Otázka: Lícování, dokončovací ruční zpracování
Předmět: Technologie
Přidal(a): David Veselík
Lícování je vzájemný vztah 2 součástí vůči sobě, jak přesně, tak volně k sobě přiléhající. Zaručuje styk dvou částí, např. ozubená kola apod.
Netolerované rozměry – ty jsou u strojní součásti zastoupeny nejčastěji, je nutno je vyrobit s určitou přesností.
Dovolené odchylky rozměrů u neobrobených ploch odlitků a výkovků jsou stanoveny zvláštními normami.
Tolerování – je vymezení povolené nepřesnosti jednotlivých rozměrů součástí číselně, nebo toleranční značkou. Lícování (uložení) – je vzájemný vztah dvou součástí, které jsou uloženy s vůlí, nebo s přesahem (nalisované).
Lícováním zajišťujeme, aby náhradní díly plnily stejnou funkci jako původní (originální) součásti, i když budou vyráběny jiným výrobcem.
Rozměr – číslo vyjadřující ve zvolených jednotkách velikost určité délky. Rozměr zapsaný na výkresu se nazývá kóta. Skutečný rozměr – rozměr naměřený s dovolenou nepřesností na hotové součásti.
Lícování = Je vzájemný vztah dvou součástí vůči sobě. Jak těsně nebo volně k sobě přiléhají.
Mohou nastat 3 případy uložení:
- 1) uložení hybné (volné) H = V min + V max
- Toleranční pole díry a hřídele jsou voleny tak, že v jakémkoliv případě je mezi dírou a hřídelem zaručena vůle. Platí: hřídel nejmenší, největší díra.
- 2) uložení přechodné P = P min + P max
- Toleranční pole díry a hřídele se navzájem překrývají, takže může nastat vůle, tak přesah.
- 3) uložení pevné (s přesahem)
- Toleranční pole díry a hřídele jsou taková, že v každém případě nastane přesah, to znamená, že hřídel je vždy větší než díra.
Horní mezní rozměr – největší dovolený rozměr (HMR, hmr).
Dolní mezní rozměr – nejmenší dovolený rozměr (DMR, dmr).
Jmenovitý rozměr – rozměr, ke kterému se vztahují oba mezní rozměry.
Na výkresu je předepsán kótou (JR, jr). Mezní úchylky – rozdíl mezi horním mezním rozměrem a jmenovitým rozměrem, popřípadě rozdíl mezi dolním mezním rozměrem a horním mezním rozměrem. es – horní mezní úchylka hřídele
- ei – dolní mezní úchylka hřídele
- ES – horní mezní úchylka díry
- EI – dolní mezní úchylka díry
Tolerance – rozdíl mezi HMR (hmr) a DMR (dmr), nebo také algebraický rozdíl mezi horní a dolní mezní úchylkou (T, t).
- T = HMR – DMR t = hmr – dmr Tolerance je vždy kladné číslo! Nulová čára – výchozí (základní) čára určená ke grafickému znázornění se nazývá nulová čára (NČ). Je to přímka, která přísluší jednomu konci jmenovitého rozměru. Obvykle ji kreslíme ve vodorovné poloze. Kladné úchylky zobrazujeme nad NČ, záporné pod ní.
Soustava jednotné díry:
- Díra má stejný průměr a podle požadovaného uložení se mění průměr hřídele.
- Soustava jednotného hřídele:
- Průměr hřídele je stejný podle požadovaného uložení se mění průměr díry.
Dokončovací ruční zpracování:
Škrabání:
- Je to nejpřesnější ruční zpracování kovů. Zaškrabávání se využívá tam, kde nemůžeme brousit, také na přání zákazníka.
- Zaškrabávání patří k nejnamáhavějším způsobům ručního obrábění.
- Přizpůsobujeme předem obrobené plochy, aby se tyto plochy dotýkaly pokud možno na nejvíc místech.
Pomůcky:
- Plochý škrabák, trojhranný škrabák, lžícový škrabák, tušírovací škrabák, kamenné desky, příměrná pravítka a různé hranoly a válce.
Postup:
- Zaškrabání začíná hrubým zaškrabáváním, přičemž se odstranily stopy po obrábění. Držíme v pravé ruce škrabák a levou se na něj tlačí. Posunem dopředu se odebírá tříska o síle 0,05mm až do 0,02mm. Sklon škrabáku je maximálně 30 stupňů. Hrubé škrabání – délka asi 15 mm, při jemném škrabání je 2 až 50mm.
- Při zpětném pohybu škrabák nadzvedáváme, aby nezanechával v materiálu rýhy.
Další pomůcky:
- Pilník, štětec, keramika – nebo hodně dobrý brousek, černidlo – kovářské saze s olejem, hadr + olej
Zaškrabat tzv. Parádu
Třídy – počítá se na 25 m čtverečních:
- Třída 5 – počet dotykových plošek 3-5
- Třída 4 – 6-8 plošek
- Třída 3 – 9-12 plošek
- Třída 2 – 14-22
- Třída 1 – 21-22 plošek
Kontrola:
- Po zaškrabání kontrolujeme plochu přiměřováním. Nejprve plochu začistíme jemným brusným kamenem nebo brusným papírem. Příměrnou desku natřeme slabou vrstvou příměrné barvy. Posouváme obrobek po ploše, označené výstupky dále zaškrabáváme. Při dokončování = kratší tahy.
Mechanické nástroje = snižují námahu, nejčastější pneumatické škrabáky, použití při zaškrabání velkých ploch, při odebírání většího množství materiálu.
Vystružování:
- Vystružování je přesné (díky lícování)
Postup:
Například průměr H7
- 1) Vrták průměr – 19,25
- 2) výhrubník průměr 19,75
- 3) výstružník H7
- 4) Kalibr průměr 20H7
Výstružníky:
- S kuželovou stopkou, s rovnou stopkou, nástrčná (jde tam stopka a výstružník jde vyndat)
Ruční vystružování – rovné díry nebo kuželové díry. Na výrobu Morze kužel do díry, nebo na kolíky – loupáky se používají i strojně.
Na všechny druhy ručních výstružníků používáme vratidlo nebo srdíčko.
Ruční řezání závitu:
- Základním způsobem vytváření závitů je jejich ruční řezání. Tato činnost se provádí pomocí závitořezných nástrojů. Závity vnější řežeme na svornících a závity vnitřní řežeme v dírách.
- Závitníky sadové se vyskytují v sadách po dvou či třech závitnících. Závitová sada o třech závitnících se skládá ze závitníku předřezávacího, který odebírá až 60 % materiálu a je označen jednou ryskou. Další závitník se nazývá řezací, odebírá dalších 30 % materiálu a je označen dvěma ryskami. Práci na závitu dokončí závitník dořezávací odebírající cca 10 % materiálu a není označen žádnou ryskou.
Závitové čelisti jsou rovněž nazývány závitová očka. Závitové čelisti mohou být kruhové, dělené a radiální, přičemž v praxi se nejčastěji využívá čelistí kruhových a dělených.
Kruhová závitníková čelist = Je to matice z kalené ocele, jejíž závit je přerušen několika otvory (3 – 5). Tyto otvory vytvářejí zubové drážky a těmito drážkami odchází tříska vzniklá při řezání závitu. Jsou dva typy kruhových závitových čelistí a to pravořezné pro tvorbu pravých závitů a levořezné pro tvorbu levých závitů. Tyto čelisti vyřezávají přesné a čisté závity. Závitové čelisti se upínají do vratidel a jsou vyrobeny z jednoho kusu materiálu.
Řezání vnitřních závitů:
- Pro řezání vnitřních závitů je třeba mít vyvrtanou díru.
- Vyvrtaná díra musí mít určitý průměr, který je stanoven ve strojnických tabulkách. Je třeba, aby předvrtaná díra byla kolmá a měla by mít sraženou hranu.
Řezání vnějších závitů:
- Řezný kužel kruhové závitové čelisti vyřezává vnější závit, válcová část závit dořezává a vyhlazuje.
- Zpočátku je třeba kruhovou čelist přitlačovat, ale zároveň je třeba brát ohled na kolmost.
Technologie povrchových úprav – mechanické, chemické
- Mechanické úpravy povrchových vrstev materiálu provádíme z důvodu čištění povrchu materiálu, vytvoření podmínek pro zvýšení korozní odolnosti, vzhledovým požadavků, zlepšení mechanických vlastností.
- Chemické úpravy Při chemických úpravách povrchu se vytvářejí povlaky, které vznikají chemickou reakcí mezi základním materiálem a chemickým roztokem. Tyto vrstvy zlepšují korozní odolnost základního materiálu, zlepšují vzhled předmětu. Mezi tyto technologie patří např. chromování, chemická oxidace ocelí nebo elektrochemická oxidace hliníku.
Mezi chemické úpravy patří:
- Odmašťování, moření, leštění, lapování (strojní broušení), otryskávání, žárové zinkování, povrchové úpravy, galvanické pokovové směsi, superfinišování, čištění a leštění.
