Otázka: Intervence SSSR do Maďarska
Předmět: Dějepis
Přidal(a): Kamila Kováčová
Kamila Kováčová
Vše to začalo vtrhnutím Sovětského svazu do Maďarska, kde zachránilo obyvatele od nacismu. Všichni v té době byli šťastni. SSSR jim naslibovalo mnoho věcí, které se změní např.dobrý plat, dostatek potravin, dovolené u moře. Jenže to byly pouhé sliby, které se nikdy neuskutečnily. Pokud nepočítáme výše postavené lidi, kteří to tu řídili a příslušníky tajné policie. Tajná policie alias AVO vznikla, protože obyčejní policisté mnohdy netrestali za přečiny vůči SSSR. V té době si nemohl být nikdo jistý, že jeho přítel nepatří mezi špehy. Jediným lidem, kterým jste mohli skutečně věřit byla rodina. Byla to doba plná strachu, přesto lidé měli naději díky rozhlasu Svobodná Evropa, který vytvořili Američané.
Komunismus byl opravdu doslova všude. Nejhůře na tom byli děti. V té době skoro všichni učitelé byli zatvrzelí komunisti, kteří děti učili ruské dějiny a jako vzor pro ně měl být Stalin s Leninem a Marxem. Není divu, že byli nazýváni Svatou trojicí. Neustále kladli dětem otázky, zda jejich rodiče mají doma vyvěšeného Stalina.
Kvůli strachu SSSR, že lidé budou více inklinovat ke křesťanství a ne ke komunismu, byly ve školách zrušeny hodiny náboženství. Také do kostela a na církevní srazy se nesmělo chodit. Pokud ovšem rodiče zažádali o hodiny náboženství mohli probíhat, ale většinou to s náboženstvím nemělo nic společného. Někdy to také vedlo k vyloučení dítěte ze školy, proto o tyto hodiny brzy lidé ztratili zájem.
Lidé v té době chtěli, aby děti znaly Maďarské dějiny, věděli, že když tu nebyl komunismus život byl krásnější, poklidnější. Po večerech říkali dětem pravdu, ne to co jim ve škole nalhali učitelé. Učili je vlastenecké básně např. Petöfiho báseň, povídali jim o lidech, kteří se dříve postarali o blaho jejich vlasti.
Zajímavé bylo i to, že jeden mladík jménem Esterházy nemohl jak studovat, tak najít slušnou práci díky svému vlasteneckému jménu. Vedl opravdu velmi těžký život. Příslušníci z AVO společně s dalšími lidmi, kteří se ať už svým jménem, nebo nějakým způsobem nezalíbili AVO velmi trpěli. Neuvěřitelně ponižovali tyto dobré, ničím vinné občany. Člověk by řekl, že něco tak strašného dokáže udělat jen zvíře. Mnoho příslušníků z AVO, bylo velmi zvrácených, neobvyklé je, že mezi příslušníky byli také ženy, které byli ještě drsnější. Jedné z nich se přezdívalo Pirožka.
Členové AVO byli rozděleni do určitých stanovišť, kde každý člen zastával jistou funkci. Někteří byli ve sklepech a připravovali držené na výslech expertů.(doktorů). Někteří zas byli dozorci ve vězeních, kde rozhodně nešetřili svou silou proti vyhublým později zmrzačeným vězňům. Chovali se, jako kdyby jejich srdce bylo z kamene. Oddáni komunismu věřili tomu, že ti lidé jsou zlo. Projevovalo se to zvlášť na jejich, až chorobných činech. Vše to vyvrcholilo v neděli, kdy dozorci ve svých zvrhlostech přitvrdili nejvíc.
I přes sliby USA, občané už nemohli dál trpět nadvládu Rusů. Revoluce stála za dveřmi. Po smrti Stalina roku 1953 se začínají objevovat trhliny v Rákosiho vládě. 23. listopadu 1956 mladí studenti připravili manifestaci jejíž obsahem byl návrat Imre Nagye, také se dožadovali svobodných voleb a odchod ruských vojsk zpět do Ruska. Demonstrace se neustále rozrůstaly.
Mladí lidé kráčeli do ulic, kde se k nim přidávali další lidé. Vtrhli do policejní stanice, kde sebrali maďarským policistům zbraně a mířili rovnou za AVO. Do cesty se jim však připletl tank, který nakonec zneškodnili a šli rovnou k budově rozhlasu. Stáli tam obyčejní lidé, mnoho žen a i tak ze shora padalo plno smrtelných kulek Přijíždí vůz. Vůz, který veze muže z Csepelu, kteří přivezli munici se zbraněmi a kulomety. Muži, kteří se rozhodli, až na 40 věrných komunistů stát za svou rodnou zemí a jako vlastenci se snahou navrátit Maďarsku svobodu.
Pronikli do budovy rozhlasu, kde zajali příslušníky AVO. Obsadili budovu rozhlasu, tím pádem mohli šířit revoluci dál. Což dokazuje shození sochy Stalina na náměstí. Během této doby je jmenován Imre Nagye premiérem.
Do Maďarska přijíždí tanky. Muži z kasáren jsou připraveni zasáhnout, ovšem jak? Nemají žádné tanky. No, ale co proti nim zmůžou vodíkové bomby s neuvěřitelnou vlasteneckou silou? Během druhé vlny vpádu ruských vojsk na maďarské území Maďaři dokazují opět svou sílu. Ikdyž ne všichni, pouze malé procento lidí, mezi něž patří hl. vojáci, muži z Csepelu a mladé dívky s chlapci. 30. Října Nagyova nově sestavená vláda rozhodla o zrušení jedné politické strany. Po tomto rozhodnutí Nagy požádal o stažení vojsk z Maďarska. Lidé to ovšem viděli tak, že je porazili a plní vlastenecké nálady si užívají svobodu, která nebyla zas tak dlouhá.
4. listopadu nastává třetí vlna, kdy ruské jednotky dokazují svou moc, tanky nelze jednoduše zničit, jsou více nedobytné, než ty předtím, letectvo, pěšáci se zbraněmi střílí po všech, kteří jsou venku, po ženách, které stojí ve frontě na chleba a jakmile uslyší, že někdo střílí/ vrhá bomby z domu, tak zapálí celý dům. Maďaři i přesto, že nebyli v přesile, tak stále doufali, věřili tomu, že Západní mocnosti se k nim připojí a vyženou AVO z Maďarska.
Všichni ale nevěřili, proto během těchto tří fází prchají lidé do Rakouska. Mnoho mladých lidí, vědců, hereček, vzdělaných lidí, sportovců, rodičů s malými dětmi, staří lidé se zde hledají opravdu těžce. Utéct přes hranice lidi stálo mnoho sil a úsilí. Byli ovšem i dny, kdy příslušníci AVO nebyli v dohlednu, a tak byl útěk snažší, bez zbytečného stresu. Někteří lidé si u hranic dokonce nechali platit za bezpečný únik do Rakouska. Ti, kteří se rozhodli, že utečou bez pomoci často zabloudili v lesích, kde je našlo AVO, nebo umřeli vyhladověním/vysílením.
Vše končí nastolením Kádárovo vlády. I přes sliby Američanů, nezasáhli do revoluce, pouze se přimluvili na stažení ruských vojsk. Nagy se stáhl na jugoslávské velvyslanectví. Roku 1958 byl popraven za neuznání Kadárovo vlády. Kadárův režim nebyl tak krutý i přesto se rozhodlo opustit svou rodnou vlast 200 000 lidí.
Ve své práci neuvádím skutečná jména postav z jednoho prostého důvodu. Publikace vznikla v době, kdy si komunisté mohli na člověka došlápnout, proto aby se neprozradila jejich pravá identita jsou jejich vzpomínky propleteny i s řadou dalších účastníků.
Zdroje:
Kniha: Most ke svobodě- krvavé události revolučního roku 1956 v Maďarsku, James A. Michener
Internetové zdroje: http://studena.valka.cz/madarsko_1956.htm
