Husitství – maturitní otázka z dějepisu

Proč je zakázané kopírování? 💾 Stáhnout materiálVIP členstvíNahlásit chybu

dějiny

 

   Otázka: Husitství

   Předmět: Dějepis

   Přidal(a): gena

 

 

 

Kdy, z jakých příčin a s jakým cílem vzniká husitství?

Husitská doba – 1400 – 1471, husitství = česká reformace (reformace v Evropě je o 100 let později)

 

Charakteristika doby:

  • stagnace a krize středověké společnosti od pol. 14. stol. – zhoršení sociálních poměrů poddaných, úbytek obyvatel (mor)
  • prohlubování sociální diferenciace
  • všeobecná nespokojenost a odpor proti církvi – snaha o její nápravu

 

Proč se církev stala terčem kritiky?

Církev:

  • nejbohatší vlastník (1/3 veškeré půdy)
  • lidé platili pravidelné poplatky (desátky), věřící jí odkazovali své majetky, svatokupectví = prodávání duchovních hodnot jako je rozhřešení, svatba, pohřeb, křest, zádušní mše, církevní hodnosti a úřady za vysoký poplatek (dala se koupit funkce)
  • vznik odpustků: – na počátku 15. století potřeboval nový papež Jan XXIII. peníze k válce proti neapolskému králi a zavedl odpustky, které měly za peníze vykoupit hříchy obyvatel. Václav IV. (syn Karla IV.) odpustky podporoval. Úpadek královské moci – za vlády Václava IV. církev posiluje a bojuje o svou moc.
  • církev měla monopol na výklad Bible
  • život církevních hodnostářů v přepychu, zahálčivost = v rozporu s Biblí a posláním církve, k výkonu kněžských povinností byli najímání placení zástupci = chudší kněží (tzv. střídníci)
  • za Karla IV. měla církev u nás velice silný vliv, založení teologické fakulty v rámci UK
  • vnitřní rozkol v církvi = Avignonské zajetí papežů – 1309 – 1377 nezlomilo moc a postavení církve + Velké papežské schizma (1378 – 1417) = vzniklo dvojpapežství, od roku 1409 byli dokonce papežové 3 → tzn. církev je nejednotná – společnost rozdělena na 3 vrstvy
  • to vše vyústilo v úpadek církve → otřesena autorita církve, ztráta důvěry věřících i zášť šlechty (bohatství a moc církve) → kritika církve od učenců nebo kazatelů → úsilí o nápravu církve = reformátoři

 

  • (navíc: rozkol v římskokatolické církve s Jindřichem VIII. – roku 1534 Jindřich VIII. Tudor založil anglikánskou církev, jelikož se potřeboval rozvést s Kateřinou Aragonskou a vzít si dvorní dámu Annu Boleynovou)

 

Jak se na vzniku husitství projevil vliv starších evropských opravných hnutí?

Reformátoři:

  • Anglie: John Wyclif – (1320 – 1384), oxfordský profesor, překlad Bible do angličtiny, porovnal zkaženost církve s tím, co je psáno v Bibli, popíral božský původ papežství, zavrhl odpustky, požadavek zbavit církev světského majetku a nároků na vládu, návrat k duchovní činnosti a životu v chudobě, největší vliv na Husovo učení, byl církví obžalován, avšak nalezl mocné zastánce
  • Německo: Martin Luther(1483 – 1546) byl německý teolog, kazatel a reformátor. Jeho nejvýznamnějším dílem je překlad Bible do němčiny. Luther svou kritiku odpustků vtělil do seznamu sestávajícího z 95 bodů, který připevnil na vrata městského kostela. Jeho myšlenky nebyly radikální, avšak vyvolaly širokou pozornost díky právě zavedenému knihtisku. Lutheránská církev – založil ji v reakci na to, že byl papežem vyloučen z církve.

 

  • Čechy: Konrád Waldhauser (1326 – 1369) – rakouský kazatel, mnich augustinián, působil v Praze v Týnském chrámu. Kázal německému patriciátu (měšťané, obchodníci), ne prostému lidu. Kritizoval morálku kněží a stavěl se proti žebravým řádům.
  •         Jan Milíč z Kroměříže – vzdal se úřadů ve vládě Karla IV. a stal se kazatelem, kritizoval rozmařilý život církve, své názory odešel hájit do Avignonu, ale brzy na to zemřel.
  • Matěj z Janova – absolvent Karlovy univerzity, kritizoval hlavně církevní poklesky

Další: Jeroným Pražský, Jakoubek ze Stříbra, Tomáš Štítný ze Štítného

 

Vyložte hlavní zásady Husova učení.

Mistr Jan Hus

(Asi 1379 Husinec u Prachatic – 6. červenec 1415 Kostnice), vůdce reformní skupiny, filozof, teolog, řečník, studoval na pražské univerzitě, poté působil – mistr a rektor. 1400 vysvěcen na kněze, od r. 1402 káže v Betlémské kapli na Starém Městě pražském (dokonce získal podporovatele i na dvoře královny Žofie Bavorské – 2. ženy Václava IV.) → kázání proti církvi.

 

Jeho program: respektování Božího zákona (v Bibli), Písmo svaté = Bible = nejvyšší autorita pro všechny. Kritika církve – rozmařilost bohatých, požadavek křesťanského způsobu života, boj za pravdu – neusiloval o převrat společenského systému, ale o odstranění existujících zlo řádů.

 

Ovlivnění Wyclifem: stát a šlechta má zbavit církev politického vlivu a pozemkového bohatství, vrátit ji k duchovní činnosti, učení o spravedlivém pánu (poddaný nemusí poslouchat vrchnost žijící v hříchu), za nejvyšší soudní instituci prohlásil Krista.

 

Vliv na Václava IV.: 18. 1. 1409 Dekret kutnohorský → změna poměru počtu hlasů na Karlově univerzitě – 3:1 ve prospěch Čechů → němečtí mistři a studenti opustili Prahu (založena univerzita v Lipsku), díky tomu se počeštila pražská univerzita, rektorem zvolen Hus

 

Husovo střetnutí s církví

1410 – papežská bula zakázala kázání v soukromých kaplích mimo farní kostely → Hus neuposlechl → dán arcibiskupem do klatby.

 

Pozn.: Klatba (v latině interdikt) je trestem pro zvlášť těžké hříšníky a souvisí s velkým exkomunikováním. Ve městě, kde odsouzenec žije, jsou zakázány všechny církevní obřady a udělování jakýchkoli svátostí. Odsouzence v klatbě může ve dne kdokoli beztrestně zabít. Klatba platí od svítání do soumraku. Uvržení musí povolit Svatý otec.

 

1412 – Hus vystupuje proti prodeji odpustků papežovými výběrčími → papežská klatba, nad Prahou vyhlášen interdikt (zákaz církevních obřadů a podávání svátostí – křty, svatby, pohřby) po dobu Husova pobytu ve městě, odchod na venkov – kázání v okolí Kozího hrádku u Sezimova Ústí a na hradě Krakovec u Rakovníka (sympatie venkovského lidu)

 

1414 – 1418 – Kostnický koncil – (město Kostnice – na jihu Německa) – nový římský král Zikmund Lucemburský (církev sesadila Václava IV. roku 1400, poté se rychle střídali císaři, roku 1410 byl císařem Zikmund Lucemburský) svolal koncil, kde se mimo jiné jednalo i o Husovi a jeho učení (koncil měl vyřešit papežské schizma a existenci 3 papežů) – Hus byl pozván a Zikmundem opatřen glejtem zaručujícím mu bezpečnou cestu tam i zpět (přátelé mu radili, aby nejezdil) koncil mu nedal příležitost obhájit své učení, ale nutil jej, aby své učení odvolal → Hus neodvolal → zavládl proces, ve kterém byl Hus obviněn z kacířství a poté upálen. (proces trval přes půl roku → 6. července 1415 – byl Hus odsouzen a upálen jako kacíř. (Hus se sám rozhodně nepovažoval za kacíře, ale za věrného křesťana.)

1416 – byl kostnickým koncilem odsouzen a upálen Jeroným Pražský – mistr UK, který Husa doprovázel do Kostnice.

Husova smrt – signál k odporu v Čechách: koncil v Kostnici ukončen 1418, považován za úspěšný – vyřešil schizma (jediným papežem Martin V. v Římě), v Čechách usnesení sněmu nedodržováno, uctívání Husa a Jeronýma Pražského → znepokojení papeže, hrozba křížové výpravy, protihusitská opatření považována za doklad činnosti Antikrista, blížícího se konce světa (skonání věků), vyhrocení společenských rozporů.

 

Husovo dílo:

Latinské spisy pro vzdělance:

O církvi – Hlavou církve je Kristus, ne papež. Příslušník je ten, kdo nemá hřích.

 

České spisy pro lid:

Výklad Viery, Desatera a Páteře – výklad modliteb + kritika církve a společnosti

Knížky o svatokupectví – kritika bohatství a zištnosti církve

Postila – sbírka traktátů (traktát = dlouhé učené pojednání)

O šesti bludiech

O pravopise českém – péče o jazykk a zjednodušení pravopisu, latinský spis

listy z Kostnice

 

Kdo byli vůdci husitství? Jak se nazýval společných husitský program a co bylo jeho obsahem? Uveďte hlavní proudy husitského hnutí a charakterizujte jejich cíle.

 

Husitská revoluce – 3 fáze:

1) vznik a dozrávání husitství – 1415 – 1419

2) husitské války – 1419 – 1436

3) doznívání husitství – 1436 – 1471

 

1) Vznik husictví

Kališníci, utrakvisté = přijímající podobojí – krev + tělo Kristovo (první zmínka přijímání podobojí pochází ze 13. stol.) Přijímání podobojí = utrakvismus – zavedeno za symbol husitství – ještě před smrtí Husa, byl to nápad Jakoubka ze Stříbra – Hus to schválil z Kostnice – příjímání krve i těla Krista (víno, hostie). Víno bylo přijímáno z kalicha – odtud symbol husitství.

 

Jan Želivský – V Praze (na Novém Městě) byl nástupcem Jana Husa kněz Jan Želivský. Ten byl radikálnější než Hus, říkal: „Kdo nepracuje, ať nejí!“

 

Na venkově docházelo k radikalizaci lidu, lid vyjadřuje svou nespokojenost tzv.: „poutěmi na hory“ = vyvýšená místa, kde se scházeli kazatelé s lidmi.

 

Chiliasmus – hlásal se chiliasmus – myšlenkový směr, který hlásal, že se blíží konec světa, spravedliví budou spaseni a ostatní zatraceni. Ke spasení má dojít na horách a v pěti vyvolených městech – (Žatec, Louny, Slaný, Plzeň, Klatovy). Bude nastoleno království boží na zemi. Dojde k druhému příchodu Krista, který spravedlivé spasí a vznikne tisíciletá říše klidu a míru. (14. února 1420 měl být údajně konec světa).

 

Husité se rozdělili na 3 základní proudy:

1) Umírnění husité – tu byly majetnější vrstvy (šlechta, měšťanstvo, mistři UK) – požadovali sekularizaci majetku – chtěli dělit církevní majetek, ne světský. Dále požadovali podíl na moci = dohodu s evropskými panovníky, požadovali rovnost lidí před Bohem. Vycházeli z Husova odkazu, nechtěli zpřetrhání vazeb s katolickou církví, snažili se pouze o získání uznání liturgických odlišností a uznání autonomie (= samospráva) v rámci katolické církve, chtěli dobré vztahy s králem Zikmundem Lucemburským.

2) Radikální husité – městská chudina a sedláci, venkov. Vytvořili vojensko-politické svazy. Hlavní sílu představovala husitská města. (Husitské svazy – Táborský, Východočeský, Severočeský – Žatec, Louny), názorově nejednotný proud

3) Pražané – tvoří střed mezi radikály a umírněnými, v počátcích hnutí se stali významnou složkou husitství, vnitřně nejednotný proud – kolísání v průběhu revoluce. Osobnosti – Jan z Rokycan, Jakoubek ze Stříbra.

 

Táborité – skupina radikálů sídlící ve městě Táboře, snažili se o život podle husitských zásad. Ve městě se objevila silná víra v chiliasmus – víra v tisíciletou říši Kristovu, kde by si byli všichni rovni. Obyvatelé města se nazývali bratry a sestrami – víra vyústila v pokus o nastolení sociální rovnosti. Kde všichni vlastní všechno, při příchodu vše odevzdávali do společné kasy, ze které měli lidoví kazatelé hospodařit – společné hospodaření brzy skončilo krachem a původní táborští radikálové se oslabili do názorového středu – zbytek radikálů byl z města vypovězen. Byli zvoleni čtyři hejtmani – kteří stáli v čele Tábora. Táborité vytvářejí husitskou církev. Jan Žižka z Trocnova – žil v Táboře, stal se jedním ze čtyř hejtmanů. Z tábora vytvořil vojenskou pevnost, oporu husitů.

 

Orebité – východočeští husité, jejich centrum – Hradec Králové, 1423 – jejich vůdcem se stal Jan Žižka, po jeho smrti se začali nazývat sirotci.

 

30. července 1419 – První pražská defenestrace – začátek otevřené revoluce

příčina: na začátku roku roste represe (násilí) proti husitství a mnozí husité byli uvězněni → 30. července se konalo procesí (průvod) s Janem Želivským z kostela Panny Marie Sněžné na Novém Městě ke kostelu sv. Štěpána, po bohoslužbě a přijímání podobojí se účastníci odebrali před Staroměstskou radnici, kde žádali propuštění husitů → konšelé odmítli → dav vtrhl do radnice a konšely svrhl z oken, kde pak byli davem povražděni

Král Václav IV. rozlícen touto zprávou => mozková mrtvice – umírá 16. srpna 1419

 

Husitské války – 1419 – 1436

Zikmund Lucemburský – král římský, uherský, a po smrti Václava IV. i český

Kvůli Husova glejtu (průvodní list zaručující bezpečnost) byl šlechtou odmítán.

Zikmund prosadil u papeže názor, že jsou Čechy kacířské – prosadil proti nim křížovou výpravu – roku 1420 byla 1. kruciáta (celkem 5 křížových výprav)

V Praze byli zvoleni 4 hejtmani, kteří vládli Čechám.

 

Husitské bitvy – celkem se konalo 5 křížových tažení proti českým kacířům:

1.Křížová výprava:

25. března 1420 – Bitva u Sudoměře – první husitská bitva – Jan Žižka × železnému panstvu (=jihočeské katolické panstvo), poprvé použita vozová hradba.

V prvním křížovém tažení Zikmund požádal papeže o vyslání křížového tažení – Křižáci oblehli Prahu.

Husitská výprava měla 12 vozů, 400 pěších osob, 9 jezdců. Zprávy o blížícím se útoku přiměly Žižku urychleně vyhledat výhodné postavení na malé výšině – k níž byl přístup jen úzkou šíjí mezi rybníky. Husité vyhráli.

14. července 1420 – Bitva na Vítkově – bitva na pražském vršku Vítkov (dnešní Praha 3). Zikmund – postavil křižácké vojsko, aby porazil kališníky. × Jan Žižka – s malým oddílem a Pražany porazil křižáky a po této bitvě byl Vítkov přejmenován na Žižkov.

→ křižácké vojsko se rozpadá a Zikmund se narychlo nechává korunovat na českého krále (28. července 1420) a odtáhl ze země (aby ho nepověsili).

1. listopadu 1420 – Bitva na Vyšehradě – Zikmund Lucemburský se zbytky křižáků × spojeným oddílům husitů – Zikmund byl poražen a opouští zemi, po této bitvě se schází Čáslavský sněm.

 

3.– 7. Červenec 1421 – Čáslavský sněm – sněm odmítl Zikmunda za krále, přijal čtyři pražské artikuly = husitský program, představoval jakousi ústavu, na vzniku se podílel Jakoubek ze Stříbra:

a) svobodné hlásání slova Božího

b) přijímání podobojí

c) trestání hříchů ve všech stavech

d) zamezení světskému panování kněžstva

 

2. Křížová výprava (1422) – v této bitvě zavládly spory mezi Žižkou a Tábority → husité se začínají rozpadat

Bitva u Německého Brodu – 1422 – koná se druhá křížová výprava do Čech – byla nekoordinována, jednotlivým útokům čelí husité. Hlavní armáda Zikmunda táhla z Moravy do Čech a podařilo se jí dobýt Kutnou Horu. Praha požádala o pomoc Žižku – ten přijel do Prahy a několika údery donutil Zikmunda k ústupu.

Bitva u Německého Brodu – rozhodující porážka Zikmundova vojska. Po bitvě u Německého Brodu dochází v Praze a Táboře ke sporům mezi jednotlivými proudy husitů. Žižka byl znechucen – odchází z Tábora do Východních Čech – zde získává podporu měst, která do té doby byla příznivcem Prahy – spory vedly k uzavření koalice mezi Prahou a kališnickou šlechtou proti Žižkovi.

7. červen 1424 – Bitva u Malešova – jedna z nejkrvavějších bitev, husité = Žižka, Jan Roháč z Dubé × Žižkovým nepřátelům = protižižkovské koalici = umírnění husité, Pražané, kališnická šlechta → výhra Žižky, krátce o této bitvě umírá – do čela husitů se postavil Prokop Holý.

 

Třetí křížová výprava – 1426

Bitva u Ústí nad Labem – 1426 – poražena vojska saská a durynská, pak spory mezi husity → převrat na Starém Městě pražském, smeteni konzervativní husitští konšelé

 

Čtvrtá křížová výprava – 1427

Bitva u Tachova – 1427Prokop Holý porazil křižáky téměř bez boje, protože křižáci utekli

Spanilé jízdy husitů (= rejsy) – výpravy do sousedních zemí, přechod z obranných bojů na útočné, odveta za křižácké výpravy, zdroj obživy (kořist) a propagace husitských idejí, přes Moravu na Slovensko, do sousedních německých zemí a do Polska, šíření manifestů s husitským programem

Husitské manifesty – listy posílané do ciziny šířící husitský program – líčí cíle husitství.

 

Pátá křížová výprava – poslední – 1431 – Bitva u Domažlic – Křižáci utekli před husity (papežský legát kardinál Jilián Cesarini – ztratil při útěku klobouk). Byli zastrašeni rachotem vozů a zpěvem husitských bojovníků. Po této bitvě Zikmund došel k názoru, že husity vojenskou silou nepřemůže a začal vyjednávat. → Koncil v Basileji

 

Navíc:

Příčiny úspěchů husitských vojsk v boji s přesilou:

  • Morální uvědomění – boj za husitské pravdy, přesvědčení o spravedlnosti cílů, přísná kázeň ve vojsku, nadšení a ochota bojovat za Boží zákon, demokratické vztahy, veřejná jednání
  • Zkušení hejtmané – velitelé: organizace lidových houfů + využití vhodných zbraní, válečných vozů + důmyslný způsob válčení, nová vojenská taktika (tvůrcem Jan Žižka)
  • Využití selských vozů: k převážení nákladů a píce pro koně, k postavení vozové hradby = ochrana proti jezdcům, organizace vojska: rozdělení do menších útvarů s přesně vymezenými povinnostmi, dělba úkolů při boji
  • Husitské zbraně: cep, řemdih, kuše, kropáč, palcát, cep, sudlice, kopí, kosa, sekera, dýka, meč, prak, děla, houfnice

 

Co přinesla basilejská jednání o podmínkách ukončení konfliktu?

Koncil v Basileji (1431 – 1449)

Ochota církve + světské moci (Zikmund) jednat o mír, řešit spor s husity

Předběžné rozhovory v Chebu – Prokop Holý prosadil zásadu jednání na základě rovnosti

V Basileji rozdíly mezi oběma stranami: církev (povolení kalicha, ale rozpuštění polních vojsk) X táborité a sirotci (obhajoba všech 4 artikulů) → jednání přerušeno, rozkol – konzervativní strana opustila společný program

Přeskupení sil: pražané + umírnění husité + katolické panstvo X táborité a sirotci → rozhodující bitva u Lipan 30. 5. 1434 – sirotci a táborité poraženi, 2 tisíce husitů upáleno, Prokop Holý padl

  • Otevřená cesta k dohodě mezi umírněnými husity, basilejským koncilem a Zikmundem, 1435 zvolen kališnickým duchovenstvem Jan Rokycana pražským arcibiskupem, ale papež jej nikdy neuznal
  • 1436 na jihlavském sněmu českých stavů vyhlášena basilejská kompaktáta = dohoda: legalizace dvojí víry – katolické a kališnické (3/4 obyvatel v Čechách) = výjimečné postavení českých zemí v Evropě, uznán jen 1 aritul, souhlas Zikmunda s konfiskacemi církevní půdy provedenými během revoluce, 1436 Zikmund znovu přijat za českého krále, na rozdíl od koncilu papež kompaktáta neuznal

 

kompaktáta = povolení přijímání podobojí, církvi nebude vrácen sekularizovaný majetek.

Důsledky Lipan – a) končí husitské války, b) zničena radikální část husitů

Situace v zemi – královská moc se nacházela v rozkladu, husitství způsobilo velké materiální a kulturní škody – ale základní ideály husitství přežily jeho porážku, Češi se pokusili získat pro český trůn zahraniční kandidáty – tyto snahy byly neúspěšné, na straně druhé Zikmund silně toužil po českých zemích.

Zikmund Lucemburský – (srpen 1936 – prosinec 1937) – Čechům slíbil dodržet mnoho husitských požadavků – nesplnil nic. Češi byli sice basilejským koncilem uznáni za pravověrné křesťany – avšak stigma kacířů z nich smyto nebylo → kacířům podle středověkých mravů nikdo nemusel plnit žádný slib.

Jan Rokycana – Zikmund mu přislíbil jmenovat ho arcibiskupem, ale brzy na to ho vyhnal.

Jan Roháč z Dubé – poslední radikální husita – Zikmund nechal dobýt hrad Sion – poslední výspa (místo odporu) husitství – Jan Roháč spolu se svými 50 druhy byli oběšeni v Praze – roku 1437 – Jan Roháč se odmítl smířit se Zikmundem – Zikmund jej nechal popravit.

 

Zikmund nasliboval husitům mnoho:

a) prosazení husitských zásad v Basileji

b) slíbil podporu Jana Rokycany na funkci kališnického pražského arcibiskupa, místo podpory jej vyhnal z Prahy

c) podpora kališnických kněží

Vláda je neutěšená, v zemi roste napětí – Zikmund v prosinci 1437 utíká do Uher, ale 9. 12. 1437 ve Znojmě umírá = vymírá lucemburská a česká dynastie po meči.

 

Význam a výsledky husictví:

1) Husitství bylo prvním projevem krize feudalismu a krize v církvi, který narušil feudální společnost.

2) Katolická církev byla mocensky oslabena, ztratila přístup na zemský sněm a byla zbavena majetku. Šlechta získala majetek a byla mocensky posílena. Města hospodářsky posílila, získala přístup na zemský sněm a vzrostl též jejich vojenský význam. Na sněmu měla účast vyšší šlechta – páni, nižší šlechta – rytíři, a města. Měli právo volit krále a přijímat zákony. Královská moc však byla oslabena a král nemohl samostatně bez sněmu jednat.

3) Došlo k obrovskému rozvoji měst – během revoluce se mnohé města stala mocenskými centry – proto došlo k rozvoji.(Města vytvářela svazy).

4) Husitství se stalo o 100 let dříve předehrou reformace.

5) Češi byli v Evropě až do reformace vnímání jako kacíři – nakonec až spanilé jízdy, které kromě šíření myšlenek znamenaly i loupeživé výpravy zrovna nepřispěly k nejlepší reklamě v cizině – i když takový projev chování byl ve středověku zcela běžný.

6) Čechy se stávají stavovskou monarchií – tzn. panovník posiluje svou moc a není již závislý na šlechtě, spolu s ním je nejvyšším představitelem státní moci stavovský systém, rozhodující o nových daních, o válce, míru a mající často též zákonodárnou pravomoc.

 

Význam volby Jiřího z Poděbrad v českých dějinách.

Jiří z Poděbrad

vládne za krále Pohrobka

s císařem jedná o uznání Pohrobka za českého a uherského krále

byl kališník – přesto mu císař popřával sluchu, dokonce uznal i jeho samozvaný titul zemského správce (gubernátora)

Ladislav pohrobek – katolík (všichni Habsburci byli katolíci), narodil se 4 měsíce po smrti otce

období interregna („inter“ – mezi, „regnum“ – vláda) = období mezivládí – u nás je bezvládí, v době nezletilosti Ladislava Pohrobka nebyl žádný král.

vládne v letech 1453 – 57

fakticky nevládl – regentská vláda (Jiřík z Poděbrad jeho regentem)

 

interregnum – 1439 – 53 – za jeho dětství všichni odmítli českou korunu – oslovili Albrechta Bavorského (Němec – ale uměl česky) – odmítl, s Čechy nebylo dobré pořízení.

 

Situace v zemi v době interregna:

dochází k devastujícímu rozkladu poměrů

dochází k absenci ústřední královské moci (není jednotná vláda)

probíhají tzv. soukromé války mezi feudály – boje a střety mezi šlechtici (snahy získat majetek druhého) – kvůli těmto válkám trpí města – feudálové odírají města na daních. Dochází k celkovému poškození hospodářství.

 

Správa v době interregna:

vznikají regionální (oblastní) šlechtické spolky – jsou reprezentovány sněmíky (landfrídy)

v neutěšených poměrech – dochází k mocenským sporům – katolíci (Oldřich z Rožmberka) × kališníci (Hynek Ptáček)

V době interregna se objevuje osobnost Jiřího z Poděbrad – v době nezletilosti krále Ladislava Pohrobka se objevuje Jiří z Poděbrad – prohlašuje se zemským správcem = gubernátorem. Titul správce mu byl oficiálně šlechtou přiřčen až v roce 1452 – ale tuto funkci zastával již dříve.

 

Regentská vláda Jiříka z Poděbrad – uklidnil:

a) náboženská situace – navodil náboženskou rovnováhu

b) nastartoval „raketový“ růst hospodářství

c) poklesla cena potravin

Pohrobkova vláda – takřka nulová, fakticky nevládl – pouze jednou byl v Praze.

 

Roku 1457 – náhlá smrt Ladislava – bylo mu 17 let – (umírá v době příprav na sňatek s francouzskou princeznou). Smrt – podezřelá. Z vraždy je obviněn Jiří z Poděbrad. Rozpory v interpretaci jeho smrti – v roce 1472 a 1589 – exhumace jeho těla. Příčina smrti zjištěna až v roce 1985 – Mudr. Emanuel Vlček – antropolog – jednalo se o extrémně zhoubnou formu leukémie – kostní dřeň se dere na povrch kosti – v lopatkách + dlouhých kostech – díry. Chřipkový projev (bolest hlavy, malátnost) – umírá se ze dne na den.

po Ladislavově smrti – spory o trůn – bylo zde mnoho kandidátů – Matyáš Korvín, Jiří z Poděbrad.

Uherská šlechta zvolila Matyáše Korvína, český sněm Jiřího z Poděbrad. Jiří byl lepší než cizí král, protože je zaručeno, že bude chránit české zájmy.

 

Jiří z Poděbrad

„král obojího lidu“ (tzn. husitského i katolického obyvatelstva), husitský král

vláda – 1458 – 71

první a jediný člověk nearistokratického původu, který se kdy stal králem (byl uznán i papežem za českého krále za slib, že bude bojovat proti kacířství) – bylo to však nejasné, protože papež považoval i kališnictví za kacířství – ale Jiří ne

nebyl reprezentativní osobnost – (porucha metabolismu – tlustý, ke konci života nemohl chodit)

velmi šetrný – šetřil

chladnokrevný, nebyl lidumil

Jiří vyrostl na panství v Kunštátu – neměl vzdělání, učitelem Hynek Ptáček, neuměl latinsky ani německy. Byl za hloupého.

Účastnil se bitvy u Lipan (stran umírněného panstva)

Volba Jiřího za krále – březen 1458 – první skutečně svobodná volba českého krále bez ohledu na dynastie, bez nástupnické smlouvy či souhlasu císaře = poslední svobodná volba

Roku 1462 papež zrušil kompaktátu – prohlásil Jiřího za kacíře a dal jej do klatby. Jiří se snaží získat spojence – má obavu před křížovou výpravou – plán o vytvoření mezinárodní mírové organizace Liga křesťanských panovníků.

 

Cíle:

a) omezit moc papeže a tím zajistit bezpečnost pro Čechy

b) spory mezi státy chtěl řešit mírovou cestou

c) proti tureckému nebezpečí z východu

Tento český plán na OSN však ztroskotal – konflikt s papežem pokračoval. Toho využila domácí opozice. V roce 1465 – katolická šlechta (JČ, ZČ) vytváří tzv. zelenohorskou jednotu proti Jiříkovi. V roce 1468 se konala na popud papeže křížová výprava proti Čechám – vedl ji Matyáš Korvín – táhl Moravou a Slezskem, byl obklíčen u Vilémova a zajat (1469). Jiří Matyáše propustil za slib, že ho usmíří s papežem – Matyáš slib nedodržel. Matyáš byl za podpory zelenohorské jednoty v Olomouci prohlášen českým králem. Jiří hledal pomoc v Polsku (za příslib českého trůnu polskému rodu Jagellonců.)

V roce 1485 uznali na sněmu v Kutné Hoře i čeští katolíci kompaktáta jako základní zemský zákon = konec období husitských válek (V českých zemích nastalo období náboženské snášenlivosti).

Jiřího stoupenci (vesměs husité) – 1526 – zvolili českým králem polského prince Vladislava z katolického rodu Jagellonců. Ten vládl v Čechách a Matyáš ve zbývajících oblastech zemí Koruny české. Vladislav získal uherský trůn – od této doby tvořily země koruny české s uherským státem personální unii (personální unie – spojení dvou nebo více samostatných států pod osobou jednoho panovníka).

 

Co byla Jednota bratrská a s kterými osobnostmi je její činnost spjata?

Jednota bratrská a Petr chelčický

Vznik v Čechách v období husitských válek, těsně před nástupem Jiřího z Poděbrad na český trůn. Období, kdy radikální „táborské“ husitství bylo poraženo a umírněná církev podobojí vedená Janem Rokycanou hledala cestu kompromisu s katolickou církví.

Podle učení Petra Chelčického založil Řehoř Krejčí společnost „bratří a sester“, která zdůrazňoval trojí ideál víry, lásky a naděje, se silnějším důrazem na praktický křesťanský život než na učení nebo církevní tradici. Byli odpůrci násilí jako formy boje za prosazení křesťanské morálky.

Petr Chelčický – evropský myslitel, který se pokusil vyvrátit středověké dogma o trojím lidu (tzn. páni vládnou, kněží se modlí a prostý lid pracuje). Pokládal Bibli za rozhodující morální autoritu – ale odmítal boj a násilí jako formu jejího prosazení a také stát jako formu nadvlády.

Navíc: Literatura a hudba doby husitské:

 

Odklon od světské problematiky, důležitost psaného i mluveného proslovu (agitační fce slova), zavedení diakritického pravopisu (Hus)

 

Ústřední místo – Bible a její výklady, český překlad, srozumitelný styl

 

Důležitost zpěvu a písně – válečné písně: v Jistebnickém kancionálu – táborský chorál Ktož jsú boží bojovníci, pražský chorál Povstaň, povstaň, veliké město pražské

 

Výtvarné umění:

Stagnace, období zkázy, obrazoborectví – drastické odstraňování soch, obrazů, varhan, ničení chrámů, vypalování klášterů

Napsat komentář