Otázka: Hlavní rysy vývoje u nás v letech 1945 – 1970
Předmět: Dějepis
Přidal(a): Mand
Po válce až do roku 1950 v Československu – po válce se plánovalo, že Československo bude jakýmsi mostem mezi východem a západem, Beneš hledal spojenectví na západě, ale také podporoval narůstající tlak SSSR, roku 1947 Československo přijalo Marshallův plán, ale když se tohle dozvěděl Stalin, tak pozval do Moskvy českou delegaci (Gottwald, Masaryk), ti se vrátili s tím, že odmítají Marshallův plán (,,Do Moskvy jsem jel jako československý ministr, ale vrátil jsem se jako Stalinův pacholek.“), a tak narůstající moc SSSR na našem území stoupala, po válce bylo obnoveno mnoho politických stran, jednalo se ale o strany, které řešili sociální problémy, chyběly strany pravicové či liberální, nové politické uspořádání se opíralo o Košický vládní program – formuloval české a slovenské národní zájmy, sociální a socializační změny, Československo je státem dvou rovnoprávných národů Čechů a Slováků, potrestání válečných zločinců, Němcům a Maďarům bylo odebráno československé občanství, moc zákonodárná v rukou prezidenta, stát se spravoval dvojmo – Slovensko Slovenskou národní radou a České země ústřední vládou, 28. října 1945 byl prozatímní vládou definitivně zvolen prezidentem republiky Beneš, ten vydal plno dekretů, které se týkaly hlavně ústavních orgánů ČSR, působnosti státní správy, zajištění obnovy – znárodnění finanční a průmyslové oblasti (banky, pojišťovny, doly, atd.), vznik nových vysokých škol, atd., nejkontroverznější bylo potrestání zločinců, kteří u nás působili během druhé světové války (padali hodně přísné tresty, ale lid to považoval za správná rozhodnutí), také došlo k pozemkové reformě, kde půda po fašistech byla dána do rukou bezzemků či drobným rolníkům (přidělování mělo na starost KSČ), jako nová policie vznikl Sbor národní bezpečnosti (SNB), život v Československu po válce – opět byl nedostatek potravin, bylo zachováno přídělové zásobování, v roce 1947 dokonce proběhlo mimořádné období sucha a hrozila potravinová krize, měnová reforma – zavedení jednotné měny (Československá koruna), mzdová reforma – zvýšen plat ženám a mládeži, zavedení přídavků na děti, UNRRA – mezinárodní organizace, která našim zemím poskytla v letech 1945 – 1947 mnoho potravin, ošacení a penicilinu, po zavedení nových dekretů z roku 1945 musely pracovat ženy i národnostní menšiny Němců a Maďarů, po jejich emigraci docházelo ke krizi, došlo ke změně výroby z válečné na mírovou, nebyl dostatek kvalifikovaných pracovníků, byl nedostatek nerostných surovin a byla velká technická neznalost, situace menšin – po válce došlo k odstěhování většiny Němců a Maďarů, tyto odsuny byly organizované, protože byly schváleny na postupimské konferenci (ale jen odsun Němců), Němci byli organizovaně odsunuti během let 1946 a 1947, odešlo něco přes 3 milióny, jejich domovy, pozemky, cennosti byly zkonfiskovány a přiděleny našemu obyvatelstvu, odsun Maďarů byl jiný, protože jejich vystěhování nebylo schváleno, tak neustále žilo půl miliónu na Slovenském území, roku 1946 došlo k československo-maďarské dohodě o výměně obyvatel, Slováci na maďarském území se ale nechtěli vrátit zpět do Slovenska, proto tento plán nebyl úspěšný, demokratické volby 1946 – první svobodné a demokratické volby Československa, volilo se z politických stran KSČ (předseda Klement Gottwald), Národně socialistická strana (Petr Zenkl), Lidová strana (Jan Šrámek), Sociálně demokratická strana (Zdeněk Fierlinger), Demokratická strana na Slovensku (Jozef Lettrich) a Strana práce, volby vyhráli komunisté, předsedou vlády se stal Klement Gottwald a dalším cílem komunistů bylo získání celého národa, vše vedlo ale k prvním konfliktům ve vládě, kde hlavními odpůrci komunistů se stala národně socialistická strana, komunisté získali nejdůležitější posty a to posty premiéra a ministra vnitra, cílem vlády bylo vypracovat ústavu a dvouletý hospodářský plán, demokratická opozice byla slabá, komunisté zavedli milionářskou dávku, kterou získali až 6 miliard korun od bohatých, další volby se měli odehrát v květnu roku 1948, a tak se počítalo s tím, že tentokrát komunisté nevyhrají (počítali s tím nekomunistické strany), členové vlády protestovali proti činům SNB, ale ministr vnitra na jejich nároky nereagoval, rozhodly se jednotlivá shledání bojkotovat, a tak se těchto 12 ministrů rozhodlo 20. února 1948 podat demisi (vzdát se moci – věděli, že ji Beneš nepřijme), čímž by krizi ve vládě vyřešili (nastala vládní krize – žádná vláda neexistuje), 21. února komunisti svolali manifestaci na Staroměstském náměstí, 22. února se zatýkají někteří ministři, kteří podali demisi, 23. února několik tisíc studentů vyšlo na Hrad, kde podporovali prezidenta Beneše, 24. února další vlna zatýkaní, 25. února pod tlakem Gottwalda prezident Beneš přijal demisi a jmenovali novou vládu (před Hradem byl rozehnán studentský protest), čímž nastal komunistický převrat, po převratu následovalo odstranění odpůrců komunismu, řada politiků odešla do exilu, také se rozšířila komunistická strana na dvojnásobek příznivců, kteří se rozhodli buď z vlastního přesvědčení nebo z kariérských důvodů, ČSSD se stalo součástí KSČ a ostatní politické strany byly začleněny do systému, musely ale projít čistkou, Národní fronta (celá koalice) se stala nástrojem, který uskutečňoval moc KSČ, lid byl manipulován rozhlasem a novinami, vše měla být plněno v zájmech SSSR, 9. května 1948 vyšla nová ústava, kterou prezident Beneš odmítl podepsat a to hlavně kvůli tomu, že nastolovala a upevňovala totalitní komunistický režim u nás, v květnu 1948 proběhly volby do Národního shromáždění, ale mezi kandidáty byly z valné většiny jen komunisti, proto nebylo z čeho vybírat, 14. června 1948 zvolilo Národní shromáždění nového prezidenta Klementa Gottwalda a předsedou vlády se stal Antonín Zápotocký, začala vlna nepokojů, hlavně při veřejným nepokojům na pohřbu Beneše (8. září 1948), perzekuční tažení proti protestům bylo vykonáváno represivní složkou Státní bezpečností (StB), nový režim se také vypořádával s církví na našem území, chtěli získat církev pod svou vlastní kontrolu, tak to zkusili po dobrém, ale nebyli přijati, proto se komunisti rozhodli pro otevřený konflikt, kterým chtěli dosáhnout úplné kontroly nad církví, rušili se kostely, duchovní noviny, atd., ale církev to u nás nezlomilo, situace v hospodářství – likvidace soukromého sektoru, kolektivizace hospodářství, vše bylo řízeno z jednoho centra, od roku 1949 se pracovalo na tzv. pětiletkách, výroba se začala opět měnit na zbrojní (proti západnímu bloku), klesal spotřební průmysl a služby, zemědělství bylo skolektizováno do JZD, čímž se po 10 letech podařilo zlikvidovat soukromé zemědělské podnikání.
50. léta v Československu – období hledání politických oponentů a odpůrců nového režimu, 24. února 1950 se konalo zasedání ÚV KSČ, upozorňuje se zde na obrovské množství členů v komunistické straně, kteří nejsou „pravými komunisty“, nýbrž morálně nekvalitní jedinci, následuje období politických procesů – charakteristika – formálně vedeny podle práva, jako důkazy sloužily výpovědi obžalovaných a ne věcné důkazy, výpovědi měli obžalovaní naučené jako básničky, účelem bylo zbavit se politických oponentů, nekomunistických členů a popř. zastrašit potenciální odpůrce komunismu, probíhaly v první polovině 50. let, nejznámější proces je s Miladou Horákovou (představitelka České strany národně sociální), která byla popravena v červnu 1950 a proces s Rudolfem Slánským, který byl označen za vůdce protikomunistického spikleneckého centra uvnitř komunistické strany, byl popraven v listopadu 1952, v březnu 1953 zemřel Stalin a prezident Gottwald letěl na jeho pohřeb, po jeho vrácení také zemřel a novým prezidentem se stal Antonín Zápotocký, který byl tehdejší předseda vlády, jeho postu předsedy se zmocnil Viliam Široký, prvním tajemníkem KSČ se stal Antonín Novotný, téhož roku 1953 dojde k zavedení měnové reformy (první společenská krize), kde se zavedla nová měna, která se měnila se starou v poměru 1:5, změna měla menší odpor, ale vše bylo potlačeno, roku 1956 proběhla druhá společenská krize, protože na XX. sjezdu KSSS odhalil Chruščov Stalinovu krutou minulost, tato pravda, když se zjistila, vyvolala vlnu nevole, kde se komunistická strana otřásla v základech, církev, spisovatelé, aj. skupiny protestovaly proti komunistům, proběhla tzv. kampaň proti revizionismu, kde byli na jednotlivé posty dosazeni komunisté, kteří v daném oboru nebyli dostatečně vyučeni, ale alespoň měli komunisté jistotu, že je nikdo od tam nebude ohrožovat, roku 1957 zemřel prezident Zápotocký a novým prezidentem se stává Antonín Novotný (vláda jedné státostrany), roku 1960 bylo rozhodnuto, že socialismus v Československu zvítězil, byla zavedena nová ústava (ideologie marxismus-leninismus), přijat nový státní znak, veškerá moc v Československu patřila komunistické straně.
60. léta v Československu – na začátku 60. let byla ekonomika v našich zemích ve velmi špatném stavu, nastalo období třetí pětiletky (1961 – 1965), která ale byla opět neúspěšná, proto se hledalo východisko, jak z této krize vystoupit, roku 1962 se konalo zasedání ekonomů, kde Otakar Šik navrhl ekonomickou reformu – začít provozovat tržní ekonomiku, která by nevedla ke vzniku konkurenčního prostředí (tzv. třetí cesta), tato reforma byla schválena roku 1965 a měla se projevit ve čtvrté pětiletce, v tomto období dochází ke zlepšení poměrů = Pražské jaro – liberalizace poměrů, bylo to způsobeno tím, že staří „praví“ komunisté umřeli (Lenin, Stalin, Gottwald) a noví mladí vládli (Chruščov, Novotný), roku 1963 nastává rehabilitace poškozených lidí, propuštění a očištění vězňů, komunisti uznali, že procesy byly chybné, v čele komunistické strany byl Alexander Dubček, předsedou vlády byl Josef Smrkovský (muži pražského jara), začíná končit cenzura tisku, společnost se otevírá západnímu směru, tištěna díla těch, kteří by jindy byli za to popraveni, obnoveni skauti, kinematografie (Forman, Menzel, …), divadla, roku 1967 se konal 4. sjezd spisovatelů, kde zkritizovali socialismus, mládež se v té době už nechtěla dále vázat do ČSM (Československý svaz mládeže), ale chtěli žít vlastním životem, roku 1968 se vše mění, v lednu se koná zasedání vedení komunistické strany (lednové plénum), výsledkem bylo rozhodnutí, aby Novotný odstoupil a nastoupil socialismus s lidskou tváří, církev požadovala vrátit náboženské normy, a aby byl řešen vztah mezi jimi a státem, vznikají nové strany (Klub angažovaných nestraníků, K 231 – velká kritika komunistů, požadovaly svobodné volby), komunisté začínají ztrácet moc, na tyto reakce nebyly schopni reagovat, proto dojde v dubnu k obměně vlády, Novotný odstoupil a novým prezidentem se stal Ludvík Svoboda, předsedou se stal Oldřich Černík, komunisté vydaly reformy, které byly sepsány v Akčním programu KSČ – deklaruje, že nová vláda se pokusí vytvořit takové projevy, které budou garantovat občanské svobody, politický pluralismus, funkční trh Otakara Šika (jak v průmyslu, tak i v zemědělství), uplatnění zásady tržního podnikání, cílem bylo obnovit nefunkční politické strany, nic se ale nestalo, protože komunisti nové podmínky nechtěli přijmout, Výzva 2000 slov – napsal Ludvík Vaculík, vyzívá společnost, aby tlačila na komunisty a tím urychlili nastolení demokracie, komunisté si nevěděli rady, proto svolali mimořádný komunistický sjezd (XIV. sjezd KSČ), kde se domluvili, že požádají Sovětský svaz o pomoc, v té době už byl při moci Brežněv (Brežněvova doktrína – dokument, kde potvrzoval, že bude silou potlačovat ty, kteří ohrožují socialismus), byly připraveny plány na okupaci Československa (Varšavský dopis – 16. červenec 1968 zveřejnění toho, že dojde k vypořádání s problémy uvnitř ČSSR, a kdo bude okupovat ČSSR = SSSR, Maďarsko, Polsko, Bulharsko a NDR), vstup sovětských vojsk proběhl 20. srpna 1968, ale jednalo se o násilné připojení proti vůli a vědomí ústředních orgánů, došlo k zatčení významných politických osob, poté se konal opět XIV. sjezd KSČ, kde odmítli jednat s okupanty, proto se Sovětský svaz rozhodl k jinému postupu, do Moskvy pozvaly (doslova odvlekly) představitele ČSSR, kde byly donuceni podepsat Moskevský protokol, kterým potvrdili intervenci (= ovlivnění procesu, nová vláda, nový směr, atd.), začíná období, kdy se vracelo k poměrům před pražským jarem (proces konsolidace), začíná roku 1969 končí roku 1971, když bylo prohlášeno, že proběhl proces normalizace (normalizace začala zároveň s konsolidací, ale normalizace skončila až roku 1989), v této době se do popředí začíná pomalu dostávat Gustav Husák, na podzim roku 1968 byl přijat zákon o federaci Československa, nastala vlna nepokoje proti novému režimu, největší událostí je upálení Jana Palacha 16. ledna 1969, kterým burcoval lidi k odporu, roku 1969 jsme na MS vyhráli nad SSSR v ledním hokeji, novým první tajemníkem KSČ se stal Gustav Husák, který nastoupil po Dubčekovu odstoupení, došlo ke kádrovým změnám, nastoupili ti, kteří byly „věrní Moskvě“.
