Geografie obyvatelstva a sídel

 

   Otázka: Geografie obyvatelstva a sídel

   Předmět: Zeměpis

   Přidal(a): Tommy

 

 

 

 

–          Existence člověka na planetě a jeho činnost vytváří zcela specifické prostředí – socioekonomickou sféru

–          Věda, která se zabývá obyvatelstvem se nazývá demografie

–          přirozená reprodukce obv. určuje vývoj počtu obv., jeho přibývání nebo ubývání, stárnutí a omlazování atd. Na reprodukci obv. má vliv celá řada faktorů – biologických, socioekonomických (dostatek potravin, životní podmínky, dostupnost obydlí…) i  psychologických. Proto se lidská populace vyvíjí v prostoru i čase.

 

POČET OBYVATEL

– dnes počet obv. pře 6 mld.

– V historii lidstva bylo několik momentů, které připravily podmínky pro nárust obyvatelstva. Prvním z nich byla na konci pravěku neolitická revoluce, tedy počátky zemědělství, druhým pak průmyslová revoluce od 19. století. Od neolitické revoluce stoupal počet obv. zvolna, protože lidstvo stále trápila vysoká úmrtnost. V důsledku průmyslové revoluce, která přivedla člověka do měst, zlepšila zdravotní péči atd. začala

Demografická revoluce – Nejdříve poklesla úmrtnost, ale porodnost zůstala nějakou dobu stejně vysoká. Výsledkem toho byl rychlý nárůst počtu obv.

–          Teprve až ve 2. fázi se začala snižovat i porodnost a růst populace se zvolnil

–          většina vyspělých zemí je dnes již ve fázi nízké porodnosti i úmrtnosti (tedy 3. fázi demografické revoluce). Počet obv. stagnuje nebo dokonce klesá.

–          Populace tedy začala nejprve růst v průmyslových zemích, teprve později se začala přesouvat i do zemí chudších

–          Od 2. pol. 20. století obyvatelstvo výrazně přibývá jen v rozvojových zemích

–          nejzaostalejší země (především v Africe) zaznamenávají  stále velmi vysoké přírustky, bohužel je to právě tam, kde jsou nejhorší podmínky pro zabezpečení základních životních potřeb.

 

Populační exploze – čím dál tím prudší nárůst počtu obyvatel na Zemi. Zatímco ke skoku ze 4 na 5 miliard jsme potřebovali zhruba 15 let, z 5 na 6 miliard už jen 10 let. Na rok 2050 se odhaduje počet kolem 8-9 miliard.

 

Nejlidnatější státy světa: Čína 1,3 mld.

Indie 1 mld.

USA 300 miliónů

Indonésie, Brazílie, Rusko…

 

ROZMÍSTĚNÍ OBYVATELSTVA

– Rozmístění obv. na Zemi je velmi nerovnoměrné, příčinou jsou různé podmínky:

Přírodní faktory

  • vzdálenost od mořského pobřeží (50% lidí žije 200 km od moře)
  • nadmořská výška
  • podnebí
  • povrch
  • přírodní zdroje

 

Socioekonomické faktory

  • V minulosti byly nejvíce osídleny oblasti s kvalitními půdami a s vhodnými klimatickými poměry.
  • V období rozkvětu průmyslu byly nejvíce osídleny oblasti těžby a zpracování nerostných surovin.
  • Ve 20. stol se stal hl. činitelem při rozmísťování obyvatelstva proces urbanizace (poměšťování obyvatelstva a krajiny, přesun obv. do měst a zvětšování měst)

 

– Vliv na rozmístění obv. měl také historický a politický vývoj

– málo obydlené oblasti: pouště, velehory, bažiny a močály, pralesy, polární oblasti

 

Ekuména – obydlená část souše

Anakuména – neobydlená oblast

 

Obecná hustota zalidnění – počet obv./rozloha státu

–          tento údaj je poměrně zkreslený v rámci státu

–          např. v Číně jsou přírodní podmínky velice různorodé a proto v některých oblastech žije hodně lidí, zatímco jiné jsou téměř neobydlené – hory)

Specifická hustota zalidnění – počet obv./rozloha orné půdy

–          přesnější ukazatel

–          vždy je to větší číslo

–          když jsou obě hustoty podobné, je zalidnění rovnoměrné

– ČR obecná 131, specifická 324

– v Ev. největší hustota zalid. Nizozemí, nejmenší Island

– Amerika: nejvíc Barbados, nejmíň Kanada

– Asie: nejv. Bangladéš, nejmíň Mongolsko

– Oceánie: nejv. Fidži, nejmíň Austrálie

– Afrika: nejv. Burundy, nejmíň Libye

 

POHYB OBYVATELSTVA

PŘIROZENÝ POHYB – vývoj počti ubv., který souvisí s porody a úmrtími.

Porodnost (natalita) – počet narozených dětí na daném území za 1 rok, v přepočtu na 1000 obv.

Úmrtnost (mortalita) – pořet zemřelýh lidí na daném území za 1 rok, v přepočtu na 1000 obv.

Přirozený přírůstek (úbytek) – rozdíl mezi porodností a úmrtností. Když je porodnost vyšší, jde o přirozený přírustek. Když je vyšší úmrtnost, jde o úbytek.

 

Úhrnná porodnost – průměrný počet dětí, které za svůj život porodí jedna žena

Střední délka života – naděje na dožití narozeného dítěte

Kojenecká úmrtnost – počet dětí, které zemřou během 1. roku života, v přepočtu na 1000 narozených dětí

 

– Tyto ukazatele se samozřejmě mění v čase – zlepšuje se zdravotní péče a výživa, tím roste střední délka života a snižuje se kojenecká úmrtnost.

– Ve vyspělých zemích je velmi nízká úhrnná porodnost, rodí se čím dál méně dětí a populace stagnuje nebo ubývá.

– Hlavní nárůst světové populace připadá na rozvojové země

 

MECHANICKÝ POHYB – změny v počtu a složení obyvatel vlivem stěhování (migrace)

–          Z hlediska směru migrace rozlišujeme emigraci (vystěhování) a imigraci (přistěhování)

–          Dále migraci dělíme na vnitrostátní, mezistátní a mezikontinentální

–          migrace může být z různých důvodů: ekonomické (hledání lepšího, příp. vůbec nějakého zaměstnání, snaha o zlepšení životní úrovně), politické (války, země s diktátorskými režimy), sociální (sňatek), náboženské

–          nebo také ze zdravotních důvodů, terorismus, přírodní katastrofy…

–          Dnes hlavně migrace s chudého J na S a v Evropě z transformujících se východních zemí do zemí západní a střední Evropy

–          Magnetem přistěhovalců jsou tedy: USA (trvale číslo 1, hlavně z Latinské Ameriky), Z Evropa (ze S Afriky, V Evropy), Kanada, Austrálie, NZ, Izrael (stěhování židů z celého světa)

–          vystěhovalecké země: Latinské Amerika, Afrika, Asie

–          migrace není konstantní, někdy se migruje víc (stěhování národů, kolonizace, války)

–          imigranti, kteří jsou časti z kulturně, jazykově i nábožensky jiného světa mohou přinášet řadu problémů i rizik (vznik chudinských čtvrtí, nepokoje, náboženské střety)

–          imigranti se buď přizpůsobí hostitelské zemi a jejímu stylu života, nebo si uchovávají své zvyky a zdůrazňují svojí odlišnost a vytvářejí oddělená společenství (Čínské čtvrti velkoměst USA)

 

STRUKTURA OBYVATELSTVA

BIOLOGICKÁ – podle pohlaví, věku, rasy

–          Podle pohlaví – Na světě se rodí o 1% více mužů než žen. Muži mají ale větší úmrtnost (těžší práce, méně odolný organismus). Kolem 25. roku se počty vyrovnávají a začínají převažovat ženy. Ženy se dožívají vyššího věku.( V muslimských zemích mají ženy horší postavení a převládají muži.)

 

–          Podle věku:

předproduktivní věk: období vzdělávání a přípravy na budoucí povolání, 0-15 let

produktivní věk: 15-65 let, dělí se na obv. ekonomicky aktivní (pracující lidé, kteří platí daně) a ekonomicky pasivní (studenti středních a vysokých škol, invalidní důchodci, ženy na mateřské dovolené, nezaměstnaní)

postproduktivní věk: 65+

 

–          Věková pyramida – zobrazuje strukturu obv. podle věku a pohlaví

– graf, který ukazuje počet obv. v jednotlivých věkových kategoriích

– Tvar pyramidy ukazuje vývoj porodnosti v minulosti i současnosti

– Struktura obv. typická pro rozvojové země (chudé Africké státy, Lat Am. bez Argentiny, Chile, Uruguai, J,JV a V Asie):  vysoká porodnost, vysoká úmrtnost, vysoké zastoupení dětí a prudký pokles počtu obv.  s věkem dává grafu charakteristický tvar pyramidy:

 

– Ve vyspělých zemích (střední a Z Evropa, Kanada, Jap., USA,NZ) dochází ke stárnutí populace. Nejpočetnější skupina lidí se přesouvá do produktivního věku, ale v budoucnu hrozí přesun do postproduktivního věku, což by mohlo přinést řadu negativních důsledků – hodně důchodců a málo lidí, kteří platí daně => nebudou peníze na sociální zabezpečení důchodců ani jiných věkových skupin).

 

–          Podle rasy – rasa: velká skupina lidí, kterou spojuje dlouhodobý společný vývoj, během kterého se vytvořila řada charakteristických znaků (barva kůže, tvar lebky, vlasy…)

Europoidní – vznikla v Evropě

bílá rasa, 45% lidí, rozšířena v Evropě, západní Sibiři, severní Americe, jihozápadní Asii, Indii, základní znaky – světlá pleť, vlasy, různá barva očí, obličej středně široký.

Mongoloidní – žlutá rasa, 40% lidí, rozšířena ve V, JV Asii, původní obyvatelé Ameriky(indiáni), znaky – šikmé oči, širší obličej, tmavé rovné vlasy, kratší končetiny, menší vzrůst.

Ekvatoriální – černá rasa, dělí se na negroidní (Afrika, přistěhovalci v Americe) a australoidní (Austrálie, Nová Guinea), znaky – hodně tmavá pleť, australoidní jsou světlejší než negroidní, kudrnaté vlasy, masité rty, široký nos

– Dochází k míchání ras a vznikají míšenci. Mulati (černá + bílá), mestici (bílá + žlutá), zambo (černá + žlutá).

 

SOCIÁLNÍ STRUKTURA

Náboženská struktura – ateisté(nevěřící, popírají nábož.) a věřící (víra v Boha nebo více Bohů)

–          Náboženství se dělí na světová (křesťanství, islám, buddhismus), národní (hinduismus, judaismus)

–          Dále se dělí na náboženství polyteistická (více bohů) a monoteistická (jen 1 bůh)

Světová:

Křesťanství – má jednoho boha, vzniklo v Asii z Judaismu na poč.letopočtu

–          Ježíš Kristus, Nový zákon

–          2 mld. lidí

–          dělí se do tří skupin:

–          římskokatolické (západní, papež ve Vatikánu), J, Z a stř. Evropa, Latinská Amerika, Irkso, centrální Afrika, Austrálie, Kanada, Mexiko, Karibskí státy

–          pravoslavné (východní, neuznává papeže,vzniklo odtržením), Ukrajina, Rusko, V a JV Ev. (Řecko, Makedonie, Srbsko, Bulharsko, Rumunsko, Moldavsko)

–          protestanti (vznik 16. stol., Kalvíni, Luteráni…), S Ev,SZ Ev.-Británie, Nizoz., Belgie,USA, Německo, Dánsko, Norsko, Švédsko, Finsko

 

Islám – zakladatel islámu je Mohamed, bůh se nazývá Alláh, posvátná kniha je Korán

–          chrám mešita

–          1 mld. věřících, věřící muslimové

–          vyskytuje se v severní polovině Africe, blízký a střední východ (Turecko, Arabský pol., Kazachstán-Pákystán, Indonésie, Malajsie)

–          Ev.: Albánie, Bosna

–          nejméně tolerantní, nejmladší náboženství (7 stol.),

–          nejedí vepřové maso

–          pětkrát denně se modlí směrem k Mecce, jednou za život musí navštívit Mekku

–          šiité – Írán, v Íráku střety se sunity

–          sunité – většina, trochu modernější, vedle Koránu uznávají i Sunnu

 

Buhdismus – zakladatel je Budha,

–          V a JV Asie, Mongolsko, Vietnam, Thajsko, Laos, Kambodža, Myanmar

–          Nirvána – vysvobození z cyklu převtělování.

 

Národní:

Židovství – (judaismus), 2. tis. př. n. l.

–          Víra v Boha, který si vybral židy za vyvolený národ

–          starý zákon

–          Izrael + židé po celém světě

 

Hinduismus – člověk se musí hinduistou narodit

–          hlavně v Indii, Nepál

–          polyteistické náboženství (Šiva, Khálí…)

–          posvátná řeka Ganga,

–          tolerantní k ostatním náboženstvím,

–          hierarchie lidí dělí se na kasty,

–          nejedí krávu

 

Jazyková struktura

– Jazyky se dělí na jazykové rodiny, ty se dělí na skupiny, pak podskupiny a v těch podskupinách už jsou konkrétní jazyky

 

1. Indoevropská rodina – představují nejvýznamnější jazykovou rodinu.

  – Ze své původní vlasti v Evropě a Asii se rozšířily zejména do Ameriky a Austrálie

  – Zahrnuje skupiny:

indická – Nepálština

slovanská – podskupiny:  Západní (čeština, polština, slovenština, lužická srbština – píšou latinkou)

Východní (ukrajinština, ruština, běloruština – píšou azbukou)

Jižní (Chorvatština a Slovinština – latinka,  Srbština a makedonština – cyrilice)

germánská – (taky se ještě dělí na podskupiny) – holandština, vlámština(Belgie), němčina, angličtina, dánština, norština, švédština, islandština

románskáitalština, rumunština, francouzština, španělština, moldavština, portugalština, švýc., katalánština (Andora)

keltská – irština

baltská – litevština, lotyština

albánská – albánština

helénské – řečtina
2. Uralská – skupina Ugrofinská – maďarština, estonština, finština, laponština aj.
3. Austronéská – indonéština
4. Semitohamitská – v Přední Asii a severní Africe (arabština, somálština)
5. Rodina jazyků Bantu – střední Afrika (např. svahilština)

6. Altajská –Mongolština

7Tibetskočínská – čínština

8.   Papuánská

9.  Eskymácká

10. Indiánská

11. Paleosibiřská

 

Evropa: Malta – Angličtina, maltština

               Monako – francouzština

Andora –  francouzština, katalánština

Belgie – francouzština, vlámština

– znát systém členění a všechny země v Ev.

 

EKONOMICKÁ STRUKTURA

– podle zapojení občana do pracovního procesu:

Obv. ekonomicky pasivní – spotřebovávají HDP

–          studenti středních a vysokých škol, invalidní důchodci, ženy na mateřské dovolené, nezaměstnaní

Obv. ekonomicky aktivní – tvoří HDP

–          jsou to lidé pracující v jednom ze sektorů:

Primární sektor – sektor prvovýroby (lesnictví, zemědělství, lov…) – těžba

–          odnímají materiální statky přírodě a předávají je k dalšímu zpracování

–          spojnice mezi fyzickogeografickou a socioekonomickou sférou

Sekundární sektor – sektor zpracovatelského průmyslu (zpracování polotovarů, stavební výroba, truhlář, mlynář…) – průmysl, stavebnictví

–          dále zpracovává materiální statky přijaté z primárního sektrou

Terciární sektor – sektor služeb

–          obchod, doprava, finanční sféra, kultura a umění, armáda, policie, školství, věda…

 

– primární a sekundární sektor je výrobní, terciární je nevýrobní

– v rozvinutém státě převládá terciární sektor, v zaostalém státě primární

 

GEOGRAFIE SÍDEL

–          První sídla vznikla se vznikla klasického zemědělství (neolitická revoluce)

–          sídlo je trvale obydlené místo

–          změna s průmyslovou revolucí – vznikaly továrny, které potřebovaly velké množství pracovních sil. Nové technologie v zemědělství umožňovaly tyto síly uvolnit a tak začal proces urbanizace

–          podíl obyvatelstva ve městech se nazývá míra urbanizace

 

Sídla podle počtu obv.:

malá města – do 10 000 (Úštěk)

střední – do 50 000 (Ltm – přes 20 000)

velká – do 100 000 (Most)

velkoměsta – přes 100 000

světová velkoměsta – přes 1 mil.

světové metropole – přes 10 mil.

 

Aglomerace – město se postupně rozrůstá a „pohlcuje“ okolní vesnice. Má jedno hlavní jádro (Praha, Brno)

Konurbace – více velkých měst do sebe zarůstá, více jader. (Chomutov+Jirkov, Liberec+Jablonec, Porůří v Něm – Dortmund, Dusseldorf, Essen, Bochum)

Megalopole – soustava aglomerací a konurbací, obrovské území (USA: Bos-Wash, Chipitis, SanSan, Jap.: Tokio-Jokohama-Kavasaki, Ósaka-Kóbe-Kjótó, Nagoja-Gifu)

 

Největší města: Tokio (35 mil.)

Mexiko City (23 mil.)

New York (22 mil.)

Sao Paulo (20)

Dillí, Šanghaj

 

Struktura měst:

Městské city (downtown) – úřady, výškové budovy, drahé hotely, bohaté firmy, drahé pozemky

Obytné zóny – panelové domy, zóny rodinných domků, činžovní domy

Průmyslové zóny – většinou vznikly v obd. průmyslové revoluce

–          byly vybudovány na okrajích měst a později obklopeny obytnými čtvrtěmi

–          dnes se zase budují na okrajích měst

Obchodí zóny  – Zličín, Letňany

–          novodobá součást měst

Rekreační zóny – parky, sportoviště…

 

Města podle funkce:

Polyfunkční města – více funkcí, žádná výrazně nepřevažuje

Monofunkční – 1 fce. je výrazně dominantní nad ostatními

průmyslová – Mladá Boleslav

administrativní – Washington, Canberra

Turistická – u moří

Dopravní a přístavní – Česká Třebová

Veletržní – Lipsko, Frankfurt

univerzitní – Oxford, Cambridge

Poutní – Mekka

Báňské (těžební) – Kutná Hora, Most

Zemědělská

Vojenská

Lázeňská – Mariánské lázně, K. Vary





Další podobné materiály na webu: