Jan Palach – maturitní otázka z dějepisu

Proč je zakázané kopírování? 💾 Stáhnout materiálVIP členstvíNahlásit chybu

dějiny

 

   Otázka: Jan Palach

   Předmět: Dějepis

   Přidal(a): tm

 

 

 

 

Hrdina dvacátého století

Dnes, 19. 1. 2014, je to přesně 45 let od úmrtí Jana Palacha. Jan se narodil 11. srpna 1948 v pražském sanatoriu. V dětství navštěvoval všetatskou základní školu. Byl to klidný, tichý žák, který rád četl a zajímal se o historii a přírodu. Bolestnou ztrátou a mezníkem v životě pro něj byla smrt jeho otce.

Když vychodil základní školu, byl přijat na mělnické gymnázium. Zde ho ovlivnila řada profesorů, nejvíce však historik Antonín Vrba. Spolužáci i profesoři charakterizovali Jana jako spravedlivého člověka, který se dokázal zastat slabšího a který nenáviděl křivdu. Spolužáci ho respektovali a zároveň ho i trochu obdivovali. Nikdy se nechvástal, zůstával v pozadí, ale když byl vyzván, do diskuse se rád zapojil.

Po maturitě se Honza přihlásil na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde začal studovat politickou ekonomii a historii. Během studia na VŠ cestoval, dvakrát byl v SSSR na letní studentské brigádě.

Po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968 se Jan Palach aktivně účastnil protestních akcí, různých diskusních večerů, schůzí i studentské stávky. Poté, co si lidé na přítomnost okupačních vojsk začali zvykat a propadali pocitu, že s tímto stavem nemohou nic dělat, nechtěl se s touto situací smířit. Delší dobu přemýšlel o nějakém radikálním činu, kterým by vyburcoval veřejnost k odporu proti totalitnímu režimu. Zvažoval různé formy protestu. Například poslal studentskému vůdci Lubomíru Holečkovi návrh na obsazení hlavní budovy Československého rozhlasu a vysílání výzvy ke generální stávce. Na tento dopis ale nedostal žádnou odpověď.

Proto se zřejmě rozhodl pro jinou formu protestu. Podle všeho mu příprava jeho činu trvala jen několik hodin. Napsal několik verzí svého posledního dopisu, kde se podepsal jako „Pochodeň č. 1“. Adresoval je svému spolužákovi Ladislavu Žižkovi, studentskému vůdci z FF UK Lubomíru Holečkovi, Svazu československých spisovatelů a čtvrtý si odnesl na místo protestu v aktovce.

V dopisech uvedl, že je členem skupiny, která se rozhodla pro sebeupálení, aby vyburcovala veřejnost a probudila ji z letargie. Také vznesl dva požadavky, a to: zrušení cenzury a zákaz rozšiřování Zpráv, které vycházely od konce srpna 1968 jako tiskovina okupačních vojsk. Taky chtěl, aby lidé zahájili na podporu těchto požadavků časově neomezenou stávku. Dále napsal, že pokud nebudou požadavky do 21. ledna 1969 splněny, vzplanou „další pochodně“.

Po napsání dopisů se patrně vydal na cestu do centra města, kde koupil známky a poslal dopisy.

Následující momenty popsal jeden z očitých svědků:

„Stál nahoře u Muzea, otevřel lahvičku, na které bylo napsáno „éter“, natřel si vatou obličej a zbytek vypil. Potom otevřel dvě nádoby z bílé umělé hmoty a celý se polil. Škrtl zápalkou a v tu chvíli byl jedna hořící pochodeň. Běžel jako zběsilý směrem k Domu potravin. Z tramvaje vyskočil tramvaják a hodil přes hořící přízrak kabát a uhasil oheň. Ten mladík ještě žil a sípal: „Dopis, najděte v mé aktovce dopis“.“

Stalo se tak 16. ledna 1969. Palacha s popáleninami na 85 % těla odvezli do nemocnice, na Václavském náměstí si lidé mezitím četli jeho dopis. Jana dovezli na Kliniku plastické chirurgie Fakultní nemocnice na Vinohradech, jejíž součástí bylo oddělení pro léčbu popálenin. Když ho sestřičky vezly do nemocničního pokoje, zdůrazňoval jim, že není sebevrah, ale že se zapálil na protest.

Na místě, kde se Jan Palach zapálil, se začali shromažďovat davy lidí, mladí studenti na místě začali držet smuteční tryznu, spojenou s protestní hladovkou za splnění jeho požadavků. Na místo také dorazili hasiči a vyšetřovatelé Veřejné bezpečnosti, kteří vyslechli svědky a pořídili fotky. U kašny našli střepy z lahvičky a ohořelou umělohmotnou nádobu. Na místě našli také dva papíry, na nichž zřejmě nějaký svědek Palachova protestu tuší napsal „Zde se upálil dvacetiletý student“.

Vyšetřovatelé zabavili Palachovy osobní věci i s dopisem, ve kterém vysvětloval svůj čin. Již po několika hodinách po jeho činu do nemocnice dorazili novináři, kteří se chtěli dozvědět informace o Janově zdravotním stavu. Vedoucí oddělení popálenin proto uzavřela kliniku a vstup povolila pouze rodině Honzy Palacha. Vstup nebyl povolen ani vyšetřovatelům. Od nich doktorka pouze převzala magnetofon, aby nahrála případné Palachovy výpovědi.

Podle vzpomínek zdravotního personálu trval Jan Palach na tom, že skupina jeho následovníků skutečně existuje. Na otázku, kdo jsou její členové, ale odmítal odpovědět.

Další den s ním nahrála psychiatrička MUDr. Zdenka Kmuníčková na magnetofon krátký rozhovor, který je dostupný na youtube.[1] Na její otázku „proč to udělal“ odpověděl:

„V historii jsou okamžiky, kdy je třeba něco udělat. Já jsem se snažil, teď je řada na Vás, teď něco udělejte vy.“

V rozhovoru Jan také zopakoval požadavky ze svého dopisu a zdůraznil, že svým činem chtěl probudit lidi, vyburcovat je ke vzpouře. Na konci rozhovoru Palach pronesl památnou větu:

„Člověk musí bojovat proti tomu zlu, na které právě stačí.“

Jan Palach zemřel na následky popálenin tři dny po svém činu. Jeho tělo bylo převezeno do budovy Soudního lékařství, kde se podařilo sochaři Olbramu Zoubkovi tajně sejmout posmrtnou masku. Ta je dnes na pamětní desce na budově FF UK.

Palachův pohřeb se uskutečnil 25. 1. 1969 v Praze a stal se celonárodní manifestací proti sovětské okupaci. Hrdinský akt sebeupálení pro svobodu svých spoluobčanů vyvolal vlnu sebevražd, o kterou se pokusilo celkem 26 lidí, a nebyli mezi nimi pouze Češi. Sedm z nich bohužel zemřelo, byli to studenti: Jan Zajíc, Evžen Plocek, Josef Hlavatý, Blanka Nacházelová, Miroslav Malinka, Michal Lefčík a Maďar Bauer Sándor.

Palachovo sebeobětování silně zapůsobilo na veřejné mínění nejen českých obyvatel, ale otřáslo celým světem. Na pád totalitního režimu to však nemělo vliv. To byl hlavní důvod, proč se k sebevražednému činu rozhodli další mladí lidé.

Palachův hrdinský čin došel naplnění dvacet let později, kdy i přes tvrdé policejní zákroky došlo k masovým demonstracím známým dnes jako Palachův týden, a které předznamenaly rozpad totalitního režimu.

Po Palachovi jsou pojmenována náměstí v Praze, v Římě, Lucemburku, ve Varně či v Krakově. Studentům UK se uděluje cena Jana Palacha. Po roce 89 se obnovila společnost Jana Palacha ve Všetatech, která každoročně pořádá pietní akt v Janově rodné vesnici. Palachovo jméno nesou přinejmenším dvě studentská sdružení v Itálii a v Chorvatsku. Dne 28. října 1991 byl Janu Palachovi propůjčen Řád Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva.

Jan Palach, hrdina 20. století, zemřel ve víře, že jeho smrt bude mít morální dopad na tehdejší neúnosnou politickou situaci.

 

Zdroje:

http://www.janpalach.cz/cs/default/jan-palach

http://www.totalita.cz/vysvetlivky/o_palachj.php

http://www.studentpoint.cz/3-vzdelani/3022-jan-palach-hrdina-dvacateho-stoleti#.UtuKgLSLqpo

http://www.totalita.cz/vysvetlivky/o_palachj_poch.php

http://www.stream.cz/slavnedny/547775-den-kdy-se-upalil-jan-palach-16-leden

 

[1] http://www.youtube.com/watch?v=3KNJZGXVAlI

Další podobné materiály na webu:

Napsat komentář