlína a v hlavním městě Pruského království vyhlásil kontinentální blokádu => cílem  odtrhnout Velkou Británii od jejích evropských trhů. => do Rýnského spolku přistoupily  i státy středního a severního Německa,
  • Po porážce pruskoruských spojeneckých armád u Friedlandu uzavřely v létě roku 1807 Prusko a Rusko s Francií Tylžský mír – pro Prusko byly podmínky míru velmi pokořující, neboť ztratilo více než polovinu svého území . => Na území, jež získalo Prusko při trojím dělení Polska, vzniklo Varšavské knížectví, =>  Rusko a Prusko musely uznat existenci Rýnského spolku  a připojit se ke kontinentální blokádě,
  • Napoleon I. =>  na vrcholu moci => určoval hranice evropských států => své bratry a švagry jmenoval králi a rozdával jim získaná území,
  • Zákaz obchodu s anglickými výrobky i surovinami z jejích kolonií =>  očekávané výsledky nepřinesl => Evropa včetně  Francie  se již bez „koloniálního“ zboží neobešla a jeho nedostatek – např. cukrové třtiny, kávy, či koření, vedl k rozmachu pašeráctví a černého obchodu => Zboží se do Evropy dostávalo zejména z oblasti Pyrenejského poloostrova. => Roku 1807 proto obsadila Napoleonova vojska Portugalsko, a o rok později i Španělsko ve Španělku vypuklo velké protifrancouzské lidové povstání, které postupně přerostlo v nebezpečnou partyzánskou válku,
  • císařových potíží ve Španělsku se pokusilo využít Rakousko => zpočátku vítězí ( bitva u Aspernu,) =>  ale v následující bitvě (bitva u Wagramu  nedaleko Vídně – léto 1809) Rakušané opět poraženi => rakouský císař František I. musel podepsat pokořující mír => Rakousko však vsadilo na sňatkovou politiku – dcera rakouského císaře Františka I. Marie Ludvika (Louisa) se stala manželkou Napoleona I.,
  • Odstoupení Ruska od kontinentální blokády – porušilo blokádu a uvalilo clo na francouzské zboží => vedlo císaře Napoleona I. k rozhodnutí pokořit ruského cara Alexandra I.  =>  shromáždil velkou armádu o síle 600 000 mužů – francouzských, rakouských a pruských vojáků =>  počátek tažení červen 1812 => armáda zamířila k Moskvě => ruská armáda, vedená pověstným generálem Michailem Kutuzovem  stále ustupovala do nitra země => Kutuzov se rozhodl čelit Napoleonovi až těsně před Moskvou,
  • Po kruté bitvě u Borodina, => velké francouzské ztráty => ustoupila ruská vojska až za Moskvu => císař Napoleon I. vstoupil v září 1812 do Moskvy =>  vylidněné město hořelo, nikdo Napoleona I. Nevítal,  ani neoslavoval. => Napoleon  marně čekal na nabídku míru od cara Alexandra I. => blížila se zima, vojáci měli jen lehké letní uniformy, trpěli nedostatkem potravin a vybavení =>. Napoleon I.  proto v říjnu 1812 rozhodl zničenou a vylidněnou Moskvu opustit =>. Ruská armáda donutila vyčerpanou Velkou armádu ustupovat stejnou cestou, kterou přišla – přes zpustošené, vypálené vesnice =>. Vyhladovělé francouzské vojenské jednotky přepadaly ze zálohy kozácké oddíly i partyzáni. Napoleonův ústup z Ruska se proměnil v drtivou porážku => Napoleon I. nakonec své vojáky opustil a spěchal do Paříže, aby tam zorganizoval novou armádu => armádu vytvořil z nezkušených  nováčků  bez řádného výcviku =>. Proti nim stála nová již šestá protifrancouzská koalice, do níž vedle Ruska, Pruska, Švédska a dalších států nakonec přistoupili i Rakousko a Velká Británie,
  • v roce 1813 „bitva národů“ u Lipska v roce 1813 => Napoleon I. zde utrpěl  zdrcující porážku,
  • Jaro 1814 –  spojenecká vojska vstoupila  do Paříže =>  císař Napoleon I. donucen svými generály k abdikaci =>z Z rozhodnutí vítězných velmocí musel odejít na ostrov Elba – byl  mu přidělen k doživotnímu užívání => jako „vládci ostrova“ mu byl ponechán i titul císaře a  přiznána i roční renta ve výši dvou milionů franků,
  • Na francouzský trůn dosedl bratr popraveného krále Ludvíka XVI. – Ludvík XVIII. => jeho režim od počátku neoblíbený – v zemi obavy z pomsty a nároků emigrantů, kteří se vraceli do Francie.  Ludvík XVIII. , ponechal v platnosti Napoleonův občanský zákoník a schválil novou ústavu => situace  využil excísař Napoleon I. => po  deseti měsících jeho vlády utekl  z Elby a  bez problémů se chopil ve Francii znovu moci.=>. Napoleonovo „druhé císařství“ však trvalo pouze sto dnů => Napoleonovu  vládu  definitivně ukončila porážka 18. června 1815 u vesničky Waterloo => poražený a zajatý excísař byl z rozhodnutí vítězů převezen britským křižníkem na ostrov Svaté Heleny v jižním Atlantiku, kde strávil pod přísným dohledem jako vězeň posledních šest let svého života,
  • Vídeňský kongres ( od 1. října 1814 až do 9. června 1815):na konci září 1814 se ve Vídni sešli zástupci téměř všech evropských států => s úmyslem jednat o budoucím uspořádání kontinentu po napoleonských válkách => obnovit v Evropě řád,
  • přezdívaný také „tančící kongres“ – nešlo jen o politická jednání, pro účastníky kongresu se pořádala divadelní představení, lovy, výlety a především plesy,
  • hlavním iniciátorem vídeňského kongresu byl ministr zahraničních věcí a pozdější rakouský kancléř Klemens Metternich,
  • rozhodující vliv na podobu konečných výsledků jednání měli zástupci čtyř zemí =„výbor čtyř“ – vítězů nad napoleonskou Francií – Rakouska, Ruska, Pruska a Velké Británie,
  • diplomatická jednání ve Vídni byla velmi složitá => každá země odlišné představy o budoucím uspořádání Evropy => vliv měly spory mezi velmocemi sdruženými ve „výboru čtyř“ i nezdařilý pokus Napoleona I. se  znovu  dostat k moci,
  • hrozba Napoleonova návratu do vrcholné politiky přiměla velmoci k urovnání vzájemných sporů a společnému postupu proti „věčnému rušiteli klidu a míru“ v Evropě. Krátce po definitivní porážce císaře Napoleona I. u Waterloo   (9. června 1815)  se do Paříže vrátil Ludvík XVIII. , aby s vítěznými mocnostmi uzavřel  nový, pro Francii  nevýhodný mír => cílem míru:
    • Restaurovat poměry ve Francii =>zajistil návrat Bourbonů nejen do Francie, ale i na trůny ve Španělsku či v Neapolském království, papeži byl vrácen církevní stát,
    • ukončit války a obnovit politické poměry k roku 1792  – anulovat územní změny, ke kterým došlo v důsledku válek,
    • Na návrh ruského cara Alexandra I. bylo ve Vídni přijato Rakouskem, Ruskem a  Pruskem prohlášení, nazvané Svatá aliance  =>  v  dalších letech k němu  přistoupili téměř všichni evropští monarchové => panovníci se dohodli na vzájemné spolupráci, která měla zabránit jak vzájemným konfliktům, tak šíření demokratických a liberálních myšlenek => znamenala  návrat ke starým feudálním pořádkům, které byly v rozporu s moderní představou o svobodě člověka i národa => proti znovu nastolené absolutistické moci panovníka vzrůstal odpor v mnoha evropských zemích => vznikla řada tajných spikleneckých spolků, jejichž aktivity časem přerostly v pokusy o revoluční změny poměrů,
    • Francie ztratila všechny své územní zisky z dob napoleonských válek, musela vrátit umělecká díla svezená do Paříže z celé Evropy a měla zaplatit vítězům 700 milionů franků válečných reparací,
  • velmoci rozhodly o nové mapě Evropy:
    • Na území zaniklé Svaté říše římské národa německého vznikl Německý spolek, původních více než 300 států nahradilo volné sdružení 35 států a 4 svobodných měst. Hlavní roli v něm hrálo Rakousko, které předsedalo jednání společného sněmu zasedajícímu ve Frankfurtu nad Mohanem,
    • Rusko získalo Finsko a centrální Polsko s Varšavou,  které s ním bylo spojeno v personální unii = tzv. Kongresové království – ruský car zde vládl z titulu polského krále,
    • Nizozemské království, vytvořené jako určitá bariéra proti případné další rozpínavosti Francie, zabíralo území dnešního Nizozemí, Belgie a Lucemburska,
    • Rakousko sice ztratilo své državy na Rýně a Rakouské Nizozemí, získalo však Lombardsko a Benátsko v severní Itálii a oblast Dalmácie,
    • Prusko se rozrostlo o část  Saska, Pouzňanska a Pomořanska,
    • Velká Británie si ponechala některé strategické námořní základy, které se jí podařilo obsadit v průběhu napoleonských válek (např. Maltu, Mauritius [maurícijus], Seychely [sejšeli] a Cejlon v Indickém oceánu),
  • Cíl mírové dohody:
    • zajistit návrat Napoleonem sesazených dynastií a v daných zemích obnovit předrevoluční poměry,
    • Kongres dále potvrdil vznik několika nových států a množství územních změn, ke kterým došlo ve prospěch vítězných států.
💾 Stáhnout materiál   ✖ Nahlásit chybu
error: Content is protected !!