Otázka: Od kdy je člověk kulturní?
Předmět: Základy společenských věd
Přidal(a): mojzte
Člověk – příroda – kultura. Funkce kultury. Kulturní vzorce. Kulturní difúze, enkulturace, akulturace, asimilace a integrace. Religiozita. Velká světová náboženství. Fundamentalismus.
Člověk – příroda – kultura
člověk, příroda i kultura jsou vzájemně propojené
o kultura = to, co vytvořil člověk – vše, co vzniklo akzivní činností člověka
zpočátku byli rozdíly mezi člověkem a zvířetem nepatrné, nyní jsou obrovské
o člověk vyniká nesmírnou tvořivostí, ale zároveň má obrovskou moc věci ničit
o živočichové dokáží reagovat na přírodní poměr a změny a přizpůsobují se jim
o místo toho člověk se rozhodl nepřizpůsobovat se a přírodu si přeměnit a upravit
člověk = obyvatel dvou světů – i když člověk vytvořil kulturu, tak se nezbavil přírody – je součástí obou
o faktory přírodní a kulturní se vzájemně prolínají
příroda = souhrn všeho jsoucího, co nebylo vtvořeno člověkem – to, co vzniklo přirozeně – evolucí
kultura = kultura je souhrn materiálních i duchovních hodnot vytvářených lidstvem v celé jeho historii
o je to také způsob konání, cítění i myšlení, který je vlastní určitému lidskému kolektivu
je snadné ukázat rozdíly mezi přírodou a kulturou, ale často se pak zjistí, že se vzájemně prolínají
o příroda je základem, na němž může za příznivých okolností vzniknout kultura
př. jak by se člověk vyvíjel bez vlivu kultury = vlčí děti
o děti, záhy po narození ztraceny nebo odloženy, dítě se fyzicky vyvine stejně, ale neumí mluvit, používat nástroje a nemá žádné návyky spojené s kulturou
materiální kultura – souhrn hmotných hodnot, vytvořených lidskou činností
duchovní kultura – souhrnem výsledků činnosti lidí v oblasti znalostí, umění, náboženství a společenského život vůbec
normativní kultura – my si vytvoříme soustavu pravidel,, které nám umožňují abychom podle nich žili
o láhev na pití, má tvar, aby se nám vešla do ruky
o klávesnice je uzpůsobená tak, aby se nám na ni dobře psal
normalizace umožňuje to, že jsou věci kompatibilní – nyní mají moderní tel. šňůry stejné; normy jsou důležitou součástí našeho života
normy + ideál
o nekonzumní společnost pracovala vždy s ideálem – nějaký náš nedosažitelný cíl
§ ideál nás nějak motivuje
o nyní vnímáme ideál spíše jako normu
o když nedosáhneme ideálu, tak je to v pohodě ani nejsem smutní, ale když nedosáhneme normy, tak jsme méněcenní
§ platí to hlavně u fyzické krásy, každý z nás je nějaký, ideálu nedosáhneme a netrápí nás to, ale např. normy – jak má kdo vážit apod. nás trápí
§ velmi toho zneužívá trh
§ když nesplníme normu, tak jsme divní
§ nenechme se ovlivňovat normami – je normální nebýt normální
Funkce kultury
hl. funkcí kultury je vytvářet prostředí, které je příhodné pro rozvoj lidských schopností a vlastností, které by jinak zakrněly
člověk se rozvíjí tím, že napodobuje kulturní chování jiných, že si danou kulturu osvojuje
tradiční dělení funkcí kultury
o socializační (civilizační) funkce: vytváření podmínek, díky nimž se člověk se stává člověkem a společnost společností
o poznávací funkce: umožňuje poznat svět (přírodní i společenský) kolem nás i poznávat pravidla jímž se lidský svět řídí
o výchovná funkce: v průběhu socializace kultura formuje naši osobnost
o kompenzační funkce: kultura jako zábava, odlehčení (kompenzace). Umění, sport. V podobě tzv. masové kultury tato funkce přebujela
o akumulativní funkce: kultura je zásobárnou poznatků, postupů ap. Paměť, tradice, pracovní postupy, příručky, knihovny, muzea, vzdělávací systém… V tomto smyslu se také mluví o kulturním dědictví
Kulturní vzorce
každá národnost či společnost má své určité kulturní vzorce, které dodržuje a které se od ostatních liší
o př. Bulhar – říká ANO a točí hlavou jako NE
jsou obecně přijímaným souborem zvyků, tradic, norem, hodnot a modelů chování mezi lidmi
kulturní vzorce tvoří součást kulturní tradice
kulturní vzorce tedy nejsou neměnné – vyvíjely se obvykle delší dobu a odrážejí zkušenost příslušníků dané kultury
rozdílům v kulturních vzorcích odpovídají i rozdíly v psychice
Kulturní difúze, enkulturace, akulturace, asimilace a integrace
kultury na sebe vzájemně působí – přičemž jedna je obvykle „silnější“, aktivnější a může se zdát druhé jednak atraktivnější, jednak nebezpečnější a nepřátelská
kulturní difúze – chápe jako šíření kulturních prvků z jedné kultury či společnosti do druhé – tedy proces jednostranného i vzájemného předávání a přijímání určitých duchovních a kulturních hodnot i způsobů chování
enkulturace – vrůstání do kultury
o dítě roste a přijímá nějaký typický kulturní vzorec – kulturu svých rodičů
o proces osvojování kulturních vzorců, který jedinec podstupuje od svého narození
akulturace – přijímání prvků cizí kultury jednotlivci, skupinami nebo celými sociálními vrstvami
integrace – stav nebo proces začleňování jednotlivců nebo skupin do stejného sociálního celku (kolektivu, společnosti)
o jedinci nebo kolektivy si oslovují pravidla a zvyky kolektivu
asimilace – společenský proces úplného přizpůsobení jiné společnosti nebo kultuře
problematika je aktuální zejména ve společnostech multikulturních – např. v USA se postupně vytvořily tři základní přístupy k asimilaci
o „tavicí kotel“; cílem je promísení všech národností a kultur a vznik nové civilizace
o všichni dorazili do USA a přetransformovali se na novou kulturu
o amerikanizace; přistěhovalci se mají přizpůsobit americké kultuře, která je produktem anglosaského kulturního vzorce
o „salátová mísa“; důraz je kladen na jednotu v různosti. Dnes moderní přístup, respektující politickou korektnost. Multikulturalismus
Religiozita
o zbožnost, síla víry
o v sociologii i stupeň, popř. intenzita víry ve společnosti
o typické pro naši postmoderní společnost je, že tradiční religiozita přestává často lidem dostačovat
3 světové monoteistické soustavy
o judaismus
§ židovské náboženství
§ nositelé judaismu – Židé
§ víra v jediného Boha, psaného v biblických textech Starého zákona
§ základem judaismu jsou texty Starého zákona
nejposvátnější je text pěti knih Mojžíšových
§ vnějším symbolem mezi Bohem a Židy, které si vyvolil za svůj privilegovaný národ, je obřízka
§ židé nevěří v pravost Ježíše – tvrdí, že je jen falešným Mesiášem, a proto neuznávají ani jeho Nový Zákon a na příchod Spasitele stále čekají
o křesťanství
§ monoteistické, univerzální náboženství – soustředěno kolem života a učení Ježíše z Nazaretu
§ Ježíš = mesiáš, spasitel světa, Boží syn, který se v Kristu zjevil
§ vyvinulo se v rámci judaismu
§ dějiny spásy
§ Starý a Nový Zákon
§ příslušnost ke křesťanství není dána půvo dem nebo narozením, ale křtem
§ je nejrozšířenějším světovým náboženstvím
§ mělo zásadní vliv na formování Západní civilizace
o islám
§ počátek islámu je spjat s odchodem proroka Muhammada z Mekky roku 622
§ Islám = odevzdání se Bohu
§ druhé největší světové náboženství
§ korán
§ muslim je povinen dodržovat pět zásad – tzv. pět sloupů islámu
vyznání víry, pětkrát denně modlitba, placení náboženské daně, půst v měsíci ramadánu, pouť do Mekky (vykonat ji alespoň jednou v životě)
§ šária (správná cesta) – islámské právo, systém právních norem vyjadřujících Bohem daný Zákon
§ sunnité a šíté
sunnité, muslimové – kteří uznávají posloupnost historických chalífů a hlásí se k některé ze čtyř pravověrných škol
šíté – muslimové, hlásící se k menšinovému směru islámu
Fundamentalismus
o = dogmatické lpění na doslovných základech daných náboženství, popř.: ideologií
o např. doslovný výklad náboženských textů
o je protikladem modernismu
o sekty se často vyznačují fundamentalismem
o fundamentalistický směr= ultrakonzervativní směr, který slepě dodržuje nějakou teorii (nejčastěji náboženství) a odmítá jakoukoliv změnu, či modernizaci
o bránící vývoji snahou zakonzervovat současný stav
o marxismus na konci 20. století, islámští fundamentalisté (Alžír, Afghánistán)
o prosazují si své a nehledí na ostatní, extrémistické nahlížím skrz jen tu svojí ideologii – fanatické
