Geografie obyvatelstva a sídel

Proč je zakázané kopírování? 💾 Stáhnout materiálVIP členstvíNahlásit chybu

 

Otázka: Geografie obyvatelstva a sídel

Předmět: Zeměpis

Přidal(a): Tommy

 

 

Existence člověka na planetě a jeho činnost vytváří zcela specifické prostředí – socioekonomickou sféru

  • Věda, která se zabývá obyvatelstvem se nazývá demografie
  • Přirozená reprodukce obv. určuje vývoj počtu obv., jeho přibývání nebo ubývání, stárnutí a omlazování atd. Na reprodukci obv. má vliv celá řada faktorů – biologických, socioekonomických (dostatek potravin, životní podmínky, dostupnost obydlí…) i  psychologických. Proto se lidská populace vyvíjí v prostoru i čase.

 

POČET OBYVATEL

  • Dnes počet obyvatel přes 7 mld.
  • V historii lidstva bylo několik momentů, které připravily podmínky pro nárust obyvatelstva. Prvním z nich byla na konci pravěku neolitická revoluce, tedy počátky zemědělství, druhým pak průmyslová revoluce od 19. století. Od neolitické revoluce stoupal počet obv. zvolna, protože lidstvo stále trápila vysoká úmrtnost. V důsledku průmyslové revoluce, která přivedla člověka do měst, zlepšila zdravotní péči atd. začala

 

Demografická revoluce

  • Nejdříve poklesla úmrtnost, ale porodnost zůstala nějakou dobu stejně vysoká. Výsledkem toho byl rychlý nárůst počtu obv.
  • Teprve až ve 2. fázi se začala snižovat i porodnost a růst populace se zvolnil
    • většina vyspělých zemí je dnes již ve fázi nízké porodnosti i úmrtnosti (tedy 3. fázi demografické revoluce). Počet obv. stagnuje nebo dokonce klesá.
  • Populace tedy začala nejprve růst v průmyslových zemích, teprve později se začala přesouvat i do zemí chudších
  • Od 2. pol. 20. století obyvatelstvo výrazně přibývá jen v rozvojových zemích
    • nejzaostalejší země (především v Africe) zaznamenávají  stále velmi vysoké přírustky, bohužel je to právě tam, kde jsou nejhorší podmínky pro zabezpečení základních životních potřeb.

 

Populační exploze

  • čím dál tím prudší nárůst počtu obyvatel na Zemi. Zatímco ke skoku ze 4 na 5 miliard jsme potřebovali zhruba 15 let, z 5 na 6 miliard už jen 10 let. Na rok 2050 se odhaduje počet kolem 8-9 miliard.

 

Nejlidnatější státy světa:

  • Čína 1,3 mld.
  • Indie 1 mld.
  • USA 300 miliónů
  • Indonésie, Brazílie, Rusko…

 

ROZMÍSTĚNÍ OBYVATELSTVA

  • Rozmístění obv. na Zemi je velmi nerovnoměrné, příčinou jsou různé podmínky:

1) Přírodní faktory

  • vzdálenost od mořského pobřeží (50% lidí žije 200 km od moře)
  • nadmořská výška
  • podnebí
  • povrch
  • přírodní zdroje

 

2) Socioekonomické faktory

  • V minulosti byly nejvíce osídleny oblasti s kvalitními půdami a s vhodnými klimatickými poměry.
  • V období rozkvětu průmyslu byly nejvíce osídleny oblasti těžby a zpracování nerostných surovin.
  • Ve 20. stol se stal hl. činitelem při rozmísťování obyvatelstva proces urbanizace (poměšťování obyvatelstva a krajiny, přesun obv. do měst a zvětšování měst)

 

Málo obydlené oblasti:

  • Pouště, velehory, bažiny a močály, pralesy, polární oblasti
  • Vliv na rozmístění obv. měl také historický a politický vývoj

 

Ekuména – obydlená část souše

Anakuména – neobydlená oblast

 

Obecná hustota zalidnění – počet obv./rozloha státu

  • tento údaj je poměrně zkreslený v rámci státu
  • např. v Číně jsou přírodní podmínky velice různorodé a proto v některých oblastech žije hodně lidí, zatímco jiné jsou téměř neobydlené – hory)

 

Specifická hustota zalidnění – počet obv./rozloha orné půdy

  • přesnější ukazatel
  • vždy je to větší číslo
  • když jsou obě hustoty podobné, je zalidnění rovnoměrné
  • ČR obecná 131, specifická 324
  • v Ev. největší hustota zalid. Nizozemí, nejmenší Island
  • Amerika: nejvíc Barbados, nejmíň Kanada
  • Asie: nejv. Bangladéš, nejmíň Mongolsko
  • Oceánie: nejv. Fidži, nejmíň Austrálie
  • Afrika: nejv. Burundy, nejmíň Libye

 

POHYB OBYVATELSTVA

PŘIROZENÝ POHYB – vývoj počti ubv., který souvisí s porody a úmrtími.

  • Porodnost (natalita) – počet narozených dětí na daném území za 1 rok, v přepočtu na 1000 obv.
  • Úmrtnost (mortalita) – pořet zemřelýh lidí na daném území za 1 rok, v přepočtu na 1000 obv.
  • Přirozený přírůstek (úbytek) – rozdíl mezi porodností a úmrtností. Když je porodnost vyšší, jde o přirozený přírustek. Když je vyšší úmrtnost, jde o úbytek.

 

Úhrnná porodnost – průměrný počet dětí, které za svůj život porodí jedna žena

Střední délka života – naděje na dožití narozeného dítěte

Kojenecká úmrtnost – počet dětí, které zemřou během 1. roku života, v přepočtu na 1000 narozených dětí

Tyto ukazatele se samozřejmě mění v čase – zlepšuje se zdravotní péče a výživa, tím roste střední délka života a snižuje se kojenecká úmrtnost.

Ve vyspělých zemích je velmi nízká úhrnná porodnost, rodí se čím dál méně dětí a populace stagnuje nebo ubývá.

Hlavní nárůst světové populace připadá na rozvojové země

 

MECHANICKÝ POHYB – změny v počtu a složení obyvatel vlivem stěhování (migrace)

  • Z hlediska směru migrace rozlišujeme emigraci (vystěhování) a imigraci (přistěhování)
  • Dále migraci dělíme na vnitrostátní, mezistátní a mezikontinentální
  • Migrace může být z různých důvodů:
    • ekonomické (hledání lepšího, příp. vůbec nějakého zaměstnání, snaha o zlepšení životní úrovně)
    • politické (války, země s diktátorskými režimy)
    • sociální (sňatek)
    • náboženské
    • … nebo také ze zdravotních důvodů, terorismus, přírodní katastrofy…
  • Dnes hlavně migrace s chudého J na S a v Evropě z transformujících se východních zemí do zemí západní a střední Evropy
  • Magnetem přistěhovalců jsou tedy: USA (trvale číslo 1, hlavně z Latinské Ameriky), Z Evropa (ze S Afriky, V Evropy), Kanada, Austrálie, NZ, Izrael (stěhování židů z celého světa)
  • vystěhovalecké země: Latinské Amerika, Afrika, Asie
  • migrace není konstantní, někdy se migruje víc (stěhování národů, kolonizace, války)
  • imigranti, kteří jsou časti z kulturně, jazykově i nábožensky jiného světa mohou přinášet řadu problémů i rizik (vznik chudinských čtvrtí, nepokoje, náboženské střety)
  • imigranti se buď přizpůsobí hostitelské zemi a jejímu stylu života, nebo si uchovávají své zvyky a zdůrazňují svojí odlišnost a vytvářejí oddělená společenství (Čínské čtvrti velkoměst USA)

STRUKTURA OBYVATELSTVA

BIOLOGICKÁ – podle pohlaví, věku, rasy

  • Podle pohlaví – Na světě se rodí o 1% více mužů než žen. Muži mají ale větší úmrtnost (těžší práce, méně odolný organismus). Kolem 25. roku se počty vyrovnávají a začínají převažovat ženy. Ženy se dožívají vyššího věku.( V muslimských zemích mají ženy horší postavení a převládají muži.)
  • Podle věku:
    • předproduktivní věk: období vzdělávání a přípravy na budoucí povolání, 0-15 let
    • produktivní věk: 15-65 let, dělí se na obv. ekonomicky aktivní (pracující lidé, kteří platí daně) a ekonomicky pasivní (studenti středních a vysokých škol, invalidní důchodci, ženy na mateřské dovolené, nezaměstnaní)
    • postproduktivní věk: 65+
    • Věková pyramida – zobrazuje strukturu obv. podle věku a pohlaví
      • graf, který ukazuje počet obv. v jednotlivých věkových kategoriích
      • Tvar pyramidy ukazuje vývoj porodnosti v minulosti i současnosti
      • Struktura obv. typická pro rozvojové země (chudé Africké státy, Lat Am. bez Argentiny, Chile, Uruguai, J,JV a V Asie):  vysoká porodnost, vysoká úmrtnost, vysoké zastoupení dětí a prudký pokles počtu obv.  s věkem dává grafu charakteristický tvar pyramidy:
    • Ve vyspělých zemích (střední a Z Evropa, Kanada, Jap., USA,NZ) dochází ke stárnutí populace. Nejpočetnější skupina lidí se přesouvá do produktivního věku, ale v budoucnu hrozí přesun do postproduktivního věku, což by mohlo přinést řadu negativních důsledků – hodně důchodců a málo lidí, kteří platí daně => nebudou peníze na sociální zabezpečení důchodců ani jiných věkových skupin).
  • Podle rasy – rasa: velká skupina lidí, kterou spojuje dlouhodobý společný vývoj, během kterého se vytvořila řada charakteristických znaků (barva kůže, tvar lebky, vlasy…)
    • Europoidní – vznikla v Evropě
      • bílá rasa, 45% lidí, rozšířena v Evropě, západní Sibiři, severní Americe, jihozápadní Asii, Indii, základní znaky – světlá pleť, vlasy, různá barva očí, obličej středně široký.
    • Mongoloidní – žlutá rasa, 40% lidí, rozšířena ve V, JV Asii, původní obyvatelé Ameriky(indiáni), znaky – šikmé oči, širší obličej, tmavé rovné vlasy, kratší končetiny, menší vzrůst.
    • Ekvatoriální – černá rasa, dělí se na negroidní (Afrika, přistěhovalci v Americe) a australoidní (Austrálie, Nová Guinea), znaky – hodně tmavá pleť, australoidní jsou světlejší než negroidní, kudrnaté vlasy, masité rty, široký nos
    • Dochází k míchání ras a vznikají míšenci. Mulati (černá + bílá), mestici (bílá + žlutá), zambo (černá + žlutá).

 

SOCIÁLNÍ STRUKTURA

Náboženská struktura – ateisté (nevěřící, popírají nábož.) a věřící (víra v Boha nebo více Bohů)

  • Náboženství se dělí na světová (křesťanství, islám, buddhismus), národní (hinduismus, judaismus)
  • Dále se dělí na náboženství polyteistická (více bohů) a monoteistická (jen 1 bůh)

Světová:

  • Křesťanství – má jednoho boha, vzniklo v Asii z Judaismu na poč.letopočtu
    • Ježíš Kristus, Nový zákon
    • 2 mld. lidí
    • dělí se do tří skupin:
      • římskokatolické (západní, papež ve Vatikánu), J, Z a stř. Evropa, Latinská Amerika, Irkso, centrální Afrika, Austrálie, Kanada, Mexiko, Karibskí státy
      • pravoslavné (východní, neuznává papeže,vzniklo odtržením), Ukrajina, Rusko, V a JV Ev. (Řecko, Makedonie, Srbsko, Bulharsko, Rumunsko, Moldavsko)
      • protestanti (vznik 16. stol., Kalvíni, Luteráni…), S Ev,SZ Ev.-Británie, Nizoz., Belgie,USA, Německo, Dánsko, Norsko, Švédsko, Finsko
  • Islám – zakladatel islámu je Mohamed, bůh se nazývá Alláh, posvátná kniha je Korán
    • chrám mešita
    • 1 mld. věřících, věřící muslimové
    • vyskytuje se v severní polovině Africe, blízký a střední východ (Turecko, Arabský pol., Kazachstán-Pákystán, Indonésie, Malajsie)
    • Ev.: Albánie, Bosna
    • nejméně tolerantní, nejmladší náboženství (7 stol.),
    • nejedí vepřové maso
    • pětkrát denně se modlí směrem k Mecce, jednou za život musí navštívit Mekku
    • šiité – Írán, v Íráku střety se sunity
    • sunité – většina, trochu modernější, vedle Koránu uznávají i Sunnu
  • Buhdismus – zakladatel je Budha,
    • V a JV Asie, Mongolsko, Vietnam, Thajsko, Laos, Kambodža, Myanmar
    • Nirvána – vysvobození z cyklu převtělování.

 

Národní:

  • Židovství – (judaismus), 2. tis. př. n. l.
    • Víra v Boha, který si vybral židy za vyvolený národ
    • starý zákon
    • Izrael + židé po celém světě
  • Hinduismus – člověk se musí hinduistou narodit
    • hlavně v Indii, Nepál
    • polyteistické náboženství (Šiva, Khálí…)
    • posvátná řeka Ganga,
    • tolerantní k ostatním náboženstvím,
    • hierarchie lidí dělí se na kasty,
    • nejedí krávu

 

JAZYKOVÁ STRUKTURA

  • Jazyky se dělí na jazykové rodiny, ty se dělí na skupiny, pak podskupiny a v těch podskupinách už jsou konkrétní jazyky
  • 1. Indoevropská rodina – představují nejvýznamnější jazykovou rodinu.
    • Ze své původní vlasti v Evropě a Asii se rozšířily zejména do Ameriky a Austrálie
    • Zahrnuje skupiny:
      • indická – Nepálština
      • slovanská – podskupiny:  Západní (čeština, polština, slovenština, lužická srbština – píšou latinkou)
      • Východní (ukrajinština, ruština, běloruština – píšou azbukou)
      • Jižní (Chorvatština a Slovinština – latinka,  Srbština a makedonština – cyrilice)
      • germánská – (taky se ještě dělí na podskupiny) – holandština, vlámština(Belgie), němčina, angličtina, dánština, norština, švédština, islandština
      • románskáitalština, rumunština, francouzština, španělština, moldavština, portugalština, švýc., katalánština (Andora)
      • keltská – irština
      • baltská – litevština, lotyština
      • albánská – albánština
      • helénské – řečtina
  • 2. Uralská – skupina Ugrofinská – maďarština, estonština, finština, laponština aj.
  • 3. Austronéská – indonéština
  • 4. Semitohamitská – v Přední Asii a severní Africe (arabština, somálština)
  • 5. Rodina jazyků Bantu – střední Afrika (např. svahilština)
  • 6. Altajská –Mongolština
  • 7Tibetskočínská – čínština
  • 8.   Papuánská
  • 9.  Eskymácká
  • 10. Indiánská
  • 11. Paleosibiřská

 

Evropa:

  • Malta – Angličtina, maltština
  • Monako – francouzština
  • Andora –  francouzština, katalánština
  • Belgie – francouzština, vlámština

 

EKONOMICKÁ STRUKTURA

  • podle zapojení občana do pracovního procesu:

Obv. ekonomicky pasivní – spotřebovávají HDP

  • studenti středních a vysokých škol, invalidní důchodci, ženy na mateřské dovolené, nezaměstnaní

Obv. ekonomicky aktivní – tvoří HDP

  • jsou to lidé pracující v jednom ze sektorů:

Primární sektor – sektor prvovýroby (lesnictví, zemědělství, lov…) – těžba

  • odnímají materiální statky přírodě a předávají je k dalšímu zpracování
  • spojnice mezi fyzickogeografickou a socioekonomickou sférou

Sekundární sektor – sektor zpracovatelského průmyslu (zpracování polotovarů, stavební výroba, truhlář, mlynář…) – průmysl, stavebnictví

  • dále zpracovává materiální statky přijaté z primárního sektrou

Terciární sektor – sektor služeb

  • obchod, doprava, finanční sféra, kultura a umění, armáda, policie, školství, věda…

 

Primární a sekundární sektor je výrobní, terciární je nevýrobní

V rozvinutém státě převládá terciární sektor, v zaostalém státě primární

 

GEOGRAFIE SÍDEL

  • První sídla vznikla se vznikla klasického zemědělství (neolitická revoluce)
  • sídlo je trvale obydlené místo
  • změna s průmyslovou revolucí – vznikaly továrny, které potřebovaly velké množství pracovních sil. Nové technologie v zemědělství umožňovaly tyto síly uvolnit a tak začal proces urbanizace
  • podíl obyvatelstva ve městech se nazývá míra urbanizace

 

Sídla podle počtu obv.:

  • malá města – do 10 000 (Úštěk)
  • střední – do 50 000 (Ltm – přes 20 000)
  • velká – do 100 000 (Most)
  • velkoměsta – přes 100 000
  • světová velkoměsta – přes 1 mil.
  • světové metropole – přes 10 mil.

 

Aglomerace – město se postupně rozrůstá a „pohlcuje“ okolní vesnice. Má jedno hlavní jádro (Praha, Brno)

Konurbace – více velkých měst do sebe zarůstá, více jader. (Chomutov+Jirkov, Liberec+Jablonec, Porůří v Něm – Dortmund, Dusseldorf, Essen, Bochum)

Megalopole – soustava aglomerací a konurbací, obrovské území (USA: Bos-Wash, Chipitis, SanSan, Jap.: Tokio-Jokohama-Kavasaki, Ósaka-Kóbe-Kjótó, Nagoja-Gifu)

 

Největší města: Tokio (35 mil.)

  • Mexiko City (23 mil.)
  • New York (22 mil.)
  • Sao Paulo (20)
  • Dillí, Šanghaj

 

Struktura měst:

  • Městské city (downtown) – úřady, výškové budovy, drahé hotely, bohaté firmy, drahé pozemky
  • Obytné zóny – panelové domy, zóny rodinných domků, činžovní domy
  • Průmyslové zóny – většinou vznikly v obd. průmyslové revoluce
    • byly vybudovány na okrajích měst a později obklopeny obytnými čtvrtěmi
    • dnes se zase budují na okrajích měst
  • Obchodí zóny  – Zličín, Letňany
    • novodobá součást měst
  • Rekreační zóny – parky, sportoviště…

 

Města podle funkce:

Polyfunkční města – více funkcí, žádná výrazně nepřevažuje

Monofunkční – 1 fce. je výrazně dominantní nad ostatními

  • průmyslová – Mladá Boleslav
  • administrativní – Washington, Canberra
  • Turistická – u moří
  • Dopravní a přístavní – Česká Třebová
  • Veletržní – Lipsko, Frankfurt
  • univerzitní – Oxford, Cambridge
  • Poutní – Mekka
  • Báňské (těžební) – Kutná Hora, Most
  • Zemědělská
  • Vojenská
  • Lázeňská – Mariánské lázně, K. Vary