Objekt geografie a země jako vesmírné těleso

 

   Otázka: Objekt geografie a země jako vesmírné těleso

   Předmět: Zeměpis

   Přidal(a): Tereza V.

Geografie

-jedna z nejstarších věd stará asi 2 tis.let, vznikla v Řecku jako součást filozofie, ve 3. -2. st. př. n. l. se osamostatnila
-1. geografický kniha – Geografika autorem Erastosthenes

– v geografii došlo k určitým změnám:   

1) zúžen objekt geografie – není jím celá Země ale jen krajinná sféra
2) změněn způsob poznávání geografie – není to jen popisná věda, ale vysvětluje i jevy na Zemi
3) změněn význam geografie – dnes má praktické zaměření

 

Definice geografie

Geografie je věda, vysvětlující vzájemné vztahy mezi jednotlivými složkami krajinné sféry, s cílem co nejlépe využít a řídit jejich další vývoj ve prospěch společnosti.

 

OBJEKT GEOGRAFIE

-je jím krajinná sféra

 

Krajinná sféra

-krajinná sféra je ta část planety, kterou obývá a využívá lidská společnost
-v horních hranicích KS je horní část troposféry (11 km nad povrchem Země)
-dolní hranicí KS je hranice mezi zemskou kůrou a pláštěm (35km pod povrchem Země) = Mohorovičičova plocha diskontinuity (nespojitosti)

-skládá se z geosfér, které na sebe navazují a prolínají se při povrchu Země:
1) fyzicko-geografická sféra
hydrosféra – vodní obal Země
pedosféra  – půdní obal
litosféra – kamenný obal
biosféra – obal s živými organismy
atmosféra – vzdušný obal

2)socioekonomická sféra – lidská společnost a její výmluvy

 

Dělení geografie

  • kartografie (věda o mapách)
  • regionální geografie (kraje, státy, kontinenty)
  • obecná fyzická geografie (hydrogeografie, biogeografie, klimatografie)
  • obecná socioekonomická geografie (geografie obyvatelstva a sídel, světového průmyslu, cestovního ruchu)
  • matematická geografie (Země ve vesmíru – astrofyzika)

 

ZEMĚ VE VESMÍRU

Vývoj názorů na tvar země

-Země měla být plochá deska vznášející se ve vzduchu nebo plovoucí na vodě
-v 5. st. př.n.l. v Řecku lidé usoudili že je Země koule (Pythagoras se domníval, že Bůh stvořil zemi kulatou), mysleli si že je středem vesmíru a že všechny planety včetně Slunce obíhají kolem Země = GEOCENTRICKÝ názor

-po celý středověk pod vlivem církve se lidé domnívali, že je Země plochá deska a že je středem vesmíru
-na počátku 16. století se začali objevovat moderní názory:

  • Mikoláš Koperník dokázal, že je Země kulatá, domníval se, že středem vesmíru je Slunce = HELIOCENTRICKÝ názor
  • Giordano Bruno dokázal, že vesmír je tvořen nekonečným množstvím soustav a že se Slunce pohybuje

-v 17. století se objevily první dalekohledy a snimi i pochybnosti o tom, že je Země přesná koule

 

Rotační elipsoid

-Isaac Newton jako první teoreticky zdůvodnil tento skutečný tvar Země
-tvar rotační elipsoid – je to nepravidelné těleso na pohled zploštělé v důsledku rotace (odstředivé síly)

 

Geoid

– další název pro tvar Země
– jeho povrch je tvořen klidnou hladinou oceánů, který by pokračovala i pod pevninami, je to nepravidelné těleso a proto se nedá  používat pro výpočty a pro konstrukce map, ale nejlépe vystihuje skutečný tvar Země

 

Referenční (výpočetní) elipsoid

-další tvar země, toto těleso se tvarem nejvíce blíží geoidu
-určuje se podle družicových snímků, proto na Zemi existuje více referenčních elipsoidů
-v ČR se používá Krasovského elipsoid
rovníkový poloměr 6378 km

poloměr 6357 km
délka rovníku – 40 008 km

-někdy se pro zjednodušení výpočtů nahrazuje referenční koulí (6371)
ta má stejnou plochu povrchu a objem

 

pohyby země

-2 základní pohyby:

  • rotace (otáčení kolem své osy)
  • oběh (Země kolem Slunce)

 

1) rotace

-Země se otáčí kolem své osy jednou za 24 h, důsledkem toho je:
střídání dne a noci, příliv a odliv, Coriolisova síla, uchylování padajících předmětů

 

Střídání dne a noci

-mezi střídáním dne a noci jsou přechodné doby:
astronomický soumrak – trvá dokud Slunce neklesne 18°pod horizont
svítání – začíná jakmile slunce dosáhne hranice 18°
-občanský soumrak – trvá, dokud Slunce neklesne  6°pod horizont – dovoluje lidem vykonávat běžnou práci
-délka soumraku a svítání je nejkratší na rovníku, od rovníku se pak prodlužuje

 

Směr pohybu

-Země se otáčí od západu k východu což se nám jeví jako pohyb Slunce po obloze od východu na západ

 

Coriolisova síla

-důsledek rotace, říká se jí uchylující síla zemské rotace

GOLFSKÝ PROUD
-působí na všechna pohybující se tělesa a hmoty na Zemi (mořské proudy, vzdušné proudy)
-souvisí s obvodovou rychlostí otáčení Země, ta je největší na rovníku, směrem k pólům se zmenšuje a na pólech je nulová
-vzniká protože pohybující se hmota si ponechává svou obvodovou rychlost
-pokud se proudy pohybují od rovníku na S (na J) tak se stáčí na severní polokouli doprava (na jižní doleva)

-např. voda vypouštěna z umyvadla – na S polokouli se stáčí

doprava, na J polokouli doleva a na rovníku padá kolmo dolů

 

2)oběh Země kolem Slunce

Základní pojmy

1)nebeská (světová) sféra = kulová plocha nad námi, na kterou si promítáme všechna vesmírná tělesa (např. komety)

2)ekliptika = zdánlivá roční dráha Slunce po nebeské sféře, vzniká jako průsečnice roviny dráhy země kolem Slunce a
nebeské (světové) sféry
3)světový rovník = kružnice, která vzniká jako průsečnice roviny zemského rovníku a světové sféry

-ekliptika a světový rovník svírají úhel 23,5° celý rok a protínají se v jarním a podzimním bodě v den jarní a podzimní rovnodennosti

 

Dráha, po které Země obíhá Slunce

-má tvar elipsy o malé výstřednosti, takže se téměř podobá kružnici
-Slunce se nachází v jednom ze 2 ohnisek elipsy
-tato dráha se nazývá orbita, jsou na ní 2 body:

perihélium (přísluní) – bod, ve kterém je země nejblíže Slunci (147 mil. km)
afélium (odsluní) – bod, ve kterém je Země nejdál od Slunce (152 mil. km)
– v těchto bodech podléhá Země Keplerovým zákonům:
-Země v přísluní obíhá rychlostí 30,3 km/s
-Země v odsluní obíhá rychlostí 29,3 km/s
-léto na S polokouli je delší ale chladnější než na J polokouli

 

Sklon osy zemské rotace

-Země je nakloněna o 23,5° a během oběhu se tento úhel nemění
-následkem toho se místa na Zemi ke Slunci přiklánějí či odklánějí a tudíž dochází ke střídání ročních období a ke změnám délky dne a noci v různých zeměpisných šířkách

Doba oběhu Země kolem Slunce  -zhruba 1 rok – 365 dní 5h 48min 45,7s (=tropický rok)

Postavení Země vůči Slunci při oběhu

 

-4 základní:

1) letní slunovrat
-nastává 21. června (astronomické léto)
– sluneční paprsky dopadají kolmo na obratník raka (23,5°)
-severní pól je nejvíce přikloněn Slunci, to zde nezapadá a na J pólu vůbec nevyjde
-v ČR – Nejdelší den (16h) a nejkratší noc (8h)

 

2)zimní slunovrat
-nastává 21. prosince (astronomická zima)
-Sluneční paprsky dopadají na obratník kozoroha (-23,5°)
-jižní pól je přikloněn Slunci, to zde nezapadá na S pólu naopak vůbec nevychází
-v ČR – nejdelší noc 16h, den 8h

 

3)rovnodennost
-jarní a podzimní (21. března, 23. září)
-sluneční paprsky dopadají kolmo na rovník – přesně polovina
rovnoběžky je osvětlená
-den i noc je na celém světě 12 hodin
-začíná astronomické jaro/podzim

 

Délka dne a noci na Zemi

-v různých zeměpis.šířkách se během roku mění, výjimkou je rovník, kde je každý den stejně dlouhý den i noc  (12h)

-jinde platí toto pravidlo:

  • od 21. března do 23. září (letní polovina roku) je tzv. světlý den delší čím víc je místo blíže k S pólu
    ( na S polokouli je v tuto dobu den delší než noc)
  • od 23. září do 21. března (zimní polovina) je noc tím delší čím je místo blíže k S pólu

 

Bílé noci

-noci, kdy se nesetmí, protože je Slunce pod horizontem ale nepřekročí hranici 6°
-objevují se kolem astronomického léta a mezi polárním kruhem s 60° zem. šířky
-Slunce zapadá před půlnocí, vychází kolem 3 ráno

 

Výška Slunce v horní a dolní kulminaci

Horní kulminace

= výška Slunce nad obzorem v pravé poledne
v= 90°- φ + δ

φ – zeměpisná šířka,
δ – deklinace (úhlová vzdálenost, po které se pohybuje Slunce vzhledem ke světovému rovníku), má stálé hodnoty, které najdeme v tabulkách – 21. března – 0°; 23. září – 0°; 21. června – 23,5°;  21. prosince – (-23,5°))

 

Dolní kulminace

=výška Slunce nad obzorem po půlnoci
v= 90°- φ + δ

 

Délka dne

-přesná doba za kterou se Země otočí kolem své osy  – nazývá se hvězdný den, trvá 23h 56min 4s
-rozlišujeme:     slunečný den střední – 24h
slunečný den pravý (doba mezi dvěma po sobě následujícími vrcholeními Slunce na témže
poledníku, jeho  délka se mění v důsledku nerovnoměrného pohybu Slunce po ekliptice)

 

Časová pásma

-za 24h se všechna místa na Zemi otočí o 360°, za 1h se země otočí o úhel 15° (=úhlová rychlost otáčení Země, všude stejná až na póly kde je 0°)
-základním poledníkem pro určení času je nultý poledník (Greenwichský poledník)
-při postupu od nultého poledníku na Z se čas odečítá a na V přičítá
-na Zemi je 24 časových pásem po 15°, v nich platí pásmový čas

 

Základní časové pásmo

-pásmo, jehož středem je nultý poledník
-je zde světový čas (západoevropský)
-hranice časových pásem neprocházejí vždy poledníkem, ale odpovídají hranicím státu
-některé země používají jiný čas než by měly mít na základě své polohy – např.: Čína, Francie, Španělsko, Benelux

 

Místní čas

=čas pro každý jednotlivý poledník, v praxi se nepoužívá
-některé země zavedly smluvní umělý čas (letní) – je posunut oproti pásmovému času o 1h napřed

 

Datová hranice

=180. poledník, neprochází žádným státem ani ostrovem a při jeho překročení se musí změnit datum
-pravidlo změny:

-při postupu z V na Z polokouli  (ze Z na V) jeden den v datu odečteme, při opačném postupu přičteme

-na Zemi se v jeden den používají dvě data kromě toho když je v Londýně 12°° a na 180. poledníku 24°°

 

Polární den a noc

=jevy, které nastávají pouze na území v prostoru mezi pólem a polárním kruhem (66,5°- 90°)
-na pólu trvají půl roku, směrem od pólu ke kruhu se tato období zkracují na kruhu trvají 24h

1)polární den na S pólu –  od 21. března do 23. září Slunce nezapadne

2)severní polární kruh – 21. června nezapadne Slunce

3)polární noc na S pólu – od 23. září do 21. března nevyjde Slunce

4)severní polární kruh – 21. prosince Slunce vůbec nevyjde

-na J polokouli je to naopak

 

Slapové jevy

-působení měsíce na Zemi, průměrná střední vzdálenost Měsíce je 384tis km  (30 průměrů Země)
-Země a Měsíc tvoří jednu oběžnou soustavu, tudíž mají společné těžiště (bod, kolem kterého obě tělesa obíhají) = BARYCENTRUM – leží v nitru Země (3/4 zemského poloměru od středu Země)
-Měsíc odráží sluneční záření, je k nám přivrácen stále stejnou stranou
-doba otočení kolem své osy a kolem Země je 28 dní

 

Měsíční fáze

Příliv a odliv

-vzniká na přivrácené straně k Měsíci (hlavně v oblastech poledníků) a také na odvrácené straně (přesně naproti)
-na přivrácené straně přitahuje Měsíc svou přitažlivou silou vodní hmoty na zemském povrchu k sobě a současně
proti tomuto pohybu působí odstředivá síla Země vznikající pohybem Země kolem těžiště, ta je ale menší než
přitažlivá síla Měsíce
-na odvrácené straně se příliv vysvětluje přeahou odstředivé síly nad přitažlivou silou
-doba mezi dvěma přílivy je 12h 25min – závisí na rotaci Země a na oběhu Měsíce kolem Země
-na vznik přílivu má vliv i Slunce
-největší příliv vzniká v novoluní a za úplňku protože Země, Měsíc i Slunce jsou v jedné rovině a působící síly se znásobí (skočný příliv)
-nejmenší příliv za 1. a 3. čtvrti (hluchý příliv)

-význam přílivu:         

  • v přílivových elektrárnách (Francie, Saint Malo – rozdíl výšky 14m)
  • v říční dopravě (Amazonka – zde se přílivové vlně říká Pororoca)




Další podobné materiály na webu: