Téma: Kolonie Dignidad
Předmět: Společenské vědy
Přidal(a): Adriana
Ráda bych vám představila kolonii Dignidad, která se nacházela v Jižní Americe, konkrétně v Chile. Byla založena po 2. světové válce a jednalo se o jakousi uzavřenou náboženskou sektu, která byla kompletně izolována od okolního světa. Ačkoliv se toto místo prezentovalo navenek jako mírumilovná křesťanská společnost, celá oblast byla perfektně střežena a ohraničena vysokým plotem s ostnatými dráty, aby nikdo nemohl utéct.
Zakladatelem této kolonie byl Paul Schäffer. Narodil se v roce 1921. Byl nábožensky založený člověk, který následoval myšlenky Williama Branhama, od kterého viditelně převzal plno negativních postojů vůči ženám a dětem. Už ve svém mládí vstoupil do Hitlerjugend, což byla vojenská mládežnická organizace, která měla významný podíl na propagaci tehdejšího německého režimu. Následně, během 2. sv. války sloužil v německé armádě, konkrétně jako zdravotník. Potom, co válka skončila, a Německo bylo poraženo, mnoho nacistů bylo nuceno uprchnout z Německa, aby se vyhnuli trestu. Mnoho nacistických válečných zločinců stihla utéct a to převážně do zemí Jižní Ameriky, kupodivu ale Schaffer se po válce mohl normálně pohybovat po západním Německu. Zřídil dětský domov a charitativní organizaci, aby měl více příležitostí sexuálně obtěžovat malé chlapce. Jakmile se na toto přišlo, Schaffer utíká do Chile. Od tehdejší chilské vlády získává povolení vytvořit uzavřenou dobročinnou společnost na farmě nedaleko obce Pharrell, kde by němečtí migranti mohli pobývat.
Za prvé byl Schaffer geniálním manipulátorem, lidmi byl vždy popisován jako charismatický muž, který svou řečí dokázal zaujmout kohokoliv. A za druhé v tuhle dobu německý národ utrpěl porážku ve 2. světové válce a to nejen geopolitickou ale i morální. Ještě pár let nazpět bylo Němcům vštěpováno do hlavy, že se jedná o nejlepší rasu a že Německo bude brzy ovládat většinu Evropy. Místo toho jsou Němci o pár let později poníženi a jejich zemi si rozdělili nepřátelé. Většina Němců se tak nacházela v zoufalé situaci a snažila se někde najít útěchu. A Schaffer se jevil jako někdo, kdo byl schopen se stát jejich novým vůdcem. V rámci migrace z Německa za ním přijel až několik stovek stoupenců. Vybudoval si komunitu, která ho slepě následovala a neměla jakýkoliv kontakt s okolním světem.
Kolonie měla navenek dobrou pověst, byla vnímána jako tradiční německá křesťanská společnost, která navíc do celé země vyvážela tradiční chilské koláče, které byli dostupné v supermarketech snad ve všech koutech Chile a byli poměrně oblíbené. Kolonie měla perfektní vybavení, měla školu a nemocnice, díky tomu se Schafferovi podařilo sem dostat plno dětí, co žili poblíž. Jednoduše zlákal chudé obyvatelé okolních čtvrtí, kteří sem posílali svoje děti. Když už rodiny pluli na lodi z Německa směrem do Chile tak rodiče oddělovali od dětí a od této chvíle rodiny neměli právo se stýkat. Muži a ženy museli žít odděleně a to platilo i pro děti. Každé ráno byla členům kolonie podávána sedativa, aby každý jedinec byl dostatečně poddajný. Po celý den byli lidé nuceni pracovat nad rámec svých možností, někdy až do úplného vyčerpání. Pravidelně se také chodilo na takzvanou zpověď k vůdci kolonie, kde mohlo dojít i ke znásilnění. Namátkou byli vybíráni jedinci, kteří museli špehovat ostatní obyvatele. Zkoumali zda, děláte, co máte, neporušujete pravidla a jestli jste dostatečně loajální svému vůdci a celé sektě. Nemohli jste tudíž věřit nikomu a to ani svým nejbližším. Za jakýkoliv přestupek následoval trest. Za každý prohřešek lidé byli mučeni bud elektrošoky, nebo byli posláni do místnosti, kde mohli být uzavřeni až několik dní.
Naděje na zrušení kolonie přišly, když se v Chile k moci dostal Augusto Pinochet, asi jeden z nejznámějších diktátorů moderní historie. Ten spolupracoval se Schafferem a vyslýchal tam a mučil svoje odpůrce. Tato mučení a vraždy se ale neděli přímo na půdě kolonie ale pod ní. Bylo zde totiž vybudováno několik podzemních chodeb, o kterých však vědělo jenom vedení Dignidad a samozřejmě oběti. Našlo se zde extrémně velké množství zbraní a to už od obyčejných nožů pistolí až po kulomety nebo raketomety.
První, kdo utekl z této kolonie, byl Wolfgang Muller. Utekl v roce 1966 do Německa. Snažil se světu dokázat, co se v kolonii děje, ale nikdo se tím příliš nezaobíral. Rok nato odtud utekl další člověk, který Mullerova slova potvrdil, avšak politici i média tuto kauzu stále odmítali řešit. Když už si Schaffer uvědomoval, že se na to přichází, pokusil se utéct. Po pár měsících Schaffera dopadli, jelikož už byl na vozíčku a v roce 2006 byl Schaffer konečně odsouzený ke dvaceti letům vězení. Avšak zemřel krátce po uvěznění, přibližně po 5 letech věznění
Někteří lidé uprchli až do Německa a snažili se začít žít normální život, jiní v kolonii zůstali. Pro některé to byl zkrátka ten jediný domov, který kdy měli. Kolonie Dignidad byla později přejmenována na Vila Baviera, otevřela se veřejnost a stala se turistickým místem. Nyní je zde hotel a restaurace.
