Otázka: Hoří, má panenko!
Předmět: Dějiny filmu
Přidal(a): skerol
- Režie: Miloš Forman
- Scénář: Miloš Forman, Jaroslav Papoušek, Ivan Passer
- Kamera: Miroslav Ondříček
- Hudba: Karel Mareš
Režisér snímku Hoří, má panenko! Miloš Forman, představitel Československé nové vlny, jejíž tvůrci studovali na FAMU, v době, kdy velcí Českoslovenští umělci neměli patřičnou svobodu a byli režimem odsunuti učit svoje ,,bláboly‘‘ mladé lidi, a to, co je spojovalo byl spíše společný nepřítel než filmový styl, se řadí mezi nejznámějšího Českého režiséra v dějinách.
Po ukončení studia a získání praxe z filmařského oboru, například asistováním režie u Alfreda Radoka a jeho Dědečka automobilu, si Miloš Forman koupil 16mm kameru a rozhodl se natočit ,,dokumentární‘‘ dílo pro divadlo Semafor nesoucí název Konkurs, který byl režimem pro své surové zachycení skutečnosti obviněn z antihumanistické hrubosti. Jako dokument tento snímek ovšem nezůstal, (jelikož je Forman rozeným vypravěčem) a tak dotočil s dvěma představitelkami konkurzistek jednoduchý děj (k filmu později přidal dodatek s názvem Kdyby ty muziky nebyli, který vznikl při natáčení Černého Petra).
Formanova filmografie se záhy rozrůstá o další dva tituly: Černý Petr (1963) (scénář napsal Jaroslav Papoušek. Snímek odhaluje Formanovo známé téma: srážka dvou navzájem se nechápajících světů, mládí a stáří (komunisté mu vyčetli, že mezi teoretickými milióny šťastných mladých lidí socialismu si vybral právě netypický příběh dekadentního hokynářského učně) a Lásky jedné plavovlásky (1965), na kterém se mimo Papouška podílel i Ivan Passer a za kamerou se objevil Miroslav Ondříček . Díky Láskám pronikl Forman do světového filmu, i když u nás jej znovu označili za nevhodný snímek, ale nezakázali ho.
Do této doby nebyl Forman přímo pokládán za kritika společnosti. Jeho filmy sice byly označovány jako krutá díla, ale nikoliv kritická, či napřímo zesměšňující.
V Roce 1967 natáčí Hoří, má panenko, poslední Český film (také spolupráce s Papouškem a Passerem)
Děj se odehrává na hasičském bále v blíže neurčené vesnici. Hasiči se chystají obměnit vysloužilého předsedu výboru zlatou sekyrkou, neboť zjistili, že má rakovinu a do hrobu pár kroků. Jako zpestření programu má na bále proběhnout volba o královnu krásy, o jejíž organizaci se starají sami hasiči, která by záhy měla předat cenu útěchy vysloužilému předsedovi. V ději nechybí ani klasická plesová čecháčská zábava v podobě tomboly. Jako vyvrcholení přichází požár nedalekého obydlí starého dědy, jenž jdou všichni z plesu ,,statečně‘‘ zachránit, a rozkradená tombola.
Náměť filmu vznikl náhodou, popisuje Forman: ,,Po Plavovláskách jsme měli náměť pro film, který by se celý odehrával v Lucerně. Vlastně film o pořadatelích, o skupině divných, složitých lidí, kteří tam v podzemí žijí svůj život a pořádají zábavu a mnohdy i životy druhých. Ivan (Passer) točil, my s Papouškem seděli na venkově, ale nešlo to. Dodnes si myslím, že by to byl býval nádherný film. Asi byl náš přístup někde v něčem chybný. Nakonec jsme odjeli na hory, znovu to zkoušeli a zase to k ničemu nevedlo. Jednoho dne jsme z plakátu zjistili, že se v městečku bude konat hasičský bál. Práce nám nešla, lyžovali jsme, hráli kulečník, a ze zoufalství a jen tak pro vyražení jsme si řekli, že na ten bál půjdeme. Druhý den jsme už nemluvili o ničem jiném, něž o hasičích a o tom, co jsme na bálu viděli. Za šest týdnů byl scénář napsaný…‘‘
Forman se ve filmu trefuje zejména do střední generace lidí a nebere si servítky. V předchozích filmech se zaměřoval na mladé lidi, ale jakkoliv byli naivní a jejich činy hloupé, nikdy nebyli bez okolků zesměšněny.
Hasiči
Představitelé hasičského sboru jsou zobrazeni jako banda nepříliš bystrých jednotlivců, kteří žijí ve své (přesněji řečeno lidové) realitě a o problémy druhých se buďto nezajímají, nebo na ně pohlíží povrchově. Charaktery postav jsou podtrženy jejich maloměšťáckými prázdnými rozmluvy, skvěle postihující běžné řečové vycpávky, opakující se fráze, jejichž užívání se stalo neuvědomovanou normou (2). Jako příklad mohu uvést rozmluvu o zhoubné chorobě na začátku filmu, kde mezi sebou vedou hasiči rozhovor („i kdybys měl rakovinu jak řemen, doktor ti to nesmí říct“).
(I situační komické prvky filmu často vycházejí právě z rozhovorů tohoto typu).
Ignorantství a zahleděnost do sebe tehdejší společnosti se ve filmu promítá neustále: Scéna na začátku filmu, kdy se věší plakát a v sále sedí poslušně pan předseda a čeká na to co se bude dít, protože mu nikdo nic neřekne, (i přes jeho ,,vysoké‘‘ postavení v hasičském sboru je neustále vynecháván ze všeho dění, jelikož ho hasiči berou za bezmocného starce). Členové sboru, nejen že neřeší houpajícího se lepiče plakátu u stropu, ale (a to po celý film) ani nenechají chudáka předsedu se jít vyčůrat, jelikož by nad ním ztratili dohled a jejich plán s předáním sekerky by mohl ztroskotat.
Jako další příklad ignorace je ke koci filmu, po ,, záchraně‘‘ staříka, kterému naneštěstí shořel barák před očima. Účastnící bálu se běží podívat, jak mu dům hoří. Mezi sebou diskutují, zda nechají staříka na požár koukat či ne (Metaforická scéna s přisunutím jeho židle blíže k ohni, aby mu nebyla zima…). Jak požár probíhá, Hospodský hbitě kasíruje hosty uprchlé ze sálu a vybaluje na vypůjčeném, z požáru zachráněném stole občerstvení.
Tato sekvence vrcholí, kdy s úmyslem pomoci začnou od lidí vybírat lístky do tomboly a proběhne slavností předání na pódiu. Zde bych chtěla vytknou situační gag, kdy chce jeden z hasičů chudáka staříka vyhostit z plesu, protože není řádně oblečen a nemá kravatu. V jeho pyžamovém usmoleném úboru ho pak záhy vytahují na pódium, kde mu s pýchou, že nešťastnou situaci zachránili, předávají lístky do tomboly… Jediný stařík je při smyslech a nechápe, proč mu to dávají, když potřebuje peníze.
V tento okamžik přichází na řadu asi nejdiskutovanější scéna celého filmu: Tombola je rozkradená
Scéna, jež je v českém kontextu nejbrilantnější ukázkou jinotaje, který na to tak dokonale nevypadá, že o cizinec nepochopí. Zhasne elektřina a v nastalé tmě lidi rozkradou tombolu. Velitele hasičů to rozhořčí: nařídí znovu zhasnout, vyzve lidi, aby každá vrátil, co ukradl, a slíbí, že po zločincích se nebude pátrat. Světla tedy zhasnou, po chvíli se zase rozsvítí- a jediný člověk klade na stůl jedinou ukradenou věc: místopředseda hasičského sboru vrací ukradenou tlačenku. Narychlo je svolána porada, při níž se hasiči rozestoupí na dva tábory. Jedni tvrdí, že Franta, když už jednou kradl, neměl nic vracet, protože takhle udělal všem hasičům ostudu. Druzí namítají, že Franta správně udělal, když vracením tlačenky přiznal svůj zločin a tím pověsti hasičů jako poctivcům prospěl. To všechno je veliká legrace, dokonale odposlouchaná hádka vesnických strejců o ukradenou tlačenku. A všechno to je metafora. Všichni ji v Československu pochopili včetně prezidenta.
Poctivec ztratí veškeré dekorum, když se jako jediný zachová čestně a pokusí se vrátit tlačenku, kterou sám neukradl
Znázornění královen krásy
Po celým film do začátku požáru se řeší otázka, kdo se tedy stane místní královnou krásy. Formanův výběr dívek je pro publikum až možná urážející. Dívky neoplývají krásou ani půvabem. Jsou to prostoduché obyčejné dívky, které se v průběhu plesu šťourají v nose, lezou jim z pod sukní podvazky a spodní prádlo. Jejích výraz je otrávený. Celý výběr podtrhují dychtivé matky, které své dcery podsouvají při výběru hasičům, ať vyberou tu jejich, neboť je ,,nejkrásnější‘‘. (s výběrem dívek měl problém i Formanův producent Ponti- nebyly dle něj dost hezké. Krom tohoto měl s filmem problém i obecně: rozhořčovalo ho, že zde Forman zesměšňuje obyčejné lidi). Nacházíme zde černým humorem odvyprávěnou prachprostou realitu. Vše vrcholí scénou, kdy jsou dívky násilím vláčeny na pódium, hasiči si se situací, kterou po celou dobu filmu nikdy nemají pod kontrolou (oni si tupě namlouvají že ano), neví rady a humorná podívaná groteskních událostí končí hromadnou pranicí, která je ale vyrušena tragédii :vzniklým požárem, ke kterému jsem se vyjadřovala výše.
Celý film dokonale funguje i díky kameře Miroslava Ondříčka, coby tichého pozorovatele. Ondříčkova kamera sleduje dění na placu. Využívá detailů (úvodní scéna se sekerou), které podtrhují náladu celé scény( jako příklad: detailní záběr na piva, které mají muzikanti položené vedle nástrojů vystihují pravou tvář lokálních dechových kapel hrajících po zábavách). Ondříček svým umem dokazuje, že rozumí jak řemeslu, tak nápadům a konceptu Formana. Kamera nepůsobí vůbec uměle, má dokumentární nádech i když jsou všechny expozice mistrně naplánované. Ve filmu je užito i kamerových jeřábu, a to zejména ve scénách, které se odehrávají na tanečním parketě (parketové scény jsou točeny i z úrovni očí-např: když hledají adeptky na královnu krásy)
Záběry, kde vystupují postavy a vedou mezi sebou dialog jsou točeny z větší dálky, aby neherci působili přirozeně a kamera je svou přítomností nerozptylovala. Jsou zachyceny i neskriptové výjevy: otrávené obličeje komparzu, dámy šťourající se v nose, zkrátka všechny všednosti lidského bytí.
Miloš Forman čerpal z proudu cinéma vérité. Sám k tomu uvedl: Mluvíme o tendenci cinéma vérité jako o metodě, zatímco snad jde o to, aby slovo ,,pravda‘‘ znamenalo, že se má ve filmu vyvracet lež. To je snad hlavní a nikoli styl a metoda. Předcházel tomu asi takový vývoj: před mnoha lety se říkalo: ,, To je jako ve filmu‘‘(jakože neuvěřitelné), pak přišlo: .. Ten to nafilmoval!‘‘ (jakože někoho oblafnul) a teď přichází třetí fáze, kdy se che, aby divák věřil tomu, co se z plátna říká. Ze cinéma vérité si tedy Forman odnesl reálné zachycení skutečnosti a zejména práci s neherci.
Mezi Formanovými neherci jsou dva typy: Jedni, kteří dokáží být jen sami sebou a druzí, kteří dokáží ,,hrát‘, ale musí být alespoň o jedno poschodí inteligentnější než postava, kterou hrají…oni vlastně nehrají sebe, ale parodují, i když smrtelně vážně. Hodnota neherců spočívá především v jejich neopakovatelnosti (Forman).
Forman pro Hoří, má panenko! našel svoje neherce právě ve Vrchlabí, kdy s nimi hrál každý večer v hospodě karty (při psaní scénaře). Využíval metodu: just before the camera turned, což spočívá v tom, že až těsně před natáčením, je nehercům objasněna scéna, která se bude točit (aby si to nemohli nacvičovat a posléze tak na place přehrávat), tudíž nedostávali ani scénář.
Film nám tedy od začátku do konce reflektuje všední ošklivosti a trapnosti lidské existence. Je satirickým obrazem měšťácké společnosti, komunistického režimu, ale i obecnějším podobenstvím o lidském společenství, v němž ti neschopní rozhodují o osudech ostatních. Odkrývá lidskou hloupost, zabedněnost, aroganci. Bezohlednost člověka k člověku i prázdné fráze jazyka pochybné moci.
Dostáváme se k jádru krutosti mezilidských vztahů.
Jestliže Formanovy předchozí filmy shlížely na lidské hemžení se shovívavým a laskavým úsměvem, v tomto filmu lyrická a zjemňující nota zcela zmizela a zůstalo jen důsledné odhalování negativních stránek lidských povah. A hasičský bál, jehož neuvěřitelný průběh film sleduje, je jakoby křivým zrcadlem společenské situace šedesátých let.
Snímek Hoří, má panenko byl hotový už v roce 1967, ale musel čekat téměř rok na své uvedení v Československu kvůli cenzurním a úředním obstrukcím. Do běžné distribuce se snímek v Československu dostal až v roce 1968 díky obrodnému politickému hnutí Pražské jaro. V československých kinech byl uváděn ještě v srpnu, kdy demokratické změny v Československu přerušila okupace vojsky Varšavského paktu. Následně byl novou normalizační politickou garniturou zakázán a uložen do trezoru.
V roce 1968 uzavíral film Hoří, má panenko americký New York Film Festival. Na základě tohoto promítání byl snímek ještě v témže roce nominován na Oscara.
Film je natočený na barevný materiál, se kterým dělali Forman i Ondříček poprvé.
