Geografie zemědělství (2)

 

   Otázka: Geografie zemědělství

   Předmět: Zeměpis

   Přidal(a): Silvii

 

 

 

 

–        zemědělství se řadí do primárního sektoru (společně s těžbou a rybolovem) a poskytuje suroviny pro průmysl (potravinářství, textilní)

–        poskytuje obživu obyvatelstvu, suroviny pro průmysly, zaměstnanost, produkuje některé energetické zdroje (biomasa)

 

–        lokalizační faktory:

přírodnípůda (druhy, typy), klima (teplota, vláha, sluneční svit, vítr), geomorfologie (reliéf)

socioekonomické – doprava, pracovní síla, kapitál státu, odbyt (poptávka, nabídka), cena

 

–        dělení:

  • INTENZIVNÍ – na malé ploše s velkými výnosy (Nizozemí, Dánsko, Japonsko)
  • EXTENZIVNÍ – na velké ploše s menšími výnosy (rozvojové země i vyspělé – USA, Kanada, ale je to i znak pro rozvojové země)

–        půda:

  • orná – plodiny jednoleté až dvouleté

(bonita půdy – úrodnost půdy: NIZ, UKR, USA, KANADA, JAP, MAĎ, RUM, BULH, černozemní stepní regiony – prérie, pampy)

  • ostatní plochy zemědělské půdy – (přestože jsou také orné), horší kvalita: brambory, oves, žito, louky, pastviny, vinice, sady, chmelnice

 

Zemědělství vyspělých států:

–        živočišná produkce převažuje nad rostlinnou

–        vysoká kvalita práce a technizace

–        ustupuje se od chemického hnojení -> biologické hnojení

–        vysoká produkce, vysoké výnosy,

–        odvětví výzkumu (nové odrůdy)

 

Zemědělství rozvojových států:

>  na spotřebu místního obyvatelstva (základní obiloviny, hlíznaté plodiny, dobytek)

>  na vývoz

–        některé oblasti mohou být pouze na export či na spotřebu

–        ovce, kozy, prasata; některá zvířata jsou využívaná i jako tažná síla

–        čínské zemědělství v 50. letech: hladomor a tzv. „Zelená revoluce“ – chemické hnojení velkou měrou -> velké výnosy, ale na úkor zdraví (dnes se počet obyvatel ustálil); zavlažování

–        rostlinná produkce převažuje nad rostlinnou

–        Argentina, Brazílie (převažuje živočišná produkce, ale někdy se řadí do rozvojových zemí), africké státy …

 

Rostlinná výroba:

–        pěstování plodin

–        obiloviny, okopaniny, technické plodiny, ovoce, zelenina, pochutiny (kávovník – Brazílie, kakaovník – Pobřeží Slonoviny, čajovník – Indie, tabák – Čína, koření)

–        produkty pro obyvatelstvo (obživa) a pro průmysl (technické plodiny)

 

  • pšenice – nejrozšířenější pěstovaná plodina, tvoří 30% oseté plochy obilí na světě. Hlavní producent je Evropa s 40%, kde jsou dvě významné oblasti pěstování:
    A) pšeničný pás- povodí Dunaje přes Ukrajinu až po severní Kavkaz.

B) západoevropský pšeničný pás- s. Francie, Itálie a hnědozemní oblasti Německa.

Severní Amerika vypěstuje 25%, pěstování se soustředí do povodí Mississippi.
Kanada a USA jsou největšími exportéry.

Významná je také nížinatá oblast severní Číny.

 

  • kukuřice – Považována za subtropickou plodinu, spojenou převážně s jihem a středem Severní Ameriky.  Nové odrůdy se však stále více vysazují i v Evropě. 50 % se pěstuje na SZ USA.

 

  • rýže – hlavní potravinová plodina. Pěstuje se v nížinných oblastech a na terasovitých horských svazích na vlhkých rýžových polích. Dominantním producentem je monzunová Asie (Čína, Japonsko, Indie, Indonésie, Bangladéš, Vietnam, Thajsko).

 

  • okopaniny – Nejdůležitější okopanina, pěstují se v celé Eurasii a S. Americe. Jeho hlíza dozrává jako raná nebo pozdní plodina, v závislosti na odrůdě. Světová produkce se pohybuje okolo 328 mil. tun. Evropa a Asie spolu vyprodukuje zhruba 80% světové sklizně. Obdobou jsou batáty (sladké brambory) pěstované ve Střední Americe.

 

  • luštěniny – sója (USA), fazole (Brazílie, Mexiko), hrách (Kanada), čočka (Indie)

 

Dále: cukrová třtina (Brazílie, Indie, Čína), ječmen, oves, žito, proso.

 

Živočišná výroba:

–        v Japonsku mají větší produkci rostlinné produkce (vysoký podíl rýže)

–        Argentina – vyšší produkce živočišné, přestože je to rozvojový stát

–        obživa pro obyvatelstvo, pro průmysl (kůže, vlna, maso)

–        potravinářské obory, lékárenství, mastný průmysl

–        typy živočišné výroby:

extenzivní – kočovný, polokočovný, transhumance, moderní

intenzivní – malá plocha, obrovské výnosy (Nizozemsko, Dánsko); alpská, stálý, stálý stájový typ

 

Extenzivní typy:

*       kočovný – zvířata kočují s pastevci celý rok (v Africe se pastevci nazývají Nomádi), nejchudší národy (oblast Sahelu)

*       polokočovný – zavisí na ročních období, pastevci se vracejí na zimu, Mongolsko, Čína

*       transhumance – pravidelné sezonní převážení dobytka mezi podhorskými, horskými oblastmi a nížinami, Amerika (andské státy)

*       moderní – dobytek je chován na rozsáhlých prériích (SA) a pampách (LAT.A.), v suchých polopouštních oblastech Austrálie a na kvalitních půdách Nového Zélandu (ovce); pastviny se ošetřují a jsou zde zásoby vody pro dobytek

 

Intenzivní typy:

*       alpský – extenzivní chov výdojového skotu (hlavně v Evropě a v alpských zemích), přes letní měsíce se dobytek pase, v zimě je ustájen

*       stálý stájový – tento typ je charakteristický pro jižní a jihovýchodní Evropu, dobytek je po celý rok ustájen – k tomuto typu je potřeba rostlinná výroba

*       stálý stájový moderní – tento typ je charakteristický pro vyspělé státy (Německo, Francie, Benelux, Severní Evropa, Japonsko); kvalitnější výrobky

 

Chov hovězího dobytka:

Chov skotu je základním oborem živočišné výroby. Je celosvětově rozšířen z důvodu optimální adaptability zvířat. Chov skotu zabezpečuje přibližně 30% spotřeby masa ve světě, ale jeho význam je i v produkci mléka a kůží. V Africe (moucha Tse-tse) a v Indii (hinduismus) se skot nechová.

 

Chov prasat:

Chov prasat zabezpečuje asi 40% světové spotřeby masa. Výhodami chovu prasat jsou snadná aklimatizace a rychlá reprodukce. Jejich chov nevyžaduje žádnou zvláštní přípravu krmi. Prasata se chovají hlavně v oblastech mírného podnebného pásu. Nejvíce (42%) v Číně, 20 – 25% v Rusku a asi 10% v USA. Islám – zákaz konzumace vepřového masa.

 

Chov ovcí:

S výjimkou stříhání nevyžaduje chov ovcí mnoho lidské práce. Celosvětově převládá extenzivní chov ovcí. Přibližně 20% celosvětového stavu ovcí se chová v Austrálii a na Novém Zélandu. Mezi další významné oblasti chovu patří Rusko a cela střední Asie. Chovají se pro vlnu, maso a mléko. Chov v teplejších oblastech, v mírném pásmu a v horských a podhorských oblastech.

 

Chov koz:

Chov koz má význam především v hospodářství rozvojových zemí. Nejvyšší stavy koz, avšak s malou užitkovostí, jsou v Indii, Číně, Pákistánu a také na africkém kontinentu v Nigérii, Etiopii či Súdánu. Celosvětově převládá chov koz na mléko a na maso. V řadě středomořských států (hl. v Turecku), ale i v jižní Africe, Rusku a USA se chovají angorské kozy poskytující kvalitní vlnu.

 

Chov drůbeže:

Z jednotlivých druhů drůbeže má největší ekonomický význam chov slepic (maso i vejce).

 

Rybolov:

Především tam, kde se mísí teplé a studené proudy (na východě USA a Kanady, západ a východ Japonska)




Další podobné materiály na webu: