Otázka: Kultura starověkého Řecka
Předmět: Dějepis
Přidal(a): MichaelaS
Mytologie a náboženství
– mytologie
- soubor mýtů a legend národa
- dochovaly se v tradici
- je základem řecké kultury
- poskytuje jistotu před neznámým vesmírem
– mýtus
- bájné vyprávění
- vystupují zde přírodní živly a nadpřirozené bytosti
- má symbolickou a náboženskou hodnotu
- jednotlivé verze mýtů se v průběhu staletí obohacují
- šíří se ústním podáním, později byly zapsány
- dává odpověď na základní otázky vzniku světa, bohů, člověka atd.
- později Řekové vytvářejí i mýty o vzniku měst
- jejich verze se ustálily prostřednictvím spisovatelů
- Homérovy eposy
- Hésiodos – O původu bohů
- Aischylos, Sofoklés, Euripídés
– náboženství
- sjednocující a organizující prvek Řeků
- bohové jsou antropomorfní – líčeni jako lidé, jsou sice silnější, krásnější a nesmrtelní, ale mají lidské slabosti a ctnosti
- sídlem bohů je Olymp
- není zde obecně platné hierarchické uspořádání
- dbalo se na to, aby náboženské obřady probíhaly v souladu s vžitou tradicí
- počet božstev se postupem času zvyšoval
- bohové byli všudypřítomní a vševědoucí, velmi mocní, ovládali přírodní jevy a řídili lidské osudy
- ke zjišťování vůle bohů sloužily věštírny
Řečtí bohové
Olympští bohové sídlili podle tradice na hoře Olympu. Zpravidla se uvádí šest dvojic: Zeus a Héra, Poseidon a Démétér, Apollón a Artemis, Áres a Afrodité, Hermes a Athéna, Héfaistos a Hestia. Způsob jejich života odráží život patriarchální společnosti mykénské kultury; v čele stojí Zeus, který olympské bohy svolává na porady i k hostinám.
Každý bůh si vylosoval kus světa. Diovi připadla nebesa a získal převahu nad světem. Poseidón dostal moře a Hádés podzemní svět. Řekové si mysleli, že bohové mají sídlo na hoře Olymp, chráněné oblaky před zraky lidí. Homér ji nazval „branou do nebes“. Jejich přítomnost také naznačoval šelest listí, rachot hromu nebo jiné příznaky. Na tomto posvátném místě se stavěly svatyně a chrámy, kam umisťovali božské sochy.
V závorce je uvedeno římské jméno
- ZEUS ( 2.p. Dia ) – vládce všech bohů, nejvyšší bůh ( JUPITER, JOVIS )
- HÉRA – manželka Diova, bohyně manželství, ochránkyně žen ( JUNO )
- POSEIDÓN – bratr Diův, bůh moří a oceánů ( NEPTUNUS )
- HÁDÉS – bratr Diův, bůh podsvětí ( PLUTO )
- PERSEFONA – manželka Hádova ( PROSERPINA )
- HÉFAISTOS – syn Diův, bůh ohně a kovářské práce ( VULKANUS )
- PALLAS ATHÉNA – dcera Diova, bohyně moudrosti, spravedlnosti a bojovnosti, ochránkyně mužů ( MINERVA )
- AFRODITA – dcera Diova, bohyně krásy a lásky ( VENUS )
- DÉMÉTÉR – bohyně úrody, rolnictví a dárkyně hospodářských plodin ( CERES )
- ARTEMIS – sestra Apollóna, bohyně lovu ( DIANA )
- HERMÉS – posel bohů, ochránce obchodníků a poutníků ( MERKUR )
- APOLLÓN – bůh světla, věštby a básnického umění, duchovní pastýř ( APOLLO, FOIBOS)
– měl devět dcer – múz, které sídlily v pohoří Parnas:- ERATÓ – múza milostného básnictví a lyriky
- EUTERPÉ – múza lyrického básnictví
- KALIOPÉ – múza epického básnictví
- KLEIÓ – múza historie
- MELPOMÉNÉ – múza tragédií
- POLYHYMNIA – múza sborového zpěvu a oslavné hymny
- PERPSICHÓRÉ – múza tance
- THALEIA – múza dramatických umění
- URANIA – múza astronomie
Architektura
v monumentální stavby, zejména chrámy
v materiál – dřevo, sušené cihly, vápenec, mramor
v základním stavebním prvkem byl sloup
v stavby budovány architrávovým systémem
v stavby mají pravoúhlý půdorys
v plánovitá výstavba měst – parky, vodovody
v architektonické řády
– významnější stavby:
- Artemidin chrám v Efesu
- Héřin chrám na ostrově Samos
- Parthenón na athénské Akropoli (i samotná Akropolis přestavěná v době Periklově)
- Diův chrám v Olympii
Sochařství
v vliv Předního východu – řezby ze slonoviny, šperky atd.
v vliv Egypta – monumentální sochy
– idealizace člověka
- znázorňování dokonalých lidských jedinců
- vynikající zachycení proporcí lidského těla
- ideální muž – kalos kai agathos = krásný a dobrý
– materiál – mramor, vápenec, bronz
v sochy malovány, zdobeny
v kúros – nahý mladý muž
v helénismus – pesimismus – těla starců a stařen
v dochovaly se většinou římské kopie soch
- Polykleitos – muž s kopím Doryforos
- Práxitelés – ženské sochy, např. Afrodité Knídská (bez rukou), Hermés chovající malého Dia
- Lýsippos – portréty slavných osobností (Alexander Makedonský, Sókrates, Platón)
- Feidias – architekt a sochař působící v Athénách, autor Parthenónu (největšího řeckého chrámu, zasvěceného Athéně – její socha byla vysoká 15 m, zhotovená ze slonoviny a zlatých plátů, ale nedochovala se), sochy sedícího Dia (20 m vysoká)
Malířství a keramika
v výroba zdobených předmětů každodenní spotřeby z pálené hlíny (vysoká umělecká úroveň)
v 8. st. př. Kr – na nádobách tzv. geometrický sloh – jednoduché geometrické motivy, zejména meandry, později stylizované lidské a zvířecí postavy
v později motivy orientálního původu
v po roce 600 př. Kr. se objevuje černofigurální (červený podklad) a červenofigurální (černý podklad) keramika
v v době helénismu se do malířství dostává realismus ve zobrazení
v některé typy nádob:
- amfora – skladování a převoz oleje, vína a obilí
- krátér – mísení vína s vodou a různými přísadami
- lékythos – nádoba na voňavky, dávala se zemřelým do hrobu
- fialé – k úlitbám bohům
– POZN: v 5. st. př. Kr. žilo v Athénách přes čtyři sta hrnčířů, čtvrť, kde sídlili, se podle nich jmenovala Kerameikos
Estin, C., Laporte, H.: Kniha o mytologii starého Řecka a Říma, Albatros, 1994
Sochrová, M.: Dějepis I. v kostce, Fragment, 1997, kapitola Starověké Řecko
