Otázka: Ochrana spotřebitele
Předmět: Základy společenských věd
Přidal(a): Anna
Spotřebitel je ten, kdo se zapojuje do tržního systému, ale není to zpravidla ani výrobce ani dodavatel (distributor)
– od roku 2004 se Česká republika napojuje na evropský systém, který je rozdělen na etapy, ochrana spotřebitele byla vždy zaměřena na určitou část výrobku a sledovala hlavně zdraví a bezpečnost výrobku
- etapa 1969 je to Smlouva o založení evropského hospodářského společenství, která obsahovala směrnice v oblasti motorových vozidel, dopravy, farmaceutického průmyslu, potravinářství, kosmetických a chemických výrobků = vše směřovalo k ochraně zdraví
- etapa v letech 1970 – 1989 byl další posun, zaměřilo se na prohloubení nové směrnice např. u vozidel místo a velikost poznávací značky asi 50 směrnic dále upraveny ostré tvary auta, v potravinářství se sledují obaly
- etapa květen 1985 byla schválena nová směrnice o novém přístupu k ochraně spotřebitele byla to harmonizace a normalizace směrnic, byly vytyčeny 3 oblasti: zdraví spotřebitele, ochrana spotřebitele a vliv životního prostředí na spotřebitele týkalo se to upravení norem:
- výroby hraček
- plynové a elektrické spotřebiče
- implantátů a lékařských nástrojů
- byly také vydány směrnice o bezpečnosti všech výrobků
V současnosti je velký důraz na bezpečnost potravin (nemoc šílených krav, ptačí chřipka) může zasáhnout i orgán evropské unie, v současné době je vytvořeno v evropské unii 9 výborů, které se zabývají ochranou potravin (existuje dokument Zelená kniha, která se týká výroby a Bílá kniha, která se týká obalů) bylo vytvořeno tzv.
Generální ředitelství (DG Sango) evropské komise zodpovědné za zdraví a ochranu spotřebitele, poskytuje ochranu ve třech oblastech – práva, zdraví a bezpečnosti.
Vydalo také zásady ochrany spotřebitele:
- právo nakupovat co chcete a kde chcete
- právo vrátit nefunkční věc
- právo vědět co jíme
- právo rozmýšlet se při koupi
- právo snadno srovnávat ceny
- právo na podstatné informace v našem jazyce
- právo nedostávat zaváděcí informace
- právo na spravedlivé smlouvy
- právo na vysoké bezpečnostní standardy (normy)
- právo být chráněn v zahraničí mimo území naší republiky
Směrnice evropské unie a ochrana spotřebitele
- spotřebitel má právo na bezpečný výrobek
- spotřebitel má právo při nákupu na informace jak výrobek používat
- právo na návod v českém jazyce a poučení
- členské státy mají povinnost vzájemně se informovat o nebezpečných výrobcích, povinnost stáhnout výrobky z prodeje – zákazník má právo výrobek vyměnit nebo žádat navrácení peněz
- spotřebitel má právo reklamovat výrobek
Při reklamacích se uplatňuje návrh spotřebitele na odstranění vady:
- odstranitelné – u těchto vad nemůžeme odstoupit od smlouvy okamžitě
- neodstranitelné – nedá se použít pro účel pro jaký byl zakoupen anebo změní charakter výrobku
– reklamační řízení se zahajuje sepsáním reklamačního protokolu, ale zboží musí být
v záruční lhůtě, která je obecná 2 roky
ON – LINE obchody
– rychlé, ale rizikové
– nutné informace o prodávajícím
– písemné potvrzení objednávky
– objednávku lze zrušit do 7 pracovních dnů
– můžeme odmítnout neobjednané věci
– nejpozději do 30 dnů musí věc doručit
– právo na ochranu před podvody zneužití platební karty
– právo na informace o ceně včetně DPH
Evropská legislativa zaručuje:
– právo obdržet všechny info o tom, co kupujeme, než to koupíme
– právo obdržet písemné potvrzení o tom, co koupíme, než to koupíme
– právo zrušit objednávku do 7 pracovních dnů (mimo víkendy a svátky)
– právo odmítnout koupit cokoliv, co jsme vůbec nechtěli
– právo obdržet zboží do 30 dnů od objednávky
– ochranu proti podvodům s kreditními kartami
Na území ČR provozují spotřebitelská sdružení řadu poraden. Dále pomáhají Asociace občanských poraden, kde poskytnou osobně a bezplatně odbornou radu.Rovněž se dá využít on-line poraden.
Svou roli hrají i media, přes která lze využít pomoci.
Každý má též možnost obrátit se na soud a podat občanskoprávní žalobu. K tomu může využít služeb advokáta.
EU založila síť Evropských spotřebitelských center (ESC), které jsou v 25 členských státech, s cílem šířit povědomí o spotřebitelských právech občanů Evropy na společném trhu. Centra pomáhají lépe zvládnout reklamování výrobků či služby přes hranice a poskytují pomoc a radu, když zahraniční obchodník reklamaci neprávem odmítne.
Při zakoupení zboží či služeb v jiném státě EU pomáhají (ESC) tak, že např.kontaktují prodejce a pokusí se sjednat nápravu. V Praze sídlí Evropské spotřebitelské centum při Ministerstvu průmyslu a obchodu ČR.
Při reklamaci vadného výrobku zakoupeného v zahraničí je třeba respektovat skutečnost, že výrobek či služba musí být reklamovány tam, kde byly zakoupeny. Výrobek zakoupený v TESCO Londýn nelze reklamovat v TESCO Praha.
Eurozáruka neexistuje.
Reklamací výrobku jinde než u prodejce by spotřebitel porušil záruční podmínky a záruční dobu by si zkrátil nebo by dokonce o ni mohl přijít úplně.
ESC se obrací s žádostí o intervenci u zahraničního obchodníka na své partnerské ESC v dané zemi. Centra v některých zemích mohou využít i tamní systém mimosoudního řešení spotřebitelských sporů, takže není třeba řešit spor soudně. Poradci též překládají dokumenty a řeší rozdíly vyplývající z rozdílů v legislativě různých států.
