Otázka: Margaret Thatcherová
Předmět: Dějepis
Přidal(a): rozabrozkova<>gmail.com
Gymnázium, Praha 4, Budějovická 680, Rozálie Brožková
Úvod
Margaret Thatcherová (13. října 1925 – 8. dubna 2013) opustila funkci britské premiérky před dvacetipěti lety. Přesto její osobnost neustále inspiruje politické myšlení po celém světě. Svou osobitostí se lišila od většiny svých předchůdců i následovníků ve funkci předsedy vlády Spojeného království. Svou nekompromisností si vysloužila titul ,,železná lady“ a měla hluboký vliv na vývoj britských mezinárodních vztahů, domácí politiky či hospodářství. Ve 20. století, kdy proti sobě zbrojí individualisté a kolektivisté, hájí základy demokracie a svobody. Politika Margaret Thatcherové a jejího amerického protějšku Ronalda Reagana značně přispěla k rozpadu komunistického SSSR a zajištění svobodné Evropy.
Ve své práci bych chtěla stručně shrnout její život a přínos britské a světové politice. Čerpala jsem z jejích pamětí z publikace Roky na Downing Street a Umění vládnout, ve kterých se věnuje své politické kariéře. S využitím internetových zdrojů včetně webových stránek Margaret Thatcher Foundation[1]představím její životní dráhu coby političky a premiérky Jejího Veličenstva.
Raná léta
Margaret Robertsová (později Thatcherová) se narodila v říjnu 1925 v Granthamu. Její otec Alfred pro ni představoval mimořádnou autoritu v jejím ideovém formování. Velmi dobře s ním vycházela. Neměl sice odborné vzdělání, ale byl velmi sečtělý a sám se náruživě vzdělával. Sdílela s ním i čtenářský zájem o konzervativní deník The Daily Telegraph. Působil jako místní kupec a v jeho obchodě, který byl současně i poštovním úřadem, kde se sdružuval společenský život v Granthamu. Alfred Roberts nepocházel z privilegovaných poměrů, přesto usilovnou prací dosáhl úspěchu nejen jako obchodník, ale i politik, stal se dokonce i starostou města. Margaretin vztah s matkou byl složitější. Byla zaměstnáním švadlenou a pocházela z rodiny, kde nebyl přítomen žádný intelektuální základ. Na druhou stranu bylo důležité, že i matka materiálně podporovala rodinu svou prací. Otec svou politickou činností vtahoval Margaret i její starší sestru Muriel do veřejného života. Děvčata roznášela letáky, zvala na schůze a zároveň se jich i účastnila. Pokud se otec nemohl schůze osobně zúčastnit, poslal tam Margaret, aby mu sepsala její průběh. Tímto způsobem byla mladá Margaret plně zapojena do věřejného života v Granthemu.
Další důležitá věc pro její budoucí život byla ta, že vyrůstala ve velmi nábožensky založené rodině. Rodina byla samozřejmě křesťanská. Robertsovi patřili k metodistům, byli velmi přísní a pravidelně se účastnili mší v kostele, v neděli dokonce i třikrát denně. Ctili rovněž pracovitost, vytrvalost nebo pomoc bližnímu. Právě přísný metodismus, odpor k marnotratnosti a náboženské založení formovali její pozdější politické názory. Ve škole nebyla vynikající studentka, avšak byla nesmírně cílevědomá a pracovitá.
Po ukončení střední školy toužila být nejprve soudkyní, ale když uvažovala o studiu práv, tak to pro ni bylo zprvu neuskutečnitelné, jelikož neměla vystudovanou latinu, která byla vyžadována. S pomocí domácího učitele se jí podařilo během roka se naučit základy latiny. Toužila studovat na univerzitě v Oxfordu, přestože pro ni byla dostupnější univerzita v bližším Nottinghamu. Mladá Margaret byla prvním členem rodiny, kdo studoval na jedné ze dvou nejprestižnějších britských univerzit, Oxfordu nebo Cambridge. Ona i její rodiče byli na tutu skutečnost velmi hrdí.
Během let 1943-1947, tedy jejích studií na univerzitě, se velmi projevovaly světové události. Poslední léta druhé světové války či Churchillova volební porážka. I když původně mířila na práva, hlavním tématem jejího studia byla chemie. Byl zde důležitý její empirický přístup k faktům. Nikdy se bezhlavě nepouštěla do předem prohraných bojů. Vždy postupovala systematicky a vše si nejprve dobře promyslela. Na studiích nestratila svou víru a pravidelně navštěvovala kostel Wesley Memorial Church. Zapojovala se i do politické činnosti například prostřednictvím Oxford University Conservative Association[2] (OUCA), kde začala její politická dráha. Díky OUCA se mimo jiné mohla zúčastnit celostátní univerzitní konference Konzervativní strany. V průběhu studií se seznámila s mnoha budoucími významnými osobnostmi země například labouristickéhe politika Tonnyho Benna[3]. Margaret byla velmi praktická a především usilovala o dokončení vzdělání a získání zaměstnání. Absolvovala s celkovým hodnocením 2.
Od poslankyně k premiérce
Období mezi léty 1947 a 1959 pro ni bylo důležité v mnoha ohledech. Z Margaret Robertsové se stala poslankyně Margaret Thatcherová. V roce 1950 se poprvé objevila na kandidátce parlamentních voleb pro Konzervativní stranu. Jako nejmladší ženská kandidátka získala vítanou publicitu, jež byla později velmi užitečná. Její budoucí manžel Dennis Thatcher byl o deset let starší, rozvedený a zámožný manažer. V prosinci roku 1951 se konala svatba v hlavním metodistickém kostele Wesley Chapel na City Road v Londýně. Po svatbě s Dennisem teprve začala studovat práva a dostudovala je už coby matka dvojčat, Marka a Carol, která se narodila v roce 1953. Její manžel ji v jejím politickém zápalu vždy velmi podporoval, a tak v roce 1959 byla ve svých čtyřiatřicetiletech zvolena poslankyní za londýnský volební obvod Finchley.
V letech 1959 až 1964 proběhlo několik důležitých mezníků v jejím životě. V roce 1960 jí zemřela matka, dvojčata nastoupila do školy a Thatcherovi si zakoupili rodinný dům. V tomto období rovněž došlo k jejímu uvedení na národní politickou scénu. Konzervativci byli ve vládě, a tudíž si mladá poslankyně vyzkoušela roli parlamentní i vládní (na postu náměstka ministra).
Po období, kdy Konzervativní strana byla u moci, následovala léta v opozici (1964-1970). Ve straně došlo ke změně ve vedení a do čela se probojoval Edward Heath, kterého Margaret loajálně a pragmaticky podpořila. Díky této podpoře Margaret v roce 1967 poprvé usedla ve stínové vládě Konzervativní strany. Její politické názory byly do jisté míry směsicí úcty k tradičním hodnotám a liberalismu. Thatcherová podpořila zákon z roku 1966, jež odstraňoval trestní postih za dobrovolné homosexuální chování osob stejného pohlaví nad 21 let věku. Na druhou stranu zaujímala konzervativní postoj v otázce rozvodů. I trest smrti byl přípustný v případě prokázání viny za spáchaný zločin charakteru vraždy.
Od roku 1970 do roku 1974 působila Margaret na postu ministrině školství a vědy ve vládě Edwarda Heathe. Co se týče tohoto resortu, propagovala spíše autonomii a nezávislost škol na politickém procesu, jejich vzájemnou konkurenci a právo rodičů zvolit pro své děti školu podle svého. Odmítavě se stavila ke koncepci ,,jednotné školy“, tedy státem řízené a regulované školské soustavy. Jedním s klíčových cílů premiéra Heathe v tomto vládním období byl vstup Británie do EHS (Evropské hospodářské společenství). Příznivá pro něj byla především skutečnost, že Francii již nevládl generál de Gaulle, ale jeho nástupce Pompidou, který byl této myšlence nakloněn. Thatcherová s touto politikou zprvu souhlasila, neboť se domnívala, že EHS je zónou volného obchodu, která umožní Británii využít svůj podnikatelský potenciál. Po zpětném zhodnocení tohoto rozhodnutí převážily nevýhody, jež si velmi dobře uvědomovala, a v pozdějších letech se stala důraznou odpůrkyní politiky řízení evropské ekonomiky prostřednictvím Bruselu a budoucí Evropské unie. Připojení do EHS znamenalo pro Británii znevýhodnění v mnoha ohledech. Byla donucena propůjčit své výsostné vody pro rybolov ostatních členských států, či stanovení rozpočtového příspěveku Británie asymetricky na 20% celkových příjmů EHS. Heatheovo vládní období bylo provázáno s problémy vysoké nezaměstnanosti, poměrně vysoké inflace, nebo konflikty s odbory, což vyústilo v prohrané volby v roce 1974.
Po prohraných volbách se šířil neklid mezi poslanci Konzervativní strany. Všeobecná frustrace a nároky na změnu vedení dosadily Margaret v následujícím roce do funkce předsedkyně strany. Měla výborné předpoklady a nevytvářela si ve straně frakce vlastních stoupenců, které by ohrozily vztahy se zbytkem poslanců. Ve svých kampaních se Thatcherová zaměřovala především na privatizaci obecních bytů a na snížení komunálních daní. Prestože ve volbách neuspěla do roku 1979, celostátně se pozitivně zvýraznila.
Do roku 1979 prováděla Thatcherová konsolidaci své vnitrostranické pozice. Ve svém stínovém kabinetu naslouchala názorům Keitha Josepha a ideově začala posouvat svou stranu k monetarismu a tržnímu hospodářství. Zároveň se v těchto letech věnuje zahraniční politice. Setkává se s vůdčími politiky té doby včetně Tita, Kissingera nebo Forda. V návaznosti formuluje zásady své zahraniční politiky. K politice détente se staví téměř stejně jako k politice appeasementu. Projevy na téma globálního nebezpečí ze strany SSSR jí vysloužily přezdívku ,,železná lady“[4]. Mimo jiné prezdívka odkazovala na její rozhodnost a nekompromisnost. Její hlavní zásadou byl pevný postoj proti komunismu. Znamenal v jejích očích největší nebezpečí pro svobodu. Chtěla hrozbě čelit atlantickou spoluprácí mezi USA a Británií a účelným vyzbrojením západu.
V roce 1979 při volební kampani před parlamentními volbami věděla, že musí uspět, jinak by následovalo její odvolání, a to ji podnítilo k mimořádné předvolební aktivitě. Konzervativci pod vedením Margaret Thatcherové dosáhli obrovského volebního vítězství.
Železná lady v čele Británie
Předsedkyní vlády Velké Británie se Margaret Thatcherová stala 4. května 1979. ,,Už brzo v pátek 4. Května jsme věděli, že jsme zvítězili, ale trvalo až do odpoledne, než jsme získali jasnou převahu v křeslech, kterou jsme potřebovali – jak se později ukázalo, bylo jich 44. Konzervativní strana sestaví novou vládu.“[5] Hlavní cíle její vládní agendy byly zlepšení národního hospodářství a oslabení role státu, které by vedlo k posílení tržní ekomiky a v zahraniční politice posílení pozice Spojeného království prostřednictvím atlantické spolupráce s USA, vedenými prezidentem Ronaldem Reaganem.
První volební období mezi léty 1979 a 1983 bylo pro Margaret velmi složité, přesto přineslo nečakané výsledky. Musela čelit hladovkám přívrřenců IRA (Irské republikánské armády), kteří si chtěli vynutit lepší vyjednávací pozice. U nové premiérky se ovšem setkali s razantním odmítnutím a mnoho z nich tento riskantní podnik stál život. Ve sfére ekonomiky se pokoušela o dosažení stabilního rozpočtu, leč v době jejího nástupu do úřadu byla britská ekonomika v žalostném stavu. Bylo třeba přijímat nepříjemná opatření. Zastavit podporu krachujícím podnikům, privatizovat ty výkonější a udržitelné v provozu. Míra inflace rostla společně s mírou nezaměstnanosti. Překvapivě pozitivní dopad na její politickou kariéru měla takzvaná válka o Falklandské ostrovy. Falklandské ostrovy, ležící v jižním Atlantiku při pobřeží Argentidy, náležící Spojenému království byly 2. dubna 1982 terčem vojenské invaze Argentiny. Bitva o Falklandské ostrovy, odehrávající se 13 000 kilometrů od Velké Británie, při níž padlo několik stovek britských námořníků, bylo potopeno několik lodí na obou stranách a skončila britským vítězstvím, měla tři pozitivní efekty. Po několika letech probudila v Britech již dávno zapomenuté národní cítění a národní hrdost. Vrátila Velkou Británii opět na mezinárodní politickou a vojenskou scénu. Pasovala Margaret Thatcherovou do pozice ženy, která dokáže za Británii bojovat se stejným odhodláním a zápalem jako Winston Churchill. ,,Všude, kam jsem jela po válce, znamenalo britské jméno více než předtím.“[6] Díky své neústupnosti při hájení britských zahraničních zájmů se jí podařilo zvítězit ve volbách ve druhém volebním období let 1983-1987.
V srpnu roku 1984 IRA (Irská republikánská armáda) spáchala atentát na premiérku a spolu s ní i na mnoho dalších členů kabinetu. Aktivisté provedli bombový útok na hotel v Brightonu, kde probíhala každoroční konference Konzervativců. Přestože vyvázla bez zranění, několik jejích kolegů bylo smrtelně zraněno. Žádný britský premiér 20. století nikdy nebyl tak blízko hrozby zavraždění. Britská politika prosazovaná v Severním Irsku byla zdrojem konfliktů pro každého premiéra již od roku 1969, ale Margaret Thatcherová byla aktivisty nenáviděna obzvláště kvůli odmítnutí jejich politických požadavků během hladovky v letech 1980-1981.
Ekonomická situace se zlepšovala v letech 1983-1987. Vláda prosazovala hromadnou privatizaci státních podniků, která postavila britské hospodářství opět na nohy. Prodej státních podniků do soukromého vlastnictví byl první svého druhu a později byl uplatňován po celém světě. ,,Osmdesátá léta byla svědkem oživení podnikatelské ekonomiky v Británii. Tato dekáda byla především poznamenána velkou prosperity, kdy celý svět s úžasem sledoval, co jsme v ekonomice dokázali.“[7]
V prostředí studené války mezi západní demokracií a socialistickým východem zastávala tvrdě protisovětský postoj až do nástupu Michaila Gorbačova v roce 1985, kdy se objevily znatelné změny ve vedení SSSR.
Třetí a poslední vládní období, rozmezí let 1987-1990, znamenalo konec politické kariéry Margaret Thatcherové. Podle průzkumů nebyla její pupularita, kromě výjimky při válce o Falklandy, nikdy vyšší než 50 % a na konci 80. let klesala dokonce ke 30 %[8]. Nespokojenost s její politikou zapříčinily rozpočtové škrty ve veřejných výdajích, konflikty s odbory a omezování jejich pravomocí a zavádění daní za komunální služby. Odpor vůči ní byl nakonec tak vysoký, že v roce 1990 rezignovala a postoupila svůj post Johnu Majorovi.
Po odchodu z čela vlády zůstala politicky aktivní. Nesouhlasně se vyjadřovala například k Maastrichtské smlouvě, o níž kriticky promluvila v Bruggách ještě během období v úřadu předsedkyně vlády, nebo o britském členství v EU. ,,Zamysleme se konečně nad tím, co od Evropy, tak jak dnes vypadá, očekáváme, spočítejme si, jestli to opravdu dostáváme, a pokud ne, zvažme, jestli bychom neměli dát našim obchodním vztahům jinou podobu.“[9] Dva roky po rezignaci byla Jejím Veličenstvem královnou Alžbětou povýšena do šlechtického stavu a získala titul baronka. Zemřela 8. dubna 2013 na následky mozkové mrtvice ve věku 87 let. Dle jejího přání jí nebyl vykonán státní pohřeb, přesto se konal velmi důstojný obřad s poctami v katedrále svatého Pavla v Londýně.
Závěr
Přestože byla zvolena premiérkou na tři volební období, dodnes britský národ rozděluje. S její politikou podle průzkumů nesouhlasila zhruba třetina Britů. Její příznivci chválí to, že vrátila Velkou Británii mezi prosperujíjí země západní Evropy. Na druhou stranu její zarytí odpůrci kritizují škrty v sociálních výdajích či kultuře, snížení daní nejbohatším a omezení práv odborů. Nepříznivě je i hodnocen premiérčin tvrdý přístup k severoirským republikánům, či zamítnutí autonomie pro Wales nebo Skotsko.
Osobnost Margaret Thatcherové dodnes vyvolává kontroverzi, avšak její životní přínos by neměl být zlehčován anebo zapomenut. Stejně jako mnoho dalších politiků 20. století zformovala dějiny k určitému obrazu. Zachování jejího životního odkazu se dodnes věnuje Margaret Thatcher Foundation[10] založená v roce 1991.
Seznam použité literatury a pramenů
O´SULLIVAN, John. Prezident, papež a premiérka: Trojice, která změnila svět. Praha: IDEÁL, 2007. 368 s. ISBN 978-80-86995-02-1
THATCHEROVÁ, Margaret. Roky na Downing Street. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1996. 627 s. ISBN 80-206-0471-5
THATCHEROVÁ, Margaret. Umění vládnout: Strategie pro svět v pohybu. 1. vyd. Praha: PROSTOR, 2003. 441 s. ISBN 80-7260-089-3
Internetové zdroje
(Kvůli proměnlivosti internetových zdrojů nelze zaručit, že nedojde k jejich smazání či pozmněnění. Uvádím zdroje použité v březnu 2016.)
http://www.margaretthatcher.org/
https://en.wikipedia.org/wiki/Oxford_University_Conservative_Association
https://cs.wikipedia.org/wiki/Tony_Benn
https://cs.wikipedia.org/wiki/Margaret_Thatcherov%C3%A1
http://zivotopis.osobnosti.cz/margaret-thatcher.php
[1] http://www.margaretthatcher.org/
[2] https://en.wikipedia.org/wiki/Oxford_University_Conservative_Association
[3] https://cs.wikipedia.org/wiki/Tony_Benn
[4] Termín se poprvé objevil v sovětském vojenském deníku Rudá hvězda.
[5] THATCHEROVÁ, Margaret. Roky na Downing Street. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1996. 627 s. ISBN 80-206-0471-5. Kapitola I – Nad krámem, str. 19
[6] THATCHEROVÁ, Margaret. Roky na Downing Street. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1996. 627 s. ISBN 80-206-0471-5. Kapitola VII – Válka o Falklandy: plavba s flotilou, str. 125
[7] THATCHEROVÁ, Margaret. Roky na Downing Street. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1996. 627 s. ISBN 80-206-0471-5. Kapitola XXIII – Omezit a potěšit, str. 457
[8] https://cs.wikipedia.org/wiki/Margaret_Thatcherov%C3%A1
[9] THATCHEROVÁ, Margaret. Umění vládnout: Strategie pro svět v pohybu. 1. vyd. Praha: PROSTOR, 2003. 441 s. ISBN 80-7260-089-3. Kapitola 10. Británie a Evropa – čas začít znovu jednat, str. 333
[10] http://www.margaretthatcher.org/