Otázka: Jak zemřel Napoleon
Předmět: Dějepis
Přidal(a): filda21
V závěti, kterou Napoleon psal krátce před svou smrtí na ostrově Svatá Helena, uvedl: “Umírám předčasně zavražděn anglickou oligarchií a jejím najatým vrahem“. Tato věta začala vyvolávat mezi Francouzi silnou anglofobii. Část odborníků se klonila spíše k hypotéze, že smrt sesazeného císaře zavinila rakovina žaludku, či zánět jater. Teorii o jeho vraždě nenahrával ani fakt, že žil v usedlosti Longwood obklopen jen hrstkou svých nejvěrnějších, kteří by si bezesporu všimli snahy bývalého císaře otrávit.
V roce 1955, po přečtení pamětí Napoleonova dvorního komorníka Louise Marchanda, se začal o tento případ zajímat Švédský stomatolog Sven Forshufvud. Ten po důkladném prostudování memoárů došel k závěru, že šlo o otravu arzenikem, o čemž svědčilo 22 z 30 příznaků. Nicméně přímý důkaz chyběl. A jelikož exhumace těla se zdála prakticky nemožná, bylo jediným řešením sehnat vlasy Napoleona. Ty mu byly krátce po jeho smrti odříznuty a jako památka se dědily z generace na generaci ve významných rodinách jeho sympatizantů. Tento fakt, a několikrát i náhoda při hledání, přispěl k tomu, že houževnatý Forshufvud vlastnil po šesti letech hledání pět vzorků vlasů od různých majitelů. Poté tyto artefakty podrobil společně s Hamiltonem Smithem z univerzity v Glasgow toxikologickému rozboru. Ten Švédovu domněnku potvrdil a zároveň i určil, že arzenik byl podáván v malých dávkách po několik let. Možnost, že by jed pocházel z některého z léků, který byl Napoleonovi podáván, nebo z okolního prostředí byla vyloučena. Zbývalo tedy jediné, zjistit kdo byl vrahem. Přičemž musel pobývat v nejbližším okolí bývalého císaře. O těchto poznatcích byla v roce 1961 vydána kniha s názvem: „Byl Napoleon otráven?“.
V roce 1974 se ke švédskému stomatologu přidal Kanaďan Ben Weider. Spolu dospěli vylučovací metodu ke jménu možného vraha. Tím byl generál Montholon, který spolu se svou manželkou odcestoval na ostrov s Napoleonem. Zde mu byl krom Marchanda nejblíže. Důvodem, proč měl Montholon tento čin spáchat, bylo zpronevěření peněz určených na žold vojákům. Dle teorie, jež nám švédsko-kanadská dvojice nabízí, byli Bourboni o zpronevěře dobře informováni. Generál jejich nabídku na smazání dluhu přijal s tím, že za to otráví Napoleona.
Po tom, co tehdejší francouzský prezident Jacques Chirac udělil Benu Weiderovi řád Čestné legie za neúnavné bádání, byl zájem o okolnosti Napoleonovi smrti probuzen úplně. Vyvstává i další otázka, a to jestli pochovaným v majestátní hrobce je skutečně Napoleon. S touto myšlenkou přišel v průběhu šedesátých let Georges Rétif de la Bretonne a na přelomu tisíciletí se jí ještě o něco hlouběji zabýval Bruno Roy Henry. Podle nich je v chrámu pařížské Invalidovny pohřben Ciprianiho, který zemřel rovněž na ostrově Svatá Helena, nicméně již v roce 1818. Podobnost s francouzským vojevůdcem byla hlavně v obličeji dosti výrazná, proto mělo být jeho tělo uloženo místo Napoleona, to vše v režii Angličanů, kteří se báli odhalení vraždy.
Největší nakladatelská „bomba“ však explodovala po vydání knihy „Napoleonova záhada rozluštěna“, na které se podílela autorská dvojice René Maury a Francois de Candé-Montholon, přičemž druhý jmenovaný je přímým potomkem generála Montholona. Kniha je vystavěna na základě nálezu 37 dopisů mezi generálem a jeho ženou Albine a rovněž i na jejím deníku. Publikace nám nabízí další teorii. Montholon se Napoleona jako jeho velký obdivovatel nesnažil zabít, ale naopak dostat z ostrova, jelikož doufal, že zprávy o zhoršujícím se stavu přiměje Angličany, aby bývalého císaře převezli do Anglie, kde by byl použit jako trumf proti Francouzům, zároveň ale i vyléčen.
Další hypotéza hovoří o tom, že důvodem otravy mohl být generálův stesk po manželce, která z ostrova odcestovala i s potomky a ve spojení se svým mužem byla po několik let pouze korespondenčně. Vražda byla jedinou možností, jak se z ostrova dostat.
Odpověď na otázku, kde vrah pravidelně sháněl dávky arzeniku, není příliš složitá, jelikož se používal k hubení krys. A byl to právě Montholon, kdo měl jako jediný přístup k jedu, který posléze přidal do vína, dodávaného jen a pouze pro Napoleona z jižní Afriky. Soudě podle kolísajících stop arzeniku ve vlasech, mu nebyl jed podáván pravidelně. Nejnápadnější úbytek zaznamenáváme v posledních měsících roku 1819, kdy byl Montholon pro těžkou nemoc dlouhodoběji upoután na lůžko. Po tom, co opět nastoupil svou službu, nastal v císařově zdravotním stavu znovu zlom k horšímu.
Ač můžeme téměř jistě označit Napoleonova vraha, Charlese Tristana de Montholona a stejně tak způsob, jakým byl zabit, zůstává dosud zahaleno tajemstvím, čím byl tento čin motivován, jelikož každá z teorií poskytuje možnost k jejímu zpochybnění.
