Středověká a renesanční filosofie – maturitní otázka

společenské vědy

Otázka: Středověká a renesanční filosofie

Předmět: Společenské vědy, Filosofie

Přidal(a): Natálie

STŘEDOVĚKÁ FILOSOFIE

PROTIKLAD KŘESŤANSKÉHO A ANTICKÉHO DUCHOVNÍHO POSTOJE

Ke vztahu Boha a člověka,
- Antický postoj → Nejrůznější představy o božské bytosti, duše je něčím neosobním a přírodním,
- Křesťanský postoj → Bůh je všemohoucí stvořitel, je dokonalý, milostivý a spásný. Člověk je smrtelný a zkažený. Nejvyšší ctností je pokora a neřestí troufalost.
Ke vztahu člověka k člověku,
- Antický postoj → Určen postavením ve společnosti. (otrok, členové obce, cizinci, …),
- Křesťanský postoj → „Miluj svého bližního jako sebe samého.“ Křesťanství má nadnárodní rys a nezná žádná stavovská omezení.
K postavení člověka ve světě,
- Antický postoj → Různé přístupy. Existují různé formy politického uspořádání.
- Křesťanský postoj → Pozemská vrchnost byla ustanovena Bohem a je třeba ji poslouchat.

PERIODIZACE

Začátek středověku:
- 313 – Edikt Milánský → Konstantin Veliký povolil v římské říši křesťanství,
- 380 – křesťanství se stalo v římské říši státním náboženstvím,
- 476 – pád západořímské říše,
- 529 – císař byzantské říše, Justinián I., uzavřel Platonovu Akademii,
Konec středověku:
- 1453 – pád Konstantinopole,
- 1492 – objevení Ameriky,
- 1517 – reforma církve (M. Luther a jeho 95 tezí),
Středověká filozofie bývá členěna do dvou fází:
- Období patristiky 2. – 8. století,
- Období scholastiky 9. – 15. století,
  - Raná scholastika 9. – 12. století,
  - Vrcholná scholastika 13. století,
  - Pozdní scholastika 14. – 15. století.

PATRISTIKA

= období církevních otců,
Od apoštolské doby do roku 800 (2. – 8. století),
Základní filozofické vlivy: Platon a Novoplatonismus,
Hlavní filozofické problémy:
- Vztah křesťanské moudrosti a moudrosti pohanské → vztah víry a rozumu,
- Vztah k racionálně vědeckým disciplínám,
SVATÝ AUGUSTIN
- Dílo Vyznání (jeho vlastní autobiografie),
- Otec pohan, matka křesťanka,
- Dětství – zlobivé, výstřednosti,
- Vázaný život (Kartágo → Řím → Miláno),
- vrací se do Afriky → Stává se biskupem a velkou autoritou (v 33 l. se dal pokřtít od sv. Ambrože),
- Myšlenkový vývoj (otázka pravdy):
  - manicheismus – 2 Bohové, Bůh zla a dobra (v tom je pravda),
  - skepticismus – pravda neexistuje,
  - novoplatonismus – pravda je Jedno,
  - křesťanství – Jedno = Bůh, Bůh je pravda,

FILOSOFIE

Pojem religio,
- = vztah, kdy se chce člověk navrátit k božskému, k boží dokonalosti,
- Láska a víra → dvě cesty, které k tomu vedou,
Teorie predestinace,
- Bůh předem lidstvo rozdělil na ty, co přijdou do ráje a na ty, co půjdou do pekla,
- Dějiny jsou bojem mezi obcí božskou (Jeruzalém) a obcí pozemskou (Babylón),
- Na konci dějin zvítězí obec boží! (předurčení, prostě to tak bude),
Teorie iluminace,
- Než se při porodu spojí duše s tělem, tak oplýváme věděním, ale po porodu o toto vědění přijdeme,
- Cíl: Bůh nás znovu osvítí a my se rozpomeneme,
  - Augustin a čas,
    - Minulost, přítomnost ani budoucnost neexistují,
    - Rozlišuje:
      - Přítomnost minulosti – paměť,
      - Přítomnost budoucnosti – naděje,
      - Přítomnost přítomnosti – intuice,
    - Čas je rozlohou duše, stvořil ho Bůh, ale sám Bůh je přítomná věčnost, která se k času neváže.

BOETHIUS

„Poslední Říman a první scholastik.“ (= měl klasické římské vzdělání a udělal velký krok dopředu k dalšímu období středověké filozofie),
Dílo: Filosofie utěšitelka,
- Utěšitelka = filozofie,
- Poté, co se duše spojila s tělem, tak se dostala do zajetí osudu,
- Filozofie nám má ukázat, jak se vymanit z osudu a dosáhnout pravého štěstí,
- Cesta poznání:
  - Smyslové poznání,
= dokážu spatřit formy věcí v látce,

Představivost,

= forma věcí bez látky,

Rozvažování,

= Forma věci jako druhu,

Rozum,

= Forma věci jako ideje.

SCHOLASTIKA

Z latinského schola = škola,
Od roku 800 do roku 1500,
Snaha o systematizaci veškerého vědění,
Hlavní filosofické problémy:
- Vztah víry a rozumu (teologie X filozofie),
- Důkazy boží existence,
- Spor o univerzálie (obecné pojmy),
  - Řeší se dědictví antické filozofie,
  - Kladou si otázku, jestli ty univerzálie existují reálně,
REALISTÉ,
– obecniny existují nezávisle na jednotlivinách,
Krajní realisté → univerzálie existují před věcmi jako ideje (Anselm z Canterbury),
Umírnění realisté → univerzálie existují ve věcech jako formy (Tomáš Akvinský),
NOMINALISTÉ,
– obecniny neexistují reálně,
– univerzálie existují po věcech,
– W. Occam.

RANÁ SCHOLASTIKA (9. – 12. století)

ANSELM Z CANTERBURY,
- Biskup,
- Víra a rozum se doplňují, nemohou být v rozporu, protože obojího je počátek Bůh,
- „Věř, abys rozuměl.“
- „Když milujete Boha, chcete ho i poznat.“
- Krajní realista.
Důkazy existence Boha:
Aposteriorní (po zkušenostech)
- Dílo, ve kterém představuje tento důkaz: Monologion („Samomluva“),
- Říká se, že Bůh je nejvyšší dobro a jako takové nejvyšší dobro je základem všech jednotlivých drobností na Zemi,
Apriorní (před zkušenostmi),
- Dílo, ve kterém představuje tento důkaz: Proslogion („Oslovení“),
- Důkaz boží existence chápal jako naprosto nezpochybnitelný (není nic většího než Bůh).

VRCHOLNÁ SCHOLASTIKA (13. století)

Aktivita nově založených žebravých řádů,
- Františkáni → hnědá róba,
- Dominikáni → černá róba,
- Ideál: nemít soukromé vlastnictví, žít chudě,
TOMÁŠ AKVINSKÝ
- Narodil se v Itálii u Neapole,
- = patron učitelů, přezdívka Doktor Angelicus (andělský učitel),
- Umírněný realista,
- Nesobecké zaměření, což ho asi dovedlo k dominikánům (jeho rodiče ale patřili k benediktínům),
Filosofie:
- Summy
  - = poznatky na určité téma,
- Dílo: Summa proti pohanům,
- Dílo: Teologická suma,
3 části:
– 1. řeší Boha a boží stvoření,
– 2. řeší ctnosti,
– 3. zabývá se Kristem,
Struktura jeho děl,
- Mínění,
- Argumenty běžně uváděné pro mínění,
- Protiargumenty,
- Shrnutí a vysvětlení,
- Komentáře k argumentům,
3 charakteristické body myšlení,
- Poctivost myšlení (není prostor pro nevím a nedomyslel jsem),
- Snaha vycházet vždy z pevného základu,
- Snaha dobře rozlišovat jakým způsobem klademe otázku a jak se na danou věc díváme,
Vznik státu podle Akvinského,
- Stát = přirozená instituce,
- Jednotlivec → rodina → vesnice → město → stát,
Rozum X víra,
- „Pravda je souhlas věci a rozumu.“
- Mezi filozofií a teologií není rozpor,
- Rozlišuje teologii,
- Zjevenou = dosažitelná vírou,
- Přirozenou = dosažitelná rozumem,
Etika,
- 4 kardinální ctnosti od Aristotela + víra láska naděje,Lásku staví nad všechny ctnosti,
5 Důkazů Boží existence,
- Důkaz z pohybu = Vše, co se pohybuje, bylo zapříčiněno jinými pohyby. První hybatel byl Bůh.,
- Důkaz z řetězu příčin = Bůh udává příčinu všeho., vše má svou příčinu,
- Důkaz z nahodilého = Nic není náhoda, vše pochází absolutna, které má nutnost ze sebe sama = Boha.
- Důkaz stupňovitý = Vše jsoucí má určitý stupeň a hodnotu bytí, nejvýš je Bůh.
- Důkaz z účelného uspořádání přírody = Živá i neživá jsoucna mají své nezastupitelné místo v přírodě. Vše je uspořádáno podle záměru k nějakému účelu. Dárcem účelu je Bůh.

POZDNÍ SCHOLASTIKA (14. – 15. století)

Vývoj ovlivňovala mystika (splynutí s Bohem),
Odklon od knih, autority a písma k přírodě → hledají Boha v přírodě,
Ruší se závislost na autoritách, změna pohledu na vztah víry a rozumu,
WILLIAM OCCAM
- Františkánský mnich,
- Nominalista,
Vztah víry a rozumu,
- Nejsou jedno, každé si řeší svoje,
- Víra nemůže!!! Být brána jako něco vědeckého,
2 principy jeho filozofie:
- Princip všemohoucnosti,
- Occamova břitva,
- = Aby se z argumentů odstranily nesmysly, tak by se měla podávat vysvětlení co nejjednodušeji.

ARABSKÁ FILOZOFIE

AVICENNA
- Ibn Sína, 11. st (Zlatý věk islámu),
- Přírodovědec, lékař, perský učenec,
- Spis: Kánon medicíny,
- “Otec moderní medicíny”,
- Komentuje Aristotelovy názory a doplňuje svými,
- Duše a tělo,
  - Aristoteles = látka/forma, smrtelná duše,
  - Avicenna = „letící muž“ = duše > tělo,
  - Duše je nesmrtelná (na to navazuje Akvinský).

RENESANCE

CHARAKTERISTIKA RENESANCE

Nový pohled na člověka,
- Individualismus a antropocentrismus,
- Přesun od Boha k člověku → na rozdíl od středověku brali člověka jako vzdělaného,
Nový pohled na přírodu,
- Naturalismus a panteismus → pozitivní hodnocení přírody (ve středověku ji tak moc neřešili), panteismus → Bůh = příroda,
Nový vztah k Bohu,
- Osobní vztah k Bohu > vztah k církvi,
Nová vědecká metoda,
- Empirismus = zkoumání přírody vlastními smysly,
- Pozorování, experimenty, zkušenost,
Nové chápání světa,
- Heliocentrické pojetí světa (Slunce je středem vesmíru a Země obíhá kolem něj).

RENESANČNÍ PŘÍRODNÍ FILOZOFIE

FRANCIS BACON
- Angličan, předchůdce empirismu,
- „Vědění je moc.“,
- Dílo: Nové Organon,
  - Vliv Aristotela, který napsal dílo Organon,
  - Chce změnit, posunout, redefinovat Aristotelův pohled na vědecký výzkum,
  - Nauka o idolech,
    -filozofická teorie,
    -idol = předsudek, omyl našeho rozumu, který nám brání k úplnému poznání,
    – lidský rozum je nedokonalý,
    - Idol rodu → lidský rozum je z podstaty nedokonalý,
    - Idol jeskyně → spočívá v rozdílnosti každého jedince,
    - Idol tržiště → souvisí s rozdílností jazyka a vyjadřovacími schopnostmi,
    - Idol divadla → přehnané uctívání autorit,
  - Jak idoly překonat? Metoda indukce (postupovat od jednotlivého k obecnému).

RENESANČNÍ POLITICKÁ FILOZOFIE

NICCOLÓ MACHIAVELLI
- Dílo: Vladař,
  - Člověk obdařený Virtú je ideální vladař, rozvážný, předvídavý, flexibilní, rozhodný,
  - Kvalita státu je řízena zákony a vojskem, vojsko > zákony,
  - „Silná vláda panovníka = silné zbraně.“
  - Vzor panovníka „Liška a vlk“ – silný jako lev bystrý jako liška,
  - Církev by měla být odloučena od státu,
  - Je mnohem bezpečnější být obávaný než milovaný,
- Fortuna a virtú,
  - Cicero: Fortuna = Štěstěna – dobrá bohyně, spojenkyně, měli bychom usilovat o její přízeň skrze Virtú = morální ctnost, mužná odvaha,
  - Machiavelli: Fortuna = Štěstěna – dobrá bohyně, spojenkyně, která se neustále mění, vrtkavá, musíme být Virtú abychom si získali její přízeň, spoutali si ji – politická ctnost.