Řecká přírodní filosofie – maturitní otázka

 

   Otázka: Řecká přírodní filosofie

   Předmět: Společenské vědy, Filosofie

   Přidal(a): Simča B.

 

ŘECKÁ PŘÍRODNÍ FILOSOFIE

• Povaha filozofického tázání,
• Vztah k jiným formám vědění,
• Předpoklady vzniku filozofie v Řecku,
• Rysy nejstarší filozofie,

 

Filosofie = filein = láska, milovat + sofia = moudrost = láska k moudrosti, milovat moudrost,

• původně zahrnovala všechny lidské poznatky, nebyla úzká specializace -> postupně nové poznatky -> odštěpování – matematika, fyzika, v 19. století – psychologie a sociologie a ve 20. století politologie,
• filozofie dnes – východiskem je nějaká pochybnost (o všem, co je kolem), kladou se otázky (Vidíme svět kolem dobře?, posmrtný život, proč to tak je, absolutní pravda) -> otázky nemají jednoznačnou odpověď,
• filozofie = ucelený pohled na svět, společnost, člověka, postavení člověka = systém názorů,
• kdo je filozof – člověk, který pochybuje o své pravdě, o světě, o sobě,
• vznikla v 6. století př. n. l. v Řecku – ale pokusy vysvětlit si svět jsou staré jako lidstvo samo – až 4500 př. n. l. – neříkalo se tomu filozofie (Egypt),
• filozofické bádání začíná i končí otázkou,

 

Filozofické disciplíny:

• ontologie = nauka o bytí a jsoucnu; jsoucno = vše, co existuje – jednotlivé prvky bytí; bytí = způsob, jak žijeme,
• gnozeologie (=noetika) = nauka o poznatelnosti světa; zda-li a jak je možné poznat svět,
• filozofická antropologie = zkoumá podstatu člověka jako specifického prvku jsoucna,
• logika = nauka o způsobech, možnostech a formách správného usuzování,
• etika (praktická filozofie) = předmětem je usuzování, co je dobro a zlo, postoje a jednání člověka, zařazení do kategorií dobro X zlo,
• Estetika – nauka o krásnu,
• dějiny filozofie,
  • patří sem i sociologie a politologie (odčlenily se, ale nelze je úplně odtrhnout),
  • Jiné formy vědění o světě:
    • mýtus,
    • umění,
    • náboženství,
    • věda,

 

Vztah filozofie k formám vědění:

• Filozofie a mýtus (báje)
  • epické útvary, které se původně předávaly ústně – jak vznikl svět, jak se život vyvíjí,
  • všechny mýty stanovují jako jasnou věc, jak následoval pořádek po chaosu – svět je uspořádaný jednou pro vždy,
  • mytologicky chápající člověk – svět je vyřešený -> z mýtu vznikla filozofie – ukázalo se, že vysvětlený svět je znovu problémový,
• Filozofie a náboženství,
  • náboženství = vysvětlení stavu světa, vzniklo na určitém stupni vývoje,
  • animismus = víra v duchy,
  • totemismus = úcta zvířat,
  • fetišismus = uctívání předmětů, v Evropě nezakořenilo, je v Tichomoří -> nedotknutelnost věci – tabu,
  • poté vznikla náboženství: národní – judaismus (náboženství jednoho národa) a univerzální – křesťanství, islám,
  • náboženství je otázka víry X filozofie je rozumová věda,
  • vztah filozofie a náboženství:
    • jdou proti sobě – je tam rozpor, filozofie vysvětluje náboženství jako protiklad,
    • filozofie a náboženství jsou totéž – tvoří jednotu, filmování v rámci náboženství, ve středověku,
    • filozofie a náboženství je něco úplně jiného – netýkají se, existují vedle sebe a každý má svůj problém,

 

Filozofie a umění

• usilují o totéž,
• pokouší se podívat na svět z jiného úhlu,
• umění = podívat se na svět mám pohledem, pochybovat o něm, snaha zachytit jevy kolem nás jinak než běžnýma očima,
• spousta umělců byla filozofové,
• umění – jde o smysly, krásu, dokonalost zobrazení,
• filozofie – jde o rozumovou argumentaci,
• umělec cítí emocionálně,
  • filozofie a věda,
    • všechny vědy se vyčlenily z filozofie,
    • vědy:
      • reálné – společenské (sociologie, psychologie) a přírodní (zabývají se konkrétním obrazem přírody – biologie, chemie),
      • formální – nástroje, jde o formu – matematika, logika,
  • ve filozofii zůstalo pouze to, co nelze přenechat jiné vědě – např. smysl dějin, vyšší smysl života,
  • když začneme otázku hodně zobecňovat, dostaneme se do filozofie,
  • filozofie je služka reálných věd, je souhrnem, analýzou jejich výpovědí, zpracovává jejich výsledky,

 

Periodizace antické filozofie

• století př. n. l. – Řecko,
• poté pokračuje v Římě od 1. st. n. l.,
• vliv křesťanství,
• doba vzniku filozofie v Řecku – zánik starověkých kultur, které řeckou kulturu obohatily (Féničané, Babylonská říše…),
• zakládání měst, vznik filozofie v řeckých městech v Malé Asii,

Kosmologické období:

• 5. století př. n. l.,
• období předsokratovských myslitelů,
• hlavní téma: nalezení řádu vesmíru -> logos (řád) + kosmos (vesmír) -> kosmologie,
• také název přírodní filozofie,
• představitelé: Herakleitos, Pythagoras, Zenón, Démokritos,

Období antropologického obratu:

• od přírody se vrací k člověku,
• 4. století př. n. l.,
• hlavní téma: člověk,
• období klasické řecké filozofie,
• představitelé: Sofisté, Sokrates, Platón, Aristoteles,

Helénismus:

• století př. n. l. – 1. st. n. l.,
• změna vlády – nadvláda Říma nad Řeckem,
• uhnutí k etice,
• hlavní téma: etika = hledání správného způsobu života,
• úpadek,
• směry: stoicismus – nezabývá se maličkostmi; spekticismus, epikureismus – užívání světa; novoplatonismus; eklekticismus – spojení předchozích 3 směrů,
• Archetyp = něco, co je staré, například archetyp muže – hledáme v něm staré vlastnosti,

 

Proč vznikla filozofie v Řecku?

• kvůli zeměpisné poloze – aktivní kontakty s Čínou, Indií a Židy,
• značný stupeň blahobytu (rozvinutá výroba, někteří lidé nemuseli pracovat),
• svět řeckých mýtů – vzory správného chování, vysvětlují nevysvětlitelné – nahrazeno obecnými pojmy,

Kosmologie (Kosmologické období)

• V Řecku,
• nejstarší období,
• zabývali se povahou světa, jednotícím principem -> arché – trvalá látka = pralátka – všechno muselo z něčeho vzniknout,
• svět je uspořádaný celek, hledali řád, harmonii,
• filozofové z Milétu -> Milétská škola (Malá Asie) – Thalés, Anaximenes, Anaximandros,
  • Thalés,
    • Zachovaly se pouze zlomky jeho myšlenek,
    • žil okolo roku 640 př. n. l.,
    • kupec -> hodně cestoval (Egypt…),
    • vychytralý obchodník,
    • státník, přírodovědec, babylonské poznatky o astronomii,
    • zjistil, že bude hodně oliv -> nakoupil olivovníky z okolí -> bohatství,
    • předpověděl zatmění Slunce – 581 př. n. l. -> den předpovědění zatmění Slunce -> začátek řecké filozofie,
    • Arché = voda -> všechno povstalo z vody a zase se do ní vrátí,
  • Anaximenes,
    • Arché = vzduch – princip všech věcí je zhušťování a zřeďování vzduchu (všechny věci jsou ze vzduchu o různé hustotě),
  • Anaximandros,
    • otázka, zda není arché něco obecnějšího,
    • smysly nás klamou (halucinace, fata morgana, hladina vody je prohnutá, slyšení zvuku…),
    • arché – látka, která není vázána na smysly,
    • všechny věci a jevy mají hranice – peras,
    • arché = látka bez hranic = apeiron (obecná látka bez hranic, věci z ní vznikají a vracejí se do ní),
  • Herakleitos z Efesu,
    • samotář,
    • „temný filozof“ – buď měl tmavší pleť, nebo byl pesimista – temné a těžko srozumitelné myšlenky,
    • nebyl demokrat,
    • starší současník Pythagora,
    • z aristokratické rodiny, pohrdal lidmi,
    • největší myslitel rané filozofie -> většina je špatná, menšina je dobrá -> demokracie je špatná (hloupí lidé),
    • Arché = oheň, veškerá energie, i lidská duše a svět,
    • užíval aforismy = stručné, ironické výroky,
    • ve vyšším věku žil v horách, živil se rostlinami,
    • zakladatel dialektiky – každá věc potřebuje k bytí protiklad (den X noc; život X smrt) -> mezi protiklady je napětí – vše pozitivní se shoduje, z neshodného je nejkrásnější harmonie -> mezi protiklady je tvůrčí napětí, boj -> prostředek vývoje,
    • svět je nestvořený a existuje od věčnosti – není se ke komu modlit,
    • 2 výroky:
      • ,,Nelze vstoupit dvakrát do jedné řeky.“ – všechno se mění a vyvíjí,
      • „Vše plyne, nic netrvá.“ – Panta rhei,
      • věci kolem dávají smysl – lobos – vnitřní řád,

 

Pythagorejská škola

• tajná,
• Pythagoras,
  • narozen na ostrově Samos u Milétu,
  • tajemný,
  • pohádal se s místním vládcem -> opustil ostrov -> procestoval svět (Egypt – naučil se čít hieroglyfy) -> usadil se v jižní Itálii -> založil školu (sektu) – instituce, politická organizace, náboženství – mohly tam i ženy – oženil se v pozdním věku se svou žačkou,
  • drsné přijímací zkoušky – např. 5 let mlčení – kdo plýtvá slovy, ukazuje svou prázdnotu,
  • žili společně, společný majetek, vegetariáni, zákaz mluvení o spolku na veřejnosti,
  • nedochovaly se spisy – vše víme z citací,
  • věnoval se i hudbě – hudební teorie na matematickém základě -> Pythagorejské ladění postupem Čistý květ,
  • arché = číslo – vše, i vztahy, lze převést na čísla,
  • 10 magické číslo – minimální počet bodů, který je nutný ke konstrukci vesmíru,
  • rovnice: 1 (bod) + 2 (2 body na přímku) + 3 (3 body pro trojúhelník) + 4 (jehlan) = 10,
  • harmonie sfér – vesmír je uspořádán podle matematických principů (matematika je zobecnění, je nad tímto světem, je to počátek),
  • všechno je kombinace čísel,
  • nešlo mu o hmotu,
  • harmonická bytost – všechno řídí v souladu s věcmi,

Elejská škola

• Xenofanés,
  • zakladatel,
  • kritika bohů -> jsou stvoření podle představ člověka,
  • Elej – jižní Itálie,
  • lidé si vytvořili boha,
  • znalosti jsme si dobyli sami,
• Parmenidés,
  • hlavní představitel,
  • skutečný filozof,
  • Arché – nesmí být závislá na našich smyslech (klamou nás),poznání je v rozumu,
  • „Jsoucí je a nejsoucí není.“ – svět si představoval jako sklen,
  • skleněnou kouli -> vše, co tu je, existuje -> nejsou tu žádné mezery -> pohyb není, je to jen zdání našich smyslů,
• Zenón z Eleje,
  • žák Parmenida -> podporoval jeho učení -> apórie = krátké příběhy, na kterých ukazoval, že pohyb není možný -> byly vyvráceny existencí diferenciálního počtu v novověku -> součet nekonečného počtu čísel je vždy číslo konečné -> prostor nemůžeme donekonečna dělit,
• Atomisté,
• Demokritos,
  • bohatý člověk,
  • kupec, cestoval,
  • zajímal se o politiku, všestranně talentovaný – předpověděl velký déšť,
  • ve stáří oslepl (nebo se oslepil sám), aby se mohl plně zajímat o filozofování a nebyl rušen smysly,
  • dožil se téměř 100 let,
  • obdivoval ho Cicero,
  • žil v době rozkvětu Athén (demokracie) -> stoupenec athénské demokracie,
  • vyvracel elejské učení o nemožnosti pohybu,
  • arché = atom – vše se skládá z atomů (i duše) – je počátkem všeho, mezi atomy ke prázdný prostor, jsou nedělitelné, trvalé -> atomy se spojují, mají primární a sekundární vlastnosti, sekundární závisí na našich smyslech a primární na předmětech,
  • duše člověka je smrtelná – oživuje tělo, je z atomů -> myšlení je produktem hmoty,
  • vnímání:
    • smyslové – povrchní,
    • rozumové – zachytí podstatu,
  • svět je tu věčně, není stvořený,
  • vše se pohybuje a mění,
  • „smějící se filozof“,
  • Výroky:
    • „Je rozumný, kdo se nermoutí pro to, co nemá, nýbrž se raduje z toho, co má.“
    • „Kdo dostane dobrého zetě, nalezne syna, kdo nedostane, ztratí dceru.“
    • „Vzdělanost je šťastným lidem ozdobou a nešťastným útočištěm.“
• Leukippos
  • zakladatel,
  • zákon kauzality – vše má příčinu, důsledek, věci nevznikají bez příčiny, vše má svůj důvod,
• Anaxágorás,
  • současník Perikla,
  • spojovací článek mezi Demokritem a Platónem,
  • předpokládal nekonečné množství semen -> hmotná substance,
  • Rozum – nadpřirozená bytost, spojuje semena,
  • vysvětlil zatmění Měsíce (stín Země),
  • domníval se, že je Měsíc podobný Zemi a obývají ho osoby,
  • dožil ve vyhnanství – byl obviněn z bezbožnosti,
• Eupedoklés,
  • uznával 4 živly – oheň (Herakleitos), voda (Thalés), vzduch (mílétská škola), země (Demokritos),
  • hnací síly:
    • oddělující – nenávist,
    • sjednocující – láska,
  • pokládal se za boha -> vrhl se do kráteru Etny -> sopka jeho božství nepotvrdila,
  • eklektik = vybírač, vykrádal učení a vytvoří si vlastní,
  • víra v převtělování.