Kojenecký a batolecí věk – vývojová psychologie

 

   Otázka: Kojenecký a batolecí věk

   Předmět: Psychologie

   Přidal(a): JaničkaSestřička

 

 

Kojenecké období

  • období od 28. dne života do 1 roku
  • pro rozvoj dítěte je potřebné, aby stimulace měla převážně pozitivní charakter, protože jenom taková stimulace ho nebude do kontaktu s okolím odrazovat
  • receptivní charakter vývoje určuje uspokojování biologických potřeb
  • koncentrace na jídlo, tělesnou teplotu a pohodu je zřejmá z reakcí dítěte
  • duševní vývoj, především rozvoj poznávání, závisí na rozvoji jeho motorických dovedností

 

Dělí se

do konce 3. měsíce

  • hrubá motorika: dítě zvedá hlavičku, v poloze na bříšku ji udrží pevně zvednutou s oporou v předloktí (pase koníčky)
  • smysly: sleduje zavěšený předmět, zvětšuje se zorné pole a tedy i možnost podnětové stimulace, dlaňový úchop
  • řeč: reaguje na zvuky, fáze broukání, hlasitě se směje
  • vztah k osobám: sociální úsměv (když se na dítě někdo usměje, dítě se na něj také usměje)

 

kolem 6. měsíce

  • hrubá motorika: žabí sed (sedí samo, když se může přidržet), obratně se otáčí kolem dokola, hraje si s nohama
  • chování: směje se na sebe v zrcadle
  • smysly: nůžkový úchop, uchopí hračku na dosah a přendává ji z ruky do ruky
  • vztah k osobám: rozlišuje známé a neznámé osoby
  • řeč: fáze žvatlání
  • separační úzkost 7 – 9 měsíc, při odloučení od matky:
  • fáze protestu
  • fáze zoufalství
  • fáze odpoutání se

 

9. měsíc

  • hrubá motorika: samo se posadí, sedí vzpřímeně a pevně, leze po čtyřech, s oporou se udrží ve stoje, chodí dopředu, když ho držíme za obě ruce
  • smysly: klešťový úchop, s oblibou začíná vytahovat věci z krabice a zásuvek
  • vztah k osobám: napodobuje mimiku tváře dospělé osoby
  • řeč: dokáže zopakovat slovo, naučí se paci – paci – pac, komunikuje gesty a zvuky

 

12. měsíc

  • hrubá motorika: stojí s jistotou, udělá první samostatné kroky
  • smysly: nezdařené pokusy o samostatné jídlo s pomocí lžíce, utře si ústa
  • řeč: vysloví 2 slova s významem

 

Batolecí věk

  • období od 1 roku do 3 let
  • ve vývoji dítěte dochází k rozvoji osobnosti
  • dítě se stává samostatnější, aktivnější, uvědomuje si vztah k okolí, ve kterém žije

 

Mladší batolecí věk (od 1 roku do 2 let)

  • hrubá motorika: dítě se samo postaví bez opory, dřepne si, zvedne předmět ze země a neupadne, chodí po schodech při držení za jednu ruku
  • hra: individuální
  • chování: dává najevo, co se mu líbí a co ne
  • řeč: dětský žargon (omezené vyjadřovací schopnosti – věci si pojmenuje podle sebe)
  • sociální trest a pochvala a rozvoj ega

 

Starší batolecí věk (od 2 do 3 let)

  • hrubá motorika: při chůzi po schodech zvedá obě nohy, jízda na trojkolce
  • hra: partnerská hra
  • smysly: navleče korálky na provázek
  • řeč: začíná znát říkanky
  • vývoj negativismu – období prvního vzdoru, intenzivní prosazování svých přání, tvrdý egoismus
  • ideální období pro učení sportů

 

Na přelomu mladšího a staršího batolecího věku začíná používat slovo JÁ.

 

Ontogenetický vývoj hry

  • V průběhu života se činnost dítěte výrazně mění.
  • Mění se její obsah, způsob i délka. Hra musí klást přiměřené nároky na dítě, musí odpovídat jeho potřebnému věku

 

Druhy her

  • Funkční – poznávání vlastního těla (broukání, hra s ručkama, nožičkama, lezení)
  • Manipulační – zacházení s předměty, rozvoj jemné motoriky
  • Napodobivé – dítě napodobuje dílčí úkony, zvuky, děje
  • Úlohové – jde o nápodobu v určitém souboru činností (dítě hraje určitou roli, např. matka – krmí, přebaluje, koupe
  • Konstruktivní – ztvárnění tvarů podle nápodoby, zkušeností i fantazie
  • Pohybové a hudebně pohybové – lokomoční pohyby, lidové hry, tanečky
  • Receptivní – po určitém podnětu vyvolají u dítěte představy, fantazii a citovou odezvu
  • Didaktické hry – rozvíjejí poznávací procesy, učí děti řešit situace, pamatovat si je a vybavovat
  • Skupinové hry s pravidly – vedou dítě k sebekontrole a kázni
  • Individuální hry – u kojenců a mladších batolat
  • Skupinové hry – v předškolním věku jsou již děti schopny si činnost řídit, u menších dětí je nutná spolupráce s dospělými
  • Řízená hra – cíl, námět, návod a uskutečnění připravuje vychovatel, sleduje činnost, upozorňuje na chyby a předvádí způsob nápravy
  • Volná hra – dominantní – dítě se realizuje, poskytujeme mu čas, prostor a vhodné podněty, činnost navozená dítětem nebo vychovatelem

 

Syndrom týraného dítěte – CAN ( „Child Abuse and Neglect“)

  • Jedná se o soubor nepříznivých příznaků v nejrůznějších oblastech zdravotního stavu a vývoje dítěte i jeho postavení ve společnosti, především v rodině.
  • Je výsledkem zejména úmyslného ubližování dítěti, způsobeného nebo působeného nejčastěji jeho nejbližšími vychovateli, hlavně rodiči.
  • Obecně lze říci, že jde o takový projev chování rodičů či jiných osob, které dítě psychicky, emocionálně či tělesně poškozuje.

 

Formy a projevy syndromu CAN

Tělesné týrání

  • Identifikační znaky:četné hematomy, ohraničené lysinky po vytrhávání vlasů, natržený boltec ušní, kožní rány, škrábance, opakované a neléčené zlomeniny, bodová popálení od cigaret, popáleniny, otřes mozku a míchy, mnohočetná vnitřní poranění.
  • Nespecifické identifikační znaky: zvýšená úzkostnost a strach, obranné reakce, snížené sebehodnocení, neochota a rozladěnost před návratem domů, útěky z domova, náhle zhoršený školní prospěch, záškoláctví, zvýšená konzumace tabáku či alkoholu, agresivní chování, výbuchy hněvu, obtíže v sociální komunikaci až vyhýbavé chování.
    • aktivní (týrání): tržné, zhmožděné rány a poranění, bití, zlomeniny, krvácení, dušení, otrávení, smrt;
    • pasivní (zanedbávání): vyhladovění, nedostatky v bydlení, ošacení, ve zdravotní a výchovné péči;

 

Duševní a citové týrání

  • Nespecifické identifikační znaky: lítostivost, plačtivost, vztek, hněv, agrese, zvýšená úzkost a strach, smutek, apatie, deprese, snížené sebevědomí, podceňování, nerozhodnost, poruchy chování, psychosomatické poruchy.
    • aktivní (týrání): nadávky, ponižování, strašení, stres, terorizování, šikana, izolace, agrese;
    • pasivní (zanedbávání): nedostatek podnětů, zanedbanost duševní i citová; citová deprivace.

 

Sexuální zneužívání

  • Nespecifické tělesné identifikační znaky: bolest břicha, pomočování, pokálení, bolestivé vyprazdňování, poševní nebo anální krvácení, poruchy příjmu potravy.
  • Specifické identifikační znaky v oblasti chování: kompulzivní nebo excesivní masturbace, opakované sexualizované hry, noční běsy, ulpívající chování, obtíže s odloučením, agresivní chování, náhlé změny chování, ztráta zájmu, zhoršení prospěchu, náhlý odpor k určitému člověku, činnosti nebo místu.
    • aktivní: sexuální hry, pohlavní zneužití, ohmatávání, manipulace v oblasti erotogenních zón, znásilnění, incest.
    • pasivní: exhibice, video, foto, audiopornografie, zahrnutí dětí do sexuálních aktivit dospělých.

 

Nejčastější pozorované následky

  • Selhávání ve škole, útěky z domova, agrese, odmítání komunikace
  • Neurotické poruchy, tenze, poruchy spánku, úzkost, pocity viny, sebeobviňování, fobie, depresivní stavy, sklony k sebevraždě
  • Psychosomatickéreakce
  • Poruchy sexuálního chování
  • Poruchy v sociálních vztazích: nízké sebehodnocení, poruchy komunikace, poruchy interpersonálních vztahů, neschopnost empatie
  • Zneužívání návykových látek, závislost
  • Poruchy individuálního vývoje dítěte
💾 Stáhnout materiál   ✖ Nahlásit chybu
error: Stahujte 15 000 materiálů v naší online akademii 🎓.