Středověká filozofie – maturitní otázka

 

Otázka: Středověká filozofie

Předmět: Společenské vědy, filosofie

Přidal(a): Tereza Zímová

 

 

Definice: 

Středověk nám začíná koncem antiky, přesněji začíná s rozvojem křesťanství (které přebírá myšlenky z antiky a jiných kultur), tj. zhruba 4. – 5. století. Křesťané byli pronásledování až do doby vydání Ediktu milánského roku 313, který vydal císař Konstantin. V praxi to znamenalo zrovnoprávnění křesťanství s jinými formami víry. V roce 391 císař Theodosius prohlásil křesťanství za oficiální náboženství Římské říše, která se tedy v roce 476 rozpadá. Období křesťanské filozofie lze rozdělit do dvou období – patristika a scholastika.

 

Patristika (r. 0–8. st. n. l.)

  • = učení starých otců

a) apologetika (1.-2. st.) = obhajoba

  • křesťanství bylo disidentské, tajná setkání, byli pronásledováni
  • šíření Kristova učení
  • učení rozšiřovali sv. Petr a sv. Pavel i za cenu života (sv. Pavel ho rozšířil do světa), dále Justin Mučedník
  • trojjedinost Boha = Syn, Otec i Duch svatý, Bůh je 3v1

 

b) dogmatika (3.-4. st.) = vytvoření neochvějných pravd

  • dogma = absolutní pravda, nediskutuje se o tom
  • Ježíšovo učení je univerzální, ale každý si to mohl vykládat, jak chtěl, proto pravidla = dogmata
  • hereze = odpadlictví, kacířství, heretici tj. kacíři
  • některá křesťanská dogmata: Ježíš je bohočlověk. (člověk i boží syn)
  • Dogma o panence Marii. (vstoupil do ní duch svatý a ona porodila bohočlověka)
  • Dogma o Vánocích (pevné, jeho narození) a Velikonocích (pohyblivé, po 1. jarním úplňku).
  • Dogma o tom, že muž je více než žena. (ženy nemohou kázat boží slovo)

největší osobnost dogmatiky:

Augustin neboli Augustinus Aurelius (354-430)

  • dal filozofický základ křesťanství, pocházel z Kartága (severní Afrika)
  • zprvu žil hříšně (v dětství chycen při krádeži, užíval si s prostitutkami…)
  • matka byla křesťanka a otec pohan, posílají ho do Itálie studovat (Řím, Milán)
  • učí se od sv. Ambrože, velmi ho ovlivnil, přivádí ho ke křesťanství
  • ten ho ve 33 letech pokřtí (symbolika) a stává se Ježíšovým pokračovatelem a knězem
  • vrací se do Kartága a stává se biskupem, tj. vysokým představitelem církve
  • dílo: Vyznání – vypráví o jeho přestupu ke křesťanství
  • O boží obci – tj. o církvi, opírá se o manicheismus (= člověk se pohybuje mezi dobrem a zlem a ty síly ho svádí, tj. Bůh a Ďábel), člověk musí dělat dobré skutky, aby zlo nevyhrálo

Augustinova dogmata:

  • Bůh a jeho trojí forma (Syn, Otec a Duch svatý), ale lze ho chápat i jako 3Sstvořitel, svoboda, spasitel, tj. svoboda = svoboda v konání, Bůh je vždy nade mnou a hlídá mě, vždy se o mě postará, jelikož mě stvořil a ví, co dělá
    • stvořitel = první hybatel (Demiurg, převzáno od Aristotela)
    • spasitel = bezpodmínečně mě bude milovat a odpustí mi, vždy mě vezme na milost, není relevantní, že hřeším, důležité je, že si to uvědomím a začnu to napravovat dobrými skutky
  • predestinace = předurčení, tj. člověk je předurčen ke hříchu (pikáme za Adama a Evu a jejich hříchy, které si nesu), já si to jen musím uvědomit a konat dobro a být dobrým křesťanem
  • čas – dar od Boha, aby se člověk neztratil v nekonečnosti, když se ztratím v temnotě, přestanu vnímat dny a čas a ztrácím se právě v té nekonečnosti -> hrůza (i vězni si pro orientaci označují čárky), podle něj také: jediné, co je reálné je přítomnost, minulost je zkreslená (chybou v paměti či si prostě zkreslím jak chci já), budoucnost je naopak jen moje vize, mohu se spolehnout zkrátka jen na přítomnost
  • pojetí dějin – jdou podle něj chronologicky, postupně, lineárně (naopak od antiky si mysleli, že jdou v kruhu), začátek (Genesis), střed, spasitel (příchod JK) a konec (Apokalypsa)

 

c) systematika (5.-8. st.)

  • vytváří se systémy dogmat, uspořádání náboženské pravdy
  • Izidor ze Sevilly, Jan z Damníšku

 

Scholastika (9. st. – 15. st.)

  • toto období společně s obdobím středověké filozofie ukončuje nástup renesance v 15. st.
  • vznik škol, tj. vzdělávacích institucí, učení autorit se přesouvá sem
  • hlavní je snaha a pokus o rozumovém pojmutí a pochopení Boha
  • zapojení filozofie do teologických otázek
  • 2 roviny: období středověké filozofie a školní nauka

 

Školy v období scholastiky

přísná struktura:

  • a) lectio (kolektivní čtení a komentování textů)
  • b) questio (dotazy studentů)
  • c) summy (= souhrn, vlastní práce studentů s připojením řešení)
  • podobná struktura jako na VŠ (přednášky, semináře a písemné práce)
  • jazykem byla latina
  • ve scholastice je snaha o zdůvodnění si teologických pravd rozumem
  • ve školách docházelo ke sporům (disputace)
  • nejvýznamnějším sporem se stal spor o universalia (ideje)

 

na základě toho nám vznikají tři skupiny filosofů:

a) krajní realisté

  • středověcí stoupenci Platona, tvrdili, že nejprve je idea (k Bohu) a pak až fenomén (jev), lze interpretovat na platonský trojúhelník
  • tvrdili, že universalia existují reálně před věcmi = universalia ante res
  • svět podle nich nedokonalý a ta dokonalost (Bůh) je nade mnou a nade všemi

Anselm z Canterbury

  • francouzský stoupenec sv. Benedikta, tvrdil, že nejprve musíme něčemu uvěřit, abychom tomu porozuměli a mohli to poznávat
  • snažil se použít rozum k dokázání Boha, používá tzv. ontologickou metodu
  • pro něj víra je výše než rozum, bez víry ničemu neporozumím
  •  jeho rozumový důkaz boží existence: kdyby byl Bůh jen rozumová konstrukce, brzy by kdokoliv mohl vymyslet něco lepšího, mocnějšího a dokonalejšího, to vzhledem k dogmatu o Bohu není možné, a tak podle něj Bůh existuje, nad námi všemi a bez víry v něj ho nikdy ani nepochopíme
  • Bůh je absolutno, které vnímám vírou, je nade mnou a nad mým rozumem
  • toto v 18. st. vyvrátil Immanuel Kant

 

b) umírnění realisté

  • středověcí stoupenci Aristotela, tvrdili, že ideje existují reálně v jevech tohoto světa, tj. ve věcech
  • tvrdili, že universalia existují ve světě, ve kterém žijeme (tj. boží existence) = universalia in rebus

Pierre Abelard

  • francouzský filosof, řečník a logik
  • snažil se rozumem prozkoumat Augustinova křesťanská dogmata a najít v nich řád a systém
  • nejdřív je musel pochopit a porozumět jim, aby jim pak mohl věřit
  • kvůli tomu byl prohlášen za kacíře a vyslýchán, on se však hájil tím, že jestli filozofie znamená odklon od Boha a Krista, že být filozofem nechce
  • v tomto světě musel mít důkaz Boha, řád atd., aby uvěřil (např. svatořečení viděl jako důkaz boží existence)
  • používal metody pro a proti a také metody ano a ne

Tomáš Akvinský 

  • Ital, největší osobnost scholastiky, inteligentní, tichý a uzavřený
  • vrací Evropě Aristotelovo dílo, zajímá se o přírodu, alchymii, astronomii, společnost a etiku
  • dílo: Summa proti pohanům a Summa teologická
  • chce dokázat Boha rozumem

3 hlavní učení od Tomáše Akvinského

  • a) rovnoprávnost víry a rozumu – vědění je poznatelné, nadpřirozená pravda je nad ním, mezi nimi nemůže nastat rozpor, jelikož fungují spolu a jsou si rovné, víru nelze rozumem dokázat, a tak ji nelze rozumem ani vyvrátit
  • b) ctnosti – k Platonovým ctnostem (rozumnost, statečnost, uměřenost a spravedlnost) přidává ješte víru, naději a lásku
  • c) 5 důkazů boží existence – kritizuje Anselma a pomáhá si Aristotelem při dokázání Boha
    • pohyb – někdo musel dát první impuls k tomu, že je vše v pohybu (teorie Demiurga)
    • působící příčina – věci se ději z nějaké příčiny a na vše mají vliv, z následků jsou další příčiny, na počátku musí stát něčí vůle toho, proč se věci dějí
    • nahodilost a nutnost – něco se děje náhodně a něco nevyhnutně, na počátku však stojí první nutnost, tj. Bůh
    • stupně bytí – jako Aristoteles předpokládá uspořádání světa od neživé přírody přes lidi, anděly (boží posly) až Boha na vrcholku
    • účelnost (teleologie) – vše má svůj účel a k něčemu to je, jakkoliv to člověk nemůže nikdy plně pochopit

 

c) nominalisté

  • příznivci vědy, tvrdil, že ideje jsou prázdné pojmy, že jsou to jen jména
  • záleželo podle nich na jevech skutečného světa, který je třeba nejprve zkoumat
  • ideje jsou až za věcmi tohoto světa (za jevy) = universalia post res

William Occam

  • první je podle něj rozum a pak až víra
  • byl to přírodovědec, kritizoval církev za hromadění majetku a inspiroval tím další myslitele jako např. Husa nebo Luthera
  • jeho hlavní dědictví je to, že filosofie a teologie by neměla být míchána a měla by být oddělována
  • křesťanská dogmata by neměla být dokazována rozumem, měla by být prostě přijímána
  • nejdou ani rozumem pochopit a neměli bychom se je ani snažit pochopit
  • co je o Bohu patří k teologii a co o rozumu patří k filosofii
  • měli bychom se smířit s tím, že Boha mi rozum nikdy nepřiblíží a že mi zbývá jen víra v něj
  • filosofie a teologie by tedy podle něj měly existovat zvlášť a nemíchat se, ale mohou se doplňovat
  • zrovnoprávňuje je a chtěl by, aby tyto vědy nešly proti sobě (tj. aby filosofové nebyli prohlašováni za kacíře a pronásledováni)
  • také zde máme pojem Occamova břitva (kterou on sám nepoužíval) = odkrojíš od tématu to nepotřebné a jdeš rovnou k věci, neodchylování se od tématu, jde se k jádru věci.
💾 Stáhnout materiál   ✖ Nahlásit chybu
error: Content is protected !!