Otázka: Kojenecký a batolecí věk
Předmět: Psychologie
Přidal(a): JaničkaSestřička
Kojenecké období
- období od 28. dne života do 1 roku
- pro rozvoj dítěte je potřebné, aby stimulace měla převážně pozitivní charakter, protože jenom taková stimulace ho nebude do kontaktu s okolím odrazovat
- receptivní charakter vývoje určuje uspokojování biologických potřeb
- koncentrace na jídlo, tělesnou teplotu a pohodu je zřejmá z reakcí dítěte
- duševní vývoj, především rozvoj poznávání, závisí na rozvoji jeho motorických dovedností
Dělí se
do konce 3. měsíce
- hrubá motorika: dítě zvedá hlavičku, v poloze na bříšku ji udrží pevně zvednutou s oporou v předloktí (pase koníčky)
- smysly: sleduje zavěšený předmět, zvětšuje se zorné pole a tedy i možnost podnětové stimulace, dlaňový úchop
- řeč: reaguje na zvuky, fáze broukání, hlasitě se směje
- vztah k osobám: sociální úsměv (když se na dítě někdo usměje, dítě se na něj také usměje)
kolem 6. měsíce
- hrubá motorika: žabí sed (sedí samo, když se může přidržet), obratně se otáčí kolem dokola, hraje si s nohama
- chování: směje se na sebe v zrcadle
- smysly: nůžkový úchop, uchopí hračku na dosah a přendává ji z ruky do ruky
- vztah k osobám: rozlišuje známé a neznámé osoby
- řeč: fáze žvatlání
- separační úzkost 7 – 9 měsíc, při odloučení od matky:
- fáze protestu
- fáze zoufalství
- fáze odpoutání se
9. měsíc
- hrubá motorika: samo se posadí, sedí vzpřímeně a pevně, leze po čtyřech, s oporou se udrží ve stoje, chodí dopředu, když ho držíme za obě ruce
- smysly: klešťový úchop, s oblibou začíná vytahovat věci z krabice a zásuvek
- vztah k osobám: napodobuje mimiku tváře dospělé osoby
- řeč: dokáže zopakovat slovo, naučí se paci – paci – pac, komunikuje gesty a zvuky
12. měsíc
- hrubá motorika: stojí s jistotou, udělá první samostatné kroky
- smysly: nezdařené pokusy o samostatné jídlo s pomocí lžíce, utře si ústa
- řeč: vysloví 2 slova s významem
Batolecí věk
- období od 1 roku do 3 let
- ve vývoji dítěte dochází k rozvoji osobnosti
- dítě se stává samostatnější, aktivnější, uvědomuje si vztah k okolí, ve kterém žije
Mladší batolecí věk (od 1 roku do 2 let)
- hrubá motorika: dítě se samo postaví bez opory, dřepne si, zvedne předmět ze země a neupadne, chodí po schodech při držení za jednu ruku
- hra: individuální
- chování: dává najevo, co se mu líbí a co ne
- řeč: dětský žargon (omezené vyjadřovací schopnosti – věci si pojmenuje podle sebe)
- sociální trest a pochvala a rozvoj ega
Starší batolecí věk (od 2 do 3 let)
- hrubá motorika: při chůzi po schodech zvedá obě nohy, jízda na trojkolce
- hra: partnerská hra
- smysly: navleče korálky na provázek
- řeč: začíná znát říkanky
- vývoj negativismu – období prvního vzdoru, intenzivní prosazování svých přání, tvrdý egoismus
- ideální období pro učení sportů
Na přelomu mladšího a staršího batolecího věku začíná používat slovo JÁ.
Ontogenetický vývoj hry
- V průběhu života se činnost dítěte výrazně mění.
- Mění se její obsah, způsob i délka. Hra musí klást přiměřené nároky na dítě, musí odpovídat jeho potřebnému věku
Druhy her
- Funkční – poznávání vlastního těla (broukání, hra s ručkama, nožičkama, lezení)
- Manipulační – zacházení s předměty, rozvoj jemné motoriky
- Napodobivé – dítě napodobuje dílčí úkony, zvuky, děje
- Úlohové – jde o nápodobu v určitém souboru činností (dítě hraje určitou roli, např. matka – krmí, přebaluje, koupe
- Konstruktivní – ztvárnění tvarů podle nápodoby, zkušeností i fantazie
- Pohybové a hudebně pohybové – lokomoční pohyby, lidové hry, tanečky
- Receptivní – po určitém podnětu vyvolají u dítěte představy, fantazii a citovou odezvu
- Didaktické hry – rozvíjejí poznávací procesy, učí děti řešit situace, pamatovat si je a vybavovat
- Skupinové hry s pravidly – vedou dítě k sebekontrole a kázni
- Individuální hry – u kojenců a mladších batolat
- Skupinové hry – v předškolním věku jsou již děti schopny si činnost řídit, u menších dětí je nutná spolupráce s dospělými
- Řízená hra – cíl, námět, návod a uskutečnění připravuje vychovatel, sleduje činnost, upozorňuje na chyby a předvádí způsob nápravy
- Volná hra – dominantní – dítě se realizuje, poskytujeme mu čas, prostor a vhodné podněty, činnost navozená dítětem nebo vychovatelem
Syndrom týraného dítěte – CAN ( „Child Abuse and Neglect“)
- Jedná se o soubor nepříznivých příznaků v nejrůznějších oblastech zdravotního stavu a vývoje dítěte i jeho postavení ve společnosti, především v rodině.
- Je výsledkem zejména úmyslného ubližování dítěti, způsobeného nebo působeného nejčastěji jeho nejbližšími vychovateli, hlavně rodiči.
- Obecně lze říci, že jde o takový projev chování rodičů či jiných osob, které dítě psychicky, emocionálně či tělesně poškozuje.
Formy a projevy syndromu CAN
Tělesné týrání
- Identifikační znaky:četné hematomy, ohraničené lysinky po vytrhávání vlasů, natržený boltec ušní, kožní rány, škrábance, opakované a neléčené zlomeniny, bodová popálení od cigaret, popáleniny, otřes mozku a míchy, mnohočetná vnitřní poranění.
- Nespecifické identifikační znaky: zvýšená úzkostnost a strach, obranné reakce, snížené sebehodnocení, neochota a rozladěnost před návratem domů, útěky z domova, náhle zhoršený školní prospěch, záškoláctví, zvýšená konzumace tabáku či alkoholu, agresivní chování, výbuchy hněvu, obtíže v sociální komunikaci až vyhýbavé chování.
- aktivní (týrání): tržné, zhmožděné rány a poranění, bití, zlomeniny, krvácení, dušení, otrávení, smrt;
- pasivní (zanedbávání): vyhladovění, nedostatky v bydlení, ošacení, ve zdravotní a výchovné péči;
Duševní a citové týrání
- Nespecifické identifikační znaky: lítostivost, plačtivost, vztek, hněv, agrese, zvýšená úzkost a strach, smutek, apatie, deprese, snížené sebevědomí, podceňování, nerozhodnost, poruchy chování, psychosomatické poruchy.
- aktivní (týrání): nadávky, ponižování, strašení, stres, terorizování, šikana, izolace, agrese;
- pasivní (zanedbávání): nedostatek podnětů, zanedbanost duševní i citová; citová deprivace.
Sexuální zneužívání
- Nespecifické tělesné identifikační znaky: bolest břicha, pomočování, pokálení, bolestivé vyprazdňování, poševní nebo anální krvácení, poruchy příjmu potravy.
- Specifické identifikační znaky v oblasti chování: kompulzivní nebo excesivní masturbace, opakované sexualizované hry, noční běsy, ulpívající chování, obtíže s odloučením, agresivní chování, náhlé změny chování, ztráta zájmu, zhoršení prospěchu, náhlý odpor k určitému člověku, činnosti nebo místu.
- aktivní: sexuální hry, pohlavní zneužití, ohmatávání, manipulace v oblasti erotogenních zón, znásilnění, incest.
- pasivní: exhibice, video, foto, audiopornografie, zahrnutí dětí do sexuálních aktivit dospělých.
Nejčastější pozorované následky
- Selhávání ve škole, útěky z domova, agrese, odmítání komunikace
- Neurotické poruchy, tenze, poruchy spánku, úzkost, pocity viny, sebeobviňování, fobie, depresivní stavy, sklony k sebevraždě
- Psychosomatickéreakce
- Poruchy sexuálního chování
- Poruchy v sociálních vztazích: nízké sebehodnocení, poruchy komunikace, poruchy interpersonálních vztahů, neschopnost empatie
- Zneužívání návykových látek, závislost
- Poruchy individuálního vývoje dítěte
