Kartografie – otázka ze zeměpisu (2)

 

   Otázka: Kartografie

   Předmět: Zeměpis

   Přidal(a): mmm

 

Kartografie = věda o mapách

 

Mapa= zobrazení zemského povrchu ve zmenšené podobě a v rovině

Měřítko= poměr zmenšené délky měřené na mapě k délce ve skutečnosti

grafické= úsečka rozdělena na černé a bílé části a udává, jaké vzdálenosti ve skutečnosti odpovídá jeden dílek

matematické-př. 1:2000000 → 1 cm na mapě je 2000000 cm ve skutečnosti

 

Mapy dělíme dle měřítka do tří skupin:

1) mapy velkého měřítka (do 1:200000)

-poměrně podrobné, plány (od 1:500 do 1:5000 a území do 200 km²)

2)mapy středního měřítka (od 1:200000 do 1:1000000)

3)mapy malého měřítka (od 1:1000000 více)

 

Zkreslení-mapy jsou zkreslené, protože převádíme kulovitý tvar Země do roviny, zkreslené jsou délky, úhly a plochy.

1)délkojevné mapy -délky podél rovnoběžek nebo poledníků (nelze oboje)

2)plochojevné mapy-plochy zachovává, délky a úhly zkresluje

3)úhlojevné mapy-úhly zachovává, zkresluje plochy a délky, (→námořní mapy)

4)vyrovnávací mapy– tlumí zkreslení ploch, úhlů a délek

– 2 způsoby zachycení mapy bez zkreslení- glóbus(3D) a plány (podrobné, zakřivení Země se neprojevuje).

 

Kartografická zobrazení mapy jsou způsoby zakreslení země do roviny. Dělí se na Jednoduchá a obecná zobrazení.

1) Jednoduchá zobrazení (azimutální, válcové, kuželové zobrazení)

  • Azimutální zobrazení

-převod povrchu globusu do roviny, která se ho dotýká v jednom bodě:

poloha normální-na pólu

-poledníky-svazek paprsků vybíhajících z pólu, rovnoběžky – soustředné kružnice

→ mapy polárních oblastí

-místa na globusu se do mapy promítají:

a) ze středu globusu →gnomonická projekce

b)z bodu proti bodu doteku→stereografická projekce

c)z nekonečna→ortogonální projekce

poloha příčná-rovina se dotýká globusu na rovníku

poloha obecná-rovina se dotýká na jiném libovolném místě

⇒zobrazení celého globusu, polokoulí

 

  • Válcové zobrazení

-převod povrchu globusu na plášť válce, který se globusu dotýká většinou na rovníku→poloha normální→ osa válce splývá s osou globusu

-poledníky-rovnoběžné čáry od sebe rovnoměrně vzdálené, rovnoběžky-čára rovnoběžné s rovníkem nestejnoměrně od sebe vzdálené

-nejpřesněji zakresleny oblasti rovníku, čím dál od rovníku →větší zkreslení

poloha příčná– plášť válce se globusu dotýká na poledníku

poloha obecná-plášť válce se globusu dotýká v jiném místě

⇒pro území protáhlá podél rovníku nebo poledníků (dříve pro mapy světa)

 

  • Kuželové zobrazení

-převod povrchu globusu na plášť kužele, který se rozvine do roviny

poloha normální-plášť kužele se dotýká nějaké rovnoběžky (dotyková rovnoběžka), kolem ní poměrně přesné, čím dál tím větší zkreslení

-poledníky-svazek paprsků vybíhající z vrcholu kužele, rovnoběžky-části soustředných kružnic se středem ve vrcholu kužele

poloha příčná-plášť kužele se dotýká poledníku

poloha obecná– libovolné místo

⇒pro území protáhlá podél rovnoběžek ve středních zeměpisných šířkách

 

2) Obecná zobrazení

-složitější-nepoužívají jen 1 zobrazovací plochu

⇒většinou pro mapy světa

 

Vznik mapy

Podle způsobu vzniku na původní (originální) a odvozené mapy.

1) Původní mapy

-vznikají z přímého měření v terénu nebo vyhodnocením leteckých snímků

  1. Astronomické práce

-určení přesné polohy vybraných základních bodů zemského povrchu pomocí astronomického měření

  1. Geodetické práce

-vytvoření trigonometrické a nivelační sítě

a) Trigonometrická síť

-k určení přesné polohy jednotlivých míst zem. povrchu- určuje se zem. šířka a délka

-podrobnější měření, více bodů a menší vzdálenosti mezi nimi→body se známou polohou se spojí⇒síť trojúhelníků (pokrývající celé mapované území)→doplňování dalších bodů (zhušťování sítě)

-body podle důležitosti → 1. -5. řád (1. řád → str. Δ cca 40 km, 5. řád → str. Δ cca 1-2 km)

-terénní měření -přístroj teodolit

-základní body se v terénu značí kamennými hranoly, nebo na jejich místě stojí měřičská věž

-základní bod pro ČR je vrch Pecný

b) Nivelační síť

-k určování nadmořské výšky jednotlivých bodů povrchu

-optický přístroj-nivelační přístroj⇒měření výškových rozdílů v krajině (nivelace)

-nadm. v. v ČR se odvozuje od nulové hladiny Baltského moře (Kronštadt-Rusko)→vodočetná lať

-základní body se označují štítky Státní nivelace

-základní bod niv. s. v ČR je obec Lišov (J Čechy)

  1. Topografické práce

-stejné jako geodetické, ale podrobnější

-využívá se i snímků z letadel

  1. Kartografické práce

-zpracovávání výsledků předchozího měření, vytváření mapového díla (mapa, plán…)

  1. Reprodukční práce

-tisk a množení map

 

2) Odvozené mapy

-vznikají odvozením z map původních, mapy malého měřítka

 

Mapy ČR

ČR je jedno z nejlépe zmapovaných území.

Základní mapy mají měřítko 1:10000, 1:25000, 1:50000, 1:100000, 1:200000. Od nich se odvozují mapy tematické např. silniční, geologické, hospodářské.

Používají se také mapy s velkým měřítkem či plány př. obce používají tzv. pozemkovou mapu (1:5000).

Do pol. 20. stol. se mapy pořizovaly jen pozemním mapováním. Dnes se využívá mapování pomocí snímkování z družic či letadel.

 

Obsah mapy

=soubor geografických objektů a jevů zemského povrchu spolu s geografickou sítí

Dvě složky- výškopis a polohopis.

1) Výškopis

-základem je nivelační síť

-nadm. v. můžeme vyjádřit → hypsometrie= odstíny modré, hnědé barvy X zelené barvy

– stínování, větší plastičnost

→výškový bod= kóta

→ vrstevnice= čáry spojující místo se stejnou nadm. v.

– v mořích tzv. hloubnice (místa se stejnou hloubkou)

2) Polohopis

-základem je trigonometrická síť

-zapisujeme pomocí značek- bodové, čárové, plošné

  1. Bodové značky

-geometrické→znázorněné geometrickým obrazcem

-symbolické → př. letiště- obrázek letadla, přístav- kotva…

-obrázkové→většinou dětské mapy nebo např. chov zvířat

-písmenkové a číslicové → př. M- metro, P-parkoviště, H- nemocnice…

– podle velikosti značky se pozná její význam

  1. Čárové značky

-komunikace, hranice

-pohybové čáry- směr→ mořské a vzdušné proudy, ropovody a plynovody, vývoz a dovoz…

-patří sem tzv. izolinie= čáry spojující stejné hodnoty určitého jevu

-izobary⇒ stejný tlak

-izotermy⇒stejná teplota

  1. Plošné značky

               -pouště, ledovce, smíšené lesy, močály a bažiny

 

Jména na mapách

= toponomastika

1) Dle druhu objektu

→chrononyma= jména vodorovných částí souše- názvy světadílů, jména států, kraje, pouště, ostrovy…

→místní jména= názvy sídel, čtvrtí a ulic…

→pomístní jména= jména větších přírodních objektů, které nemají vztah k osídlení- hory, řeky…

2) Dle původu objektu

→ jména domácí= všechna česká jména našeho původu

→ exonyma= užité české názvy zahraničních objektů, vznikly většinou u hranic- Drážďany (Dresden), Vídeň (Wien), ale i daleko např. Paříž, Žlutá řeka (Huang-He)…

→ cizí jména • transpozice=název v originálním znění – Marseille, New York…

  • transliterace=náhrada písmen nelatinské abecedy do latinky (ruština…)
  • transkripce= zvukový přepis z jazyků, které používají znakové písmo (japonština, čínština…)

 

Mapy podle obsahu

1) Topografické mapy→ reliéf, sídla… (velké měřítko)

2) Obecně zeměpisné mapy → povrch, vodstvo… (malé měřítko)

3) Tematické mapy→ specializované-politická mapa, hospodářství, hustota zalidnění, náboženství…

Při přechodu od mapy velkého měřítka k mapě malého měřítka se provádí generalizace obsahu mapy⇒ vybírají se významnější objekty, zestručnění, zjednodušení.

Ke znázornění obsahu mapy se používají metody:

1) Lokalizovaný diagram→vyjadřuje určité hodnoty v určitém místě-př. roční srážky,průběh teplot…

2) Kartodiagram→ vztahuje se k určitému území- př. průmysl v okrese Děčín…

3) Kartogram→ vyjádření údajů pomocí barevné stupnice nebo různým šrafováním, vztahuje se k určité ploše-př. hustota zalidnění…

4) Anamorfóza→ plocha územních jednotek neodpovídá skutečnosti, ale velikosti zobrazovaného jevu

 

Dálkový průzkum Země

→snímkování z letadel a družic (nejmodernější metody znázornění)

  • Výhody: -rychlejší

– méně pracná

-aktuální

-opakované snímkovaní→vývoj jevu- př. počasí, ledovce, ropné skvrny…

-zachycení velkého území najednou

-infračervené záření-to co nelze běžně vidět (pod povrchem …)- př. archeologické nálezy

  • Nevýhody: -závislost na počasí

– drahé

– zkreslení okrajových částí snímku vlivem zakřivení země

 

1) Snímkování z letadel

= fotogrammetrie

Používají se speciální letecké kamery→sousední snímky se překrývají, každá část krajiny je alespoň na 2 snímcích. Snímky pak vyhodnotí stereoskop (přístroj)⇒ ze snímků skládá jeden plastický obraz→výsledný snímek se upraví v počítači a překreslí se do mapy (plánu).

2) Snímkování z družic

-z výšky 700-900 km nad povrchem.

Dle dráhy letu:  →kolem rovníku = globální snímky (celá polokoule)

→kolmo na rovník- přelétá nad póly→polární družice= oblastní snímky (kontinenty, oblasti)

→nad jedním místem Země= stacionární družice- meteorologie⇒ Meteosat

Dle barevnosti:  →černobílé

→barevné

→nepřirozené barvy- infračervené záření (tepelné z.), barva podle kvality jevu-zdravé či nemocné lesy…

Nejcennější jsou multispektrální snímky⇒kombinace různých druhů záření

Družice- Meteosat, Kosmos (Rusko), Landsat (USA), Spot (Francie), Magion (ČR)

  • Využití v praxi:-GPS

– zemské klima

-vojenské účely

– předpověď počasí

– sledování šíření požárů, ropných skvrn apod.

-výzkum nepřístupných oblastí

– sledování podmořského zemětřesení

– mapování





Další podobné materiály na webu: